Zajímáte se o téma DEKUBIT FOTO? Tak právě pro vás je určen tento článek. Ránu lze definovat jako porušení souvislosti kůže, sliznice nebo povrchu orgánu. Jedině zdravá kůže může plnit všechny své funkce, a to ochrannou, termoregulační, zásobní, smyslovou, exkreční a resorpční. Kůže (cutis, derma) jakožto největší orgán lidského těla plní tedy svou nezastupitelnou úlohu.
Nemoci způsobující rány na kůži
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrcho
Hladký a lesklý účes, který vyžaduje rovné vlasy, použití kondicionéru a trochu stylingového know-how, abyste dosáhli potřebného „naleštěného“ vzhledu. Tento styl se inspiruje třicátými lety, kdy byly preferovány krátké, ostré střihy. Zároveň má však moderní šmrnc, který z něj dělá trendy účes.
Začněte vysušením ručníkem a poté do vlhkých vlasů aplikujte větší množství vlasového gelu. Pro získání potřebného lesku je ideální gel pro mokrý vzhled, díky němuž můžete účes i precizně dotvarovat.
Po aplikaci gelu rozdělte vlasy pěšinkou.
Učešte nejprve kratší stranu a poté i druhou stranu účesu od pěšinky dolů. Dávejte pozor, abyste hřebenem nevytvořili „cestičky“, které by odhalily pokožku hlavy.
Pokud účes ztratí během dne tvar, stačí vlasy trochu navlhčit a znovu upravit.
Hladké vlasy – foto
Na těchto fotografiích je možné vidět hladké vlasy.
Jednoduché vlasy
Pocta krátkým patkám, které byly populární v New Yorku v padesátých a šedesátých letech. Tento účes sčesaný k jedné straně se vyznačuje mužností, upraveností, leskem a uhlazeným stylingem.
Vlasy důkladně vysušte ručníkem a aplikujte vlasový gel po celé délce vlasů od kořínků ke konečkům a zepředu dozadu.
Vlasy po stranách sčešte dozadu dohladka a patku nahoru.
Vlasy nad čelem učešte ke straně a nechejte uschnout.
Účes drží tvar celý den, pokud však nějaký ten vlásek přeci jen nebude respektovat váš styling, stačí jej uhladit malým množstvím gelu.
Jednoduché vlasy – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět takzvané jednoduché vlasy.
Elegantní vlasy
Nadýchaný objem tohoto účesu působí zrale, elegantně a hodí se téměř pro každou příležitost. Vlasy jsou postupně sestříhány okolo uší a vytvářejí ostrý, plastický tvar účesu, který může být dále dotvářen vhodnými stylingovými výrobky.
Vlasový gel aplikujte do umytých, mokrých vlasů a rozčešte jej po celé hlavě hřebenem se širokými zuby.
Vlasy vyčešte hřebenem vzhůru a dozadu, případně k jedné straně.
Pokud se vám bude zdát, že účes po uschnutí působí trochu jako helma, jednoduše vlasy nahoře projeďte prsty a po stranách uhlaďte.
Zdá se vám tento účes trochu extrémní? No možná, že se příliš nehodí do kanceláře, ale garantujeme vám, že večer v klubu se po vás každý obdivně otočí. Tento účes v sobě spojuje rebelství padesátých let a nedbalý „rozcuch“ let devadesátých. Vlasy jsou velkoryse vyčesány nad čelem, jako byste právě prolétli vzdušným tunelem. Aby tento styl působil přesvědčivě, musíte kromě vl
Příčiny vzniku dekubitů se vzájemně doplňují. Tlak, který působí mezi kůží a podložkou (postel), způsobuje stlačení tkání. Tkáně tak nejsou prokrvovány a okysličovány, dochází k jejich odumírání, odborně nazývanému nekróza. K této nekróze se poté přidávají infekce. K nejvyššímu tlaku dochází na kostních výčnělcích, jako jsou kyčelní klouby, sakrální výběžky, křížová kost či kostrč. Někdy se objevují i na patách, zadní části hlavy, ramenou, lícní kosti, okolo lopatek, na kotnících, na boční straně kolen, u palce na noze nebo na ploskách chodidel. Důležitější než intenzita tlaku je pro vznik proleženin doba jeho působení. Vznikají totiž velmi rychle, asi mezi 1–6 hodinami. Z tohoto důvodu jsou nejvíce ohroženi dlouhodobě ležící pacienti, lidé v bezvědomí, pacienti s demencí, osoby nad 