Každého čas od času potrápí bolesti krční páteře. Je to sice nepříjemné, ale jde-li o problém krátkodobý, dá se to zvládnout. Problém nastává, když bolest krční páteře a ramen po pár dnech nemizí a stává se trvalým soužením zdraví a psychiky. Bolesti krční páteře bývají spojeny jednak s nezdravým životním stylem, se sedavým zaměstnáním a nedostatkem pohybu, jednak s takzvaným ústřelem, tedy prudkým pohybem hlavy, po kterém následuje ztuhnutí svalů na krku.
Blokáda krční páteře
Krční páteř se skládá ze 7 krčních obratlů a množství svalů krátkých, spojujících dva sousední obratle, a dlouhých, propojujících hlavu a krční páteř s páteří hrudní. Ty za ideální situace umožňují pohybovat hlavou do předklonu, záklonu, úklonu a otáčet jí. Krční páteř je nejpohyblivější částí páteře, která přechází v nejméně pohyblivou hrudní páteř. Na první dva krční obratle navíc nasedá těžká hlava, proto je tato oblast nejvíce namáhána a klade vysoké nároky na správné držení. Pokud je optimální postavení porušeno, vznikají bolestivé potíže. Nejčastější poruchou v této oblasti je akutní blokáda krční páteře neboli takzvaný akutní ústřel.
Příčiny
Zablokovaná krční páteře vzniká v případě, že se jeden či více obratlů zablokují a omezí tak pohyblivost krční páteře. Svaly v okolí zablokovaných obratlů se stáhnou a fixují blokové postavení obratlů. Celá situace je provázena výraznou tuhostí a bolestí, která často vyzařuje k rameni či záhlaví a nutí nás ke strnulému držení hlavy, nejčastěji v mírném úklonu či rotaci ke straně, kde blokáda vznikla. Ústřel krční páteře obvykle způsobí držení krční páteře v nevhodné poloze, například ve spánku, prudký pohyb hlavou nebo jízda v autě s otevřeným oknem, kdy průvan způsobí reflexní stažení svalů krční páteře s následným blokovým postavením obratlů. Svou úlohu hraje psychosomatika a psychika jedince.
Léčba
Lékař ve většině případů předepíše léky na tišení bolesti a může doporučit i fixační límec na zpevnění krční páteře. Ten však mnohdy krční páteř spíše nepříjemně vychyluje, než by pomáhal. Také lékař pravděpodobně indikuje injekce s myorelaxancii, což jsou látky na uvolnění svalového napětí. Poté se doporučuje klid doma a kontroly dle potřeby. Pacienti se často snaží při tomto onemocnění o samoléčitelství, což vede k zanedbání a ke skutečnosti, že není upraveno postavení krčních obratlů, potažmo svalové napětí krční páteře. Nedostatečně včasná a nevhodná léčba vede ke zbytečně pomalému „samouzdravení“, zhoršení stavu nebo opakování blokád, které se postupně objevují častěji a častěji, protože problém uvnitř pohybového aparátu nebyl zcela vyřešen.
Okamžité řešení bolestivého stavu nabízí například fyzioterapie. Využívá k tomu jak šetrné kloubní mobilizace zablokovaných obratlů, tak manuální relaxační techniky na uvolnění svalů v křeči (spasma). Fyzioterapeut ošetří také kůži, podkoží a svalové povázky (vazivové blány obalující svaly), které jsou tuhé a nepohyblivé a brání tak cirkulaci krve a lymfy do místa potíží. Vhodnou součástí terapie je i ošetření svalů pomocí rázové vlny, která přináší okamžitou úlevu a zmírnění bolesti a zatuhlosti. V dalších fázích je nutné podpořit správné držení hlavy a krční páteře a nastolit harmonické napětí mezi jednotlivými svaly pomocí nejrůznějších metod fyzioterapie. Důležitou strategií je také odhalit příčinu a té se v budoucnu vyvarovat, aby se potíže již neopakovaly. Může jít o správné provedení (ergonomii) spánku, sedu, běžných denních aktivit i o opatření proti průvanu.
