Hydrofilníobinadlo je vyrobeno z kvalitní směsové střiže, která dodává obinadlu potřebnou jemnost, savost a prodyšnost. Hydrofilní obvaz je tkaný v různých šířích, což zaručuje pevný a netřepivý okraj. Nesterilní hydrofilní obinadla jsou balená v plastikovém obalu po 10 kusech. Hydrofilní pletené obinadlo je vhodné pro široké použití ve zdravotní péči především k fixačním účelům. Sterilní varianta je určena k fixacím ran tam, kde hrozí sekundární kontaminace rány přes sterilní krytí, nebo při přímé fixaci rány, kde je využito absorpčních vlastností obinadla.
Hydrofilní pletené sterilní obinadlo je vhodné především ke spolehlivé fixaci kryté rány. Díky široké škále dodávaných velikostí lze obinadlo použít na všechny části těla. Sterilní hydrofilníobinadlo je vyrobeno ze 100% viskózové střiže.
Pružné obinadlo je trvale elastické krátkotažné obinadlo. Toto obinadlo je charakteristické nízkou tažností (90%), která způsobuje tuhou kompresi s vysokým pracovním a nízkým klidovým tlakem. Obinadlo je měkké, prodyšné, při nošení se nevytahuje. Lze jej přiložit i na kónické části těla, kde bezpečně sedí. Obinadlo lze prát při teplotách do 60 °C.
Elastické obinadlo slouží k ošetření akutních a chronických onemocnění žilního a lymfatického systému u mobilních a imobilních pacientů. Elastické obinadlo je charakteristické nízkou tažností, která způsobuje tuhou kompresi s vysokým pracovním tlakem. Má malou zpětnou sílu, proto vytváří nízký klidový tlak. Dobře se přizpůsobuje změnám obvodu končetin po zahájení léčby. Obinadlo je vhodné k zahájení i k pokračování léčby a je možné ho přikládat až do doby úplného ustoupení otoku, případně vyhojení vředu. Obinadlo je vyrobeno ze 100% bavlny.
Obinadlo Lenkideal je trvale elastické obinadlo s krátkým tahem a roztažitelností cca 90 %. Vyrábí se v různých velikostech a délkách. Toto obinadlo se používá ke komprimující fixaci krytí ran, k aplikaci masťových obvazů, ke kompresi končetin ve flebologii, k profylaxi trombózy před, během i po operaci; pro podporu a odlehčení při distorzích a kontuzích, pro sportovní bandáže, k léčbě zánětů šlachových pochev, též k fixaci dlah.
Stahovací obinadlo je obvazový materiál neboli obvazivo, někdy hovorově nazývané fáč. Stahovací obinadlo je vhodným způsobem upravený sterilní materiál, který je určený k fixaci poranění či ke stažení pohmožděného svalu. Při použití používejte vždy čisté a sterilně ošetřené stahovací obinadlo. Velikost stažení vždy volte dle pocitu a potřeby.
Obinadlo na popáleniny je vyráběno z netkané textilie potažené hliníkem a je kombinované se savou netkanou textilií. Toto obinadlo se používá k podkládání při léčbě otevřených velkoplošných popálenin. Obinadlo dobře odsává tekutinu a jeho hladký povrch se nelepí na ránu. Tímto způsobem je zajištěn klid při hojení a při šetrné výměně obvazu, čímž se pozitivně ovlivňuje průběh hojení.
Obinadlo na zápěstí je hadicový obvaz ve velikosti 1 pro prsty a zápěstí v délce 20 m. Síťové hadicové obinadlo je obinadlo s vysokou příčnou i podélnou pružností. Dokonale se tvaruje podle těla, je jemné a prodyšné, se širokým spektrem použití. Používá se na podvleky i návleky sádrových a zinkoklihových obinadel, případně jako fixační obvaz krytí ran na zápěstí.
Obinadlo na koleno je vysoce elastický trubkový obvaz s vysokou pevností a širokými oky, je určeno k fixaci obvazů všech druhů a velikostí. Ideální tam, kde je třeba úplná volnost pohybu a maximální průchod vzduchu, zejména pokud se jedná o velké či špatně přístupné části těla. Široká pletená vazba umožňuje sledování krytí bez nutnosti odstranění trubkovitého obinadla a zároveň zaručuje velmi dobrou pružnost, prodyšnost a pevnost. Pevné fixování ran i při extrémních pohybech se přizpůsobuje tvaru těla – neškrtí, netvoří záhyby, nevytahuje se. Při výměně krytí se obvaz nemusí odstraňovat. Každý obvaz má vetkanou barevnou nit, která určuje oblast aplikace. Toto obinadlo nepoužívejte, pokud nesnášíte přírodní latex.
