Barva: Řekne nám, kolik vody je v moči přítomno. Obvykle je barva moči u zdravého jedince světle žlutá až bezbarvá. Nažloutlé zabarvení způsobuje urobilinogen, což je finální odpadní produkt vzniklý z rozpadlých červených krvinek. Barva moči podobná vodě, tedy bezbarvá moč, je způsobena v důsledku nadměrné hydratace, u dehydratace naopak změní moč barvu na tmavě žlutou. Odstíny tmavě červené, tmavě žluté a tmavě hnědé barvy moči mohou být způsobeny nemocí nebo konzumací určitých potravin nebo léků.
Jasnost: Může indikovat přítomnost bílých částic plovoucích v moči. Bílé částice mění vzhled moči na zakalenou. To může být zapříčiněno přítomnosti bakterií nebo fosforečnanu vápenatého v podobě krystalů. U žen někdy může výtok z pochvy kontaminovat moč, která pak vypadá zakaleně.
Zápach: Zdravá, nekontaminovaná moč nemá žádný silný zápach, ale má mírně „oříškový“ odér. Nicméně konzumace určitých potraviny může ovlivňovat i vůni moči, například po konzumaci chřestu, alkoholu, cibule, česneku bude moč cítit více než obvykle.
Měrná hmotnost: Kontroluje množství látek v moči.
pH: Měří úroveň kyselosti.
Glukóza: U zdravých jedinců moč neobsahuje glukózu. Nicméně u osob trpících cukrovkou prochází glukóza močí.
Dusitany: Jsou přítomny v moči u osob s diagnózou infekce močových cest.
Leukocyty: Leukocyty můžeme pozorovat u osob, které trpí infekcí močových cest.
Plovoucí částice v moči: Mikroskopická analýza může odhalit krevní buňky, které se normálně v moči nevyskytují, nanejvýš jedna nebo dvě krevní buňky mohou být nalezeny v jednom poli. Zranění nebo nemoc ledvin či močových cest může způsobit nadměrné krvácení. Pokud existuje nesčetně mnoho krvinek v moči a moč se zbarví na červenou barvu, je důležité neprodleně navštívit lékaře. Krevní buňky se také mohou objevit jako plovoucí částečky v moči.
Odlitky: Materiál, který prochází ledvinami, může vytvořit takzvané odlitky. Ty mohou být vyloučeny močí. Obvykle existují různé typy odlitků. Různé onemocnění ledvin způsobuje vylučování různých odlitků. Tyto plovoucí předměty naštěstí v moči nebývají příliš časté.
Krystaly: Krystaly jsou amorfní látky přítomné v moči. U zdravého jedince je několik krystalů obvykle detekováno při mikroskopickém vyšetření moči. Jestliže osoba trpí „ledvinovými kameny“, tak v moči takto postiženého jedince bude abnormální množství těchto krystalů. Plovoucí částice v moči můžete vidět, když odeberete moč do čisté láhve. Také přítomnost bakterií a parazitů může moč zakalit.
Dlaždicové buňky: Někdy jsou v moči přítomny i dlaždicové buňky, ty se objevují důsledkem kontaminace, například u žen při výtoku z pochvy. V takových případech je důležité provést kontrolu moči znovu.
V naší poradně s názvem ŽIVOČIŠNÉ UHLÍ NA DÁSNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ALENA ŠVANCAROVÁ.
Prosím jaký vliv má Živočišné uhlí na dásně? Děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Živočišné uhlí se používalo v minulém století a vyrábělo se spalováním zvířecích kostí. V dnešní době se k farmaceutickým účelům již nepoužívá a nahradilo ho uhlí aktivní. Aktivní uhlí se vyrábí z uhlí, dřeva nebo kokosových ořechů.
Jaký vliv má aktivní uhlí na dásně?
V poslední době se objevují černé zubní pasty používající aktivní uhlí. Tyto zubní pasty obvykle neobsahují fluor, což zvyšuje potenciál zubního kazu a zánětu dásní.
