Uzlíky na štítné žláze jsou častým nálezem, který dokáže člověka pořádně vystrašit – zvlášť když se objeví náhodně při preventivním ultrazvuku. Mnoho lidí si hned představí to nejhorší, přestože ve většině případů jde o nezhoubné a dlouhodobě stabilní změny. Tento článek vás krok za krokem provede tím, co uzlík na štítné žláze skutečně znamená, jaké jsou jeho příčiny, kdy je potřeba pouze sledování a kdy už lékaři doporučují další vyšetření nebo léčbu. Získáte přehled, který vám pomůže situaci pochopit a zbytečně se nestresovat.
Pojem hypoechogenní uzel popisuje nález při ultrazvukovém vyšetření, kdy má uzel nižší odrazivost než okolní tkáň. Sám o sobě neznamená rakovinu, ale vyžaduje pečlivější sledování.
Pokud jsou hodnoty hormonů, zejména TSH, v normě a uzel nemění velikost ani strukturu, obvykle není nutná žádná léčba. Lékař doporučí pravidelné kontroly ultrazvukem, aby bylo možné zachytit případné změny včas.
Zdroj: článek Co znamená uzlík na štítné žláze
Výskyt uzlíků štítné žlázy v populaci je enormní, po 50. roce věku se vyskytují nejméně u jedné třetiny žen. S vysokou pravděpodobností (okolo 95 %) se jedná o biologicky bezvýznamnou strukturální odchylku, jejíž příčina je neznámá. V případě záchytu uzlíků ve štítné žláze je nutné vyšetření hormonů štítné žlázy a v případě zvýšeného TSH je zapotřebí nasadit substituční léčbu. Jen vzácně se vyskytuje takzvaný toxický uzel štítné žlázy, který se vymyká regulaci a který sám produkuje nadměrné množství hormonů (na tuto možnost je třeba pomýšlet v případě hypertyreózy). Definitivní odhalení biologické povahy uzlu přináší až histologické vyšetření po chirurgickém odstranění štítné žlázy nebo její postižené části. Při obrovské frekvenci výskytu uzlů v populaci a při celkem nízké pravděpodobnosti záchytu zhoubného nádoru není možné ihned odesílat všechny pacienty na operaci, jen někdy je k tomu vážný důvod. Odhadnout dopředu, zda je ten který uzel ve štítné žláze zhoubným nádorem, je velmi složité. Vyloučit to dopředu na sto procent v podstatě nikdy nelze. V případě dostatečně velkého uzlu (okolo 1 cm), zejména pokud jeví podezřelé sonografické známky (které jsou jen orientační), je možné provést punkční biopsii tenkou jehlou (stejnou jehlou, která se používá při odběru krve). Tak je možné odebrat malý vzoreček buněk z uzlu k mikroskopickému vyšetření. Toto takzvané cytologické vyšetření pak pomůže určit, zda se jedná o uzel maligní, částečně podezřelý, či nepodezřelý. Ani toto vyšetření však nemusí přinést jednoznačný výsledek, velmi záleží na místě odběru vzorku a na zkušenostech hodnotícího cytologa. Doporučení, kdy je vhodná punkce uzlu a případně operace štítné žlázy, je ryze individuální a je pouze v kompetenci vyšetřujícího endokrinologa. V posledních letech se rozvíjí nová metoda ultrazvuku – elastografie, která měří tuhost uzlu a může tak pomoci při rozhodování o následné punkci (pořízení speciálního programu do sonografického přístroje je však velmi nákladné, v České republice je jen málo pracovišť, která mohou elastografii použít).
Zdroj: článek Štítná žláza
Základní vyšetřovací metodou v diagnostice uzlíků ve štítné žláze je ultrazvuk štítné žlázy. Ultrazvukové vyšetření by se u prvního nálezu uzlu mělo opakovat v půlročních intervalech. V případě, že je uzlík menší než 10 mm v průměru, neroste a nejeví se sonograficky podezřelý, je možné četnost vyšetření ultrazvukem prodloužit. Pokud uzel štítné žlázy přesáhne 10 mm v nejdelším průměru, nebo pokud se vyšetřujícímu lékaři jeví jako podezřelý (například rostoucí uzel, zvýšené prokrvení a podobně), doporučí lékař takzvanou punkci tenkou jehlou, s následným cytologickým vyšetřením nátěru na sklíčku (vyšetření pod mikroskopem). Jde o metodu s úspěchem používanou již 50 let, která se dnes provádí převážně pod kontrolou ultrazvukem. Cílem punkce je vyloučit zhoubnou povahu uzlíku. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s krevním odběrem.