Samofixační obinadla 3m Coban zajišťují trvalý a stejnoměrný tlak, jsou prodyšná, lehká a tenká. Jednotlivé otočky jsou fixovány na principu suchého zipu, což umožňuje snadné zakončení bez svorek. K dispozici jsou v různých velikostech a barevných provedeních.
Bércový vřed je definován jako ztráta kožní tkáně, která může zasahovat různě hluboko i do podkožních tkání. Nejčastěji se vyskytují v dolní třetině bérce v krajině kotníku.
Na bércový vřed je velmi účinná zinková pasta, která se nanáší přes gázu na postiženou oblast. V tomto případě je zinková pasta takovým běžným opatřením či doplňkem. Při žilní nedostatečnosti se používají kompresní bandáže. Tyto bandáže se doporučují pacientům, kteří mají arteriální onemocnění. Nesmí se ale používat u diabetických pacientů. Kůže pacientů s bércovým vředem je citlivá na lokální léky.
Ošetření bércového vředu:
Vřed osprchujeme vlažnou vodou shora dolů.
Okolí vředu osušíme měkkým ručníkem.
Na vřed se přiloží gáza smočená v obkladovém roztoku a nechá se působit asi 20 minut. V případě léčby vředu „klasickou“ metodou se okolí rány ošetří zinkovou pastou nebo zinkovým olejem, případně podle potřeby jiným prostředkem, aby kůže v okolí byla chráněna před nežádoucím účinkem sekretu z rány a mastí, které se na spodinu vředu aplikují.
Ošetří se vřed – mast se nanese přímo na spodinu vředu nebo se vřed překryje nejdříve jednovrstevnou gázou, na kterou se poté nanese mast určená k jeho ošetření.
Přiloží se vícevrstevné čtvercové krytí z hydrofilní gázy a provede se fixace hydrofilním obinadlem.
U bércového vředu žilního původu se navine na postižený bérec kompresivní obvaz.
Při použití většiny moderních krycích prostředků není většinou nutné tato krytí pokrývat hydrofilní gázou, stačí je fixovat hydrofilním obvazem nebo kompresivním obinadlem.
Dětská výživa má svá specifika, každý rodič by si měl uvědomit, že dítě není malý dospělý, tudíž by nemělo mít naprosto stejný jídelníček jako dospělý. Je důležité, aby dítě přijímalo stravou dostatek energie, vitamínů a minerálních látek a aby byl zachován správný poměr hlavních složek potravy. Optimální příjem živin závisí na věku, pohlaví, výšce, hmotnosti, fyzické aktivitě a zdravotním stavu jedince.
Vitamíny nedodávají energii, ale jsou nezbytné pro normální chod organismu. V lidském těle mají funkci katalyzátorů biochemických reakcí a podílejí se také na metabolismu proteinů, tuků a sacharidů. Z chemického hlediska patří k různým druhům sloučenin, mezi nimiž není žádná chemická příbuznost. Tím zaniká možnost jejich klasifikace podle struktury, a tak se začalo používat třídění podle některých fyzikálních vlastností rozpustnosti - vitamíny rozpustné ve vodě (hydrofilní): vitamín C, vitamíny skupiny B; a vitamíny rozpustné v tucích (lipofilní): A, D, E, K.
Hydrofilní: Ve vodě rozpustné vitamíny se nemohou v organismu skladovat, a proto při příjmu v přebytku dochází k jejich vylučování močí.
Lipofilní: V tucích rozpustné vitamíny mohou být v organismech skladovány a jejich nadbytek může vést k hypervitaminózám (zejména u vitamínu A a D) a vyvolat vážné poruchy organismu.
