Příběhy lidí s anorexií
Projímadla
„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologovi a také jednou za čtrnáct dní k doktorovi na krevní testy a vyšetření ledvin a jater. Už nikdy nechci znovu do ústavu, a tak beru denně 15 tablet sodíku, abych vše zvládla. Moc dobře vím, co jsem se sebou
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jak překonat anorexii
Příběh
Ve svém příspěvku ODPOVĚĎ PANÍ VĚRUŠCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.
Milá Věruško,
budu ráda, když mě po vyšetření napíšete, zda jsou to ledviny. Já jsem chlamýdie měla(nikoliv po sexu, jsem šťastně vdaná a nevěra je proti mým zásadám, od manžela jsem je neměla, jeho testy byly negativní). Kromě mých potíží s neuropatií se léčím na ŠŽ, jeden lalok mám pryč(lékař mě sdělil, že to byl Černobyl). Už je to sice od operace dávno, ale léky beru pořád. Přeji Vám snesitelný víkend, snad se vám po injekci ulevilo. Jarmila.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra 123.
Milá p.Jarmilko,konečně jsem vás našla.Už dlouho jsem vám chtěla sem napsat jak to se mnou vypadá,slíbila jsem vám to,ale nevěděla jsem kde vás hledat.Takže si za prve přečtěte co jsem psala dnes sem na diskuzi a budu pokračovat.Byla jsem na kapačkách v nemocnici,pustili mě po 6 kapačkách domů nevyléčenou.Měla jsem bakterie v moči.teprve teď mě neurolog objednal na 21.6.na cystoskopii.Obvod.lékař mě dal antibiotika,nezabrala,takže další antibiotika,potom byla ta nemocnice,vlastně třetí antibiotika a následovala čtvrtá antibiotika,také nezabrala,dovedete si představit jak mě bylo,ty nervy ,ty vedlejší účinky po ATB atd.Dále mě poslal obvod.zase k urologovi a byla pátá antibiotika.Neuvěřitelné!!!!Ta zabrala,ale po 14 dnech už jsem zase měla a mám do teď problém,časté močení/bolesti v noci 5x/,nevyspím se atd.Urolog tvrdí,že mám teď moč sterilní.Takže snad prý neuropatie mě to dělá.Nemohu vinit obvod.lékaře,že mě dával špatná antibiotika,ukazoval mě,že to dává podle toho co mu napsali z laboratoře podle rozboru.Takže teď jsem bez léků,je to lepší,než to bylo,ale bolesti a potíže jsou.Nesnáším žádné léky,po všem je mě špatně,mám vedlejší účinky,prodělala jsem záchvat po lécích,jako bych byla přiotrávená.Snažím se pít čaje z jarních bylinek,na tu neuropatii cvičím.Brala jsem před tím kortikoidy,to už vůbec nemohu,nepomohou a ještě je mě hůř.Zkoušel mě dát inj.mectojed,po 3 inj.jsem musela přestat,myslela jsem,že ten záchvat nepřežiji,prostě vedlejší účinky./otekly mě rty,pálil jazyk,dusila jsem se aj./Moje tělo už všechno odmítá.Nevím co se mnou bude dál.Asi nic,trpět bolesti a nemyslet na to.Jak vy jste na tom?Napište.Budu ráda,když mě někdo poradí.
Zdroj: příběh Mravenčení v končetinách,bušení srdce, ztuhlé končetiny
JANINKA-HANINKA
„Tys to udělal... do mě?“ zeptala se ještě trochu udýchaně.
„Je tu snad... ještě... někdo jinej?“ zeptal jsem se ještě udýchaněji.
„Já jenom, že mám právě dost blbý období,“ usmála se spíše pro sebe. Usmála!
„To máme tedy oba blbý období, Janinko,“ konstatoval jsem upřímně a horečně přemýšlel, zda si přeju, aby se právě tahle zručná kadeřnice stala matkou mého dalšího dítěte. No nepře-ju, a nic proti zručným kadeřnicím, které ještě ke všemu vypadají hodně dobře. Problém zpravidla nastává, až když se rozpovídají.
