Inulin je bílý prášek bez chuti a zápachu. Inulin prochází trávicím ústrojím v podstatě nezměněn. Odolává agresivním žaludečním kyselinám i trávicím enzymům. Prakticky bez povšimnutí se dostává až do tlustého střeva. A právě zde jeho úloha začíná. Inulin funguje v tlustém střevě jako zdroj živin pro některé mikroorganismy: vytváří ideální životní podmínky pro mnoho přátelských bakterií (například Bifidobacterium, dříve označovaná jako Lactobacillus bifidus). Podporuje jejich růst a dělení, čímž nepřímo brání nežádoucímu pomnožení ostatních (nepřátelských) bakterií. Pomáhá tak kromě jiného předcházet infekčním průjmům. Účinek v podobě podpory růstu přátelských střevních bakterií se nazývá probiotické působení. Díky němu dochází ke zlepšení činnosti střeva a k posílení imunitního systému. Inulin se tudíž nepřímo podílí na nepřetržitém boji těla proti střevním zánětům i nádorovým onemocněním tračníku (část tlustého střeva).
Inulin se nevstřebává do krevního oběhu, proto přímo nezasahuje do metabolických pochodů v našem těle. Výjimečně se může vyskytnout přecitlivělost, vzhledem k inertnosti (nečinnosti) látky se však jedná pouze o mírné zažívací obtíže (nevolnost, nadýmání nebo průjem). Inulin pomáhá též při úpravě vyprazdňování: dostatečný příjem inulinu upravuje konzistenci i pravidelnost stolice. Pomáhá tedy při léčbě průjmových onemocnění (zejména infekčních), účinný je i jako lék proti zácpě.
Doporučená denní dávka inulinu nebyla objektivně stanovena.
Jak již bylo řečeno, inulin podporuje růst přátelské bakterie Bifidobacterium. S její pomocí získává tělo odolnost vůči banálním i nebezpečným infekcím. Inulin tak nepřímo podporuje i naši imunitu, to jest odolnost organismu proti choroboplodným mikroorganismům nebo jejich jedům.
V potravinářství se inulin přidává do velkého množství potravinářských výrobků. Uplatňuje se například při výrobě pečiva, masných a mléčných výrobků, cukrovinek, ovocných šťáv nebo nealkoholických nápojů. Nejčastějším důvodem přidání inulinu do receptury je snížení celkové energetické hodnoty výrobku, navýšení rozpustné vlákniny a zlepšení textury výrobku. V mléčných výrobcích se inulin využívá jako náhrada cukru nebo tuku a rovněž snižuje celkovou energetickou hodnotu potraviny. V mražených krémech inulin brání vyvstávání krystalů na povrchu a zlepšuje tak strukturu výrobku.
Inulin má uplatnění také v biotechnologiích, farmacii a medicíně. Inulin slouží jako plnidlo a pojivo léčiv či doplňků stravy. V medicíně se inulin používá při vyšetření funkce ledvin, konkrétně k měření glomerulární filtrace (tvorba prvotní moči v glomerulech ledvin). Dále se přidává do enterální výživy (výživa podávaná formou roztoku s přesně definovaným nutričním složením do trávicího traktu), a to kvůli zlepšení střevní peristaltiky u pacientů. Inulin bývá také součástí živných půd v bakteriologii a v poslední době se rovněž zkoumají možnosti jeho využití při výrobě plastů.
Z chemického hlediska představuje inulin dlouhou řadu molekul fruktózy (jednoduchého cukru podobného glukóze). Jestliže inulin sníme, nemusíme se bát, že přibereme, poněvadž inulin nemá téměř žádnou energetickou hodnotu (reklamní nápis na obalu by se mohl chlubit nulovou hodnotou kalorií). Z tohoto důvodu se inulin používá při redukci váhy. Největší množství inulinu obsahují cibuloviny, kořen čekanky a artyčok, ale jinak ho najdeme prakticky v každé konzumované rostlině.
