Včely jsou snad jako jediný bodavý hmyz považovány za užitečné. Pro včely je typický velmi silný obranný pud. Včely si svůj úl velmi chrání, pokud se k jejich úlu přiblížíme zhruba na pět metrů, hrozí, že včely zaútočí. Pokud bychom manipulovali s jejich úlem bez ochranných pomůcek, musíme se připravit na obrovské množství útoků. Útok má jasně daná pravidla. Včely nejprve začnou nalétávat, výstražně bzučet a nakonec bodají. Agresivitu včel může ale vyprovokovat více věcí, třeba i těžba dřeva a sečení trávy.
Nebezpečí jejího bodnutí
Pokud nás včela opravdu bodne, problémem se stává její žihadlo. Neboť to ve většině případů zůstává v ráně a bodla žihadla se přibližně ještě minutu zavrtávají stále více do místa vbodnutí. Zároveň se jed z jedového váčku přenáší do rány. Čím déle je žihadlo v ráně, tím mohou být následky větší. Vždy se doporučuje okamžitě žihadlo z rány odstranit (například nehtem nebo pinzetou) a dát u toho pozor, abychom nezmáčkli jedový váček na konci žihadla.
Průběh a léčba
V okamžiku, kdy jsme z rány dostali žihadlo, je vhodné ránu chladit studenou vodou, případně použít některý z přípravků k tomu určených. Z volně dostupných léků se osvědčil přípravek Fenistil gel, který zmírňuje svědění i tvorbu otoku. Po vpichu včelího žihadla je také třeba vypít dostatek tekutin a zůstávat pro jistotu ve stínu. Je důležité zároveň místo vpichu kontrolovat, jestli nedochází k otoku, který by ohrozil dýchání. Pokud by k něčemu takovému došlo, je nutné zavolat rychlou lékařskou pomoc. U většiny lidí ale dojde jen k zarudnutí kůže, svědění a otoku místa bodnutí. Neměli bychom se děsit, pokud by se otok zvětšoval, všeobecně se tvrdí, že otok může dosáhnout rozměrů až dvou mužských dlaní. Ve výjimečných případech může dojít ke zhoršenému zdravotnímu stavu i u lidí, kteří nejsou alergici. Většinou se taková situace projevuje například kopřivkou, závratěmi, nevolností. V takovém případě bychom měli navštívit lékárnu, kde nám poradí, která antihistaminika pomohou. Pokud by se ale stav výrazně zhoršoval, vždy je lepší navštívit lékaře, nebo zavolat rychlou lékařkou pomoc.
V naší poradně s názvem ZÁKOŽKA SVRABOVÁ POTRAVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Zajímalo by mě, čím se zákožka živí. Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zákožka svrabová se živí bílkovinami a tuky, které ukusuje v podkoží, čímž si zároveň i vyvrtává své chodbičky. Z trusu, který za sebou zanechává, vznikají zánětlivá ložiska, které urputně svědí.
Propolis je přírodní látka, kterou rostlina vylučuje a potahuje jí své zranitelné části (mladé výhonky, pupeny květů, listy), čímž se chrání před přírodními úkazy, jako je vítr, voda, vysušení, ale i před mechanickým poškozením a škůdci. Čerstvě nanesený propolis je tuhá masa. Barva je závislá na místě, kde byla tmelová pryskyřice sbírána, ale také na stáří. Může mít hnědou barvu, která přechází do červené, někdy až černé nebo zelenavé barvy. Chuť je terpentýnově hořká, vůně příjemně jemná, připomínající vanilin.
Včely propolis získávají z pupenů stromů a rostlin produkujících pryskyřičné látky, dále jej zpracovávají a přidávají k němu vlastní biologické látky (výměšky hlavových žláz). V úlech jej využívají jako stavební a ochranný materiál. Tmelem utěsňují vzniklé štěrbiny ve stěnách úlu, lepí rámky, vystýlají a vyztužují buňky plástů, upravují velikost česna (vletový otvor) a obalují jím cizorodé předměty (například těla uhynulých živočichů). Včely bohatě tmelí svá obydlí převážně na podzim, aby v zimním období snížily tepelné ztráty.