Aktivní uhlí může pomoci odstranit pevné částice, ale nedetoxikuje zuby ani dásně. Pomáhá tak omezovat plak, ale žádné přítomné toxiny pravděpodobně neodstraní.
Pokud nepoužijete další zubní pastu, která se osvědčila jako bezpečná a účinná, budete vystavena riziku zubních kazů a onemocnění dásní.
Vnějšími, mechanickými a chemickými vlivy se narušuje nejen kutikula vlasového vlákna, ale i vnitřní stavební materiál vlasů tzv. cimet. Do vlasů a do mezibuněčných prostorů však mohou proniknout jen velmi malé částice, ty větší zůstávají na povrchu a smývají se.
Aktivnější a účinnější mikrosvět
Malé částice jsou vlasem lépe absorbovány a pokud jsou správně nakombinované v přípravku, dokážou být velmi efektivní. Nová mikroříše se dnes úspěšně využívá v kosmetickém i farmaceutickém průmyslu. Podle doposud známých informací mají systémy vytvořené na úrovni mikrosvěta řadu výhod – hlavně pokud mluvíme o funkčnosti a výživových vlastnostech.
Moderní technologie promítly do svých výrobků takové firmy jako Dior, L´oreal, Juvena, La Praire. Ve vlasové kosmetice dominují hlavně Kérastase s řadou Reflection, Age Recharge, ale i v dalších svých výrobcích. Do popředí zájmu se však také dostává kosmetika CHI od firmy Farouk System, rovněž využívající kouzla mikročástic.
Měřící stanice, které jsou umístěné nejen v postižených oblastech, posílají údaje o složení vzduchu, každých 10 minut do centrálního systému. Citlivé senzory meteorologických snímačů umí odhalit těkavé látky, třeba v případě chemické havárie či útoku, příměsi v atmosféře jako oxidy uhlíku nebo dusíku, a také pevné částice, jako je polétavý prach. Právě ten se stává čím dál větším nebezpečím, protože tento prach nese sebou mimo drobné částice i alergeny, mikroorganismy, plísně, chemické látky, jako jsou organické benzoapyren či benzen, nebo těžké kovy. Z těchto jmenovaných důvodů je zvířený prach pro zdraví velmi nebezpečný.
Z hlediska celého českého státu je na tom nejhůře Moravskoslezský kraj, což je dáno koncentrací průmyslu na relativné malé ploše. Podle údajů se zdá, že koncentrace karcinogenního benzoapyrenu jsou v některých částech Moravskoslezského kraje vůbec nejvyšší v rámci Evropské unie. Složení ovzduší sleduje několik laboratoří, například Brněnská laboratoř, která je součástí Masarykovy univerzity. Ve svých analýzách se zajímá hlavně o toxické látky. Vědci z této laboratoře bádají nad tím, jak měřit přítomnost toxických látek v ovzduší s ještě větší přesností a jak vylepšovat odběrová zařízení.
Odumřelé buňky kůže způsobují matnou a bezbarvou pleť. Peeling je určen pro všechny typy pleti. Chemický peeling odstraňuje odumřelé kožní buňky bez podráždění pokožky a stimuluje krevní oběh. Drobné syntetické kuličky nebo granule z přírodně drcených meruňkových pecek, otrub nebo mořského písku působí jako velmi jemný smirkový papír. Jako mechanický peeling se používají například solné krystaly, krystaly cukru, drátěnky a tuhé kartáče či abrazivní částice všeho druhu (jíl, písek, plastové částice).
Epsomská sůl je svými blahodárnými účinky pro zdraví a krásu známá stovky let. Její historie začíná v 17. století, kdy farmář žijící nedaleko městečka Epsom v Anglii objevil pramen bohatý na sloučeninu hořčíku a síry (síran horečnatý) a krátce poté byly odhaleny i léčivé účinky této sloučeniny.