Prebiotika nalezneme hlavně v obilovinách, ovoci a zelenině. V potravinářském průmyslu se používají jak přirozené, tak i syntetické prebiotické oligosacharidy. Za nejvýznamnější přirozené prebiotikum je považován oligosacharid inulin. Velký podíl inulinu se nachází v kořenu čekanky, hlízách topinamburu, česneku, pórku a v cibuli. Syntetické prebiotické oligosacharidy a jejich deriváty se připravují oligomerací sacharózy nebo laktózy, chemickou úpravou inulinu či škrobu. Jsou tedy velice podobné přirozeným prebiotikům, od nichž se liší ani ne tak strukturou jako spíše způsobem vzniku. Mezi látky s prokázaným prebiotickým efektem patří: inulin, fruktooligosacharidy, galaktooligosacharidy a laktulóza.
Inulin je polysacharid, který u rostlin z čeledi hvězdnicovitých a zvonkovitých nahrazuje škrob jako zásobní látku. Jde o jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže ho živočišný organismus neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Protože bakteriální enzymy ho rozštěpit dovedou, inulin se stává zdrojem energie pro symbiotické střevní bakterie, takže má takzvaný prebiotický efekt.
Inulin je vhodný rovněž pro osoby, které se léčí s cukrovkou (diabetem). Jeho zvýšený příjem upravuje hladinu cukru v krvi a snižuje vysoký krevní tlak. Inulin se často používá při přípravě jídel pro diabetiky jako náhražka glukózy. Touto záměnou se sníží kalorická hodnota pokrmu a zamezí se nežádoucímu zvýšení krevního cukru.
Senzycol je přípravek obsahující unikátní patentovaný komplex přírodních látek SilkUP se silným extraktem kurkumy 20 : 1 a velmi účinným proteolytickým enzymem serapeptáza s enzymatickou aktivitou 180.000 IU v jedné terapeutické dávce (3 tablety za den). Hlavní složkou Senzycolu je tedy komplexně působící proteolytický enzym serapeptáza. Kurkuma pak podporuje chuť k jídlu a je známá především jako pikantní koření obsahující žluté barvivo. Hlavní účinnou složkou kurkumy je kurkumin. Inulin je látka sacharidové povahy. Inulin najdeme přirozeně hlavně v kořenu čekanky. Náš organismus jej však nedokáže svými enzymy rozštěpit. Piperin 95% je látka, kterou obsahuje černý pepř. Měď je stopový prvek. Senzycol byl na trh uveden jako doplněk stravy. Nemá tedy schválené léčivé účinky a nejedná se o lék. Není určen jako náhrada pestré stravy.
Serapeptáza: Proteolytický enzym, který byl nalezen v bourci morušovém. Aktivita tohoto enzymu je opravdu unikátní. Jedním z největších přínosů serapeptázy je kromě zmírnění zánětu také zmírnění bolesti. Klinické studie ukázaly, že její protizánětlivé účinky jsou lepší než účinky jiných proteolytických enzymů.
Inulin: Tělo jej nedokáže svými enzymy rozštěpit, dostane se tak až do tlustého střeva, kde začne plnit svoji funkci prebiotika. Prebiotika jsou potravou pro naše střevní bakterie, které díky nim zachovávají správnou funkci střev.
Měď: Je stopový prvek obsažený nejméně v 15 různých bílkovinách lidského těla, je součástí metabolických procesů a přispívá ke správnému fungování celého organismu. Ovlivňuje pevnost kostí, pojivových tkání a kůže, je nezbytný k činnosti svalstva a vývoji mozku a správné činnosti nervové soustavy.
Kurkuma: Je známá především jako pikantní koření obsahující žluté barvivo. Hlavní účinnou složkou kurkumy je kurkumin. Významné preventivní účinky kurkumy byly zjištěny u modelů experimentálních zvířat u množství nemocí, například u aterosklerózy, rakoviny, diabetu, respiratorní, jaterní, pankreatické, střevní a žaludeční nemoci, onemocnění nervového systému a oční nemoci.
Piperin: Je látka obsažená v černém pepři. U piperinu bylo klinickými studiemi prokázáno, že zvyšuje využitelnost rostlinných extraktů, minerálů a stopových prvků o neuvěřitelných 30 až 60 %!
