HNISAJÍCÍ KOUTEK je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Zubní lékaři často řeší i jiné problémy s ústy kromě těch, které se týkají zubů a dásní. Jedním z nejčastějších problémů je praskání kolem koutků úst. Ačkoli to obvykle není vážné, může to být bolestivé a nepříjemné.
Lékařsky je toto onemocnění známé jako úhlová cheilitida (doslova zánět úhlů rtu) se také nazývá perleche, odvozeno z francouzského lecher, lízat. Tento název výstižně popisuje tendenci postižených nutkavě si lízat vředy, aby zmírnili pocit podráždění, což ve skutečnosti může situaci ještě zhoršit.
Příčiny praskání koutků úst
Prasklý koutek úst má řadu možných příčin, které většinou pochází z úst nebo kolem úst, i když to ve vzácných případech mohou způsobit i systémová onemocnění nebo léky. Popraskané koutky se často vyskytují u mladších lidí, kteří slintají během spánku, nebo u starších lidí s hlubokými vráskami po stranách úst, které zvyšují pravděpodobnost výtoku slin a popraskání ústních koutků. K tomuto stavu může také přispět dlouhodobá expozice ve větru nebo chladu, špatně padnoucí zubní protézy nebo nedostatek zadních zubů, které pomáhají udržet napnutou strukturu obličeje.
Prasklý koutek na rtech bývá spojený s nedostatky ve stravě, včetně nedostatku železa a vitamínů B1, B2, B6 a B12.
U pacientů s prasklým koutkem se mohou také vyvinout kvasinkové infekce z kmene zvaného candida albicans. Tato plísňová infekce se pak může šířit celými ústy, což výrazně zesiluje fyzické nepohodlí.
Ve svém příspěvku PROBLÉMY S LÍCNÍHO NERVU PO CHIRURGICKO STOMATOLOGICKÉM ZÁKROKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Před půl rokem mi trhali dva dva oční zuby při kterých jsem měla komplikace a zákrok byl na chirurgickou stomatologické pohotovosti. Nyní mám pokleslý pravý koutek úst nateklou tvář vystřelující bolest až k uchu. Občas my brní pravá tvář poté je slabě necitlivá. Je možné že by vznikl problém po tak dlouhé době po trhání zubů?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
K zarůstání nehtů dochází častěji na dolních končetinách, zejména následkem nošení nevhodné obuvi a nedostatečné pozornosti věnované hygieně prstů u nohou. Zarůstající nehet vyvolává bolestivé a hnisající projevy. Obvyklá léčba spočívá v chirurgickém zákroku, který se provádí ambulantně. Pomáhá i vtlačení malého ústřižku gázy mezi nehet a nehtové lůžko, čímž se omezí dráždění nehtového lůžka při chůzi. Homeopatickou léčbou se někdy může podařit navrátit nehet do normálního stavu a hnisající ložisko vyléčit. V úvahu přicházejí zejména níže uvedené přípravky.
V naší poradně s názvem PŘÍRODNÍ LÉČENÍ VYRÁŽKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michal Dobrý.
Dobrý den,
Již druhý rok mám na stehnech, lýtkách a kotnících vyrážku která se objevila loni v červenci a zmizela cca v říjnu byť po ni zůstaly jizvy. Letos se objevila znovu, téměř ve stejnou dobu. Jedná se o pupínky které hnisaji a když se zmačknou prasknou a někdy krvácí. Z principu volim přírodní léčiva ale zatím bez významných pokroků. Zkusil jsem třeba konopný olej ale ten nepomohl. Pokud má někdo podobnou zkušenost prosím o radu.
Děkuji, hezké dny.
Michal Dobrý.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Taková vyrážka, u které se dělají hnisající pupínky a zůstávají po nich jizvy, nepůjde vyléčit jen tak obyčejnými přírodními prostředky. Na to bude potřeba použít antibiotika nebo antivirotika, podle druhu příčiny, vše na lékařský předpis. Neriskujete komplikace nebo další jizvy a zastavte se s tím na kožním. Dostanete předpis na lék, který vás toho rychle zbaví.