Uzlíky většinou činnost štítné žlázy nijak neovlivňují. V některých případech však dojde ke zvýšené tvorbě hormonů štítné žlázy právě v jednom či více uzlech a ostatní tkáň naopak svou činnost utlumí. Proto lze tyto takzvané horké uzle štítné žlázy dobře diagnostikovat pomocí radioizotopového vyšetření (scintigrafie štítné žlázy), na kterém horké uzly vystupují do popředí. Naopak uzly zcela nefunkční by se na tomto vyšetření mohly jevit jako takzvaný studený uzel štítné žlázy.
Zdroj: článek Uzlíky na štítné žláze
Léčbu lze rozdělit do 3 kategorií:
Konzervativní léčba: Pod tímto termínem se v podstatě skrývají zásady prevence nemoci – vláknina, tekutiny, hygiena). K tomu je doporučováno provádět sedací koupele v odvaru z dubové kůry, aplikovat masti, čípky.
Ambulantní zákroky: Většinu hemoroidů lze přelstít ambulantním zákrokem, který obyčejně nevyžaduje pracovní neschopnost pacienta po zákroku, obejde se bez anestezie a hlavně vyřeší nepříjemný problém. Nejčastěji ambulantně prováděné zákroky jsou:
Operace: Existuje mnoho metod, jak operativně odstranit hemoroidy. Při některých se využívá laser, při jiných skalpel. Někdy se odstraňuje pouze hemoroidální uzlík, někdy i okolní sliznice. Vhodný postup navrhuje lékař podle konkrétní situace.
Zdroj: článek Babské rady na hemeroidy
Zjišťování informací o nemoci je důležitou součástí léčby. Co nejdříve po něm by ale měla následovat návštěva lékaře. Nestyďte se mu svěřit se svými zdravotními komplikacemi. Pokud znáte popisované příznaky z vlastní zkušenosti, návštěvu odborníka neodkládejte. Poradit se můžete s praktickým lékařem, který vás případně odešle na specializované pracoviště (proktologie, gastroenterologie, chirurgie). Lékař provede potřebná vyšetření, poradí s úpravou životosprávy, doporučí lokální léčbu (masti, čípky) a rozhodne o léčbě venofarmaky (léky na posílení žilní stěny).
Mnoho pacientů si najde základní informace na internetu a poté si koupí „naslepo“ mast či čípky v lékárně. Hemoroidální onemocnění je však dlouhodobý problém, který je mimo jiné příznakem takzvaného chronického žilního onemocnění (stejně jako například metličky a křečové žíly). Proto je nutná návštěva odborníka.
Krémy a čípky mohou přinést krátkodobou úlevu, ale důležitá je dlouhodobá léčba vycházející z aktuálního stavu pacienta (stadium onemocnění). Jedině léčba z rukou lékaře pomůže zlepšit stav žilní stěny, zmírnit krvácení a bolest a zabránit opakování akutních hemoroidálních atak. Lékař vám poradí, zda stačí venofarmakum (lék), nebo je již nutná chirurgická léčba. Proto i zde platí, že čím dříve začnete s odpovídající léčbou, tím lépe.
V prvních stadiích je možné využít ambulantní metody, později je nutný několikadenní pobyt v nemocnici. Nejvhodnější metoda zákroku závisí na konkrétním stavu. Důležité je ale uvědomit si, že odstranění neznamená, že již bude vše v pořádku. Při nedodržování režimových opatření (dostatečný pitný režim a množství vlákniny v jídelníčku, omezení dráždivých potravin, užívání léků na posílení žilní stěny, nošení volného oblečení, zvýšení osobní hygieny, pravidelný pohyb a speciální cviky) se mohou komplikace opět rychle vrátit.
