Spalničky patří mezi typická dětská onemocnění. Postihují převážně děti ve věku kolem 4 až 5 let. Mohou jimi ale onemocnět i starší děti a mladiství. Spalničky jsou infekční onemocnění, které je bohužel také vysoce nakažlivé. Samy o sobě nejsou zase tak závažné, problémy působí především možné nebezpečné komplikace se spalničkami často se pojící. V převážné míře jde o zápaly plic, záněty středního ucha, dokonce i o zánět mozku (encefalitidu). Mezi charakteristické projevy spalniček patří horečky, zánět spojivek, kašel a typická kožní vyrážka. Spalničky a onemocnění jim podobná se objevují už v záznamech pocházejících ze 7. století po Kristu. Známé je lidstvu toto onemocnění tedy velmi dlouho. Přesto se původce podařilo najít až roku 1954. V následujícím desetiletí byla objevena první účinná očkovací vakcína. Tato vakcína znamenala velký průlom, jelikož před zavedením očkování všeho obyvatelstva byly spalničky jedním z nejčastějších dětských onemocnění. Spalničky se ještě v nedávné minulosti projevovaly jako epidemie přicházející ve dvouletých intervalech. Každoročně zanechávaly tyto epidemie po sobě nejen tisíce dětí stižených encefalitidou a dalšími komplikacemi, ale také spoustu úmrtí. Naštěstí se díky objevení vakcíny podařilo spalničky téměř úplně vymýtit a dnes už nepředstavují díky moderním lékům tak závažné onemocnění jako v minulosti. Přesto je nelze brát na lehkou váhu.
V naší poradně s názvem CERVENE TECKY NA KUZI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
No malu amalku mi vyleceli a jsem vdacna doktoru s hradce je na kojeneckom odeleni a přibrala mi 5kilo chci se zeptat ci ta choroba je len tady vcesku alebo aj na.slovensku dekuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Meningokok se vyskytuje po celém světě a občas vytváří epidemie.
Pokusy léčit infekci HIV a zabránit téměř jisté smrti na AIDS začaly před více než 35 lety schválením prvního antiretrovirového léku. Od té doby tato oblast učinila obrovský pokrok a průlomy v léčbě, která pomáhá lidem s HIV žít normální zdravý život. Dvěma zásadními mezníky na této cestě bylo schválení prvního perorálního kombinovaného režimu jedné tablety v roce 2006 a první perorální antivirové preexpoziční profylaxe v roce 2012.
Současný výzkum antivirotik proti HIV posouvá hranice daleko za standardní denní perorální režim tím, že se zaměřuje na objev a vývoj dlouhodobě působících antivirotik, která mohou být podávána mnohem méně často, a nabízí tak lidem s HIV individualizované možnosti přizpůsobení celoživotní léčby jejich potřebám. Lenacapavir je první ve své třídě dlouhodobě působících inhibitorů kapsidy HIV s pikomolární antivirovou účinností. Lenacapavir díky jedinečnému mechanismu účinku představuje nejnovější příklad tohoto nového přístupu. Pro nás občany České republiky je to o něco více významnější, protože na výzkumu lenacapaviru se podílel i český vědec Tomáš Cihlář působící v Gilead Sciences, Inc., Foster City, CA, USA.
Současné snahy o objevování léků proti HIV se zaměřují na identifikaci podobných léků, jako je lenacapavir, za účelem vývoje jak perorálních, tak injekčních dlouhodobě působících kombinací pro pohodlnou léčbu HIV. Kromě toho má injekce lenacapaviru dvakrát ročně potenciál zlepšit antivirovou chemoprofylaxi pro miliony lidí s rizikem získání HIV (takzvaná injekce PrEP jednou za půl roku). Při dosavadní absenci účinné profylaktické vakcíny proti HIV by byl úspěch dlouhodobě působící chemoprofylaxe rozhodující pro dosažení konečného cíle, kterým je globální ukončení epidemie HIV, která stále bohužel trvá.
Díky všem těmto snahám o nalezení léku na HIV se v současnosti používá kombinovaná léčba několika antivirotiky současně, která sice virus nezničí, ale značně brzdí jeho množení, čímž se prodlužuje bezpříznakové období infekce, zkvalitňuje život pacienta a oddaluje stadium AIDS. Správně léčený člověk s HIV má tak malé množství viru ve svém těle, že není schopen nakazit nikoho druhého a nedochází u něho k devastaci imunitního systému. Žije život, jako by HIV vůbec neměl.