Plané neštovice jsou způsobeny virem, který se snadno šíří vzduchem a přenáší se pomocí kapének nebo přímým tělesným kontaktem a následnou kontaminací. Na těle postiženého se v průběhu nákazy objevují zarudlé flíčky, které se mění až po puchýřky vyplněné hnisem, a stav doprovází často i zvýšená teplota. Nejohroženější skupinou jsou děti, ve většině případů do dvou let (batolecí období), které se nakazí v kolektivu, tudíž velmi pravděpodobně ve školce. Šíření infekce je mezi dětmi velmi rychlé a nemocné dítě musí být od zdravých dětí izolováno.
Samotným příznakům předchází takzvané prodromy, což jsou první nespecifické známky, kdy člověk ještě neví, co mu vlastně je. U neštovic se vyskytuje zvýšená teplota až horečka spojená se zimnicí, třesavkou, bolestí hlavy či žaludečními potížemi, eventuálně řidší stolicí. Signálem, který by mohl nasvědčovat tomu, že jde o neštovice, je svědění a bolest kůže pnutím před vytvářejícími se flíčky a následná tvorba puchýřků vyplněných hnisající tekutinou. Neštovičky tak procházejí různými vývojovými stadii od makuly (zarudlá skvrnka) přes svědivý pupen (papula) až po vezikulu (puchýřek s tekutinou) přecházející v pustulu. Puchýřky jsou předurčené k prasknutí, vysušení a vzniku krust, které se mezi jedním až dvěma týdny odloupnou. Pokud je dítě nebo dospělý jedinec ve fázi, kdy má na těle krustičky, neměl by už nikoho nakazit. Puchýřky se nejčastěji tvoří ve vlasaté části hlavy, na obličeji, trupu a končetinách. Výjimkou však není ani výskyt na sliznici horních cest dýchacích, v konečníku, pochvě nebo očních víčkách.
Neštovicemi se můžete nakazit i v dospělosti. Průběh onemocnění je vždy komplikovanější, protože s přibývajícím věkem narůstá i riziko rozšíření infekce do mozku (herpetická meningoencefalitida) nebo do plic (pneumonie). Pokud se neštovicemi nakazí dítě v pubertálním nebo adolescentním věku či těhotná žena, novorozenec nebo lidé s oslabenou imunitou, je tu vyšší riziko komplikací. Fatální důsledky končící trvalým postižením mozku nebo smrtí jsou hrozbou, ale spíše ojedinělou komplikací. Každopádně se neštovice nesmí brát na lehkou váhu u žádného dítěte nebo dospělého.
Inkubační doba
Inkubační doba znamená dobu od styku s virem (průniku do organismu) do propuknutí klinických příznaků. V případě neštovic je to kolem dvou týdnů, někdy i déle. Virus vnikne do organismu přes sliznici a lymfatickou tkáň horních cest dýchacích, zde se pomnoží a pokračuje směle dál. U planých neštovic ho způsobuje herpetický virus varicella zoster. Te
Prudké (akutní) onemocnění plísní se nejčastěji projevuje jako intenzivní svědění až bolest v místech, kde kůže přiléhá k protilehlé kůži, a to dlouhodobě nebo trvale. Laicky jsou tyto potíže označovány nejčastěji jako zapářka, zapaření či opruzení. Mezi akutní onemocnění plísní rtů patří prasklý ústní koutek nebo ret. Vyskytuje se bez rozdílu věku a pohlaví. Jako každá plíseň je prasklý koutek přenosný (nakažlivý). Rozhodně takovému onemocnění neprospívá olizování rtů či jelení lůj. (Jelení lůj je vhodný na léčení popraskaných rtů například ze zimy při lyžování.)
