DOSPĚLOST a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Partnerství je vztah dvou lidí, tudíž je potřeba, aby na něm pracovali oba dva. Pokud chybí vůle, chuť nebo zájem jednoho z partnerů, je lepší poděkovat si za společně strávený čas a ze vztahu odejít. Nejhorší je snažit se ho udržet za každou cenu, dělat zásadní kompromisy, trpět v něm a stát se tak zahořklou a smutnou obětí svého vlastního života. Buďte sami sebou a věřte, že vnímání a sdílení vašich vnitřních potřeb bude to nejlepší, co můžete udělat pro sebe i své blízké.
Partnerské vztahy z pohledu psychologie
Aby lidé mohli žít v partnerství, musí se stát dospělými. Nemyslím tím dospělost podle křestního listu, ale dospělost, v níž je člověk schopen skutečné lásky, a překoná ve svém životě fázi narcismu (což se zdaleka ne všem podaří). Je zajímavé, že právě v hospodářsky vyspělých zemích nadprůměrné množství lidí ustrne v tomto stadiu svého vývoje, tj. ve stadiu, kdy je člověk obrácen především sám na sebe. Je všeobecně známou věcí, že když je člověk malý, musí se o něj všichni starat, on tuto pomoc a péči přijímá naprosto samozřejmě. Zde je to zcela na místě, neboť malé dítě bez neustálé pomoci a péče dospělých nepřežije. Jak člověk roste, zjistí, že není sám, kdo potřebuje péči, že jsou zde například i sourozenci. Ale jeho první zkušenost „dej bratříčkovi půlku čokolády“, není ještě zkušeností s láskou, to je pouze otázka uznání, že i ti druzí jsou nějak oprávněni mít to, co mám já. Je všeobecně známo, že nejproblematičtějšími partnery pro život jsou pánové, kteří žili do 30 let šťastně u maminky a najednou se mají ženit. Málokteré manželství je pak šťastné. Stále hrozí nebezpečí, že se dotyčný po čase k mamince vrátí a nikdy se od ní nedokáže odpoutat.
Aby byl člověk schopen skutečné lásky, musí se otevřít, musí vyjít sám ze sebe. Teprve když toto dokáže, je naděje, že si najde vhodného partnera, s nímž naváže plnohodnotný vztah. Je-li člověk ve svém psychickém růstu nějak poškozen či doslova zmrzačen, tedy je-li neschopen vyjít sám ze sebe a volně se otevřít okolnímu světu, pak je to situace velice nebezpečná. Může sice uzavřít manželství, které možná i vydrží, protože on do toho všeho nějak doroste, ale bude to vztah velmi problematický.
Ve výběru partnera je člověk do určité míry determinován. Každému se líbí jistý typ lidí, ale v konkrétní volbě je zcela svobodný. V každém případě si musí uvědomit, že si pro partnerství nemá zvolit někoho, kdo v něm působí veliké vzrušení, ale že si má vybrat toho, s nímž je ve sjednocení schopen nést život se všemi jeho těžkostmi, navzájem se zkrášlovat a obohacovat.
Jedná se o onemocnění typické hlavně v kojeneckém věku, má však sklony k návratu, a tak se může objevit i v pozdějším věku (puberta nebo dospělost), především u mladých mužů. Seborea u miminek je onemocněním kůže, které není nakažlivé ani infekční a postihuje hlavně pokožku hlavy, obličeje a trupu, protože to jsou oblasti lidského těla, u nichž dochází ke zvýšenému maštění kvůli produkci mazových žlázek. V kojeneckém věku ve většině případů dochází k jeho samotnému vymizení, v pozdějším věku vyžaduje léčbu.
Charakteristickým příznakem seborey jsou drobné bílé, nažloutlé až nahnědlé lupínky nebo krustičky ve vlasech nebo v obličeji, které obvykle nesvědí a seskupují se v ložiska, která mohou být začervenalá, popřípadě mohou krvácet (hlavně po rozškrábání). Seborea je často zaměnitelná s jinými kožními onemocněními, jako je například atopický ekzém či lupénka, nicméně zkušený lékař (tricholog) rozdíl pozná a odhalí už na první pohled.