Neustále se objevují nové a ještě účinnější terapie, ale vzhledem k vysoké variabilitě viru HIV nebylo doposud možné připravit takovou vakcínu, která by byla účinná vůči všem druhům infekce HIV v lidsk
V současnosti se v dubnu 2017 vyskytla epidemie spalniček v Moravskoslezském kraji. Zhruba polovinu případů tvořily děti do čtyř let. Zhruba čtvrtina byly děti dokonce mladší jednoho roku. Pacienti byli v izolaci a kvůli tomuto onemocnění přijala řada oddělení v nemocnicích (například dětské oddělení Městské nemocnice v Ostravě) zákaz návštěv. Nemoc se sem dostala pravděpodobně ze zahraničí jako v roce 2014, kdy se do České republiky dostaly spalničky z Indie.
Svrab patří do skupiny chorob přenosných pohlavním stykem (STD). Inkubační doba je měsíc až měsíc a půl. V ČR je výskyt svrabu asi ve 30 až 40 případech na sto tisíc obyvatel. Epidemie svrabu se zpravidla opakují po 15 letech, ovšem v ČR ta poslední epidemie začala již v roce 1960 a trvá dodnes. Svrab se léčí lokálními léky, které obsahují různě silné jedovaté složky a na nich závisí i délka léčby.
Permethrin 5% se používá po dobu 8–12 hodin;
Lindan (γ-benzen-hexachlorid) 1% na 8 hodin;
Krotamiton 10%, benzoylbenzoát 10% a 25%, sulfiram 25%, malathion 0,5%, 2–20% síra v masti, pastě, tekutém pudru se natírá na kůži po dobu 3 dnů.
Léčivo se aplikuje na celé tělo, kromě hlavy a krku u dospělých, poté se provede očistná koupel, výměna oděvu a ložního prádla. Původní lůžkoviny a oděv se musí dezinfikovat (vypráním, přežehlením, vyvětráním po dobu 5 dnů). Je nezbytné léčit všechny členy domácnosti a sexuální partnery. Přetrvává-li po léčbě svědění, je vhodné použít místní kortikosteroidy a kůži promazat hydratačními krémy. Lék k celkové léčbě není v ČR registrován.
V současnosti – vzhledem k velmi dobré úrovni osobní hygieny – vypadá svrab většinou netypicky, spíše jako ekzém nebo alergická vyrážka. Navíc tyto projevy nemusí být zvláště u starých lidí vnímány jako svědivé. Bez léčby se lidských zákožek zbavit nelze. Léčbu vždy určuje lékař. Používají se masti a krémy s obsahem látek, které zákožky zničí (viz výše). Tyto přípravky je však nutno aplikovat na celé tělo, u starších lidí včetně vlasové pokožky. Přípravek musí působit na zákožky kontaktně. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat. Zákožky mohou také zůstávat v tenké vrstvě seškrábané pokožky pod nehty, proto je důležité si před léčbou ostříhat a vyčistit nehty.
U některých lidí přetrvává svědění i 2 měsíce po přeléčení. Vždy je nutno léčit celou rodinu, případně všechny osoby v přímém dlouhodobějším kontaktu. I když zákožky mimo lidské tělo nevydrží déle než 3 dny (výjimečně se uvádí až 7 dní), mohou po tuto dobu přežívat na předmětech a textilu, který nemocný používá. Veškeré prádlo, sedací nábytek a předměty, se kterými byl nemocný v přímém kontaktu, je tedy nutno případných zákožek zbavit.
Možná proto, že v letech 1970 až 1980 dostávaly děti místo obvyklých dvou dávek pouze jednu. To mohlo vytvořit předpoklad pro snadnější oslabení imunity a vznik a rozvoj spalniček, nicméně toto nestačí. Dalším možným důvodem, který zveřejnili odborníci, je, že vyprchal ochranný účinek protilátek, i když by neměl. Mohlo také dojít ke změně a mutaci cirkulujícího viru a současná vakcína už na něj nemusí účinkovat, čemuž by nasvědčoval fakt, že původním zdrojem infekce byl turista, který si nemoc přivezl z Indie.