Jsem nezodpovědný. Proč s ní lezu do postele, když celkem otevřeně deklarovala, že by se stala ráda matkou dítěte, kterého se nechci stát otcem? Možná proto, že se při souložení ne-mluví. Nebo jen docela stručně.
A proč seznámeníchtivé pětatřicátnice, které nevypadají nic moc, všechny děti mají a další děti už spíše či plně nechtějí, a ty, které vypadají dobře, děti nemají a jsou ochotny se s blížící se čtyřicítkou nechat oplodnit i od orangutana, pokud by jim někdo zaručil, že dítě nebude mít fazonu zcela po tatínkovi. Nemělo by to být zcela naopak? Že by ty hezké děti měly a ty ostatní neměly?
Jenže ty ostatní si ty děti prostě s někým zařídí bez velkých licitací, protože těch oplodňovacích příležitostí zas tolik nemají, zatímco ty hezké tak dlouho přebírají, koho tím šťastným otcem vlastně učiní, až přeberou, a už jim houká vlak a zvoní hrana a už se jen fofrem hledá táta, nebo alespoň ten oplodňovač.
Tato pětatřicítka se mi však vyrvala z misionářské polohy, jako by mi četla myšlenky (popřípadě zjistila, že si skutečně vystřihla orgasmus s orangutanem), a začala se hbitě oblékat. Na vteřinu mne napadlo, zda si nepřišla skutečně jen pro tu plus minus dvěstěmilionovou partičku spermií, která v ní teď možná svádí nemilosrdný souboj o jediné vajíčko. Souboj na život a na smrt.
Měla hezké prádlo. Černou, poloprůhlednou podprsenku bez molitanových šidítek a miniaturní tanga. Asi jí na mně záleželo. Nebo na tom, aby se mi líbila. Nebo na tom, abych ji oplodnil a ona konečně mohla trajdat s kočárkem. A proč si ženy vlastně oblékají tak svůdné (a zcela nepraktické) spodní prádlo, když měřítkem úspěchu je vlastně jen a pouze to, jak rychle z něj budou vysvlečeny?
Tvářila se, jako kdyby jí uletělo hned pět rojů včel. A jak bych se měl tvářit já, když mi holka ani neřekne, abych si dával bacha? Kdyby holka, velká ženská!
Ta ženská se štíhlou holčičí postavou a půvabnou pihou na zadečku si však neskutečně naštvaně navlékala punčocháče, dokonce takovým způsobem, až v nich výstražně zapraskala statická elektřina.
„Janinko, stalo se něco kromě toho, žes právě otěhotněla?“ vsadil jsem na černý h
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Seznamovací thriller: Hledám štíhlou ženu
Poradna
V naší poradně s názvem LUPY VE VLASECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Dobrý večer! Nemám problém s tím popravdě Vám odpovědět na jakoukoli z Vašich otázek, pokud Vás moje odpovědi zajímají a dokážete z nich něco usoudit! Asi se nejprve přiznám ke svému věku. Je mi 23 let, resp. vrzy mi bude 24, každopádně prozatím není oslovení "paní" ještě na místě :-) Posledních pár let mého každodenního života se víceméně ve školně/pracovním sterotypu. Studuji posledním rokem právnickou fakultu UK, a vedle toho cca 8-10x dnů v měsíci pracuji v advokátní kanceláři jako asistentka. Škola mě relativně baví a zvládám ji dá se říci výborně. Nicméně studium je především časově náročné, a v kombinaci s 10hod směnami často vysilující. Musím přiznat, že za posledních pár měsíců mi zbývalo minimum skutečně volného času. Nevnímám to ale nijak úkorně, těším se z každého kroku, kterým jsem blíž zdárnému konci školy a práce, ač se pro mě po 2 letech stala nezáživnou rutinou, je pro mě většinou taky příjemná a utíká mi. Trávím hodně času pochůzkami na čerstvém vzduchu, spolupracuji de facto s kolegyněmi, kamarádkami a mám za to, že jsem v kolektivu poměrně oblíbená. Tím bych uzavřela kapitolu pracovního života. Co se