Játra jsou centrálou metabolismu i místem výroby mnoha důležitých látek, například některých složek krve. Další látky se zde ukládají do zásoby a jiné odstraňují z krevního oběhu a pryč z těla. Játra jsou tedy velmi zatěžovaným orgánem a jejich onemocnění bývají nejčastěji vyvolána infekcí, působením jedovatých látek (alkoholem či drogami), poruchami zásobení tkáně krví, vadami enzymů a nádory.
Mononukleóza
Mononukleóza je poměrně závažné onemocnění, které pro pacienty znamená mnoho rizik. Jejím původcem je virus Epstein-Barrové nebo cytomegalovirus, které patří do stejné skupiny herpetických virů jako vyvolavatelé oparu rtu, planých neštovic či genitálního oparu. Kvůli projevům podobným příznakům angíny a některých dalších chorob je někdy těžké ji odhalit, pro zvolení správné léčby je to však nezbytné.
Jedním z prvních projevů mononukleózy je dlouhodobá nadměrná únava, která se někdy označuje jako takzvaný únavový syndrom. Obvykle se také objeví horečka a bolesti v krku. Stejně jako při angíně mají krční mandle na svém povrchu bělavý povlak, typické jsou rovněž problémy s polykáním a oboustranné zduření předních i zadních krčních uzlin. Během probíhající mononukleózy se pacient obvykle výrazně potí, má zimnici a nezřídka se objevují také bolesti hlavy a svalů. Nemocný pociťuje dlouhodobou únavu a vyčerpání organismu, které může trvat i několik týdnů. Má zvýšenou teplotu až horečky, běžně dosahující 39 °C. Dalším typickým příznakem mononukleózy, který se však nemusí vyskytovat u všech pacientů, je zvětšení jater, projevující se pocitem tlaku v pravém podžebří. Podobně může být zvětšená také slezina, tlak je pak vnímán na levé straně trupu. Po odeznění příznaků virus přetrvává v krvi, ale vytváří se velké množství protilátek. Vzniká tak celoživotní imunita a mononukleóza již znovu nepropuká. Pouze v případě výrazného oslabení imunitního systému by mohlo dojít k opětovné aktivaci viru. Projevy nemoci pak ale mají mnohem menší intenzitu než poprvé.
Jak poznat mononukleózu u dětí? I zde je to dosti komplikované, jelikož mononukleózu je možné zaměnit třeba s angínou. Nejtypičtějším projevem je totiž povlaková angína, zduření podčelistních mízních uzlin, méně často v podpažních jamkách a tříslech, horečky a únava. Takže je možné, že se nemoc opravdu potvrdí až po podání antibiotika, kdy se stav dítěte nelepší. Onemocnění však může proběhnout i skrytě, jako běžná viróza, jejímž následkem je vleklá nevysvětlitelná únava a větší potřeba spánku, zduření uzlin nemusí být nijak výrazné, nebo dokonce úplně chybí. Takže pokud si vaše dítko stěžuje na únavu, často polehává a spí víc než kdykoli předtím, určitě to nepodceňujte, a i kdyby bylo bez teplot, zajděte s ním raději k lékaři.
Inkubační doba není úplně jasná, různé epidemiologické materiály se v této informaci liší, odhaduje se na 30–50 dní. Akutní forma infekce trvá obvykle 2–3 týdny. K vylučování viru dochází již koncem inkubační doby, během manifestního onemocnění vylučuje virus 50–100 % nemocných.
K přenosu z jedné osoby na druhou může dojít i pomocí kapének vydechovaných se
V naší poradně s názvem MONONUKLEOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Minika.
kolegine v praci to ma.Ma velke bricho ,nafoukle. Doktorka rekla ze muze do prace ,dela v potravinach. nevadi to pri prodelji neni to nakazlive dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Můžete být klidná, nakažlivost u mononukleózy je velmi malá a dochází k ní prostřednictvím slin - líbání, pití z jedné sklenice, atd. V potravinách by asi bylo vhodnější používat roušku před ústa.
Dieta je hlavním lékem u tohoto onemocnění. Co jíst u mononukleózy je rozebráno v jednotlivých krocích.
Krok jedna – tekutiny
Prvotním krokem je zavodnění organismu, a to pomocí vody, šťáv a polévek. Tekutina se tak stane pro vás nepostradatelným pomocníkem při zvládnutí onemocnění. Takový čaj s citronem a medem je například klíčem ke zmírnění bolesti v krku.
