Salutas Pharma GmbH, Barleben, Německo Salutas Pharma GmbH, Gerlingen, Německo. Další informace o přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci v ČR: Sandoz s.r.o., Praha, Česká republika, office.cz@sandoz.com.
Léčivý přípravek Citalon je registrován v členských zemích EHP pod následujícími názvy:
Omeprazol je lék patřící do skupiny blokátorů protonové pumpy, což jsou léky účinné proti překyselení žaludku. Účinnou látkou je sloučenina se stejným názvem – omeprazol.
Princip: Účinná látka blokuje protonovou pumpu v buňkách žaludeční sliznice, která se podílí na sekreci žaludeční kyseliny. Žaludeční kyselina se proto nedostává do žaludku a žaludeční kyselost se snižuje.
Využití: Tyto léky se využívají ve všech situacích, kdy nám vadí sekrece žaludeční kyseliny. Jsou to zejména žaludeční vředy a jejich komplikace, prevence vzniku vředů a těžší záněty jícnu při pálení žáhy a Zollinger-Ellisonův syndrom. Blokátory protonové pumpy se užívají i jako součást léčby žaludeční infekce Helicobacterem pylori spolu s antibiotiky.
Podávání: Záleží na předepisujícím lékaři, který zvažuje konkrétní případ a indikaci. V tabletové formě se většinou podává ve formě jedné tablety denně o síle 20–40 miligramů. Existují ovšem i přípravky, které se mohou podávat nitrožilně, a to nejlépe ve formě malých infuzí nebo jako celodenní kontinuální podávání speciální nitrožilní pumpou.
Nevýhody: Lék má minimum vedlejších účinků, při současném podávání s lékem Warfarin však hrozí jisté riziko ovlivnění jeho účinnosti. Dle nových studií bylo zjištěno, že:
Omeprazol je středně silným inhibitorem CYP2C19 a citalopram je substrátem tohoto izoenzymu. Křížová studie na zdravých osobách ukázala, že omeprazol přibližně zdvojnásobil plochu pod křivkou koncentrace-čas (AUC) plazmatického S-citalopramu (escitalopram), ale statisticky významně neovlivnil AUC R-citalopramu. U každého pacienta užívajícího citalopram (nebo escitalopram) by se proto mělo očekávat mírné zvýšení jeho expozice při současném užívání omeprazolu.
Vzhledem k tomu, že CYP2C19 podléhá genetickému polymorfismu, rozsah, v němž je citalopram metabolizován touto cestou, může záviset na jednotlivci. Dále určení stavu metabolismu jednotlivce je v současné době spíše výzkumným nástrojem než klinickým.
Klinický význam interakce mezi omeprazolem a citalopramem je nejasný. Až do doby, kdy bude známo více, by pacienti měli být upozorněni, aby při užívání omeprazolu byli varováni pro zvýšení nežádoucích účinků citalopramu (jako je sucho v ústech, zvýšené pocení nebo nespavost). Pokud se u pacientů vyskytne nárůst nežádoucích účinků citalopramu, měli by být upozorněni, aby přestali užívat přípravek a aby se seznámili s lékařem, pokud jsou příznaky závažné, nebo přešli na alternativní léčbu pálení žáhy. U pacientů s dlouhodobější léčbou omeprazolem by mělo být zváženo snížení dávky SSRI, pokud se nepříznivé účinky citalopramu stanou obtížnými.
Citalopram je selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Tímto účinkem podporuje průběh serotoninergní neurotransmise. Citalopram nemá žádnou nebo má jen nízkou afinitu k receptorům serotoninovým 5-HT1A, 5-HT2, dopaminovým D1, D2, adrenergním alfa1, alfa2, beta, histaminovým H1, cholinergním muskarinovým, benzodiazepinovým a opioidním. Chybění účinku na tyto receptory vysvětluje, proč se při léčbě citalopramem projevuje minimum nežádoucích účinků, obvyklých u méně selektivních antidepresiv. Citalopram neovlivňuje vigilitu, netlumí ani nestimuluje, nenarušuje kognitivní funkce ani psychomotoriku. Má velmi jednoduché dávkování, což je výhodné u depresivních nemocných, u nichž zpravidla nebývá dobrá compliance (ochota spolupracovat).