Konzervativní léčba: Pod konzervativní léčbou se skrývají zásady prevence nemoci (vláknina, tekutiny, hygiena). K tomu je doporučováno provádět sedací koupele v odvaru z dubové kůry, aplikovat masti a čípky.
Ambulantní zákrok: Většinu hemoroidů lze přelstít ambulantním zákrokem, který obyčejně nevyžaduje pracovní neschopnost pacienta po zákroku, obejde se bez anestezie a hlavně vyřeší pacientovi nepříjemný problém.
Nejčastěji ambulantně prováděné zákroky jsou:
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Plynatost a hemeroidy
V řadě případů není žádná léčba nutná a postačí sledování velikosti uzlíku ultrazvukem. V některých případech je vhodná supresní léčba hormonem štítné žlázy, jejímž cílem je zpomalit eventuální růst uzlu. Pokud je výsledek punkce tenkou jehlou nepříznivý nebo uzel na štítné žláze stále roste, přikračuje se k operaci. Chirurg odstraní buď celou štítnou žlázu, pak jde o totální tyreoidektomii (v případě mnohočetných uzlů), nebo pouze jeden lalok, což se označuje jako lobektomie (v takových případech, kdy je nález příznivý a druhý lalok je zcela zdravý). Pokud jde o nekomplikovaný uzel tvořící hormony štítné žlázy v nadbytku (takzvaný autonomní adenom) a výsledek je příznivý, je možné místo operace přistoupit k lokálnímu ozáření radioaktivním jodem, tedy k aplikaci terapeutické dávky radiojodu.
Zdroj: článek Uzlíky na štítné žláze
Uzlíky, které se ve štítné žláze vytvářejí, se mohou lišit velikostí, strukturou i biologickým chováním. Některé jsou tak malé, že jsou zachytitelné pouze pomocí ultrazvuku, jiné mohou dorůst do rozměrů, které způsobují mechanické obtíže.
Větší uzly mohou utlačovat jícen nebo dýchací cesty, což se projevuje potížemi s polykáním, pocitem tlaku na krku nebo dušností. Jiným problémem může být jejich hormonální aktivita, kdy uzel produkuje nadbytek hormonů štítné žlázy.
Malé procento uzlíků má zhoubný původ, většina však představuje nezhoubné změny – například koloidní uzly, cysty vyplněné tekutinou nebo projevy chronického zánětu. Dříve častou příčinou byl nedostatek jódu, dnes se více uplatňují genetické a environmentální faktory.
Zdroj: článek Co znamená uzlík na štítné žláze
Ne, Heberdenovy a Bouchardovy uzly nejsou revmatoidní artritida ani jiné zánětlivé revmatické onemocnění.
Tyto uzly jsou projevem artrózy, tedy degenerativního opotřebení kloubů. Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivé onemocnění, které má jiný průběh, jiné příznaky a jiné nálezy v krvi. Přítomnost uzlů na prstech sama o sobě neznamená, že člověk trpí revmatismem, i když se tyto pojmy v běžné řeči často zaměňují.
Bolest uzlů je typická hlavně pro aktivní fázi jejich vzniku.
V této fázi dochází ke změnám v kloubu, které vyvolávají bolest, otok a citlivost. Jakmile se proces stabilizuje a uzel ztvrdne, bolest obvykle ustupuje. Právě proto mnoho lidí popisuje, že uzly byly zpočátku velmi nepříjemné, ale později už bolí minimálně nebo vůbec.
Vzniklé uzly nelze úplně zastavit ani odstranit.
Je však možné zpomalit zhoršování obtíží a snížit bolest vhodnými režimovými opatřeními, úpravou zátěže rukou a pravidelným cvičením. Cílem není návrat kloubu do původního stavu, ale udržení funkce ruky a co nejvyšší kvality života.
Ne, vzniklé uzly samovolně nezmizí.
Jakmile dojde ke strukturální změně kloubu, uzel zůstává trvalou součástí kloubu. To však neznamená, že bude celý život bolet nebo se zhoršovat. U mnoha lidí se stav po určité době stabilizuje a obtíže se výrazně zmírní.
Asymetrie je zcela běžná.