týče mého života osobního, ten v podstatě celý stojí a padá s mým přítelem, se kterým jsem již 5 let a máme spolu neuvěřitelně pevný vztah. Za tu dobu, co jsme spolu se stal nejdůležitějším člověkem v mém životě, tím víc, že nemám mnoho skutečně blízkých přátel, a ani s rodinou abych byla upřímná, nevycházím podle svých představ. Respektive vztahy s rodinou mohu označit za velmi dobré, ale řekněme, že názorově, hodnotově a vůbec se necítím být s rodinou příliš spojená. Přesto se vracím domů často, užívám si tam přírodu, která mi v Praze, kde žiju, chybí, a také tam mám větší míru soukromí, které už léta postrádám absolutně, s ohledem na to, že s přítelem žijeme u jeho rodičů. To byla dlouhou dobu velká ekonomická úspora, ale trvale už to začíná být neúnosné, ač jsou to úžasní lidé, navzájem spolu velmi dobře vycházíme a snažíme si pomáhat. A konečně, co bych mohla říct ke své celkové fyzické kondici,.. z té nejsem nijak nadšená! Ačkoli jsem veskrze sportovně založený člověk, pokud mi to čas dovolí chodím pravidelně do fitness, hraju squash, běhám, občas provětrám kolo nebo v zimě snowboard, dvakrát dobře se necítím. Často mě bolí záda, trpím na bolesti hlavy a celkově se cítím neustále strašně unavená. Přikládám vinu povinnostem a nedostatku rozptýlení, které když se ale náhodou naskytne, nemám vůbec na nic náladu a raději volím odpočinek. Strava za tím snad být nemůže. Ne vždy tomu tak bylo, ale stravuji se myslím poměrně kvalitně. Nejsem velký jedlík a někdy se stane, že vynechám teplý oběd, ale o to víc si pak vybírám, co s ním k večeři nebo během dne, a nestojí mě to velké úsilí, protože mám sama od sebe vcelku zdravé chutě. Nikdy nevynechám minimum živočišných bílkovin a zbytek tvoří ovoce, zelenina, oříšky, mléčné výrobky. Setkala jsem se s různými názory, které sice nejspíš jsou podloženy fakty, jako že lepek škodí, mléko
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ahoj Veroniko, jste úžasně sdílná. Ve svém životě potřebujete mít vedle sebe člověka nebo skupinu lidí, které Vám dokáží naslouchat a porozumnět. Z Vašeho textu se mi jevíte spíše jako sangvinička, nežli flegmatička. Vaše otevřenost je velmi přijemná a Vaše vyrovnanost Vám bezpochyby pomůže ve Vaší léčbě. Ale nyní k Vašemu problému s olupující se pokožkou na hlavě a vypadáváním vlasů.
Psala jste, že vnímáte svou pokožku spíše jako suchou. Takže nejprve bude třeba vyloučit plísně, které by mohly olupování způsobovat. K tomu Vám doporučuji navštívit kožní oddělení na pražské poliklinice na Karlově náměstí 32, třetí patro, vchod naproti schodišti. Poliklinika Karlovo náměstí 32 Praha má svou prezentaci zde: https://www.vfn.cz/pracovis… Může sem přijít každý i bez lékařského doporučení, neobjednává se zde, je třeba počítat s delším čekáním, ale kožní lékaři zde jsou vinikající s výbornou praxí, zejména MUDr. Divišová. V dohodnutý čas zde laborantky odebírají i vzorky kůže, které pak kultivují pro prokázání plísní. Pokud se plíseň potvrdí, tak se nasadí antymykotická léčba a v tomto stádiu se setrvá až do vyléčení a jiné zde uvedené doporučení se neaplikují. Pokud se ale plíseň neprokáže, tak je možné použít tato doporučení. V první řadě to budou výživné promašťující masky na vlasy a olupující se pokožku, které by v případě plísně spíše ublížily, proto ta mykotycká diagnóza na začátku. Určitě bude třeba doplnit Vaší stravu o některý z doplňků, který se soustředí na podporu růstu vlasů, ten vyberete buď s kožním lékařem