Polibek, též pusa, pusinka, hubička, pocel, huban, huba, políbení, líbnutí, je dotyk, přitisknutí úst, zejména rtů, jako výraz, projev citové náklonnosti a přízně. Může jít o jednostranný, tedy základní, nebo o vzájemný polibek rty dvou osob. Provádění polibku či polibků se říká líbání (lidově cicmání, pusinkování).
Význam polibků
Polibek na znamení úcty: Jako pozdrav na přivítání se v Evropě vyvinulo políbení podané ruky nadřízeného, milostpána, vladaře. Z toho vznikl i slovní (nyní již zastaralý) pozdrav „Ruku líbám“. Políbení podané ženské ruky mužem je v Česku spíše výjimečným a vysoce zdvořilým pozdravem, ale například v Polsku naprosto běžným, rozšířeným až závazným. V křesťanských církvích se používá podobný polibek na znak společenské (například církevní) hodnosti – papežský, biskupský nebo kardinálský prsten. Rovněž se takto uctivě líbají a zdraví i jiné symboly, například kříž jako znak víry, vojenské zástavy, zem a podobně.
Milostný polibek: Jako výraz romantického citu a sexuální přitažlivosti bývá polibek delší a intenzivnější, například francouzský polibek nebo hlazení rty. Takové líbání je obvyklou součástí pettingu a milostné předehry. Po zvláště intenzivním polibku na kůži mimo úst zůstává modřina, zvaná lidově cucflek. Francouzský polibek je akt, při němž se do líbání zapojí i jazyk, který vnikne do (pootevřených) úst partnera. Bývá považován za analogii pohlavního styku. Pro francouzský polibek existoval koncem středověku i výraz florentinský polibek, a byl katolickou církví i v manželství považován za závažný hřích. V pohádkách má (zejména milostný) polibek, obvykle zpravidla příznivý, zázračný účinek, například políbením žáby se zlomí kletba a promění se v krásného prince nebo spící Růženka procitne z věčného spánku.
Svatební polibek: Polibek je také součástí svatebního obřadu, je jeho vrcholem, kdy po potvrzení vůle snoubenců uzavřít manželství se novomanželé – zpravidla na výzvu sezdávajícího po jeho potvrzení vzniku svazku – políbí poprvé jako manželé.
Polibek smrti: Formou polibku se v legendách a pohádkách přenášelo zlé kouzlo, prokletí, často způsobující smrt políbeného. Polibek smrti zavedli také v mafii – gangsteři tak dávali člověku najevo, že se ho budou snažit zabít všemi možnými prostředky. Je odvozen z Nového zákona, kde zrazuje Jidáš Ježíše Krista biřicům právě polibkem.
Chloroform objevil v červenci 1831 americký lékař Samuel Guthrie a nezávisle na něm, o několik měsíců později, i francouzský chemik Eugène Soubeiran a v Německu Justus von Liebig. Soubeiran připravil chloroform pomocí Liebenovy reakce z etanolu, případně acetonu. Chloroform pojmenoval a jeho chemické složení odvodil o tři roky později, konkrétně v roce 1834, Jean-Baptiste Dumas (1800–1884). Jeho narkotické účinky poprvé pozorovali v roce 1847 francouzský fyziolog Marie-Jean-Pierre Flourens a Robert James Fegle.
V roce 1847 v Edinburghu tamější porodník James Young Simpson jako první použil chloroform k celkové anestezii při porodu. Následně se jeho používání při chirurgických zákrocích rychle rozšířilo po celé Evropě. První anesteziolog z povolání John Snow se proslavil podáním chloroformu britské královně Viktorii v roce 1853 při porodu prince Leopolda (pozdější vévoda z Albany).
V USA se však užívání chloroformu místo diethyletheru ujalo teprve na počátku 20. století, ale po zjištění, že může způsobit srdeční selhání, bylo zase rychle opuštěno. Jako náhrada byl zkoušen také trichlorethen (trichlorethylen), ale i ten byl po zjištění karcinogenicity odmítnut.
Chloroform neboli trichlormethan, je bezbarvá, těkavá, avšak nehořlavá kapalina charakteristického nasládlého zápachu. Jeho páry jsou značně těžší než vzduch (4,12krát), proto se v uzavřených prostorách hromadí u podlahy a obtížně se vyvětrává.
Pokud chcete, aby vaše vlasy působily jednotně a přirozeně, musíte si nejvíce dát záležet na volbě odstínu. Ten by měl být světlejší maximálně o dva až tři tóny než vaše původní barva, jinak působí nemoderně a příliš tvrdě.
Nažloutlé odstíny jsou bohužel dalším častým nešvarem. Žlutá barva působí nepřirozeně a lacině.