Získat propolis ze včelstev je poměrně pracné. Seškrabává se ze stropu úlu a z rámků. Propolis je významně obsažen i ve voskových víčkách, jimiž včely uzavírají medové buňky, a proto se med i přes dlouhé skladování nezkazí. Mnohem více propolisu je možné vytěžit pomocí speciálních pomůcek, proto se do úlu vkládají rošty nebo síta. Nejkvalitnější propolis se dá sklidit v létě, po skončení hlavní snůšky. Od jednoho včelstva lze získat 50–100 g propolisu za sezónu. Po zatmelení se rošty či síta zchladí nebo zmrazí. Tím, že propolis ztvrdne a zkřehne, je jeho oškrábání snadnější. Získaný surový propolis se musí očistit od nečistot a vosku. Propolis by se neměl čistit plavením ve vodě ani přetavovat, neboť dochází ke ztrátám látek v něm obsažených. Měl by se skladovat na chladném a tmavém místě v dobře uzavřených nádobách, mikroténových sáčcích a podobně. Pokud je správně skladován, udrží si svoji účinnost až 5 let. Nejvíce účinný je surový propolis, který je uchováván ve vzduchotěsném prostředí.
Použití propolisu vnitřně může u člověka alergického na propolis vyvolat krvácení z ledvin a močového měchýře. Dosud není známo, jak propolis v lidském těle účinkuje. Zevní použití propolisu je také spojené s rizikem alergie, i když takové případy jsou řídké, přesto jsou možné. Alergii na propolis zjistíte nanesením slabé vrstvy propolisu ve formě tinktury nebo masti na kůži (dlaňová strana zápěstí). Tento test opakujte po dva dny, a pokud nedojde k reakci – zčervenání kůže, pupínky, svědění, otok, můžou se výrobky z propolisu užívat.
minerální látky jako železo, hliník, vápník, křemík, mangan a jiné;
mohou se v něm vyskytovat i flavonoidy, které jsou zodpovědné za posílení imunity, právě díky nim je propolis účinný v boji s bakteriemi, plísněmi či viry;
kyselina ferulová, která zajišťuje antibakteriální účinek propolisu.
Ve svém příspěvku BOLEST ZUBŮ NA TEPLÉ A STUDENÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslava hornova.
Boli me zub po resekci kterou mi delaly pred nekolika lety ale i predni zub hned vedle tak nevim co delat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Haluz.
Zdravím, jelikož opravdu dostávám až alergii na celou stomatologii, tak mi to nedá abych vám správně neporadil. ŽÁDNÝ STOMATOLOG, ale VY. Čím dřív začnete vnímat své zdraví, své potřeby.. čím dřív se začnete zajímat o své zdraví, o to co jíte, atd.. tím dříve máte šanci se vyhrabat ze škaredého, nepříjemného a předčasného konce. Ale k věci. Zubní kaz, je důkaz a oprávnění k mému postoji vůči celé zubařině.. Celá je totiž podvod, tady je jednoduchý důkaz: Obyvatelé na Bali.. Velmi chudí, velmi "jednoduší" lidé. Zubní kartáček nejspíš znají jen z vyprávění, zubaře nikdy neviděli.. Zuby mají na to že se o ně nestarají ani z 1/2 tak jako my, dokonalé !! Já nemám takové zuby jako oni.. Zuby NEMAJÍ hnít, ve zdravém těle zuby nehnijí ! Zub je živá hmota, podobná kosti. Celé to začíná stravou, je několik příčin proč máte se zuby problémy, tím nejméně podstatným je čištění zubů. Zato příčinou ve většině případech bývá, nedostatek vitamínů a minerálů ve stravě a druhou je nevhodná strava, překyselující organismus, cukry.. Jeden dva čaje oslazené dvěmi lžičkami cukru, denně je tak akorád, pokud do toho jíte sladké, tak konzumujete zcela jistě více cukru, tím nastává v celém těle taková porucha, třeba mění se vám složení slin, zásobení zubu krví a živanami se také narušuje.. zuby začnou hněďnout ze vnitř, čím déle to trvá, tím spíše hrozí nevratné poškození dentinu, ale zdaleka to pořád není důvod ke ztrátě zubu, ten je tehdy, zemřou-li v zubu všechny nervy. Což je i důvod odstranit i ten mrtvý zub, neboť mrtvá tkán nemá v těle co dělat. Ale když mermomocí chcete pro krásu riskovat zdraví, tak by jste měli o to více dbát o důkladnou dezinfekci mrtvých zubů, což je pro většinu z vás problém. No ale k věci. Borax, tetraboritan sodný, dělá v těle to, že přemisťuje vápník z míst kde nemá co dělat do míst kam patří, tedy z měkkých tkání, do zubů kostí a tam kde chybí. Dále pokud máte v zubech díry, kupte