DESKVAMATIVNÍ GINGIVITIS

Další formy gingivitidy

Hormonální gingivitis

Ta se může se objevovat v těhotenství, pubertě, klimaktériu nebo při užívání starších antikoncepčních přípravků. Základní příčinou vzniku hormonální gingivitidy je většinou „normální“ chronická gingivitis. Proto je pro léčbu a prevenci rovněž nezbytná správná hygiena ústní dutiny. Podle okolností se dále může rozvinout v hormonální parodontitidu. V těhotenství by se péči o dásně měla věnovat zvýšená pozornost obzvlášť. Zánětem dásní trpí až 100 % gravidních žen. Těhotenská gingivitida vzniká hlavně u žen, které již měly zánětlivé změny na dásni v důsledku zvýšené přítomnosti plaku před otěhotněním. Příčinou zhoršení stavu je hormonálně navozená vyšší citlivost dásní k toxinům a enzymům, které produkují bakterie plaku. Pokud se tyto látky dostanou do krevního oběhu ženy, zvyšuje se riziko předčasného porodu a porodu dítěte s nízkou porodní hmotností. Odborníci v USA tvrdí, že správným ošetřením dásní by se dalo zabránit každému pátému předčasnému porodu. Zvýšené hladiny určitých hormonů mohou navíc přímo podporovat růst a rozmnožování určitých druhů bakterií (například Prevotella intermedia, ve 4. až 6. měsíci těhotenství).

Deskvamativní gingivitida

V tomto případě nejde o samostatnou diagnózu, spíše o popis klinického stavu, který vznikl na podkladě plakem indukované gingivitidy u pacientů s celkovým onemocněním. Gingivitis desquamativa je provázena potížemi, jako je nesnášenlivost hrubých kousků jídla, ostrých koření, změn teploty, kyselých jídel. Gingiva může být postižena u jednoho až všech zubů. Může být postižena pouze gingiva nebo může být postižení gingivy spojeno s postižením jiných sliznic nebo kůže. Léze mohou upozornit na závažné onemocnění, které se může takto poprvé manifestovat. K příznakům patří pálení v ústech a silné bolesti. Povrchové vrstvy sliznice dásní se olupují, často se přitom tvoří puchýře. Protože je při tomto postižení čištění ústní dutiny bolestivé, bývá tato forma gingivitidy překryta gingivitidou chronickou, která je podmíněna plakem. Jako léčebné opatření se navrhuje odstranění vyvolávajících příčin (je-li to možné), zlepšení ústní hygieny, lokální nebo systémová imunosupresivní léčba.

Příčiny:

• dermatózy
• alergie – reakce místní přecitlivělosti na ústní vody, materiály zubních náhrad (slitiny kovů, plasty), léky, kosmetiku, žvýkačky, skořici, natriumlaurylsulfát (SLS) obsažený ve většině zubních past
• autoimunitní onemocnění a hormonální poruchy

Zdroj: článek Zánět okostice zubu a zánět dásní

Co způsobuje citlivé zuby?

Ke zvýšené citlivosti zubů dochází, když ustupují dásně, ochranná „deka“ kryjící kořeny, a obnaží se základní vrstva zubů (dentin). Kořeny obsahují tisíce drobných kanálků, které vedou k zubnímu nervovému centru (dužině). Zubové trubičky (kanálky) umožňují podnětům (teplo, chlad, sladké, kyselé) dosáhnout k zubnímu nervu, což pak vyvolá bolest zubů. Existuje mnoho faktorů, které mohou být příčinou citlivosti zubů.

• Čištění zubů tvrdým kartáčkem způsobuje poškození skloviny a recesi dásní.
• Zubní kaz v blízkosti dásně.
• Recese dásní – odklon dásně od zubu v důsledku onemocnění paradontitidou, dochází k obnažení kořene.
• Onemocnění dásní (gingivitis) – zanícení a bolest dásní způsobující citlivost ze ztráty podpůrných vazů, které následně odhalují povrch kořene vedoucího přímo do nervu zubu.
• Popraskané zuby, polámané nebo zlomené zuby mohou vyplnit bakterie ze zubního plaku a způsobit tak zánět.
• Skřípání zubů, broušení nebo svírání zubů poškozuje sklovinu.
• Produkty na bělení zubů.
• Souvislost s věkem – citlivost zubů je nejvyšší mezi 25 až 30 lety.
• Přítomnost zubního plaku na povrchu kořene.
• Používání ústní vody – některé ústní vody obsahují kyseliny, které zhoršují citlivost zubů, pokud zasáhnou dentin (střední vrstva zubu). Pokud trpíte dentinovou citlivostí, informujte se u svého zubního lékaře o používání neutrálních fluoridových roztoků.
• Kyselé potraviny – pravidelná konzumace potravin s vysokým obsahem kyseliny, jako jsou citrusové plody, rajčata, okurky a čaje, způsobuje citlivost zubů.
• Rutinní stomatologické výkony – citlivost zubů může vzniknout čištěním zubů, kořenovou impregnací, umístěním korunky v restaurovaném zubu. Citlivost zubů mohou způsobit uvedené stomatologické výkony, ale jedná se o dočasný jev, který obvykle vymizí po čtyřech až šesti týdnech.

