Zajímá vás téma CEMENT? Tak právě pro vás je určen tento článek. Zub je jednou z nejtvrdších částí těla. Zuby jsou uloženy v zubních jamkách dutiny ústní a člověku pomáhají mechanicky zpracovávat a rozmělňovat požitou potravu. S jazykem a slinami jsou tedy začátkem trávicí soustavy. Zuby tvoří dva oblouky – horní a dolní. K těmto obloukům patří také dásně a okraje čelistí. Vše dohromady se nazývá chrup neboli dentice.
5 – zubní cement
Povrch kořene a krčku je kryt tenkou vrstvou zubního cementu (substantia ossea). Zubní cement je nažloutlý materiál tvořený z 62 % anorganickými solemi (hydroxylapatit), z 28 % organickými látkami a 12 % vody. Rozlišujeme primární a sekundární cement. Primární se nachází podél celého kořene, sekundární hlavně v nejspodnější oblasti kořene. Zubní cement je tvrdý a drsný.
Funkce
Zubní cement chrání krček a povrch kořene. Na krčku je tenká vrstva, na kořenech je tlustá vrstva. Cement patří mezi tvrdé zubní tkáně. Má podobnou stavbu jako kost, ale na rozdíl od kosti není prostoupen cévami. Není tak tvrdý jako dentin, ale je tvrdší než kost. Patří k závěsnému aparátu zubu, protože se do něj upínají vlákna, která spojují zub s kostí a pružně jej uchycují v zubním lůžku. Závěsný aparát zubu je tkáň, která obklopuje zub a upevňuje ho v kosti. Bývá označován také jako parodont. Je tvořen dásní, zubním cementem, kostěným zubním lůžkem, ozubicí a dásňovým žlábkem.
Nejčastější problémy a jejich řešení
S věkem zuby přirozeně tmavnou, zubní dřeň je nahrazována zubovinou.
Kaz cementu
Kaz cementu vzniká v případě, že dojde k ustoupení dásně a tím k odhalení kořene zubu. Kaz se tvoří podobně jako u skloviny. Nejdříve dojde k místní demineralizaci, poté cement reaguje na vznikající zubní kaz tvorbou tenké, na minerální látky bohaté vrstvičky, pod kterou leží oslabená demineralizovaná vrstva, ze které se uvolnilo až 50 % minerálních látek. Kaz se v cementu šíří spíše do plochy než do hloubky. Poměrně často se šíří cirkulárně kolem zubu. Pokud je vznikající zubní kaz objeven včas, může být vyléčen remineralizací, stejně jako zubní kaz vznikající ve sklovině.
Nadměrnou citlivost způsobuje odhalení zuboviny. Při odhalení zuboviny se otevřou kanálky s nervovými zakončeními. Právě tyto nervy velmi citlivě reagují na změny a podněty, tedy na chlad. Tím vznikne krátká ostrá bolest – hypersenzitivita. Ta vzniká na základě zánětu dásní, pokud si silně čistíte zuby, nebo parodontózy. Pokud používáte tvrdý zubní kartáček, dejte si pozor na to, abyste si drhnutím nepoškodili sklovinu a cement. Ostatně sklovinu si můžete poškodit třeba skřípáním zubů ve spánku, úrazem nebo skousnutím něčeho tvrdého v jídle. Možností je, bohužel, opravdu hodně. Pokud trpíte na citlivé zuby, neváhejte navštívit zubního lékaře. Právě stomatolog vám pomůže odhalit pravou příčinu a podstatu problému. Při léčbě zvýšené citlivosti zubů je důležitá dobrá komunikace mezi pacientem a zubařem.
Většinu hmoty zubu tvoří zubovina, což je žlutobílá hmota, která se podobá kosti. Uvnitř zubu je pak dřeňová dutina, ve které se nachází zubní dřeň. Do zubní dřeně kanálky v kořenech zubu pronikají drobné cévy a také nervy, které jsou příčinou citlivosti zubu. Zubní cement je vláknitá kost, která v tenké vrstvě kryje kořen zubu. Zuby dospělých přirozeně tmavnou během zrání, zubní dřeň v zubech se zmenšuje a je nahrazována dentinem (zubovinou).
Zuby se mohou drolit například proto, že v sobě mají rozsáhlou plombu nebo jsou po ošetření kořenových kanálků – takové zuby je pak potřeba překrýt korunkou nebo polokorunkou, jinak může brzy dojít k jejich rozlomení.
Klíště patří do druhově nejpočetnějšího živočišného kmene – členovci. Spolu zákožkou svrabovou, roztočíkem včelím nebo čmelíkem kuřím ho dále řadíme do řádu roztočů. Klíště obecné má ploché tělo s tvrdým povrchem a osm nohou (larva má šest nohou). Dospělé klíště měří 2–10 mm. Na hlavičce má klepítka (chelicery), kterými vytvoří otvor na kůži, do ní pak vsune bodavý orgán, hypostom. Sliny, které klíště vylučuje, obsahují něco jako anestetikum, které dokonale znecitliví místo, na které se klíště přisaje, proto si toho často ani nevšimneme. Zároveň se ve slinách nachází takzvaný cement, který slouží klíštěti na to, aby co nejlépe zafixovalo svůj hypostom v naší kůži. Sáním krve savců, plazů a ptáků se živí samičky. Do rány svého hostitele vylučují enzym ixodin, bránící srážení krve (odtud rodový latinský název ixodes). Zajímavým útvarem tvořícím část těla samice je tzv. alloscutulum, což je varhánkovitě složený kožovitý útvar, který po nasátí krve dokáže zvětšit objem až na třistanásobek své původní velikosti.