si v lékárně stříkačku plastovou, a roztokem CDS (jednoduše za pár korun vyrobíte) ty díry vypláchněte, a celou pusu vyplachujte roztokem CDS s přidáním DMSO.. Tohle dokáže doslova zázrak, pokud se CDS i napijete, účinek se o to zvětší, při těchle krocích můžete zažívat bolestivé chvíle, ale zaručeně to brzo přejde.. Já měl takové problémy se zuby, jaké si málo kdo umíte představit. Já v sobě ale našel odvahu, a sílu postavit se tomuto problému, a začít ho řešit. Za mnoho let sledování a péče o zuby, jsem objevil více než zubaři za celou historii stomatologie.. Zastavil jsem 4 hluboké zubní kazy.. A musím si zajít na RTG protože mám takovou pocit, ( nemohu nahmatat tu cystu co jsem "měl" v čelisti, u které mimochodem nebylo jiné alternativy léčby než chirurgická extirpace) Jestli tam nebude, tak jsem zvědav co mi na to řeknou ti doktoři.. Osmičky taktéž.. Trhat.. říkám proč ? Mno posléze jsem zjistit, že tělo využije nepotřebnou osmičku v kritické situaci kdy nutně potřebuje k něčemu vápník, v mém případě k vyrovnání PH po nadměrné konzumaci jablečného octu.. No
Propolis je pryskyřičná směs, kterou včely sbírají z pupenů stromů nebo jiných rostlinných zdrojů. Surovina k tvorbě propolisu je sbírána včelami na rostlinách produkující pryskyřičné látky. Při zpracování se mísí nasbíraná hmota s výměškem hlavových žláz. Včely propolis používají jako stavební a ochranný materiál. Pro včely má velký vliv, jelikož posiluje strukturální stabilitu úlu, snižuje vibrace, udržuje utěsnění úlu, je prevencí proti nemocem a parazitům a zároveň inhibuje růst bakterií a zabraňuje hnilobě v úlu. Propolis má mnoho různých barevných odstínů od zelenožluté až k temně hnědé, což je odvislé od jeho stáří a původu.
Ve svém příspěvku TIBETSKÁ HOUBA A INTOLERANCE LAKTOZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Procházková.
Mám dotaz. Mám doma houbičky, dělám denně kefír pro manžela a zajímalo by mne, zda mohu kefír t=ž užívat, když mám prokázanou intoleranci laktozy. Bojím se, abych si tím nějak neublížila.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena.
Součástí přírodní medicíny je celá řada bylinek a dalších produktů. Mezi „nejzvláštnější“ z nich nepochybně patří tibetská (kefírová) houba. První zajímavostí už je skutečnost, že se vlastně vůbec nejedná o houbu, ale o společenství bakterií a mléčných a octových kvasinek. Svým vzhledem ovšem právě houbu připomíná, což tedy vysvětluje samotný název.
Tato kefírová kultura a její příznivé účinky na lidské zdraví je přitom známa odedávna. V oblasti Kavkazu a Tibetu se mohla používat již před cca 5 tisíci lety. Tamější lidé ovšem její tajemství dlouho střežili, takže se informace o ní začali dostávat na Západ až v 19. století, kdy ji popsali ruští lékaři. Dnes se o ní mluví jako o elixíru zdraví. Jaké jsou tedy její účinky?
Příznivé účinky tibetské houby
Mnoho zdrojů uvádí až zázračný vliv na lidské zdraví. Tibetská houba má příznivé účinky na srdce, pomáhá lépe rozkládat cholesterol v cévách a pozitivně reguluje krevní tlak. Její konzumace je tedy mj. prevencí infarktu myokardu. Kladný vliv má ovšem i na další orgány. Doporučována je např. při různých nemocech ledvin, sleziny, žlučníku, slinivky či jater.
Kefírový nápoj navíc odkyseluje organismus, zabraňuje shromažďování a hnilobným procesům potravy ve střevech, takže působí pozitivně také na trávící soustavu. Opomenout nesmíme ani stimulaci imunitního systému, zpomalení stárnutí, zvýšení vitality a zabránění únavě způsobené stresem. Navíc dokáže brzdit vývoj metastáz a je cenným zdrojem vitamínu B12 a kyseliny listové.
Jak si doma připravit kefírový nápoj aneb tibetská houba do mléka
Nejedná se o nic složitého. Dvě či tři lžičky tibetské houby dáte do sklenice a zalijete cca půl litrem nesvařeného mléka. Dále necháte odstát 24 hodin, poté této době důkladně zamícháte a scedíte skrze sítko. Tímto způsobem si vlastně vytvoříte základ pro domácí kefír. Směs, jež zůstane na sítku, propláchnete a vrátíte do umyté sklenice. Pamatujte ale, že by vůbec neměla přijít do styku s kovem.