Krok dvě – bílkoviny
Bílkoviny jsou ideální pro posílení imunitního systému, protože udrží zdravé a obnovy schopné buňky. Je důležité rozložit spotřebu bílkovin po celý den, aby hladina cukru v krvi zůstat stabilní a dodala energii organismu po celý den. Možnosti konzumace bílkovin jsou nekonečné a zahrnují potraviny jako kuřecí maso, ryby, vejce, hummus, tofu a další.
Krok tři – zdravé tuky
Při tomto onemocnění musíte ze svého jídelníčku vyloučit běžně používané tuky a nahradit je tuky zdravými. Mezi zdravé tuky patří i potraviny, které je obsahují, a to ořechy, semena, ryby a avokádo. Tyto obsahují omega-3 mastné kyseliny, které pomáhají zmírnit zánět. Přidáním těchto potravin do jídelníčku podpoříte i imunitu a udržíte dobře fungující buněčné membrány, tolik důležité pro regeneraci.
Krok čtyři – zelenina a ovoce
Jíst syrové zdravé potraviny je ústředním aspektem u mononukleózové diety. Čerstvé ovoce a zelenina by měly být konzumovány ve velkém množství a tvořit většinu konzumovaných jídel. Ovoce a zelenina pomohou očistit organismus od toxinů a posílí imunitní systém. Vyhněte se zpracovaným potravinám a jezte čerstvé ovoce a zeleninu, navíc tento trend je „in“ i u lidí, kteří tímto onemocněním netrpí.
Krok pět – stop cukrům a sacharidům
To je asi na této dietě nejtěžší. Budete se muset vyhnout cukrům a potravinám, které je obsahují. Cukry podporují záněty, což může způsobit zhoršení stávajícího stavu. Bolest v krku, svalů a únava zesílí, pokud budete jíst bílý chléb, těstoviny nebo rýži. Také nekonzumujte sušenky, cereálie a cukroví, ty jsou pro vás při této nemoci také tabu, protože kvůli obsahu cukrů potlačují aktivitu bílých krvinek, které jsou hlavním bojovníkem ve zvládání mononukleózy. Konzumací cukrů byste si tedy zbytečně zamořovali organismus.
V období dospívání a dospělosti jsou příznaky výraznější a hrozí zde riziko následných zdravotních komplikací, pokud se k léčbě přistupuje nezodpovědně. Mononukleóza téměř vždy vyvolává nepatrný zánět v játrech. U přechozené mononukleózy může dojít ke zvětšení sleziny (která je dočasně po odeznění zánětu vždy křehčí), a tak se doporučuje vyvarovat se ještě po dobu 3 měsíců po uzdravení takzvaných kontaktních sportů (fotbalu, hokeje, džuda a podobně), které by mohly díky otřesům a nárazům vyvolat její dodatečné vážné poškození. Nedodržením doporučeného režimu se pacient vystavuje riziku opětovného propuknutí onemocnění s mnohem vážnějším průběhem.
Pacient získává po onemocnění doživotní imunitu vůči této nemoci (to znamená, že onemocnět může člověk jen jednou za život určitým typem mononukleózy). Přesto je někdy možné dostat ji znovu, pokud bude imunita oslabena.
Úvodními projevy tohoto onemocnění jsou pocity únavy, nechutenství, bolest hlavy, bolest ve svalech, zimnice, pocení a zvýšená teplota.
Je třeba si uvědomit, že se zde nejedná o klasickou únavu, kterou člověk pociťuje po náročném dni, ale že jde o dlouhotrvající únavu, která člověku brání vykonávat i běžnou banální činnost (vstát z postele, dojít do koupelny). Zvýšená teplota může u některých lidí dosáhnout ve večerních hodinách i ke 40 ºC.
V okamžiku, kdy je nemoc plně rozvinutá, objevují se u pacienta tyto příznaky: vysoká horečka, povlaky na mandlích, zduřené lymfatické uzliny (dochází ke zduřování předních i zadních krčních uzlin i ke zduřování uzlin v tříslech i podpaží), tlak pod žebry (způsobují ho zvětšující se játra = hepatomegalie a slezina = splenomegalie), oteklá oční víčka, občas nažloutlé bělmo, tvorba zarudlých pupínků všude po těle. Bolení v krku, které je pro tuto dobu také typické, se podobá onemocnění anginou, protože ho doprovází bolení v krku, špatné dýchání i polykání.