Citalec patří mezi antidepresiva, přesněji řečeno mezi takzvaná SSRI antidepresiva. Účinnou složkou preparátu je sloučenina citalopram. Citalopram ovlivňuje v mozku systém takzvaných neuromediátorů, což jsou sloučeniny umožňující přenos vzruchů mezi nervovými buňkami. Citalopram brání zpětnému vychytávání neuromediátoru serotoninu a zvyšuje tak jeho množství v mozku, čímž dochází ke změnám v centrálním nervovém systému a ke zlepšení nálady.
Citalec 10 mg Zentiva je potahovaná tableta, která obsahuje 24,98 mg citaloprami hydrobromidum, což odpovídá 20,00 mg citalopramu. Lék působí na centrální nervový systém, neovlivňuje pohyblivost, nenarušuje intelektové funkce a nepůsobí tlumivě. Citalec Zentiva je určen k léčbě deprese nebo panické poruchy bez ohledu na jejich příčinu, formu a závažnost. Přípravek je vhodný i pro udržovací léčbu, kdy jsou příznaky, jako například skleslost, smutek, ztráta schopnosti mít radost, strach, úzkost a bolest, na ústupu nebo již zcela vymizely. V této fázi léčby Citalec Zentiva působí preventivně a chrání před návratem nemoci. Přípravek Citalec Zentiva je určen pro dospělé.
Citalopram se při užívání v malých množstvích vylučuje také do mateřského mléka a je zde vážné riziko, že bude mít vliv na dítě. Pokud pacientka užívá citalopram, je vhodnější nekojit! Obecně při kojení platí, že by pacientka se měla nejdříve poradit se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začne užívat jakýkoliv lék.
SSRI, SARI, NRI, DARI – účinkují vždy na jeden konkrétní neurotransmiter. Nejčastěji se užívají SSRI pro zvýšení hladiny serotoninu a patří sem: Cipralex, Escitalopram, Elicea, Escitil, Esoprex, Lenuxin (všechny mají tutéž účinnou látku escitalopram), Citalopram, Citalec, Seropram (účinná látka citalopram), Seroxat, Remood (účinná látka paroxetin); Deprex, Prozac (účinná látka fluoxetin), Fevarin (účinná látka fluvoxamin), Zoloft, Asentra, Sertralin (účinná látka sertralin); ze skupiny SARI se často užívá Trittico (účinná látka trazodon).
Antidepresiva patří v rozvinutých státech mezi nejpředepisovanější léky. Existuje celá řada různých typů s různými mechanismy účinku, jedno však mají společné – různými způsoby mění rovnováhu v neurotransmiterech v centrálním nervovém systému. Neurotransmitery jsou sloučeniny, které mezi neurony pomáhají přenášet nervové vzruchy a jejich nerovnováha může způsobovat vznik celé řady psychiatrických poruch.
Antidepresiva účinkují tak, že tlumí pocity strachu a úzkosti, jsou tedy využívána v léčbě depresí, maniodepresivní psychózy a úzkostných poruch (například obsedantně-kompulzivní porucha). Vzhledem k rozsahu užívání těchto léků je vhodné si uvědomit jejich nežádoucí účinky.
Nežádoucí účinky:
1. Tricyklická antidepresiva – ovlivňují zpětné vstřebávání neurotransmiterů, jako je noradrenalin a serotonin, a tím zvyšují jejich účinek. Příkladem je sloučenina amitriptylin (lék Amitriptylin) nebo dosulepin (lék Prothiaden). Nežádoucí účinky mohou být relativně četné a jsou způsobeny nadměrným efektem neurotransmiterů: sucho v ústech, bušení srdce, zácpa, nadměrné pocení, ospalost a zvýšení tělesné hmotnosti. Tyto účinky obvykle do týdne vymizí, v případě jejich trvání je vhodné vyměnit antidepresiva za jiný typ.
