Cukr na cukrovou vatu je speciální ochucený hrubozrnný cukr. Tento cukr nevylétává z výrobníku jako běžný cukr krystal. Krystaly speciálního hrubozrnného cukru na cukrovou vatu ulpí v rotační hlavě, kde se postupně taví a vylétávají ve formě jemných vláken cukrové vaty. Běžný cukr krystal vylétává z rotační hlavy, aniž by se v hlavě roztavil a ulpívá na stěnách výrobníku, případně vylétne mimo výrobník.
Zajímavosti
Cukrová vata je stará víc než 500 let a původ má v Itálii, kde byla pamlskem jen pro lidi z vyšší společnosti. Až roku 1897 vynálezcové Johon Warton a William Morrison sestrojili první stroj na výrobu cukrové vaty, který byl dostupný běžným lidem. To byl průlom v její konzumaci. Od této chvíle se s cukrovou vatou setkáváme při různých příležitostech, jako jsou poutě, posvícení. Kouzlo cukrové vaty spočívá v tom, že si ji člověk nedopřeje každý den. Velká porce cukrové vaty má pouze 55 kalorií. Cukrová vata je zvláštní druh cukrové sladkosti, která je tvořena typickou lehkou, vzdušnou hmotou o různé barvě v závislosti na použitém barvivu. Vzhledově i na dotyk je podobná vatě. Vyrábí se roztavením krystalického cukru na karamel, vzniklá slabá vlákna se pak namotávají na špejli a podávají ke konzumaci.
Recept na přípravu
K výrobě domácí cukrové vaty tedy potřebujete přístroj na výrobu domácí cukrové vaty a krystalový cukr. Přístroj na výrobu cukrové vaty zapnete a dvě minuty počkáte, dokud se nezahřeje na potřebnou teplotu a vypnete ho. Následně do jeho středu, ve kterém se nachází rotační hlavice, nasypete potřebné množství cukru, které určíte odměrkou, a v případě, že chcete vykouzlit barevnou cukrovou vatu, přisypte i potravinářské barvivo nebo již předpřipravený cukr, který je speciálně připraven pro výrobu cukrové vaty. Přístroj opět zapněte, a až nyní nastává proces výroby samotné cukrové vaty. Použijete špejli nebo papírové kužely, které obvykle dostanete k samotnému přístroji, a můžete namotávat vzniklá vlákna.
V naší poradně s názvem DNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Klementová.
Dobrý den, strašně moc mě zajímá, jestli se při dně může pít melta. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Melta je kávovinová směs z kořene čekanky, cukrové řepy a drcených obilek ječmene a žita. Neobsahuje žádný kofein. Při dně by tento nápoj neměl činit žádné potíže, pokud se do něj nepřidá kakao.
Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při kterém dochází k postupné demenci. Alzheimerova demence vede k rozpadu nervových vláken, nervových buněk a ke změně látkové činnosti mozku v důsledku ukládání patologických proteinů. To vede k atrofii mozku, tvorbě beta-amyloidu, formaci plaku, úbytku acetylcholinu, sterilnímu zánětu a působením volných kyslíkových radikálů k zániku neuronů. V současné době vede léčba Alzheimerovy demence spíše ke zpomalování postupu nemoci a zaměřuje se na zlepšení metabolismu mozku, hormonální terapii, inhibici acetylcholinesteráz a podávání látek s protizánětlivým a doplňkově i antioxidačním efektem.
Alzheimerova choroba je nevyléčitelná. Jde o nejzákeřnější formu demence. Počet pacientů stále roste. Ve světě jí trpí kolem 44 milionů lidí. Alzheimerova nemoc je komplikovaný proces. Ještě nikdo nezjistil, jak přesně funguje. Vědci se soustředí na objasnění funkce takzvaných lipidových molekul.
Alzheimerovu chorobu pravděpodobně způsobuje shlukování peptidů v mozku, kvůli kterým se mozková hmota poškozuje. Peptidy jsou organické sloučeniny složené z aminokyselin, lipidy jsou tuky. Buněčné membrány neuronu se proti tomuto shlukování peptidů přirozeně brání pomocí cukrových lipidů. Cukrovélipidy dovedou nebezpečné shlukování peptidů zastavit, což může Alzheimerovu nemoc zpomalit.