Zdroj: článek Citlivost zubů

Zánět dásní

Zubním plakem způsobený zánět dásní je jedním z nejčastějších lidských onemocnění. Touto formou gingivitidy trpí přes 80 % lidí, a když není včas adekvátně léčena, může přejít v obávanou parodontitidu. Obecně platí, že ne každá gingivitida se vyvine v parodontitidu, ale každé parodontitidě předcházela gingivitida.

Zánět dásní se dělí na následující potíže

• Zubním plakem způsobený zánět dásní, tzv. plakem indukovaná gingivitida
• Touto formou trpí přes 80 % lidí, pokud není včas adekvátně léčena, může přejít postižení hlubších tkání parodontu v obávanou parodontitidu se všemi jejími následky, včetně ztráty vlastních zubů, či dokonce celého chrupu.
• Gingivitidy vyvolané jinou příčinou, než je zubní plak
• K těmto příčinám mohou patřit bakteriální infekce (například syfilis, kapavka), virové (herpes, HIV) a kvasinkové infekce, alergie na rtuť, kovy, plasty, chemikálie obsažené v ústních vodách, zubních pastách, žvýkačkách, potravě, poranění a podobně. V těchto případech je mnohdy postižena nejen dáseň, ale i další části sliznice v dutině ústní a léčba často vyžaduje spolupráci s dalšími odborníky.
• Chronická plakem indukovaná gingivitida

Chronická gingivitida (latinsky gingivitis chronica) neboli chronický zánět dásní se vyskytuje téměř u 90 % Středoevropanů. Považujeme ji za nejčastější zánět lidského těla. Je považována za předstupeň parodontitidy. Většinou probíhá jen s níže uvedenými příznaky bez výraznějších subjektivních potíží. Pouze při čištění zubů nebo při zakousnutí do jablka dásně lehce krvácejí. Jednoznačnou příčinou nemoci je nedostatečná ústní hygiena a následné hromadění zubního plaku ve spojení s konstitučním sklonem k tomuto onemocnění. Plakem způsobený zánět dásní mohou dále zhoršovat místní vlivy, jako je zubní kámen, kouření, stres, hormonální změny (puberta, těhotenství, menstruace), celková onemocnění (cukrovka, krevní onemocnění), užívání některých léků (starší typy perorální antikoncepce) nebo nedostatek vitamínů (vitamín C).

Gingivitida je tedy infekce vyvolaná škodlivými bakteriemi obsaženými v zubním plaku – měkkém povlaku, který ulpívá na zubech a dásních. Tyto bakterie uvolňují jedovaté látky, takzvané toxiny, které dráždí dásně, činí je krvácivými, zduřelými, zarudlými a citlivými. Vyvolávají obrannou odpověď organismu a dochází ke vzniku zánětu. Zánět dásní může být v okolí jednoho nebo více zubů či v celém chrupu.

Při plakem způsobené gingivitidě je zanícena pouze dáseň bez postižení hlouběji uložené tkáně závěsného aparátu zubu neboli parodontu. Jedná se o onemocnění, které lze úspěšně vyléčit bez trvalých následků pro dásně a zuby. Probíhá-li však neléčený zánět dásní příliš dlouho (měsíce, léta), může napadnout hlouběji dalš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Zánět okostice zubu a zánět dásní

Jak dlouho trvá suché lůžko

Začátek potíží je obvykle udáván mezi prvním až třetím dnem po extrakci. Hojení po extrakci zubu je individuální. Zvýšené riziko vzniku alveolární ostitidy nastává, pokud je přítomna perikoronitis, periapikální infekce, periodontitis, gingivitis či malhygiena. Dalšími faktory vzniku jsou zejména kouření, užití orální antikoncepce, menses, anestetika (pro účinek vasokonstrikční složky), traumatická protrahovaná extrakce a nepřiměřená pooperační irigace extrakční rány. Při správné péči a klidovém režimu by se mělo suché lůžko zahojit během 7 až 10 dnů.

Zdroj: článek Suché lůžko po vytržení zubu