Zajímá vás téma DUB? Tak právě pro vás je určen tento článek. Majestátní dub poskytuje stín za slunečných dnů, dřevo je určeno pro tvůrce nábytku a lodí, dokonce byly jeho plody konzumovány v době hladomoru. Jedná se o obrovský, nádherný strom s mohutnou šířkou. Zároveň je tento strom symbolem nesmrtelnosti a plodnosti a druidy byl nazýván posvátným stromem. Vzhled dubu nese myšlenku absolutní síly, důstojnosti a moci.
Popis a chemické vlastnosti dubu
Duby rostou v mírném podnebí. Bílý dub není bílý, je jen popelavě šedý, obvykle 20 až 25 metrů vysoký, poměrně masivní a široký. Listy dubu jsou střídavé, přibližně 5 cm dlouhé, krátké, řapíkaté, protáhlé, zvlněné a hrubě pilovité. Plody dubu jsou 4 cm dlouhé, válcovité, leskle hnědé.
V lékařství se využívají kůra a hálky. Hálky jsou výrůstky, které strom produkuje reakcí na plísně a hmyz. Aktivní složkou dubu je tříslovina, přičemž nejdůležitějším prvkem při léčbě je tanin, který má mírně stahující a antiseptické vlastnosti. Bílá dubová kůra obsahuje 15–20 % třísloviny, která má blahodárné účinky. Obsah taninu hraje důležitou roli, protože se váže na proteiny z tkání, posiluje je a zabraňuje bakteriálním infekcím. Tříslovina je protizánětlivá, antimikrobiální, antikarcinogenní a antioxidační. Proto je spíše vhodná pro žaludeční a zažívací potíže. Bílý dub obsahuje také mangan, draslík, hořčík, vápník, železo, zinek, vitamín B a C. Kůra obsahuje také vysoké množství vápníku. V malém množství je přítomen i selen a síra, déle vitamíny C a A a několik vitamínů skupiny B.
V naší poradně s názvem JAK VYROBIT TINKTURU Z DUBOVÉ KŮRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Léčivé účinky má jen kúra z dubu bílého, který se v ČR pěstuje jako okrasný strom v pracích. Zde jsou vidět jeho listy: https://www.google.cz/image…
Ze stromu je potřeba ustřihnout mladé letorosty o průměru asi půl centimetru. Větývky zbavte listí a omyjte vodou. Pak z nich pomocí škrabky na brambory odstraňte kúru. Tím získáte mnoho hoblinek. Oloupejte jen zelenou kůru ne dřevo. Potom namočte všechny hoblinky do vodky 60% silné. Například vodka pelíškovka. Všechny hoblinky musí být ponořené. Nechte to v temném chladném místě po dobu minimálně 2 týdny, lépe však jeden měsíc. Poté tekutinu přefiltrujte a máte tinkturu z dubové kůry.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Slepa.
Použít jen kůru tohoto stromu mi přijde nesmysl, dubové kapky je možné vyrobit z kůry dubu letního a určitě i dubu zimního. V kůre jsou léčivé látky ve všech dubech, zejména důležité trisloviny se 20% s katechinovymi látkami a flavonoidy. Kromě tinktury se dub využívá i na masti a koupele
Jako mastí, tak i gelů je na našem trhu řada. Zde je velmi účinný gel:
Hemostop gel Max
Hemostop gel Max je zdravotnický prostředek při hemoroidech. Jedná se o účinný přípravek s obsahem 12 rostlinných extraktů, díky nimž má hydratační, zvláčňující, zklidňující, regenerující, chladivý a čisticí účinek. Po nanesení na konečník vytváří Hemostop Gel Max hydratační, zvláčňující, zklidňující, regenerační, chladivou a čisticí hydrogelovou vrstvu. Hydrogelová vrstva vytváří na konečníku příznivé podmínky pro aktivaci přirozených regeneračních a protizánětlivých mechanismů.
Hemostop gel Max je určen k aplikaci na konečník a okolí konečníku:
při poruchách sliznice konečníku spojených se vznikem hemoroidů;
při svrbění, štípání a pálení konečníku;
při opruzení a popraskání sliznice a okolí konečníku.
Složení
Dub letní – extrakt z kůry, třezalka tečkovaná – extrakt z natě, světlík lékařský – extrakt z natě, měsíček lékařský – extrakt z květu, řebříček obecný – extrakt z natě, violka vonná – extrakt z květu, jitrocel kopinatý – extrakt z listu, sléz lesní – extrakt z květu, bez černý – extrakt z květu, přeslička rolní – extrakt z natě, réva vinná – olej ze semen, kadidlovník pilovitý – extrakt, aloe vera – extrakt z listů
Aplikujte 2–3x denně přiměřené množství gelu na postižený konečník. Doporučená doba aplikace je 5–10 dní. Aplikujte na čistou sliznici konečníku. Má příjemný chladivý účinek, při aplikaci je k pokožce velmi šetrný, nemastí ji ani nedráždí. Přípravek změkčuje drsnou pokožku, zjemňuje suchou a popraskanou kůži.