Léčba: Při těchto projevech je třeba vyhledat praktického nebo kožního lékaře, který doporučí nejvhodnější léčbu – protiplísňové léky ve vhodné formě. Paradoxně u rozvinutých plísňových kožních nemocí nepomáhá zvýšená hygiena. Časté sprchování nebo koupání naopak podporuje rozvoj akutních kožních plísní. Kožní plísně se vyskytují častěji u lidí postižených cukrovkou. Zvláště neléčená nebo nepoznaná cukrovka s vysokou hladinou cukru v krvi podporuje rozvoj plísní. Vysoká hladina cukru v krvi je totiž vhodnou potravou pro plísně a kvasinky.
Mastnota, která se na obličeji tvoří, znemožňuje pleti dýchat. Proto se začnou postupně rozevírat póry do rozměrů, které nelze přehlédnout a ubírají pleti na její jemnosti a kráse. Navíc otevřené póry jsou přímou pozvánkou pro vstup různých nečistot, jako je například pot, prach a další, se kterými se každodenně setkáváme od rána do večera, jak na ulici, v zaměstnání, při zábavě, tak i doma. To se týká i make-upu a pudrů, které pak velké póry mohou ucpat. Nečistoty v pórech zůstávají a způsobují začervenání pokožky, nehezké svědivé fleky, černé tečky, různé pupínky, ale i malé bolestivé hnisající vřídky a akné, které mohou přejít až do těžkých a nekontrolovatelných dermatitid, jež pleť nevratně poškozují. Proto tak často potkáváme na ulicích velké množství lidí s nemocnou pletí, za kterou se sami stydí a trpí určitým komplexem, především sociálním.
Základ čištění: pleťové mléko, tonikum a pleťová voda (vše bez alkoholu)
"Hodně lidí s mastnou pletí používá pleťové vody s alkoholem v domnění, že pokožku tím odmastí a vysuší. Ale opak je pravdou! Obsažený alkohol pleť dráždí a vyvolává další tvorbu mastnoty, která se tak neustále zvyšuje," říká Zuzana Hájková, kosmetická terapeutka. Základem zdravé a hezké pleti je její každododenní důkladné očištění. Ráno čistíme pleť od potu, prachu a vydatných nočních krémů, večer ji očistíme od make-upů, pudrů a všech nečistot, které na ní během dne ulpívají, Kvalitní vyčištění pleti je absolutní základ péče. Pokud pleť pokaždé důkladně nevyčistíme, tak nepomůže žádný sebekvalitnější krém. Povrch pleti pokrývají malé šupinky, které jsou uložené přes sebe jako střešní tašky. Díky tomuto uložení šupinky nečistoty dobře uzamknou a ty se zde začnou rozkládat (později vznikají záněty v pokožce). Proto je nutné vždy ráno a večer pleť dokonale vyčistit kvalitním pleťovým čistícím mlékem. Naneseme ho na prsty a krouživými pohyby důkladně vmasírujeme do kůže, od krku směrem nahoru, přes celý obličej až na čelo. Nesmíme zapomenout na nos a jeho okolí. Pohybem odspoda nahoru nadzvedáváme jednotlivé šupinky a tak je perfektně vyčistíme. Tím, že jsme nadzvedli všechny šupinky na pleti, jsme vlastně otevřeli póry. Mléko, které otevřené póry čistí, necháme chvilku působit a smyjeme ho vodou.
Rozšířené póry
Póry na pleti se samy uzavírají za 5 až 12 hodin, což je velmi dlouhá doba na to, aby se zanesly nečistotami. Proto je nutné póry po vyčištění ihned uzavřít, aby zůstaly čisté. Proto vždy aplikujeme pleťové tonikum jenž pleť tonizuje a uzavře póry. Pleťová voda není příliš vhodná, jelikož slouží hlavně k dočištění pleti. Velmi vhodné je tonikum značky NouriFusion, které je na&
Příchod ječného zrna je obyčejně ohlašován nejprve bolestí celého víčka. Posléze dochází ke koncentraci bolesti a zčervenání jednoho místa (obyčejně kolem 3. dne). Vzniká zarudlá boule vyplněná hnisem. Tato boule – měkký uzlíček – může někdy zaniknout v celkovém otoku oka. Pro potvrzení přítomnosti ječného zrna může lékař provést manévr přetočení víčka vnitřkem ven. Na vnitřní straně víčka je patrné žluté hnisající zrno. Vlivem změn hustoty produktů očních žláz, přítomností hnisu v ječném zrnu a zvýšeným tlakem víčka na oko může někdy dojít k zastřenému vidění.