Čeští vědci z Akademie věd ČR společně se svými zahraničními kolegy dosáhli dalšího objevu v oblasti léčby Alzheimerovy nemoci, nalezli nyní jednu z příčin jejího vzniku, což může v budoucnu vést k lepšímu pochopení celé nemoci a také ke vzniku lepších metod jak nemoc léčit. Díky novému objevu bude možné po potvrzení funkčnosti této metody zpomalit účinkování Alzheimerovy nemoci a pacientům tak prodloužit spokojený život. Faktem, ke kterému v této problematice vědci dospěli, je nedostatek cukrových lipidů v pozdním věku člověka. Zjistili, že mnoho umírajících na Alzheimerovu nemoc trpělo právě nedostatkem cukrových lipidů v mozku.
V naší poradně s názvem PŘIBRÁNÍ NA VÁZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Škrabalová.
Dobrý den Otče Pleskači,
prosím o radu v případě podvyživenosti, moje kamarádka je moc hubená a chtěla by přibrat, bohužel se jí to nedaří. Můžete poradit nějaké bylinky?
Marie Škrabalová, Uh.Hradiště
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Obecně platí, že hořká nejedovatá bylina bude podporovat chuť k jídlu a tím pomůže ke zvýšení tělesné hmotnosti.
Přibírání na váze - byliny podporující chuť k jídlu:
1. Konopí - výtažky z listů nebo jeho kouření.
2. Heřmánek - výtažky z rostliny nebo odvar.
3. Benedikt lékařský nebo benedikt čubet - odvar.
4. Kořen pampelišky - odvar.
5. Chen pi - tinktura 1 až 4 ml.
6. Zázvor - čaj, odvar, kousky zázvoru.
7. Cukrové jablko - plod.
8. Lékořice - čaj, odvar.
9. Vitánie snodárná - extrakt z kořene.
10. Hořec - odvar, čaj.
Je zde otázka, jaké potraviny je třeba konzumovat. Tento proces je velmi komplikovaný a lehkou změnou stravy mu nezabráníte. V každém případě vám ale jako vždy pomůže strava bohatá na vitamíny a minerály, a to strava čerstvá bez přidaných chemikálií.
V naší poradně s názvem OTEC PLESKAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Bednář.
prosím,jsem tři dny po skončené radioterapii močového měchýře a mám stálé nucení na stolici a velké křeče.Ve střevech žádnou stravu nemám,ale nucení mám stále.Nevím,jestli se tomu říká průjem,ale jde ze mě nějaký hlen někdy i nepatrné stopy krve.Prý je to následek po radioterapii.Můžete mi prosím sdělit,jak dlouho tento stav potrvá a co proti tomu se dá dělat? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Váš stav se nazývá chronická radiační enteritida. Je to odborný termín pro dlouhodobé poškození funkce střev, které může vzniknout po radiační terapii. Tyto následky mohou vést k chronickému průjmu, inkontinenci a střevní urgentnosti. Často k tomu dochází po léčbě různých druhů rakoviny, které vyžadují radiační terapii do břišní oblasti. Tyto nežádoucí účinky se mohou vyskytovat měsíce nebo dokonce roky po ukončení léčby.
Následující návrhy vám pomohou zvládnout chronický průjem:
1. Pokud se jedná o nový příznak, informujte o tom svého lékaře. Váš lékař vám může pomoci určit, zda je tento váš stav léčitelný a v případě potřeby předepsat léky k jeho zvládnutí.
2. Požádejte svého lékaře, aby vás zkontroloval na infekci C. diff (Clostridium difficile). C. diff je následek přerůstání normálních GI bakterií a může způsobit vážné průjmy a křeče v břiše.
3. Každý den vypijte nejméně 3 litry (12 šálků) tekutiny, aby nedošlo k dehydrataci. Pijte tekutiny ohřaté na pokojovu teplotu a pomalu je popíjejte po celý den. Vyhněte se pití velkého množství najednou a vyhněte se sladkým nápojům, jako je džus a limonády. Ty mohou zhoršovat průjem. K pití vyzkoušejte masový vývar, kávu bez kofeinu, čaj bez theinu a vodu. Vyhněte se alkoholu a kofeinu.
