Erytrocyty jsou červené krvinky. Význam řeckého slova je erythros – červený a kytos – buňka. Červená krvinka je nejběžnější krevní buňka. Její funkcí je zejména přenášení kyslíku z plic do ostatních tělních tkání. Erytrocyty obsahují červené krevní barvivo hemoglobin, které váže kyslík. Erytrocyty zanikají cca za 120 dní.
Lidské červené krvinky jsou menší než většina ostatních lidských buněk, jejich rozměr je přibližně 7,4 x 2,1 µm. Typická červená krvinka obsahuje zhruba 265 milionů molekul hemoglobinu, z nichž každá obsahuje čtyři hemové skupiny. Ženy mají kolem 4,8 milionu červených krvinek v 1 mm³ krve, muži ve stejném objemu asi 5,4 milionu. Lidé trvale žijící ve vyšších polohách s nižším obsahem atmosférického kyslíku mají větší množství erytrocytů než lidé z nížin. Červené krvinky jsou nejpočetnější buněčnou složkou krve. 1 mm³ obsahuje zhruba 4 až 11 tisíc bílých krvinek a 150 až 400 tisíc krevních destiček. V červených krvinkách zdravého člověka je vázáno cca 3,5 g železa, což je více než ve všech zbývajících tkáních dohromady.
Červené krvinky nemají jádra, tudíž se nedovedou samy dělit a množit, a proto se neustále tvoří v kostní dřeni velkých kostí během procesu zvaného erytropoéza. Erytropoéza je stimulována hormonem erytropoetinem, který je tvořen v ledvinách. Tvorba erytrocytů trvá zhruba sedm dní a jejich životnost je 100–120 dnů. V této době je z erytroblastů v kostní dřeni vypuzeno jádro, to na své membráně vystavuje fosfatidylserin a láká makrofágy, které pomocí DNáz buněčné jádro stráví. Staré či poškozené krvinky jsou pak obklopeny fagocyty, odbourány a jejich stavební materiál je uvolněn zpět do krve. Červené krvinky jsou odstraňovány především ve slezině. Hem z molekul hemoglobinu je vyloučen jako bilirubin.
Funkce erytrocytů spočívá v jejich cirkulaci krví mezi plícemi a buňkami všech tkání těla. Buňkám přinášejí erytrocyty kyslík a místo něj si berou oxid uhličitý, který buňky produkují jako odpad, a transportují ho do plic, kde se vydýchá z těla ven. Zralé erytrocyty jsou bezjaderné buňky a obsahují velice důležité červené krevní barvivo, takzvaný hemoglobin, který dává krvi červenou barvu. Právě na hemoglobin se váže kyslík nebo oxid uhličitý. Erytrocyt je pružný, a proto se může různě deformovat, aby se dostal i do nejužších cév. Postupně však svou pružnost ztrácí a je náchylnější k poškození v oběhu, až se nakonec rozpadne ve slezině. Proto je slezina je nazývána „pohřebištěm erytrocytů“. Části krvinek se recyklují a vytvoří základ pro další krevní buňky. Lidské tělo si takto šetří svůj stavební materiál.
Kuří oko je hyperkeratotická léze s centrálním jádrem obsahujícím keratin, způsobující bolest a zánět. Kuželové jádro kuřího oka jev podstatě ochranný účinek organismu, který je vyvolán mechanickým traumatem. Kuří oka se dělí na dva typy. Prvním typem jsou tvrdá kuří oka a druhým měkká kuří oka.
Tvrdá kuří oka
Tvrdá kuří oka jsou nejběžnějším typem, jsou suchá a zrohovatělá. Vyskytují se nejčastěji na pátém prstu nebo na hřbetu menších prstních kloubů.
Měkká kuří oka
Měkká kuří oka jsou způsobená absorpcí extrémního množství vlhkosti, které je zapříčiněné pocením. Tento druh je známý svým charakteristickým macerovaným vzhledem. Jedná se o velmi bolestivé zranění, které může postihnout všechny prsty na noze. Nejčastěji se objevuje mezi čtvrtým a pátým prstem.