Měsíček lékařský se v lidovém léčitelství užívá už od 12. století. Dokáže pomoci s léčbou mnoha potíží a také je skvělou prevencí. Pomáhá při problémech se žlučníkem, játry nebo trávicí soustavou. Je účinný při žloutence, průjmech, parazitech nebo zánětech tlustého střeva a trávicího ústrojí. Také dokáže zmírnit silnou menstruaci nebo menstruační bolesti, křeče a zlepšuje krevní oběh. Snižuje vysoký tlak, hojí záněty a rány, díky čemuž ho můžete využít i jako kloktadlo na záněty ústní dutiny. Je to vlastně přírodní antibiotikum, vyléčí i záněty očí a uší. Měsíček je také prevencí proti některým typům rakoviny – trávicího ústrojí, prsou nebo dělohy. Zevně je vynikající na hojení jizev, spálenin, omrzlin, podlitin, plísní, akné, ekzémů, ran nebo i hemoroidů. Je skvělý také na všechny typy poškození pokožky, dokonce i na hnisající rány. Pleť zvláčňuje a zjemňuje, vyhlazuje i celulitidu a strie.
Měsíček léčí a zlepšuje:
jaterní problémy včetně žloutenky;
trávicí potíže – průjmy, záněty, vředy, parazity;
žlučník a žlučové kameny;
silnou a bolestivou menstruaci;
křeče;
krevní oběh;
krevní tlak;
záněty vnitřní i vnější;
hnisavé rány;
omrzliny a spáleniny;
ekzémy, akné;
potíže při angínách;
plísňové onemocnění;
křečové žíly, proleženiny;
hemoroidy;
je prevencí mnoha chorob.
Vnitřní použití měsíčku: Měsíček lékařský je považován za poměrně významné přírodní antibiotikum, je to tedy zbraň proti mnohým, pouhým okem neviditelným potvůrkám, dotírajícím na naše tělo. Vnitřně se nejčastěji používá ve formě čaje ze sušené drogy. Pravidelné pití čaje z této bylinky je vhodným lékem proti některým bakteriím, virům a kvasinkám škodícím v zažívacím ústrojí. Pomáhá hojit onemocnění trávicího traktu, jako jsou záněty a vředy, stimuluje vylučování žluči a činnost jater, je tedy celkově prospěšný pro náš metabolismus. Protože také podporuje pocení, je vhodný i při nachlazení. Je to významný antioxidant, zbavuje tělo volných radikálů a tím chrání buňky našeho těla před poškozením. Přírodními léčiteli je často předepisován při léčbě některých typů rakoviny; i odborníci klasické medicíny stále zkoumají jeho účinky proti nádorovému bujení a často ho doporučují jako doplněk klasické léčby.