Dětí do 6 měsíců: Zde je potřebné množství vitamínů a minerálních látek zajišťováno kojením nebo náhradní mléčnou stravou, postupně se přidávají zeleninové, ovocné a posléze i masové příkrmy. Kojencům se přibližně od 5. týdne do 1 roku podává vitamín D. Předchází se tak výskytu křivice (takzvaná profylaxe křivice), vitamín C a A je většinou podáván v podobě ovocných a zeleninových šťáv (vitamín A je také podáván v podobě AD kapek), které současně zajišťují přívod železa.
Batolata: V tomto věku je zvýšená potřeba všech vitamínů, zejména však vitamínu B2, jehož potřeba je většinou pokryta dostatečným objemem mléčné stravy, vitamínu C, který je obsažen v ovoci a zelenině, stejně jako vitamín A, a pak vitamíny B1 a D nacházející se v mase a rybách. Batole by tedy již mělo mít pestrou stravu a k pokrytí nezbytných vitamínů a minerálních látek by měla postačit minimálně jedna porce mléčných výrobků a tři až čtyři porce ovoce a zeleniny denně (jedna porce listové zeleniny, jedna porce zeleniny nebo ovoce s vysokým obsahem vitamínu C a jedna porce žluté nebo oranžové zeleniny nebo ovoce). Pravidelnou součástí stravy by již měly být maso a ryby.
Předškolní a školní věk: Výživové nároky dítěte se postupně snižují a již se začínají blížit nárokům dospělého organismu. U této věkové skupiny je zvýšená potřeba vitamínů C
Při podezření na jakékoli poranění svalu je nutné okamžitě ukončit sportovní aktivitu a nevystavovat jej další námaze, aby se předešlo závažnějším komplikacím (dalšímu poškození). Nesmí se nadále protahovat ani „zkoušet rozhýbat“. Zpočátku aplikovat led v průběhu prvních 24 hodin (vždy asi 10–15 minut ledování s hodinovou pauzou – to celé několikrát zopakovat). Asi po 36 hodinách aplikovat spíše teplo nebo Priessnitzův zábal pro snížení svalového tonu, alespoň 3x během dne vtírat do postiženého místa masti s protizánětlivými a protiotokovými složkami (Traumaplant, Voltaren, Reparil, Lioton aj.). Proti vzniku otoku pomůže zvednutí postiženého místa do zvýšené polohy – tj. nad úroveň srdce. Vhodná je rovněž komprese daného svalu (stahovací punčocha, bandáž, elastické obinadlo), aby se otok dále nezvětšoval a docházelo i k lepšímu prokrvení hlubších částí svalu, což napomůže regeneraci. Dnes jsou moderní lymfotapy či tzv. lymfokalhoty.
Sval zatěžujte pozvolna podle stupně hojení a bolestivosti. U menších svalových poranění trvá léčba přibližně týden až dva, u větších svalových traumat se může protáhnout až na měsíc. Velmi významná je diagnostika a následná komplexní terapie. Svalové poškození se pouze klidem vyléčí méně pružnou vazivovou jizvou, která může v budoucnu působit další komplikace (trvalý zdroj tahu). Jakmile odezní akutní bolest, lze sval postupně zatěžovat, avšak bolest se nesmí přehlížet. Se sportováním lze začít až po úplném vymizení obtíží a podle výsledku ultrazvukového vyšetření. Pokud se sportovec vrací ke sportovním aktivitám po těžším zranění, je vhodné použít ortézu nebo taping.
Na oteklý podvrtnutý kotník okamžitě přiložte ledové obklady. Je dobré si dávat při chůzi pozor, často se příčinou úrazu stává špatné našlápnutí v botách, které mají vysoký podpatek. Pokud trpíte na časté výrony kotníku, preventivně s sebou noste stahovací obinadlo. Chcete-li zmírnit bolest výronu kotníku, zkuste použít speciální mast proti bolestem. Výron kotníku se při nesprávné léčbě může vymstít. Někdy je nutná i operace. Pokud se podvrtnutí špatně zahojilo, mohou se úrazy opakovat anebo dochází k častému návratu bolesti a otoků.
Každopádně je nutný rentgen kotníku, zafixování a následně další léčebný postup. Poškození vazů určuje stupeň poranění, přičemž u nejhoršího, třetího stupně dochází k vážnému narušení kotníkové funkce. Hojení kotníku mohou urychlit injekční aplikace kyseliny hyaluronové, které se vpravují rovnou do místa, kde byly vazy postiženy. Pokud dojde k natržení nebo přetržení vazů, musí se přistoupit ke znehybnění pomocí sádry. Sádra se aplikuje asi na dobu tří až šesti týdnů. Jakmile se sádra sundá, bývá nutná rehabilitace. Plná zátěž kotníku je možná až za deset týdnů od zranění. Pokud došlo k úplnému přetržení vazů, je na řadě operace.