A jak se bránit? Je zde možnost přeočkování, ale koho z dospělých by před vypuknutím epidemie infekce napadlo dát se přeočkovat! Navíc, při přeočkování se mohou objevit nežádoucí účinky, jako jsou zarudnutí, vyrážka a jiné kožní problémy, průjem, nespavost, zvracení, nechutenství. Dalším negativem je informace odborníků, která udává možnost mutace viru.
V případě panující nejistoty existuje možnost stanovení diagnózy pomocí laboratorního postupu. Nemocnému se odebere krev a v laboratoři se zjišťuje výskyt protilátek IgM a IgG v krvi. Tento způsob stanovení diagnózy navíc pomáhá vyloučit jiná podobná onemocnění, jimiž může nemocný trpět.
Průběh onemocnění a jeho projevy se často drobně liší. Lékař by měl vždy provést vyšetření na spalničky u nemocného, pokud se současně projeví horečky, kašel, zánět spojivek a následná kožní vyrážka. Správnost diagnózy je potvrzena v případě nalezení bílých skvrn na vnitřní straně tváří.
Toto onemocnění v Čechách méně známé pod pojem sarkoptóza se latinsky nazývá scabies a vzniklo od slova „scabere“, což znamená „drbat se“. Toto onemocnění se u zvířat nazývá prašivinou.
Jedná se o infekční onemocnění, které způsobuje zákožka svrabová (= parazitický roztoč = členovec, žijící ve svrchních vrstvách kůže, kde si vrtá chodbičky esovitého tvaru způsobující svědění. Zákožka dokáže během jednoho dne vyhloubit zhruba 2 - 3 mm chodbičky. Roztoč se živý tkáňovým mokem a uvolněnou rohovinou. Tento roztoč ukládá svá vajíčka do chodbiček a z nich se pak vylíhnou larvy.). Zákožka (řád Acarina, podřád Astigmata a čeleď Sarcoptidae) má rozměry 300 – 500 mikrometrů. Zákožka parazituje nejen u lidí, ale může se vyskytovat na těle i jiných savců. Délka života zákožky je zhruba 4 – 6 týdnů, za tu dobu dokáže celkově naklást zhruba 40 – 50 vajíček, ale ne všechna se vyvinou (podle odhadů se to podaří jen asi desetině). Tato vajíčka během zhruba 72 – 96 hodin vyspějí v dospělého jedince.
Toto onemocnění je v České republice celkem časté. Podle některých zdravotnických informací je hlášeno zhruba 30 – 40 případů tohoto onemocnění na 100 000 obyvatel. V historii se obvykle epidemie svrabu vracely v pravidelných intervalech asi patnácti let. Ale poslední šíření tohoto onemocnění začalo v roce 1960 a v podstatě trvá dodnes, jen s různými počty případů onemocnění, Pro ukázku, podle některých studií bylo v roce 1993, nahlášeno 134 případů na 100 000 obyvatel, O dvanáct let později (rok 2005) to již bylo jen 32 případů na 100 000 obyvatel. Zajímavé je, že i v dnešní době je v některých zemích (hlavně v rozvojových) téměř 100 % populace nakažená tímto onemocněním. Vzhledem k tomu, že k přenosu viru dochází přímým kontaktem s nemocným, anebo kontaktem s kontaminovanými textiliemi (oblečení, povlečení, polštáře, peřiny, atd.) či látkovými předměty, Není překvapivé, že svrab se často šíří i mezi zdravotnickým personálem ve všech zdravotnických zařízeních.
Svrab lidský
Svrab trápí lidi již mnoho století, důvod tohoto onemocnění odhalil vídeňský lékař pocházející z Brna Ferdinand von Hebr v 19. století.