Současná léčba plicní fibrózy je zaměřena především na potlačení probíhajícího akutního zánětu a pak na prevenci před další ztrátou funkce. Léčba plicní fibrózy se provádí hlavně vysokými dávkami steroidů. V některých případech plicní fibrózy byla popsána stabilizace stavu za použití cytotoxických léků. Také umělý přívod kyslíku k nosu, zejména při zátěži, umožňuje pacientům vést aktivnější způsob života i při těžší plicní fibróze. U pacientů s nepokročilým onemocněním plicní fibrózou bývá podáván interferon gamma. Z nových antifibroticky působících léků je zkoušen pirfenidon, ale jeho užívání je sporné pro jeho vysoký výskyt nežádoucích účinků. Dále také probíhá výzkum účinnosti bosentanu, antagonisty endotelinových receptorů. Nově je zkoušen etanercept, neboli antagonista receptorů pro TNF-alfa, který je znám hlavně z oblasti biologické léčby revmatických onemocnění. Další možnou léčbou plicní fibrózy je blokáda účinku PDGF prostřednictvím antagonisty receptoru pro PDGF, přes blokádu c-Abl tyrosin kinázy látkou, která se jmenuje imatinib.
Jako alternativní léčba plicní fibrózy je používána pro ovlivnění tvorby profibrotických cytokinů (TGF-beta) a chemokinů, blokáda integrinů cestou monoklonálních protilátek. Obdobným mechanismem by měl působit i SD-208 inhibující receptorovou kinázu-1 TGF beta. V neposlední řadě je u IPF zkoušen analog rapamycinu - SDZ RAD, který inhibuje proliferaci mesenchymálních buněk cestou ovlivnění syntézy růstových faktorů. Z antileukotrienů je u IPF zkoušen přímý inhibitor 5-lipooxygenázy - zileuton.
Trazodon je anxiolytikum. V České republice je registrovaný jediný přípravek obsahující trazodon hydrochlorid, a to Trittico s indikací: léčba depresí různé etiologie včetně typů provázených úzkostí, poruchami spánku a sexuální dysfunkcí neorganického původu.
Antidepresiva jsou léky užívané k léčbě deprese a úzkostných poruch. Je jich mnoho druhů a liší se podle toho, jakým způsobem v mozku fungují. Deprese je na biochemické úrovni v mozku vyjádřena nízkými hladinami serotoninu, noradrenalinu a dopaminu, což jsou neurotransmitery, chemické látky, které se mimo jiné podílejí na utváření nálady člověka. Antidepresiva se snaží jejich hladiny na nervových spojích zvýšit.
Nejvýraznějšími farmakodynamickými vlastnostmi trazodonu je blokáda serotoninových 5-HT2 receptorů a selektivní inhibice zpětného vychytávání serotoninu, ale tato schopnost je menší než u klasických SSRI. Trazodon má vedle toho ještě další psychofarmakologické účinky, jako je afinita k serotoninovým receptorům 5-HT1A a 5-HT1C. Právě blokáda 5-HT2 receptorů, pozorovaná také u tricyklických antidepresiv, jej odlišuje od skupiny SSRI. Stimulací těchto receptorů jsou vysvětlovány některé nežádoucí účinky SSRI (nespavost, úzkost, agitovanost, sexuální dysfunkce) především v úvodu terapie. Tyto nežádoucí účinky trazodon nemá. Antidepresivní účinek trazodonu je tedy dán především zvýšením serotoninergní transmise, k čemuž přispívá i jeho aktivní metabolit m-chlorfenylpiperazin (m-CPP) s podobným vazebným farmakologickým profilem.
Trazodon je také poměrně silným blokátorem a1-receptorů, s čímž je spojeno riziko ortostatické hypotenze a priapismu, ale také zlepšení erektilní dysfunkce. Dále má slabý antihistaminový účinek a neovlivňuje cholinergní, glutamátergní, glycinergní, dopaminergní a GABAergní systém.
Výhodou trazodonu je rychlý nástup účinku (srovnatelný s amitriptylinem) a nepřítomnost anticholinergních a kardiovaskulárních nežádoucích účinků. Rovněž nezpůsobuje poruchy sexuálních funkcí a nespavost. Trazodon má také určité anxiolytické a mírně sedativní účinky. Léková forma s řízeným uvolňováním snižuje riziko ortostatické hypotenze. Potenciálně novou indikací je léčba agitovanosti u pacientů s demencí. Dle dostupných informací je možné trazodon použít jako anxyolitikum.