Druhy melírování:
Melír podle Jenn: Zesvětlovat od obličeje dál, to znamená, že by kolem tváře měl být melír nejhustší a pak by měl přecházet do ztracena. Účes tak získá na plasticitě, ubere roky a světlé pramínky kolem obličeje rozzáří vaši tvář.
Francouzský melír: Kombinujte tři tóny, dosáhnete tak maximálního výsledku. Odstíny musí maximálně ladit, tudíž se od sebe liší jen nepatrně. Navíc melír nezačíná hned u hlavy, tam ponecháte svou původní barvu, která je tmavší. Přirozené vrstvení pramínků, které vykují zpod vrchních vlasů, je zkrátka francouzsky šik.
Tmavší odrosty, horizontální melír: Vyzkoušejte nový trend. Základem jsou dva rozdílné tóny, místo toho, aby se spolu prolínaly vedle sebe různobarevné pramínky, vlasy se barví horizontálně. Tedy tak, že odrosty (až 10 cm) jsou tmavší a konečky přecházejí do světlé. U tohoto typu melíru si můžete dovolit i větší kontrast než tří tónů. Celkový dojem je mladistvý a svěží. Navíc vypadá zajímavě i v ohonu a dalších účesech.
V zimním období vedou béžové a pískové tóny, pro plavovlásky to jsou pak zlatavé a medové pramínky. Rozhodně se vyhněte načervenalým a nažloutlým odstínům.
Postup: Zakryjte si oblečení starým ručníkem, případně oblečte obnošené triko, které můžete zničit. Nastříhejte asi 10centimetrové čtverce alobalu. Vlasy rozčešte hřebenem a vytvořte pěšinku na obvyklém místě.
Barvu smíchejte podle návodu a můžete začít s melírováním. Obarvujte jen tenké pramínky štětečkem a poté balte vlasy do připraveného alobalu. V případě, že chcete mít melírovaný i ohon, sčešte vlasy do ohonu a barvu naneste i na pramínky ze stran.
Melír nechte působit dle návodu výrobce. Poté vlasy opláchněte, umyjte šampónem a ošetřete kondicionérem. Finálně upravte do požadovaného účesu pomocí fénu.
Chybění či ztráta pečující osoby (obvykle rodiče a především matky) je závažným zásahem do raného vývoje dítěte a čím dříve k ní dojde, tím má větší dopad. Dalším jevem spojeným s vyšším výskytem deprese v dospělosti je zneužívání (fyzické a psychické týrání či sexuální zneužívání) a zanedbávání dítěte (chybění zájmu a péče o dítě). Méně závažným, ale u osob s depresí často zjišťovaným problémem v dětství je výchovný styl, který klade nadměrný důraz na výkon a úspěch, a nedostatek pozitivních emocí a otevřenosti v původní rodině.
Jako psychoterapie se označují takové formy léčby, při kterých se k léčbě pacientů používají psychologické prostředky. Jádrem všech psychoterapeutických postupů je podpora zdravých částí osobnosti. Můžeme rozlišovat individuální, skupinovou a rodinnou terapii. Těžiště bývá v rozhovoru, umělecké práci, dramatizaci, psychogymnastice, hraní rolí nebo nácviku dovedností. Psychoterapie pomáhá obnovit přirozený pocit kontroly nad svým vnímáním, myšlenkami a představami, emocemi a chováním.
Jaká je role terapeuta v léčbě depresivního pacienta
Terapeut pomáhá postiženému:
porozumět tomu, co se s ním děje;
oddělit zdravé prožívání od nemocného;
omezit, ohraničit nebo odstranit patologické prožitky;
obnovit žebříček hodnot;
podpořit a rozvinout vše zdravé;
nalézt znovu přiměřenou a přirozenou důvěru v sebe i ve svět kolem;
vytvořit pocit bezpečí, samozřejmosti a přirozené kontroly nad svým životem;
najít cesty, jak překonat současné životní problémy.
Jak psychoterapie léčí depresi
Samotná psychoterapie může pomoci jen u lehčích forem deprese. U hlubší deprese nestačí, avšak její kombinace s léky zvyšuje výrazně účinnost léčby. Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět tomu, co se s člověkem v depresi děje. Učí jakým způsobem zacházet s jednotlivými příznaky a problémy v životě a následně trénuje dovednosti, které mohou do budoucna bránit rozvoji nové depresivní epizody. Psychoterapeutický přístup poskytuje bezpečný prostor, ve kterém se nemocný může projevit, vyjádřit a sdělit, co jej vlastně trápí.