Častou příčinou vzniku měkkého i tvrdého kuřího oka je deformita chodidla. Úspěšná léčba závisí na závažnosti deformity. Mladí lidé trpí často již statickou deformitou. Pro dosažení lepších výsledků u léčby deformity je potřeba konzervativních opatření. Jiný druh deformity je léčen změnami podložky umístěné v žlábku mezi prsty. Tato podložka snižuje deformitu, jelikož dochází k narovnání prstů.
Použití konzervativní léčby u starších pacientů s různými stupni statické deformity není vhodné. Léčba touto metodou způsobuje pocity nepohodlí u těchto pacientů. Pokud kuří oka nereagují na zvolenou léčbu, měla by být léčena operativně.
V některých případech může být šupinatění pokožky hlavy způsobeno jinými příčinami. Nejčastěji se projevuje známými lupy. Těžká forma lupů bývá doprovázena intenzivním svěděním vlasové pokožky. Tento problém už může být formou ekzému, takzvaného seboroického ekzému, který způsobuje podráždění pokožky. Častým problémem způsobujícím šupinatění pokožky je rovněž lupénka.
Problematický stav šupinaté a suché pokožky na hlavě je charakteristický převážně zhrublými, dobře ohraničenými, okrouhlými anebo oválnými ložisky, střídajícími se s červenými místy a šupinami. Mohou být různé velikosti, dokonce mohou vytvořit „přilbu“ pokrývající celou hlavu. Šupiny jsou stříbrnobílé, pevné, suché a velmi lepkavé. Většinou je tento stav provázen intenzivním svěděním. Nejčastějšími příčinami bývá genetická predispozice, stres, určité typy infekcí a některé léky.
Příčinou je kombinace tří jevů:
intenzivní dělení buněk, které vede k výraznému ložiskovému zhrubnutí kůže, provázené zčervenáním a šupinatou pokožkou;
problém týkající se diferenciace, tedy obnovy buněk pokožky – cyklus obnovy, který běžně trvá třicet dní, se zkracuje na méně než týden (tři až šest dní), keratinocyty neprocházejí procesem stárnutí a ponechávají si jádro až do korneální nejsvrchnější vrstvy;
zánětlivá reakce na úrovni dermis a epidermis.
Těžké stavy šupinaté a suché vlasové pokožky se vyvíjejí ve střídajících se fázích akutního období a období zklidnění.
Příčinou vzniku kuřích ok je především nevhodná obuv. Pokud se chystáte na pěší výlet, rozhodně si neberte vysoké boty do špičky, které jsou při delším nošení rizikové. Jako první pomoc pak doporučujeme gelové náplasti, které vám alespoň trochu uleví.
Máte-li šikovné ruce, poradíte si s kuřím okem i doma a nemusíte chodit zbytečně na pedikúru. Ideální domácí léčbou jsou náplasti na kuří oka z lékárny. Obsahují kyselinu salicylovou, která změkčí tvrdou kůži a umožní vám po teplé koupeli kuří oko „vydloubnout".
K babským receptům na léčbu kuřích ok patří například obklad z cibule a octa. Plátek cibule několik hodin máčejte v octu a večer připevněte náplastí či obvazem k postižené noze. Ráno si nezapomeňte důkladně omýt nohy, protože cibule a ocet umějí s kuřími oky sice zázraky, ale po fialkách zrovna nevoní. Tento postup opakujte každý večer tak dlouho, dokud se jádro kuřího oka nevyloupne.
Pokud se rozhodneme vydloubnout kuří oko sami, existuje mnoho účinných rad.
Máčíme nohu v teplé vodě nebo v kyselině salicylové do té doby, než kůže na kuřím oku zbělá. Poté odumřelou kůži lehce odstraníme nožíkem či žiletkou a nalepíme na léčené místo větší náplast. Po čtyřech dnech náplast odkryjeme a postup opakujeme do vyléčení. Výhodou této léčby je bezbolestná chůze.