Vnější použití měsíčku: Měsíček je velmi ceněný pro své dezinfekční, antibiotické a antiseptické účinky. Šetrně léčí plísňová onemocnění kůže, na které klasická medicína často předepisuje léky s nepříjemnými vedlejšími účinky nebo omezenou dobou používání. Pro tyto účely lze použít jak nálev, tak mast z měsíčku. Nálev aplikovaný jako koupel úspěšně potlačuje i nepříjemné kvasinkové onemocnění reprodukčních orgánů. Masti a krémy s výtažkem měsíčku jsou velice hojivé. Používají se na kožní záněty, menší poranění kůže, špatně se hojící jizvy, popáleniny, omrzliny, plísně, opruzeniny, bércové vředy, křečové žíly, lišej, některé typy ekzémů a p
Zánět středního ucha (Otitis media) je bolestivé onemocnění projevující se převážně u dětí. Rozlišujeme zánět akutní, trvající maximálně několik dní, a zánět chronický, který může trvat i podstatně déle. Akutní zánět středního ucha se často rozvíjí při infekcích horních cest dýchacích, projevujících se rýmou, kašlem, ale vzniknout může i za plného zdraví. První příznaky se projevují zpravidla v noci jako rychle nastupující bodavá bolest v jednom, případně v obou uších. Malé děti začnou hlasitě plakat a drží se za bolavé ucho. Postižené ucho je zalehlé a pacient má pocit, že na něj hůř slyší. Zánět středního ucha doprovází zvýšené teploty nebo horečky s celkovou únavou organismu, při horečkách se může objevit i zvracení či průjmy. Prudké bolesti jsou vyvolány tlakem nahromaděného hnisu a zanícením sliznic za bubínkem. Bubínek je charakteristicky vyklenutý ven, což pozná až lékař na ORL (ušní-nosní-krční oddělení). Zánět může probíhat i chronickou formou. Při chronickém zánětu středouší se však nevyskytují horečky ani prudká bolestivost, pacienti pociťují spíše pálení, svědění, šumění či praskání v postiženém uchu, stěžují si na nedoslýchavost a mají permanentní pocit zalehlých uší.
Jako první pomoc při zánětu středního ucha poslouží klasické léky proti bolesti (v podobě sirupů nebo čípků existují i vhodná analgetika pro děti), případně studený obklad na postižené ucho. V počátečních stadiích zánětu může lékař naordinovat antibiotika. Zánět středního ucha si však velmi často vyžádá akutní zákrok a je proto velmi častou příčinou příjmů na ORL pohotovosti. Pokud je bubínek tlakem hnisající tekutiny již značně vyklenut, provádí lékař takzvanou paracentézu – propíchnutí bubínku. Lékař při tomto zákroku protne tenkou jehlou ušní bubínek a odsaje hnis, který se ve středním uchu nachází. Samotné propíchnutí je značně bolestivé, avšak po odtečení hnisu následuje okamžitá úleva od bolesti.
Dle uvážení může lékař po tomto zákroku předepsat léčbu antibiotiky. Po zákroku je nutné udržovat zvukovod v čistotě, neboť ještě několik dní může z ucha vytékat zbytek hnisavé tekutiny. Do ucha se kape borová voda, po nakapání si pacient lehne na postižené ucho s kapesníkem tak, aby mohl sekret odtékat. Důležité je také udržovat volné dýchací cesty, tedy důsledně smrkat, případně kapat nosní kapky k jejich uvolnění.
Oteklé nohy a červené fleky mohou signalizovat bércový vřed. Bércový vřed je chronické poškození kůže následované rozpadem a úplným odumřením tkáně. Projevuje se otokem a červenými fleky v oblasti dolních končetin.
Příčiny
Bércové vředy vznikají ve většině případů na podkladě dlouhodobé nedostatečnosti žilního systému dolních končetin. Hlavním úkolem žil je transportovat neokysličenou krev z dolních končetin směrem k srdci a pak dále do plic, kde je krev obohacena o kyslík a následně přes srdce pumpována znovu do oběhu. Z různých příčin však může dojít k poškození žilní stěny, která se stává tenčí a méně kvalitní, a žíly pak nejsou schopné správně plnit svoji funkci. Kvůli tomu vázne okysličování tkání dolních končetin, což se navenek projeví změnou barvy kůže na nohou ve smyslu blednutí. Rovněž dochází ke snížení kvality ochlupení, případně jeho úplné ztrátě, a v neposlední řadě také ke snížené schopnosti hojení ran. Drobná poranění kůže, škrábnutí nebo štípnutí hmyzem, které by se za běžných okolností zahojila, tak pro pacienta představují značné riziko, jelikož může snadno dojít k zanesení škodlivých mikroorganismů do rány. Postupně vzniká rozsáhlá hnisající rána nazvaná bércový vřed.