Příprvek Senzycol se doporučuje u stavů, jako jsou: křečové žíly, vředy na nohou, zánět, cysty, jakékoliv bolesti, sportovní zranění, traumatické otoky, pooperační otoky, Crohnova choroba, kolitida, fibromyalgie, zbytnění mléčných žláz, rozedma plic, bronchitida, bronchitické astma, revmatická artritida, lupus, chronické záněty ucha, rýma, určité typy migrén vyvolaných zánětem.
Normální hladina cukru v krvi na lačno se pohybuje mezi 3,3 až 6,6 mmol/l v kapilární krvi, 3,9 až 5,5 mmol/l v žilní krvi. U diabetiků by hodnota cukru v krvi neměla optimálně přesáhnout 6,0 mmol/l na lačno a 7,5 mmol/l po jídle.
Čím snížit cukr před odběrem krve? Tak tato otázka trápí nejednoho pacienta s diabetem. Nejjednodušší je chovat se stále dle doporučení, tedy dodržovat: normální hladinu cukru v krvi, správnou životosprávu, vyváženou stravu, dostatek pohybu a vyhýbat se stresu. Nutné je omezit cukr, jíst hodně vlákniny, ovoce a zeleninu, libové maso, drůbež a ryby a dostatečně pít. Vyhněte se bílému pečivu, přejděte na celozrnné a ke snídani si dejte cereálie místo čokolády. Zeleninu konzumujte dušenou, syrovou, pečenou, luštěniny, celozrnný kuskus, pohanku. Pokrmy a nápoje konzumujte bez cukru, v menších dávkách a zbytek dávky doplňte zeleninou.
Snížit hladinu cukru v krvi lze pravidelným cvičením a jídlem s nízkým glykemickým indexem.
Bylinky a vitamíny na vysoký cukr
Cukr snižuje například kopřiva, heřmánek, lékořice a skořice, omega-3 mastné kyseliny (různé oleje), hořčík.
Potraviny na snížení cukru v krvi
Vhodné potraviny jsou luštěniny – přestože obsahují sacharidy, mají poměrně nízký glykemický index (ale hůře se tráví).
Vyzkoušejte také hlízy topinambur, případně výrobky z nich, obsahují totiž inulin, který výrazně pomáhá snížit hladinu cukru v krvi. Inulin lze sehnat i v tabletách (Top inulin tablety).
Babské rady
Mezi babskými radami, jak rychle snížit hladinu cukru v krvi, najdeme doporučení žvýkat stonky od pampelišek. Vhodná je také konzumace borůvek, které mají vliv na snížení hladiny cukru v krvi při lehké poruše. Na snižování hladiny cukru v krvi je údajně výborný i grep, z bylinek pak skořice, zázvor, česnek a ženšen. Nebo si dejte ráno nalačno kysané zelí i se šťávou.
Kapky na snížení cukru v krvi
Dobře fungují Diaval kapky se skořicí a čaje pro diabetiky, ale pozor na vznik hypoglykemie (rozčilení, poruchy srdečního rytmu, zvýšená frekvence srdečních ozev, pocení se). Kapky jsou k dostání v každé lékárně. Výsledky jsou celkem dobré.
Vláknina
Cukr lze jíst jen formě různých ovocných plodů, kdy jeho vstřebávání zpomaluje vláknina. Moučné potraviny je nutné vždy doplnit současně zeleninou a jiným zdrojem vlákniny v poměru 1 : 1.
Stévie
Používejte ke slazení vše ze stévie. Je běžně k dostání, například 150 tablet za 85 Kč. Stévie je prospěšná při redukci inzulinu a při pravidelném používání dojde ke snížení cukru v krvi.
Pití
Popíjejte celý den minerální či neperlivou kvalitní vodu, občas i z kohoutku. Pijte kávu a čaj bez cukru, popřípadě si je oslaďte stévií.
Kořeny lopuchu jsou obzvlášť bohaté na inulin – látku, která stojí za jeho úžasnými léčivými účinky. Inulin je potravou pro takzvané přátelské bakterie v oblasti tlustého střeva (například důležité bakterie Lactobacillus biffidus). Posílením jejich populace se bráníme přemnožení takzvaných nepřátelských bakterií, které způsobují nepříjemné infekce a katary. Lopuch tak působí proti infekčním průjmovým onemocněním a pozitivně upravuje pravidelnost vyměšování. Důležitou roli může sehrát i při boji s poměrně závažnými trávicími potížemi, například se žaludečními vředy. Zlepšuje funkci trávení všeobecně, protože stimuluje činnost jater a žlučníku.
