FOTO VAGINA je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Lidské tělo je velmi složitý celek. Skládá se ze dvou částí, a to z opěrné soustavy, což je kostra, a z orgánové soustavy, což jsou uspořádání orgánů, která si odpovídají společnou funkcí. Pojďme se tedy dnes podívat na vnitřní orgány těla.
Vagina
Pochva neboli vagína (latinsky: vāgīna) je část samičího pohlavního ústrojí u placentálů a vačnatců. Je to trubice vedoucí od dělohy k povrchu těla samice. Její hlavní funkce se naplňují při pohlavním styku, menstruaci a porodu. Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo do pochvy ční shora. Když žena stojí vzpřímená, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem vagina se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Je to podobný vztah, jako kdyby se ústa nazývala hrdlem. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou velmi měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý. Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou nebo dokonce sterilní péči je zbytečná nebo dokonce škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její funkci:
Bartholiniho žláza – je umístěna po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
V naší poradně s názvem BOLENÍ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
DOBRÝ DEN PANÍ KAMČO TAK MĚ UŽ NESVĚDÍ VAGÍNA A BOLÍ MĚ MOČOVÝ MĚCHÝŘ POŘÁD A PROSÍM VÁS O RADU JESTLI MÁTE ČAS TAK MĚ PROSÍM ODPOVĚZTE A ZA TU PŘEDCHOZÍ ZPRÁVU MOC DĚKUJU POMOHLA JSTE FAKT ŽE JO
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bolest močového měchýře může mít více příčin, přičemž některé se dají léčit jen léky na předpis, na jiné zas účinkují brusinky a lichořeřišnice. U bolesti močového měchýře se nevyplatí něco jen tak zkoušet. Zde je potřeba provést biochemické vyšetření moči a podle výsledků učinit potřebné kroky. Jasná rada tedy zní: musíte k lékaři na vyšetření.
Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní, a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo ční do pochvy shora. Když žena stojí vzpřímeně, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem „vagina“ se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou, nebo dokonce sterilní péči je zbytečná až škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její správné funkci:
Bartholiniho žláza – nachází se po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Funkce pochvy:
při pohlavním styku přijímá samčí penis (může dojít k oplodnění);
rodí se skrz ni (v případě přirozeného porodu);
poskytuje kanál pro odtok menstruační krve.
Pochva v pubertě
Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
Pochva po porodu
Při porodu se pochvou dostává z dělohy na svět dítě. Protože je hlavička dítěte při porodu již velmi velká, představuje porod pro pochvu výjimečnou zátěž. Právě proto se používá nástřih hráze. Pochva většiny žen porod přestane bez většího poškození a vrátí se po něm téměř do původního stavu.
Oplozené vajíčko má 46 chromozomů, půlku z vajíčka, půlku od spermie, a vývoj dítěte může začít. Ve skutečnosti jde vlastně o druhý až třetí týden těhotenství, protože medicína za počátek těhotenství považuje první den předchozí menstruace. Celkem tak těhotenství týden po týdnu trvá celkem 40 neděl, fakticky v ideálním případě 38 týdnů od početí. Žena to, že je těhotná, obvykle zjistí až v době, kdy očekává další menstruaci – zhruba v té době se vajíčko uhnízďuje v děložní stěně, tento okamžik se označuje jako implantace.
Žádné příznaky těhotenství se většinou ještě neobjevují, jediným ukazatelem tak zůstává vynechání menstruace. Těhotenství může už v této době prokázat těhotenský test. Část lékařů ovšem doporučuje, aby ženy jeho použití ještě o týden či dva odložily, protože v té době hodně těhotenství ukončí samovolný potrat. Projevil by se jako opožděná menstruace, pokud se však žena mezitím ujistí, že je těhotná, je to pro ni zbytečné zklamání.
