Muňka (Phthirus pubis), někdy se používá také výraz filcka, je parazit, který se vyskytuje na ochlupených místech těla, hlavně pak kolem genitálií. Někdy se může objevit na prsou, v podpaží, vousech, obočí a řasách. Onemocnění Peduculosis pubis se řadí mezi pohlavní choroby, protože k přenosu dochází nejčastěji při pohlavním styku. Filcky se v našich zeměpisných šířkách běžně vyskytují.
Filcky neboli muňky
Muňka připomíná svým tvarem klíště, má malou hlavu, ploché čtvercové tělo a silné nohy s drápy, kterými se drží na chlupech. Sameček měří 1 mm, samička asi 1,5 mm. Samičky za dobu svého života, což je přibližně 3 týdny, nakladou 20–30 vajíček, ze kterých se za 7 dní vylíhnou larvy. Ty jsou za 15 až 17 dní schopné rozmnožování. Živí se sáním krve. Původcem filcek je veš muňka (Phthirus pubis). Přenos se děje především tělesným kontaktem, a to převážně při pohlavním styku, výjimečně nepřímo, tedy lůžkovinami, ručníky a podobně.
Jak se filcky projevují:
lokálním svěděním;
hnidami, tedy vajíčky ulpívajícími na chlupech;
exkoriací – poškrábáním;
šedomodrými drobnými kožními změnami v místech kousnutí;
ekzematizací – zanícením.
Nejčastěji se muňky vyskytují v pubickém ochlupení, méně často v análním (kolem řitního otvoru) a axilárním (v podpaží) ochlupení, kštici, obočí, řasách, vousech, v ochlupení na hrudníku. Muňka je vidět pouhým okem, vypadá jako tmavě hnědá až žlutohnědá tečka přichycená ke chlupu. Muňky způsobují svědění, které však nemusí být velké a postižení lidé mu nemusí věnovat pozornost. Při zpozorování příznaků je třeba ihned navštívit lékaře.
Ve svém příspěvku FILCKY - LECBA A PREVENCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Puki.
Ony ty filcky zas nejsou takova pohroma.. Normalne v lekarne sezenete olejicek, ktery je po par aplikacich vyhubi.. Hlavne zadny stres.. Podrobne o filckach i prevenci zde na blogu — https://www.erekce.cz/filck…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Muňku nikdy nenajdete ve vlasech, protože lidský vlas je pro ni moc tenký, neudrží se na něm. Ve vlasech žije veš dětská (Pediculus capitis). Platí tedy pravidlo, že když se objeví veš od obočí dolů, je to filcka. Abychom mohli potvrdit, že svědění či skvrny způsobily filcky, je nutné některou z nich najít. Filcky se většinou drží na chlupech v genitáliích. Na chlupu je vidět drobné ztluštění a není potřeba velké síly muňku z chlupu odstranit. Při podrobném zkoumání jsou zřetelné jednotlivé části těla a nožičky. Dobrým důkazem, že se jedná doopravdy o veš a ne o něco jiného, je položit si ji na nehet a druhým nehtem ji rozdrtit. Je slyšet drobné lupnutí. Pokud byla veš napitá, tak se objeví i krvavá skvrnka.
V naší poradně s názvem HPV VIRUS U MUŽŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Hyneček.
Dobrý den,mám prosím dotaz,jak se může nakazit muž virem HPV aniž by měl jiný sexuální vztah s jinou ženou?? Je možné se nakazit třeba v sauně nebo někde na záchodě?? U manželky byl diagnostikován HPV 16 a ošetřující lékař ji řekl, že je možné se nakazit jen pohlavním stykem,ale já jsem si jist, že za celou dobu manželství jsem žádný jiný styk s jinou ženou neměl.Bohužel se k vůli tomu dostalo naše manželství do velmi kritického stavu.děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Viry HPV včetně typu 16 jsou hojně rozšířeny v celé dospělé populaci. Přenos začíná s prvními pohlavními styky v raném mládí. Pro přenos není důležitý úplný pohlavní styk, ale stačí jen dotyk pokožky genitálií. Přenos z WC nebo v sauně bez těsného kontaktu s nakaženým není možný. HPV nosíme v sobě bez zjevných příznaků. Mohl jste ho mít vy i vaše manželka již z doby prvních lásek.
HPV 16 u žen může způsobit rakovinu děložního čípku a u mužů zase rakovinu penisu.
Ve svém příspěvku PŘENOS NEMOCI RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Kročil.
