ERYTHEMA NODOSUM je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Klíště obecné (Ixodes ricinus Linné) je roztoč patřící do čeledi klíšťatovití (Ixodidae). Živí se sáním krve na savcích, plazech nebo ptácích s typickým tříhostitelským cyklem. Klíšťata figurují jako přenašeči řady infekčních chorob. Mezi nejfrekventovanější choroby přenášené klíštětem obecným patří lymská borelióza a klíšťová encefalitida.
Skvrna od klíštěte
V případě nákazy lymskou boreliózou od infikovaného klíštěte se na kůži objevují červené okrouhlé skvrny. Zarudnutí na kůži, které vzniká jako znamení nákazy lymskou boreliózou, se latinsky nazývá erythema migrans a může se na kůži objevit v průběhu jednoho dne až jednoho měsíce poté, co bylo klíště přisáté. Ne každé zčervenání, které v místě přisátí pozorujeme, však musí ohlašovat tuto infekci. Nejčastěji vypadá erythema migrans jako červený kruh s vyblednutím v centru. Kruh mívá většinou pět až šest centimetrů v průměru, ale někdy je jeho průměr tak veliký, že zasahuje přes celý trup nebo končetiny a v okolí místa přisátí se nachází široká zóna centrálního výbledu. V takových případech erythema migrans snadno unikne naší pozornosti, protože se obvykle zaměřujeme pouze na bezprostřední okolí místa, kde bylo klíště přisáto. Ačkoliv je centrální výbled pro erythema migrans velmi typický, existují také z tohoto pravidla výjimky. Například ve Spojených státech, kde se při nákaze uplatňuje jiný druh boreliózy než v České republice, nemusí být centrální výbled vždy přítomen. Infekce se pak projeví jen kruhovým homogenním zčervenáním kůže. Důležité také je, že erythema migrans se nemusí objevit pokaždé, když na nás klíště přeneslo nákazu. Proto i když v místě přisátí nenajdeme žádné kožní projevy, nesmíme se nechat falešně uchlácholit. Nákaza je možná i v takovém případě.
Otázku, zda raději navštívit lékaře, nebo počkat, zda skvrna nezmizí, si v takovém případě položí hodně lidí. Flíček, který se velmi často objevuje v místě přisátí klíštěte, ve většině případů naštěstí neznamená nákazu lymskou boreliózou. Takový „neškodný“ flíček je většinou velmi drobný a může být i mírně vyvýšený nad okolní kůži. Obvykle se jedná pouze o místní zánětlivou rekci, reakci kůže na přisátí klíštěte a na látky, které v místě přisátí klíště uvolnilo do kůže. Protože typické zarudnutí – erythema migrans – je spolehlivým ukazatelem nákazy, vyplatí se místo přisátí klíštěte sledovat a kontrolovat ještě měsíc po odstranění klíštěte. Pokud se v místě objeví podezřelé zarudnutí, máte jistě důvod navštívit svého lékaře a požádat jej o provedení testu na boreliózovou infekci.
Ve svém příspěvku S TOU SKVRNOU, KTEROU TU MÁTE VYFOCENOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tojejedno.
bych mazala k doktorovi jako blesk. A určitě bych nezkoušela žádné mastičky. Ani ty vaše. Podle mého názoru je to erythema migrans jako když vyšije. Čili borelióza. A co borélie dovedou, jsem rok zažívala. Na tu žádné bylinky ani mastičky nepomůžou.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Erythemanodosum neboli zánět podkoží je akutní, alergické, zánětlivé onemocnění podkožní tkáně (leprosum, sarcodiosis). Příčinou je zřejmě zánět krevních cév v podkoží v důsledku ukládání imunitních komplexů (takzvané imunokomplexy) při streptokokových infekcích, po užívání léků, při sarkoidóze, při chronických zánětlivých onemocněních střev (například Crohnově nemoci), při tuberkulóze, zřídka v první třetině těhotenství u sarkoidózy a lepry.
Zánět je nejdříve nespecifický, později s přítomností lymfocytů a ohraničený na lobulární septa podkožního tuku. Vzniku zánětlivých ložisek může předcházet únava, bolesti hlavy, malátnost, či dokonce horečka. Časem může dojít až k fibrotizaci. Není přítomna vaskulitida na rozdíl od polyarteritis nodosa. Rychle se vytvoří zarudlé, bolestivé, několik centimetrů velké léze. Nejčastější lokalizace je na bércích, méně na extenzorových stranách stehna a předloktí. Léze mohou při ústupu měnit barvu podobně jako hematom (nafialovělá - nažloutlá - nazelenalá), odtud starší název erythema contusiforme. Onemocnění spontánně ustupuje během několika týdnů a nezanechává následky.
