HEMANGIOMY VE SLEZINĚ je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Mateřská znaménka jsou barevné kožní skvrny, které jsou již od narození, nebo se rozvíjejí v průběhu života po narození. Mateřské znaménko může mít mnoho různých barev, může být hnědé, černé, světle modré, růžové, bílé, červené nebo i fialové. Některá mateřská znaménka jsou jen takové zbarvené skvrny na povrchu kůže a některé jsou vyvýšené nad kůži anebo jsou i znaménka pod povrchem kůže.
Červené znaménko hemangiom
Hemangiom je bezpečný druh cévního nádoru, který může vzniknout brzy po narození a může připomínat mateřská znaménka. Hemangiomy jsou obvykle bezbolestné a neškodné a jejich příčina není známa. Barva z hemangiomu pochází z extenzivního rozvoje krevních cév v jeho místě.
Typy hemangiomů:
Jahodový hemangiom se může objevit kdekoliv na těle, ale nejčastěji se vyskytuje na obličeji, zádech nebo na hrudi. Skládá se z malých úzce balených cév. Nemusí být hned od narození, ale mohou se rozvinout až po několika týdnech. Obvykle rostou rychle, zůstávají v pevné velikosti a pak mohou odeznít. Ve většině případů jahodový hemangiom zmizí v době, kdy je dítěti 9 let. Na místě hemangiomu může zůstat mírné obarvení nebo svraštění na kůži.
Kavernózní hemangiomy jsou podobné jahodovému hemangiomu, ale nacházejí se hlouběji. Mohou se objevovat jako červenomodrá houbovitá hmota, což je tkáň naplněná krví. Některé z těchto hemangiomů mohou zmizet samy od sebe, většinou u dětí v předškolním věku.
Skvrny v barvě červeného vína jsou plochá fialová až červená mateřská znaménka z dilatací krevních kapilár. Tato mateřská znaménka se vyskytují nejčastěji na obličeji a mohou se lišit ve velikosti. Tyto skvrny jsou většinou trvalé.
Lososové fleky jsou mateřská znaménka a objevují se u 30 až 50% novorozenců. Jedná se o malé krevní cévy (kapiláry), které jsou viditelné přes kůži. Nejčastěji jsou na čele, víčkách, horním rtu, mezi obočím a na zadní straně krku. Často vyblednou v průběhu růstu.
Jaké jsou příznaky červených hemangiomů?
Hemangiomy jsou kožní znaménka, která se vyvíjejí před nebo krátce po narození.
Hemangiomy jsou podobné cévám.
Jak se mohou hemangiomy diagnostikovat?
Hemangiom může být diagnostikován na základě vzhledu kůže. U hlubších mateřských znamének se používají testy, jako jsou magnetická rezonance, ultrazvuk, počítačová tomografie nebo biopsie.
Jaká je léčba hemangiomu a červených mateřských znamének?
Mateřská znaménka jako jsou losové fleky a jahodový hemangiom, které jsou dočasné tak nevyžadují žádnou léčbu. U trvalých znamének se dá používat kosmetika k jejich zamaskování. Perorální kortikosteroidy mohou snížit velikost hemangiomu, který se rychle rozrůstá a brání ve vidění nebo jiným životně důležitým funkcím. Nová a velmi perspektivní léčba závažných hemangiomů je pomocí sympatholytických neselektivních beta blokátorů, což jsou léky, které se používají k léčbě vysokého krevního tlaku.
Skvrny v barvě červeného vína, které se vyskytují na obličeji, mohou být ošetřeny v mladém věku s pulzním odbarvovacím laserem pro dosažení nejlepších výsledků.
Ostatní léčebné metody, kterými lze červená mateřská znaménka odstranit
Z hlediska vizuálního je vidět sytě červený útvar, podobný jahodě nebo malině, který se rozšiřuje buď do plochy na kůži, nebo může být pod kůží a nad ním je neporušená kůže. Roste do vnitřních struktur, které jsou vidět pod kůží. Hemangiom roste hlavně v prvních šesti týdnech, to je počáteční růst, do devíti měsíců roste velmi aktivně. Následně se do jednoho roku zastavuje jeho růst a většinou se začíná vstřebávat. Takové zkušenosti má většina rodičů. Stačí, když jejich pediatr růst hemangiomu hlídá. Léčba by v takových případech zbytečně zatížila organismus dítěte.