Možné příčiny:
zvýšená tvorba mazových žláz
role a účinek lipofilní kvasinky Malassezia furfur, která patří k fyziologickému osídlení kůže a její výskyt je zaznamenán vždy tam, kde je vyšší produkce mazové žlázy
oslabení imunitního systému
hormonální výkyvy
kvasinkové infekce
poruchy výživy
Přesné příčiny seboroické dermatitidy však doposud nebyly zjištěny.
Seboroická dermatitida se u kojenců projevuje jako nahnědlá, žlutavě-bílá krusta, stroupek ve vlasech. Vyskytuje se především ve vlasové části hlavičky (případně i na uších, čele, obočí, víčkách, na ramenou, pažích, hýždích, tříslech nebo v podkolení), má tendenci se odlupovat a na pohled vypadá jako lupy. Ve většině případů se objevuje hlavně v prvních týdnech života dítěte a taktéž dětem zmizí buď v prvních týdnech, či měsících života, ale může u nich přetrvat i několik let. Proč však přetrvává u některých dětí i v pozdějším věku anebo proč se znovu v pozdějším věku zase objeví, není zatím lékařům známo a je to předmětem stálého zkoumání. Důvodem ale určitě není nedostatečná hygiena nebo alergie. Seboroickou dermatitidu má hned po narození drtivá většina novorozených dětí. Její vliv na zdraví dítěte není žádný, spíše se jedná jen o kosmetický „problém“ nevábící oku, za kterým stojí nadměrná funkce mazových žlázek, která se časem sama upraví. Seborea děti nijak nebolí, obvykle ani nesvědí, nemají pocit pálení zasažené oblasti, a není ani nakažlivá. Ve vzácných případech intenzivního výskytu seborey na těle může mít dítě pocit, že se musí neustále škrábat, protože ho krustičky svědí. Není-li seborea klasická, tedy lokalizována pouze na hlavičce dítěte, nebo pokud ložiska krvácí nebo se nějak rozšiřují, je nutné vyhledat lékaře. To samé platí i v případě, kdy se stav seborey nezlepšuje po několik týdnů.
Boláky ve vlasech u dětí jsou charakteristické pro seboreickou dermatitidu. Seborea je onemocnění kůže, které není nakažlivé ani infekční a postihuje hlavně pokožku hlavy, obličeje a trupu, protože to jsou oblasti lidského těla, u nichž dochází ke zvýšenému maštění kvůli produkci mazových žlázek. Jedná se o onemocnění typické hlavně v kojeneckém věku a má sklony k recidivě (návratu), může se objevit i v pozdějším věku (puberta nebo dospělost), hlavně tedy u mladých mužů. V kojeneckém věku ve většině případů dochází k jeho samovolnému vymizení, v pozdějším věku je ale potřebná léčba.
Léčba
K léčbě seborey ve vlasech se používají hlavně šampony s účinnými látkami proti tomuto onemocnění, dále salicylový olej nebo různé domácí olejové zábaly. Vhodné je navštívit kožního lékaře, který situaci seborey zhodnotí a určí správnou léčbu. V případě, že je stav středně těžký, může naordinovat i přípravky s obsahem kortikosteroidů. Místa zasažená ložisky seborey se také mohou namazat různými oleji (olivový, kokosový, mandlový). Olej se nechá na místě ložiska působit aspoň 15 minut anebo i přes noc a poté se opět kartáčkem na vlásky šupinky vyčešou. U této metody je zapotřebí vlasy pořádně vymýt šamponem, aby nedošlo k ucpání pórů olejem a ke zhoršení situace. Pokud šupinky i přesto drží a jejich vrstva je silná, mohou si maminky pořídit speciální olejíček obsahující kyselinu salicylovou. Jemnými masírujícími pohyby mohou rodiče změkčit ložiska ve vlasové části dětské hlavičky. Na takto změkčená ložiska se jemně nanese buď šampón proti seboreické dermatitidě (z nabídky lékáren), anebo mastný krém. Za pomocí hustého kartáče na vlasy nebo hřebínku se mohou několikrát denně vlásky se šupinkami vyčesávat. Na odstranění seborey není dobré časté používání šamponů, seborea není výsledkem nedostatečné hygieny.
Seboroická dermatitida je onemocnění kůže, které není nakažlivé ani infekční a postihuje hlavně pokožku hlavy, obličeje a trupu, protože to jsou oblasti lidského těla, u nichž dochází ke zvýšenému maštění zásluhou mazových žlázek. Jedná se o onemocnění typické hlavně u kojenců, a protože má sklony k recidivě (návratu), může se objevit i v pozdějším věku (puberta nebo dospělost), hlavně pak u mladých mužů. V kojeneckém věku ve většině případů dochází k jeho samovolnému vymizení, v pozdějším věku je zapotřebí léčba.
Ve vlasech začíná seborea tak, že se na povrchu hlavy začnou vytvářet žlutohnědá až hnědočervená ložiska, ze kterých se uvolňují bílé, mastné lupínky. Občasným poškrábáním nebo pročesáním vlasů dochází k narušení ložiska, které může začít krvácet. Tím, že je ložisko podrážděno, se jeho nános šupin zvyšuje a samotné ložisko se dále rozšiřuje, a to i na jiná místa na těle (ramena, uši, krk a podobně). Seboreickou dermatitidu má po narození drtivá většina novorozených dětí. Její vliv na zdraví dítěte není žádný, spíše se jedná jen o kosmetický problém, za kterým stojí nadměrná funkce mazových žlázek, která se časem sama upraví. Seborea není nakažlivá, děti nijak nebolí, obvykle ani nesvědí, nemají pocit pálení zasažené oblasti. Ve vzácných případech intenzivního výskytu seborey na těle může mít dítě pocit, že se musí neustále škrábat, protože ho krustičky svědí, tím se mohou infikovat, a to již problém je.
Lékařskou pomoc vyhledejte v situaci, kdy ložiska mají tendenci ke krvácení, nebo se rozšiřují i mimo vlasovou část hlavy. Jinak postačí jemná masáž vlasové části pokožky prsty, aby se ložiska změkčila. Na změkčená ložiska naneste mastný krém (například Excipial) nebo speciální šampon na seboreu (prodává se v lékárnách). Několikrát denně češte dítěti vlásky hustým hřebenem, který šupinky vyčeše. Můžete vyzkoušet domácí olejovou kúru, kdy nanesete malé množství olivového nebo mandlového oleje na postiženou pokožku a necháte působit alespoň 15 minut. Potom začnete opět vyčesávat. Po olejové kúře je nutné dítěti důkladně umýt hlavu šamponem, protože zbytky oleje ucpou póry dětské pokožky a situace by se tak zhoršila.
Riziko seborey zvyšuje i časté šamponování dětských vlásků, které pokožku zbytečně vysušuje.
Blecha je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy. Blecha se nemusí vždy vyskytovat na zvířeti, přežije i mimo něj. Blecha má tělo pokryté trny, které směřují dozadu, díky těmto trnům se lehce prodírá srstí zvířat. Blecha má více párů končetin, a tak vcelku dobře skáče, klidně vyskočí i 20 cm, což je pěkný výkon, když vezmeme v úvahu její velikost.
Druhy blech
Není blecha jako blecha, dokonce na území České republiky se vyskytuje více než 90! druhů tohoto hmyzu. Nejčastějšími druhy u nás jsou: blecha obecná, psí blecha, kočičí blecha a slepičí blecha. To že je ale blecha kočičí neznamená, že se objevuje jen u koček, může také napadnou člověka i jiné zvíře, třeba psa. Tak je to u všech blech. Existují i blechy myší, blechy morové a třeba blechy králičí. Zablešení mohou být savci, ptáci, hlodavci, netopýři i lidé.
Vývoj blechy
Hostitele blecha opouští ve chvíli, kdy jde klást vajíčka (může je naklást i do srsti a zvíře je pak ze srsti vyklepe kdekoliv po domě). Ty může naklást kdekoliv v bytě. Samička blechy potřebuje pro vytvoření vajíček mít dostatek bílkovin a ty dostává z krve, kterou se živí po páření. Vajíčka klade v několika snůškách (blecha naklade několik set vajíček během svého života). Jak rychle se budou vajíčka vyvíjet v dospělé jedince, závisí na teplotě. Při té pokojové to trvá zhruba 4 – 6 týdnů. Z vyvinutých vajíček se v období 5 – 16 dnů vylíhnou larvy s hlavou, tykadly, vyvinutým kousacím ústrojím a beznohou. Tyto larvy nepotřebují přímo krev z hostitele, stačí jim organické zbytky, třeba právě trus dospělých blech, který v sobě obsahuje zaschlou krev hostitelů (a to je ten důvod, proč je stejně důležité odstranit nejen larvy, ale i trus blech). Nakonec se larva zakuklí a po 10 dnech se z ní stává dospělá blecha. Blecha se dožívá zhruba jednoho roku. (život blechy ve zkratce: vajíčko 1 týden, larva 2 – 3 týdny, kukla 1 – 2 týdny, pak dospělost) Více než blecha lidská už jsou ale rozšířenější blechy psí a kočičí, i ty ale mohou zaútočit na člověka.
Jak dlouho trvá, než se z vajíček vyklubou larvy, není přesně dané, záleží na teplotě, může to být za deset dní ale klidně i za den. Larvy blechy nemají rády přímý sluneční svit a sucho, vlhkost je dokonce nezbytná pro jejich přežití. V dalším stádiu čeká larvu svlékání a to hned dvakrát během zhruba deseti dní. Nakonec se ještě zakuklí. V kukle může blecha přežít i několik měsíců, kuklu pak opouští, když má dostatek tepla a pohybu v okolí.
Samička blechy naklade klidně až 50 vajíček denně a může je klást klidně až 100 dní (za tu dobu naklade zhruba 1300 vajíček, což je počet nižší, protože se jejich počet postupně snižuje). Při kladení je pro blechu důležitá konzumace krve, té zkonzumuje zhruba 15 x více než je její hmotnost.
Ti, kteří jsou vystaveni opakovanému traumatu, jsou vystaveni většímu riziku, i když toto trauma vychází z minulosti. Věk může být faktorem kvůli tomu, že malé děti mají méně prostředků na zvládání a protože je méně pravděpodobné, že si uvědomí důsledky potenciálního stresoru.
Stresor je obecně událost vážné, neobvyklé povahy, kterou zažívá jednotlivec nebo skupina jednotlivců. Poruchy přizpůsobení mohou pocházet ze široké škály stresorů, které mohou být traumatické nebo relativně malé, jako je ztráta přítelkyně/přítele, špatné vysvědčení nebo přestěhování do nové čtvrti, či nástup do nové školy. Předpokládá se, že čím častěji se stresor vyskytuje, tím je pravděpodobnější, že způsobí poruchu přizpůsobení. Objektivní povaha stresoru je druhořadá. Stresor získává svůj patogenní potenciál, když jej pacient vnímá jako stresující. Identifikace kauzálního stresoru je nezbytná, pokud má být stanovena diagnóza poruchy přizpůsobení.
Existují určité stresory, které jsou běžnější v různých věkových skupinách:
Dospělost:
Manželský konflikt;
Finanční konflikt;
Zdravotní problémy se sebou samým, partnerem nebo závislými dětmi;
Osobní tragédie, jako je smrt nebo osobní ztráta;
Infekční epidemie (např. COVID-19);
Ztráta zaměstnání nebo nestabilní pracovní podmínky, např. převzetí společnosti nebo propouštění.