Děložní hlen nahmatáte ve spodní části hrdla dělohy. Uprostřed hrdla zaregistrujete malý důlek. Děložní hlen se mění podle cyklu. Po menstruačním krvácení nejspíše pozorujete, že výtok je velice slabý, že máte pocit suché vaginy. Poté se začíná zvyšovat hladina estrogenu a s ní se i zvyšuje tvorba potenciálně plodného hlenu. Při pravidelném cyklu (tedy 28 dní) hlen zpozorujete ve druhém týdnu, přibližně osmý až desátý den od počátku měsíčků. Máte-li cyklus delší, hlen se objeví později. Některé z vás se mohou trošku leknout při zjištění, že na spodním prádle objeví cosi lepivého. Žádný strach, toto je zcela normální jev. S blížící se ovulací vlhne vagina a hlen začíná nabírat na množství. Můžeme ho konzistencí i barvou přirovnat k bílku. Odborníky je označován za takzvaný plodný hlen. Po ovulaci se díky estrogenu pomalu vytrácí. Hlen napomáhá vytvořit ve vagině výživné zásadité prostředí a přispívá k rychlejšímu průchodu spermie k vajíčku. V období (cca dva až tři dny), kdy je hlen elastický a čistý, čirý, je ta nejvhodnější doba z hlediska plodnosti. Jakmile ovulace skončí, začne být zase vagina sušší.
Po oplodnění se tvoří hlen, jehož složení má bránit průniku spermií, hlen má kvalitu „lepkavou“, rozhodně nevypadá jako bílek. Obecně se změna hlenu nepovažuje za jeden z příznaků těhotenství. Mezi ty patří citlivá prsa, nevolnost, zvýšená potřeba močení a špinění sedmý až desátý den po oplodnění, kdy se zárodek uhnízďuje v děloze.
Hladký a lesklý účes, který vyžaduje rovné vlasy, použití kondicionéru a trochu stylingového know-how, abyste dosáhli potřebného „naleštěného“ vzhledu. Tento styl se inspiruje třicátými lety, kdy byly preferovány krátké, ostré střihy. Zároveň má však moderní šmrnc, který z něj dělá trendy účes.
Začněte vysušením ručníkem a poté do vlhkých vlasů aplikujte větší množství vlasového gelu. Pro získání potřebného lesku je ideální gel pro mokrý vzhled, díky němuž můžete účes i precizně dotvarovat.
Po aplikaci gelu rozdělte vlasy pěšinkou.
Učešte nejprve kratší stranu a poté i druhou stranu účesu od pěšinky dolů. Dávejte pozor, abyste hřebenem nevytvořili „cestičky“, které by odhalily pokožku hlavy.
Pokud účes ztratí během dne tvar, stačí vlasy trochu navlhčit a znovu upravit.
Hladké vlasy – foto
Na těchto fotografiích je možné vidět hladké vlasy.
Jednoduché vlasy
Pocta krátkým patkám, které byly populární v New Yorku v padesátých a šedesátých letech. Tento účes sčesaný k jedné straně se vyznačuje mužností, upraveností, leskem a uhlazeným stylingem.
Vlasy důkladně vysušte ručníkem a aplikujte vlasový gel po celé délce vlasů od kořínků ke konečkům a zepředu dozadu.
Vlasy po stranách sčešte dozadu dohladka a patku nahoru.
Vlasy nad čelem učešte ke straně a nechejte uschnout.
Účes drží tvar celý den, pokud však nějaký ten vlásek přeci jen nebude respektovat váš styling, stačí jej uhladit malým množstvím gelu.
Jednoduché vlasy – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět takzvané jednoduché vlasy.
Elegantní vlasy
Nadýchaný objem tohoto účesu působí zrale, elegantně a hodí se téměř pro každou příležitost. Vlasy jsou postupně sestříhány okolo uší a vytvářejí ostrý, plastický tvar účesu, který může být dále dotvářen vhodnými stylingovými výrobky.
Vlasový gel aplikujte do umytých, mokrých vlasů a rozčešte jej po celé hlavě hřebenem se širokými zuby.
Vlasy vyčešte hřebenem vzhůru a dozadu, případně k jedné straně.
Pokud se vám bude zdát, že účes po uschnutí působí trochu jako helma, jednoduše vlasy nahoře projeďte prsty a po stranách uhlaďte.
Zdá se vám tento účes trochu extrémní? No možná, že se příliš nehodí do kanceláře, ale garantujeme vám, že večer v klubu se po vás každý obdivně otočí. Tento účes v sobě spojuje rebelství padesátých let a nedbalý „rozcuch“ let devadesátých. Vlasy jsou velkoryse vyčesány nad čelem, jako byste právě prolétli vzdušným tunelem. Aby tento styl působil přesvědčivě, musíte kromě vl
Pokud je ve stolici obsažena krev, lze podle její barvy poznat, ve kterém místě zažívacího traktu je problém. Krev z horní části zažívacího traktu (například ze žaludku) má ve stolici velmi tmavou barvu. Krev, která je středně nebo tmavě červená, pochází z tlustého střeva nebo konečníku. Důvodem výskytu krve ve stolici mohou být například hemoroidy, anální fisury, divertikulitida, rakovina tlustého střeva nebo ulcerózní kolitida. Pozor: Konzumace červené řepy může způsobit dočasně červené zbarvení stolice a moči. Krev ve stolici nemívá jasně červenou barvu. Často se stává, že je krev ve stolici přítomna, ale není vidět, pak jde o takzvanou okultní krev. V tomto případě je nutné podstoupit testy na okultní krvácení, které jsou schopny detekovat skrytou krev ve stolici. Poraďte se se svým lékařem o jakékoli změně nebo problému, který se týká fungování střev. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět stolice s krví: krev ve stolici foto.
Tmavá stolice
Stolice, která je téměř černá a má hustou konzistenci, může být způsobena krvácením v horní části trávicího traktu. Mezi nejčastější onemocnění, které způsobují tmavou stolici, patří duodenální nebo žaludeční vřed, jícnové varixy, Mallory-Weissův syndrom (spojen s alkoholismem) a gastritida. Některé potraviny, potravinové doplňky nebo léky mohou rovněž dočasně způsobit černou stolici. Patří mezi ně:
bismut (Pepto-Bismol);
železo;
aktivní uhlí;
aspirin v lécích proti horečce, které mohou způsobit krvácení do žaludku;
tmavé potraviny, jako je černá lékořice a borůvky.
K tmavé stolici může dojít také při zácpě. Pokud se u vás objeví tento typ stolice, měli byste navštívit svého lékaře. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět tmavá stolice: tmavá stolice foto.
Žlutá stolice
Žlutá stolice může znamenat, že potraviny prochází zažívacím traktem relativně rychle. Žlutou stolici lze nalézt u lidí s refluxní chorobou. Příznaky refluxní choroby jsou pálení žáhy, bolest na hrudi, bolest v krku, chronický kašel a dušnost. Symptomy se obvykle zhorší, když ležíte nebo se ohýbáte. Mezi potraviny, které mohou zhoršit příznaky refluxní choroby, patří máta peprná, tučná jídla, alkohol, káva a čokoláda. Žlutá stolice může být zapříčiněna i nižší produkcí žluči. Žlučové soli z jater dávají stolici nahnědlou barvu. Pokud dojde ke snížení množství žluči, vypadá stolice na první pohled nažloutle. Pokud dojde ke snížení ve výstupu žluči, stolice ztrácí téměř všechny barvy a stává se bledou nebo šedou. Pokud k takovéto změně v barvě stolice dojde náhle, může být žlutá stolice příznakem bakteriální infekce ve střevech. Poraďte se tedy se svým lékař
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Z hlediska vizuálního je vidět sytě červený útvar, podobný jahodě nebo malině, který se rozšiřuje buď do plochy na kůži, nebo může být pod kůží a nad ním je neporušená kůže. Roste do vnitřních struktur, které jsou vidět pod kůží. Hemangiom roste hlavně v prvních šesti týdnech, to je počáteční růst, do devíti měsíců roste velmi aktivně. Následně se do jednoho roku zastavuje jeho růst a většinou se začíná vstřebávat. Takové zkušenosti má většina rodičů. Stačí, když jejich pediatr růst hemangiomu hlídá. Léčba by v takových případech zbytečně zatížila organismus dítěte.
Antiseptikum, dezinficiens Pěnivý roztok určený k desinfekci kůže či sliznic (koncentrovaný nebo ředěný) tvořený:
chlorhexidinem - kationtové antiseptikum ze skupiny biguanidů.
hexamidinem - kationtové antiseptikum ze skupiny diamidinů.
chlorocresolem - ze skupiny halogenofenolů.
Slabé antiseptikum o širokém spektru působení, bakteriostatické nebaktericidní, trichomonacidní, částečně inhibováno organickými látkami.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
Penetrace aktivních složek přípravku do kůže zůstává při respektování terapeutických dávek nízká. Musíme však brát v úvahu i velikost léčené plochy, stav pokožky (je-li pokožka poraněná či nikoliv) a dobu léčby. Vzhledem ke své slabé rozpustnosti v lipofilním prostředí je obsah aktivních látek pronikajících kůží velmi nepatrný.
5.3. Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku
Studie lokální snášenlivosti (kůže, oko a vagína) prokázaly úplnou absenci podráždění nebo toxicity, při použití přípravku zředěného v poměru 1/10.
Trichomoniáza patří mezi časté onemocnění převážně pohlavních orgánů. Výjimečně u žen může tato choroba infikovat močovou trubici, konečník a z pochvy se může dostat až do dělohy. Původcem trichomoniázy je bičenka poševní (Trichomonas vaginalis), pohyblivý prvok se čtyřmi bičíky. Nemoc je nepříjemná především pro ženy, u nichž je primárním místem infekce vagína. Vyvolává zde svědivý a hnisavý vaginální výtok. Mužům způsobuje uretritidu, to znamená zánět močové trubice, která však obvykle bývá doprovázena jen velmi mírnými nebo žádnými příznaky. Komplikací u neléčené chronické infekce však může být zánět prostaty a semenných váčků. Přenáší se výhradně sexuálním stykem. Jiný přenos z člověka na člověka je spíše teoretickou záležitostí, ale stejně jako u jiných pohlavně přenosných chorob jej vyloučit nelze (například prostřednictvím společně používaného vlhkého ručníku, žínky a podobně). Mimo tělo přežívá parazit maximálně několik hodin. Trichomoniáza usnadňuje vniknutí HIV infekce do těla člověka. V případě těhotenství může infekce vyvolat předčasný porod a bývá příčinou nízké porodní váhy novorozence. Pokud nakazí muž ženu trichomoniázou, je velmi pravděpodobné, že není jeho jediná partnerka.
Za zánět močových cest mohou převážně bakterie. Ve většině případů jsou příčinou močové infekce bakterie Escherichia coli. Tato bakterie je normální součástí naší stolice. I přes pravidelné dodržování hygieny se může občas stát, že se bakterie dostane z okolí konečníku přes hráz do močové trubice, dále pak do močového měchýře. Hlavním důvodem je nesprávné utírání konečníku po vykonání stolice. V dnešní době je možný přenos i análním sexem, kdy je zánětem ohrožena vagína i močová trubice. Bakterie přítomné v konečníku a tlustém střevě se dostávají na intimní místa. Pokud se namnoží, mohou způsobit zánět močových cest aj.
Dalšími příčinami mohou být:
prochlazení při dlouhém pobytu venku, koupání nebo sedání na mokrý či studený podklad;
nedostatečná hygiena, zvláště při menstruaci;
genitální herpes;
zvýšené dráždění či poranění při pohlavním styku;
nevhodné návyky při oblékání a hygieně (těsné kalhoty, tanga, používání deodorantů či parfémů na intimní místa, špatné oplachování po použití mýdel či sprchových gelů);
stres;
chlamydie;
zadržování močení.
Větší riziko nákazy mají také těhotné ženy a lidé s cukrovkou. Vysoká hladina krevního cukru totiž může vést k jeho vylučování do moči. Sladké prostředí je pak ideální pro růst a množení bakterií. Infekce tak vzniká daleko častěji a má i vážnější průběh.
Penis se vyvine během nitroděložního vývoje plodu již ve třetím měsíci těhotenství. Ve dvanáctém týdnu těhotenství jsou již vyvinuty pohlavní orgány. V šestnáctém týdnu lze snadno rozeznat pohlaví. Tehdy má celé dítě přibližně 16 cm. Po narození roste penis dítěte jen pomalu. Matky se často zbytečně obávají, že s růstem penisu jejich syna není něco v pořádku. Pomalý růst penisu v tomto období je zcela přirozený. Tělo začne produkovat větší množství testosteronu až v pubertě, což podnítí růst penisu.
K největšímu růstu penisu dochází tedy v pubertě. Výrazný růst do délky začne ve střední pubertě někdy mezi 12.–15,5. rokem života. V pozdní pubertě, která začíná mezi 14.–16. rokem, roste penis dál do délky a v tomto stadiu i výrazněji hrubne. Velikost penisu je definitivní kolem 18. roku života. Ojediněle může růst penisu trvat až do 20. roku věku.
Dle urologů má průměrný penis ve ztopořeném stavu cca 13 cm a po obvodu 12 cm. Tento údaj potvrzují i výrobci kondomů.
Z fyziologického hlediska pravděpodobně velikost penisu není pro vzrušení ženy významná, neboť citlivá je především zevní část vagíny, kam bez problémů pronikne i krátký penis. Krom toho se vagína dokáže velikostně přizpůsobit rozměrům jakéhokoliv penisu. Preference větších penisů u některých žen má tedy spíše psychologické, nikoliv fyziologické důvody, nicméně není vyloučeno, že větší penis může ženu lépe stimulovat i fyzicky.
Není žádným tajemstvím, že sexuální funkce muže klesá s věkem. Hladina testosteronu se snižuje, stejně jako objem ejakulátu a kvalita spermií; objevují se erektilní dysfunkce či impotence. Studie ukazují, že také proud moči v průběhu času slábne kvůli oslabení močového měchýře a svalů nebo jako důsledek zvětšení prostaty. Nedávný výzkum ale navíc potvrzuje to, čeho se muži obávají nejvíc a o čem příliš nemluví: Jak jde čas, penis sám prochází významnými změnami.
Dvě hlavní změny se týkají vzhledu. Penis postupně ztrácí svoji tmavě růžovou barvu kvůli snížení průtoku krve. Pomalu přichází i o své ochlupení. Jak testosteronu ubývá, penis se postupně vrací do prepubertálních let, kdy je většinou holý. Zatímco ztráta pubického ochlupení nemusí být na škodu (třeba s orálním sexem si chloupky moc nerozumí), horší je to se smršťováním penisu. Velikost penisu je v ohrožení kvůli času. Jak se tuk hromadí v dolní části břicha, v porovnání s tímto tukovým polštářem vypadá penis kratší. V některých případech ale opravdu břišní tuk penis doslova pohřbí. Kromě tohoto optického klamu má však penis tendenci podstoupit skutečné a nevratné snížení velikosti. Snížením se rozumí zkrácení délky i zúžení. Obvykle se nejedná o dramatické úbytky, ale nápadné být určitě mohou. Jestliže má muž například 15,24 cm dlouhý penis, když je mu 30 let, může ho mít v 60 nebo 70 letech kratší až o 2,54 cm. Na tomto zkracovacím procesu se podílejí nejméně dvě skutečnosti. Jednou z nich je pomalé ukládání tukových látek (plaky) v malé cévě v penisu, což zhoršuje prokrvení orgánu. Tento proces je známý pod pojmem ateroskleróza (kornatění tepen). Neprůchozí komory pak zvěstují potíže s erekcí.
Jak se žije s abnormálním penisem? Asi těžko. Vagína přece jen není bezedná. Ale sex není jediná strast, která takového jedince potká, pokud si své genitálie musí omotávat kolem stehna. V Guinnessově knize rekordů se tyto položky zatím nevedou, ale existuje záznam o abnormálním penisu na světě, kdy někdo si dal tu práci s tím, že tomuto jedinci jeho penis ve stavu erekce přeměřil a jeho délka byla 34 cm!
Didaktická pomůcka k zapamatování názvů hlavových nervů vychází z prvních písmen latinských názvů a je dána do slovní hříčky. Vypadá takto: Oh Oh Oh, To Touch And Feel Virgin Girl's Vagina And Hymen:
n. olfactorius
n. opticus
n. oculomotorius
n. trochlearis
n. trigeminus
n. abducens
n. facialis
n. vestibulocochlearis
n. glossopharyngeus
n. vagus
n. accessorius
n. hypoglossus
Didaktická pomůcka pro funkci hlavových nervů je: Some Say Marry Money, But My Brother Says Big Breasts Matter More:
Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.
Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.
Anatomie ženských orgánů:
vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna): vaječník (ovarium) – párová pohlavní žláza, Skeneho žlázy, Bartholiniho žláza