Hemangiomy nemusí být jen kosmeticky závažné, jako jsou třeba v obličeji, ale mohou být i funkčně závažné. Například rodí se děti, které mají hemangiom v oblasti krku a dýchacích cest a ty jim utlačují dýchací cesty. Potom je potřeba dětem zavést trubičku, která jim umožní, že dýchací cesty jsou volné. Jindy zase zasáhnou okolí očí nebo uší. Hemangiom může trápit i funkčně. Hemangiomy na čele vedou děti k tomu, že začínají šilhat, to znamená, že je zde potřeba zavést chirurgickou léčbu nebo jinou intervenci. Zvlášť proto, že v některých případech může hemangiom během pár týdnů narůst do obrovských rozměrů.
Pokud má dítě cévní hemangiomy, musí být pečlivě vyšetřeno svým pediatrem, protože není vyloučeno, že hemangiom může být i v jiném orgánu těla. Je určitá skupina hemangiomů, které skutečně spontánně zmizí, s růstem těla se situace zlepšuje. Hemangiomy se postupně mění, fibrotizují, což znamená, že se stávají vazivem. V případu hemangiomů je opravdu nejlepší to, čemu se říká aktivní NEléčení. Když se hemangiom ztrácí sám, většinou nezanechává ani jizvu a výsledek je takový, že v dospělosti jedinec ani neví, že něco takového měl.
Hemangiomy se nemusí vyskytovat jen na játrech, ale můžou se objevit kdekoliv na těle. Například hemangiomy na kůži se objevují nejčastěji u miminek a vypadají jako červená malina na kůži. O tom jak tyto kožní hemangiomy léčit například betablokátory se píše v tomto článku: Hemangiom na kůži.
Erytrocyty jsou červené krvinky. Význam řeckého slova je erythros – červený a kytos – buňka. Červená krvinka je nejběžnější krevní buňka. Její funkcí je zejména přenášení kyslíku z plic do ostatních tělních tkání. Erytrocyty obsahují červené krevní barvivo hemoglobin, které váže kyslík. Erytrocyty zanikají cca za 120 dní.
Lidské červené krvinky jsou menší než většina ostatních lidských buněk, jejich rozměr je přibližně 7,4 x 2,1 µm. Typická červená krvinka obsahuje zhruba 265 milionů molekul hemoglobinu, z nichž každá obsahuje čtyři hemové skupiny. Ženy mají kolem 4,8 milionu červených krvinek v 1 mm³ krve, muži ve stejném objemu asi 5,4 milionu. Lidé trvale žijící ve vyšších polohách s nižším obsahem atmosférického kyslíku mají větší množství erytrocytů než lidé z nížin. Červené krvinky jsou nejpočetnější buněčnou složkou krve. 1 mm³ obsahuje zhruba 4 až 11 tisíc bílých krvinek a 150 až 400 tisíc krevních destiček. V červených krvinkách zdravého člověka je vázáno cca 3,5 g železa, což je více než ve všech zbývajících tkáních dohromady.
Červené krvinky nemají jádra, tudíž se nedovedou samy dělit a množit, a proto se neustále tvoří v kostní dřeni velkých kostí během procesu zvaného erytropoéza. Erytropoéza je stimulována hormonem erytropoetinem, který je tvořen v ledvinách. Tvorba erytrocytů trvá zhruba sedm dní a jejich životnost je 100–120 dnů. V této době je z erytroblastů v kostní dřeni vypuzeno jádro, to na své membráně vystavuje fosfatidylserin a láká makrofágy, které pomocí DNáz buněčné jádro stráví. Staré či poškozené krvinky jsou pak obklopeny fagocyty, odbourány a jejich stavební materiál je uvolněn zpět do krve. Červené krvinky jsou odstraňovány především ve slezině. Hem z molekul hemoglobinu je vyloučen jako bilirubin.