nebo v lékárně s lékárníkem. Vypadávání vlasů bude souviset s nedostatečnou výživou vlasového folikulu, odkud vyrůstá vlas. Tuto výživu je možné doplnit vnitřně, prostřednictvím lékové formy, ale také zevně, prostřednictvím masáže vlasaté části hlavy. Nejlépe když si rozmícháte za studena lisovaný olivový olej se žloutkem a vitamínem E, který koupíte v lekárně jako červené želatinové tobolky po 400mg, které pak proříznete a olejový obsah přidáte k oleji a žloutku. Použijte vždy jen obsah ze dvou tobolek na jednu aplikaci. Touto směsí pak proveďte masáž celé hlavy svými konečky prstů, nebo můžete požádat svého přítele, aby Vám to udělal a Vy mu při tom vyprávějte o svých pocitech, radostech a přáních, nebo i problémech, jak Vám bude zrovna přijemné. Nechte vyniknout vaší společnou harmonii. Po skončení masáže si vlasy lehce umyjte šampónem pro suché vlasy. Tuto masážní emulzi můžeté také doplnit o abrazivní částekčy, které při masáži budou sloužit jako peeling a snadněji tak odstraní olupující se kůži. Jako vhodné abrazivo je možné použít obyčejný suchý kus kus, nasypte ho k oleji a žloutku a pak to hned aplikujte na pokožku. Také bude vhodné upravit účes, respektive jej zkrátit, neboť dlouhé vlasy jsou těžší a jsou pak více náchylné k vypadávání, než u lehkého účesu s krátkými vlasy. Také se snažte vyvarovat přehnanému stylingu svého účesu. Píšete, že jste z Prahy, takže doporučuji
Zdroj: příběh Lupy ve vlasech
Smuteční verše na parte
Někdy se na parta může hodit verš pro člověka, který nemá děti a nelze použít smuteční báseň pro maminku a nebo tatínka. Proto je zde uveden seznam univerzálních básní na parte.
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o ně bál
a věděl jsem, že tratím v nich kus nebe
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
Odcházím tam, kam všechna pokolení přede mnou.
A lesy budou šumět dál a květy budou kvést.
~
Po krátkých cestách chodili jsme spolu, na dalekou odešel jsi sám.
~
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát - hrst krásných květů naposled, a pak jen vzpomínat...
~
Nezemřela jsem, neboť vím, že budu stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.
~
V tento den loučení přejte mi štěstí. Neplačte o mne, již sladce spím, život byl stejně bolem mým.
~
Já půjdu tam, kam všechna pokolení odešla.
A lesy budou stále v slunci snít
a vody dřímat v lesku bílých hvězd.
Julius Zeyer
~
Dozněl tlumený akord života,
ztichla jeho tichounká píseň,
mlha studená padá do polí
a nám do srdcí bolestná tíseň.
~
Přestalo tlouci srdce Tvé znavené,
nebylo z oceli, nebylo z kamene.
Bolesti znaveno přestalo bít,
nebylo léku, jímž mohlo by žít.
~
Jen jediné srdce na světě jsme měli,
jež dovedlo nás milovat,
kdybychom láskou vzbudit je chtěli,
neozve se nám vícekrát.
Utichlo, umlklo, šlo již spát...
~
Pohasly její milé oči,
klesly upracované ruce,
ztichlo zlaté srdce,
odešla tam,
odkud není návratu.
~
Neplačte drazí,
že odcházím spát,
jak pokynul mi osud.
Ve věčné noci bude se mi zdát,
že žiji s vámi dosud.
~
Jak těžko žít,
když v těle síla není,
jak těžko umírat,
když se chce tolik,
ach tolik žít.
~
Klesla ruka, která tak ráda pracovala,
zmlkla ústa, která slovy hladívala,
a oči, které se tak mile dívaly,
se navždy zavřely.
~
Kdo Tě znal, ten zná naši bolest,
ten ví, co jsme v Tobě ztratili.
V našem srdci žiješ věčně dále –
spi sladce, vždyť se opět shledáme.
~
Přátelé s vámi se loučím,
odcházím,
neb hodina má již dozněla,
života svíce zhasla...