Bércový vřed má podobu různě velké okrouhlé červené rány, která zasahuje různě hluboko do tkání. Její spodina může mít různou barvu, a to podle toho, v jaké fázi hojení se právě nachází. Mrtvá tkáň bývá tmavě hnědá až černá, mokvající zhnisaný vřed má spodinu žlutozelenou, a pokud začíná zarůstat novou tkání, zabarví se do červena. Poškozené místo je velice bolestivé a náchylné k infekci.
Co s tím dělat
Klíčovým bodem léčby bércových vředů je časná diagnostika a léčba zahájená v počátečních stadiích onemocnění, které mohou pacienta ochránit před vznikem mnohých komplikací. Cílem léčby je především odstranění příčin bércového vředu. Dále je potřeba léčit onemocnění, která jeho vzniku napomáhají, či která naopak vznikla v jeho důsledku. Výhodná je takzvaná elevace končetiny, což znamená odlehčování končetiny, aby byla vyvýšena. Rovněž je vhodné bandážování končetiny obinadlem, které omotáváme od prstů na nohou až po koleno. Co se týče samotné léčby, jde o takzvané vlhké ošetřování vředu. Používají se k tomu speciální materiály a hydrogely, které obsahují různé účinné látky. Užívají se jako krycí materiály v různých stadiích hojení. Je třeba mít na paměti, že se jedná o chronické onemocnění, a tak je i léčba bércového vředu dlouhodobá.
Prašivá kočka velmi pravděpodobně nebude trpět sarkoptovým svrabem. Častější je u koček svrab ušní (špinavé uši u koček), který se projevuje jako špinavé uši. Kožní změny na hlavě může způsobit také plíseň nebo hnisající poranění, případně se u koček vyskytuje takzvaný notoedrový svrab, což je druh prašiviny postihující převážně kočky. Sarkoptový svrab je u kočky opravdu vzácným nálezem, k jeho rozvoji je potřeba zhroucení imunity kočky, například při nemoci FIV. Projevuje se krustózním zánětem kůže na obličeji a na ušních boltcích a postižením tlapek, které může být doprovázené i ztrátou drápků. Na těle se objevují lupy. Kočka se z důvodu svědění nadměrně olizuje, takže si může vylízat lysiny. Inkubační doba svrabu u kočky může být dlouhá i několik měsíců.
Některé kočky jsou proti svrabu přirozeně odolné, takže i když žijí v promořeném prostředí, neonemocní. Je to ale spíše výjimka a nelze na ni spoléhat. To platí nejen pro nakažení strupovkou kočičí (Notoedres cati), ale také pro mnohem častější ušní prašivinu, kterou způsobuje strupovka ušní (Otodectes cynotis). Ta vyvolává velmi časté onemocnění zevního zvukovodu. Žije na povrchu kůže zvukovodu, a protože může být až 0,5 mm velká, lze ji občas rozeznat pouhým okem nebo lupou. Diagnóza se potvrdí mikroskopickým vyšetřením ušního výtěru, ve kterém se nacházejí živé i mrtvé zákožky. Dráždivým působením parazita vzniká zánět zvukovodu s nadměrnou tvorbou ušního mazu. Ten bývá tmavě hnědý až černý, drobivý a připomíná kávovou sedlinu. Ušní boltce jsou bolestivé, zarudlé a kočka se škrábe.
Onemocnění je velmi nakažlivé, šíří se přímým kontaktem z kočky na kočku při větší koncentraci koček, zvláště v horších hygienických podmínkách. Parazit je rozšířený celosvětově, může působit záněty zvukovodů u psů i jiných masožravců. Na člověka není přenosný.