Funkce erytrocytů spočívá v jejich cirkulaci krví mezi plícemi a buňkami všech tkání těla. Buňkám přinášejí erytrocyty kyslík a místo něj si berou oxid uhličitý, který buňky produkují jako odpad, a transportují ho do plic, kde se vydýchá z těla ven. Zralé erytrocyty jsou bezjaderné buňky a obsahují velice důležité červené krevní barvivo, takzvaný hemoglobin, který dává krvi červenou barvu. Právě na hemoglobin se váže kyslík nebo oxid uhličitý. Erytrocyt je pružný, a proto se může různě deformovat, aby se dostal i do nejužších cév. Postupně však svou pružnost ztrácí a je náchylnější k poškození v oběhu, až se nakonec rozpadne ve slezině. Proto je slezina je nazývána „pohřebištěm erytrocytů“. Části krvinek se recyklují a vytvoří základ pro další krevní buňky. Lidské tělo si takto šetří svůj stavební materiál.
Slezina (latinsky: lien, splén) je orgán nacházející se téměř u všech savců. Má podobnou strukturu jako velká mízní uzlina a funguje zejména jako krevní filtr. Není k životu bezpodmínečně nutná a její odstranění (například při vnitřním krvácení) nemá ve většině případů pro člověka tragické následky. Histologicky je tvořena bílou a červenou pulpou. Bílou pulpu vytvářejí uzlíky lymfatické tkáně – Malpighiho tělíska, která jsou tvořena z malých B-lymfocytů. Červená pulpa se skládá z vaziva, které je vyplněno krevními cévami. Její hmotnost kolísá v rozmezí 50–250 g.
Slezina má několik funkcí. Je článkem imunitní obrany organismu. Dochází v ní k syntéze protilátek. Slouží také jako krevní filtr s velkým množstvím makrofágů. Ty pohlcují a destruují poškozené nebo zanikající erytrocyty, leukocyty, bakterie a další materiál. Podílí se na recyklaci železa. Funguje jako rezervoár krve. Ve slezině se normálně objevuje krvetvorba ve fetálním období. Po vytvoření funkční kostní dřeně tvorba krvetvorných elementů ve slezině zaniká a objevuje se teprve, když je v organismu krvetvorných elementů málo.
Hemangiomy jsou vůbec nejčastější nádory, se kterými se děti potýkají. Ačkoliv jsou nezhoubné, je potřeba je hlídat. Nejčastěji se tvoří v obličeji, na krku a hrudníku, mohou také vzniknout i ve vnitřních orgánech, jako jsou játra.
Hnědé skvrny na dolních končetinách patří mezi aktinické kožní projevy. Kromě těchto skvrn se do této kategorie dají zařadit ještě seboreické verruky (stařecké bradavice), rozšířené žilky, červené tečky, útvary tvořené z cévek (odborně hemangiomy či senilní hemangiomy) a další. Začínají se velmi zvolna tvořit většinou ve věku kolem 30–40 let, v závislosti na genetických vlastnostech kůže a způsobu života jedince. Čím více UV záření kůže „zažila“, tedy absorbovala během celého dosavadního života (to znamená včetně dětství), tím větší obvykle bývá tendence ke vzniku skvrn, nejsou výjimkou i hnědé fleky na chodidlech.
Příčiny
Jaterní skvrny na nohou vznikají na základě nadměrného slunění. V závislosti na genetických vlohách postihnou tyto skvrny obvykle postupně v určitém rozsahu každého. Pokud jich není mnoho a nejsou spojeny s dalšími mnohočetnými aktinickými projevy, nemusí ani nutně esteticky vadit.
Co s tím dělat
Odstranění bývá svízelné, řadu skvrn lze odstranit pouze částečně – pouze zesvětlají, navíc je po těchto zákrocích ošetřená kůže obvykle velmi citlivá na další UV záření, při náhodném či neuváženém pobytu na slunci se tak skvrny mohou poměrně rychle tvořit znovu.
V méně naléhavých případech, kdy chirurgie není nutná, se volí pro rodiče často přijatelnější laserové ošetření. Léčba spočívá v několika sezeních, někdy na ni pacienti docházejí i rok. Tato léčba je téměř bezbolestná. Laserem se léčí převážně velké hemangiomy, které jsou na obličeji nebo na rukou.
