Bolest v krku, vysoké horečky a puchýřky v ústech dokážou člověka doslova vyřadit z běžného fungování. Herpetická angína je onemocnění, které svými příznaky často vyděsí nejen rodiče malých dětí, ale i dospělé, protože průběh může být velmi nepříjemný a bolestivý.
V článku se podrobně dozvíte, co herpetická angína skutečně je, jak vzniká, jaké má příznaky, jak se léčí a kdy je nutné vyhledat lékaře. Vše přehledně, srozumitelně a s důrazem na správnou orientaci v léčbě i prevenci.
Příčina nemoci
Herpetická angína je způsobena virem HSV-1 (herpes simplex virus 1). Jedná se o DNA virus patřící do čeledi herpetických virů, který má schopnost vyvolat latentní – celoživotní infekci. Virus po prvotní infekci přetrvává nejčastěji v nervových gangliích, kde zůstává v neaktivní podobě.
Při oslabení organismu, zejména při snížení obranyschopnosti, stresu, horečnatých onemocněních nebo únavě, může dojít k reaktivaci viru. Infekce se šíří především slinami, přímým kontaktem nebo kapénkovou cestou.
Primoinfekce má rozdílný klinický obraz podle věku. U dětí se nejčastěji projeví jako gingivostomatitida, zatímco u dospělých bývá průběh označován jako akutní herpetická faryngotonzilitida. U kojenců a batolat může být první kontakt s HSV-1 velmi výrazný a bolestivý.
Gingivostomatitida je horečnaté onemocnění doprovázené zarudnutím, otokem a bolestivostí sliznice dutiny ústní. Jazyk, dásně i patro bývají posety drobnými běložlutými afty s červeným lemem. Dítě často odmítá jíst i pít, sliny mu vytékají z úst a bývají přítomné zvětšené krční uzliny.
Léčba je ve většině případů symptomatická. U těžších forem nebo při komplikacích se nasazují antivirotika, při bakteriální superinfekci pak antibiotika.
Může se projevovat zarudnutím a zduřením sliznice, bolestivostí, tvorbou puchýřků, aft až vředů. Může se vyskytnout bolest při polykání na horním patře. Příčinou těchto příznaků jsou nejčastěji infekce virového původu, případně bakterie, popálení, mechanické poškození sliznice, kousnutím do dásně.
U lidí je nejčastějším typem takzvaná herpetická aftózní stomatitida neboli herpetickágingivostomatitida, způsobená lidským herpesvirem HSV-1. Projevuje se tvorbou bolestivých aft o velikosti do 0,5 cm na dásních, jazyku a lícních částech sliznice ústní dutiny. U nemocných jedinců se může vyskytnout horečka, nechutenství, nadměrné slinění.
Syfilis: Také syfilis vytváří na rtech tvrdý vřed. Pokud nemoc postoupí do dalšího stadia, vznikají mokvavé pláty na rtech, sliznici tváří, na jazyku a v koutcích úst. Třetí stadium přináší destrukci tkání.
Herpetická stomatitida (herpetický zánět ústní sliznice), gingivostomatitida (zánět dásní a ústní sliznice), retní opar (herpes labialis): Jsou onemocnění, která mají stejného původce. Tím je herpes virus – virus oparu (HSV). Na první setkání s tímto virem reaguje každý organismus jinak, u některého jedince se prvoinfekce projeví jen jako lehká viróza (mrzutost, únava, mírně zvýšená teplota), ale u jiného může vyvolat těžké postižení celkového stavu s vysokými horečkami a nezbytným pobytem v nemocnici. Virus pak dále přežívá v epitelových buňkách a při jeho aktivaci vznikají typické puchýřky (opar).
Pásový opar je v podstatě druhé kolo onemocnění planými neštovicemi. Po vyléčení této nemoci se virus už na scénu vrací jen ojediněle. Nemoci v zásadě nelze stoprocentně předcházet. Pásový opar se vyskytuje na obličeji v oblasti trojklanného nervu a v oblasti očí. Pokud se pásový opar objeví v obličeji, je zde riziko ochrnutí obličejových nervů.
U dětí se v ústech vyskytují plané neštovice nebo takzvaná herpetickágingivostomatitida, což je infekční onemocnění způsobené herpes simplex virem, které nejčastěji postihuje malé děti od 1 roku do 5 let, vzácněji i adolescenty a mladší dospělé. Onemocnění je provázeno výsevem puchýřků přecházejících v bolestivé eroze, vysokou horečkou, sliznice v ústech je křehká, zarudlá a může krvácet. Postiženy bývají rty, dásně, jazyk, patro a vnitřní část tváří, u mladistvých pak krční mandle.