Krční páteř (ceruicis spinam) je tvořena 7 obratli (označeny C 1 – C 7) vyznačujícími se nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je trnový výběžek, který je na konci rozdvojený. Nejvýznamnější obratle krční páteře jsou atlas (nosič) a axis (čepovec). Atlas (označen C 1) nemá trnový výběžek, ale má velké kloubní plošky a v jeho těle je velký otvor. Axis (čepovec, označen C 2) má 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu; společně tyto dva obratle zajišťují pohyb hlavy. Páteř člověka je dvojnásobně esovitě prohnutá, což zajišťuje její pružnost. Zakřivení krční a bederní páteře dopředu se nazývá lordóza. Zakřivení hrudní páteře a kosti křížové dozadu je kyfóza. Páteř umožňuje člověku vzpřímenou chůzi a chrání míchu. Páteř je kostěným obalem míchy a porušení míchy či z ní vystupujících nervů může způsobit ochrnutí nebo poruchu vnímání. K poranění může dojít zejména při pádu z výše na záda nebo na natažené končetiny (vysoce riziková je dvojnásobná výška těla a více, prudký pohyb či rotace anebo náraz v rychlosti větší než 30 km/hod). Při první pomoci je důležité s raněným nehýbat, držet mu hlavu, komunikovat s ním; při ošetřování přidružených poranění volit polohu naznak na pevné podložce. Co nejdříve volat zdravotnickou záchrannou službu!
Základní dělení bolestí hlavy je na bolesti primární a sekundární. Primární bolesti se vyskytují samy o sobě a na jejich vznik nemá vliv žádné jiné onemocnění. Do této skupiny se řadí migréna, tenzní cefalea či cluster headache. Bolesti sekundární jsou příznakem jiného onemocnění. Nejčastěji se jedná o takzvané cervikogenní bolesti hlavy neboli cervikokraniální syndrom. Diagnosticky je nejprve nutno vyloučit možné organické příčiny – expanzivní procesy (nádorová onemocnění mozku), neurologická onemocnění, subarachnoideální krvácení či syndrom nitrolební hypertenze.
V podstatě se jedná o asymetrické, jednostranné, tupé bolesti zejména okcipitálně, v oblasti týla a čela. Charakteristické je střídání období bez bolesti či menší bolesti se záchvaty bolesti intenzivní. Obtíže jsou provokovány zátěží krční páteře, neadekvátním pohybem či nevhodnou polohou hlavy nebo tlakem na spoušťové body. Doprovodným příznakem mohou být vertigo (závrať), nauzea, méně pak zvracení.
Krční páteř je velmi namáhanou oblastí vzhledem k její velké mobilitě oproti ostatním úsekům páteře. V souvislosti s bolestmi hlavy se jedná zejména o horní úsek krční páteře, první dva krční obratle, na které nasedá těžká lebka. Právě v úseku nazvaném antlantooccipitální skloubení (AO skloubení), spojení atlasu (první krční obratel) a lebky (záhlaví latinsky occiput), dochází k častým blokádám nejčastěji při dlouhodobé nevhodné poloze hlavy, kdy je hlava v předsunutém držení zároveň s mírným záklonem záhlaví. Blokády můžeme nalézat i v nižších úsecích krční páteře až po CTh přechod, ale ne vždy je v tomto úseku přítomný zjevný blok.
Cervikogenní bolesti hlavy jsou doprovázeny změnou tonu šíjového svalstva. Významnou roli mají především krátké subokcipitální svaly (krátké extenzory šíje) a jejich přetěžování právě v důsledku předsunutého držení hlavy. Dále jsou přítomny bolestivé spoušťové body v m. sternocleidomastoideus, mm. scaleni, ale také v m. trapezius či m. levator scapulae. Při tlaku na TrP v uvedených svalech bolest vyzařuje do týla, oblasti spánků nebo temene, někdy až do čelní krajiny či za oči. Dlouhodobé přetěžování krátkých extenzorů šíje směřuje k zatuhnutí skalpu (měkkých tkání na lebce), které rovněž způsobuje silné bolesti hlavy.
K rozvoji cervikokraniálního syndromu přispívají do určité míry i degenerativní změny krční páteře (diskopatie, spodylartrózy a osteochondrózy), které však nebývají hlavní příčinou. Dalším faktorem mohou být i vrozené anomálie cervikokraniálního přechodu. Také dráždění nervu trigeminu či arteria vertebralis nebo postižení nervových kořenů C1–C3 způsobuje cervikokraniální bolest hlavy.