Je důležité si uvědomit, že mononukleózu si člověk ve většině případů sám nevyléčí, návštěva lékaře je nezbytná. V prvním stádiu se často mononukleóza zaměňuje s angínou, a proto ji většina lékařů léči antibiotiky.
Často se zjistí, že se jedná o mononukleózu, až když nezabírají antibiotika na angínu. Že se jedná o mononukleózu se zjišťuje krevními testy, které se zaměřují na specifické protilátky. Signálem mohou být ale i zvýšené hodnoty u jaterních testů, jakou jsou ALT, AST, a testy na barvivo billirubin, nebo i testy na zmnožení mononukleárů, což je druh bílých krvinek. Dle jejich hladiny se dá stanovit, v jaké fázi nemoci se pacient nachází.
Jako ukázka některých projevů mononukleózy může sloužit tento odkaz: projevy mononukleózy.
cirhózu jater (celková přestavba architektoniky jaterní tkáně, včetně cévního řečiště jater, s úbytkem funkční jaterní tkáně)
steatózu jater (ztukovatění jater)
nádory jater
zvýšené hodnoty GGT z mimojaterních příčin bývají při srdečním infarktu, selhání srdce, ledvin, onemocnění plic, cukrovce, zvýšené funkci štítné žlázy, zánětu či nádoru slinivky břišní
kouření, nadváha, snížení tělesné aktivity
působení některých léků (například fenobarbital, heparin, furosemid, fenytoin a jiné), které zvyšují hladinu GGT v krvi
Petechie na patře a v ústech mohou být způsobeny kouřením, pak jde o takzvanou nikotinovou stomatitidu. Pokud se tento příznak objeví, je dobré navštívit svého stomatologa, který posoudí zdravotní stav a vyloučí závažnost onemocnění.
Patrová petechie bývá pozorována u streptokokové angíny, není patologická. Tyto hemoragické skvrny se mohou vyskytnout i u infekční mononukleózy, zarděnek, roseole, virové hemoragické horečce, trombocytopenie a patrového traumatu. Petechie na měkkém patře jsou hlavně spojeny s infekcí hltanu u streptokokové infekce. Rovněž dušení může být příčinou petechie. Petechie v oblasti úst vznikají v důsledku traumatu.
Nemoc se může prodloužit tím, že se objeví komplikace (mohou vzniknout třeba pozdním rozpoznáním onemocnění i nedodržením léčby). Nemoc může ještě zvýšit jaterní testy a může být i počátkem žloutenky. Zároveň může dojít i k plicním komplikacím, neboť zvětšené uzliny nemusí být jen v krku, ale i kolem dýchací trubice, což tlačí na dýchací cesty a způsobuje jejich zúžení. Pokud pacient s tímto zúžením není pod neustálou kontrolou, může dojít k jeho zadušení. Proto u této komplikace většinou dojde k hospitalizaci takto nemocného člověka. Výjimečně může dojít k neurologickým komplikacím, tedy k záchvatům či zánětu mozkových blan. Krevní komplikace jsou jenom přechodné, může dojít k dočasnému poklesu bílých krvinek nebo k odumření červených krvinek.
Po skončení nemoci se člověk může vrátit do svého běžného režimu. Mononukleóza obvykle nezanechává následky. Člověk, který prodělal mononukleózu, se ale nesmí stát dárcem krve, protože vir mononukleózy v jeho těle zůstává. Zároveň pro prodělání tohoto onemocnění, by se člověk měl stát částečně imunním vůči této nemoci. V těle jsou totiž vytvořené protilátky, které zabraňují propuknutí této nemoci v takové síle. Člověk tedy může mononukleózou onemocnět, ale nikdy už v tak vážném průběhu.
Nedostatek krevních destiček nebo jejich nedostatečná funkce – většina onemocnění spojených s poruchami tvorby krevních destiček nebo s jejich zvýšeným rozpadem zvyšuje riziko krvácení z malých cévek, které se projeví jako petechie. Do této skupiny patří zejména hematologické choroby (leukémie, lymfomy, idiopatická trombocytopenická purpura, aplastická anémie a mnohé, mnohé další). Z nemocí způsobujících poruchu funkce krevních destiček jmenujme například von Willebrandovu chorobu.