Roztoč zákožka svrabová vyvrtává kanálky do zrohovatělé vrstvy pokožky. Samice do nich denně naklade několik vajíček (zhruba 0,3 – 0,4 mm dlouhá). Z vajíček se vylíhnou larvy, které pak žijí na
Pokud problémy se spánkem přetrvávají několik měsíců, lidé by rozhodně měli vyhledat odborníka. Takové potíže totiž nejen obtěžují, ale mohou i ohrozit na životě. Stavy, kdy už je člověk sám na sebe naštvaný, že to trvá hodinu a nemůže usnout, ví, že je třeba už jedna hodina nebo půl druhé ráno, a bude vstávat v půl páté do práce. Občas potká nespavost každého. Pokud ale trvá několik měsíců a provázejí ji další potíže, stává se vážným případem pro lékaře. Příčin může být hodně, špatná funkce nervových systémů, které se starají o spánek, duševní porucha nebo kritická životní situace. Závažné poruchy dnes mají i lidé přetížení prací. Mozek začne vypínat startér spánku. Tito lidé nemohou usnout, i když jsou v naprostém klidu, třeba na dovolené. Takoví pacienti musí omezit práci, naučit se odpočívat. Další dopady, které patologická nespavost na zdraví má, mohou být totiž velice nebezpečné. Lidé, kteří jsou dnes přetíženi a kteří tomu přetížení nevěnovali dostatek pozornosti několik let, tak teprve dnes začínají být velmi obtěžování těmito příznaky. Začíná z toho být jakási hrozící epidemie syndromu vyhoření.
Inkubační doba tohoto oparu závisí na množství času mezi kontaktem s virem a výskytem symptomů. Dalo by se říci, že inkubační doba je asi 12 dní. Příznaky se objevují v posledních dvou až třech týdnech. Mezi příznaky patří horečka, únava, bolesti svalů a podráždění.
Bolest, pálení, brnění nebo svědění se vyskytuje v místě infekce dřív, než se objeví vředy. Také jsou často hlášeny příznaky, které zahrnují vředy, léze či puchýře. Tyto puchýřky se rozmnožují rychle. Vředy v ústech jsou velmi bolestivé, způsobují tedy i potíže s jedením či pitím.
Vývoj příznaků závisí na imunologickém stavu infikované osoby. Někteří jedinci zůstávají bez příznaků i po získání viru. Po výskytu infekce cestuje virus z infikované tkáně prostřednictvím senzorických nervů na senzorické nervové ganglie a přetrvává v latentní formě. Reaktivace nebo epidemie je spuštěna kvůli únavě, traumatu, emočnímu stresu, chřipce nebo z jakékoli jiné příčiny, která vede k oslabení imunitního systému. Mezi příznaky, které se vyskytují v průběhu tohoto onemocnění, patří mravenčení, svědění a mírná bolest v místě primární infekce.
Tato nemoc se přenáší kapénkovou infekcí. Může se vyskytnout epidemie onemocnění, které se však díky 10–14denní inkubační době šíří pomalu. Často postihuje rodinné příslušníky nebo uzavřené populace ve školách a v armádě.
Sirnou mastí se léčí převážně svrab. Svrab se dá definovat jako svědivé, přenosné, parazitární kožní onemocnění. Svrab je relativně častá dermatóza (kožní onemocnění), která způsobuje menší epidemie v prostředí, kde se předpokládá větší pohyb lidí v kombinaci s nižší úrovní hygieny. Svrab tak může postihnout utečenecké tábory, levné turistické ubytovny (hostely) a podobně. Původcem svrabu je samička zákožky svrabové. Zákožka, jež má velikost asi 300–500 mikrometrů, je lidský parazit vytvářející v pokožce člověka chodbičky. V těchto chodbičkách samička kálí a klade vajíčka. Na člověku (v člověku) samička přežívá asi 4─6 týdnů, v průměru naklade 40–50 vajíček a z desetiny vajíček se během 14 dní vyvinou dospělí jedinci. Pro zákožku je charakteristické to, že je mimo organismus člověka velice citlivá na vyschnutí a vlhko. Při pokojové teplotě není schopna pohybu a umírá do 3 dnů. Jestliže vystavíme zákožku teplotám okolo 50 °C, zahyne do 10 minut.
Svrab, plísně, mykózy, ekzémy, „potivé nohy‟, bradavice a jiná kožní onemocnění se léčí tak, že se mast po koupeli vetře do osušené kůže postižených míst těla a obličeje, a to i u dětí.
Gripp-Heel: bojuje proti chřipce; působí proti virům a podporuje imunitu; v období chřipkové epidemie se doporučuje užívat 1 tabletu denně jako prevenci; při prvních příznacích nemoci nechte rozpustit pod jazykem 1 tabletu každých 15 minut po dobu 2 hodin a dále užívejte 3–5 tablet denně.