Přirozeným prostředím pro klíště jsou lesní a luční porosty, ale najít ho můžeme i v parcích. Klíště si libuje ve vlhčím prostředí, proto se vyskytuje i při vodních tocích. Během vlhkých dní šplhá po vegetaci až do výšky 1 metru nad zemí a tam čeká na svou kořist na konečcích trávy či keřů. V suchu se schovává do povrchových vrstev půdy nebo spadaného listí. Aktivita klíšťat začíná, když teplota okolního prostředí dosáhne 7 stupňů Celsia. Je tedy aktivní od března do časného listopadu. K vyššímu počtu klíšťat přispívají i mírné zimy a vlhčí rok s větším množstvím srážek.
Zuby jsou uloženy v zubním lůžku a s kostí jsou spojeny drobnými závěsnými vlákny. Závěsný aparát zubu bývá nazýván jako parodontium nebo také ozubice. Periodontium je tvořeno zubním cementem, periodontálními vazy, kostí lemující zubní lůžko a dásní. Vyplňuje úzký štěrbinovitý prostor mezi zubním lůžkem a cementem pokrývajícím kořen zubu. Hlavní součástí jsou periodontální vazy, které jsou tvořeny kolagenními vlákny. Prostor mezi vlákny je vyplněn amorfní hmotou obsahující ojedinělé buňky. Jedná se o nediferenciované buňky, které se mohou v případě potřeby přeměnit na buňky, které tvoří kost (blasty), nebo naopak na buňky, které kostní tkáň odbourávají (klasty).
Funkce
Vlákna periodontálních vazů probíhají různými směry. Na základě jejich průběhu a uspořádání je dělíme do několika skupin. Některá vlákna upevňují dáseň k zubu v krčkové oblasti (gingivální vlákna), další vlákna spojují krčky sousedních zubů (transseptální vlákna), ale většina jich spojuje kořen zubu s kostním lůžkem. Uspořádání vláken má velký význam pro pružné zavěšení zubu v zubním lůžku, což umožňuje především vyrovnávání tlakových sil, které na zub působí při kousání.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Nejčastějším problémem je tvorba plaku. Jedná se o pevně lpící, strukturovaný, vysoce organizovaný nažloutlý zubní povlak, složený z mikroorganismů zakotvených v proteinové a polysacharidové hmotě na povrchu zubu. Na tvorbě a vývoji zubního plaku se podílejí nejrůznější mikroorganismy, které žijí v dutině ústní. Dále je jeho vznik ovlivněn vlastnostmi zubních tkání, slinami a tekutinou, kterou vylučují dásně. Zubní plak je obecně označován jako vysoce organizovaná ekologická jednotka, tvořená velkým množstvím bakterií, které jsou usazeny v makromolekulární hmotě bakteriálního a slinného původu. Složení i struktura plaku se liší dle lokalizace. Neustále se mění a vyvíjí. Mineralizovaný zubní plak je označován jako zubní kámen. Na čisté zubní plošce se začíná nejdříve formovat pelikula, což je vrstva glykoproteinů pocházejících ze slin, která je umístěna na povrchu zubu. Tato vrstva umožňuje přichycení bakterií k povrchu zubu. Tím se začíná vytvářet zubní plak, který je postupně osídlován dalšími mikroorganismy. Bakterie se na tvorbě pelikuly nepodílejí. Růst zubního plaku podporují látky a mechanismy, které usnadňují přichycení bakterií k povrchu zubu. Jedná se například o fyzikálně chemické adhezivní síly (například van der Waalsovy), specifické adheziny, složení slin (sacharóza, vápník) a produkty metabolismu bakterií (teichoová kyselina, glykosiltransferáza). Naopak tvorbu zubního plaku znesnadňuje žvýkání, povrchové jevy (smáčivost a hydrofobie), antimikrobiální látky obsažené ve slině
Není toho moc, co byste mohli udělat, pokud vaše korunka nebyla správně nasazena do úst nebo pokud zeslábl cement. Ale stále můžete být proaktivní v péči o svou korunku, abyste snížili pravděpodobnost, že se uvolní.
Několik rad proti vypadnutí korunky:
nekousejte led (například z nápojů);
vyhněte se nebo buďte velmi opatrní při konzumaci velmi lepkavých nebo potravin vyžadujících dlouhé žvýkání;
čistěte si zuby dvakrát denně;
pravidelně používejte nit;
používejte mezizubní kartáček, abyste odstranili veškerý plak z oblasti, kde se vaše dáseň setkává se zubem a korunkou.