Balení
75 ml
Hodnocení
Hemostop Gel má dobré reference a dobrou cenu ve spojení s tabletami Hemostop. Jiné léky mohou způsobovat alergické reakce. V případě Hemostopu nastává okamžitá úleva a výrazné zlepšení, které trvá dlouhodobě. V případě větších potíží stojí za úvahu kombinace s tabletami Hemostop. Doporučuje se o něco méně sedět a trochu více se hýbat.
Po namazání přestává pocit pálení, gel chladí, neštípe, rychle zaschne, takže se nerozmazává. Použití je i preventivní.
Bylinné léky mohou zlepšit zdraví a funkci vnitřních orgánů, včetně jater a sleziny. Je důležité, aby si každý člověk uvědomil, že každý orgán plní určitou funkci. Většina orgánů, včetně jater nebo sleziny, má mnoho funkcí, které pomáhají s udržením těla v dobrém celkovém zdraví.
Byliny na podporu sleziny
Některé bylinné léky pomáhají s podporou zdraví sleziny a s léčbou nemocí ohrožujících právě slezinu. Velmi užitečné byliny jsou následující:
pampeliška
rournatec
zpododěr americký
jelení jazyk celolistý
dříšťal
bílý dub
Pampeliška je jednou z nejčastěji používaných bylin v léčbě zvětšené sleziny či jater. Zároveň jsou v ní obsaženy účinné látky, především terpen a kumarin. Další vhodnou bylinkou je například žen-šen (připisuje se mu obzvlášť léčivé působení na okruh sleziny) a takzvané zahřívající koření – skořice, kurkuma, zázvor, kardamom, muškátový oříšek.
Reishi si můžete vypěstovat sami. Trvá to však delší dobu než například pěstování hlívy nebo šitake. Podobně jako u ostatních dřevokazných hub potřebujete špalek listnatého dřeva (dub, buk) a sadbu. Obstarejte si listnatý špalek o průměru alespoň 20 cm. Délka není vlastně důležitá, ale většinou se dřevo krátí na 50 cm (to abyste mohli se špalkem dobře manipulovat a moc se nenadřeli). Vhodný je také pařez. Zvolte dřevo spíše čerstvější, tedy nanejvýš jeden rok staré. Nepoužívejte dřevo staré, suché, nahnilé nebo bez kůry. Špalek namočte na dva dny do vody, ať se pořádně nasaje. Podhoubí to ocení – nemusí se trápit v suchém dřevě a rychleji a lépe se rozrůstá. Pařezy se máčet nemusí, většinou jsou od zeminy vlhké dost. V období od začátku října do začátku dubna lze úspěšně houbou naočkovat dřevo, které je možné na první zimu přemístit do vytápěných prostor. To znamená špalky, polena, nelze očkovat pařezy s kořeny, které pochopitelně zůstanou přes zimu venku. Ty budete očkovat podle počasí v dubnu až květnu. Naočkujte dřevo buď „metodou tří kroků“ pomocí kolíčkové sadby anebo takzvaně „pod pokličku“ pomocí sadby zrnité. Na kolíčkovou sadbu si připravte vrtačku (vrták 8 mm), kladívko a obyčejnou svíčku. Vyvrtejte do dřeva otvory o průměru 8 mm a hloubce 3,8 až 4 cm. Očkujte po celém povrchu dřeva. Tedy i na té straně, která se nakonec ocitne pod zemí. Obvykle se vrtá z boku, přes kůru. Vzdálenost otvorů by měla být 10 až 15 cm. Rozhodně není potřeba rozteče měřit. Jde hlavně o to, aby byly dírky po povrchu špalku rozmístěny rovnoměrně. Očkovací kolíčky opatrně zatlučte až na dno vyvrtaných otvorů, měly by být „utopené“. Zapalte obyčejnou svíčku a kolíčky zakapejte voskem, skutečně nemusíte shánět žádné speciální prostředky pro zalepení kolíčku, obyčejná svíčka je nejlevnější a nejdostupnější řešení. Teď zjistíte, že je dobře, že jsou kolíčky pod povrchem – vznikne hezký voskový špuntík. Ten je důležitý, protože chrání podhoubí před vyschnutím a škodlivou havětí. Očkujete-li pařez, dírky pro kolíčky vrtejte ze severní strany co nejníž u země. Naočkované dřevo vložte do plastového pytle na cihlu a přilijte vodu. Neseženete-li cihlu, zas tak moc to nevadí. Pytel zavažte a uložte do prostor, kde bude teplota minimálně 10 °C. Teplota mezi 15 °C a 20 °C by byla optimální. K tomuto účelu se hodí například kotelna nebo jiné vytápěné technické prostory. Světlo může a nemusí být, pro růst podhoubí to nemá žádný význam. Přibližně jednou za dva týdny až měsíc houbový špalek zajděte zkontrolovat – rozvažte na hodinu pytel, nechte vyměnit vzduch, případně dolijte vodu. Měli byste pozorovat růst podhoubí. Na jaře špalek z pytle vyjměte a zakopejte na stinné a vlhké místo ve své zahradě. Následující zimu houbový špalek už bez problémů přezimuje venku.
Juvie ztepilá (Bertholletia excelsa) je vysoký strom z čeledi hrnečníkovité a jediný druh rodu juvie (Bertholletia). Roste v deštných pralesích Jižní Ameriky. Strom je významný pro svá semena – para ořechy. Juvie ztepilá má střídavé kožovité podlouhlé oválné listy, které jsou 17 až 36 cm dlouhé a 6 až 16 cm široké. Květy jsou žluté, sestavené v hustých latách, a nepříjemně páchnou. Juvie se přirozeně vyskytuje v amazonské části Jižní Ameriky od Kolumbie a Francouzské Guyany po Bolívii a Peru. Roste na nezaplavovaných půdách v tropických deštných lesích ve výšce 100 až 200 metrů nad mořem. Dorůstá výšky 40 až 50 metrů a je jedním z nejvyšších stromů Amazonie.
Plodem je velká tobolka s pevným vnějším oplodím, měřící obvykle 10 až 20 cm v průměru a otevírající se víčkem. Uvnitř tobolky je 12 až 22 semen s tvrdou skořápkou a chutným bělavým jádrem. Jméno para ořechy získaly tyto plody pravděpodobně díky vývozu z brazilského přístavu Pará do Evropy.
Juvie se pěstují jen zřídka, většina para ořechů na světových trzích tak pochází z divoce rostoucích stromů. Dřevnaté tobolky v době zralosti opadávají a semena jsou z nich vybírána domorodými sběrači. Jsou známy případy, kdy padající plod zranil, nebo dokonce usmrtil sběrače. Semena jsou oblíbenou potravou mnoha živočichů, například hlodavců aguti, kteří si často dělají zásoby semen na nepříznivé období. Semena, která aguti nespotřebuje, pak zpravidla vyklíčí, čímž dochází k šíření a obnově porostů juvie.
Juvie má středně těžké až velmi tvrdé dřevo (6,7 dle Brinellovy stupnice) a relativní tvrdost cca 176 % (smrk 42 %, dub 100 %), takže se používá k výrobě nábytku a podlah, dýh nebo palub lodí. Dřevo je růžově až ořechově hnědé.
Kvalitní olej z para ořechů je bohatý na vitamíny, vyživuje a revitalizuje pokožku a je často využíván v kosmetických přípravcích. Gen para ořechu byl kvůli zvýšení výživné hodnoty přidán do geneticky modifikované sóji. Tato sója však způsobuje alergií postiženým lidem stejné alergické reakce jako vlastní ořech. Jednalo se o jedno z prvních prokázaných rizik geneticky upravených organismů (GMO).
Para ořechy obsahují draslík, hořčík a selen a mají vysoký obsah kalorií.
Častým problémem v přechodu je velmi silné a dlouhé menstruační krvácení. Na pročištění použijte břízu, pýr, dub, jasan, na odplísnění česnek či penízovku. Dále je možné dodávat bylinky podporující tvorbu ženských hormonů – ptačí jeřáb, lékořice, angelika, maliník, měsíček, a to v různé podobě, nejlépe však v podobě tinktur. Dalším momentem, který může tento proces ovlivnit, jsou protizánětlivé bylinné přípravky (třezalka, olše), dále rostliny zklidňující organismus (lípa, eleuterokok, bakopa) a nakonec není od věci zařadit ty, které podporují imunitu a stimulují nadledvinky (gemmoterapeutika z černého rybízu, lesního bezu hroznatého a ořešáku královského).
V tomto období je častý výskyt cyst a myomů, které následně vedou k operačním zásahům. Někdy jsou tyto problémy prekancerózou, která může vést ke vzniku nádorových onemocnění. Zde se začíná očistou organismu bylinnou léčbou v podobě různých tinktur, které mají čisticí účinky, je potřeba organismus vyčistit od virů, bakterií i možných parazitů – zde můžeme použít tinkturu z lichořeřišnice, semen grepu, česneku, pelyňku, hřebíčku, amerického ořešáku, směsi bylin Plasmofit, Chlamysan, Helmifit a další. I tady je důležité dodat do organismu ženské hormony pomocí bylinných prostředků ptačího jeřábu, maliníku, lékořice, měsíčku. Pomoci nám mohou i bylinné prostředky k vnějšímu použití, ke kontaktnímu působení. Na zduřelé uzliny na prsou obklady tinkturou z bezu černého, která má proticystické účinky, dále směsi bylin bezu, lopuchu a čagy, zvané mamma gel. Na pomoc při prevenci cyst na děloze jsou velice účinné a využívané oleje – rakytníkový, tújový, grepový, které ošetřením pomocí namočených tampónů mohou působit i preventivně, mají účinek antibakteriální, antivirový a anticystický.
Co dodat závěrem: Přechod není nemoc, ale jeho příznaky mohou velmi snižovat kvalitu života, nebojte se tedy při těchto problémech využít všechny poznatky moderní medicíny. Nebojte se obrátit o pomoc na svého lékaře, nejčastěji gynekologa.
Wikipedie uvádí, že Lázně Bělohrad (německy Bad Bielohrad) je nevelké podkrkonošské lázeňské město ležící v okrese Jičín, zhruba 16 km východně od Jičína. Jejich katastrální území má rozlohu 421,30 ha. Žije zde přibližně 3 700 obyvatel [2]. Městem protéká potok Javorka, procházejí jím silnice II/284 a II/501 a také železniční trať 040 Chlumec nad Cidlinou – Trutnov.
Bělohrad vznikl z osady Nová Ves, kde byla vystavena kamenná tvrz, která měla bílé zdi a poddanými byla nazývána Bílým hradem, z čehož vznikl pozdější název Bělohrad. Bělohrad byl v 90. letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad.
Historie
Dle Wikipedie vlastnil na počátku 17. století některé části tohoto panství Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Roku 1626 získal bělohradské panství Albrecht z Valdštejna a roku 1643 přešlo panství na Viléma Laboye z Desseneuru v Nizozemsku. Za jeho vlády, kdy pronásledoval nekatolické obyvatelstvo, uprchlo mnoho lidí do exilu a panství bylo osídleno německými kolonisty. Roku 1669 přešlo bělohradské panství do majetku rodiny Valdštejnů a za jejich vlády byl vystavěn kostel Všech svatých, provedena přestavba kamenné tvrze na barokní zámek podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Roku 1722 (2. května) povýšil císař Karel VI. Bělohrad na městečko, které tímto získalo i svůj vlastní znak. V polovině 19. století byl významným vlastníkem některých částí Max Dormitzer, který je považován za zakladatele dnešních lázní v Bělohradě. K velkému rozmachu lázeňství došlo až za vlády hraběnky z Assenburgu, která panství koupila od Dormitzerů. Založila areál Anenských lázní a při nich na ploše 60 ha lázeňský park Bažantnice. V roce 1901 byl navrtán Annamariánský pramen arzeno-železité kyselky. Dnešní léčebný ústav byl postaven roku 1936 a slouží k léčbě nemocí pohybového ústrojí.
Pamětihodnosti uvedené Wikipedií:
Barokní zámek – na místě původní tvrze postavil roku 1550 Jan Škopek z Bílých Otradovic renesanční zámeček. Dnešní podoba je výsledkem přestavby z přelomu 17. a 18. století s kaplí zasvěcenou Janu Evangelistovi. Na zámku byla v roce 2018 započata rekonstrukce a přestavba, a tak není přístupný široké veřejnosti. Později by zde měly vzniknout kavárna, restaurace a v ostatních prostorách bydlení pro seniory [3]. Za zámkem je park s empírovou zimní oranžérií z roku 1831, která je v současnosti využita jako památník K. V. Raise a jako galerie. Nedaleko oranžérie je umístěna sbírka vrchnostenských hraničních mezníků z 18. století a skulptura vzpřímeného lva – symbol městského znaku. Při severozápadním nároží zámku roste památný strom – Bělohradský buk.
Dubová kůra se používá k léčení od nepaměti, z celého stromu má nejvyšší obsah účinných látek a byla a je lehce dostupným lékem na mnohé zdravotní potíže. Pro nás nejpřínosnější jsou její dezinfekční účinky a schopnost tlumit a zastavovat krvácení, obojí jak při vnější, tak vnitřní aplikaci. O jejích účincích si podrobněji povíme níže. Dříve se běžně používaly k léčbě i dubové listy, například při zažívacích potížích, ale i na všechny níže zmíněné potíže léčené kůrou; listy ovšem mají poněkud nižší obsah účinných látek než kůra. Dokonce i duběnky, kulaté útvary na listech, které jsou domovem larev žlabatky duběnkové, byly účinným lékem, například proti tyfu, na krvácející rány a zanícenou kůži a sliznice. Aplikovaly se ve formě prášku, odvaru nebo výluhu v alkoholu. Z žaludů se vařila „káva“, posilující a dezinfekční nápoj užívaný pro čištění organismu, krvetvorbu a proti vnitřním zánětům, například močových cest.