Jak moc je nemoc nebezpečná pro nejbližší okolí.Jak se trochu obrnit doma ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Rudolf Svoboda.
Vážení je to strá známá věc, že zmíněný vir (RŮŽE) se běžně vyskytuje všude kolem
nás, avšak jeho přenos je jen jednou cestou. Jaká koli plíseň mezi prsty u nohou umožní tomuto viru vstup do vašeho těla . Existují mezi námi jedinci, kteří mají tuto virozu X krát do roka a sbaští bedny antibiotik. Je třeba vždy začít u vašich nohou a vyléčit plísěň !!! A najednou zmizí i problém s Ruží jako když mávne kouzelným proutkem. Ještě si dovolím podotknout ,že při léčení plísně je dobré myslet na alespoň
malou očistu střev. Střeva mají přímou spojitost s mezprstnímy ptostory vašich nohou.
V naší poradně s názvem DOTAZ NA ONEMOCNENI ZV.RUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Kratochvilova.
Prosim,mam dotaz..Vcera se babicce udelalo spatne a odvezla ji zachranka.Jde o to,ze nam lekar dnes oznamil,ze ma ruzi na noze...a ja ji vcera prevlekala a na postizenou nohu sahala.Syn si brzy privezou z porodnice miminko.Za jak dlouho by se mi nemoc mohla projevit...pokud jsem se nakazila a nebo poradte...jestli bych vubec mohla k miminku.Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nemoc růže zpusobují bakterie a její vývoj má několik stádií, přičemž jen při některých je možná nákaza. Přenos infekce probíhá dotykem přes vaší porušenou pokožku. Přes různé prasklinky na vaší kůži, ekzem, plíseň nebo jinak narušenou kůži. Pokud máte kůži zdravou a nemáte narušen imunitní systém a ani nemáte cukrovku, tak je přenos nepravděpodobný. Obvyklá inkubační doba od přenosu do vzniku infekce bývá 2 až 7 dní. Do týdne na sobě určitě poznáte, jestli k nákaze došlo či ne. Pro příště je potřeba po každém takovém dotyku ihned omýt ruce vodou a mýdlem a na závěr použít dezinfekční gel s alkoholem. Tím zcela zabráníte přenosu.
Svědění varlat může mít celou řadu příčin, od neškodných až po infekční onemocnění vyžadující léčbu. Rozlišit jednotlivé příčiny je důležité nejen kvůli úlevě od obtíží, ale i kvůli prevenci komplikací.
Tinea cruris
Tinea cruris patří mezi nejčastější příčiny svědění varlat. Jedná se o plísňové onemocnění, které se daří v teplém a vlhkém prostředí. Často postihuje sportovce, osoby se zvýšeným pocením nebo muže nosící těsné syntetické prádlo.
Typickými příznaky jsou intenzivní svědění rozkroku, zarudnutí, šupinatění a ostře ohraničená vyrážka, která se šíří z třísel na vnitřní strany stehen. K léčbě se používají antimykotické krémy nebo spreje. Pokud volně prodejné přípravky nezabírají, je nutné vyšetření dermatologem.
Kvasinková infekce
Kvasinková infekce je způsobena především Candida albicans. U mužů se může objevit po užívání antibiotik, při oslabené imunitě nebo po pohlavním styku s infikovanou partnerkou.
Projevuje se svěděním kůže varlat, pálením, zarudnutím a někdy bělavým povlakem. Léčba zahrnuje lokální antimykotika, v těžších případech i perorální léčbu.
Kontaktní dermatitida
Kontaktní dermatitida vzniká jako reakce na dráždivé nebo alergizující látky. Často jde o reakci na prací prášky, aviváže, sprchové gely, mýdla nebo parfemované intimní přípravky.
Projevuje se svěděním varlat, zarudnutím a vyrážkou. Základem léčby je odstranění vyvolávající látky a zklidnění pokožky pomocí vhodných krémů.
Veš muňka
Veš muňka (filcky) je parazit, který se živí lidskou krví a nejčastěji postihuje oblast genitálií. Přenáší se především pohlavním stykem, ale i prostřednictvím kontaminovaného prádla nebo ložního povlečení.
Typické je silné svědění šourku, drobné ranky po štípnutí a někdy i viditelné parazity nebo hnidy. Léčba spočívá v použití speciálních antiparazitárních přípravků a důsledné hygieně.
Svrab
Svrab je parazitární onemocnění způsobené zákožkou svrabovou. Ta vyhledává teplá místa kůže, mezi která patří i genitálie. Svědění je velmi intenzivní, zejména v noci.