Budete potřebovat paličky českého česneku, obinadlo, plátěné hadříky a trpělivost. Před použitím česneku, je třeba dezinfikovat a osušit plochu pokožky s bradavicí. Umyjte si ruce a poté omyjte bradavice. Použijte teplou vodou a mýdlo. Vysušte místo bavlněným hadříkem. Použité textilie vyperte. Na bradavici naneste očištěný rozdrcený česnek, zakryjte obvazem nebo kouskem lepicí pásky. Pokud máte na rukou otevřené rány, chraňte ruce gumovými rukavicemi. Gumové rukavice složí k ochraně proti dalšímu rozsevu bradavic i proti pálení česneku při kontaktu s otevřenou ránou. Léčba nefunguje přes noc. Musíte proces opakovat každý den. To znamená sejmout obvaz nebo pásku, ránu otřít a vysušit, nanést česnek a znovu zakrýt. Kúru aplikujte denně po dobu 3–4 týdnů. První výsledky uvidíte za 6–7 dní, kdy se pomalu začne odlupovat zrohovatělá kůže. Tu opatrně odstraňte a vyhoďte a povrch dezinfikujte. Jinak by došlo k rozmnožení bradavic. K odstranění zrohovatělé kůže můžete použít i pilníček, který také během kúry dezinfikujte a po léčbě vyhoďte.
Nejstarší myšlenka modifikace refrakčních vlastností oka a jejich ovlivňování přímo na rohovce může být připsána Leonardu da Vinci, který to prokázal v pokusu z roku 1508, ponořením oka do vodou naplněné sklenice. René Descartes měl roku 1636 představu jakési skleněné zkumavky naplněné kapalinou, která je nastavena pro korekci oční vady přímo na oku. John Herschel v roce 1823 popisuje použití zvířecího želé naplněného ve sférické kapsli, které je aplikováno na povrch oka, a tak právě on byl ve své době nejblíže dnešním kontaktním čočkám.
Kolem roku 1880, minimálně dva vynálezci pracovali na prvním konceptu kontaktní čočky. Byli to Adolf Eugen Fick a August Müller, kteří vyvinuli skleněné mističky, které překrývaly většinu očního povrchu. August Müller byl sám velmi krátkozraký a tyto čočky tak sám nosil. Mohl je ale nosit pouze po dobu maximálně půl hodiny. Optik William Feinbloom poprvé v roce 1936 uvedl plastovou PMMA kontaktní čočku namísto skla. Již v roce 1930 experimentoval Heinrich Wöhlk v Kielu se sklerálními čočkami z plexiskla. Podařilo se mu jako prvnímu dosáhnout dnešní moderní formu dlouhodobé přenosné kontaktní čočky. Použil metodu přesně lité čočky podle rohovky oka, což umožňuje pouze produkci individuálních kontaktních čoček na míru. Wöhlk tak může být považován za vynálezce moderní tvrdé kontaktní čočky. Bohužel ale Wöhlk postrádal kapitál, takže nemohl přihlásit patent na svůj vynález.
V roce 1948 Kevin Tuohy představil první čočky vyrobené výhradně z PMMA a požádal o patent. Jeho čočka již nepokrývala celé bělmo, ale jen rohovku na kterou přilnula. Důležitý průlom přišel v roce 1959, kdy český vědec Otto Wichterle, vynalezl hydrogel HEMA a použil jej pro výrobu měkkých kontaktních čoček. Takzvané Wichterleho čočky byly ještě křehké a citlivé na použití. V následujících letech Jacqueline Urbach vytvořil mnohem tenčí, mnohem stabilnější materiál pro měkké čočky, který byl patentován v roce 1974 (hydrofilní kontaktní materiál čočky; patent číslo 3'985'697). V roce 1975 byly v Amsterdamu poprvé představeny první masově vyráběné měkké čočky v Evropě pod názvem „Urosoft“. FDA v USA je přijala v roce 1977 jako jedny z prvních měkkých čoček vůbec.