Wikipedie uvádí, že krční páteř je oblast páteře u krku. Je tvořena 7 obratli, které se označují C1–C7. Tyto se vyznačují nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je trnový výběžek, který je na konci rozdvojený. Nejvýznamnější obratle krční páteře jsou atlas (nosič) a axis (čepovec). Atlas (označen C1) nemá trnový výběžek, v jeho těle je velký otvor a má velké kloubní plošky. Axis (označen C2) má 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu. Tyto dva obratle společně zajišťují pohyb hlavy.
Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.
Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.
Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.
Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.
Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.
Skvrny na bělmu foto
Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.
Skvrny na duhovce
Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.
Barva duhovky závisí na množství a hloubce uložení pigmentu. V případě, že pigment chybí (například při albinismu), se nám barva jeví jako růžová, protože přes duhovku prosvítá červená barva cévnatky. Když se pigment nachází v nejspodnějších vrstvách a v malém množství, je duhovka modrá n
Jednou z nejčastějších možných příčin bolestí hrudi při nádechu, zejména u mladších a jinak zdravých jedinců, je bolest neuro-muskuloskeletárního původu, způsobená poruchou nervů, svalů a kostí. Vzniká po nepřiměřené jednorázové fyzické námaze, jakou je například velký úklid, přenášení nábytku či jiných břemen, delší činnost v takzvaných vynucených polohách, například věšení záclon, přibíjení či šroubování v těsných, špatně přístupných prostorách a podobně. Bolest je způsobena přetížením určitých svalových skupin, případně blokádou určitého segmentu zad po prudkém pohybu či nepřiměřeném zatížení. Tato bolest se může potom šířit na přední hrudní stěnu až do oblasti srdce.
Další příčinou bolesti na hrudi při nádechu bývá nadměrná námaha dýchacího svalstva při onemocnění průduškovým astmatem anebo při chronickém zánětu průdušek, hlavně když se tato onemocnění klinicky zhorší. Takováto bolest nepřetrvává dlouhodobě, zpravidla se vytratí do týdne po úpravě dýchání.
Další možností bolesti hrudi při nádechu může být blokáda plotének v hrudní oblasti páteře.
Podrážděný žlučník, známý také jako cholecystitida, označuje zánět žlučníku, často způsobený žlučovými kameny blokujícími žlučovod. Tato blokáda brání žluči v odchodu ze žlučníku, což vede k hromadění a podráždění stěn žlučníku.
Co způsobuje podráždění žlučníku?
Žlučové kameny
Nejčastější příčinou jsou žlučové kameny, což jsou ztvrdlé usazeniny žluči, které se mohou tvořit ve žlučníku. Tyto kameny mohou blokovat žlučovod a bránit tak odtoku žluči.
Další příčiny
Zánět žlučníku mohou způsobit i další faktory, včetně nádorů, infekcí nebo problémů s prokrvením žlučníku.
Příznaky podrážděného žlučníku
Bolest: Náhlá, silná bolest v pravé horní části břicha, která může vyzařovat do zad nebo ramene.
Další příznaky: Může se také objevit horečka, nevolnost, zvracení a žloutenka (zežloutnutí kůže a očí).
Světlá stolice a tmavá moč: Může naznačovat ucpání žlučovodů.
Co se stane, pokud se podráždění žlučníku neléčí?
Komplikace
Neléčený zánět žlučníku může vést k závažným komplikacím, jako je infekce, ruptura žlučníku nebo ucpání žlučovodu.
Chirurgický zákrok
V mnoha případech se doporučuje chirurgické odstranění žlučníku (cholecystektomie), aby se zabránilo budoucím atakům a komplikacím.
Prevence
Strava: Zdravá strava s nízkým obsahem tuku a rafinovaných cukrů může pomoci předcházet žlučovým kamenům a problémům se žlučníkem.
Pravidelné stravování: Pravidelné stravování může také pomoci.
Poraďte se s lékařem: Pokud se u vás objeví jakékoli příznaky žlučníkového záchvatu, vyhledejte okamžitě lékařskou pomoc.
Neprůchodnost střev u novorozenců může nastat na základě vrozené dispozice.
Patří sem pylorostenóza, což je vrozená porucha, která způsobuje blokádu vrátníku. Vrátník je trubice vedoucí ze žaludku do tenkého střeva. Sval kolem vrátníku slábne a neumožňuje průchod stravy do tenkého střeva. Porucha postihuje především chlapce a projevuje se ve 2. až 8. týdnu života. Příznaky zahrnují zvracení, dehydrataci, nerovnováhu chemických látek v těle a podvýživu. Léčba spočívá v chirurgickém otevření vrátníku.
