JAK OČISTIT ORGANISMUS PO ANESTEZII

Příběh

Ve svém příspěvku RETENCE MOČI PO SPINÁLNÍ ANESTEZII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Retence moči po spinální anestezii

Polyp v děloze

Podle uložení na děloze rozlišujeme polypy děložního hrdla, které je snadné diagnostikovat při běžném gynekologickém vyšetření v zrcadlech, neboť obvykle prominují (vystupují) z děložního hrdla navenek čili do pochvy, a dále polypy děložního těla, jež se nacházejí uvnitř dělohy neboli v d. dutině. Tento druhý typ se zjišťuje obtížněji, běžným gynekologickým vyšetřením (v zrcadlech a pohmatem) jej diagnostikovat nelze a více či méně jasné podezření na něj lze získat vaginálním ultrazvukovým vyšetřením. Definitivně se potvrdí až při hysteroskopii neboli endoskopickém zobrazení děložní dutiny.

Polypy v děloze jsou nezhoubné gynekologické nádory. V drtivé většině případů se jedná o benigní čili nezhoubné slizniční výrůstky. Problém však může být v mylné diagnóze, kdy se za zdáním polypu může skrývat skutečný zhoubný nádor. Přesnou příčinu vzniku neznáme; u p. hrdla můžeme spekulovat o vlivu chronického dráždění hrdla například záněty. Polypy děložního těla zase patrně souvisí s nadměrným vlivem ženských hormonů estrogenů, které obecně způsobují proliferaci neboli růst děložní sliznice (endometria) – tyto polypy se také často nazývají polypy endometriální. Je známo, že při dlouhodobém, často mnohaletém užívání preparátu s účinnou látkou tamoxifen, jenž celkově tlumí působení estrogenů u pacientek léčených pro karcinom prsu, bývá výskyt endometriálních polypů poměrně hojný a typický. Genetika či další rizikové faktory nejsou známé.

Typickým příznakem pro oba typy děložních polypů je krvácení. U polypů hrdla děložního jde spíše o mírné krvácení a špinění, nejčastěji po pohlavním styku či gynekologickém vyšetření (tedy tzv. kontaktní krvácení). U polypů těla děložního se jedná o typicky nadměrně silné menstruace či krvácení mimo cyklus. Polypy nebolí. Krvácení či silná menstruace je ale samozřejmě velmi nespecifický příznak řady dalších gynekologických diagnóz, například děložních myomů. Myomy jsou však již typické nádory (naštěstí také nezhoubné), obvykle tuhé uzlíky či uzly vycházející z děložní svaloviny těla děložního, které se dají poměrně spolehlivě odlišit od jiných problémů ultrazvukem, ale i vyšetřením palpačním, neboť více či méně výrazně zvětšují celou dělohu (na rozdíl od polypů, kdy velikost dělohy zůstává nezměněna). Dalším symptomem může být i neplodnost nebo opakované potraty. Dosti často se však polyp neprojevuje nijak, je tedy asymptomatický a může být náhodným nálezem při preventivním gynekologickém vyšetření.

Hlavní vyšetření potvrzující polyp děložní již byla naznačena výše, tedy základní, klinické gynekologické vyšetření (v zrcadlech a pohmatem) a vaginální ultrazvuk.

K potvrzení a případně operačnímu řešení polypů těla děložního slouží h

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Polypy

Poradna

V naší poradně s názvem INTUBACE PŘI ANESTEZII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Intubace při anestezii

Kdy je vhodné měřit ketózu

V prvních dnech sice tělo produkuje ketony, ale neumí je efektivně využívat. Existují dvě metody měření ketózy. První je pomocí proužků ketoPhan/diaPhan, které měří přítomnost ketonů v moči. Druhá metoda je pomocí ketometru, který měří přítomnost ketonů v krvi. Prvních pár dní tedy budete pozorovat vysokou koncentraci ketonů v moči, což je právě znakem toho, že je tělo zatím neumí efektivně využívat. Tento stav není pro organismus ideální. V této fázi je nastaven napůl na tukový a napůl na cukrový metabolismus. Pokud se chcete dostat do ketózy, měli byste usilovat o ketoadaptaci, tedy o to, abyste měli co nejvíce ketonů v krvi, ale už téměř žádné v moči.