4. Jezte malá, častá jídla a občerstvení. Vyhněte se konzumaci velkých jídel, která by příliš mnoho zatěžovala trávicí trakt.
5. Zaznamenejte, co a kolik jste toho snědl, ať už jsou to jídla domácí nebo z restaurace, jejich teplotu a denní dobu konzumace. Uveďte i přesné podrobnosti o příznacích, které se u vás objeví. Pak deník vezměte k lékaři a promluvte si s ním o jídle a symptomech. Lékař vám pomůže určit, co vyvolává nepříjemné příznaky. Identifikace příčin může trvat několik týdnů, takže buďte trpěliví!
6. Projděte si se svým lékařem všechny doplňkové a alternativní terapie, které používáte, jako jsou speciální čaje, vitamíny, minerály, bylinné doplňky a další živiny. Některé byliny a doplňky stravy mohou způsobit průjem.
7. S lékařem si také promluvte o možných lécích proti průjmům. Imodium nebo jiná protiprůjmová léčba umožní jíst pestřejší stravu.
8. Co nejdříve doplňte stravu psylliem, guarovou gumou, inulinem nebo jiným rozpustným vlákninovým produktem. Začněte jednou dávkou denně, podle pokynů v balení. Později pak dávku zvyšte.
9. Změňte současně pouze vždy jeden aspekt své léčby. Například změňte léky proti průjmům nebo příjem potravy, ale ne obojí najednou. To vám umožní vyhodnotit, co funguje a co ne.
10. Občerstvení můžete založit na suchých slaných jídlech, jako jsou slané sušenky nebo suchý toast.
11. Vyhněte se těžko stravitelným jídlům, jako je popcorn, hrášek, kukuřice a syrová zelenina. Patří sem brokolice, květák, zelí, růžičková kapusta, kapusta, mangold, cibule, česnek a pór.
12. Vyhněte se kořenitým jídlům, pokud zhoršují váš průjem
13. Vyvarujte se potravin bez cukru a žvýkaček a cukrovinek vyrobených z cukerných alkoholů, jako je sorbitol, mannitol a xylitol. Cukrové alk
Někdy se mylně uvádí tento název pro kosmetické výrobky založené na cukru. Ve skutečnosti je cukrové mýdlo přípravek na mytí stěn před malováním a s cukrem má společnou jen konzistenci před rozředěním vodou. Tento mycí mýdlový prášek vypadá jako cukr a proto se také prodává pod názvem cukrové mýdlo. Toto cukrové mýdlo je nebezpečná chemikálie a nesmí nikdy přijít do styku s pokožkou!
Do misky nasypte hnědý cukr, přilijte trochu mandlového oleje a směs pomocí ručního mixéru promíchejte. Díky důkladnému mixování cukru vznikne luxusně našlehaný krém.
Přidejte tekuté tělové mýdlo DOVE, oves a zbytek mandlového oleje do misky se směsí a pomocí ručního mixéru opět vše zamíchejte. Přísady důkladně míchejte do té doby, než opět vznikne vláčný krém.
Přelijte směs s cukrovým mýdlem do plastové nádoby pomocí gumové stěrky. Plastová nádoba by měla mít bezpečné víko, které udrží cukrové mýdlo čerstvé a zamezí jeho znečištění.
Vezměte malé množství cukrového mýdla a použijte jej při koupeli. Opláchněte se, namydlete a následně třete kůži pomocí tohoto peelingu, poté zůstaňte v lázni, nebo se jen osprchujte.
Cukrové mýdlo uložte do chladničky. Cukrové mýdlo můžete uchovat až po dobu dvou týdnů. Po uplynutí této doby nevyužitou směs vyhoďte a vyrobte si novou.
Glykolipidy jsou lipidy s cukernou složkou v molekule. Jejich hlavní rolí je zřejmě účast v buněčném rozpoznávání. Vznikají spojením sacharidového řetězce s fosfolipidem buněčné membrány. Glykolipidy se nacházejí na povrchu všech eukaryotických buněk. Jejich cukerné části vyčnívají z membrány do okolního prostředí, kde fungují jako receptory pro specifické chemikálie a jako látky pomáhající zakotvit buňku do okolní tkáně.