Častěji bývá více postižena dominantní ruka, která je dlouhodobě více zatěžována. Rozdílné zatížení kloubů vede k rozdílnému stupni opotřebení, a proto mohou být uzly výraznější jen na jedné ruce nebo na některých prstech.
Ve většině případů neznamenají ztrátu funkce ruky.
Přestože uzly mění tvar prstů, funkční omezení bývá menší, než by odpovídalo jejich vzhledu. Lidé si často na změny postupně zvyknou a naučí se s rukou pracovat jiným způsobem. Klíčovým faktorem bývá bolest, nikoli samotná deformace.
Doplňky stravy mohou mít omezený podpůrný efekt.
Někteří lidé subjektivně pociťují úlevu, ale nelze očekávat, že by doplňky dokázaly uzly zmenšit nebo odstranit. Jejich účinek je spíše doplňkový a individuální. Základem zůstávají režimová opatření a práce se zátěží kloubů.
Operační řešení se zvažuje jen ve výjimečných případech.
Typicky tehdy, pokud uzly výrazně omezují funkci nebo způsobují trvalou bolest, kterou nelze zvládnout jinak. U většiny pacientů však ope
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Heberdenovy a Bouchardovy uzly – co znamenají změny na prstech
Uzly ve štítné žláze jsou pomnožené buňky žlázy, které se typicky shlukují do tvarů připomínajících uzlíky, proto se tak nazývají. To, jak se na ultrazvuku zobrazují, se popisuje pojmy izo-, hypo-, nebo hyperechogenní. Názvy slouží pro orientaci lékařů. Ve většině případů se malé uzlíky pouze sonograficky sledují, pokud by uzlík přesáhl velikostně 1 cm, je indikováno cytologické vyšetření – tenkou jehličkou se z uzlíku pod ultrazvukem odeberou buňky. Uzly se nedají vyléčit léky. Dokud nedělají potíže a mají dobrou cytologii, tak se jen sledují. Pokud se změní, dají se odstranit pouze operativně. V případě, že se prokáže, že je hyperfunkce štítné žlázy důsledkem nadprodukce hormonů jedním z uzlíků, je operace doporučena také.
Zdroj: článek Uzlíky na štítné žláze
Pacient přichází v době hemoroidální krize, kdy má většinou otok hemoroidů, má krvácení, bolest, podrážděné hemoroidy. V tomto případě se většinou postupuje tak, že se hemoroidy zklidní konzervativní metodou. Konzervativní metoda znamená, že se neprovádí zákrok, ale podají se léky, masti a čípky. Tyto mají jen podpůrný efekt, jelikož uleví od příznaků, ale neřeší přímo hemoroidální stěnu ani průtok hemoroidálním uzlem, či otok hemoroidů.
Pokud jsou hemoroidy prvního či druhého stupně, lékaři je dokáží ošetřit ambulantně. Využívají se různé metody. Novinkou je laser, který je sice na hemoroidy nejšetrnější, ale vlastní ho jen málo ambulancí. Navíc laserové odstranění hemoroidů nehradí pojišťovny. Častěji se většinou využívají jiné metody. Lékaři používají infračervené světlo, například infralampu Biobean 940, nebo tekutý dusík. Cíl je vždy stejný: zmenšit průtok v žilách. Lékaři jsou schopni pomocí „dopllerovské navigace“, pomocí zvláštní sondy identifikovat cévy, které zásobují hemoroidální uzel, a mohou tak cíleně provést podvaz a tím zmenšit oblast zákroku.
Jednou z metod je i použití nástroje, kterým se celý hemoroid podváže. Další metoda je pomocí přístroje s elektrickým proudem, pomocí dvou elektrod. U velkých hemoroidů se používá Longova metoda, kdy se pomocí stroje odřízne hemoroid přímo v konečníku. V nejhorších případech pak připadá v úvahu klasická operace. Kvůli obavě z bolesti se většina pacientů snaží této operaci hemoroidů vyhnout, ale operace hemoroidů skutečně nemusí bolet. Operace hemoroidů přinese diskomfort, nějaké nepohodlí, ale nejedná se o zásadní bolest, která by měla být námitkou, jak klidně překonat první pooperační chvíle nebo brzké pooperační dny. Jako vhodná pomůcka může posloužit polštářek na hemeroidy. Jak takový sedací polštářek na hemeroidy vypadá, jaká je jeho cena a kde se dá koupit najdete tady.