Kromě svědění se objevují drobné pupínky, stroupky a chodbičky v kůži. Léčba vyžaduje speciální antiparazitární přípravky a současné ošetření všech osob v domácnosti.
Další příčiny
Ekzém – chronické zánětlivé onemocnění kůže
Psoriáza – lupénka s postižením genitální oblasti
Kandidóza – přemnožení kvasinek
Extramamární Pagetova choroba – vzácné, ale závažné onemocnění
Přípravky předepíše lékař, mnoho je jich i volně prodejných a ty zničí nejen vši, ale i vajíčka (hnidy), například Diffusil H forte. Vhodné je oholení. Přípravek se nanese na postižené ochlupení, nechá se 5–8 minut působit a pak se opláchne. Ošetření je nutno opakovat ještě jednou za 8–10 dní.
Napadené hřebeny, oděvy, ručníky, spací pytle, ložní prádlo se musí zničit nebo ošetřit insekticidním přípravkem nebo jiným dezinfekčním postupem. Přeléčit se musí i partner, případně spolubydlící a členové domácnosti. Důležitá je ovšem prevence, která spočívá v hygieně a v odpovědném výběru sexuálních partnerů. Prevence je založena rovněž na výměně osobního a ložního prádla a vyšetření osob, které byly v těsném kontaktu.
Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je neopouští. K přenosu je třeba přímý a nikoliv zběžný kontakt vlasů nemocného a zdravého člověka, k jakému dochází zejména u dětí při kolektivní práci ve škole, při hrách a podobně.
Dospělá lezoucí veš si jednoduše „přestoupí“ na nového hostitele, kde klade nové hnidy a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztratí tak zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat.
Příznivým prostředím k šíření vší jsou všechny dětské kolektivy, ať už se jedná o pravidelnou školní a zájmovou činnost, nebo o jednorázové akce typu letních táborů a sportovních výcviků. Děti se při práci, hře nebo tanci nevědomky hlavami dotýkají – z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u dívek ve věku od 6 do 10 let, které se k sobě přibližují častěji než chlapci, a přenos je u nich podpořen i dlouhými vlasy. Obvyklý, a v podstatě téměř jistý, je také přenos mezi sourozenci, zvláště pokud sdílejí společné lůžko.
Ve svém příspěvku ŽIVOT KARDIAKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kubín.
Domácí monitoring (Home monitoring - jsi-li světaznalec) - přístroj na hlídání funkce defibrilátorů, kardiostimulátorů. Prej to hlídá aji srdce toho srdcaře (to sem teda nezažil), mně to blikalo jenom jednou, tak sem se ozval doktorovi a že prej potřebuju nový baterky. Ale rozhodně mi nešlo o život. Nevim jestli to vyrábí ještě někdo jinej, ale to moje je vod Biotroniku (ten přístroj i nějak zajišťujou přenos informací).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hynek.
Kubíne, ten přenos jde vzduchem jako normální telefonování. Dokonce to prej dělají s T-Mobilem.
Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je neopouští. K přenosu je třeba přímý, a nikoliv zběžný kontakt vlasů nemocného a zdravého člověka, k čemuž dochází zejména u dětí při kolektivní práci ve škole, při hrách a podobně.
Dospělá lezoucí veš si jednoduše přestoupí na nového hostitele, kde klade nové hnidy, a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztratí zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat.
Příznivým prostředím k šíření vší jsou všechny dětské kolektivy, ať už se jedná o pravidelnou školní a zájmovou činnost, nebo o jednorázové akce typu letních táborů a sportovních výcviků. Děti se při práci, hře nebo tanci nevědomky hlavami dotýkají – z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u dívek ve věku od 6 do 10 let, které se k sobě přibližují častěji než chlapci, a přenos je u nich podpořen dlouhými vlasy. Obvyklý, a v podstatě téměř jistý, je také přenos mezi sourozenci, zvláště pokud sdílejí společné lůžko.
Když rodiče zjistí, že jejich dítě má vši, musí tuto skutečnost nahlásit ve škole a v kolektivech, kde se dítě v období posledních dvou týdnů pohybovalo. Nemocné dítě nesmí být odesláno do dětského kolektivu (škola, dětský tábor) do doby, než rodiče provedou odstranění všech lezoucích vší a také hnid (zlikvidovány musejí být všechny hnidy ulpělé na vlasech ve vzdálenosti 0–10 mm od pokožky).