Kapilární hemangiom se vyskytuje nejčastěji v kůži, kde vytváří červené skvrny. Lidově se mu také říká „jahodové znaménko“. Často nepředstavuje vážnější problém a lze jej léčit steroidy, kryoterapií, nebo odstranit laserem či chirurgicky.
2. Kavernózní hemangiom
Kavernózní hemangiom můžeme najít v kůži, pod kůží nebo i na vnitřních orgánech. Makroskopicky vypadá jako modravý či nafialovělý uzel. Menší uzlíky mohou spontánně vymizet během školního věku. Větší hemangiomy se mohou vyskytnout např. v hrtanu, kde ztěžují dýchání, nebo na očním víčku, kde omezují vidění. Dále je nutná léčba, buď injekčním podáváním steroidů, laserovou terapií či chirurgickým vynětím.
3. Arteriovenózní hemangiom
Arteriovenózní (racemózní) hemangiom lze vidět v kůži, ale i jinde. Je charakterizován velice krátkým úsekem, kde se přívodná tepna rozdělí na kapiláry a opět spojuje do značně rozšířených žil.
Operace jsou u hemangiomu až poslední volbou. Lékaři je provádějí jen u malého procenta dětí. Některé léky u některého pacienta mohou být i neúčinné. Posléze připadá v úvahu chirurgická terapie, nebo když hemangiom zastaví svůj růst, třeba se nepatrně zmenší, ale stále zůstává v nadměrné velikosti. V některých případech může hemangiom pokrýt celý obličej, zachvacuje oko, může být spojen i s vnitrobřišními orgány, s plícemi, může zasahovat až do lebky nebo mozku, pak je už obtížné s tím cokoliv udělat.
Betablokátory se často používají k léčbě vysokého krevního tlaku a srdečních problémů. Díky těmto lékům ale můžeme předejít operaci hemangiomů. Tyto preparáty mají navíc ještě relativně malé riziko vedlejších účinků. Mají značný efekt, který mění léčebný pohled na toto závažné onemocnění. V naprosté většině až na malé výjimky je efekt velmi dobrý a dosáhneme úplného vyléčení anebo dosáhneme operability hemangiomů. Během několika dnů je vidět velký úspěch. Betablokátory jsou určeny primárně pro léčbu srdce a tlaku, léčba hemangiomů s jejich pomocí musí probíhat za velmi přísného režimu. Rodina musí nejprve nastoupit na pár dnů do nemocnice, kde dítě několik dnů dostává betablokátory pod dohledem lékařů. Vedlejší účinky jsou minimální. Nebyl zaznamenán žádný nežádoucí závažný účinek, pro který by musela být léčba ukončena. Lékaři a posléze i rodiče musí také dávat pozor při dávkování. Děti léky užívají i několik měsíců. Během této doby musí rodiny docházet na pravidelné kontroly. Sleduje se krevní tlak, zda nedochází ke snížení, také se sleduje tepová frekvence, jestli opět nedochází k jejímu nepříjemnému snížení.
Hemangiomy jsou většinou malé a měří pouze 6 milimetrů, ale můžou být i velké, které pak měří až několik centimetrů. Většina hemangiomů v játrech nezpůsobuje žádné příznaky ani zdravotní problémy a proto jsou také objeveny jen náhodně, když jsou testovány nesouvisející zdravotní problémy. Jaterní hemangiom se nejčastěji najde při ultrazvuku nebo při CT břicha. Velké hemangiomy už mohou mít příznaky, zejména pokud jsou umístěny v blízkosti jiných orgánů, mohou způsobovat bolesti, nevolnost nebo zvětšení jater. Vzácně může dojít k prasknutí hemangiomu, což způsobuje silnou bolest a krvácení do břicha, které může být závažně nebo i život ohrožující.