Zdroj: článek Jak zatočit s hemoroidy
Návštěvu specialisty, v případě hemoroidů proktologa, není radno odkládat v jakémkoli věku a stavu. Většinou si pacient všimne toho, že má nějakou patologickou příměs ve stolici, která by tam být neměla, jako je třeba krev nebo hlen. U proktologa pacienta jako první čeká rozhovor, aby vysvětlil, proč sem přichází a co má za problém. Posléze následuje vlastní proktologické vyšetření, které obnáší, že se lékař musí podívat na postiženou oblast. V případě hemoroidů se provádí nástrojem, který se nazývá „anoskop“. Pomocí zavaděče se tubus zavede do řitního kanálu, zavaděč se pak vyndá. Tubus anoskopu je vybaven světelným zdrojem, který osvětluje řitní kanál. Otáčením se dá pozorovat hemoroidální uzel. Vnitřní hemoroidy se nacházejí v oblasti konce řitního kanálu, tedy v místě přechodu sliznice a kůže, asi 2 cm hluboko. Po vyšetření lékař může rozhodnou o dalším postupu.
Zdroj: článek Jak zatočit s hemoroidy
Kapilární hemangiom se vyskytuje nejčastěji v kůži, kde vytváří červené skvrny. Lidově se mu také říká „jahodové znaménko“. Často nepředstavuje vážnější problém a lze jej léčit steroidy, kryoterapií, nebo odstranit laserem či chirurgicky.
Kavernózní hemangiom můžeme najít v kůži, pod kůží nebo i na vnitřních orgánech. Makroskopicky vypadá jako modravý či nafialovělý uzel. Menší uzlíky mohou spontánně vymizet během školního věku. Větší hemangiomy se mohou vyskytnout např. v hrtanu, kde ztěžují dýchání, nebo na očním víčku, kde omezují vidění. Dále je nutná léčba, buď injekčním podáváním steroidů, laserovou terapií či chirurgickým vynětím.
Arteriovenózní (racemózní) hemangiom lze vidět v kůži, ale i jinde. Je charakterizován velice krátkým úsekem, kde se přívodná tepna rozdělí na kapiláry a opět spojuje do značně rozšířených žil.
autor: ©Jakub Vinš
Zdroj: článek Hemangiomy - nezhoubné kožní nádory
Fuchsiová kravata rozhodně odliší pány a zvýrazní je v davu tmavých kravat. Fialová vázanka je elegantní a vhodná pro slavnostní příležitosti. Vyjadřuje spojení, kompromis, sjednocení síly, krásu a eleganci. Fuchsiová kravata, která je přechodem mezi růžovou a fialovou, je barvou veselou, je tedy vhodné vzít si ji na svatbu, do práce, na party a podobně. K bílé košili se ovšem hodí také na obchodní jednání nebo do divadla. Nejlépe vynikne na bílé nebo i na černé košili. Co se šířky týče, doby širokých vázanek jsou již dávno pryč. Dnes letí hlavně moderní kravaty s šířkou kolem 7 cm. Méně neformálně pak působí „slim vázanky“ s šířkou kolem 5 cm. Fuchsiové kravaty působí mocně a důstojně. Proto si zaslouží trochu práce na uzlu. Rozhodně nevažte obyčejný jednoduchý uzel „Four in hand“. Zkuste uvázat složitější a elegantnější „Windsor full“ (přinejmenším „Windsor half“). Délka od uzlu dolů by měla být nad úroveň pásku nebo kapku výše. Rozhodně ne ale níže. Konec nesmí čouhat zpoza kravaty, ale správně má být za kravatou nebo ho zastrčte do košile. Opatrně, ať vám takto zasunutý konec nedělá vypoukliny na košili.
Zde můžete vidět fuchsiové kravaty.