70 let a osoby s poškozením míchy. Pro starší osoby jsou dekubity rizikovější kvůli změně vlastností kůže – klesá elasticita vláken, zhoršuje se vnímání bolesti, zvyšuje se propustnost kůže, nedochází k dobré přeměně kůže a snižuje se množství krevních cév. Vyšší riziko mají pacienti s nedostatečnou výživou, jelikož mají sníženou přirozenou schopnost hojení ran. Proto je nutné dbát na kalorickou hodnotu stravy, dostatek vitamínů a minerálů. Také obezita je spojená se zvýšeným výskytem proleženin, protože obézní pacient působí na podložku větší tlakovou silou a dochází k většímu útlaku tkání. Dalšími rizikovými faktory jsou deprese, snížení imunity, změny průtoku krve, těžké pooperační a poúrazové stavy (jako jsou zlomeniny dolních končetin). Bohužel k nim patří i zanedbaná ošetřovatelská práce. Inkontinence způsobuje narušení povrchové kůže a tím menší odolnost vůči mechanickým vlivům. Na pokožku mohou působit střižné síly a tření, které vznikají při klouzání po podložce, při přesunech pacienta na lůžku, při pádech, při nevhodně přiložených obvazech nebo kvůli shrnutému ložnímu prádlu. Cévy se ohýbají, napínají, zužují a poškozuje se povrchová vrstva kůže. To má za následek rozšiřování existujícího dekubitu. Mezi nepříznivé vlivy dále patří anémie (chudokrevnost), dehydratace, diabetes, jaterní choroby, selhání ledvin, nádory, cévní onemocnění, poruchy mozkové činnosti, intoxikace léky, úrazy mozku a míchy. Nejvíce odolná je vrchní krycí vrstva kůže, méně svaly a nejméně odolná je tuková tkáň. Tlakové poškození postupuje vždy z hloubky na povrch a dekubit vypadá na povrchu vždy lépe, než jaké je skutečné postižení. Proto není vůbec jednoduché vznikající proleženinu rozpoznat.
1. stupeň: V místě působícího tlaku se objevuje mírný otok (edém) a začervenání kůže. Pokožka bývá neporušena, ale v hloubce už dochází k procesu vedoucímu ke vzniku proleženin. Tyto projevy jsou zcela vratné, takže při změně polohy pacienta otok zmizí. Přetrvávající tlak však může způsobit trvalé změny v podkoží. Pokud si ošetřující osoba není zčervenáním kůže jistá, je tu jednoduchý test – při zmáčknutí kůže na krátký okamžik nezbělá, ale zůstane červená. U lidí tmavší barvy pleti (Afroameričani, Romové nebo Asiaté) není jednoduché zjistit zčervenání u prvního stupně proleženin. Při zjištění prvních příznaků je nutné ihned jednat – lehké začervenání se může rychle proměnit ve vážnější stupeň.
2. stupeň: V postižené oblasti vznikají puchýře a místy může být povrchově obnažena vrchní vrstva kůže. Pokožka bývá oteklá, namodralá a zatvrdlá. Zde je test podobný – po stlačení kůže postižené místo zbělá, ale zůstane dále bílé, protože nedochází k obnově oběhu. Podkoží s cévami je poškozené a dochází k odumírání tkání. K obnovení kůže může docházet, ale jde o dlouhodobý proces z důvodu poškození podkoží.
3. stupeň: Ve třetím stupni dochází k nekróze (odumírání) tkáně mezi podložkou a kostí. Rána vypadá jako kráter, protože došlo k poškození všech vrstev kůže. Oblast proleženiny může krýt suchá černá krusta nebo rozbředlá nekrotická masa. Doporučuje se provést stěr pro bakteriologické vyšetření, protože rána je branou pro bakterie. Případný zánět se může rozšířit do krevního oběhu a způsobit tímto i smrt. Také zde se může dekubit spontánně zahojit, ale hojení trvá několik měsíců až let. Po zhojení vzniká atrofická jizva přiléhající na kost, která se může i po malé zátěži rozpadnout a umožnit tak vznik chronického dekubitu.
4. stupeň: Do čtvrtého stupně spadají nejtěžší případy proleženin, které sahají až na kost. Může docházet k infekčnímu zánětu kostí a kloubů. Bakteriologický stěr je proto nezbytný.
Tyto případy se nikdy samovolně nezhojí, proto je vždy nutné operační řešení.