Dále atrézie střeva. Děti, které se narodí s atrézií, mají neprůchodná střeva, neboť jim část tenkého nebo tlustého střeva chybí, nebo je nedostatečně vyvinutá.
Stenóza střev je částečná blokáda střev, která je následkem vrozeného zúžení části tenkého nebo tlustého střeva.
Příčinou střevní neprůchodnosti mohou být některé nemoci nebo poruchy, například Crohnova nemoc, Hirschsprungova nemoc, neprůchodná řiť, anebo některé kýly, jako je kýla brániční a kýla tříselná. Možnou příčinou je i vsunutí jedné části střeva do jeho následné části.
Krční páteř je jednou z nejvíce namáhaných částí našeho těla. Bolesti a problémy v oblasti krční páteře poté často gradují a vystřelují mimo jiné i do oblasti uší.
V terapii se zpočátku využívají techniky měkkých tkání, které uvolní napětí přetěžovaných měkkých tkání (kůže, podkoží, svalová povázka) a odstraní případné blokády. Pokud se blokáda neuvolní na základně optimalizace napětí, je vhodné použít velmi šetrné mobilizační techniky. Pro dosažení trvalého účinku terapie je důležité správně aktivovat oslabené svaly v pohybovém vzorci, aby došlo k obnovení svalové harmonie a nedocházelo k zatěžování jedné svalové skupiny na úkor druhé. Důležité je také zaměřit se na správnou ergonomii tak, aby pracovní prostředí pomáhalo udržet pohybový aparát v bezbolestném stavu a ne naopak.
Pnutí lýtek se nejčastěji vyskytuje u problému cévního, nervového, svalového nebo kostního. Pnutí cévního původu může být způsobeno aterosklerózou tepen (ischemická choroba dolních končetin), kdy se tepny „ucpávají“ tukovými pláty, jindy je příčinou zánět žil, žilní trombóza, křečové žíly či blokáda mízního řečiště. Prudké pnutí působí také embolizace do končetinových tepen. Pnutí nervového původu pak vzniká při cukrovce (diabetická neuropatie), případně drážděním nervových kořenů například při výhřezu ploténky. Pnutí lýtek svalového původu se vyskytuje po svalové zátěži nebo při akutních infekcích. Do lýtka se může šířit pnutí způsobené patologickým procesem v kostech (nádory) a kloubech (artróza).
Palec je ze všech prstů ruky vystaven největší zátěži při každodenních činnostech. Na druhou stranu po něm vyžadujeme největší pohyblivost v prostoru ze všech prstů. Má-li palec splňovat tyto nároky, je nezbytné, aby si zachoval pevnost vazů kolem kloubu a kvalitní kloubní chrupavky. Zvýšená zátěž, poranění, ale i systémové nemoci mohou způsobit úžení prostoru, kudy probíhá šlacha ohýbače palce, pak mluvíme o takzvaném lupavém prstu/palci. Bolestivý a omezený pohyb palce bývá i u řady dalších nemocí palce. S úrazem spojený bývá nejčastěji spojený takzvaný lyžařský palec či nestabilita základního kloubu (CMC kloubu) palce, která vede k rozvoji rhizarthrózy.
Zlomeniny palce zasahující do kloubů jsou vždy závažné a jsou vesměs indikovány k operačnímu řešení. Poúrazové stavy s bolestmi palce, kde je přítomna mechanická překážka, blokáda či nerovnost, je nutné většinou řešit chirurgicky. Pokud jde o artrózu, ta se řeší medikamenty, a to nesteroidními antiflogistiky.
Neprůchodnost střev u kojence může nastat na základě vrozené dispozice.
Pylorostenóza: Pylorostenóza je vrozená porucha, která způsobuje blokádu vrátníku. Vrátník je trubice vedoucí ze žaludku do tenkého střeva. Sval kolem vrátníku slábne a neumožňuje průchod stravy do tenkého střeva. Porucha postihuje především chlapce a projevuje se ve 2. až 8. týdnu života. Příznaky zahrnují zvracení, dehydrataci, nerovnováhu chemických látek v těle a podvýživu. Léčba spočívá v chirurgickém otevření vrátníku.