Angin-Heel: bojuje proti angíně.
Kapky
Lymphomyosot: podporuje nespecifickou imunitu při častých infekcích, zvětšení uzlin, lymfatických otocích a podobně; podporuje imunitní systém; čistí lymfatický systém; pomáhá při léčbě celulitidy.
Při každém oslabení organismu je vhodné obohatit jídelníček o vitamíny a minerály, dostatečně spát a odpočívat, vyhnout se zbytečnému stresu. Tím se nejen podpoří imunita, ale zkrátí se i doba rekonvalescence.
Mast
Traumeel: používá se při zánětech a bolestech kloubů, šlach a svalů; urychluje hojení, léčí zánět a regeneruje; je vhodné ji vtírat do kůže krouživými pohyby, a to ráno i večer; k dostání je i v tabletách.
Chamomilla vulgaris 9 CH: při prořezávání prvních zoubků dokáže téměř zázraky.
Čípky
Spascupreel: uvolňuje křeče, mírní bolesti; čípek lze zavést do konečníku i při bolestech v podbřišku zapříčiněných například menstruací.
Viburcol: má zklidňující účinky, pomáhá tišit pláč; lze ho použít také při nespavosti, náladovosti nebo při prořezávání zoubků; uvolňuje křeče.
Homeopatických léků existuje mnohem více. Tyto léky se vždy užívají dle doporučení lékaře. V případě volně prodejných léků se poraďte v lékárně a rovněž se řiďte radami na příbalovém letáku.
Horní cesty dýchací a zejména nosohltan jsou infekcí postiženy velmi často. Většina těchto infekcí se šíří kapénkovou cestou, tedy kašlem, kýcháním či přímým kontaktem s infikovaným povrchem sliznic.
Příčiny
Více než 200 různých virů může vyvolat akutní onemocnění dýchacích cest a z nich zejména zástupci těchto rodů: paramyxoviry, pikornaviry, koronaviry, adenoviry a herpesviry. Viry často vyvolávají epidemie, zejména v zimě a časně zjara (chřipka, respirační syncytiální virus) a na podzim (parachřipka).
Z bakterií je nejvýznamnějším činitelem Streptococcus pyogenes, vzácně pneumokoky, Haemophillus influenzae a Moxarella catarrhalis. Bakteriální infekce velmi často nasedá na virovou, onemocnění potom trvá podstatně déle a má těžší průběh. Se sekundární bakteriální infekcí se setkáváme zejména u jedinců velmi mladých a u lidí s nedostatečným stavem výživy.
Dlouhodobé zahlenění
Chronické formy vznikají při dlouhodobém působení neinfekčních vlivů a významnou roli hraje odlišná citlivost každého jedince. Činiteli zevního prostředí jsou expozice kouři, prachu, horku, chemikáliím, dále kouření, střídání teplot a dýchání horkého suchého vzduchu (vliv ústředního topení), což má za následek chronické zahlenění. Onemocnění častěji také vzniká u osob, které dýchají otevřenými ústy. Vliv na záněty nosohltanu mohou mít i avitaminózy (onemocnění z nedostatku vitamínů), menopauza a celková onemocnění jako choroby srdce, ledvin, cukrovka, alergie.
Léčba
Léčba akutních forem těchto onemocnění je většinou symptomatická, to znamená, že se léčí pouze příznaky, nikoliv příčina nemoci. Opatření zahrnují zapařující (Priessnitzovy) obklady, kloktadla, při teplotě léky snižující teplotu, klid na lůžku, příjem horkých tekutin, pobyt v teple, ovšem ne na suchém vzduchu, potní kúry, při nosní neprůchodnosti užívání nosních kapek. V případě bakteriální infekce se nasazují antibiotika, po kultivaci cíleně, před výsledkem stěru spíše empiricky, to znamená osvědčená podle předchozích zkušeností lékaře. Zejména u prudce probíhajících zánětů je nezbytné mikrobiologické vyšetření, neboť úspěch léčby závisí na cíleném podání antibiotika působícím na skutečného původce.