Se sarkoidózou může být spojen syndrom příznaků zahrnujících horečku, artritické příznaky kotníků a otoky lymfatických uzlin, tzv. Lofgrenův syndrom. Také je v syndromu zahrnuta erythemanodosum – zánět tukových buněk pod kůží, který způsobuje červenou vyrážku nebo červenofialovou tvárnou kůži, především na kotníku nebo holeni. Erythemanodosum může způsobit svědění, pocit tepla a může být bolestivá na dotek.
U dětí je nejčastější příčinou vzniku tohoto onemocnění streptokoková infekce nebo infekce zažívacího traktu. Většinou se ani neléčí, spontánně odezní do několika týdnů. Jen ve výjimečných případech může být vyvolána nějakým závažnějším onemocněním, zde je vhodné doplnit hematologické vyšetření.
Přibližně v polovině případů není zjištěna žádná vyvolávající příčina. Ze známých příčin jsou nejčastější:
následek streptokokové infekce (může doprovázet poststreptokokovou artritidu);
některé virové infekce (EBV virové infekce);
yersinióza;
sarkoidóza;
léky jako hormonální antikoncepce a sulfonamidy;
tuberkulóza, salmonelóza, idiopatické střevní záněty (často recidivující forma), ulcerózní kolitida a Crohnova nemoc - při těchto zánětlivých onemocněních střev může dojít k jejímu vzniku, jako jednomu z jejich mimostřevních projevů;
vzácně může být tato nemoc, respektive tento příznak ukazatelem nádorového onemocnění.
Duhy:
erythema induratum - panikulitida a vaskulitida nacházející se nejčastěji na lýtkách, způsobená TBC ložisky, může ulcerovat;
Nakaženému člověku Yersinií se náhle prudce zvýší teplota, má silné bolesti ve spodní části břicha v podbřišku a záhy se dostaví silný průjem, který může být i s příměsí krve. Při onemocnění bakterií Yersinia enterocolitica může dojít rovněž ke zduření břišních uzlin, k zánětu kloubů v reakci na onemocnění (reaktivní artritida) nebo zánět podkoží (erythemanodosum) – akutní, alergické, zánětlivé onemocnění podkožní tkáně. Onemocnění je častější u žen než u mužů. Silné bolesti postiženého většinou zavedou k lékaři, anebo si lékařskou pomoc přivolá (či mu je jeho okolím přivolána). Po rozboru vzorku stolice je v případě yersiniózy objevena bakterie způsobující onemocnění.
Zánět podkoží (latinsky erythemanodosum) je akutní onemocnění podkožní tkáně. Podkožní tkáň není pouze jednoho druhu, infekce proto může postihnout jak vazivo, tak i tuk. Příznaky onemocnění se objevují velmi rychle: postižená končetina je teplá a oteklá a při sebemenším doteku velmi bolestivá, kůže nad otokem je hrubá a tvoří se na ní šupinky. Nemocný má také horečku a nevolnost. A zánět se může šířit dále. Když zasáhne sval, začne se rozvíjet velmi nebezpečná gangréna (sněť), což může vést až k amputaci postižené končetiny. Základem léčby je pravidelné užívání antiflogistik, jež potlačují rozvoj zánětu. Dále může lékař předepsat antibiotika. Velmi důležité je rovněž dodržování klidu na lůžku, neboť i to významně přispívá k vyléčení nemocného.
Lymfostatický otok: Při poruše lymfatické drenáže intersticia se hromadí bílkoviny a roste osmotický tlak intersticia. Lymfedém je lokalizovaný, tuhý, asymetrický otok (na končetině vede ke vzniku elefantiázy). Příčinou je blokáda lymfatických uzlin a cév.
Může být buď primární:
nádor (nejčastěji metastázy karcinomu v lymfatických uzlinách);
zánět;
parazit (vlasovci – Filaria);
trombóza lymfatik – u erysipelu (růže – streptokoková infekce).
Nebo sekundární:
po chirurgickém odstranění lymfatických uzlin (například pro nádor).
Vzácné jsou hereditární lymfostatické edémy, u nichž klinický obraz dokreslují žluté nehty.
Zánětlivý otok: Vlivem zánětových mediátorů roste permeabilita kapilár pro vysokomolekulární látky (exsudace).
Příčiny: Nejčastější příčinou je nespecifický zánět. Otok je pak jednou z klasických známek zánětu. Vzácnou příčnou otoku je například sarkoidóza, u níž se otok může projevit jako erythemanodosum.
Žilní otok: Jde o otok při blokádě žilního průtoku nebo při žilní nedostatečnosti.