Jeho dalším, velice přínosným účinkem je schopnost regulovat hladinu cukru v krvi, což ocení hlavně diabetici. Také snižuje vysoký krevní tlak a celkově posiluje naše tělo a zlepšuje kondici. Skvělou službu nám prokáže i jako prostředek pro detoxikaci. Odvar z kořene je vhodné užívat jako čaj v pravidelných intervalech. Čistí naše játra a ledviny od usazených toxických látek, působí preventivně proti nemocem a posiluje imunitu. Pomůže nám s odstraňováním ledvinových kamínků a léčí i záněty močového měchýře. Obsažené látky stimulují produkci moči a pocení – léčebně tak působí například při revmatu a dně, ale i v případě nemocí, jako je chřipka, kašel, nachlazení a podobně.
Při přechodu základních jednotek – monosacharidů – z cyklické formy na lineární vzniká poloacetálový, respektive poloketálový hydroxyl. Propojením tohoto hydroxylu s hydroxylem další molekuly se mohou monosacharidy řetězit. Vazba, vytvořená tímto procesem, se nazývá glykosidová vazba. Cukerné jednotky se tímto způsobem mohou řetězit v podstatě v neomezeném počtu. Počet cukerných jednotek je přitom jedním z hledisek klasifikace sacharidů.
Monosacharidy
Monosacharidy obsahují jednu cukernou jednotku. Mezi nejznámější zástupce této skupiny patří glukóza (hroznový cukr) a fruktóza (ovocný cukr). Glukózu můžeme najít volně (například v hroznech) nebo ve vázané formě (v sacharóze, laktóze, škrobu, celulóze a dalších složených sacharidech).
Oligosacharidy
Název je odvozen od řeckého výrazu pro „několik“. Oligosacharidy jsou složeny ze dvou až deseti stejných nebo různých monosacharidů. V terminologii se můžeme setkat s výrazem disacharidy, který označuje tu skupinu oligosacharidů, která je složena pouze ze dvou cukerných jednotek. Nejvýznamnějšími oligosacharidy (respektive disacharidy) jsou sacharóza (řepný a třtinový cukr), laktóza (mléčný cukr) a maltóza (sladový cukr).
Polysacharidy
Jako polysacharidy označujeme ty sacharidy, které jsou složeny z více než deseti monosacharidů. Také se pro ně používá termín složené sacharidy. Jejich řetězce jsou dlouhé a organismu tak trvá delší dobu, než dojde k jejich rozštěpení na sacharidy jednoduché. Obecně jsou pro naše stravování výhodnější. Z této skupiny patří mezi známější například škrob, celulóza, pektin nebo inulin. Některé polysacharidy (například celulóza, pektin, inulin) jsou nestravitelné nebo jen částečně stravitelné (mají však pro náš organismus velký význam, v pozitivním smyslu slova). Tyto sacharidy patří mezi vlákninu.
Psyllium je rozpustná vláknina, která se získává z vyčištěných obalů semen jitrocele indického. Vyčištěné semenné obaly jsou ceněné právě pro bohatý zdroj rozpustné vlákniny. Psyllium zvyšuje denní spotřebu vlákniny, změkčuje stolici a napomáhá ke zdravé funkci střev a trávicího systému, proto je vhodné jej užívat při zácpě, hemoroidech, trávicích potížích a v těhotenství. Nejúčinnější je konzumace čisté vlákniny zředěné vodou. Psyllium lze také užívat ve formě tobolek nebo slaných tyčinek.
Při konzumaci nalačno navozuje psyllium pocit sytosti, je tudíž vhodné při redukčních dietách. Psyllium zvětšuje svůj objem v trávicím traktu až 40krát. Gel, jenž takto vzniká, pohlcuje nadbytečnou tekutinu a prostým bobtnáním (mechanickou silou jako píst) odsouvá z traktu škodlivé zplodiny. Základem čistého organismu i pevného zdraví je totiž každodenní zdravá stolice.