Nedostatek vitamínu C – lidé s chronickým nedostatkem tohoto důležitého vitamínu mají málo pevné krevní cévy, a tak je u nich riziko vzniku petechií vyšší.
Léky na ředění krve – některé léky ovlivňující funkci krevních destiček mohou ve vyšších dávkách způsobit vznik petechií, tyto léky se odborně označují jako antiagregační léky (například kyselina acetylsalicylová – aspirin, anopyrin, godasal a podobně).
Vaskulitidy – jde naštěstí o poměrně vzácná autoimunitní onemocnění, kdy náš vlastní imunitní systém poškozuje krevní cévy zánětlivým procesem a narušuje jejich integritu. Příznaky mohou být různé a vznik petechií je pouze jedním z mnoha možných projevů systémových vaskulitid. Typickým příkladem je Henoch-Schönleinova purpura.
Fyzikální příčiny – působení mechanických sil (úder, tlak a podobně), silný přetlak nebo podtlak, to vše může poškodit krevní cévky pod kůží a způsobit výsev petechií v dané oblasti. Obličejové petechie mohou vzniknout při místním zvýšení tlaku během usilovného zvracení, při kašli nebo při tlačení během porodu. Z násilných činů jsou petechie hlavy často přítomné po škrcení.
Infekční choroby – vznik petechií může doprovázet řadu infekcí a poměrně často jsou petechie přítomné u těžkých septických stavů. U dětí se může jednat i o banální virózy, vždy však musíme myslet na petechie dolních končetin, které jsou typické pro nebezpečnou meningokokovou infekci. Petechie bývají popisovány i u infekční endokarditidy, infekční mononukleózy a spály.
Původcem angíny jsou nejčastěji streptokoky, méně často pak jiné bakterie nebo viry. Čepy na mandlích ne vždy musí představovat angínu, objevují se kupříkladu také u infekční mononukleózy anebo u kapavky. V některých případech se může jednat o zcela obyčejné odlučování sliznice po boji s bakteriemi. Angínu však rozhodně nepodceňujte, protože může vyvolat revmatické postižení srdce, deformace srdečních chlopní, náhlé postižení ledvin a je zde i riziko vzniku abscesu pod krčními mandlemi. Typ infekce odhalí krevní odběry a výtěr z krku. Na podkladě výsledků se pak lékař rozhodne pro adekvátní antibiotika.
Většina Non-Hodgkinových lymfomů postihuje mízní uzliny a poté se může šířit i do dalších tkání a orgánů. Příčina vzniku onemocnění není zcela známa, dává se do souvislosti s dědičnými vlivy a postižením imunitního systému, jehož bezchybná funkce je nutná k obraně organismu vůči cizím částicím. Vznik Non-Hodgkinova lymfomu se také někdy spojuje s infekcí virem Ebstein-Barrové, který je vyvolavatelem mononukleózy. Takto postižená nádorová buňka je charakterizována nekontrolovatelným růstem a množením, tím ovlivňuje okolní zdravé buňky a utlačuje jejich funkci. Následkem je útlak zdravých buněk nádorovými buňkami.
Mononukleóza dieta chrání játra, která bývají při onemocnění virově zatížena. Nedodržování dietních opatření může zpomalit úpravu jaterních testů a prodloužit rekonvalescenci.
Jak dlouho je nutné držet dietu při mononukleóze?
Obvykle se dieta po mononukleóze dodržuje 2–4 měsíce, někdy i déle. Přesná délka závisí na průběhu onemocnění a laboratorních výsledcích.
Platí dieta při mononukleóze i pro děti?
U dětí se většinou doporučuje pouze racionální, lehká strava bez smažených a tučných jídel. Dieta při mononukleóze u dětí bývá méně přísná než u dospělých.
Jaké potraviny jsou při mononukleóze zakázané?
Mezi zakázané potraviny při mononukleóze patří alkohol, smažená jídla, tučné maso, uzeniny, paštiky a potraviny s přepáleným tukem.
Lze po mononukleóze rychle přejít na běžnou stravu?
Přechod na běžný jídelníček by měl být pozvolný. Dieta po mononukleóze se ukončuje až po stabilizaci zdravotního stavu a normalizaci jaterních hodnot.
Pomáhá dieta i při mononukleóze v dospělosti?
Ano, u dospělých je dieta při mononukleóze v dospělosti často zásadní, protože průběh bývá těžší než u dětí a rekonvalescence delší.