Osvědčeným pomocníkem se vám může stát náplast napuštěná kyselinou salicylovou zakoupenou v lékárně. Výhodou je, že může být na noze nalepená celý den. Náplast kontrolujte, zdali se nepohnula. Účinná látka je totiž jen na určité části náplasti. Pokud se náplast posune, začne vysušovat nežádoucí místo, které pak zčerná. Nepůsobí však na každého stejně účinně.
Namočte plátek cibule na několik hodin do octa, večer ho přilepte na kuří oko a nechte do rána působit. Ráno nohu omyjte v horké koupeli. Tento postup opakujte tak dlouho, dokud se jádro kuřího oka neoddělí od ztvrdlé kůže.
Zastánci bezbolestných řešení mohou vyzkoušet masáž kuřího oka. Jemné hnětení může přispět k vyléčení útvaru.
Jasmínový květ rozemeleme na kaši, kterou poté natřeme na kuří oko a zalepíme leukoplastí. Leukoplast vyměníme po pěti dnech. Tento postup opakujeme do vyléčení (přibližně 3–5krát).
Často používanou metodou bývá potření kuřího oka kyselinou mravenčí, kterou běžně seženete v lékárně.
K potření postiženého místa lze použít citronovou šťávu a stroužek česneku.
Příčinou vzniku kuřích ok je především nevhodná obuv. Pokud se chystáte na pěší výlet, rozhodně si neberte vysoké boty do špičky, které jsou při delším nošení rizikové. Jako první pomoc proti nim se doporučují gelové náplasti, které vám alespoň trochu uleví.
Máte-li šikovné ruce, poradíte si s kuřím okem i doma a nemusíte chodit zbytečně na pedikúru. Ideální domácí léčbou jsou náplasti na kuří oka z lékárny. Obsahují kyselinu salicylovou, která změkčí tvrdou kůži a umožní vám po teplé koupeli kuří oko „vydloubnout“. K babským receptům na léčbu kuřích ok patří například obklad z cibule a octa. Plátek cibule několik hodin máčejte v octu a večer připevněte náplastí či obvazem k postižené noze. Ráno si nezapomeňte důkladně omýt nohy, protože cibule a ocet umějí s kuřími oky sice zázraky, ale po fialkách zrovna nevoní. Tento postup opakujte každý večer tak dlouho, dokud se jádro kuřího oka nevyloupne.
Máčíme nohu v teplé vodě nebo v kyselině salicylové do té doby, než kůže na kuřím oku zbělá. Poté odumřelou kůži lehce odstraníme nožíkem či žiletkou a nalepíme na léčené místo větší náplast. Po čtyřech dnech náplast odkryjeme a postup opakujeme do vyléčení. Výhodou této léčby je bezbolestná chůze.
Osvědčeným pomocníkem se vám může stát náplast napuštěná kyselinou salicylovou zakoupenou v lékárně. Výhodou je, že může být na noze nalepená celý den. Náplast kontrolujte, zdali se nepohnula. Účinná látka je totiž jen na určité části náplasti. Pokud se náplast posune, začne vysušovat nežádoucí místo, které pak zčerná. Nepůsobí to však na každého stejně účinně.
Namočte plátek cibule na několik hodin do octa, večer ho přilepte na kuří oko a nechte do rána působit. Ráno nohu omyjte v horké koupeli. Tento postup opakujte tak dlouho, než se jádro kuřího oka oddělí od ztvrdlé kůže.
Zastánci bezbolestných řešení mohou vyzkoušet masáž kuřího oka. Jemné hnětení může přispět k vyléčení útvaru.
Jasmínový květ rozemeleme na kaši, poté ho natřeme na kuří oka a zalepíme leukoplastí. Leukoplast vyměníme po pěti dnech. Tento postup opakujeme do vyléčení (přibližně 3–5krát).
Často používanou metodou bývá potření kyselinou mravenčí, kterou běžně seženete v lékárně.