Co je individuální psychoterapie
Individuální psychoterapie pomáhá obnovit důvěru ve svět a vytvořit si pevnou vztahovou vazbu s osobou, které můžete důvěřovat v krizových situacích. Podpůrná psychoterapie je často efektivnější než složitě analyzující psychoterapie. Skýtá přátelskou atmosféru přijetí a pochopení, do ničeho nenutí. Samotná psychoterapie k léčbě deprese nestačí, ale při kombinaci s léčbou psychofarmaky může být velmi vhodnou volbou. Pacient má nyní svobodnou volbu svého terapeuta. Může tedy, a dokonce by i měl dbát na to, zda se se svým terapeutem cítí dobře, zda ho prožívá jako chápajícího a zda se cítí být přijímán takový, jak je. Pokud se necítí být přijímaný, je možné si to ujasňovat v rozhovorech. A pokud to ani pak nevnímá jako dostatečné, je na místě najít si jiného terapeuta. Ne každý se cítí dobře s každým. Trochu jiná situace je v průběhu dlouhodobé léčby. Může dojít k tomu, že v původně dobrém terapeutickém vztahu dojde k napětí a pocitům nepochopení. V tom případě není na místě ihned hledat nového terapeuta, ale daleko důležitější je zab
Aspergerův syndrom je onemocnění nervového systému, které je vrozené a nelze ho vyléčit. Cílená léčba neexistuje, možná je pouze speciální pedagogická výchova. Neexistuje jednotná nejlepší léčba pro všechny děti s Aspergerovým syndromem. Většina odborníků se domnívá, že čím dříve je léčba zahájena, tím lépe. Programy pro děti s Aspergerovým syndromem učí dovednostem tak, že staví na sérii jednoduchých kroků pomocí vysoce strukturovaných aktivit. Důležité úkoly a body jsou opakovány v průběhu času, aby pomohly posílit určité chování. Typy programů mohou zahrnovat kognitivní chování nebo řečovou terapii, která pomáhá dětem zvládat emoce, opakující se chování a obsese. Programy učí i rodiče určité techniky, které lze použít doma. Důležitá je rovněž fyzická terapie nebo ergoterapie, která pomáhá s motorikou a smyslovými problémy. Trénink sociálních dovedností se často vyučuje ve skupině. Pomocí řeči a jazykové terapie se učí jedinci s Aspergerovým syndromem dovednostem v každodenní konverzaci. Farmakologická léčba spočívá v používání selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), dále antipsychotik a stimulancií. Tyto léky slouží ke zmírnění problémů, jako jsou úzkost, deprese, agrese a problémy s pozorností. Zatím nelze nijak léčit poruchy v komunikaci a sociální interakci. Léčbu vede vždy dětský psychiatr. Komplikace onemocnění spočívají zejména v problematice společenského uplatnění (získání a setrvání v určitém povolání) a sociálního života (vycházení s rodinou, nalezení partnera), nicméně základní dovednosti zvládání normálního života je možno naučit speciální pedagogickou výchovou postiženého jedince během dětství.
Po třicátém roce žena zažívá jednu z nejnáročnějších životních etap: kariéra, těhotenství a výchova dětí, stresové situace, špatná životospráva. To vše se podepíše na kvalitě její pleti. Pleť po třicátém roce začíná navíc i přirozeně stárnout. Své pleti můžete kromě speciálních krémů a další dostupné kosmetiky, která má efekt na vyhlazování jemných vrásek a dodávání různých živin, koenzymů Q10, kolagenů, pomoci nejvíce správnou životosprávou a zdravým způsobem života. Ve třiceti ještě nemusíte pleť omlazovat do hloubky. Zatím stačí vyživovat a omlazovat jen vrchní část pokožky – epidermu. Kromě kosmetiky se nezapomeňte i usmívat.
Jak poznat, že jste frigidní, je docela těžká otázka. Ve většině případech se jedná o ztrátu chuti na sex. Ta může úplně vymizet. Zjistíte, že vám sex stačí jednou za dva měsíce anebo ho vůbec nepotřebujete. Nemáte potřebu se s partnerem třeba líbat, vzájemně se hladit a mazlit. Prostě zjistíte, že milostné radovánky k životu vůbec nepotřebujete. Může to dojít až tak daleko, že se začnete s partnerem hádat a ve vztahu to začne skřípat. Příčin může být mnoho. Jedním z důvodů jsou biologické příčiny, kterými jsou třeba záněty, nízká hladina estrogenů nebo poruchy štítné žlázy. Další příčinou vzniku frigidity mohou být psychické záležitosti jako špatný partnerský vztah, traumatický zážitek nebo nesprávná výchova v rodině. Pokud zaregistrujete nějaký podobný problém, navštivte manželskou poradnu nebo poradnu na partnerské vztahy.