Zdroj: článek Fuchsiová barva
Merkelův nádor je trabekulární karcinom kůže, který je velmi vzácný a značně maligní nádor neuroendokrinního charakteru vycházející z Merkelových buněk. Jde o nádor z argyrofilních buněk, podobných lymfocytům solidního nebo difuzního uspořádání. Klinicky se projeví jako červenohnědý nebolestivý uzel různé konzistence s různou lokalizací. Nejčastější lokalizací jsou slunci exponované části těla (hlava, krk, končetiny). Metastazuje lymfogenně. Zde je několik fotografií, kde je vidět kožní karcinom z merkelových buněk.
V léčbě je základním prostředkem radikální resekce se sentinelovou uzlinou a bezpečným lemem. Při postižení regionálních částí je indikována radioterapie. U dětí a mladých lidí rovněž chemoterapie a biologická léčba (multikinázové inhibitory, mTOR inhibitory). Prognóza u dospělých pacientů je špatná, mortalita je vyšší než u maligního melanomu, u dětí pro extrémně vzácný výskyt je nejasná. Prognóza není příliš dobrá.
Zdroj: článek Znaménko ve vlasech
Diagnostika uzlů štítné žlázy je dnes velmi přesná a kombinuje několik metod.
Ultrazvuk je základním vyšetřením. U nově zjištěného uzlu se obvykle opakuje v půlročních intervalech. Pokud je uzel menší než 10 mm, neroste a nevykazuje podezřelé znaky, intervaly kontrol se prodlužují.
Punkce štítné žlázy se provádí u uzlů větších než 10 mm nebo u sonograficky podezřelých ložisek. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření s bolestivostí srovnatelnou s odběrem krve. Cílem je vyloučit zhoubný původ uzlu.
Zdroj: článek Co znamená uzlík na štítné žláze
Struma neboli zvětšení štítné žlázy postihuje zhruba 5 % populace. Na vzniku strumy se podílí řada faktorů, mezi nimiž převládá nedostatek jódu a porucha tvorby hormonů. Dále ke vzniku strumy přispívá kouření a příjem takzvaných strumigenů v potravě, což jsou látky zhoršující vychytávání jódu. Léčba strumy může probíhat v několik úrovních – od prostého pozorování vývoje přes léčbu radiojódem až po chirurgické odstranění.
Hlavním příznakem je viditelné zvětšení štítné žlázy. Protože zvětšení může způsobit útlak dýchacích cest a jícnu, mohou se objevit problémy při polykání nebo při dýchání. Dále se někdy objevuje chrapot způsobený útlakem nervů ovládajících hlasivky. K lékaři mohou pacienta dovést rovněž poruchy funkce štítné žlázy.
Struma se dělí dle funkce štítné žlázy na tři skupiny:
Mezi hlavní příčiny zvětšení patří nedostatek jódu, působení strumigenů, autoimunitní záněty, poruchy enzymů nutných k tvorbě hormonů štítné žlázy a nádory štítné žlázy. Autoimunitní záněty způsobují reakce našich vlastních protilátek vůči štítné žláze. Jedním z nich je Graves-Basedowova nemoc, kde protilátky donutí štítnou žlázu vytvářet více hormonů. Hashimotova choroba má pak opačný problém – protilátky sníží funkci štítné žlázy. Léčbou obou chorob je podávání léků. Může docházet k poruchám enzymů nutných pro tvorbu hormonů štítné žlázy. Pokud je porucha vrozená, začne mozek štítnou žlázu stimulovat ke zvýšení produkce, čímž způsobí sice zvětšení žlázy, ale nikoliv produkci hormonů. To se poté řeší podáváním léků. Za zvětšení žlázy někdy mohou i strumigeny, což jsou látky obsažené například v kapustě nebo zelí. Jejich nadměrný přísun může štítnou žlázu sice zvětšit, ale nedochází k poruchám funkce. Řešením je snížit příjem strumigenů nebo žlázu případně chirurgicky odstranit. Nádory štítné žlázy většinou nezvětší celou žlázu, ale jen její část jako uzel. Nezhoubné nádory způsobují zvýšenou funkci a dají se odstranit chirurgickým zákrokem. Zhoubné nádory většinou zachovávají normální funkci štítné žlázy. Při odstranění zhoubného nádoru se podá radiojód proti metastázím. Protože metastazované buňky si ponechávají schopnost vychytávání jódu z krve, vychytají i radiojód a ten je zničí.
Zdroj: článek Jaké příznaky má štítná žláza