Léčba je u lehčích forem pouze symptomatická (tlumení bolesti, snížení teploty, podávání lokálních antiseptik a podobně), v těžších případech spočívá v podávání antivirotik.
Mezi možné komplikace herpetické gingivostomatitidy patří dehydratace a šíření infekce do oblasti očí, na prsty či kůži. Vzácnou komplikací je postižení centrálního nervového systému, ke kterému dochází spíše u osob s narušenou funkcí imunitního systému.
Herpetická angína se ve většině případů léčí pouze symptomaticky. Cílem léčby je zmírnění obtíží a podpora hojení sliznic.
Základní doporučení zahrnují:
klid na lůžku
léky proti bolesti a horečce (paracetamol, ibuprofen)
dostatečný příjem tekutin
šetrnou stravu nedráždící sliznice
Velmi důležitou roli hrají kloktadla, která ulevují od bolesti a podporují regeneraci sliznic. Hojení obvykle trvá přibližně 10–14 dní.
U těžších nebo nelepšících se případů může lékař nasadit antivirotika, nejčastěji acyklovir (např. Zovirax). Pokud dojde k bakteriální superinfekci, je nutné nasazení antibiotik.
Celková délka onemocnění se obvykle pohybuje mezi 5 až 7 dny, přičemž únava může přetrvávat i déle.
Primární infekce virem je obvykle asymptomatická nebo se projevuje nespecifickými příznaky, jako je faryngitida, specifická gingivostomatitida, nebo orálními či genitálními lézemi. Po infekci virem je navozena latentní infekce, která může být kdykoliv reaktivována, obvykle po nějaké spouštěcí události. Reaktivace latentní infekce je spojena s periodickým výskytem herpetických lézí v místě vstupu viru do organismu. Infekce genitálním oparem je rizikovým faktorem pro infekci HIV. Detekce IgG protilátek slouží k určení imunitního stavu organismu při vyšetření jednoho vzorku séra nebo jako diagnostická metoda pro stanovení primoinfekce. Podobně jako opar na rtu nejde zcela stoprocentně vyléčit. Většinou se musí pacient smířit s tím, že se mu bude pravidelně vracet.
Příznaky herpetické angíny nastupují obvykle náhle. Typické jsou vysoké horečky často přesahující 39 °C, výrazná bolest v krku a charakteristické puchýřky a afty v oblasti hltanu, mandlí a měkkého patra.
Mezi další časté projevy patří:
bolestivé polykání
škrábání a pálení v krku
dráždivý kašel
bolesti hlavy
výrazná únava až schvácenost
rýma, slzení
zvětšení krčních a podčelistních uzlin
Tyto obtíže obvykle trvají 2–3 dny. U některých pacientů se může následně objevit vyrážka na dlaních a ploskách nohou, což ale není pravidlem.
Plané neštovice jsou způsobeny virem, který se snadno šíří vzduchem a přenáší se pomocí kapének nebo přímým tělesným kontaktem a následnou kontaminací. Na těle postiženého se v průběhu nákazy objevují zarudlé flíčky, které se mění až po puchýřky vyplněné hnisem, a stav doprovází často i zvýšená teplota. Nejohroženější skupinou jsou děti, ve většině případů do dvou let (batolecí období), které se nakazí v kolektivu, tudíž velmi pravděpodobně ve školce. Šíření infekce je mezi dětmi velmi rychlé a nemocné dítě musí být od zdravých dětí izolováno.
Samotným příznakům předchází takzvané prodromy, což jsou první nespecifické známky, kdy člověk ještě neví, co mu vlastně je. U neštovic se vyskytuje zvýšená teplota až horečka spojená se zimnicí, třesavkou, bolestí hlavy či žaludečními potížemi, eventuálně řidší stolicí. Signálem, který by mohl nasvědčovat tomu, že jde o neštovice, je svědění a bolest kůže pnutím před vytvářejícími se flíčky a následná tvorba puchýřků vyplněných hnisající tekutinou. Neštovičky tak procházejí různými vývojovými stadii od makuly (zarudlá skvrnka) přes svědivý pupen (papula) až po vezikulu (puchýřek s tekutinou) přecházející v pustulu. Puchýřky jsou předurčené k prasknutí, vysušení a vzniku krust, které se mezi jedním až dvěma týdny odloupnou. Pokud je dítě nebo dospělý jedinec ve fázi, kdy má na těle krustičky, neměl by už nikoho nakazit. Puchýřky se nejčastěji tvoří ve vlasaté části hlavy, na obličeji, trupu a končetinách. Výjimkou však není ani výskyt na sliznici horních cest dýchacích, v konečníku, pochvě nebo očních víčkách.