1.–3. den

Při snížení sacharidů v potravě pod 50 g denně začne organismus spotřebovávat vlastní zásoby glykogenu. Dochází k úbytku hmotnosti, což však primárně souvisí se ztrátou vody navázanou na glykogen. Organismus se zatím nezačal zbavovat tuků.

• Ranní glukóza: 4,3–5,3 mmol/l
• Ketony v krvi: < 0,5 mmol/l
• Ketony v moči: < 5 mg/dl

4.–21. den

Po vyčerpání zásob glykogenu se organismus začíná přepínat do ketózy. Játra začínají produkovat stále větší a větší množství ketonů. Tkáně zatím nejsou přizpůsobeny na jejich využívání, a tak většina vyrobených ketonů odchází z těla močí. Jelikož organismus už nemá dostatek původního paliva (glukóza) a na nové palivo (ketony) se ještě neadaptoval, dochází i k poklesu fyzické výkonnosti.

• Ranní glukóza: 4,3–5,3 mmol/l
• Ketony v krvi: postupný nárůst až na 3 mmol/l
• Ketony v moči: postupný nárůst až na 160 mg/dl

22.–42. den

Stále větší a větší množství buněk začíná využívat ketony jako nové palivo. Organismus sahá i po vlastních zásobách tuku, prudce klesá chuť k jídlu. Vylučování ketolátek v moči klesá na přirozenou spodní hranici, avšak podíl ketonů v krvi se drží na horní hranici – organismus se adaptoval na nové palivo – ketony.

• Ranní glukóza: může, ale nemusí klesnout až na 3,8 mmol/l
• Ketony v krvi: 2,5–3 mmol/l
• Ketony v moči: postupný pokles až na 5 mg/dl

43.–56. den

Organismus je přepnut do ketózy, nedějí se už žádné další změny. V tomto období by se ještě nemělo experimentovat se stravou, aby se tkáně stabilizovaly v novém metabolickém módu. Vysoké zásoby tuku obvykle klesají.

• Ranní glukóza: 3,8–4,5 mmol/l
• Ketony v krvi: ketony v krvi: 2,5–3 mmol/l
• Ketony v moči: < 5 mg/dl

Zdroj: článek Papírky na měření ketózy

Poradna

V naší poradně s názvem POTÍŽE PO NARKOZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Maru.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .

Zdroj: příběh Potíže po narkoze

Stav po narkóze (celková anestezie)

- probuzení

K probuzení pacienta z narkózy obvykle dochází ještě na sále, aby se anesteziolog ujistil, že je po operaci vše v pořádku. Toto probuzení si ale pacient obvykle nepamatuje vlivem působení anestetik. Po operaci je pak pacient převezen na pooperační pokoj, kde je pod neustálou kontrolou lékařů (obvykle anesteziolog), kteří hlídají pacientův zdravotní stav, jeho životní funkce a nechají ho z anestezie dospat. Délka pobytu pacienta v tomto pokoji je velmi individuální, v zásadě ale platí, že není odvezen na standardní pokoj nebo na jednotku intenzivní péče (= JIP), dokud se s anestezie zcela neprobere. Pokud by pacient po narkóze pociťoval bolest, dostává na ně analgetika (obvykle nitrožilně).

- co dělat po narkóze

Po probuzení z anestezie je velmi důležité řídit se pokyny zdravotnického personálu, který nejen že kontroluje zdravotní stav pacienta, ale ještě mu pomáhá se vypořádat s přítomností anestetik (tedy pro tělo toxických látek) v těle a dostat je z těla ven. Proto je důležité respektovat jejich pokyny ohledně stravování, pití, ale i návštěvy toalety.