Glycerolglykolipidy mají relativně jednoduchou strukturu. Základ tvoří 1,2-diacylglycerol, který má v pozici sn-3 navázaný nějaký jednoduchý cukr nebo oligosacharid. Velká rozmanitost těchto glycerolglykolipidů se nachází u bakterií, v menším množství se vyskytují i u savců. Glykosfingolipidy obsahují ve své molekule ceramid a jeden nebo dva cukry. Galaktosylceramid je hlavním glykosfingolipidem mozku a nervů, v ostatních tkáních je zastoupen v mnohem menším množství. Obsahuje kyselinu cerebronovou.
Galaktosylceramid může být přeměněn na sulfogalaktosylceramid (označuje se i jako sulfatid), který má na C-3 galaktózy navázanou kyselinu sírovou. Je ve značném množství obsažen v myelinu. Sulfatidy jsou obecně estery neutrálních glykosfingolipidů s kyselinou sírovou, často se ale pod označením sulfatid míní právě sulfogalaktosylceramid. Glukosylceramid je dalším z jednoduchých glykosfingolipidů. Je obsažen v extraneurálních tkáních, v mozku se nachází v menším množství. Gangliosidy jsou odvozené od glukosylceramidu, ve své molekule však mají navíc navázanou kyselinu sialovou. Patří tedy mezi složité glykolipidy. Sialová kyselina je společný název pro kyseliny N-acetyl- a N-glykolylneuraminové. Gangliosidy se skládají z části ceramidové, z neutrálního oligosacharidu obsahujícího většinou 2 až 4 cukerné zbytky (glukóza, galaktóza a N-acetylgalaktosamin) a z jedné nebo několika sialových kyselin. Gangliosidy mohou mít v molekule navázanou 1 až 5 molekul kyseliny sialové, podle tohoto počtu se pak označují jako di-, tri-, tetra- nebo pentasialogangliosidy. Hlavní sialovou kyselinou lidských tkání je kyselina N-acetylneuraminová. Gangliosidy jsou hojně obsaženy v šedé kůře mozkové a v nervové tkáni. Obsaženy jsou ale i v jiných tkáních, a to většinou na povrchu buněk, kde plní funkci receptorů. Ty části buněčných membrán, které obsahují kyselinu neuraminovou, hrají důležitou roli při zachytávání virových částic a při jejich pronikání dovnitř buněk. Virové částice obsahují enzym neuramidázu, která katalyzuje hydrolytické odštěpení neuraminové kyseliny, čímž dokážou vyřadit virové receptory z funkce.
Glykolipidy a sulfolipidy jsou mimořádně aktivní proti virovým onemocněním (brání virům proniknout do buněk). Podle vědeckých výzkumů potlačují virus HIV-1 a HIV-2, oparový virus a další viry způsobující deficit imunity.
Sladkou javorovou šťávu objevili původní obyvatelé Kanady již před staletími a zpracovávali ji na sirup nebo na pevný cukr. Postup výroby je na pohled velmi jednoduchý. Stačí navrtat otvor do kůry javorového stromu, nasbírat šťávu, svařit ji a plnit do nádob. Pokud ale chcete získat skutečně kvalitní výrobek, je třeba přísně dodržovat osvědčené postupy a recepty. Ty se dědí jako součást rodinné tradice z generace na generaci. Přírodní javorová šťáva je řídká a mírně nasládlá. Typickou barvu a chuť dostane až po svaření. Její objem se přitom sníží na čtyřicetinu původně zachyceného množství. Prvním problémem je stanovit správnou dobu pro začátek sběru. Obvykle ji avizují první houfy vracejících se havranů. Dalším znamením jsou mouchy nazývané „cukrové“.