Psyllium stolici změkčuje a zároveň zvětšuje její objem, čímž významně napomáhá správnému a snadnému vyprazdňování. Psyllium podporuje správný metabolismus tuků, pomáhá udržovat správnou hladinu cholesterolu a zvyšuje denní spotřebu vlákniny.
Vláknina psyllium představuje doplněk stravy, není návyková a neobsahuje cukry, chemické látky a barviva.
Psyllium užívejte nejlépe nalačno zhruba 30 minut před jídlem. Jednu až dvě čajové lžičky (2,5–5 g) vlákniny psyllium rozmíchejte ráno, případně i večer v 250 ml vody (nebo v džusu). Roztok pak vydatně zapijte dalším šálkem tekutiny (vodou, bylinným čajem, ovocnou šťávou a podobně). Maximální denní dávka vlákniny je 5 čajových lžiček (12,5 g). Psyllium můžete použít také do polévek, omáček, jogurtů, jako součást müsli a tak dále.
Oligofruktóza omezuje pocit hladu. Působí efektem nabobtnání, to znamená, že kontaktem s vodou vláknina zvětší v žaludku svůj objem, tlačí na jeho stěny a do mozku je vyslán signál o zasycenosti. Dále podporuje střevní pasáž aktivací střevní peristaltiky, přispívá k dobrému trávení a podílí se na detoxikaci střeva. Pomáhá vyloučit nahromaděné toxické látky, napomáhá snížení hladiny žlučových kyselin a špatné bakteriální flóry. Tím, že účinně a rychle podporuje eliminační pochody v tlustém střevě, je výbornou očistou.
Německý přírodovědec Rose poprvé izoloval „charakteristickou látku rostlinného původu“ z ománu pravého v roce 1804. Této látce dal vědec Thomson v roce 1818 název inulin, ale dříve také byla známá jako alantin, helenin, menianthin, dahlin, sinanterin a sinisterin. První poznatky o fyziologickém významu inulinu objevil Külz v roce 1874, když zpozoroval, že moč diabetiků konzumujících 50–120 g inulinu denně, neobsahuje žádné jednoduché sacharidy. Na tomto podkladě se dnes využívá inulinu při diagnostickém vyšetření ledvin. Studie o účincích inulinu na lidské zdraví byla poprvé provedena na začátku 20. století, kdežto studie o neškodnosti inulinu pro člověka byla uskutečněna teprve o několik let později (1935), když si sám autor intravenózně píchl 160 g inulinu.
Inulin absorbuje vodu, zvětšuje svůj objem, vytváří v žaludku viskózní roztok a mírně snižuje jeho kyselost. Zpomaluje vyprazdňování žaludku a tím vyvolává pocit sytosti. Reguluje trávení a absorpci sacharidů i tuků v tenkém střevě.
Inulin obsažený v potravinách je syntetizován na oligofruktózu. Inulin je jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže lidský organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Enzymová hydrolýza inulinu přirozenými endoglykosidázami rostlin, takzvanou inulasou neboli β-1,2-fruktan fruktanohydrolázou, poskytuje oligofruktany.
Oligofruktóza je obsažena v níže uvedených potravinách.
Topinambur
Topinambur se především pěstuje pro využití hlíz jako suroviny na výrobu fruktózového sirobu. Kvůli příznivému poměru fruktózy a glukózy po hydrolýze inulinu se doporučuje zpracovávat hlízy od října do prosince. Chuť syrových hlíz je nevýrazná. Po přechodu prvních mrazíků se chuť dotváří a hlíza se stává specificky nasládlou. Syrové hlízy se využívají jako součást zeleninových salátů, lze je používat do polévek a dušených jídel. Hlízy se například mohou nastrouhané přidat v podílu cca 10 % ke strouhaným bramborům při přípravě bramboráků nebo brynzových halušek. Sušené plátky lze přidávat do přesnídávkových směsí se zvýšeným obsahem vlákniny nebo do výrobků typu müsli. Dále je možné topinambury využít na výrobu dřeně, která se používá v pekařství a cukrářství.