Sám pacient může přispět k tomu, aby se toxické látky z těla odplavily co nejdříve, příhodné je třeba pít kopřivový čaj (samozřejmě až bude možné pít!), který pomáhá tělo detoxikovat. Vhodné je ho konzumovat několik dní. Dále se doporučuje do těla dostat dostatek vitamínu C a jódu ( s tím se může začít již před zákrokem). Stejně tak je důležité, aby metabolismus dobře a rychle fungoval již před zákrokem, aby se toxických látek dokázal zbavit co nejrychleji. Pro dobře fungující metabolismus by se měl pacient řídit těmito zásadami: měl by mít dostatek spánku, vyvarovat se stresu, měl by mít dostatečný příjem tekutin (neslazené nápoje a voda) a dostatek vitamínu, měl by se pravidelně stravovat, aby si tělo vytvořilo nějaký rytmus a rozhodně by neměl zapomínat na snídaně. Pokud tyto zásady pacient před zákrokem nerespektoval, může s nimi začít aspoň po operaci, i tím svůj metabolismus zrychlí.

Obvykle pacienti po narkóze zůstávají ještě nějakou dobu v nemocnici, pokud by byl pacient z nemocnice propuštěn, rozhodně by se měl zhruba dva dny vyvarovat řízení motorových vozidel a všem nebezpečným pracovním výkonům, při nichž by mohl ohrozit nejen sebe, ale i lidi v jeho okolí.

- problémy po narkóze

Řada pacientů se po celkové anestezii necítí zrovna fit a projevují se u nich některé nežádoucí účinky této narkózy jako je malátnost, závratě, pocit nevolnosti, zvracení, bolest hlavy, bolest v krku, zimnice. Bolest v krku po narkóze je způsobena nástrojem, který se zavádí do 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Důsledky narkózy

Poradna

V naší poradně s názvem NARKÓZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ina.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Narkóza

Co dělat po narkóze

Bezprostřední pooperační péče je velmi důležitá a její selhání může výrazně zvýšit morbiditu i mortalitu v souvislosti s operačním výkonem a anestezií. Během operace až do předání pacienta z operačního sálu zodpovídá za stav pacienta anesteziolog, který rozhoduje podle náročnosti výkonu a stavu pacienta o další péči (stav po narkóze).

U krátkých operačních výkonů, kde je stabilizace základních vitálních funkcí dosaženo po probuzení pacienta z anestezie na operačním sále, může být tento pacient předán k další péči na standardní oddělení, kde je běžný režim.

Po narkóze u delších a náročnějších operačních výkonů a u rizikových pacientů je třeba počítat s pomalejším odezníváním anestezie a nutností intenzivního sledování vitálních funkcí do jejich stabilizace. V těchto případech se pacient po operaci transportuje na zotavovací (dospávací) pokoj nebo na JIP příslušného operačního oboru. Transport pacienta probíhá vždy pod dohledem lékaře a musí být zajištěna vhodná monitorace, eventuálně oxygenoterapie pacienta. Na zotavovacím pokoji nebo JIP jsou kontinuálně monitorovány vitální funkce pacienta (stav vědomí, dýchání, saturace kyslíkem, srdeční rytmus a frekvence z EKG, krevní tlak, diuréza), je zajištěna oxygenoterapie, eventuálně podpůrná ventilační péče ventilátorem, infuzní léčba a hrazení krevních ztrát, je-li potřeba i podpora oběhu a diurézy. Dále je zajištěna pooperační analgezie, případně analgosedace a péče o tělesnou pohodu pacienta (zahřívání). Je nutné sledovat i odvod z drénů a krvácení z operační rány. Do standardní péče je pacient předáván až po úplné stabilizaci stavu, bez nutnosti podpory a monitorace vitálních funkcí.

U některých náročných operačních výkonů (kardiochirurgie, velká hrudní a břišní chirurgie) a u velmi rizikových pacientů (stáří, polymorbidita) se volí následná pooperační péče s ventilační a oběhovou podporou na oddělení ARO.