Nejvýznamnějším centrem sběru javorového sirupu je oblast La Beauce na quebeckém jihovýchodě. Tam jsou údajně nejvhodnější klimatické podmínky pro pěstování javoru cukrového (Acer saccharum). Právě tento druh s typickými ostře vykrajovanými listy, jak je známe z kanadské státní vlajky, je zdrojem žádané cukrové šťávy. Téměř v každém javorovém lesíku zde nalezneme cabane a sucre neboli cukrovou chýši zbudovanou k výrobě javorového sirupu. Většina výrobců dnes svádí šťávu od stromů přímo do „cukrové chýše“, takže se během transportu vůbec nedostane do kontaktu se vzduchem a zůstává čirá. Pouze někteří tradicionalisté zůstávají u staršího systému menších sběrných nádobek. Dvakrát denně pak vyjíždějí na saních s koňským potahem, aby sebrali výtěžek do větší bečky. Obsah se pak odpařuje na pánvích nad ohněm z dřevěných polen. Na odpařovací pánvi se sirup musí často míchat, jinak se přichytává. Vzniklá pěna se během odpařování odebírá, aby výsledný produkt byl co nejčistší. Výroba javorového sirupu přitahuje turisty, kteří se do La Beauce sjíždějí hlavně v březnu během pětidenních sirupových slavností. Stromům se odebírá pět až deset procent šťávy, to je v průměru čtyřicet litrů z každého stromu za jednu sezonu. Tak se stromy mohou dožít v plné svěžesti i dvou set padesáti let. Samotná výroba spojuje tradiční vědomosti s moderními přístroji.
Lanolin vlasy hydratuje, dodává jim přirozený lesk a chrání je před vlhkem. Aplikuje se do vlhkých i suchých vlasů.
Díky tomu, že obsahuje vitamín B, využívají jej i kosmetické firmy jako důležitou přísadu do svých výrobků. Je to také výborný šampon a pěna do koupele. Nejenže dokáže krásně zjemnit pokožku, ale je i velmi dobrou prevencí proti lupům a lehčí lupénce. Je doporučován dermatology pro odstraňování lehčích plísní a ekzémů a promazávání suchých míst na těle. Díky lanolinu se velmi rychle hojí ztvrdlé a rozpraskané paty. Využívá se rovněž jako zábal, po jehož aplikaci dochází ke ztišení bolesti u křečových žil.
Lanolin redukuje suchost pokožky až o 40 % během jedné hodiny. Tento účinek byl potvrzen měřením profilu povrchu kůže. Mezibuněčné lipidy hrají velkou roli v udržení hydratace povrchové vrstvy lidské pokožky. Lanolin má podobné složení jako tyto lipidy, proto jeho molekula lehce proniká do mezivrstev lipidové struktury – vstřebává se přes stratum corneum až po hranici stratum granulosum. Většina lanolinu absorbovaná kůží se shromažďuje v mezibuněčných prostorech, kde na sebe spontánně váže vodu a tvoří excelentní emulzi. Tato zásobárna vody v kůži zaručuje hydrataci a tím snížení suchosti kůže. Lanolin tvoří na pokožce ochranný film a vyhlazuje kožní nerovnosti. Také zlepšuje kvalitu lidské kůže a vlasů.
Běžnou součástí exfoliačních peelingů jsou Alfa hydroxy kyseliny, známé také jako AHA. Jednou z nich je také kyselina glykolová nalezená v cukrové třtině. Kyselina glykolová v cukru z cukrové třtiny je přirozeně se vyskytující AHA a díky tomu je cukrový peeling již dlouhou dobu populární a efektivní způsob, jak odstranit odumřelé buňky a dosáhnout tak krásnou a zdravou pokožku.
Nemusíte již nosit opotřebený rolák nebo šály, abyste zakryla vrásky na krku. Existuje několik způsobů, jak na vrásky v oblasti krku. Mezi domácí opravné prostředky pro odstranění vrásek na krku patří následující:
Šťáva z cukrové třtiny. Cukrová třtina je považována za přírodní alfa-hydroxylovou kyselinu. Cukrová třtina je hlavním zdrojem kyseliny glykolové, která má příznivý vliv na odstranění vrásek. Velmi účinná je směs z kurkumy a šťávy z cukrové třtiny. Tuto směs aplikujte na krk a nechte ji působit po dobu 20 až 30 minut. Následně je vhodné důkladné omytí krku. Tato směs by se měla aplikovat dvakrát týdně.
Další možností proti vráskám na krku je používání buničiny obsažené ve zralé papáje nebo i dužiny z ananasu.