Školy a jiné instituce jsou povinny o výskytu vší v kolektivu informovat rodiče ostatních dětí. Ti následně musí provádět pravidelnou kontrolu ve vlasaté části hlavy v intervalu 2 dnů po dobu asi 3 týdnů.
Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je neopouští. K přenosu je třeba přímý a nikoliv zběžný kontakt vlasů nemocného a zdravého člověka, k jakému dochází zejména u dětí při kolektivní práci ve škole, při hrách a podobně. Dospělá lezoucí veš si jednoduše „přestoupí“ na nového hostitele, kde klade nové hnidy a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztratí tak zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat. Příznivým prostředím k šíření vší jsou všechny dětské kolektivy, ať už se jedná o pravidelnou školní a zájmovou činnost, nebo o jednorázové akce typu letních táborů a sportovních výcviků. Děti se při práci, hře nebo tanci nevědomky hlavami dotýkají – z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u dívek ve věku od 6 do 10 let, které se k sobě přibližují častěji než chlapci a přenos je u nich podpořen dlouhými vlasy. Obvyklý, a v podstatě téměř jistý, je také přenos mezi sourozenci, zvláště pokud sdílejí společné lůžko.
Ve svém příspěvku ŽIVOT KARDIAKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
to normálně může chodit ven, dokonce i lítat letadlem a tak. Akorát kdyby se pan manžel rozhodl pro nějaké outdoorové dobrodružství, tak by se měl buď pohybovat v mezích dostupnosti signálu anebo dát vědět do nemocnice, z jakýho důvodu a na jak dlouho vypadne přenos, aby se po něm nesháněli. Ale co já vím tak může do hodně zemí cestovat, takové ty normální turistické destinace to má pokryté.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina K. .
Petro a to je pokrytý úplně celý svět? To si opravdu nedovedu představit.
Yersinióza, včetně moru, má různou míru nakažlivosti. Yersinióza, způsobená bakteriemi Y. enterocolitica a Y. pseudotuberculosis, se šíří primárně kontaminovanými potravinami a vodou, přičemž přenos z osoby na osobu je vzácný. Mor způsobený bakterií Y. pestis je nakažlivější, zejména jeho plicní forma, která se může šířit kapénkami z dýchacích cest.
Přenos Y. enterocolitica a Y. pseudotuberculosis
Přenos potravinami
Nejčastějším způsobem přenosu je požití kontaminovaných potravin, zejména syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa.
Přenos vodou
Infekci může způsobit i pití kontaminované vody nebo nepasterizovaného mléka.
Ze zvířete na člověka
Kontakt s nakaženými zvířaty nebo jejich výkaly může šířit tyto bakterie.
Z osoby na člověka
Yersinióza se sice vzácně šíří z člověka na člověka, zejména špatnou hygienou (např. nemytím rukou po použití toalety).
Infekční období
Infekční období obvykle trvá tak dlouho, dokud jsou přítomny příznaky, což může trvat několik týdnů nebo měsíců.
Nakažlivost moru (Y. pestis)
Kousnutí blechami
Mor se obvykle šíří kousnutím infikovaných blech, které se přenášejí mezi hlodavci a jinými zvířaty.
Přímý kontakt
Manipulace s infikovanými zvířaty nebo jejich tkáněmi může také vést k infekci.
Plicní mor
Tato forma je vysoce nakažlivá a šíří se kapénkami z dýchacích cest ve vzduchu.
Infekční období
Infekční období plicního moru je relativně krátké, protože vyžaduje blízký kontakt s infekčními kapénkami.
Prevence
Mytí rukou je zásadní
Důkladné mytí rukou po použití toalety, manipulaci se syrovým masem nebo péči o osobu s infekcí Yersinia může pomoci zabránit šíření bakterií.
Správná manipulace s potravinami
Důkladná tepelná úprava masa, zejména vepřového, a bezpečné zacházení s potravinami může snížit riziko yersiniózy.
Opatření proti kontaktu
U plicního moru jsou nezbytná opatření proti kontaktu (např. izolace, ochrana dýchacích cest), aby se zabránilo šíření.
V naší poradně s názvem VZNIK PIGMENTOVÉ SKVRNY U NOVOROZENCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evík.
Chtěla jsem se zeptat, zda má na pigmentové skvrny u novorozence vliv stres a fyzické týrání matky ve vysokém stádiu těhotenství...
