Česnek patří mezi základní suroviny české kuchyně a málokdo si bez něj dokáže představit vaření, pečení nebo domácí pomazánky. Aby si však česnek zachoval svou chuť, sílu i zdravotní benefity po celý rok, je důležité vědět, jak jej správně uchovat.
Možností je celá řada – od klasického sušení přes mražení až po různé způsoby konzervace. V tomto článku najdete přehled osvědčených metod, praktické postupy i upozornění na časté chyby, které mohou znehodnotit nejen chuť, ale i bezpečnost uchovaného česneku.
Uskladnění česneku na zimu
Česnek je ceněn nejen pro svou chuť, ale i pro vysoký obsah vitamínů, minerálů a antibakteriálních látek. Působí jako přírodní antibiotikum, podporuje imunitní systém, pomáhá při nachlazení, angíně i bolestech v krku. Má pozitivní vliv na hladinu cholesterolu, krevní tlak a činnost srdce.
Tradiční způsob uskladnění česneku na zimu spočívá ve svázání palic do copů nebo kytic, které se zavěsí do suchého, chladnějšího a dobře větraného prostoru. Ideální je spižírna, komora nebo kuchyně, přibližně 1–1,5 m nad zemí.
Po proschnutí lze česnek uchovávat také v kameninových nádobách, papírových krabicích s otvory nebo na sítech v písku ve sklepě. Důležité je pravidelně kontrolovat palice a vyřazovat kusy s náznakem plísně či hniloby.
Pamatujte, že extrahovaný gel z Aloe oxiduje a léčivé účinky se během krátké doby ztratí, i když jej budete uchovávat v chladničce. Pro uskladnění gelu postupujte podle zde uvedených kroků.
Mám odzkoušeno, že lze úspěšně skladovat gel z Aloe bez míchání v lednici po dobu 2 týdnů, ale ne déle. Chutná stále čerstvě a dobře.
Aby vám vydržel déle, můžete jako konzervant použít vitamín C nebo med. Použijte poměr 1:1, když kombinujete Aloe gel (rozmixovaný bez vody) s medem. Pro vitamín C smíchejte 500 miligramů kyseliny askorbové s ¼ hrnku gelu z Aloe (tablety vitamínu C najdete v obchodě s potravinami nebo v lékárně, které pak rozdrtíte na prášek).
Gel z Aloe Vera skladovaný s medem nebo vitamínem C vydrží v lednici až 8 měsíců, zatímco obyčejný gel z Aloe Vera maximálně 2 týdny.
Levandule nejen, že krásně voní a pěkně vypadá, ale také léčí. Z levandule se spotřebovává především její květ, který má nejsilnější účinky. Do koupelí se pak používá celá usušená rostlina levandule, včetně nati a květů. Důležité je, aby usušená levandule byla vždy skladována na tmavém místě v dobře uzavřených nádobách. K tomu se nejlépe hodí uzavíratelné skleněné dózy s gumovým těsněním vyrobené z tmavého skla. Naprosto nevhodné pro uskladnění levandule jsou plastové dózy, neboť umělá hmota vytahuje z rostliny její éterické silice (její vůni).
Na kaštanovou mast budeme potřebovat nejdříve vyrobit kaštanovou tinkturu. Kaštanová tinktura se udělá z 20 plodů hnědých kaštanů, které se nasekají na malinké kousíčky a zalijí se půllitrem 80% konzumního lihu. Tato alkoholová směs se dá do uzavíratelné sklenice a nechá se louhovat po dobu jednoho měsíce. Každý den se směs kaštanů a alkoholu protřepe nebo promíchá. Po měsíci se směs přecedí a vznikne kaštanová tinktura, kterou dále použijeme pro výrobu masti. Mimo tinktury z kaštanů budeme ještě potřebovat želatinu agar agar, kterou uvaříme podle návodu na pytlíčku. Až želatina zhoustne a mírně zchladne, tak k ní přidáme 150 ml naší domácí kaštanové tinktury, levandulový olej (dvě lžičky), rozmarýnový olej (dvě lžičky), mrkvový olej (dvě lžičky) a kafrový olej (jednu lžičku) a vše důkladně promixujeme ručním elektrickým šlehačem, až z toho vznikne homogenní krém. Naše domácí kaštanová mast je nyní hotová a připravená k použití. Takto připravená domácí kaštanová mast vydrží nejdéle tři měsíce při uskladnění v chladničce v uzavřené sterilní skleničce.
1 lžička vanilkového extraktu (můžete nahradit několika kapkami esenciálního oleje)
sklenička se šroubovacím uzávěrem (pro uskladnění směsi)
Nasypte do misky cukr a poté pomalu za stálého míchání přilévejte olej. Nakonec přidejte vanilku a opět dobře promíchejte. Pak již můžete hotovou směs nanášet na čistou pokožku. Pomalými krouživými pohyby masírujte pokožku směrem od nohou či rukou k srdci, podpoříte tak krevní oběh. Masírujte tak dlouho, dokud neucítíte, že se krystaly cukru úplně rozpustily. Potom se osprchujte (bez sprchového gelu či mýdla) a jemně osušte. Samy pocítíte ten nádherný pocit vláčné a dobře promaštěné jemné pokožky. Pokud vám peeling zbude, naplňte jím čistou a suchou skleničky a dobře zavíčkujte. Můžete přípravek uchovat v lednici přibližně dva měsíce. Nebo ho darujte kamarádce spolu s receptem.
Jestli však nemáte v tom dnešním shonu čas ani chuť na přípravu domácího peelingu, podívejte se na následující stránky, které nabízejí již hotový tělový peeling vyrobený ze surového třtinového cukru, čistých rostlinných olejů a bylinných příměsí.
Mnoho druhů ovoce a zeleniny je bohatých na vitamín C. Vynikajícím zdrojem jsou: sladké červené papriky, petržel, brokolice, květák, jahody, papája, grapefruit, kiwi, pomeranče, ananasový meloun, zelí, rajčata, maliny, celer, špenát, ananas, vodní meloun, mandarinky, citróny, brusinky. Přesné dávkování vitamínu C v každém ovoci nebo zelenině závisí na mnoha faktorech, například na způsobu uskladnění, typu přípravy pokrmu, velikosti připravené porce a na zralosti daného ovoce či zeleniny. Obecně platí, že dobře vyzrálý plod má nejvyšší úroveň vitamínu C.
Řečík pistáciový (Pistacia vera), také zvaný pistácie pravá, je strom z čeledi ledvinovníkovité, jehož původní oblast rozšíření je ve Střední Asii a na Blízkém východě. Pěstuje se pro oříšky, které známe pod názvem pistácie. Pistácie lze konzumovat čerstvé, pražené anebo jako součást různých potravin, například pistáciová zmrzlina, lokum nebo salám Mortadella. Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje například v Číně, Sýrii a Řecku. Jak je z oblastí pěstování zřejmé, pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Vrcholu produkce dosahují stromy asi ve 20 letech a jsou zastřihovány kvůli snadnější sklizni. Nejrozšířenějším kultivarem je „Kerman“.
Při nevhodném zpracování nebo uskladnění mohou pistácie obsahovat jedovaté aflatoxiny, produkované především plísněmi rodu Aspergillus, které jsou známé jako silné karcinogeny. Kvůli vysokému obsahu tuků a nízkému obsahu vody jsou pistácie při přepravě ve velkých objemech náchylné k samovznícení, proto je třeba při přepravě pistácií v lodní dopravě dodržovat zvláštní pravidla.