Velmi důležitá je správná hygiena krku. Hygiena krku by neměla být jiná, než jakou používáte na obličej.
Krk by měl být hydratovaný, čímž dochází k odstranění a zamezení tvorby vrásek.
Vosk je většinou připravován s chemickými přísadami, zatímco cukrovou pastu můžeme připravit z běžných domácích přírodních ingrediencí. Pokud tedy máte citlivou pokožku či alergii, zvolte raději cukrovou pastu, popřípadě některý z přírodních vosků pro citlivou pokožku, jinak vám hrozí podráždění kůže.
Metoda cukrové depilace je často považována za méně bolestivou, a to z toho důvodu, že pasta nepřilne na kůži jako vosk a také nemusí být horká jako některé druhy vosků.
Z výše popsaných důvodů je tato metoda zvláště přínosná na citlivých místech a oblíbená pro brazilskou depilaci, tedy depilaci genitálií.
Další výhodou je snadné omytí zbytků pasty. Je totiž na rozdíl od vosku rozpustná ve vodě.
Také některá přírodní mýdla mohou mít exfoliační účinky, například ta, která obsahují byliny (Citrus Woods, Scarborough Fair), dále mýdla s obsahem ovesných vloček (Avokádo Oves & Sheay) nebo jílu (Rhassoul, Mrtvé moře), který také pomáhá v odlupování odumřelé kožní pokožky. Přírodní mýdla obsahující cukr nebo mléčné výrobky (Bananas & Cream, kozí mléko Ovesné, mrkev & Honey) mají vysoký obsah přírodních kyselin, které pomáhají uvolnit látky držící kožní buňky a zároveň umožňují snadněji uvolnit mrtvé kožní buňky.
Cukrové mýdlo se dá vytvořit i doma. Potřebujete bambucké máslo, olej s vitamínem E, mandlový olej, kakaové máslo, emulgátor, bílý cukr, barvivo, éterický olej. Všechny přísady kromě barviva a cukru smíchejte v nádobě a dejte rozehřát do mikrovlnné trouby po dobu 2 minut. Pak každých 30 minut míchejte, dokud se ze směsi nestane kapalina. Nyní přidejte cukr a barvivo, rozmíchejte v tekuté směsi a ihned vlijte do formy. Naplněnou formu dejte do lednice. Po zatuhnutí můžete mýdlo použít. Jednodušší je zakoupit mýdlový základ a pak stejným postupem přidat cukr. Na trhu je již dostatek nabídek mýdlových základů.
Sacharidy známe v mnoha podobách. Uveďme si tedy jejich základní druhy. „Nejsladším“ cukrem je fruktóza, kterou najdeme například v ovoci nebo také v medu. Podle sladkosti pak následuje sacharóza (cukrová třtina), glukóza (ovoce, med, zelenina), maltóza a laktóza neboli mléčný cukr. Neměli bychom ale zapomínat, že velmi důležitý zdroj sacharidů tvoří v naší potravě také škrob, obsažený například v bramborách nebo obilovinách.
Glukóza neboli hroznový cukr je nejdůležitějším energetickým substrátem pro organismus. Právě jen glukózu mohou jako zdroj energie využívat například mozek nebo sítnice. V přírodě se vyskytuje v rostlinách jako produkt fotosyntézy a pro rostliny představuje zdroj energie. Hromadí se především v plodech rostlin.
Fruktóza se nachází v ovoci, medu a některé zelenině. V zažívacím traktu se uvolňuje rozkladem sacharózy. Pro její vstup do buňky není zapotřebí inzulín.
Galaktóza – jejím nejvýznamnějším zdrojem je mléčný cukr, laktóza. Je součástí mateřského mléka a je tedy důležitým zdrojem energie pro kojence. Významná pro organismus je především tím, že se velice jednoduše v těle přeměňuje na glukózu.
Sacharóza je sacharid, který je v naší stravě zastoupen nejhojněji. Nachází se v cukrové třtině a cukrové řepě. Je velice vydatným zdrojem energie, a proto je v současné době nejpoužívanějším sladidlem. V organismu se rozkládá na glukózu a fruktózu. Pozor ale na její užívání! Její vysoký glykemický index způsobuje to, že rapidně vyvolává sekreci inzulínu. Díky tomu není vhodná jako sladidlo pro diabetiky.