K potření postiženého místa lze využít citronovou šťávu a stroužek česneku.
Omnic TOCAS 0,4 jsou tablety s prodlouženým uvolňováním.
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tamsulosini hydrochloridum v množství 0,4 mg, odp. tamsulosini 0,367 mg. Úplný seznam pomocných látek viz dále (FARMACEUTICKÉ ÚDAJE).
LÉKOVÁ FORMA
Tablety s prodlouženým uvolňováním. Popis přípravku: kulaté žluté bikonvexní potahované tablety, z jedné strany vyraženo „04“.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace: symptomy dolních močových cest (LUTS) na podkladě benigní hyperplazie prostaty (BPH).
Dávkování a způsob podání: Jedna tableta denně. Omnic TOCAS 0,4 lze užívat nezávisle na jídle. Tableta se polyká celá a nesmí se rozdrtit nebo žvýkat, protože by se tak narušilo prodloužené uvolňování léčivé látky. V případě poškození ledvin není snížení dávek tamsulosinu opodstatněné. Úprava dávek u mírné až středně těžké insuficience jater není opodstatněná. Omnic TOCAS 0,4 není určen pro podání dětem.
Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku, ortostatická hypotenze v anamnéze, těžká jaterní insuficience. Tamsulosin hydrochlorid se nemá podávat současně se silnými inhibitory CYP3A4, např. ketokonazolem.
Zvláštní upozornění a opatření pro použití: Stejně jako u ostatních alfa1 blokátorů může při léčbě přípravkem Omnic TOCAS 0,4 v jednotlivých případech dojít k poklesu krevního tlaku a v důsledku toho, i když jen zřídka, k mdlobám. Při prvních příznacích ortostatické hypotenze (závrať, slabost) si má pacient sednout nebo lehnout, dokud tyto příznaky nevymizí. Před zahájením terapie přípravkem Omnic TOCAS 0,4 má být pacient pečlivě vyšetřen s cílem vyloučit ostatní onemocnění, jejichž symptomy mohou být shodné s příznaky benigní hyperplazie prostaty. Před zahájením léčby a poté v pravidelných intervalech má být provedeno digitální vyšetření per rektum, a pokud je zapotřebí, má být stanovena hladina prostatického specifického antigenu (PSA). K léčbě pacientů s těžkým poškozením ledvin (clearance kreatininu 10 ml/min.) je třeba přistupovat s velkou opatrností, neboť pro tyto pacienty nejsou k dispozici údaje z klinických studií. Peroperační syndrom plovoucí duhovky (IFIS – Intraoperative Floppy Iris Syndrome, varianta syndromu malé zornice) byl pozorován během operací katarakty u některých pacientů současně či v minulosti léčených tamsulosin hydrochloridem. IFIS zvyšuje riziko peroperačních komplikací. Přerušení léčby
Masážní podložka do postele je vhodný doplněk pro zdravý spánek. Jádro vysoké 4 cm je vyrobeno z viscoelastické „paměťové“ pěny. Materiál reaguje na tělesnou teplotu, která mění jeho vlastnosti. Viscoelastická pěna se poddá tělu a stabilizuje ho v optimální poloze, což přispívá ke klidnému spánku. Ložná plocha je profilována do sedmi anatomických zón, což zajišťuje dokonalé prokrvení lidského těla při spánku. Výhodou je výrazné prodloužení životnosti matrace. Masážní podložku lze použít na všechny typy matrací, vhodná je též k renovaci staré a nepohodlné matrace nebo pohovky. Podložka je opatřena gumovými páskami, které ji spolehlivě fixují k matraci. Potahy k masážním podložkám jsou standardně vyráběny ve snímatelném a pratelném provedení, na výběr je několik druhů. Potahy jsou prošity kvalitním antialergickým rounem, což umocňuje luxusní vzhled a zároveň vzniká dostatečná separační vrstva mezi tělem a jádrem matrace. Nevýhodou této podložky je, že neumožňuje masáž. Možnou variantou je však použití elektrické masážní podložky, která nabízí relaxační masáž v pohodlí domova. Podložka využívá 10 vibračních motorů a nabízí tři intenzity masáže – nízkou, střední a vysokou. Vybírat pak můžete ze čtyř masážních pásem (šíje, záda, hýždě a stehna) a pěti různých typů masáže. Všechny funkce podložky lze pohodlně ovládat pomocí přiloženého dálkového ovládání. Podložku můžete umístit například do křesla či do postele.