Při opakovaných zánětech hltanu se uplatňuje takzvaná imunomodulační léčba, která spočívá ve vyloučení všech faktorů, které mají vliv na onemocnění, obzvláště kouření a tvrdý alkohol. Příznivě působí dýchání zvlhčeného vzduchu, Vincentka a dostatek vitamínů řady B. Vhodná je změna prostředí, pobyty na horách a u moře. Doporučováno je zvlhčit vzduch v suché přetopené ložnici. Nedoporučuje se ale kloktat heřmánek, šalvěj a mentolové preparáty, jelikož vysušují sliznici hltanu.
Spalničky jsou velmi infekční virové onemocnění, jehož původci jsou viry ze skupiny paramyxovirů. Přenáší se vzduchem kapénkovou infekcí či také přímý stykem s nemocným. Ještě více tomu nahrává skutečnost, pokud se ocitneme s nemocným v jednom prostoru, což také sehrálo negativní roli při rozšíření současné epidemie.
Příznaky onemocnění spalničkami se začnou projevovat až po 10 dnech od nakažení.
Příznaky:
zvýšená teplota, která stoupá u dospělých na 38 až 39 °C
zánět spojivek a zarudlé oči
kožní vyrážka, ta začíná na patře a objevují se bílé pupínky, za ušima a na obličeji se rozvíjí charakteristická vyrážka, která vypadá jako malé, postupně tmavnoucí skvrny, které mají červenou až tmavě červenou barvu, odkud se šíří dále
zvýšené slzení a časté smrkání
suchý kašel
světloplachost
Samotné příznaky jsou jistě nepříjemné, ale samy o sobě trvalé následky nezanechávají. Nemoc je často komplikovaná záněty středního ucha, mozkových blan (encefalitidu) nebo zápalem plic. Pokud je nemoc zkombinovaná s encefalitidou až třetina nemocných umře, další třetina si nese trvalé postižení v podobě obrny, snížení intelektu nebo poruchy smyslů. Existuje také velmi vzácná forma této komplikace. Tento zánět mozku se nazývá sklerozující panencefalitida. Ta se může projevit a rozvinout i několik let po onemocnění spalničkami a vždy končí smrtí nemocného. Většinou však postihuje pouze děti, které onemocněly spalničkami během prvního roku života.
Podle Jana Hnízdila je důležité, jakým způsobem lékař podá pacientovi informaci o jeho zdravotním stavu. Člověk, který se cítí zdráv, by pak k lékaři chodit vůbec neměl. Důležité je udržet si pocit zdraví. Když dojde k nějakému náhodnému nálezu, zkreslení, vzniklý pocit jej přijme a začne se stonat. Hnízdil zdraví samo o sobě definuje jako schopnost zvládat problémy každodenního života, a když je tělo zvládat nemůže, tak je nemocné.
Podle Hnízdila mohou někdy za nemoci dětí jejich rodiče, kteří mezi sebou nemají dobré vztahy nebo svým potomkům věnují málo pozornosti. Negativní emoce se přenášejí jako epidemie a v takovém případě by se měli léčit hlavně rodiče.
Životopis
Jan Hnízdil, narozený v roce 1958, je známý český celostní a rehabilitační lékař, jeden z průkopníků české komplexní a psychosomatické medicíny a také autor a spoluautor celostně-medicínsky zaměřených odborných a popularizačních knih. MUDr. Jan Hnízdil vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, je atestovaným internistou a rehabilitačním lékařem, po škole pracoval jako odborný asistent na katedře tělovýchovného lékařství FTVS UK a deset let vedl rehabilitační oddělení fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jako externista také přednášel problematiku dopingu a sportovní zátěže na 3. LF UK v Praze. Je členem akreditační komise Ministerstva zdravotnictví ČR pro psychosomatiku. MUDr. Jan Hnízdil je znám díky svému veřejnému působení a knihám, které se snaží o celostní výklad medicíny (komplexně, holisticky), to znamená, že zdravotní stav pacienta výrazně závisí na jeho psychickém stavu a na jeho „životním příběhu“, kdy případná nemoc zapadá do kontextu pacientova života a řešení jednotlivých životních situací. Kritizuje současné jednostranné biologické zaměření moderní západní medicíny a snaží se o návrat ke kořenům a pravému smyslu medicíny. Jan Hnízdil se opakovaně veřejně vyjadřoval k problematice dopingu ve vrcholovém sportu, o kterém napsal ze svých zkušeností sportovního lékaře knihu Doping aneb Zákulisí vrcholového sportu, v níž kritizuje podle něj chorobnou provázanost zdravotnického systému a lobby nadnárodních farmaceutických firem. Dále doporučuje a usiluje o změny ve vzdělávání budoucích lékařů ve smyslu výrazného rozšíření výuky psychosomatiky pro všechny budoucí lékaře bez ohledu na budoucí specializaci, protože psychosomatiku chápe (vedle dokonalé znalosti biologické – školn
Herpetický virus Varicella zoster, který je původcem pásového oparu, rovněž způsobuje plané neštovice.