Epsomská sůl je složena z minerálů hořčíku a síranu. Výzkumy prokázaly, že hořčík a síran se snadno vstřebávají přes kůži, proto jsou lázně v epsomské soli výbornou volbou, jak doplnit tyto pro tělo důležité prvky. Hořčík v těle hraje významnou roli při regulaci aktivity asi 325 enzymů, snižuje záněty, pomáhá funkci svalů a nervů a pomáhá produkovat serotonin, hormon zodpovědný za pocit pohody a štěstí. Sírany zlepšují vstřebávání živin, vyplavují z těla toxiny a zmírňují migrény.
Navzdory svému názvu je epsomská sůl úplně jinou sloučeninou než obyčejná kuchyňská sůl, kterou používáme pro dochucení pokrmů. Slovo sůl v názvu je odvozeno od chemické struktury: v chemii slovem sůl označujeme chemicky neutrální látku, která obsahuje jak kladně nabité částice – kationty, tak záporně nabité částice – anionty, které dohromady vytvářejí látku s nulovým nábojem, tedy elektricky neutrální. Soli jsou odvozeny od kyselin a mohou být buď bezkyslíkaté, tedy neobsahující kyslík, například sulfid zinečnatý, nebo kyslíkaté, tedy s obsahem kyslíku, například síran měďnatý nebo síran hořečnatý, což je správný chemický název pro epsomskou sůl.
Epsomská sůl vypadá na první pohled velmi podobně jako kuchyňská sůl a lidé ji častou používají do koupele (tedy jako normální koupelovou sůl). Přestože je vzhledově epsomská sůl velmi podobná kuchyňské soli, jejich chuť se od sebe značně liší. Epsomská sůl je totiž velmi hořká a prakticky nepoživatelná.
Použití epsomské soli je velmi snadné, a navíc se jedná o cenově dostupnou látku, která při správném použití prakticky nemá nežádoucí účinky.
Ve vodě se epsomská sůl rozpouští a rozkládá na ionty hořčíku a síranu. Protože se tyto látky pravděpodobně dobře vstřebávají přes pokožku, dostávají se hořčíkové kationty a síranové anionty do těla, kde plní důležité funkce. Nejběžnějším způsobem použití epsomské soli je tedy její přidání do vody jako koupelové soli. Nicméně je možné epsomskou sůl také aplikovat přímo na pokožku ve formě kosmetických přípravků nebo ji konzumovat ústy (pouze pro silné jedince, kteří snesou její hořkou a nepříjemnou chuť), pokud ji chceme použít jako přírodní laxativum (lék proti zácpě).
Dle Wikipedie jsou otruby odpadní produkt, který přepadává při vysévání meliva z posledních šrotů, vymílacích a domílkových chodů, nebo z loupání a kartáčování obilí. Podle granulace se dělí na hrubé (od kartáčování a šrotů) a jemné (z vymílání a loupání).
Složení otrub: Obsahují nejen částice slupek, ale i částice klíčků a endospermu, poněvadž ani moderní technologie nezaručuje její úplné oddělení. Při mletí pšenice se získává 17–18,5 % otrub, u žita 20–25 % otrub a ječmene asi 22 % otrub. Otrub se využívá hlavně v krmivářství. V 17. století je v Japonsku využívali jako hnojivo. Proti dřívějším názorům, že otruby jsou v potravě bezcenné, stojí nový poznatek, že takzvané balastní látky mají příznivý dietetický vliv, jsou-li podávány v přiměřených dávkách.
Pšeničné otruby jsou vlastně vnější obal (slupka) zrna pšenice. Tento obal je plný vitamínů, minerálů, bílkovin a hlavně vlákniny, v čemž spočívá jejich největší výhoda pro naše trávení, případně hubnutí. Až 42 % vlákniny v této potravině je opravdovým pomocníkem pro imunitu, nervový systém, trávení, hubnutí. Netřeba podceňovat dobře pročištěné tlusté střevo, protože díky pšeničným otrubám budete mít trávení čisté, urychlené a všechny potřebné živiny ze stravy, které jste přijali, se dostanou do organismu a ten je pak může použít tam, kde je třeba.