Atrézie střeva: Děti, které se narodí s atrézií, mají neprůchodná střeva, neboť jim část tenkého nebo tlustého střeva chybí, nebo je nedostatečně vyvinutá.
Stenóza: Stenóza střev je částečná blokáda střev, která je následkem vrozeného zúžení části tenkého nebo tlustého střeva.
Příčinou střevní neprůchodnosti mohou být i některé nemoci nebo poruchy, například Crohnova nemoc, Hirschsprungova nemoc, neprůchodná řiť, anebo některé kýly, jako je kýla brániční a kýla tříselná. Možnou příčinou je i vsunutí jedné části střeva do jeho následné části.
Projevy: Křeče a bolest břicha, teplota, úzkostný pláč, zvracení i s příměsí stolice, vzedmuté bolestivé bříško.
Léčba: Léčba je vždy individuální dle stavu onemocnění. Pokud se u kojence objeví tyto příznaky, je nutné vyhledat lékařskou pomoc.
Rizika: Jedná se o velmi vážný stav, který vyžaduje rychlou lékařskou pomoc.
Příčinou zauzlení střev u dětí může být řada poruch trávicího ústrojí.
Pylorostenóza: Tato vrozená porucha způsobuje blokádu vrátníku (trubice vedoucí ze žaludku do tenkého střeva). Sval kolem vrátníku slábne a neumožňuje průchod stravy do tenkého střeva. Porucha postihuje především chlapce a projevuje se ve 2. až 8. týdnu života. Příznaky zahrnují zvracení, dehydrataci, nerovnováhu chemických látek v těle a podvýživu. Léčba spočívá v chirurgickém otevření vrátníku.
Atrézie střeva: Děti, které se narodí s atrézií, mají neprůchodná střeva, neboť jim část tenkého nebo tlustého střeva chybí nebo je nedostatečně vyvinutá.
Stenóza střev: Částečná blokáda střev, která je následkem vrozeného zúžení části tenkého nebo tlustého střeva.
Pooperační střevní srůsty: Po operaci břicha dochází někdy v břiše ke srůstům zjizvených tkání, které způsobí neprůchodnost střev.
Paralytický ileus: Střevo dítěte může být paralyzováno po infekci nebo po operaci a ztratí schopnost posunovat potravu a stolici do konečníku. Paralyzované střevo se zvětšuje, neboť se plní tekutinou, potravou a vzduchem.
Volvulus („zauzlení střev“): Střevo dítěte se otočí kolem své osy a stane se neprůchodným. Příčinou může být vrozená malformace střev, zánět Meckelova divertiklu nebo střevní srůsty.
Nádory: Střevní neprůchodnost může vyvolat rakovinný nebo nerakovinný nádor, který roste ve střevní stěně nebo na ní.
Jiné poruchy: Příčinou střevní neprůchodnosti mohou být i některé nemoci nebo poruchy, například Crohnova nemoc, Hirschsprungova nemoc, neprůchodná řiť nebo kýly (kýla brániční a kýla tříselná).
Příznaky: Příznaky střevní neprůchodnosti se liší podle místa neprůchodnosti a podle toho, zda jde o neprůchodnost částečnou, nebo úplnou. Postižení tenkého střeva se projeví křečemi a bolestí břicha. Bolest může být ostrá a rozšířená, trvalá nebo přicházející a odcházející. Může být doprovázena žaludeční nevolností a zvracením. Zvratky často obsahují žluč (zelená tekutina vylučovaná játry). Mohou rovněž obsahovat krev nebo stolici. Dítě může mít horečku. Bolest a zvětšení (otok) břicha ukazují na neprůchodnost tlustého střeva. Dítě se nemůže vyprázdnit, ani mu neodcházejí plyny. Průjem může být příznakem částečné neprůchodnosti. Dítě bývá rozmrzelé, neklidné, nemá chuť k jídlu, je dehydratované a ztrácí na váze. Má-li dítě některý z uvedených příznaků, okamžitě vyhledejte lékaře. Lékař určí diagnózu na základě informací, které mu dáte, a na základě fyzického vyšetření. K potvrzení diagnózy a k lokalizování místa neprůchodnosti je obvykle nutný rentgen břicha a krevní testy.
Léčba: Dokud není neprůchodnost odstraněna, dítě není schopné normálně jíst, proto musí zůstat