Je nutné dietu kombinovat s klidovým režimem?
Ano. Léčba stojí na dvou pilířích – klidu a dietě. Pouze kombinace obou opatření umožňuje organismu účinně se zotavit z infekční mononukleózy.
Když má nemoc vážný průběh, je nutná hospitalizace v nemocnici. Většinou ale postačí docházení pacienta na infekční oddělení nejbližší nemocnice. Protože se jedná o onemocnění virové, nemají na průběh nemoci vliv ani antibiotika. Léky se podávají pouze na zmírnění doprovodných chorob, jako je kašel a rýma. Vlastní léčba spočívá na dvou pilířích: klid a dieta. A platí, že čím přísněji dodržovaná dieta, tím rychlejší je uzdravení.
Léčba trvá přibližně 6 měsíců. Zhruba 1 měsíc musí být člověk doma, pak 2–4 měsíce ještě držet dietu, následně se musí ještě nějakou dobu fyzicky šetřit. Podle průběhu nemoci ale některá stadia mohou trvat kratší dobu, za velmi příznivých podmínek tedy může být mononukleóza vyléčena již například za 3 měsíce. 3 měsíce jsou také doba, po jejímž uplynutí se povoluje vrcholovým sportovcům návrat k plné tréninkové zátěži.
Zhruba po půl roce diety a fyzického klidu je možné se vrátit k běžnému režimu. Vir mononukleózy v těle zůstává a pro případného příjemce krve je nežádoucí. Mononukleóza by se ale dala v jednom svém rysu označit jako dětská nemoc – imunita je doživotní, mononukleózu byste neměli dostat více než jednou v životě. EB virus sice v těle přežívá, ale už jsou proti němu vytvořeny protilátky, pouze při snížené imunitě může mononukleóza znovu propuknout (takzvaná reaktivovaná mononukleóza), a to i vícekrát, ale nikdy už v takové síle jako poprvé.
Při infekční mononukleóze se doporučuje dodržovat dietu s omezením tuku. Je vhodné vyvarovat se tučných druhů masa, uzenin (kromě drůbeží šunky a drůbežích párků), různých konzerv, paštik, zabíjačkových pokrmů. Používejte rostlinné oleje, rostlinné tuky (Rama, Flora a podobně). Tuk dávejte při přípravě až do hotového pokrmu, aby se zbytečně nepřepaloval. Zeleninu používejte nenadýmavou. Pečivo se doporučuje ne čerstvé – vhodné je jíst pečivo až na druhý den. Při tomto onemocnění konzumujte pečivo bílé, rohlíky, veky, bílý chléb, vánočku, piškoty, suchary. U diety s omezením tuků je důležitá také technologická úprava při přípravě pokrmů. Mouku, kterou budete používat na zahušťování pokrmu, nejdříve opražte na teflonové pánvi nasucho do světle hněda a pak ji v pokrmu nejméně 20 minut povařte. Používejte vaření, dušení, pečení v troubě pod poklicí nebo v alobalu, zabráníte tak vzniku nežádoucích připečených kůrek a spálených částí.
Dieta při mononukleóze se od jaterní diety neliší. Doporučuje se 1 až 2 měsíce po normalizaci laboratorních hodnot jaterních testů. Na doporučení lékaře se může protáhnout až na rok po akutním průběhu onemocnění.
Základní pravidla:
Platí přísný zákaz požívání alkoholických nápojů.
Nevhodná jsou (alespoň zpočátku) smažená a tučnější pečená jídla a používání koření (například ostré papriky nebo chilli).
Doporučuje se jíst kvalitní, plnohodnotnou stravu, aby nechyběly potřebné živiny.
Strava by měla být pravidelná, rozložená v průběhu celého dne.
Důležitý je dostatečný přísun nenasycených mastných kyselin, bílkovin, ovoce (a přírodních ovocných šťáv) a zeleniny.
Po odeznění akutního onemocnění může u někoho přetrvávat nesnášenlivost (intolerance) některých jídel, a proto jsou nutné individuální úpravy jídelníčku. Nedodržování dietních opatření může vést k pomalejší úpravě jaterních hodnot na normální hladinu nebo ke žlučníkovým a jiným trávicím obtížím.
U mononukleózy je dietní opatření dočasné, ale u jaterního onemocnění by mělo být trvalé.