Klinický obraz: Zánětlivý otok se od ostatních (bledých) otoků odlišuje lividní barvou. Obraz se zásadně liší, jde-li o otok akutní, nebo chronický. Akutní otok může dosáhnout až obrazu flebotrombózy phlegmasia cerulea dolens. Končetina je pak oteklá, cyanotická a velmi bolestivá. Chronický otok vzniká na podkladě chronické žilní insuficience. Obraz otoku je doplněn přítomnými flebektáziemi a varixy, poruchami pigmentace, bílou atrofií, lipodermatosklerózou či bércovými vředy.
Příčiny: U akutních zejména flebotrombóza, u chronických zejména žilní nedostatečnost. Pozor u flebotrombózy na hrozící plicní embolii.
Léčba se zaměřuje na vyvolávající příčinu, pokud je známá. Jinak se podávají NSA lokálně nebo celkově, pokud přetrvává problém delší dobu, nasazují se kortikosteroidy. Nemoc vyžaduje klidový režim.
Při správné a včasné léčbě je diagnóza onemocnění příznivá, přesto je bohužel možné opakování v budoucnu.
Při poruše lymfatické drenáže intersticia se v něm hromadí bílkoviny a roste osmotický tlak intersticia. Lymfedém je lokalizovaný, tuhý, asymetrický otok (na končetině vede ke vzniku elefantiázy). Příčinou je blokáda lymfatických uzlin a cév.
Může být primární:
nádor (nejčastěji metastázy karcinomu v lymfatických uzlinách),
zánět,
parazit (vlasovci – Filaria),
trombóza lymfatik – u erysipelu (růže – streptokoková infekce).
Nebo sekundární:
po chirurgickém odstranění lymfatických uzlin.
Vzácné jsou hereditární lymfostatické edémy, u nichž klinický obraz dokreslují žluté nehty.
Zánětlivý edém
Vlivem zánětových mediátorů roste permeabilita kapilár pro vysokomolekulární látky (exsudace).
Příčiny
Nejčastější příčinou je nespecifický zánět. Otok je pak jednou z klasických známek zánětu (tumor). Vzácnou příčnou otoku je například sarkoidóza, u níž se otok může projevit jako erythemanodosum.
Během léčby perindoprilem nebo amlodipinem byly pozorovány následující nežádoucí účinky uvedené odděleně a tříděné podle klasifikace MedDRA podle tělesných systémů a následující frekvence:
Velmi časté (1/10),
Časté (1/100 až <1/10),
Méně časté (1/1 000 až <1/100),
Vzácné (1/10 000 až <1/1 000),
Velmi vzácné (<1/10 000),
Není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Amlodipin Perindopril
Poruchy krve a lymfatického systému Leukopenie/neutropenie velmi vzácné.
Agranulocytóza nebo pancytopenie velmi vzácné.
Trombocytopenie velmi vzácné. Hemolytická anémie u pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH velmi vzácné.
Pokles hemoglobinu a hematokritu velmi vzácné.
Poruchy imunitního systému a alergická reakce: kopřivka velmi vzácné.
Méně časté jsou poruchy metabolismu a výživy.
Hyperglykemie velmi vzácné.
Přírůstek tělesné hmotnosti méně časté.
Pokles tělesné hmotnosti méně časté.
Psychiatrické poruchy jako jsou insomnie, změny nálad a poruchy spánku jsou méně časté.
Poruchy nervového systému jako je somnolence, závratě, vertigo a bolesti hlavy jsou časté.
Třes, hypestezie, parestezie jsou méně časté.
Hypertonie, stavy zmatenosti a periferní neuropatie se vyskytuje jen velmi vzácně.
Poruchy oka a poruchy vidění jsou méně časté
Časté jsou poruchy ucha a labyrintu, ale Tinitus je méně časté.
Časté jsou srdeční poruchy zejména palpitace. Synkopa se vyskytuje méně často.
Anginózní bolest je vzácná.
Angina pectoris velmi vzácná.
Infarkt myokardu, případně sekundárně u pacientů s nadměrně vysokým rizikem hypotenze jsou velmi vzácné.
Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární tachykardie a axiální fibrilace) velmi vzácné.
Velmi vzácné jsou také cévní poruchy a zrudnutí kůže.
Často se vyskytuje hypotenze a účinky, vztahující se k hypotenzi.
Mrtvice případně sekundárně u pacientů s vysokým rizikem nadměrné hypotenze jsou velmi vzácné.
Vaskulitida velmi vzácné.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy jsou velmi vzácné.