2. SSRI antidepresiva – do této skupiny patří většina běžně užívaných preparátů. Jejich efekt je relativně cílený na neurotransmiter serotonin, jehož zpětné vychytávání blokují, čímž zvyšují jeho efekt. Patří sem řada účinných látek jako například:
citalopram – léky Citalec, Citalon, Citalopram, Seropram a další;
escitalopram – léky Cipralex, Elicea, Escitalopram a další;
fluoxetin – léky Deprex, Apo-Fluoxetin, Fluoxetin, Prozac a další;
sertralin –léky Zoloft, Asentra, Serlift, Sertralin a další;
paroxetin – léky Arketis, Paroxetin, Remood a další.
K nežádoucím účinkům patří například nevolnost, nechutenství, průjmy, snížení sexuálního libida, zvětšení prsů u mužů, problémy s ejakulací (vzácně byla popisována i bolestivá ejakulace), narušení spánkového rytmu, pocení a sucho v ústech. Tyto účinky se většinou po krátké době užívání léků zmírní a následně vymizí. Velmi nebezpečným nežádoucím účinkem je takzvaný serotoninový syndrom. Vznikne při příliš velkém účinku serotoninu, který vzniká kombinací SSRI antidepresiv s jinými sloučeninami zvyšujícími jeho účinek (kokain, amfetaminy, opiáty, LSD, inhibitory monoaminooxidázy, některé léky na zrychlení pohyblivosti trávicího traktu a podobně). Syndrom zahrnuje psychický neklid, bušení srdce, pocení, rozšíření zornic, svalový třes, zvýšení krevního tlaku a zvýšení tělesné teploty (takzvaná hypertermie). Obtíže vznikají relativně rychle a syndrom může pacienta i usmrtit. Pokud se u nemocného užívajícího SSRI objeví náhle ty
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Citalon užívat?
Přípravek Citalon se nesmí užívat v těchto případech:
Jestliže je pacient alergický respektive přecitlivělý na citalopram nebo na kteroukoli další složku těchto tablet. Přesné složení léku Citalon je uvedeno níže.
Jestliže pacient užívá nebo v nedávné minulosti užíval léky nazývané inhibitory monoaminooxidázy (IMAO; používané mimo jiné také k léčbě deprese). Pokud ano, tak je nezbytné předtím, než se započne s léčbou Citalonem, poradit se se svým lékařem, protože může být nutné, aby se po vysazení IMAO vyčkalo po dobu až 14 dní. Inhibitor monoaminooxidázy nazývaný selegilin, který se používá k léčbě Parkinsonovy choroby, používat lze, nicméně v dávkách nepřesahujících 10 mg za den. Při přechodu z léčby přípravkem Citalon je třeba předtím, než se začne užívat IMAO, čekat alespoň 7 dní.
Jestliže pacient užívá Pimozid, což je lék k léčbě psychózy.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Citalon je zapotřebí v těchto situacích:
Použití Citalonu u dětí a dospívajících do 18 let. Citalon totiž není běžně určen k léčbě dětí a mladistvých do 18 let. Měli byste také vědět, že u pacientů do 18 let, kteří se léčí některým z této skupiny přípravků, je zvýšené riziko výskytu nežádoucích účinků, jako jsou pokusy o sebevraždu, sebevražedné myšlenky, nepřátelské jednání - převážně agresivita, vzdorovité chování a hněv. Lékař přesto může Citalon pacientům do 18 let předepsat, pokud usoudí, že to je v jejich nejlepším zájmu. Jestliže se u pacientů do 18 let, kteří jsou léčeni přípravkem Citalon, rozvine nebo zhorší některý z výše uvedených příznaků, je třeba o tom neprodleně informovat svého lékaře. Rovněž dlouhodobá bezpečnost přípravku Citalon ve vztahu k dalšímu růstu, dospívání, rozvoji poznání a chování nebyly dosud v této věkové skupině zkoumány.
Jestliže pacient má sebevražedné myšlenky a akutní zhoršení deprese nebo úzkosti.