Plané neštovice (latinsky Varicella) jsou virové infekční onemocnění typické pro dětský věk. Původcem je virus Varicella zoster (HHV-3) z čeledi Herpesviridae, jehož výhradním hostitelem je člověk. Virus se přenáší kapénkami při přímém kontaktu s nemocným a charakteristickým projevem této infekce je vyrážka provázená horečkou. Plané neštovice mají obvykle mírný průběh a do dvou týdnů dochází ke spontánnímu vyhojení. Virus poté zůstává ukryt v některém senzitivním gangliu a při jeho reaktivaci vzniká takzvaný pásový opar. Primoinfekce u adolescentů a dospělých mívají těžší průběh. Nákaza je nebezpečná pro těhotné, zejména v pokročilém stupni těhotenství.
Plané neštovice jsou v České republice nejčastějším infekčním onemocněním. Planými neštovicemi nejčastěji onemocní děti od 3 do 10 let věku, později už má většina lidí protilátky, i když onemocnět může v podstatě kdokoliv. Epidemie planých neštovic se vyskytují nejčastěji v zimě a brzy zjara, a to obvykle ve dvou až čtyřletých cyklech, kdy doroste nová generace vnímavých dětí. Nemoc se šíří velmi snadno, virus se uvolňuje v sekretu neštoviček a je také v dýchacích cestách, šíří se tedy vzduchem. Po kontaktu s infikovanou osobou v uzavřeném prostoru onemocní až 90 % lidí (pokud nemají protilátky). Jedinci s planými neštovicemi jsou nakažliví pravděpodobně jeden nebo dva dny před výsevem vyrážky a až šest dní po prvním výskytu. Infekce se přenáší kapénkami, vznikajícími při mluvení, kašli nebo kýchání, z nakaženého člověka na vnímavé jedince v okolí (údajně až na vzdálenost 10 metrů).
Inkubační doba
Inkubační doba planých neštovic je 14 až 23 dní, tedy průměrně 14 dní. Poté se mohou objevit první nespecifické příznaky, takzvané prodromy, které ohlašují příchod onemocnění. U malých dětí obvykle nejsou, jsou výraznější u dětí starších 10 let a u dospělých mohou být i závažnější. Je pravděpodobné, že za závažnějším průběhem u starších pacientů stojí vyšší infekční dávka. Zatímco mladší děti se většinou nakazí rychlým kontaktem (návštěva, školka, jesle), starší pacienti (sourozenci, rodiče) se nakazí od člena rodiny, který infekci přinesl. Příznaky zahrnují horečku, zimnici, žaludeční potíže nebo průjem, svědění nebo bolest kůže v místech, kde se později objeví vyráž
V České republice je pravidelné očkování proti spalničkám zavedené od roku 1969. Do roku 1975 se očkovalo jen jednou dávkou. Dnes se očkuje dávkami třemi. Je možné se navíc nechat znovu naočkovat proti spalničkám, pokud se člověk chystá na cestu do zahraničí, kde by mu toto onemocnění mohlo hrozit. Toto očkování výrazně napomohlo snížit počet nemocných. Epidemie spalniček se občas objeví, ale obvykle jsou způsobené tím, že si je lidé přivezli z cest do zahraničí, kde je toto onemocnění běžnější. Větší počet dětí onemocněných spalničkami mohou také způsobovat rodiče, kteří se snaží očkování vyhnout.
Po očkování se u dětí mohou během několika dnů (až 14 dní) objevit komplikace spojené s očkováním, a to zvýšená teplota, únava, drobná vyrážka atd.