Můj přítel mě bil přes holé nohy měla jsem na obou nohách zarudlé bolavé fleky. Po porodu se mému synovi v těch samých místech objevili modřinky stejného tvaru a ve stejných místech a ty se během pár dnů změnily v pigmentové skvrny. ( tmavě hnědé fleky )
Je to možné, že by se to přenášelo z matky na plod? Nebo je to jen náhoda a babská povídačka...
Má s tím někdo nějakou zkušenost?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Evíku, co takhle vyměnit manžela??? Přenos zevních ran a pohmožděnin z matky na plod před porodem je vyloučený. Vyloučena ale není recidiva Vašeho manžela, který by stejné postupy fyzického násilí mohl aplikovat i na Vaše miminko. Buďte opatrná a raději si popovídejte se svou dětskou lékařkou, která fleky u Vašeho miminka může vidět a lépe je diagnostikovat.
U infekčních pneumonií je nejčastější přenos vzduchem, to znamená kapénkovou infekcí. Častý je také přenos rukama. Na rozdíl od neinfekčních zánětů je pacient s infekčním zánětem plic nakažlivý, zejména v akutní fázi respirační infekce, z hlediska šíření infekce do okolí je riziková rovněž inkubační doba.
Streptokoková angína (zánět hltanu): typickým příznakem je bolest, červené zarudnutí krku s hustým hnisem kolem mandlí; horečka a zimnice; zvětšené lymfatické uzliny kolem krku; zvracení a břišní potíže, zvláště u dětí.
Spála: mezi příznaky spály patří zánět hrdla; růžovočervená vyrážka, která se šíří přes břicho, stranu hrudníku a objevuje se i v kožních záhybech; vyrážka má při doteku strukturu jako smirkový papír; dále jasně červený jazyk (známý jako „jahodový jazyk“) a bledost v okolí úst.
Impetigo: typickým příznakem onemocnění jsou puchýře kolem nosu, úst a nohou; v závažných případech se vyskytuje horečka a zduření lymfatických uzlin.
Diagnóza streptokokové infekce skupiny A
Metodou diagnostiky u streptokokové angíny a spály je vyšetření bakterie v krku tamponem nebo krevní testy. Impetigo je diagnostikováno tím, že lékař tamponem setře z puchýře nebo kůry vředu vzorek, který následně pošle na mikrobiologické vyšetření. Syndrom toxického šoku je diagnostikován tak, že se zkoumají příznaky a v některých případech se udělají krevní testy.
Přenos streptokoka skupiny A
Přenos streptokoka skupiny A je možný z člověka na člověka, kontaktem s nakaženými osobami. Bakterie jsou přítomny ve slinách, ve výtoku z nosu, při kýchání, kašlání a na rukou infikovaných sekretem. Přenos infekce může být ve vzácných případech z kontaminovaných potravin, jako je mléko a mléčné výrobky a vejce. Impetigo je vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění a lidé s kožními lézemi nebo puchýři by neměli manipulovat s potravinami, dokud infekce není vyléčena. Infekci mohou přenášet i osoby, které mají bakterie, ale nemají žádné příznaky. Léčba infikované osoby antibiotiky po dobu 24 hodin nebo déle obvykle eliminuje schopnost šíření bakterií. Je však důležité, aby léčba antibiotiky byla dokončena, jak bylo předepsáno lékařem. Není pravděpodobné, že by došlo k šíření infekce předměty v domácnosti, například talíři, hrnečky nebo hračkami.
Léčba streptokokové infekce skupin A
Antibiotika jsou standardní léčbou, ve většině případů se používá desetidenní léčba. Základním antibiotikem pro léčbu streptokokové infekce skupiny A je penicilin. Také erytromycin, pokud jste alergičtí na penicilin. Pokud si nemůžete vzít ani penicilin, ani erytromycin, pak se předepisuje cefalosporin. K léčbě impetiga jsou určeny antibiotické masti. Po aplikaci antibiotik se vy nebo vaše dítě budete cítit lépe do 24 hodin. Ujistěte se, že vždy byla dobrána celá dávka antibiotik.
Doporučení: Nemocné děti nechávejte v dostatečné vzdálenosti od ostatních dětí. Pokud se u vašeho dítěte vyvíjí streptokokové infekce skupiny A, včetně spály nebo impetiga, měli byste zamezit kontaktu s ostatními dětmi ve školkách, školách a podobných zařízeních.
Svrab se šíří především přímým tělesným kontaktem s nakaženou osobou. Nejrizikovější je dlouhodobý kontakt kůže na kůži, typicky v rodinách, partnerských vztazích, kolektivech dětí nebo v zařízeních sociální péče.
Jak probíhá přenos zákožky
Samička Sarcoptes scabiei se po přenosu na nového hostitele během několika minut zavrtá do svrchních vrstev kůže. Zde si vytváří chodbičky, ve kterých denně klade 1–2 vajíčka. Z nich se líhnou larvy, které dále dozrávají a celý cyklus se opakuje.
životní cyklus roztoče trvá přibližně 18–23 dní
jedna samička může během života naklást až 40–50 vajíček
bez léčby svrab nikdy sám nezmizí
Nepřímý přenos v domácnosti
Kromě přímého kontaktu může dojít k nákaze také přes ložní prádlo, ručníky, oblečení nebo matrace. Riziko je vyšší při dlouhodobém sdílení těchto předmětů, zejména v teplém a vlhkém prostředí.
Onemocnět může opravdu každý. Původcem infekce je nejčastěji naše vlastní flóra sliznic nebo se jedná o přenos cizí kandidové flóry kontaktem s jiným nakaženým subjektem (například pohlavním stykem). Hlavním rizikem vzniku je dlouhodobá léčba antibiotiky, diabetes mellitus, chirurgický výkon, těhotenství, nádorová onemocnění, neutropenie (snížení počtu neutrofilů – nejčastějšího typu leukocytů vlivem chemoterapie), immunosuprese (po transplantaci), při léčbě cytostatiky, AIDS a tak dále.
Aby dítě onemocnělo rotavirovou infekcí, postačí k tomu poměrně nízká infekční dávka, rotaviry jsou dost odolné, na tuhém povrchu vydrží i několik týdnů, na rukou i čtyři hodiny. Přenos rotavirů je fekálně-orální cestou, není ale vyloučen ani přenos cestou vzduchu (u některých lidí byl identifikován virus v sekretu dýchacích cest). Nákaza je většinou sezonní, u nás se vyskytuje hlavně na začátku jara, v březnu a dubnu, tj. ve svém maximu, setkat se s ní ale v ČR můžeme v podstatě kdykoliv během zimního času, od listopadu až do konce dubna.
Inkubační doba je velmi krátká, maximálně dva dny. Nemoc se vyskytuje hlavně u dětí od šesti měsíců, a to především v rozvojových částech světa, ve vyspělých zemích se s infekcí setkáme hlavně u dětí okolo druhého roku života. Děti se nakazí nejčastěji tak, že se dotýkají toho, co bylo znečištěno a následně si pak strkají prsty do úst. Virus po průchodu zažívacím traktem odchází z těla ve stolici. Dítě trpí zvracením, průjmem a horečkou. Nejprve se objeví náhle vzniklá horečka, i přes 40 °C, a zvracení, poté se přidává i průjem s vodnatou a často zelenou stolicí. Děti nemají chuť k jídlu, mají nafouklá a bolestivá bříška. Vzhledem k tomu, že mají rychlejší metabolismus, jsou také více ohroženy dehydratací. Přibližně jeden případ z pěti vyžaduje hospitalizaci. Infekce rotaviry je typická tím, že stejně náhle, jak začne, stejně tak rychle i skončí.
Nejčastější cestou přenosu je nechráněný pohlavní styk. Bez rizika není ani nechráněná orální soulož. Riziko přenosu je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, a to jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu. Další možnou cestou vzniku infekce je podání infikované krve nebo krevních přípravků. V současné době je tento způsob přenosu v rozvinutých zemích, mezi které naše země patří, téměř vyloučený. Obezřetní bychom ale měli být i u provádění některých kosmetických úkonů (tetování, propichování ušních boltců, piercing a podobně). Další možností přenosu HIV je při injekčním užívání drog. V současné době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu. K přenosu může také dojít tak, že matka HIV pozitivní může nákazu přenést i na své dítě, a to nejen během těhotenství, ale i při porodu a následně i během kojení. Těhotné ženy se rutinně testují na přítomnost viru HIV, aby v případě pozitivního nálezu mohla být u nich nasazena profylaxe či léčba a snížilo se tak riziko přenosu infekce HIV na novorozence. Dle současně platné legislativy lze provést test na HIV u gravidní ženy i bez souhlasu, a to s ohledem na zájem nenarozeného dítěte. HIV pozitivním matkám se v rozvinutých zemích nedoporučuje kojení. HIV pozitivita u matky může být po jejím souhlasu důvodem k interrupci.