Pokud je ve stolici obsažena krev, lze podle její barvy poznat, ve kterém místě zažívacího traktu je problém. Krev z horní části zažívacího traktu (například ze žaludku) má ve stolici velmi tmavou barvu. Krev, která je středně nebo tmavě červená, pochází z tlustého střeva nebo konečníku. Důvodem výskytu krve ve stolici mohou být například hemoroidy, anální fisury, divertikulitida, rakovina tlustého střeva nebo ulcerózní kolitida. Pozor: Konzumace červené řepy může způsobit dočasně červené zbarvení stolice a moči. Krev ve stolici nemívá jasně červenou barvu. Často se stává, že je krev ve stolici přítomna, ale není vidět, pak jde o takzvanou okultní krev. V tomto případě je nutné podstoupit testy na okultní krvácení, které jsou schopny detekovat skrytou krev ve stolici. Poraďte se se svým lékařem o jakékoli změně nebo problému, který se týká fungování střev. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět stolice s krví: krev ve stolici foto.
Tmavá stolice
Stolice, která je téměř černá a má hustou konzistenci, může být způsobena krvácením v horní části trávicího traktu. Mezi nejčastější onemocnění, které způsobují tmavou stolici, patří duodenální nebo žaludeční vřed, jícnové varixy, Mallory-Weissův syndrom (spojen s alkoholismem) a gastritida. Některé potraviny, potravinové doplňky nebo léky mohou rovněž dočasně způsobit černou stolici. Patří mezi ně:
bismut (Pepto-Bismol);
železo;
aktivní uhlí;
aspirin v lécích proti horečce, které mohou způsobit krvácení do žaludku;
tmavé potraviny, jako je černá lékořice a borůvky.
K tmavé stolici může dojít také při zácpě. Pokud se u vás objeví tento typ stolice, měli byste navštívit svého lékaře. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět tmavá stolice: tmavá stolice foto.
Žlutá stolice
Žlutá stolice může znamenat, že potraviny prochází zažívacím traktem relativně rychle. Žlutou stolici lze nalézt u lidí s refluxní chorobou. Příznaky refluxní choroby jsou pálení žáhy, bolest na hrudi, bolest v krku, chronický kašel a dušnost. Symptomy se obvykle zhorší, když ležíte nebo se ohýbáte. Mezi potraviny, které mohou zhoršit příznaky refluxní choroby, patří máta peprná, tučná jídla, alkohol, káva a čokoláda. Žlutá stolice může být zapříčiněna i nižší produkcí žluči. Žlučové soli z jater dávají stolici nahnědlou barvu. Pokud dojde ke snížení množství žluči, vypadá stolice na první pohled nažloutle. Pokud dojde ke snížení ve výstupu žluči, stolice ztrácí téměř všechny barvy a stává se bledou nebo šedou. Pokud k takovéto změně v barvě stolice dojde náhle, může být žlutá stolice příznakem bakteriální infekce ve střevech. Poraďte se tedy se svým lékař
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Z hlediska vizuálního je vidět sytě červený útvar, podobný jahodě nebo malině, který se rozšiřuje buď do plochy na kůži, nebo může být pod kůží a nad ním je neporušená kůže. Roste do vnitřních struktur, které jsou vidět pod kůží. Hemangiom roste hlavně v prvních šesti týdnech, to je počáteční růst, do devíti měsíců roste velmi aktivně. Následně se do jednoho roku zastavuje jeho růst a většinou se začíná vstřebávat. Takové zkušenosti má většina rodičů. Stačí, když jejich pediatr růst hemangiomu hlídá. Léčba by v takových případech zbytečně zatížila organismus dítěte.
Vždy navštivte svého praktického lékaře, pokud si všimnete jakýchkoli hrudek nebo otoků na varlatech. Ve velmi vzácných případech mohou být příznakem rakoviny varlat. Tady jsou fotky, na kterých jsou vidět projevy různých bulek na varlatech: bulky na varlatech foto.
Praktický lékař se vás bude ptát, zda:
necítíte bolest, pokud ano, kdy ji cítíte, jak silná byla a jak dlouho trvala;
máte jiné příznaky, jako je bolest při močení (což je známkou infekce močových cest) nebo jakýkoli výtok z močové trubice;
utrpíte trauma šourku, například při sportovním zranění.
Praktický lékař vám také prověří varlata, aby zkontroloval:
velikost vašich varlat;
pozici hrudek nebo otoku;
příčiny způsobující bolest při doteku;
zda jsou hrudky pevné nebo měkké.
Pokud váš praktický lékař nemůže potvrdit diagnózu z tohoto vyšetření, budete muset podstoupit také ultrazvukové vyšetření (vysokofrekvenční zvukové vlny).
Varikokéla
Varikokélu lze bezpečně diagnostikovat pouze z dotazů na příznaky a po provedení fyzického vyšetření. Další testování není obvykle nutné. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět varikokéla varlete foto.
Postupy
V některých případech můžete být odesláni k urologovi, a to pokud:
se varikokéla najednou vyvíjí zcela nekontrolovatelně;
máte varikokélu na pravé straně;
není známa přesná příčina hrudky;
máte bolesti.