Jestliže pacient trpí depresí anebo úzkostnými stavy, může někdy uvažovat o sebepoškození nebo sebevraždě. Tyto myšlenky se mohou projevit častěji v době, kdy se poprvé začíná užívat antidepresiva, protože trvá určitou dobu, než tyto přípravky začnou působit, obvykle přibližně dva týdny, ale někdy i déle.
Pravděpodobnost, že pacient začne uvažovat o sebepoškození nebo sebevraždě je větší v těchto případech:
Pokud se již v minulosti vyskytly myšlenky na sebepoškození nebo sebevraždu.
Jestliže pacient je mladý dospělý. Informace z klinických studií ukazují na zvýšené riziko sebevražedného chování u mladých dospělých mladších 25 let s psychiatrickými onemoc
Omeprazol byste neměli užívat, pokud užíváte některé jiné léky. Než začnete užívat omeprazol, informujte svého lékaře o všech lécích na předpis nebo volně prodejných lécích, vitamínech / minerálech, rostlinných produktech a dalších doplňcích, které užíváte.
Zejména se ujistěte, že před použitím omeprazolu s lékařem prodiskutujete interakce, když užíváte některý z následujících léků:
Clopidogrel (Plavix, Iscover, Trombex, Zyllt), což je nový moderní lék na ředění krve používané k prevenci nebo léčbě krevních sraženin;
Cilostazol (Noclaud), což je lék používaný ke snížení příznaků intermitentní klaudikace;
Citalopram, což je lék používaný k léčbě deprese;
Methotrexát (Foxiemo, Injexate, Nordimet a další);
Digoxin, což je lék používaný k léčbě nepravidelného srdečního rytmu a některých typů srdečního selhání;
Warfarin, který se používá jako lék na ředění krve;
Některé antiretrovirové léky, jako je rilpivirin (Edurant), nelfinavir (Viracept) nebo saquinavir (Invirase), které se používají k léčbě HIV nebo AIDS;
Třezalka tečkovaná;
Rifampin, což je lék běžně používaný k léčbě infekce zvané tuberkulóza.
Některé další léky mohou měnit hladiny omeprazolu v krvi a naopak. Informujte svého lékaře o všech lécích, které užíváte nebo jste v nedávné době užíval(a). Vždy informujte svého poskytovatele zdravotní péče o všech lécích na předpis nebo volně prodejných lécích, vitamínech/minerálech, rostlinných produktech a dalších doplňcích, které používáte.
Omeprazol může ovlivnit vstřebávání některých jiných léků. Informujte svého poskytovatele zdravotní péče o všech lécích, které užíváte nebo jste v nedávné době užíval(a).
Toto nemusí být úplný seznam léků, které mohou interagovat s omeprazolem. Vždy se informujte u svého poskytovatele zdravotní péče.
S užíváním citalopramu v těhotenství jsou jen omezené zkušenosti. Nejlepší je vůbec neužívat citalopram pokud je pacientka těhotná nebo pokud otěhotnění teprve plánuje, ledaže by to lékař považoval za absolutně nezbytné. V takovém případě je pak nutné informovat svou porodní asistentku či lékaře o tom, že pacientka užívá Citalon. Pokud se během těhotenství, a to zejména během jeho posledních třech měsíců užívají léky typu Citalonu, tak může dojít ke zvýšení rizika závažných stavů dítěte zvaných perzistující plicní hypertenze novorozenců (PPHN). Perzistující plicní hypertenze novorozenců se vyznačují tím, že dítě dýchá rychleji a přesto modrá. Příznaky PPHN se obvykle dostavují během prvních 24 hodin po narození dítěte. Pokud k něčemu takovému dojde u pacientky, která je léčena Citalonem, tak je třeba ihned o tom informovat porodní personál nebo se obrátit na porodní asistentku či lékaře.