Pokud v noci skřípete zuby, zubař vám může také doporučit, abyste nosili chránič zubů, který chrání korunku a ostatní zuby.
Představte si tuto situaci: kousnete, ale na jazyku ucítíte něco zvláštního a hrudkovitého. Vaše koruna se uvolnila a pohybuje se v ústech.
Pokud se vám to stane, nejdůležitější je vylovit korunku z úst, abyste ji mohli vzít k zubaři. Je tu šance, že to dokáže vyčistit a přilepit ji zpátky do pusy.
Zavolejte zubaře a domluvte si schůzku. Budete muset buď korunku vyměnit, nebo získat novou. Zeptejte se svého zubaře, zda existují nějaké další speciální pokyny, které byste měli dodržovat až do návštěvy jeho ordinace.
Někteří zubaři mohou navrhnout, abyste zkusili korunku znovu přilepit na její místo. Nejprve byste museli jemně vyčistit vnitřek korunky zubní pastou. Poté pomocí dentálního lepidla nebo pomocí žvýkačky bez cukru dočasně přilepte korunku zpět na její místo na čelisti. Můžete použít i dočasný zubní cement, který si můžete koupit v lékárně nebo objednat na internetu.
Dokud nezískáte svou novou korunku, měli byste se také snažit být opatrní při jídle a vyvarovat se žvýkání na straně, kde máte tuto uvolněnou korunku. Stravu složte z měkkých potravin a tekutin, dokud ji nebudete moci vyměnit.
Toxická dermatitida je způsobena látkami s fototoxickým (fotodynamickým) účinkem, kdy k rozvoji dermatitidy dochází za nezbytné spoluúčasti dlouhovlnného UV záření a viditelné části spektra. Fotodynamicky aktivní vlastnosti (tedy prosté, imunologicky nepodmíněné zvýšení citlivosti kůže na UV světlo) má řada látek působících lokálně nebo celkově (hematogenně). K lokálně působícím látkám patří dehty a smoly, přírodní živice, deriváty ropy, chlorované naftaleny, éterické oleje, parfémy nebo jejich složky a látky obsažené v rostlinách, nazývané furokumariny. Jsou obsažené například v bolševníku, pastináku, karotce, petrželi, kopru, pakmínu, fenyklu, citrusech a v dalších rostlinách. Hematogenně působí porfyriny, léky (sulfonamidy, fenothiazinové deriváty, tetracyklinová antibiotika, diuretika, chlorpromazin, deriváty sulfonylurei, halogenované salicylanilidy, eosin, rivanol a další). Kromě projevů dermatitidy se může objevit kontaktní urtikárie (například thioglykolát v trvalé ondulaci), folikulitidy, akneiformní erupce (minerálních oleje, řezné emulze, chladicí kapaliny), granulomatózní léze, poruchy pigmentace nebo ulcerace.
Mezi látky často vyvolávající iritační reakce patří voda (včetně obsažených minerálů), mýdla a detergenty, průmyslové čisticí prostředky („bezvodé“ čisticí prostředky, abrazivní pasty, povrchově aktivní látky, oleje, emulgátory, enzymy a další), alkálie (mýdla, soda, amoniak, hydroxidy sodný a draselný, cement, vápno, silikáty a různé aminy), kyseliny (silná iritancia – kyseliny sírová, solná, dusičná, chromová a další, slabá iritancia – kyseliny octová, šťavelová, salicylová a jiné), oleje (řezné oleje s různými aditivy – emulgátory, antioxidanty, antikorozivy, barvivy, konzervačními látkami, lubrikační a hřídelové oleje), organická rozpouštědla (líh, alkohol, metanol, propylenglykol, benzen, toluen, trichloretylen, aceton, ředidla a látky chemicky příbuzné), látky s oxidačními a redukčními vlastnostmi (peroxid vodíku, benzoylperoxid, fenoly, aldehydy, thioglykoláty a další), části rostlin (kůra a šťáva citrusů, cibuloviny a cibule květin, listy muškátů, kosatce, chřest, hořčice a rostliny z čeledí pryskyřníkovité, ostny, trny a podobně), živočišné produkty (enzymy a tělesné sekrety), jiné chemikálie (složky výroby plastických hmot, akrolein, soli rtuti, dezinfekční přípravky, zevní léčiva a další). Ke komplikacím všech druhů iritačních dermatitid patří riziko kontaktní senzibilizace. Diferenciálně diagnosticky je nutné odlišit ostatní typy dermatitid, dále psoriázu, mykózy včetně kandidóz. Pozornost zasluhuje atopie, kdy IKD vzniká rychleji a probíhá úporněji. Podobně i alergická kontaktní dermatitida může vzniknout v terénu chronické iritační dermatitidy.
Podívejte se zblízka na své svědící nohy. Jsou červené, protože jste si je poškrábali, nebo je tam vyrážka? Svědivé vyrážky jsou známkou alergické kožní reakce zvané kontaktní dermatitida. Toto jsou některé běžné spouštěče: