COAXIL A SEXUALITA je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Coaxil je originální lék francouzské farmaceutické firmy Les Laboratoires Servier. Léčivou látkou je tianeptinum natricum (sodná sůl tianeptinu). Jedna tableta obsahuje 12,5 mg tianeptinu. Tianeptin se používá u poruch nálady. Coaxil se řadí mezi antidepresiva (přesněji mezi takzvaná tricyklická antidepresiva). Tianeptin má v mozku vliv na systém neuromediátorů, což jsou sloučeniny umožňující přenos vzruchů mezi nervovými buňkami. Tianeptin má oproti většině ostatních antidepresiv odlišné působení a poměrně selektivně zvyšuje zpětné vychytávání neuromediátoru známého jako serotonin. Tím dochází ke změnám v centrálním nervovém systému a ke zlepšení nálady.
Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky
Účinky přípravku Coaxil a jiných současně užívaných léků se mohou navzájem ovlivňovat. Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užívali v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. Coaxil nesmí být podáván současně s inhibitory monoaminooxidázy. Mezi podáváním inhibitorů monoaminooxidázy a přípravku Coaxil musí uplynout 2 týdny, mezi podáváním přípravku Coaxil a inhibitory monoaminooxidázy musí být 24hodinová přestávka.
Jestliže jste přecitlivělý/á na tianeptin nebo na kteroukoli další složku přípravku Coaxil anebo jestliže užíváte inhibitory monoaminooxidázy (přípravky používané k léčbě deprese).
Vždy užívejte Coaxil přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý/á, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Obvyklá dávka je tři tablety denně (jedna ráno, jedna v poledne a jedna večer), užité před nebo během jídla. Tablety se polykají celé a zapíjejí se vodou. U starších nemocných, u nemocných s cirhózou nebo s ledvinnou nedostatečností musí být dávka snížena na 2 tablety denně. Léčba Coaxilem nemá být náhle zastavena, dávky mají být postupně snižovány během 7 až 14 dnů.
Neexistuje žádná formální kontraindikace pro současné užívání escitalopramu (CIPRALEX) a tianeptinu (COAXIL), ale vždy je vhodné se před kombinací těchto léků poradit s lékařem nebo psychiatrem. Ačkoli nejsou známy žádné interakce, které by způsobovaly závažné problémy, může kombinace ovlivnit individuální reakci na léčbu a je důležité prodiskutovat přínosy a rizika se svým lékařem.
Escitalopram je selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), zatímco tianeptin je atypické antidepresivum, které nefunguje inhibicí zpětného vychytávání serotoninu, ale má jiný mechanismus účinku.
Zesílení antidepresivních účinků
V některých případech mohou lékaři kombinovat antidepresiva, aby zesílili terapeutické účinky.
Možné nežádoucí účinky
Kombinace léků může zvýšit riziko určitých nežádoucích účinků. Je důležité prodiskutovat jakékoli nežádoucí účinky se svým lékařem.
Individualizace léčby
Reakce na antidepresiva je individuální. Lékař může posoudit vaši specifickou situaci a určit, zda je kombinace escitalopramu a tianeptinu vhodná.
Lékařské sledování
Pokud se rozhodnete léky kombinovat, je pravidelné sledování u lékaře zásadní pro posouzení účinnosti léčby a zvládání případných vedlejších účinků.
Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. Coaxil nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti uvedené na krabičce a na blistru. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.
Coaxil se používá k léčbě deprese (stav provázený nadměrným smutkem) různé závažnosti. Přípravek je určen dospělým nad 18 let. Jde o potahovanou tabletu, která obsahuje jako léčivou látku tianeptin. Tianeptin působí na centrální nervový systém. Po podání ústy se rychle a úplně vstřebává. Vylučuje se metabolizovaný (přeměněný) převážně ledvinami. Tianeptin se používá u poruch nálady, které jsou v naší populaci velmi časté. Mezi tyto choroby patří deprese, maniodepresivní psychóza, některé fobie, panická porucha, obsedantně-kompulzivní choroba a další úzkostné poruchy. Velkou výhodou tohoto a jemu podobných léků je, že nepůsobí tlumivě (neuspávají) a nenarušují intelekt léčeného.
Podobně jako všechny léky, může mít i Coaxil nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Přípravek je obvykle dobře snášen. U některých pacientů se při užívání přípravku mohou vyskytnout nežádoucí účinky jako únava, nespavost, ospalost, úzkost, sucho v ústech, zácpa, bolesti břicha, nevolnost, závratě, bolest zad, bolest hlavy. Dále se může vzácněji objevit zvracení, zažívací obtíže, průjem, snížení chuti k jídlu, svědění, návaly, poruchy vidění a chutě nebo poruchy soustředění. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, sdělte to prosím svému lékaři nebo lékárníkovi.
Nezdvojujte následující dávku, abyste nahradili vynechanou dávku. Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.
Jestliže jste užili více přípravku Coaxil, než jste měli
Při předávkování nebo náhodném požití přípravku dítětem se poraďte s lékařem. Léčba přípravkem musí být v tomto případě ihned přerušena; bude proveden výplach žaludku a sledovány životně důležité funkce.
1 tableta obsahuje 100 mg nebo 300 mg allopurinolu.
Léková forma
Tablety k vnitřnímu užití.
Klinické údaje
Indikace: dna, léčba primární hyperurikémie, prevence a léčba primární uratické nefropatie se symptomy dny nebo bez nich, léčba sekundární hyperurikémie při hematologických onemocněních; k prevenci a léčbě hyperurikémie, která vzniká při destrukci buněk během radioterapie nebo chemoterapie malignit, prevence a léčba urolithiasy a tvorby kalcium-oxalátových konkrementů při hyperurikosurii.
Dávkování a způsob podání: U dospělých je počáteční dávka 100–300 mg jednou denně. Je-li to nutné, může se dávka postupně zvyšovat po 100 mg za monitorování sérové hladiny kyseliny močové v intervalech 1–3 týdny do dosažení žádoucího výsledku. Překračuje-li denní dávka 300 mg, měla by být podávána ve 2–4 stejných dílech. Před začátkem protinádorové terapie by měla být léčba allopurinolem zahájena 1–2 dny předem dávkou 600–800 mg denně a měla by pokračovat 2–3 dny. Trvání léčby řídíme dle hodnot sérové hladiny kyseliny močové. U dětí se sekundární hyperurikémií při hematologických nebo jiných malignitách nebo při abnormalitách enzymů by měla být denní dávka allopurinolu 10–20 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávkování a trvání léčby řídíme dle účinku léčby (zmenšení velikosti tumoru, stupeň infiltrace kostní dřeně, počet blastů v periferní krvi). Ve stáří by měla být dávka redukována pro možnou poruchu renálních a hepatálních funkcí a riziko zvýšené toxicity. Přípravek se užívá po jídle s dostatečným množstvím tekutiny.
Kontraindikace: Přecitlivělost na kteroukoliv látku v přípravku obsaženou, gravidita, laktace, vážné choroby jater, vážné choroby ledvin (azotémie), diopatická hemochromatóza (i v rodinné anamnéze). Léčba allopurinolem nemůže být zahájena během akutního záchvatu dny.
Speciální upozornění: Léčba allopurinolem není indikována při asymptomatické hyperurikémii. Přípravek může být podán k léčbě sekundární hyperurikémie pouze dětem s malignitami nebo enzymatickými poruchami. V těhotenství je možno přípravek použít pouze výjimečně, po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby, protože teratogenní efekt není zcela vyloučen. Během léčby je nutný dostatečný příjem tekutin. Množství moči by se mělo pohybovat nad 2 litry/den a moč by měla být neutrální nebo lehce alkalická. Pravidelné kontroly jaterních funkcí jsou nutné, zejména na počátku terapie (prvních 6–8 týdnů). Léčba allopurinolem se nesmí zahajovat při akutním záchvatu dny. Po odeznění akutní fáze se může léčba zah
Podporujte dítě ve fyzickém vývoji následujícím způsobem:
Buďte si vědomi změny trvání spánku. Rychlý růst a bouřlivé dospívání vyžadují dostatek spánku. Dospívající však často rádi chodí spát pozdě v noci, a pak mají potíže s ranním vstáváním do školy. Chcete-li pomoci dítěti s dostatkem odpočinku, odraďte ho od používání telefonu, počítače a sledování televize po určitých večerních hodinách.
Naučte své potomky, jak se starat o pleť. Většina mladých lidí trpí mírným akné. Poraďte dítěti, jak zvládnout akné pomocí denní péče o obličej, případně potřebnými léky. Také by se měli vyhnout nadměrnému slunění a soláriím. Úžeh může poškodit pokožku dítěte na celý život a může dojít k riziku vzniku rakoviny kůže. Studie naznačují, že UV záření z umělých zdrojů, jako jsou solária a solární lampy, je stejně nebezpečné jako UV záření ze slunce.
Diskuze o body image. Co si dospívající myslí o svém těle, výrazně ovlivňuje jejich sebevědomí. Zdůrazňujte, že zdravé stravování a cvičení jsou nejdůležitějším dlouhodobým návykem. Upozorněte svého potomka na to, že televize a další média často produkují nerealistické a nezdravé představy o ideálním těle.
Pomozte dítěti s výběrem zdravých potravin. Jen konzumací široké škály základních potravin může dítě dostat živiny, které potřebuje pro normální růst. Díky tomu může být dobře živené. Pomozte dítěti s výběrem zdravé svačiny, s rozumným výběrem potravin v rychlém občerstvení a se snídaní. Pravidelné společné jedení poskytuje celé vaší rodině šanci si promluvit a společně relaxovat. Pomáhá také potomkovi získat pozitivní vztah k jídlu.
Nabídněte dítěti takovou strategii, abyste zabránili kouření, drogám a alkoholu. Nastavte pevné, spravedlivé a konzistentní limity pro své dítě. Pomozte mu, aby pochopilo nejen okamžité, ale i dlouhodobé důsledky užívání návykových látek, jako je zhoršení správného myšlení, uvažování, jednání a chování a samozřejmě špatný zdravotní stav v dospělosti. Pomozte dítěti, jak reagovat na nabídku škodlivých látek. Naučte jej říkat: „Ne, díky.“ Promluvte si s dítětem o drogách a alkoholu. Prodiskutujte s dítětem, jak se dostalo k alkoholu, tabáku a drogám. V extrémních situacích požádejte o radu lékaře.
Řešte problémy a obavy. Vybudujte si postupně vzájemnou důvěru, aby se dítě cítilo bezpečně a mluvilo s vámi i o citlivých tématech. Pokud chcete mluvit se svým dospívajícím o nějakých problémech nebo k němu máte připomínky, naplánujte si dostatek času a promluvte si na soukromém a tichém místě. Rodiče často chodí po tenkém ledě, protože dospívající vyžadují respekt své nezávislosti a soukromí, ale vždy se nen
V minulosti byla masturbace kvůli velkému vlivu některých – k tomuto fenoménu netolerantních – náboženství zakazována (tabu). I dnes se podobné odsuzující názory v některých společnostech považují za správné. Naproti tomu v některých kulturách může být součástí náboženské sféry, tak tomu bylo u mužské masturbace například ve starověkém Egyptě v návaznosti na tamní mýtus o stvoření světa bohem Atumem prostřednictvím sebeukojení. Na konci 18. století švýcarský lékař Samuel Tissot prohlásil masturbaci za příčinu nespočtu fyzických i duševních chorob a zahájil snahu o její léčení, která pokračovala až do padesátých let 20. století. Metody léčby zahrnovaly celou škálu různých postupů od prostého svazování penisu chlapcům, nasazování nejrůznějších pásů cudnosti, včetně ostnatých, které měly chlapci způsobit bolest při erekci, až po ústavní léčbu, skotské střiky, elektrošoky či kastraci. V roce 1859 zkonstruoval E. T. Cramer mechanismus nazvaný aidousoter, který si chlapci museli povinně nasazovat na noc.
Katechismus katolické církve uvádí masturbaci v paragrafu 2352. Podle některých křesťanských autorů je masturbace symptomem poruchy mezilidských vztahů. Někteří autoři tvrdí, že se masturbace vyskytuje především u dětí vystavených krutému zacházení a stresu, a při častější frekvenci masturbace hovoří o „masturbační krizi“, která musí být léčena; základní metodou pomoci je dát poznat mladému člověku jeho základní životní problémy, které se stávají „hlubšími principiálními příčinami“ autoerotického chování.
Judaismus považuje mužskou masturbaci za těžký hřích. Podle Talmudu by muži měla být ruka, jíž si „šmátrá pod pupkem“, useknuta. Vztah k ženské masturbaci tak jasně vymezen není, zcela jistě se však jedná o hřích nečistých myšlenek.
Podle hadísu Hasana ibn Arfaha Prorok Mohamed pravil: „Sedm jest lidí tak odpudivých, že Bůh nepohlédne na ně v Soudný den.“ Mezi ně patří i onanista.
Sexualita člověka je založena na masturbaci a souložení, přičemž lidská ruka je všestranným nástrojem. Z doby, kterou člověk věnuje sexu, připadá pouze desetina na souložení a devět desetin na masturbaci. Většina mužů i žen bez ohledu na stáří, rasu, náboženství a podobně praktikuje nebo praktikovala autoerotismus neboli automasturbaci, která už dávno není považována za zdraví škodlivou.