Na pročištění střev stačí 1 až 2 polévkové lžíce pšeničných otrub denně, rozdíl pocítíte již po krátké době.
Většina mžitek objevujících se po sportu jsou drobné částečky sklivce, gelovité části oka mezi sítnicí a čočkou. Jak stárneme, sklivec se začíná rozpouštět a zkapalňovat a jeho uvolněné částice se pak pohybují v jeho středu. Co potom vidíte, nejsou částice samotné, ale jejich stíny na sítnici. Nejjednodušeji je uvidíte, když se podíváte přímo do jasné oblohy nebo na bílou zeď. Všimnete si, že tyto malé skvrnky nerady zůstávají v klidu a zmizí ze zorného pole vždy, když se na ně snažíte zaostřit zrak. To se děje proto, že se pohybují, když se pohybují vaše oči.
Hypermangan se v bazénu používá jako flokulant, který způsobí navázání menších koloidů. Koloidy jsou viditelné plovoucí částice organické hmoty, jako je kožní tkáň a textilní vlákna. Tato skupina škodlivin se týká i koloidních škodlivin, jako jsou sliny, zbytky mýdla, kosmetické přípravky a kožní tuky. Když jsou tyto znečišťující látky hojné, způsobují v bazénu zákal.
Přítomnost nerozpuštěných částic, viditelných jako zákal vody je signálem k ošetření vody hypermanganem. Hypermangan zajistí oxidaci a pospojování této organické hmoty a plovoucí částice pak mohou být z vody odstraněny v pískovém filtru. Pískový filtr je pravidelně proplachován, čímž jsou nakonec tyto znečišťující látky vypuštěny do kanalizace.
Hypermangan do bazénu dávkujte postupně a vždy předem rozředěný v kbelíku s vodou. Při spuštěné filtraci sledujte, jak mizí zákal. Když to s množstvím hypermanganu přeženete, tak budete mít v bazénu křišťálovou, ale růžovou vodu. I taková voda bude vhodná ke koupání, ale pamatujte, že hypermangan obarvuje pokožku do hněda na několik dní.
Malé částice jsou naším organismem dobře absorbovány. Právě proměna velkých částic na malé je klíčem k tomu, aby je náš organismus lépe využíval. Pod pojmem mikrosvět si nejčastěji představíme různé mikroorganismy, které nejsou volnému oku viditelné, třeba plísně, viry či bakterie. Tyto organismy se měří v nanometrech. Nová mikroříše se dnes úspěšně využívá v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. Podle doposud známých informací mají systémy vytvořené na úrovni mikrosvěta řadu výhod – hlavně pokud mluvíme o funkčnosti a výživových vlastnostech.
Potenciální nebezpečí představují priony - bílkovinné infekční částice. Ty způsobují neurodegenerativní onemocnění u zvířat i u člověka - jde o tzv. prionové choroby a patří mezi ně například BSE neboli nemoc šílených krav i její lidská obdoba - nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Lékaři dlouho považovali za cíl prionů především nervovou tkáň. Američtí biologové popsali cílený atak prionů na srdeční sval poprvé u myší. Spektrum chorob vyvolaných priony může být podstatně širší, než se vědci domnívali.
Priony jsou vlastně infekční bílkoviny neboli proteiny. Pokud určitý úsek normálního prionu, které běžně máme ve svém těle, získá nesprávný tvar, stačí to k tomu, aby se stal infekčním. Když se pak tento změněný prion setká s normálním prionem, způsobí změnu jeho tvaru na nenormální, infekční formu.
Malé částice jsou naším organismem dobře absorbovány. Právě proměna velkých částic na malé je klíčem k tomu, aby je náš organismus lépe využíval. Pod pojmem mikrosvět si nejčastěji představíme různé mikroorganismy, které nejsou volnému oku viditelné, třeba plísně, viry či bakterie. Tyto organismy se měří v nanometrech. Avšak nová mikroříše se dnes úspěšně využívá v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. Podle doposud známých informací mají systémy vytvořené na úrovni mikrosvěta řadu výhod – hlavně pokud mluvíme o funkčnosti a výživových vlastnostech.