Dnešní chirurgie přiložením tohoto balzámu na gázovém čtverci podporuje dozrání furunklů. Dále se doporučuje na hnisající, nehojící se rány. Višněvského balzám se většinou používá na noc, přičemž se nanese na gázu, která se přiloží na problematickou část a lehce se obváže obinadlem. Pozor, Višněvského balzám obsahuje bukový dehet, který je citlivý na sluneční záření, takže vlivem UV paprsků velmi často podráždí pokožku v místě aplikace. Toto podráždění se projeví výrazným zčervenáním.
Upozornění:
Přípravek se používá 1x denně v intervalu 1–2 dny. Přiměřené množství suspenze se nanese na gázu a přiloží na postižené místo.
Těhotné nebo kojící ženy mohou používat přípravek pouze na doporučení lékaře.
Ošetřené části kůže je třeba chránit před slunečním zářením obvazem nebo oděvem.
Délka léčby je různá, záleží na druhu, rozsahu a rychlosti hojení onemocnění.
Nedojde-li při léčbě přípravkem do 3 dnů k ústupu obtíží, nebo naopak dojde ke zhoršení, či se projeví nežádoucí účinky přípravku, přerušte léčbu a poraďte se s lékařem.
Při použití přípravku na kožní zánět překračující rozsahem 5 % tělesného povrchu může docházet k prostupu látek obsažených v přípravku kůží do celého systému.
Před upotřebením je nutné přípravek v dóze protřepat.
Popraskané ústní koutky nebo prasklý ret je v mnoha případech plíseň rtů. Plíseň rtů postihuje člověka bez rozdílu věku a pohlaví. Jako každá plíseň, tak i prasklý koutek, je přenosná - nakažlivá. Nejčastější příčinou plísně rtů je kvasinka candida. Léčbou plísně rtů rpzhodně není jelení lůj nebo olizování rtů. Jelení lůj je vhodný na léčení popraskaných rtů ze zimy, například po lyžování v mrazu. Proti kvasinkám se bojuje nejlépe s pomocí probiotik a sacharidovou dietou.
Popraskané koutky také velmi často provázejí různé stroupky, které bývají obtěžující a někdy dosti svědivé. Ale drápání a škrábání postiženého místa je to nejhorší, co můžeme udělat. Jednak tím zpomalujeme hojení, a protože většina koutků vzniká díky bakteriím, tak je i samozřejmě roznášíme dále. A to rozhodně není nic rozumného. Základem je hygiena, tudíž nejen nemocné místo neškrábeme, ale také na něj nesaháme, a pokud možno se snažíme během onemocnění omezit i olizování rtů. Pokud už chceme na koutek sahat, můžeme ho jemně namazat olivovým olejem, případně použít krémy, které obsahují aloe vera.
Mezi typické babské rady patří různé míchání másla nebo již zmiňovaného olivového oleje s rozdrobeným droždím a potírání koutků touto směsí (dnes tento efekt může nahradit koupený krém, ale tady máte jistotu, co léčivo obsahuje).
Naše moudré prababičky také využívaly dnes už nepříliš obvyklý rybí tuk, který míchaly s medem (lžička medu na deset kapek tuku). Tato směs se nanášela před spaním a ještě na půl hodiny zabezpečila malým kouskem sterilní gázy či látky tak, aby se léčivo mohlo dobře vstřebat.
Poslední babskou radou, kterou ale dnešní medicína částečně vyvrací, je utření lžičky droždí se lžičkou cukru. Obě ingredience by se poté měly zalít 1 dcl teplého, ale ne horkého mléka. Po důkladném rozmíchání můžeme nápoj ihned vypít. Tento lék by měl člověk užívat jeden týden jednou denně. Droždí a mléko samozřejmě nemohou uškodit, ba spíše naopak. Problém je jen v tom cukru, který je občas při problémech s koutky doporučeno vysadit (a taktéž například omezit ovoce). Ale pokud sladíme minimálně, tak nám rozhodně tento nápoj pomůže.