I. Nervus olfactorius – čichový nerv: přenáší čichové informace do mozku; vlákna začínají v čichové sliznici nosu.
II. Nervus opticus – zrakový nerv: přenáší vizuální informace do mozku; vlákna začínají v oční sítnici.
III. Nervus oculomotorius – okohybný nerv: inervuje 4 ze 6 okohybných svalů a zdvihač očního víčka.
IV. Nervus trochlearis – kladkový nerv: inervuje horní šikmý oční sval.
V. Nervus trigeminus, V/1 Nervus ophtalmicus, V/2 Nervus maxillaris, V/3 Nervus mandibularis – trojklanný nerv: nejsilnější z hlavových nervů inervující obličejovou část hlavy; dělí se na tři větve: V1 – 1. větev (nervus ophtalmicus) oblast očnice a čela, jde přes fissura orbitalis superior a sinus cavernosus; V2 – 2. větev (nervus maxillaris) oblast horní čelisti a nosu, z fossa pterygopalatina a foramen rotundum jde krátký kmen přes dolní část boční stěny sinus cavernosus; V3 – 3. větev (nervus mandibullaris), z dolní čelisti jde z fossa infratemporalis pod bázi lební přes foramen ovale.
VII. Nervus facialis – lícní nerv: inervuje mimické svaly. Jádro leží ve Varolově mostu; nerv vstupuje ve vnitřním zvukovodu do canalis facialis v pyramidě, prochází okolo středoušní dutiny, vystupuje přes foramen stylomastoideus a uvnitř příušní žlázy se rozvětvuje na horní a dolní větev.
VIII. Nervus vestibulocochlearis – sluchově rovnovážný nerv: přenáší informace o zvuku, rotaci a gravitaci (důležité pro rovnováhu a pohyb); vlákna vychází ze sluchového a polohového ústrojí.
IX. Nervus glossopharyngeus – jazykohltanový nerv: inervuje sliznici hltanu, zadní třetinu jazyka a slinné žlázy; umožňuje polykání, přenáší chuť ze zadní třetiny jazyka.
Hydrocoll je vysoce flexibilní samolepicí krytí. Má savé jádro, které rychle absorbuje exsudát a proměňuje jej v gel. Náplast udržuje ránu dostatečně vlhkou a vytváří ideální prostředí pro činnost fibroblastů a vznik granulační tkáně. Hydrokoloidní krytí může na ráně dle míry exsudace zůstat až 7 dnů – proces hojení je rychlejší. Povrch Hydrocollu je vysoce odolný proti vlhku – umožňuje tak například sprchování. Při absorpci exsudátu z rány dochází k tvorbě gelu, který vytváří vlhké prostředí v ráně. Používá se na granulační a epitelizační fáze. Hydrocoll je vhodný na akutní i chronické neinfikované špatně se hojící rány s menší sekrecí a minimem povlaků.
Výhodou Hydrocollu je, že je díky polyuretanové vrstvě nepropustný pro choroboplodné zárodky směrem dovnitř, ale propustný pro páru směrem ven, dále podporuje granulaci a epitelizaci vytvářením vlhkého prostředí díky přeměně tekutiny v gel, pojímá zbytečný sekret z rány a bezpečně jej do sebe uzavírá. Signalizací nutnosti výměny je tvorba puchýřků na krytí. Nespornou výhodou je možnost sprchování. Krytí lze na ráně ponechat až 7 dnů, indikací k výměně je kromě vytvoření puchýře i viditelné zbarvení obvazu. Je vhodný k použití i pod kompresivní terapii, která je nezbytnou součástí léčby bércových vředů.