Celý proces lze zopakovat hned několikrát, než se vám bude zdát, že je kefír hotový. Až tomu tak bude, konzumujte jej 20 dní , a to ideálně před spaním. Pak si je nutné dát na 10 dní přestávku, během níž je potřeba tibetskou houbu opět přelévat mlékem a čistit, aby si zachovala své účinky. Po čase byste se měli cítit zřetelné lépe, neboť se jedná o skutečně účinnou přírodní medicínu.
Doporučujeme: mikroorganismy tvořící tibetskou houbu se živí zejména mléčnou laktózou. Kefírový nápoj proto mohou konzumovat i lidé, kteří jsou na ni alergičtí.
Blecha kočičí (Ctenocephalides felis) je parazitem zejména koček a psů, ale byla nalezena i na ovcích, telatech, kozách, hlodavcích, králících a také na člověku. Je rozšířena po celém světě čili kosmopolitně. Samička denně snese 20–50 vajíček. Vajíčka jsou hladká, neudrží se na těle hostitele a spadnou někam, kde se z nich za jeden až deset dní vylíhnou larvy. Larvy se živí biologickým materiálem v prostředí včetně výkalů dospělých blech, zakuklí se a z kukly se líhne dospělý jedinec. To, že většina vývojových stadií blechy (vajíčka, larvy, kukly) žije mimo hostitele, je jedním z problémů při boji proti blechám. Vajíčka, larvy i kukly jsou většinou odolné vůči nepříznivým podmínkám, přičemž larvy jsou méně odolné proti vyschnutí než vajíčka. Kokon (zámotek) slouží larvám jako ochrana před predátory (například mravenci). Dospělá blecha již parazituje na svém hostiteli, živí se krví, ale využije jen malou část, většinu krve vyloučí s výkaly, které jsou po rozmáčknutí typicky červené. Pouze dospělá blecha je schopná reprodukce, jen v tomto stadiu můžeme rozlišit samičku a samečka. Délka vývoje závisí na vnějších podmínkách, v létě vývoj trvá 4–5 týdnů, v zimě déle.
Dospělá blecha je zbarvena červenohnědě, někdy černě, larva je bílá se zřetelnou hnědou hlavou. Dospělec je velký 1–3 mm a má silné zadní nohy, které slouží ke skákání a běhu; beznohá larva měří okolo 0,5 mm. Velké skoky umožňuje bleše mimo jiné látka resilin, avšak před dalším skokem musí blecha určitou dobu počkat, než se látka doplní. Dospělec žije čtyři až pětadvacet dní. Dříve, než se larva promění v dospělce, musí projít stadiem kukly. Vlákno kokonu (zámotku) je lepkavé a lehce se na něj nalepují různé nečistoty, které chrání kuklu před vysycháním a také slouží jako maskování. Od podobné blechy psí lze blechu kočičí odlišit mikroskopicky – v krajině čelního štítku má plošší hlavu a má delší první zub v lícním hřebenu.
Blecha kočičí je parazit, který může hostiteli způsobit více různých nepříjemností, může být přenašečem chorob, může hostitele celkově oslabit a podobně. Bleší sliny obsahují látky, které zabraňují srážení krve, díky tomu se může blecha dostatečně nasytit. Látky však vyvolávají alergickou reakci hostitele, hostitel má tendenci se škrábat a může si způsobit hnisání či ekzémy. Dále mohou blechy přenést na svého hostitele tasemnici psí. Vzhledem k tomu, že se blechy živí krví, mohou být nebezpečné pro malá nebo křehká zvířata – mohou způsobit chudokrevnost štěňat, koťat či dospělých zvířat malých plemen, která mohou následkem anémie i uhynout. Vzácněji blechy přenášejí tyfus a mor myší.
Mezi nejběžnější prostředky proti blechám patří spreje, šampóny, tablet
V naší poradně s názvem VARFARIN KONTRA KVAŠENÉ OKURKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Buchtová.
Dobrý den.
Mohu jíst menší množství kvašených okurek a ještě jak je to s hlávkovým zelím.Děkuji za odpověď.