Během léčby perindoprilem byly pozorovány následující vedlejší nežádoucí účinky, které jsou řazeny podle četnosti: Velmi časté (1/10), časté (1/100, < 1/10), méně časté (1/1000, < 1/100), vzácné (1/10000, <1/1000), velmi vzácné (< 1/100000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Poruchy krve a lymfatického systému:
Snížení hemoglobinu a hematokritu, trombocytopenie, leukopenie/neutropenie, a případy agranulocytózy nebo pancytopenie byly zaznamenány velmi vzácně. U pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH byly zaznamenány velmi vzácné případy hemolytické anémie.
Poruchy metabolismu a výživy:
Není známo: hypoglykémie.
Psychiatrické poruchy:
Méně časté: poruchy nálady nebo spánku.
Poruchy nervového systému:
Časté: bolest hlavy, závratě, vertigo, parestézie.
Velmi vzácné: zmatenost.
Poruchy oka:
Časté: poruchy vidění.
Poruchy ucha a labyrintu:
Časté: hučení v uších.
Srdeční poruchy:
Velmi vzácné: arytmie, angina pectoris a infarkt myokardu, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů.
Cévní poruchy:
Časté: hypotenze a účinky související s hypotenzí.
Velmi vzácné: cévní mozková příhoda, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů.
Není známo: vaskulitida.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Časté: kašel, dyspnoe.
Méně časté: bronchospasmus.
Velmi vzácné: eosinofilní pneumonie, rhinitis.
Gastrointestinální poruchy:
Časté: nauzea, zvracení, bolesti břicha, poruchy chuti, dyspepsie, průjem, zácpa.
Méně časté: sucho v ústech.
Velmi vzácné: pankreatitida.
Poruchy jater a žlučových cest:
Velmi vzácné: hepatitida cytolytická nebo cholestatická.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
Časté: svalové křeče.
Poruchy ledvin a močových cest:
Méně časté: renální insuficience.
Velmi vzácné: akutní renální selhání.
Poruchy reprodukčního systému a prsu:
Méně časté: impotence.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Časté: asténie.
Méně časté: pocení.
Zkreslení vyšetření:
Mohou se vyskytnout zvýšené hladiny urey v krvi a kreatininu v plazmě a hyperkalémie, které jsou reverzibilní při vysazení léčby, a to zvláště u pacientů s renální insuficiencí, závažným srdečním selháním a renovaskulární hypertenzí. Vzácně bylo zaznamenáno zvýšení jaterních enzymů a sérového bilirubinu.
Vzácněji se vyskytují polyneuropatie infekčně podmíněné boreliózou, spalničkami, herpes virem, HIV, záškrtem, leprou, malárií a jinými. Borelióza je častější v endemických oblastech klíšťat. Po pokousání klíštětem může dojít k přenosu původce Borrelia burgdorferi, který ze slin klíštěte přejde do krve. Po nakažení dochází ve většině případů během prvních 14 dnů ke zvětšujícímu se zarudnutí kolem místa kousnutí, k takzvanému erythema migrans. Během jednoho až čtyř měsíců se mohou objevit komplikace, například meningitida (zánět mozkových blan) s bolestí hlavy a šíje, nebo poškození obličejových nervů s ochrnutím obličeje.
Poškození nervu při borelióze se objevuje většinou asymetricky ve formě polyradikulitidy (zánět periferních nervů) s prudkými bolestmi, poruchami senzibility, chybějícími reflexy a poruchami močového měchýře. Při neléčení může vzniknout takzvaná artritida při lymské nemoci, tedy zánětlivé onemocnění kloubů s bolestmi, omezením pohyblivosti, otokem a zčervenáním především velkých kloubů, jako je koleno a loket. Diagnóza se stanovuje potvrzením přítomnosti specifických protilátek v krvi a při zánětu mozkových blan v mozkovém moku. Počítačovou tomografií hlavy s kontrastními látkami se při meningitidě ukážou ložiska s kruhovým obsahem kontrastní látky.
Spálový bacil se u dospělých projevuje jako akutní zánět krčních mandlí, který má nejčastěji bakteriální, virový nebo, ve výjimečném případě, mykotický původ. Mezi další příznaky patří spálová vyrážka, která následuje zakrátko za klasickými příznaky angíny. Přenáší se hlavně kapénkovou infekcí. I člověk bez potíží může být nosičem. Očkování proti ní není možné. Spálová angína se u dospělých nemusí projevit, přesto se jedinec stává nosičem onemocnění. Obecně platí, že průběh onemocnění je u dospělých dramatičtější než u dětí. Komplikací může být revmatická horečka s latencí 10–20 dní, pankarditida, artritida, erythema anulare, chorea minor, akutní poststreptokoková glomerulonefritida a hematurie 6–10 dní po infekci.