Léky užívané jako antidepresiva dělíme do několika skupin podle chemické struktury a mechanismu účinku na různé neurotransmiterové systémy (systémy chemické komunikace nervových buněk uskutečňované vždy jednou látkou). Mezi nejdéle užívaná patří bicyklická a heterocyklická antidepresiva, která nejvíce působí na noradrenalinový a serotoninový systém mozku. Patří sem klomipramin, imipramin, amitriptylin, notriptylin, desipramin, dibenzepin, dosulepin, mianserin a trazodon. Navazují se většinou až jako druhá nebo třetí volba v léčbě depresivních příznaků bipolární poruchy. Mají vyšší riziko přesmyku do manické epizody bipolární poruchy během léčby. Další skupinou antidepresiv jsou inhibitory monoaminooxidázy, enzymu, který se podílí na odbourávání serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Patří sem fenelzin, tranylcypromin a isokarboxazid. Kombinace s jinými antidepresivy a s některými potravinami může vyvolat životu nebezpečný vzestup krevního tlaku, proto je jejich využití v terapii menší. K této skupině lze přiřadit i reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy a jejich jediného zástupce, moclobemid. Díky reverzibilitě inhibice jsou některé možné interakce s ostatními léky a potravinami mírnější, ale mohou být také závažné. V současné době jsou nejpředepisovanější skupinou antidepresiv selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Tato skupina má šest představitelů: fluoxetin, paroxetin, sertralin, citalopram, fluvoxamin a escitalopram. Antidepresiva inhibující zpětné vychytávání noradrenalinu mají pouze jediného zástupce, reboxetin. Další skupiny antidepresiv jsou vytvořeny vždy podle dvojice neurotransmiterů, na které dané antidepresivum působí. Ve skupině antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a serotonin jsou venlfaxin, milnacipram, nefazodon a mirtazapin. Do skupiny antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a dopamin patří bupropion. Jako antidepresivum se využívá i tianeptin, který oproti SSRI naopak zvyšuje zpětné vychytávání serotoninu.
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky cyklických antidepresiv
Při léčbě antidepresivy lze obecně říci, že vedlejší nežádoucí účinky bývají většinou mírné a přechodné. Při léčbě cyklickými antidepresivy se může vyskytnout suchost v ústech, zácpa, obtíže při močení, rozmazané vidění, závratě, útlum, zrychlení tepu srdce, pocení, zvyšování tělesné hmotnosti, obtíže v sexuálním životě (ztráta chuti k sexuálnímu životu a zhoršené dosažení uspokojení).
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky SSRI a novějších antidepresiv
Léčba SSRI a novějšími skupinami antidepresiv je spjata s odlišným spektrem vedlejších nežádoucích účinků, jako jsou bolesti hlavy, nevolnost, nervozita, poruchy spánku, pocení, agitovan
SSRI (Selective Serotonin Reuptake Inhibitors), jinak také selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, patří mezi nejčastěji předepisovanou skupinu antidepresivních léků. Do SSRI řadíme například tyto preparáty: fluoxetin (Prozac), sertralin (Zoloft), paroxetin (Paxil), citalopram (Celexa) a escitalopram (Cipralex).
SNRI (Serotonin and Norepinephrine Reuptake Inhibitors), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu, jsou druhou nejčastější volbou antidepresiv. Zahrnují například: venlafazin (Effexor), desvenlafazin (Pristiq) a duloxetin (Cymbalta).
SSRI i SNRI ovlivňují svým chemickým složením zpětné vychytávání zmíněných neurotransmiterů. Za běžného stavu je po ukončení nervového vzruchu přebytečný serotonin i noradrenalin transportován pomocí takzvané presynaptické membrány ze synaptické štěrbiny ven. Podstatou antidepresivní léčby je tento proces zablokovat a zvýšit tak hladinu serotoninu (či noradrenalinu) v synapsích nervových buněk.
TCA, tricyklická antidepresiva, jejichž název je odvozen od jejich chemické struktury, patří do první generace antidepresiv a jejich indikace není dnes už příliš častá. Pro vysokou pravděpodobnost vedlejších účinků (ospalost, zažívací obtíže, poruchy zraku, bolesti hlavy) jsou předepisována teprve tehdy, nebyla-li úspěšná léčba předcházející. Do této skupiny patří například: amitriptylin (Elavil), desipramin (Norpramin), doxepin (Sinequan), imipramin (Tofranil), nortriptylin (Pamelor, Aventyl) a protriptylin (Vivactil).