Anna Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Okurky, stejně jako všechno, co narostlo na zahrádce, má vitamín K a ten ovlivňuje účinky Warfarinu. Čím více vitamínu K sníte, tím slabší budou účinky Warfarinu. Naopak, čím méně tohoto vitamínu sníte, tím silnější účinky Warfarinu budou. Denně byste měla sníst potraviny které vašemu tělu dodají 90 mikrogramů, ne víc, ne méně. Každý den pořád stejně. To je důležité pro správné fungování Warfarinu. Hlídat NEMUSÍTE například MASO, RÝŽI nebo nemastné potraviny z MOUKY, ale všechno co narostlo, tak ano. Obecně platí, že čím zelenější to má barvu, tím více vitamínu K to obsahuje. Jedna malá okurka (4 cm) obsahuje 6 mikrogramů vitamínu K. Když tedy sníte těchto malých okurek 15, vyčerpáte tím veškerý limit a v tom dni již nesmíte jíst nic, co je rostlinného původu. Velká okurka 10 cm obsahuje 23 mikrogramů vitamínu K. Okurka salátovka dlouhá 21 cm obsahuje 50 mikrogramů vitamínu K. Pokud jsou okurky naložené (kvašené), tak se vše ještě zhoršuje a pak jedna malá okurka 4 cm obsahuje 17 mikrogramů vitamínu K a jedna velká kvašená okurka 10 cm obsahuje 63 mikrogramů vitamínu K. Na okurky musíte dávat opravdu pozor a počítat s nimi ve vašem jídelníčku. Dobré je nastavit si jídelníček všeho rostlinného na jeden týden a ten pak používat několik týdnů. Mimo rámec tohoto jídelníčku nesmíte jíst nic jiného. Vždy na začátku nového jídelníčku, po prvním týdnu, si nechte změřit srážlivost krve, ať víte, že je vše nastaveno správně. Pokud náhodou v některý den sníte méně potravin a vitamínu K budete mít méně, tak je to méně rizikové, než když to přeženete a sníte mnoho potravin s vysokým vitamínem K.
Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký cca 3,5 mm, patřící do řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se živí výhradně krví, mohou být blechy několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, do skulin. Vajíčka kladou dále i do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se do okolí. Obvykle za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, připomínající červi. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2 až 4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Poté se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2 až 4 týdny. Po kousnutí blecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve, proto také kousnutí od blechy svědí. Blechy jsou nejen velmi obtížný hmyz, ale kromě toho mohou přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor nebo endemický tyfus. Třeba u moru to funguje tak, že má blecha jako přenašeč moru v žaludku bakterie moru, které se rozmnoží do takové míry, že jí ucpou trávicí ústrojí a ona je potom při sání krve vyvrhuje do těla hostitele. Dále je blecha také přenašečem lymské boreliózy. Blecha bývá i mezičlánkem, přenašečem tasemnice. Není dobré proto výskyt blech podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když už se vám podaří blechu chytit, ani potom nemáte vyhráno, je to velmi kompaktní hmyz a pouhým zmáčknutím mezi prsty ji prostě nezabijete. Nedoporučuje se ani rozmáčknout ji nehtem, protože by mohlo dojít ke styku s její krví, která může být nebezpečná. Hoďte ji tedy nejlépe do vody, například do sklenice s vodou, něco jí tam kápněte, třeba Iron, a máte klid.
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i Evropě v období mezi 14.–19. stoletím nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Ještě více rozšířeným druhem je blecha psí či blecha kočičí, které také mohou napadat člověka.
V naší poradně s názvem SKVRNA OD PROPOLISU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karolínka.
Nevíte někdo čím bych mohla vyčistit potřísněnou látku od propolisu? Zkoušela jsem to prát v pračce s normálním práškem a nepodařilo se mi to odstranit. Budu ráda za každou radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Včely sbírají propolis z pupenů stromů a rostlin a používají ho jako těsnění malých mezer ve včelím úlu. Propolis je tmavě hnědá pryskyřice, která je velmi lepkavá a má tendenci znečistit oblečení a další materiály, se kterými přichází do styku. Propolis je rozpustný v alkoholu a také právě pomocí něj lze skvrny z textílií dostat. Nejdříve je potřeba z látky mechanicky odstranit co nejvíce propolisu, co to jde. Použít je k tomu možné lžíci nebo příborový nůž. Pak látku ponořte na 20 minut do technického lihu s obsahem alkoholu okolo 90% nebo více. Pak tkaninu vyndejte a znovu seškrábněte rozředěný propolis. Namočení do lihu a seškrábnutí opakujte ještě jednou. Pak si připravte dokončovací pastu ze sypkého prášku na praní a tekutého čističe na skvrny v poměru 3:1. Tuto pastu naneste na skvrnu od propolisu a důkladně ji vetřete do tkaniny, kterou pak namočte na půl hodky do vařící vody. Po této době tkaninu vyndejte a vymáchejte ji ve vařící vodě. Znovu naneste dokončovací pastu a nechte ji na prádle působit jdenu hodinu bez namáčení. Pak tkaninu vymáchejte v horké vodě a vyperte běžným způsobem v pračce na vysokou teplotu.