Toto krytí je nevhodné na silně infikované rány, suché rány, k aplikaci se nehodí na slabou a křehkou pokožku v okolí rány.
Typy produktu:
Hydrocoll thin – tenčí verze vhodná na méně secernující rány, může se stříhat.
Hydrocoll sacral – má speciální tvar k ošetření v sakrální oblasti.
Hydrocoll concave – jde o speciální tvar k ošetření na patě a lokti.
V granulační fázi hojení se v ráně tvoří nové krevní cévy, takzvané neoangiogeneze, a ránu postupně vyplní granulační tkáň. Vzniká síť kolagenních vláken (produkt fibroblastů). Tvorbu těchto vláken zvyšuje růstový faktor TGF-β, který produkují v ráně přítomné makrofágy. Takto vzniklá síť je podkladem pro následující proces epitelizace.
Epitelizační fáze
Epitelizační fáze je konečnou fází hojení rány. Epitelizace začíná z okrajů nebo z epitelizačních ostrůvků uvnitř rány. Buňky pak v podstatě „migrují“ po její vlhké spodině. Proto je důležité chránit epitelizující ránu před vyschnutím. Epitelizační fáze bezprostředně provází fázi granulace, která vytváří nosnou plochu pro tvorbu nového pojivového tkaniva a pokožky, která je tenká a bez kožních adnex (chlupů, vlasů, žláz a nehtů).
Chlorofyl a jeho deriváty mají preventivní antikarcinogenní účinky. Vzhledem ke své nulové toxicitě při terapeutických dávkách představují zajímavý potenciální prostředek v prevenci nádorových onemocnění. Řasa chlorella pyrenoidosa, dodávaná společností Green Ways, má nejvyšší obsah chlorofylu ze všech známých na chlorofyl bohatých potravin. Chlorofyl je bakteriostatický až mírně baktericidní prostředek. Působí především tak, že vytváří prostředí nevhodné pro růst bakterií. Zvláště účinný je proti anaerobním bakteriím. Molekula chlorofylu má jedinečnou schopnost přeměňovat sluneční energii na energii chemické vazby prostřednictvím fotosyntézy. Takto zelené rostliny vyrábějí sacharidy, základní zdroj energie pro další biochemické a biologické procesy.
Detoxikace chlorofylem se těší velké oblibě v zahraničí a své fanoušky má i u nás v Česku. Skvělá je už jen svou jednoduchostí, protože se dá velmi snadno rozeznat, které potraviny obsahují chlorofyl – prozradí je zelená barva. Chlorofylová detoxikace spočívá v tom, že do jídelníčku zařadíte potraviny, které jsou na tuto látku bohaté, takže je založena zejména na salátech. Zkuste vydržet alespoň tři dny, nebo ještě lépe týden, vše je však lepší než nic. Samozřejmě můžete „zelená jídla“ doplňovat dalšími vhodnými potravinami – zůstaňte však u zeleniny, ovoce a případně hrsti oříšků. Během detoxikace je třeba určitě zapomenout na alkohol, cigarety, cukr a ostatní nezdravé zlozvyky. Připravovanou zeleninu nenechávejte dlouho ve vroucí vodě. Obsah chlorofylu se například v brokolici po dvaceti minutách přípravy ve vroucí vodě sníží o celé dvě třetiny.
Jádro celé detoxikace by mělo tedy spočívat zejména v konzumaci salátů. Ideální zálivkou je olivový olej. Přestože samotné olivy nemají natolik vysoký obsah chlorofylu jako listová zelenina, někteří výrobci údajně nechávají s olivami úmyslně lisovat i listy, aby obsah této látky zvýšily. Jednou za den můžete salát pro změnu doplnit například hráškovou či brokolicovou polévkou. Jako žádná jednostranná dieta, ani tato není vhodná pro dlouhodobé držení. Celkem stačí tři dny. I poté je dobré tyto zdravé potraviny často zahrnovat do jídelníčku.
Trombocyty jsou jednou ze stavebních částic krve. Jejich počet není závislý ani na věku ani na pohlaví jedince. Uvádí se, že jeden kubický milimetr lidské krve obsahuje 200 až 400 tisíc trombocytů. Krevní destičky nemají schopnost rozmnožování, protože neobsahují buněčné jádro. Tvoří se v kostní dřeni a jako složka krve kolují organismem osm až dvanáct dní. Potom odumírají a jsou zachycovány slezinou nebo pohlcovány tkání cév. Počet trombocytů v krvi kontrolují játra.
Počet destiček bývá stanovován při všech vyšetřeních krve v rámci krevního obrazu. Krevní obraz se vyšetřuje z nejrůznějších příčin. Lékař se na počet destiček zaměřuje například při zvýšené krvácivosti nebo prodloužení doby zástavy krvácení. Významné je stanovení počtu destiček před operačním zákrokem. Vzorkem pro vyšetření je žilní krev odebraná pomocí tenké jehly z některé pažní žíly. Jedná se o téměř bezbolestný zákrok, který jistě každý absolvoval během svého života již několikrát, když „šel na krev“. Přestože se jedná o rutinní a jednoduché vyšetření, jde o vyšetření velmi důležité a užitečné.
Optimální hodnoty trombocytů u zdravého jedince: 150–400 000 na 1 ml krve.
Rozlišuje se několik druhů leukocytů: monocyty, neutrolily, eozinofily, bazofily, lymfocyty. Dělí se podle funkce a mají také odlišný obraz pod mikroskopem.
Monocyty: Monocyty jsou buňky, které se vyvíjejí v kostní dřeni a vyplavují se do krve. Zde cirkulují několik dní a poté prostupují do tkání mezi buňky, kde se jim říká makrofágy. Funkcí monocytů je v podstatě hlídat, zda se kdekoliv v těle neobjeví nějaký cizorodý materiál, mikroby a nečistoty. Dokážou je rozpoznat a pohltit, čímž je zneškodní. Monocyty jsou schopné vystavit části pohlcených mikroorganismů na svém povrchu, čímž dají zprávu ostatním leukocytům, že objevily nepřítele. Na další reakci se poté podílejí všechny složky imunitního systému. Monocyty tvoří v krvi 2–8 % bílých krvinek.
Lymfocyty: Zásadní úlohu v koordinaci všech složek imunitního systému a komunikaci mezi leukocyty zprostředkovávají lymfocyty. Tvoří 25–30 % leukocytů v krvi u dospělého člověka. Lymfocyty jsou buňky speciálně vycvičené k několika úkolům a podle toho se dělí na lymfocyty typu T a lymfocyty typu B. Jsou specializovanou obranou těla, to znamená, že se učí rozpoznávat tělu cizí částice tak, aby je dokázaly správně identifikovat a účinně zakročit. T-lymfocyty mají na starosti koordinaci všech složek imunitní odpovědi a komunikaci mezi nimi, aby reakce byla dostatečně silná, ale zároveň hlídají, aby nebyla přehnaná a nepoškozovala zbytečně vlastní tělo. Dokážou také porušit stěnu cizí buňky a tím ji zničit. Jako „cizí“ jsou vnímány buňky napadené viry, nádorové buňky i buňky mikroorganismů. B-lymfocyty jako jediné dovedou tvořit protilátky proti konkrétním choroboplodným zárodkům. Oba typy lymfocytů si umí zapamatovat, jakými zbraněmi bojovaly s určitým nepřítelem, a pokud se v těle opět objeví, je jejich reakce rychlejší a účinnější. Lymfocyty kolují v krvi i v „dobách míru“, ale při stavu ohrožení se množí a zvyšují několikrát svůj počet, obzvláště u virových infekcí.