Čekanka obecná je vytrvalá bylina s přímou lodyhou dosahující výšky až 120 cm, tuhou, obvykle větvenou, lysou nebo krátce štětinatě chlupatou. Přízemní listy tvoří růžici kracovitě peřenoklaných zubatých listů, lodyžní lístky jsou podlouhle kopinaté a slabě zubaté. Úbory mají 3 až 4 cm v průměru a jsou barvy modré, vzácněji růžové až bílé. Květní úbory mají jazykovitý tvar. Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny. Odtud také zřejmě vznikl český název rostliny. Kořen je válcovitě vřetenovitý, tuhý, jindy řepovitě ztlustlý a dužnatý. Plody jsou obvejcovité nažky bez chmýru s korunkou štětinek na horním konci. Pro pěstování čekanky se doporučují půdy výhřevnější s dobrou zásobou živin, ne však půdy těžké a kamenité. V těžké půdě se kořen při sklizni láme, protože je křehký. V zemi tak zůstává 15–20 % hmoty kořene, a to má dva negativní důsledky. Kořen roní šťávu, což jednak zhoršuje jeho technologickou jakost a jednak ulomené kousky kořene obrážejí a zaplevelují pozemek v příštím roce. Čekanka je nenáročná na předplodinu. Optimální jsou obiloviny a brambory, ale není vhodné sít čekanku po kukuřici, slunečnici, hořčici a řepce. Výsev se doporučuje na konci dubna, kdy teplota půdy dosahuje asi 10 °C. Rostlina je citlivá na mrazíky. Výsevová vzdálenost se doporučuje 60–80 mm s n
Jeden z nejoceňovanějších účinků bude určitě ten na vlasy. Lopuch totiž pomáhá proti lupům a již po mnoho generací se užívá proti vypadávání vlasů. Další z vynikajících účinků je určitě na pleť, protože přípravky z lopuchu pomáhají proti akné či při nadměrně mastné pokožce. Lopuch dále můžete využít v boji proti plísním, infekčním zánětům pokožky či proti ekzémům. Navíc s ním urychlíte hojení ran a postižené místo dezinfikujete.
Kromě účinků na zevnějšek má lopuch výborný vliv také na naše tělo zevnitř. Je totiž bohatý na inulin, který brání přemnožení nežádoucích bakterií v organismu a působí tak například proti průjmovým onemocněním. Dále zlepšuje trávení, stimuluje činnost jater a žlučníku, reguluje hladinu cukru v krvi, snižuje vysoký krevní tlak, posiluje a zlepšuje kondici a je skvělým prostředkem pro detoxikaci.
Nejčastěji se z lopuchu využívá kořen, protože se v něm nachází největší koncentrace účinných látek. Mohou se však využívat i listy, ale jejich účinek pak bude mírnější. Pokud si chcete připravit nějaký odvar, tinkturu, olej či krém z lopuchu sami doma, použijte k tomu tedy raději kořen. Sklízí se buď první rok života rostliny na podzim, nebo druhý rok na jaře před květem. Opatrně se vykope, důkladně omyje a na několik minut vloží do horké vody. Poté se podélně nakrájí a suší při teplotě do 50 °C. Uchovávat by se měl v dobře uzavřené nádobě, protože snadno nabírá vlhkost.
Účinný olej s extraktem z kořene lopuchu většího je účinný v boji proti lupům, vyživuje kořínky vlasů, změkčuje pokožku hlavy, dodává vlasům měkkost a sametový vzhled. Lopuchový olej se používá k posílení vlasových cibulek a na léčení vlasů, jako prostředek proti vypadávání vlasů a plešatění. Lopuch obsahuje látky, které výrazně zastavují vypadávání vlasů a regenerují vlasové kořínky. Obsahuje i přírodní inulin, komplex vitamínů, proteiny, mastné kyseliny a minerální soli.
Použití: Teplý olej nanášíme rovnoměrně na vlasy a pokožku hlavy, masírujeme u kořínků. Vlasy přikryjeme mikrotenovým sáčkem, zabalíme do ručníku a necháme hodinu působit. Potom hlavu umyjeme běžným způsobem.