Bezprostředně po probuzení z celkové anestezie je pacient ohrožen především poruchami dýchání a oběhu. Poruchy dýchání mohou být způsobeny neprůchodností dýchacích cest (nejčastěji zapadlý jazyk, obstrukce a dráždění sekretem), dále může dojít k centrálnímu útlumu dýchání anestetiky a opioidy, k dechové nedostatečnosti způsobené svalovou kurarizací (relaxací) nebo hypoventilací při nedostatečné analgezii. Nejvíce jsou takto ohroženi pacienti po operacích v nadbřišku a hrudníku a také pacienti s chronickým plicním onemocněním nebo s nervosvalovým handicapem. U těchto pacientů je vhodná dechová předoperační rehabilitace, nutná je dobrá pooperační analgezie (například kombinovaná anestezie s epidurálním katétrem) a 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Vliv narkózy na mozek

Příběh

Ve svém příspěvku NASLEDKY PO ANESTEZII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucka.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Nasledky po anestezii

Operace fimózy

Pokud se fimózu nepodaří vyléčit pomocí masti, lze přikročit k plastické operaci, po níž zůstane celá předkožka zachována (takovou operací je například dorzální discize nebo trojitá incize).

Pouze ve velmi výjimečných případech je nutná cirkumcize (obřízka), která se provádí ambulantně v celkové anestezii. Obřízka je amputace neboli oddělení předkožky penisu. Při obřízce je poškození nevratné – předkožka je odstraněna a už nikdy zpátky nenaroste. Žalud vysychá a časem ztrácí svoji citlivost. Je to tedy opravdu vážné poškození! V případě, že má předkožka zánět, že bolí nebo že způsobuje potíže při pohlavním styku či masturbaci, měla by být léčena. Ale často je místo toho rovnou amputována! Úkolem dobrého lékaře není to, aby amputoval ty části těla, které zrovna dělají potíže, ale aby udržel tělo a jeho části zdravé nebo aby je léčil. Jeho úkolem je tedy předkožku léčit a napomoci jí, aby fungovala tak, jak si to představuje příroda. Někdy je nutné amputovat části těla, například když jsou tak těžce zraněné, že už se nedají léčit, nebo když už jsou odumřelé a hrozí, že by jejich zachování ohrozilo váš život. To vše je však u problémů s předkožkou velice vzácný případ. Obřízka je léčbou pouze v těch případech, že někdo trpí jedním velice vzácným kožním onemocněním, které se cizím slovem nazývá „balanitis xerotica obliterans“. Ale ve všech ostatních případech se dá předkožka léčit mastí, eventuálně ve vážnějších případech operací se zachováním předkožky.

Ta se provádí obvykle:

• ve stavu po takzvané parafimóze (uváznutí předkožky za žaludem);
• pokud silný otok předkožky brání močení;
• Z důvodu bolestivosti při pohlavním styku;
• při opakovaných zánětech žaludu a předkožky z důvodu zjizvené předkožky;
• v případě kožního onemocnění BXO (balanitis xerotica obliterans – zánět spojený s narušením vnitřních stěn cév, který vede k nedostatečnému prokrvení), avšak pouze na základě histologického nálezu.

Pouze poslední z uvedených případů je absolutní indikací cirkumcize, a to ještě pouze u 50 % pacientů s uvedeným onemocněním, které se navíc vyskytuje téměř výhradně u dospělých jedinců, kdežto v dětství je velmi vzácným jevem.) Obřízku lze provést jako celkovou, kdy se odstraní celá část předkožky, nebo částečnou, parciální, kdy se odstraní pouze jizevnatá, zúžená část předkožky.

Po dezinfekci předkožky a po místním znecitlivění (penis blok) cca 10 ml 1% mezokainu se uvolní předkožkový vak a skalpelem se snese přebytečná kůže, která způsobila zúžení předkožky. Atraumatickým vstřebatelným stehem (nevyžaduje odstranění stehů – stehy se cca za 10–14 dní samy rozvolní a vypadnou) se&nbs

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Fimóza u dospělých

Příběh

Ve svém příspěvku REKONVALESCENCE PO OPERACI ŠEDÉHO ZÁKALU,SILOVÁ ZÁTĚŽ NA ORGANISMUS V DOBĚ POOPERAČNÍM,JAK DLOUHO? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Macková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Srovnalová.