Laktóza neboli mléčný cukr. Někteří lidé mohou trpět nepříjemnými potížemi při trávení laktózy. Jejich problém je dán nedostatkem enzymu, který štěpí laktózu. Nezpracovaná laktóza se pak hromadí ve střevech a působí nepříjemné problémy.
Sklizeň cukrové třtiny začíná tím, že se opálí spodní uschlé listy. Pak přijdou na řadu sklízecí stroje, v obtížně dosažitelných polohách rolníci s mačetami. Od okamžiku useknutí stébla začíná boj s časem, cukrová třtina se totiž začíná do 24 hodin kazit. Rostliny se tedy rychle rozřežou a lisují. Získaná šťáva se následně několikrát povaří a nakonec rychle zchladí. Na povrchu šťávy vykrystalizuje jantarově zabarvený třtinový cukr. Po oddělení cukrové krusty zůstane v nádobě melasa.
Melasa je hustá, tmavá a poněkud nahořklá látka, z níž se posléze může vyrábět třeba rum. Tato melasa je následně zředěna vodou a prochází filtračními procesy, dokud není směs dostatečně čistá a dokud není dosaženo požadované hustoty a kyselosti. Poté se přidá kultura z kvasnic a začíná fermentace. Tempo fermentace, které má velký vliv na vlastnosti výsledného produktu, je ovlivňováno teplotou. Lehké bílé rumy kvasí přibližně 24 hodin, těžké tmavé rumy až 12 dní. Destiláty vypálené jakoukoliv technikou jsou bezbarvé, barvu získají až zráním v dubových sudech (toto je tradiční postup, právě dřevo dodá rumu kromě barvy také charakteristické aroma) nebo přidáním lihovarnického karamelu (což je lacinější varianta).
Melasa obsahuje vápník, měď, hořčík, glukózu, fosfor, sacharidy, železo, nenasycené kyseliny, sodík, vitamín B, draslík, vitamín A, zinek, vitamín D, chrom a enzymy.
Melasa má specifickou chuť, která nemusí vyhovovat každému. Kdo ji však má rád, může si ji přidávat například do čaje, kakaa, jogurtu, zkrátka obdobně, jako se používá med. V takové podobě je jistě pro spoustu lidí mnohem stravitelnější a snesitelnější.
Jak si vyrobit svůj vlastní cukrový peeling - recept
Pokud jste došli k závěru, že komerčně vyráběné cukrové peelingy jsou příliš drahé, tak je ten správný čas na vyzkoušení něčeho nového. Na výrobu základu cukrového peelingu budeme potřebovat jeden malý šálek cukru a malé množství oleje, který může být buď olivový, kukuřičný, arašídový nebo i slunečnicový. Do cukru ho přidejte tolik, abyste dosáhli pastovité konzistence. Cukr je třeba, aby byl býlí a byl třtinový – vyroben z cukrové třtiny. Hnědý cukr má tendenci přidat do cukrového peelingu lehký pach melasy. Nyní můžeme použít řadu užitečných a kůži prospěšných složek, které můžeme přidat k tomuto cukrovému základu.
Umělá sladidla neposkytují žádnou energii, takže nemají vliv na hladinu cukru v krvi. Zároveň jsou užitečná pro lidi trpící cukrovkou. Výjimkou jsou cukerné alkoholy, jejichž sacharidy mají vliv na hladinu cukru v krvi. Cukrové alkoholy jsou stále sacharidy. Jejich chemická struktura je podobná standardnímu cukru, což jim mimo jiné dodává sladkou chuť. Cukrové alkoholy se tráví jinak než běžný cukr. Proto mají menší vliv na hladinu cukru v krvi. Cukerný alkohol je metabolizován dvěma různými způsoby:
přímá absorpce v játrech
nepřímá absorbce střevními bakteriemi
Tyto procesy nevyžadují inzulín, hormon, který mění glukózu na energii. To je dobrá zpráva pro lidi s diabetem, kteří mají problémy s produkcí inzulínu.