Prasklé koutky vznikají z nedostatku železa a vitamínu B. Proto by mělo dojít k doplnění těchto chybějících prvků. Nejlepší cesta je skrze potraviny, ale to neznamená, že nemůžete vyzkoušet i lékárenské doplňky. Většinou pomohou. Prasklý koutek může být způsoben i nedostatkem zinku.
Onemocnění cévní mozkovou příhodou je charakteristické svými příznaky, kdy dochází k motorickým a smyslovým poruchám. Může mít spoustu projevů, které jsou většinou neurologického původu, ale v 5 % se vyskytuje jako asymptomatická (bez příznaků). Vždy závisí na poškozené oblasti mozku.
Pokud jste v přítomnosti člověka, jenž právě utrpěl CMP, poznáte to většinou na první pohled. Charakteristické je, že pacient vypadá jako by byl mimo sebe, je zmatený, má povislý koutek a jazyk k jedné straně úst. Samovolně mu mohou vytékat povislým koutkem sliny z úst. Má poruchu řeči – nemůže pořádně artikulovat. Jestliže mu budete aspoň trochu rozumět, bude si stěžovat, že nevidí na jedno oko a nebude moci hýbat polovinou těla. Může být úplně nehybný a hýbat jen očima (nebo jedním okem) a vidět a slyšet, co se děje v okolí, ale nemůže se vyslovit či vám dát najevo, co mu je. Při cévní mozkové příhodě se často objevují tzv. parézy (ochrnutí, částečná ztráta hybnosti) či plegie (úplné ochrnutí, obrna, úplná ztráta hybnosti). Je charakteristické, že parézy i plegie se vyskytují vždy na jedné půlce těla (pravé či levé) a je to vždy na druhé straně než mozková hemisféra, kde došlo k poškození mozkové tkáně. Někdy se po CMP vyskytuje i porucha čití – hypestezie. Pacient má problém s koordinací pohybů, orientací v místě a času, nedokáže vyjádřit myšlenku (nenachází správná slova). Při těžké cévní mozkové příhodě dochází i ke ztrátě vědomí až úmrtí – poruchou center, která jsou důležitá pro základní životní funkce, a edémem (otokem) mozku.
Uzdravení pacienta záleží na míře poškození mozku, prodlevou v léčbě a následnou péčí a rehabilitací. V mnoha případech může i přesto dojít k vyléčení. Na druhé straně je však mrtvice stále častou příčinou úmrtí – uvádí se až 20 % během prvního měsíce od příhody. Také proto, že cévní mozkovou příhodu pacient může prodělat opakovaně jako například infarkt myokardu. Ze statistik ale vyplývá, že zcela se uzdraví až 40 % pacientů.
Obrna lícního nervu se projeví velmi rychle. Jedinec je večer naprosto zdráv a ráno se probudí s plně rozvinutými příznaky. Diagnostika není vzhledem k typickým příznakům nijak složitá a spadá do kompetence neurologa. Včasné určení diagnózy je velmi důležité pro další vývoj nemoci. Velkou pozornost je třeba věnovat postiženému oku. Jeho rohovka je náchylná k vysychání, což může vést až ke ztrátě zraku.
Podle příznaků rozlišujeme dva typy Bellovy obrny:
Centrální forma obrny lícního nervu je charakteristická neschopností dovřít pusu na jedné straně. Postižený koutek je pokleslý a z úst vytékají volně sliny. K projevům dochází na jiné straně, než na které byl postižen lícní nerv.
Periferní forma obrny je kromě pokleslého koutku typická také nemožností zavřít oko. To zpočátku silně slzí a nemocný není schopen ani mrknout. V tomto případě je postižena celkově veškerá mimika na dané půlce obličeje.
Bellova obrna postihuje zpravidla pouze jednu půlku obličeje, pokud se příznaky projeví na obou částech, je nutné uvažovat o jiném neurologickém onemocnění.