Neutrofily: Neutrofily neboli neutrofilní granulocyty jsou druhem leukocytů, které účinně bojují s bakteriemi. Neutrofily jsou v krvi nejpočetnějším druhem ze všech leukocytů, neboť tvoří 60–70 % všech bílých krvinek. Jsou schopné pohlcovat a ničit bakterie, jelikož uvnitř buňky vlastní takzvaná granula, která obsahují agresivní enzymy pro zlikvidování všech pohlcených částic. Neutrofily mají krátký život, v oběhu se vyskytují pouze 6 až 7 hodin, poté
Jádro para ořechů je velmi výživné, obsahuje 70 % tuků, 15 % bílkovin a 7 % sacharidů. Mimo to obsahuje vitamíny A, B1, B2, B3, E a D, stopové prvky selen, draslík, vápník, fosfor, hořčík a železo. Para ořechy se používají čerstvé k přímé konzumaci, ve výživných tyčinkách nebo v cukroví. Máčené vyloupané plody se také někdy používají pro výkrm kaprů. Para ořechy jsou z hlediska výživy potraviny slabě tvořící kyseliny.
Plody kvůli vysokému obsahu tuků po vyloupání rychle žluknou, nevyloupané a chlazené vydrží až dva roky. Čerstvé ořechy jsou na lomu krémově bílé až bílé, sladké chuti; žluté a nahořklé ořechy jsou již žluklé. Pro alergiky může být konzumace riziková.
Ořechy lze konzumovat syrové, případně je opražit, osolit nebo osladit. Můžete je použít pro přípravu fondánů, pudinků, pesta, čokoládových tyčinek. Pokud je najemno namelete, můžete jimi sypat ovocné či zeleninové saláty. Výborně se hodí do různých dezertů, především ovocných koláčů.
Vzhledem k vysokému obsahu tuků v para ořeších, je třeba dbát zvýšené opatrnosti při skladování a omezit přístup vzduchu, jinak se může stát, že ořechy žluknou.
Zde je několik receptů s para ořechy:
Pikantní koule
Ingredience: 500 g nivy (nebo i jiné druhy sýrů), 1 lžička citronové šťávy, 1 lžička nadrobno nasekané cibule, 1 lžička worcesteru, sůl, česnek, mleté para ořechy, mletá sladká paprika, nadrobno posekaná pažitka nebo jiné čerstvě posekané bylinky
Postup: Sýr najemno nastrouháme, přidáme citronovou šťávu, sůl, prolisovaný česnek, worcesterskou omáčku. Vše pořádně prohněteme a vytvoříme koule asi tak o průměru 4 cm. Koule obalíme v mletých para ořeších, nebo sladké paprice, nebo v bylinkách, které máme rádi. Koule můžeme dozdobit okurkou, rajčetem, paprikou a párátkem připevnit ke kolečku celozrnného pečiva. Před podáváním necháme koule pořádně vychladit.
Salát s para ořechy
Ingredience na salát: 225 g bulguru, 225 g fazolek, 85 g para ořechů, 2 žluté papriky, černý mletý pepř, 1 polévková lžíce petrželové natě, 2 rajčata, sůl, 2 šalotky
Postup: Zelené fazolky nasypeme do hrnce s vroucí vodou a vaříme 4 minuty. Potom vodu slijeme a fazole dobře opláchneme v tekoucí studené vodě. Rajčata spaříme vařící vodou a oloupeme. Rozkrojíme je, odstraníme semínka, pokrájíme na malé kousky. Do další misky vlijeme olivový olej, balzamikový a vinný ocet, vložíme hořčici a prolisovaný stroužek česneku. Ze všech těchto ingrediencí smícháme dresink. Z bulguru slijeme vodu a přelijeme ho vyrobeným dresinkem. Promícháme, postupně přidáváme všechnu zeleninu – grilované papriky, uvařené fazolky, oloupaná a nakrájená rajčata, na kolečka pokrájenou šalotku, hrubě posekané para ořechy. Nakonec vše posypeme petrželkou, posolíme a popepříme. Ještě jednou lehce promícháme a studené podáváme. Kombinace hořčice s balzamikovým octem dodá salátu unikátní chuť.