Charakteristika: Generalizovaná úzkostná porucha se většinou objevuje u zranitelných osob po dlouhotrvajícím stresu. Její příznaky se projevují pozvolna, nenápadně. Hlavním rysem je dělání si starostí, neustále zabývání se stresujícími myšlenkami.
Negativní očekávání, obavy z budoucího neštěstí, pocity „na pokraji svých sil“ vedou ke zhoršenému soustředění. Týkají se obvykle každodenního života, rodiny, práce a zdraví. Postižený si často uvědomuje, že si dělá starosti nadměrně, nicméně se nedokáže ubránit tomu, aby nad nimi nepřemýšlel. Cítí se ohrožený situacemi, které ho předtím netrápily. Často neví, proč se tak pořád trápí. Funguje to automaticky. Ruku v ruce s automatickými stresujícími myšlenkami jde zvýšené napětí, úzkost a vyčerpanost. Odpočinek je problémem.
Lidé trpící generalizovanou úzkostnou poruchou neumí odpočívat ani relaxovat. Neustále se vrtí, pociťují bolestivé napětí v hlavě, třes. Vesměs byli od malička citlivější a špatně snášeli kritiku, potřebovali často povzbuzovat od okolí. Aby byli pochválení, často se velmi snažili.
V obraze generalizované úzkostné poruchy dominuje nervozita, úzkost, napětí a tělesné příznaky, jako je třes, svalové napětí, závratě, nevolnost od žaludku, bolesti hlavy, bušení srdce, pocení a podobně. Většinou je zhoršen spánek, zejména večer se v hlavě honí řada starostí. Stav je velmi proměnlivý a většinou trvá léta. Paradoxně se u řady lidí potíže zhoršují, když nemají co dělat, například o dovolené nebo o víkendu.
Léčbou volby je psychoterapie; jak individuální, tak skupinová. Důležitý je také nácvik relaxace. Vysoce účinná je zejména kognitivně behaviorální terapie, která pacienta učí postupně kontrolovat obavy, zvládat úzkost a tělesné příznaky a systematicky řešit životní problémy.
Z farmakoterapie se užívají:
Benzodiazepiny (zejména vysoce potentní: alprazolam a clonazepam) – bývají účinné až u 70–75 % postižených. I když farmakoterapie poruchy trvá obvykle 2–4 měsíce, u některých by měla trvat déle. Kolem 25 % nemocných má relaps v prvním měsíci po vysazení farmak a 60–80 % v průběhu dalšího roku. U všech benzodiazepinů hrozí rozvoj závislosti, u pacientů trpících generalizovanou úzkostnou poruchou se ho však není třeba přehnaně obávat. Účinek se objeví již u nižších dávek léků a pacienti obvykle nepotřebují zvyšovat dávku. Při náhlém vysazení se mohou objevit příznaky z vysazení, proto je při vysazování potřebné dávku snižovat postupně. Vhodná se jeví léčba plnou dávkou po dobu 8–16 týdnů s následným obdobím 3–4 týdnů postupné redukce dávky do úplného vysazení.
Moderní antidepresiva (SSRI – paroxetin, citalopram, escitalopr
Calcium nadroparin - účinná látka přípravku Fraxiparine, by neměl být podáván současně s kyselinou acetylsalicylovou (Aspirin, Acylpyrin), s jinými salicyláty, s jinými nesteroidními protizánětlivými léky (volně prodejné léky proti bolesti) nebo s tiklopidinem (protidestičkové léčivo v rodině thienopyridinů, které je inhibitorem receptoru adenosindifosfátu). Současné podávání s perorálními antikoagulancii, glukokortikoidy nebo s dextranem by mělo být prováděno s odpovídající kontrolou.
Úplný výčet interakcí mezi nadroparinem a následujících léků: