DYSPLAZIE je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Výduť na mozku je cerebrální aneurysma. Aneurysma je slabá oblast v krevní cévě, která se obvykle zvětšuje, a proto je také často popisována jako výduť krevní cévy. Mozková výduť postihuje 1,5 až 5 % pacientů z celkové populace. Asi 160 tisíc lidí v ČR má mozkovou výduť, ale u většiny z nich nejsou pozorovatelné žádné příznaky. 0,5 až 3 % z těchto lidí s aneurysma mozku může trpět krvácením.
Jak vzniká aneurysma
Lidé se obvykle nerodí s výdutí na mozku, většinou se vyvíjí během života a objevuje až po 40 roce věku. Aneurysma je rozvíjeno větvením tepen a vzniká vlivem neustálého krevného tlaku. Aneurysma se většinou zvětšují jen pomalu a tím jak se zvětšují slábne i jejich stěna. Aneurisma může být někdy spojeno i s jinými typy poruch krevních cév, jako je fibromuskulární dysplazie, mozková arteritida nebo arteriální direkce, ale jedná se o neobvyklé poruchy. Také se aneurysma může objevit jako vrozená vada, ale lidé s predispozicí k výduti se rodí jen velice zřídka. Některá aneurysma jsou způsobena v důsledku infekce, drog (amfetamin, kokain), které poškozují mozkové cévy. Aneurisma také může být následkem mozkového traumatu z nějaké nehody.
Podle příčin vzniku můžeme koxartrózu rozdělit na primární, kdy není známá příčina vzniku a uvažuje se o genetických (vrozených) příčinách, a na sekundární, kdy se artrózy kyčelního kloubu rozvíjejí v důsledku jiného onemocnění. Z nemocí dětského věku (preartrotické stavy) mají na rozvoj koxartrózy vliv vývojová dysplazie kyčelního kloubu, morbus Perthes či coxa vara adolescentium, kdy může dojít ke vzniku deformity hlavice, což vede k rozvoji degenerativních změn. V dospělém věku může mít na rozvoj artrózy vliv prodělaný infekční zánět kyčelního kloubu nebo stav po zlomenině v oblasti hlavice kosti stehenní či acetabula (jamky kyčelního kloubu). Na rozvoj koxartrózy má vliv přetěžování v důsledku nadváhy.
Rozdělení koxartrózy stojí na základě radiologického vyšetření, podle něhož rozdělujeme artrózu do 4 stupňů, přičemž 1. stupeň je nejmírnější a 4. nejrozvinutější.
Stupeň 1.: zúžení kloubní štěrbiny (v důsledku ztenčování chrupavky).
Stupeň 3: progrese zúžení kloubní štěrbiny, tvorba marginálních osteofytů, osteoporóza, pseudocysty, osteoskleróza.
Stupeň 4.: vymizení kloubní štěrbiny, deformace kloubních konců kostí, splývání pseudocyst, osteonekrotické změny, patologické postavení kloubní (takzvaná těžká artróza). Právě při tomto stupni onemocnění je již indikována kloubní náhrada (endoprotéza).
fluor albus (bílý výtok bakteriální, kvasinkový či hormonální)
úhlová stomatitida (zánětlivé léze v koutcích úst a v dutině ústní)
hypochromní anémie (nedostatek železa z nízkého příjmu)
Gastrointestinální rentgen nebo gastrointestinální endoskopie mohou odhalit patologii v jícnu. Krevní testy ukazují hypochromní mikrocytární anémii, která je spojena s chudokrevností z nedostatku železa. Biopsie postižené sliznice obvykle odhalí atrofii epitelu (smrštění) a submukózní chronický zánět. Také se mohou vyskytovat epiteliální atypie nebo dysplazie.
Barrettův jícen je stav, při němž dochází ve sliznici jícnu k intestinální metaplazii z důvodu refluxní ezofagitidy. Normální sliznice jícnu (dlaždicobuněčný epitel) není odolná vůči kyselým šťávám žaludku, vzniká zde zánět a při dlouhodobém dráždění (kvůli nedostatečné funkci dolního jícnového svěrače či jiné anomálii) dochází k přestavbě v cylindrický epitel s pohárkovými buňkami (podobný střevnímu), který je vůči agresivnímu prostředí odolnější. Obvykle bývá v dolní části jícnu na přechodu do žaludku. Tato intestinální metaplazie patří mezi prekancerózy a zvyšuje tedy riziko vzniku adenokarcinomu jícnu. Barrettův jícen se kromě potíží spojených s refluxní chorobou, jako je pálení žáhy, nemusí nijak projevovat. Diagnostikuje se při endoskopii − je patrný jako výrazně červený úsek sliznice, definitivně však až po histologickém vyšetření sliznice. Pacienti s Barretovým jícnem by měli být pravidelně sledováni.
Barrettův jícen vzniká drážděním sliznice jícnu při návratu žaludečních šťáv do jícnu. Tento stav je subjektivně popisován jako pálení za hrudní kostí neboli pálení žáhy (odborně pyróza, viz výše). Vedle toho se reflux žaludku může projevit i zápachem z úst. Barrettův jícen však často probíhá zcela bezpříznakově a odhalí jej proto až náhodné gastroskopické vyšetření.
Základem terapie Barrettova jícnu je takzvaná antirefluxní léčba, tedy podávání léků tlumících tvorbu žaludeční kyseliny a tím snížení kyselosti vracejícího se obsahu. Avšak je třeba zdůraznit, že jakékoli již proběhlé změny na sliznici jícnu jsou nevratné, a proto by měl každý pacient s Barrettovým jícnem pravidelně docházet na kontrolní gastroskopická vyšetření. V případě enormního nálezu (velké dysplazie) je totiž indikován operační zásah na sliznici jícnu.
Prevence Barrettova jícnu spočívá ve snaze zamezit žaludečním refluxům zpět do prostoru jícnu. Trpíme-li na pálení žáhy, měli bychom se vyvarovat tučným a příliš kořeněným jídlům a dále potravinám obsahujícím čokoládu, peprmint, kofein, nikotin a také alkoholu. Jedná se totiž o látky, které snižují napětí dolního jícnového svěrače a tím zvyšují riziko zpětného návratu žaludečního obsahu. Dále je třeba uvědomit si, že i některé léky způsobují reflux (viz výše v článku). Proto pokud se objeví jakékoli příznaky refluxní choroby jícnu, je nutné se informovat o tom, zda léky, které jsou užívány, nemohou mít právě tyto nežádoucí účinky. Důležité je také upravit stravovací režim – pacientům se doporučuje jíst během dne častěji, ale po menších dávkách.
Dle stupně poškození se onemocnění dělí na primární a sekundární artrózu.
Primární koxartróza kyčle vzniká na nespecifickém podkladě a její příčina není dosud objasněna, zvažují se například dědičné vlivy.
Sekundární artróza kyčle vzniká v důsledku různých nemocí, včetně těch vrozených nebo počínajících v dětství, které vedou k deformitám kyčelního kloubu (například vrozené kyčelní dysplazie, Perthesova choroba, coxa vara a podobně). Rozvoj koxartrózy je typický po úrazech v oblasti kyčelních kloubů a po jejich zánětlivých infekcích. Nemoc také častěji postihuje diabetiky a obézní jedince, protože tělesná váha je silným rizikovým faktorem. Dále hraje roli i časté mechanické přetěžování kyčelních kloubů, kupříkladu při výkonu určitého zaměstnání nebo při některých sportech. Pokud tento faktor nelze nijak ovlivnit (to znamená, že není možná změna zaměstnání, nejsme ochotni vzdát se sportování), musíme alespoň tyto jednostranné pohyby od začátku kompenzovat vhodným cvičením.
Hysterektomie je chirurgické odstranění dělohy. Při hysterektomii se často odstraňuje i děložní čípek, vaječníky, vejcovody a okolní struktury. Žena po hysterektomii nemá menstruaci a nemůže otěhotnět.
Hysterektomie je chirurgický zákrok, který s sebou nese určitý přínos, ale i rizika. Má vliv zejména na hormonální rovnováhu, proto se tento zákrok indikuje jako poslední možnost.
Důvody odstranění:
tvorba nezhoubných nádorů – myomů, které nelze odstranit jednotlivě (myomy nejčastěji způsobují silné, nepravidelné krvácení, které nereaguje na léčbu);
onemocnění děložní sliznice, například polypy, přednádorové změny, počáteční stadia rakoviny;
zhoubný nádor dělohy nebo těla dělohy;
změny na děložním čípku (takzvaná dysplazie) a časná stadia rakoviny děložního čípku;
endometrióza, při níž se částečky endometria nacházejí mimo dutinu děložní; lokalizace těchto částeček nemusí být omezena jen na oblast pánve ženy, ale může se vyskytovat kromě srdečního svalu a sleziny prakticky kdekoli;
adenomyóza – stav, kdy povrchová výstelka dutiny děložní roste do svaloviny dělohy (více informací k této problematice najdete v článku Adenomyóza);
poranění dělohy;
závažné komplikace v porodnictví (například neutišitelné krvácení po porodu, prasknutí dělohy, vrostlá placenta);
chronická pánevní bolest;
vaginální krvácení (při krvácení je důležité zjistit příčinu vaginálního krvácení, jednou z nich může být rakovina);
srůsty v dutině břišní.
Typy hysterektomie:
Radikální hysterektomie – při této operaci se odstraní celá děloha, děložní čípek, pochva a závěsný aparát dělohy. Radikální hysterektomie se nejčastěji provádí kvůli rakovině. Obvykle se odstraňují i vaječníky a vejcovody.
Celková hysterektomie – úplné odstranění dělohy a čípku. Vaječníky nemusí být odstraněny.
Subtotální hysterektomie – odstraní se děloha, ale krček se ponechává.
Prolaps dělohy je to stav, kdy se děloha propadne do pochvy. Prolaps dělohy vede k močovým a střevním potížím.
Hysterektomie se provádí několika způsoby. Nejstarší technikou je abdominální (břišní) hysterektomie. K dalším technikám patří vaginální nebo laparoskopická hysterektomie.
Abdominální hysterektomie
Do břišní dutiny se přistupuje pomocí klasického (obvykle příčného) řezu v podbřišku. Operace je rutinní, kratší a méně náročná na techniku. Nevýhodou je pak nápadná, několik centimetrů dlouhá jizva, obvykle nešťastně umístěná nad hranicí pubického ochlupení. Také doba hojení je oproti modernějším metodám delší. Tato technika však umožňuje lékařům lepší přístup k reprodukčním orgánům a obvykle se provádí při radikální hyster
Bolest kyčle nám ukazuje, že něco není v pořádku. Za bolestmi kyčelního kloubu může stát některá z níže uvedených příčin:
dlouhodobé přetěžování kloubů – velmi časté u těžce pracujících lidí a u sportovců
koxartróza – dochází až k omezení hybnosti; bolest často vystřeluje jakoby do třísel
dysplazie kyčlí
luxace kyčle
Perthesova choroba
artróza – dochází k úbytku chrupavčité tkáně v kloubu
Léčba se bude lišit podle toho, jaká je příčina těchto bolestí. V léčbě se využívá odlehčení kyčlím. Používají se také přípravky na podporu chrupavčité tkáně. Na začátku se často volí konzervativní léčba, ale v některých případech může být jediným řešením výměna kyčelního kloubu.
Další příčinou bolestí kyčelního kloubu je úraz, řídnutí kostí, nádor anebo zánět.
Alavis MSM + Glukosamin sulfát je osvědčená kombinace látky MSM a glukosamin sulfátu pro správnou funkci kloubů, svalů, vazů, šlach a kostí. Produkt je vhodný zejména pro podávání mladým psům a psům malých plemen. Na trhu je i přípravek Alavis™ MSM + Glukosamin sulfát se složením vylepšeným o hydrolyzovaný kolagen a vitamin C.
Doporučuje se u štěňat a mladých psů pro správný vývoj pohybového aparátu a dále u psů každého věku při nemocech kloubů, kostí a svalových úponů a pro jejich prevenci. Jedinečná kompozice tohoto přípravku vykazuje výrazný účinek proti bolesti a zánětu. Protizánětlivý účinek látky MSM je výrazně podpořen olejem z brutnáku lékařského, boswelií, kurkumou a zázvorem.
Alavis MSM + Glukosamin sulfát podávejte při těchto kloubních onemocněních:
Glukosamin sulfát: Glukosamin hraje významnou roli v metabolismu chrupavky. Stimuluje buňky chrupavky (chondrocyty) k syntéze proteoglykanů (základních stavebních složek chrupavky) a je hlavním substrátem pro jejich vznik. Glukosamin je aktivně přijímán chrupavkou. Podávání glukosaminu zpomaluje rozvoj už vzniklých degenerativních změn chrupavky.
MSM – methylsulfonylmethan: Je látka obsahující organicky vázanou síru, která působí na zpevnění vazů a šlach, potlačení zánětu a bolesti a na regeneraci a relaxaci svalů. Dále vykazuje silné antioxidační a jiné pozitivní účinky a je jedinečným zdrojem sirných sloučenin, které v organismu pozitivně působí, a to zejména v poškozené kloubní chrupavce.
Olej z brutnáku lékařského: Je bohatý na nenasycenou mastnou kyselinu gama-linolenovou, která vykazuje pozitivní vliv na průběh zánětlivého postižení kloubů a přispívá zejména ke zlepšení stavu při zánětlivém postižení kloubů.
Hydrolyzovaný kolagen: Je hlavní bílkovinou kloubní elastické chrupavky, kde zabezpečuje její pevnost, pružnost a odolnost. Kolagen obsažený v přípravku ALAVIS™ MSM + Glukosamin sulfát je hydrolyzovaný, což znamená, že je enzymaticky štěpen na menší část
Špinění až krvácení provází téměř 20 % těhotenství, aniž tato těhotenství nakonec špatně dopadnou. Příčinu v daném těhotenství prakticky někdy není možné konkrétně zjistit. Úkolem lékaře je ale vyloučit přednádorové změny čípku (dysplazie) či nádor a vyloučit zánět nebo infekci v porodních cestách. Toto vše se dá vysvětlit a případně ovlivnit. Jiné příčiny se ovlivnit nedají. Většinou se v tomto období jedná o implantační krvácení (uhnizďování oplodněného vajíčka) – oplodněné vajíčko cestuje vejcovodem do dutiny děložní, kde se v děložní výstelce takzvaně zahnízdí. A tento děj může provázet špinění.
Barrettův jícen je stav, kdy je část původní sliznice jícnu s dlaždicovým epitelem nahrazena metaplastickým cylindrickým epitelem. Tato oblast bývá endoskopicky (makroskopicky) viditelná a histologicky by měla obsahovat takzvanou intestinální metaplázii. Jde o jeden z následků (komplikaci) refluxní nemoci jícnu, tedy opakovaného a obtěžujícího návratu žaludečního obsahu do jícnu. Riziko vývoje adenokarcinomu u osob s Barrettovým jícnem (BJ) je asi 30–40x vyšší než u osob bez něj. Adenokarcinom jícnu se vyvine během sledování asi u 0,2–0,5 % pacientů s tímto onemocněním za rok. Stěžejním úkolem endoskopické dispenzarizace pacientů s prokázaným BJ je zachycení časných dysplastických a neoplastických změn a možnost jejich kurativního řešení. Součástí léčby BJ je důsledná farmakoterapie refluxu nebo antirefluxní operace. Pro intervaly sledování a případnou intervenci existují doporučené postupy. Pacienti s vysokým stupněm dysplázie nebo časným adenokarcinomem mohou být úspěšně léčeni endoskopicky. Alternativou je chirurgická resekce.
Podle příznaků jeho přítomnost totiž nemusí dotyčný vůbec poznat. Jsou vlastně stejné jako u prostého refluxu. Vedou ale k nádorovému bujení, a to u desítek procent pacientů. Pokud je Barrettův jícen včas odhalen (což je možné pouze endoskopicky), je třeba reflux odstranit všemi dostupnými metodami. Následně se musí pravidelně endoskopicky kontrolovat, zda se nevytvářejí úseky tkáně se známkami počínajícího nádorového bujení.
Příznaky:
pálení žáhy,
pálení nebo bolest na hrudi,
ztížené polykání.
Žaludeční obsah nezřídka zatéká až do dýchacích cest, kde rovněž způsobuje zánět. Přidává se tak suchý kašel a opakující se záněty hrtanu, průdušek i plic. V místě zánětu se začnou tvořit i vředy. Jejich hojení však může být komplikováno, a to buď výraznější jizvou, která způsobí zúžení průsvitu jícnu, nebo přeměnou výstelky z dlaždicové (typické pro jícen) na cylindrickou (typickou pro žaludek).
Třepení nehtů u dětí je normální a může se objevit bez zjevné příčiny. Dětské nehty jsou tenké a mohou se zatrhnout a třepit bez jakéhokoliv zjevného důvodu. Častěji se objevuje třepení nehtů po běžné dětské nemoci, jako je nachlazení, infekce močových cest nebo virové onemocnění s vyrážkou, a to zejména v případě, že má dítě teplotu. Dalším důvodem způsobujícím třepení nehtů je dětská slintavka a kulhavka, která může dokonce způsobit uvolnění nehtů. Zároveň se mohou objevit příznaky, které zahrnují vředy v ústech a typickou vyrážku postihující nohy a ruce. Další příčinou bývá plísňová infekce, která vesměs ovlivňuje jen jeden nebo dva nehty. Projevuje se nažloutnutím nehtového lůžka a ztluštěním nehtů. Nehty jsou odrazem celkového zdravotního stavu dítěte a dlouhodobé problémy mohou být například indikátorem anémie, která vzniká z nedostatku železa. Také se mohou objevit problémy se štítnou žlázou nebo jiná metabolická či genetická onemocnění. Specificky vzácné genetické onemocnění je ektodermální dysplazie, která způsobuje abnormalitu nehtů. Je důležité říci, že, ve většině případů není při třepení nehtů žádný důvod k obavám, pokud je však problém dlouhodobý, měli byste navštívit svého lékaře.