Všichni vědí, že volné radikály ohrožují náš organismus, ale nikdo neví, jak závažný je jejich vliv. První teplé dny lákají k vodě a mnozí rádi vystavují svojí bílou pokožku ostrým slunečním paprskům. Opalování je bohužel tragický omyl dnešní doby. Při opalování na sluníčku, ale i v soláriích, dochází v ozářených buňkách pokožky k poruše, kdy se pokazí jejich jaderný aparát a najednou začnou vznikat buňky jiné, takové co nechtějí odumírat. A najednou tu máme rakovinu kůže. Volné radikály rovněž mají rády tukové látky, v nichž zpřehází mastné kyseliny a jiné součásti. Změněná částice chvíli bloudí organismem a v konečné fázi skončí na stěně cévy, výsledkem je kornatění cév. Ateroskleróza či srdeční choroby, končící infarktem tak mají zelenou. Možná teď máte dojem, že všechny další nemoci mají na svědomí volné radikály. Bohužel to není tak jednoduché. Volné radikály „pouze“ oslabují imunitu a všechny choroby, které v důsledku toho vzniknou, ještě zhoršují. Kromě již jmenovaných nemocí se volné radikály podílejí na zhoršení stavu při cukrovce, zánětu kloubů, parodontóze atd. Naštěstí příroda vymyslela také způsob, jak vůči volným radikálům bojovat.
V lidském těle existuje velmi mnoho sloučenin, ze kterých vznikají další sloučeniny. Občas se nějaká z těchto sloučenin vlivem vnějšího či vnitřního prostředí v organismu pokazí a ztratí jeden elektron v některém ze svých atomů. Výsledkem je vznik volného radikálu. Volné radikály jsou sloučeniny kyslíku, které vznikají přímo v našem těle a škodí mu. Jsou velmi nestabilní a mají o jeden atom více, nebo méně, a proto reagují s ostatními atomy – odebírají jim anebo přidávají elektrony. Samotné elektrony jsou záporně nabité částice, a pokud jsou v páru, nepředstavují žádné riziko. Není-li elektron spárovaný, je nebezpečný a útočí na buňku. Tyto agresivní molekuly mohou poškozovat buňky, enzymy, genetický materiál a přispívat ke vzniku infekčních či degenerativních onemocnění. Volný radikál získává potřebnou energii „k ukradení“ elektronu z okolního světa např. z UV záření, kouření, prudkých teplotních změn. V organismu je jeho hnacím motorem jakýkoliv druh stresu či zánět.
Nejprve je důležité pochopit, že alergie na peří nebo prachové peří samotné je velmi vzácná. I když se to může stát, ve většině případů je alergie na jemné částice, které prachové peří a jiné materiály vypouštějí do vzduchu. Druhotné problémy vznikají z roztočů a jejich exkrementů.
Příznaky
Nejčastější příznaky alergie na péřové polštáře a přikrývky jsou podobné jako u senné rýmy. Objevují se svědění a problémy s dýcháním, když pacienti vdechují alergeny z prachového peří a jiného ptačího peří. Peří je ptačí produkt, který se v průběhu času rozkládá, a tím se dostávají do vzduchu drobné částečky, které pak lze vdechnout. Alergie na peří obvykle ukazují citlivost na alergenní proteiny ptáků. Alternativně se u lidí mohou vyvinout příznaky alergie na plísně a roztoče, kteří se živí peřím.
Pokud jde o polštáře a přikrývky s péřovou výplní, lidé mohou mít alergickou reakci na keratin obsažený v peří. Ale i v tomto případě hrají hlavní roli spíše roztoči se svými výměšky, než že by alergie byla způsobena jen peřím. Takový roztoč může způsobit alergickou reakci, ať už je v peří nebo v běžné matraci.
U lidí s alergií na peří způsobuje vystavení péřovým polštářům a dalším ptačím produktům to, že histaminy proudí krevním řečištěm, aby neutralizovaly alergeny. Vedlejšími účinky této zánětlivé reakce jsou svědění a hromadění tekutiny ve sliznicích - otoky. Příznaky, jako je kýchání, rýma nebo kašel, mohou také naznačovat alergii.
Znemožňuje to ale použití péřových polštářů nebo přikrývek?
Jsou péřové polštáře a péřové peřiny vhodné pro alergiky?
Za prvé, až na výjimky je peří vhodné pro alergiky. Peří nepředstavuje pro alergiky zvýšené riziko a je považováno za zcela neškodné. Jiné syntetické látky jsou totiž často větším problémem, na který by si měli alergici dávat pozor. Nemusíte se tedy bát, že by pro vás peří představovalo obecně zvýšené riziko nebo že musíte počítat s těžkými příznaky. To také znamená, že se nemusíte obejít bez svého nadýchaného péřového povlečení. Pokud však máte alergii, musíte udělat několik opatření, abyste se mohli cítit naprosto pohodlně a nevyvinuli se žádné příznaky.
Jaká jsou ta opatření a co byste jako alergici měli zvážit u péřových peřin a péřových polštářů?
Nos je branou, kterou do organismu neustále proudí vzduch. Má dokonce pět různých funkcí.
Filtrace
Nos zachycuje prachové částice a filtruje je, aby nezatěžovaly plíce. Prach se zachytává na chloupcích v nose a dále na řasinkách nosní sliznice. S hlenem se pak dostává do trávicího ústrojí.
Ohřívání vzduchu
Vzduch se ohřívá na tělesnou teplotu od prokrvené sliznice, příslušné partie navíc zvětšují nebo zmenšují svůj objem tak, aby se vzduch mohl ohřát správně.
Zvlhčování vzduchu
Hlenovitý povrch nosní sliznice se zároveň odpařuje, a tak zvlhčuje vzduch proudící do plic, čímž brání vysušování dolních cest dýchacích.
Čich
Nos se výrazně podílí na vnímání chuti. Jazyk totiž zachycuje jen čtyři chutě – sladkou, slanou, hořkou a kyselou – všechny ostatní chutě tvoří nos díky vůni jídla, které bylo vloženo do úst.
Obranná funkce
Sliznice nosu se jako první dostává do styku se zevními škodlivinami, může jít o alergeny, bakterie či viry a další cizorodé látky. Právě v nose vzniká přecitlivělost, která může později vést k alergii. V nosní sliznici působí obranné mechanismy zvané imunoglobuliny, které cizorodé látky likvidují.
Nos je důležitý pří úpravě vdechovaného vzduchu. Otepluje ho a zvlhčuje. Také reguluje jeho množství a plní funkci filtru.
Nos svými chloupky a řasinkovým epitelem zachycuje a odfiltrovává prachové částice, aby nezatěžovaly plíce.
Skořepy uvnitř nosu pečují o ohřev vzduchu vstupujícího do těla.
Hlenovitý povrch sliznice vzduch zvlhčuje.
Čichovou funkcí se nos nenahraditelně podílí na vnímání chuti.
V nosní sliznici sídlí imunoglobuliny, které útočí proti cizorodým látkám a likvidují je.
V nose jsou umístěna i speciální nervová zakončení, která pomocí vzduchu aktivují činnost mozku.
U člověka s deformovanou nosní přepážkou však proudí vzduch v jednom nosním otvoru hodně, zatímco v druhém málo. Tam, kde je pohyb vzduchu menší, sekret stagnuje a je živnou půdou pro bakterie, které vyvolávají kašel, zánět vedlejších nosních dutin, chrapot či alergizaci. V důsledku neprůchodnosti nosu postižený dýchá ústy – do plic tak vstupuje nečištěný, neohřátý a suchý vzduch, což vede k bronchitidám či suchým dráždivým kašlům. Funkci nosu potom musí převzít průdušnice a průdušky, oschlé hlasivky trápí chrapot.