Normální lymfatické uzliny jsou drobné a nejsou ani hmatné, ani bolestivé, ani viditelné. Mění se v případě výskytu nějakého problému ve spádové oblasti (oblast, odkud přitéká lymfa). Uzliny se mohou zvětšit do velikosti hrachu až fazole, mohou být hmatné, bolestivé, viditelné.
Důvodem zvětšení uzlin bývá zánět, pohmoždění nebo nádor oblasti, odkud lymfa přitéká. Podle stadia zánětu jsou uzliny bolestivé, nebo nebolestivé:
Čerstvě vzniklý zánět vede k bolestivému zvětšení uzliny – akutní zánět.
Dlouhodobý zánět působí dlouhodobé nebolestivé zvětšení uzlin – chronický zánět.
U některých onemocnění jsou uzliny zduřelé v typických oblastech na těle. Například u zarděnek jsou zduřelé bolestivé uzliny za ušním boltcem a v týlní krajině. Proti zarděnkám se u nás děti očkují, proto se vyskytuje průměrně 8 případů ročně. Zarděnky jsou typické především svou červenou vyrážkou po celém těle.
U zánětu hrdla, angíny, jsou typicky zduřelé a bolestivé uzliny za čelistním úhlem. Uzliny v oblasti ucha se zvětšují při zánětech zvukovodu, například při zánětech středního ucha u dětí.
Podčelistní uzliny a uzliny na krku nalézáme zduřelé u záškrtu – difterie. Ke zduření mízních uzlin se zde přidává silný otok okolních měkkých tkání až do toho stupně, že krk má obvod stejný jako hlava. Proti záškrtu se v ČR také povinně očkuje, proto se onemocnění téměř nevyskytuje.
V oblasti klíční kosti můžeme nalézt zvětšené a bolestivé uzliny při zánětech v hrudníku a mezihrudí.
Dobře hmatatelné jsou ještě uzliny v podpaží, které mohou být bolestivě zvětšené při zánětech prsní žlázy. Při nádoru prsní žlázy jsou v podpaží zvětšené, ale nemusí být bolestivé.
Dobře hmatatelné jsou uzliny v tříslech, do kterých míří míza z dolních končetin a také některých pánevních oblastí, tudíž záněty z těchto míst mohou způsobit zvětšení i zánět tříselných mízních uzlin (například pohlavně přenosné choroby a podobně).
Naproti tomu existují i onemocnění, u kterých jsou uzliny zvětšené povšechně. Je tomu tak například u infekční mononukleózy, HIV infekce, u toxoplazmózy a dalších.
Nebolestivé zvětšení více uzlin budí podezření z rakoviny imunitních buněk – leukémie a lymfomy.
Mononukleóza je virové onemocnění způsobené viry Epsteina a Barrové (Epstein Barr; EBV) nebo cytomegalovirem (CMV infekce). Postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu a játra a uzliny, hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína či chřipka a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh.
Příznaky mononukleózy jsou specifické a onemocnění se může projevovat vysokými teplotami až horečkou, úpornou bolestí v krku, objevuje se obtížné polykání, oteklé lymfatické uzliny (především v oblasti hlavy a krku), zesláblost, únava, nechutenství, bílé povlaky na krčních mandlích, huhňavý hlas, obtížné dýchání, bolest (tlak v pravém podžebří vlivem zvětšujících se jater) a jiné, méně časté příznaky, jako například bolesti hlavy a svalů, zimnice oteklá oční víčka.
Často je mononukleóza zpočátku zaměňována s angínou či chřipkou, ale při neustupujících potížích a následné návštěvě lékaře se po odebrání krve a jejím laboratorním vyšetření přijde na to, že se jedná o infekční mononukleózu – testy na specifické protilátky (Ericssonův a Paul-Bunnel test).
Testy lékař nechává udělat až po prohlídce pacienta a zpozorování výše popsaných příznaků, obvykle se totiž nedělají. Již pouhým běžným vyšetřením krve se ale dá zjistit, zda jsou zvýšené hodnoty jaterních enzymů, takzvané jaterní testy (ALT – alaninaminotransferáza, AST – aspartátaminotransferáza, GMT – gamaglutamiltransferáza a barvivo bilirubin), což může ukazovat na onemocnění mononukleózou, ale nejedná se o přímý důkaz, protože jaterní enzymy a bilirubin se mohou v krvi zvýšit i při jiných onemocněních jater.