~
Neplačte, že jsem odešla,
ten klid a mír mi přejte,
jen v srdcích věčnou vzpomínku
si na mne zachovejte.
~
Odcházím za světlem...
kde v dálce splynu s ním.
Těm, které miluji, na cestu posvítím.
~
Posílám pozdrav poslední...
všem, kdo měl mne rád,
mně se&nbs
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Smuteční básně
Příběh
Ve svém příspěvku PSYCHICKÉ PROBLÉMY DEPRESE LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vera Trojakova.
Dobrý den,mam velký problem se sestrou.Podle toho co jsem si přečetla tak ma asi silne deprese, nepracuje,prašky zapíjí alkoholem,je zla,vyhrožuje sebevraždou,po domě běha s nožem a vyhrožuje,mohla bych popisovat do nekonečna.Sama se lečit nechce,bojím se ,že někomu ublíží.Potřebovala bych poradit jak jí mám donutit léčit,třeba i právní cestou.Děkuji Trojáková Věra.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivona.
Dobry den, chtela jsem se poptat co mam delat abych se zbavila rannich prsimu a nastartovala se do zivota.Muj pribeh,kdyz mi bylo 20let prodelala jsem prvni deptesi jelikoz jsem vubec nevedela co to je v te dobe pricitala jsem to k prepracovani a totalnimu vyhoreni nemela jsemoc hezke detstvi nasi se rozvedli a ja a sestra zustali s otcem za svuj zivot jsem se stehovala asi 23krat.Az jsem si nasla v 19 pritele,ale snim zadna slava zacal me podvadet a ja cim dal vic pracovala abych se od vsech a vseho odprostila no a pak to zacalo silene nechutenstvi zhubla jsem na 39kg.a totalne jsem se zhroutila doktorka mi rekla ze je to syndrom vyhoreni a dala me neschopenku v te dobe se me ujala babicka a dostavala me z toho hnusu 3mesice a ja se nejak vratila do bezneho zivota opustila pritele nasla si podnajem a zmenila praci vse bylo dobre dlouhych 8let nic a po 8 letech opet je pravda zecjsem prozivala v tech 8letech hodne stres nebudu zde psat vse jelikoz by to bylo na dlouho i tak jsem .ela slozite obdobi,ale deprese zadna az po tech 8letech se vratila a ve vetsi mire nemohla jsem nic muj pritel nevedel co semnou a ja byla pripravena ze to odezni,ale ne ta poptvora se me drzela jak kliste ja zas hubla jen jsem lezela a spala z vycerpani jsem si zala dost prasku a chtela to zkoncovat nemela jsem sebevrazedne myslenky jen uz jsem memela silu dal takro zit nenajezena slaba bylo to hrozne skoncila jsem ma JIPU tam za mnou prisel psychiatr a rekl ze mam depresivni poruchu z uzkotnxma stavama a poslal me na 24 na otevrene oddeleni bylo to tam super dostala jsem se z toho zacala brat antidepresiva zoloft ale jak me pustili tak jsem za 14dni po tom otehotnela vse vysadila nahle bylo me fajn asi nejlepsi roky meho zivota 4 roky nic a ted se vse vratilo 1000krat horsi placam se v tom od listopadu a ne a ne najit vhodny lek sertralin me nepomohl pi 6 tydnech me bylo hur a ted escilacopram po dalsich 6tydnech silene nechutenstvi a ranni pedsima ted neberu 2dny escila.a je mo o trosicku lip uz se bojim,ze se pro me nenajdou leky mela jsem hned zacit s lecbou i v tehotenstvi treba by se to ted nestalo mam krasny dite jednou chci mit dalsi zacinam podnikat ale takto to nejde chci to byt zase ja zacinam s terapii udelam vse pro to abych se te mrchy zbavila poradte muzu byt na atb.nejak citliva chci aby to bylo zamnou ranna jsou nejhorsi a vecer uz je mi celkem dobreexistuji prasky a zvyseni chuti k jidlu.dekuji za odpoved a omlouvam se za obsah
Zdroj: příběh Psychické problémy deprese léčba