Jedná se o skupinu parazitických prvoků vyvolávající celé spektrum parazitárních nákaz. Zdrojem nákazy bývají psovité šelmy nebo hlodavci. U nákaz vyvolaných Leishmania donovani a Leishmania tropica je zdrojem člověk. Přenos na člověka probíhá přes štípnutí bodavého hmyzu rodu Phlebotomus (Eurasie, Afrika) nebo Lutzomiya (Amerika). Leishmaniózy přenášené rodem Phlebotomus se vyskytují spíše v suchých oblastech polopouští, stepí a savan, zatímco americké mouchy jsou vázány na zalesněné oblasti. Problém představují rozvojové a chudé oblasti, ve kterých je leishmanióza rozšířenou smrtelnou nemocí vedoucí až k epidemiím. Podle lokalizace klinických projevů se rozlišují dvě základní formy leishmanióz: viscerální (postihuje vnitřní orgány) a kožní. Prevenci představuje vhodné oblečení a používání moskytiér a repelentů. Tato onemocnění podléhají epidemiologickému hlášení. Životní cyklus leishmanióz probíhá mezi lidským hostitelem a komárem. Leishmanie se u člověka vyskytují ve formě bez bičíku, napadají buňky, ve kterých dochází k jejich neustálému dělení, dokud napadená buňka nepraskne. Uvolněním parazitů dochází k šíření nákazy přes napadání dalších zdravých buněk. Pokud dojde k nasátí krve, dostávají se do trávicího traktu komára, kde se mění v bičíkatou formu. Zde dochází k dalšímu dělení, z jeho střev putují do hltanu a odtud při sání na člověku pronikají do nového hostitele a cyklus se opakuje. Původcem kožní formy jsou Leishmania tropica, L. major, L. infantum, L. ethiopica a americké druhy L. braziliensis a L. mexicana. Onemocnění se vyskytuje ve Středomoří, na Blízkém a Středním východě a ve Střední a Jižní Americe, odkud bylo importováno do Evropy. Inkubační doba je od několika týdnů do několika měsíců, ale ke kožním projevům může docházet i po několika měsících po návratu. Projevuje se vznikem papuly v místě, kde došlo k napadení hmyzem. Ta se postupně rozpadá na nebolestivý a špatně se hojící vřed se zduřeným okrajem. Může ale dojít k sekundární infekci, která mívá závažnější průběh. Kromě vzniku papul na kůži dochází i k postižení lymfatických uzlin v okolí vstupu infekce. Vyvolavateli kožně-slizniční formy jsou jihoamerické druhy Leishmania braziliensis a L. guyanensis, které se z místa vstupu infekce mohou pomocí lymfatických cest šířit do slizničního epitelu a dále do horních cest dýchacích. Ke klinickým projevům může dojít i po několika měsících či letech, kdy se již kožní projevy zhojily, ale nově se objevují vředy v ústech, nose nebo hltanu. Nebezpečí představuje skutečnost, že se šíří hluboko, čímž dochází k destrukci tkání a chrupavky. Viscerální forma je nejz
Tumory sleziny jsou vzácné. Nejčastější jsou sekundární infiltrace při lymfomech a leukemiích. Velmi vzácné jsou pak primární tumory – hemangiom, hemangiosarkom, primární maligní lymfomy sleziny. Metastázy jiných tumorů (zejména epiteliálních) jsou ve slezině vzácné, slezina je zpravidla bez metastáz i při generalizovaných tumorech břišní dutiny s karcinózou peritonea a mnohočetnou infiltrací jater.
Pacient ve většině případů nemá žádné příznaky a nemá bolest. Onemocnění může způsobit slabost, hubnutí, neodůvodněné zvýšení tělesné teploty. Spolu s nádorovým onemocněním sleziny se mohou vyskytovat apatické stavy a projevy anémie.
Léčba rakoviny sleziny spočívá v chirurgickém odstranění postižené oblasti (splenektomie), což je operativní zásah, který je založený na úplném odstranění patologické tkáně orgánu. Pokud je detekováno onemocnění v raném stadiu vývoje, je zde šance zachránit postižený orgán částečným odstraněním nádorových částí s následným ozářením nebo chemoterapeutickou léčbu.
Diagnóza v pozdějších stadiích onemocnění ve většině případů nevede k obnově těla a často končí úmrtím pacienta. Důvodem jsou vytvořené metastázy. Prognóza je dobrá při včasné diagnóze nemoci a je jedním ze základních kroků vedoucích k uzdravení pacienta.