Neštovicemi se můžete nakazit i v dospělosti. Průběh onemocnění je vždy komplikovanější, protože s přibývajícím věkem narůstá i riziko rozšíření infekce do mozku (herpetická meningoencefalitida) nebo do plic (pneumonie). Pokud se neštovicemi nakazí dítě v pubertálním nebo adolescentním věku či těhotná žena, novorozenec nebo lidé s oslabenou imunitou, je tu vyšší riziko komplikací. Fatální důsledky končící trvalým postižením mozku nebo smrtí jsou hrozbou, ale spíše ojedinělou komplikací. Každopádně se neštovice nesmí brát na lehkou váhu u žádného dítěte nebo dospělého.
Inkubační doba
Inkubační doba znamená dobu od styku s virem (průniku do organismu) do propuknutí klinických příznaků. V případě neštovic je to kolem dvou týdnů, někdy i déle. Virus vnikne do organismu přes sliznici a lymfatickou tkáň horních cest dýchacích, zde se pomnoží a pokračuje směle dál. U planých neštovic ho způsobuje herpetický virus varicella zoster.
Nákaza virem planých neštovic proběhne často před dlouhou dobou. Pásový opar pak vznikne následkem oslabení imunity vnějšími (stres, slunce, fyzická námaha) nebo vnitřními faktory (léčba oslabující imunitní systém, nemoc). V ČR je ročně hlášeno přibližně 6 500 případů. Jiná herpetická onemocnění (opar na rtech, genitáliích) jsou způsobena odlišným původcem (Herpes simplex). Průběh je takový, že před objevením puchýřků je 1–5 dní kůže napnutá, zarudlá, svědí a může i bolet. Výsev puchýřků se objevuje nejčastěji na jedné straně těla v průběhu nervů na hrudníku, bedrech a v obličeji a může být i v očích a uchu, ústní dutině a podobně. Puchýřky brzy prasknou a jejich obsah je velmi infekční. Po zaschnutí se pod krustou obnovuje kůže. Onemocnění může být doprovázeno zimnicí, zažívacími potížemi a někdy zvýšenou teplotou, svěděním, především však velkou bolestivostí na celé ploše výsevu. Výsev puchýřků bývá jednostranný, po jejich vyléčení (obvykle 2–4 týdny) zůstává někdy krutá bolest podél nervů po dobu týdnů až měsíců. Výsev na obličeji pak může vést k slepotě. Intenzivní bolest může přetrvávat i několik měsíců až let po odeznění vyrážky, často vede k intoleranci oblečení nebo nemožnosti se sprchovat.
Včasná léčba onemocnění může předejít krutým bolestem v místě výsevu oparu po odeznění onemocnění. Užívají se antivirotika, analgetika, antibakteriální masti a často i antidepresiva. Chronická bolest (bývá popisována jako elektrické šoky), kterou pásový opar zanechává, snižuje významným způsobem kvalitu života postižené osoby, která pod vlivem utrpení ztrácí radost ze života, přichází o koníčky. V současnosti existuje možnost očkování proti onemocnění pásovým oparem. Očkování se doporučuje jednou dávkou zejména osobám nad 50 let věku, které prodělaly onemocnění planými neštovicemi. Pokud daná osoba plané neštovice v minulosti neprodělala nebo si tím není jistá, aplikace vakcíny Zostavax poskytne imunitu proti planým neštovicím i proti pásovému oparu současně. Od poslední epizody herpes zoster do očkování musí uplynout nejméně 6 měsíců a nesmí být přítomna porucha imunity. Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Vakcína Zostavax sice funguje jako prevence neuralgie, tedy silných postherpetickcýh bolestí, nemá ale terapeutický účinek, a proto již proti bolesti nepomůže. Je nutné užívat silná analgetika.
Správná chvíle, kdy začít s účinnou léčbou pásového oparu, je poměrně krátká, proto se ihned poraďte s lékařem!