Za těchto okolností může být k potvrzení diagnózy použit ultrazvuk a důkladná kontrola všech symptomů.
Hydrokéla
Stejně jako u varikokély může být hydrokéla diagnostikována fyzickým vyšetřením. Pokud se hydrokéla rozvíjí u vašeho dítěte, budete ji pohmatem cítit na šourku. Poté zjistěte, jestli je otok způsoben tekutinou, která bývá obvykle čiré barvy. Pokud má hydrokélu dospělý muž, lékař nejprve pohmatem vyšetří šourek. Pokud je vám mezi 20 a 40 lety, může vás lékař poslat na ultrazvuk, aby vyloučil rakovinu varlete. Jestliže bude mít váš lékař podezření, že je hydrokéla způsobena infekcí, může vás požádat o vzorek moči k testům, obvykle pomocí tamponu odebere vzorek tekutiny z močové trubice. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět hydrokéla varlete foto.
Epididymální cysty
Diagnóza epididymálních cyst může být provedena na základě tělesné prohlídky. Další testy nejsou obvykle zapotřebí. Tady jsou fotografie, na kterých jsou patrné epididymální cysty.
Testikulární torze
Testikulární torze je obvykle diagnostikována výraznými příznaky silné testikulární bolesti a otoku. Diagnózu lze potvrdit pomocí ultrazvukového skeneru nebo pomocí magnetické rezonance, která používá silné magnetické a radiové vlny k zobrazení detailních snímků vašeho těla.
Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.
Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.
Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.
Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.
Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.
Skvrny na bělmu foto
Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.
Skvrny na duhovce
Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.
Barva duhovky závisí na množství a hloubce uložení pigmentu. V případě, že pigment chybí (například při albinismu), se nám barva jeví jako růžová, protože přes duhovku prosvítá červená barva cévnatky. Když se pigment nachází v nejspodnějších vrstvách a v malém množství, je duhovka modrá n
Stařecká žloutenka může vzniknout z mnoha příčin: onemocnění jater, alkoholismus, rakovina, ucpání žlučovodu, hemolytická anémie, hepatitida, žloutenka jakékoliv druhu. Žloutenka je obvykle známkou toho, že se játrům nedaří řádně vyčistit tělo. Pokud si všimnete zežloutnutí na kůži nebo zežloutnutí očí, měli byste navštívit svého lékaře s podezřením na žloutenku.
Existuje několik typů žloutenky: žloutenka jakéhokoliv druhu, hemolytická žloutenka, obstrukční žloutenka, hepatocelulární žloutenka.
Žloutenka
Nejčastějším onemocněním jater je žloutenka. Kůže a sliznice se zbarví do nažloutlého odstínu. Tato žlutá barva je dána důsledkem přítomnosti přebytku žlučového barviva zvaného bilirubin v krvi. Játra produkují žluč, která je nezbytná pro správné trávení a zajišťuje dobrou výživu.
Hemolytická žloutenka vzniká v důsledku nadměrné destrukce červených krvinek, což způsobuje zvýšení tvorby bilirubinu. Hemolytická žloutenka může být také příznakem geneticky podmíněných chorob, jako je srpkovitá a hemolytická anémie. Obě nemoci způsobují rozpad červených krvinek. Při srpkovité anémii se tvoří abnormální hemoglobin, který deformuje krvinky. Hemolytická anémie je způsobena nedostatečnou nebo žádnou aktivitou glukosa-6-fosfát dehydrogenázy, jednoho z enzymů pentózového cyklu, na kterém z velké části závisí metabolismus erytrocytu. Nekompatibilní, neshodná transfuze krve vede k hemolýze krve příjemce, což se také může projevit jako hemolytická žloutenka.
K obstrukční žloutence dochází, když je cesta mezi místem vzniku bilirubinu v jaterních buňkách a přesunem žluči do dvanáctníku blokována překážkou. Obvykle staří lidé mají tendenci trpět více na obstrukční žloutenku, která je nejčastějším problémem spojeným s hepatobiliárním onemocněním.
Hepatocelulární žloutenka vzniká z poškození jaterních buněk toxickými látkami. Žluté zabarvení kůže a bělma očí je výrazným příznakem tohoto onemocnění. Hepatocelulární žloutenka bývá důsledkem poškození jater, tedy toxické hyperbilirubinémie, a to látkami jako je chloroform, arzfenamín, tetrachlormethan, acetaminofen, alkohol, toxiny hub rodu Amanita (alfa-amanitín a jinými). Tento typ žloutenky představuje jeden z příznaků cirhózy jater.