Zdroj: příběh Rekonvalescence po operaci šedého zákalu,silová zátěž na organismus v době pooperačním,jak dlouho?

Anestezie svodná

Touto anestezií dochází k blokádám nervových pletení a jednotlivých nervů. Blokády periferních nervových pletení a nervů se využívá zejména k operačním výkonům na horních a dolních končetinách a krku, kde není třeba dosáhnout znecitlivění celé končetiny či její části, případně kde jiné techniky anestezie nejsou žádoucí vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu klienta.

Příprava pacienta a jeho sledování při provádění anestezie a během operačního výkonu odpovídá technikám centrálních svodných anestezií. Při provádění blokády se nejprve provede detekce a označení místa vpichu, následně se desinfikuje místo vpichu a okolí se zakryje sterilní rouškou. Následuje vpich tenké jehly do podkoží, do jehly je přiváděn elektrický proud nízké intenzity z neurostimulátoru. Jakmile dojde k přiblížení se hrotu jehly k nervu, elektrický proud vyvolá brnění, případně drobné svalové záškuby v oblasti, kterou daný nerv zásobuje. Během elektrické stimulace je pacient dotazován na lokalizaci brnění a jsou sledovány svalové záškuby, postupně se intenzita proudu zmenšuje a po dosažení požadované minimální intenzity proudu, kdy lze ještě svalové záškuby vyvolat, je do jehly aplikováno lokální anestetikum – pacient může pociťovat jako tlak v místě vpichu. Po sterilním zakrytí vpichu pokračuje monitorace pacienta, postupně dojde k znecitlivění požadované oblasti na končetině (doba nástupu účinku anestetika a trvání blokády je odvislá od druhu použité látky), stejně jako u centrálních svodných anestezií. Po operačním výkonu je pacient předán sestře z oddělení, kde byl hospitalizován. Blokády jednotlivých periferních nervů se využívají stejným způsobem jako blokády nervových pletení, neurostimulátor nebývá k provedení blokády potřeba, vpich se děje pomocí standardní injekční jehly, znecitlivělá oblast je výrazně menší, proto i použití je pro drobné chirurgické výkony.

Zdroj: článek Anestezie a narkóza

Poradna

V naší poradně s názvem ZVRACENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barča.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Co dělat proti zvracení po narkoze

Antónia Mačingová

Antónia Mačingová je spisovatelka, odbornice na zdravou výživu, která se zabývá touto problematikou. Mimo jiné napsala knihu „Zhubněte jednou provždy“. V této knize naleznete návod, jak detoxikovat své tělo. Program trvá 28 dní a na tuto dobu je vypracován jídelníček, podle kterého se stravujete. Celý program je určen na celkovou detoxikaci těla. Za čtyři týdny dojde k očistě od toxinů, očistí se játra, ledviny, močové cesty, trávicí systém, lymfatický systém, dýchací cesty a pokožka. Detoxikační plán má za cíl tělo odkyselit a očistit a zároveň mu dodat potřebné živiny a antioxidanty. Nejedná se o dietu, ale o transformaci myšlení a změnu stravovacích zvyklostí.

Slovenská expertka na zdravou výživu sestavila kompletní 28denní detoxikační plán, jehož cílem je tělo očistit a zbavit škodlivin, které se v něm nashromáždily. Základem je odstranit překyselení organismu, čímž dosáhnete harmonizace vnitřního prostředí. Nejen že můžete snížit svou hmotnost a velikost oblečení až o jedno číslo, ale především vrátíte tělu energii. Díky očištění těla se můžete zbavit i dalších neduhů, které způsobily usazené jedy v těle, například únavy, bolestí hlavy, alergií a podobně.

Detoxikační program vznikl podle vlastních zkušeností autorky Antónie Mačingové a zkušeností jejích známých, a protože výsledky byly tak znamenité, rozhodla se autorka podělit s návodem na očistu psychickou, fyzickou a zhubnutí přebytečných kilogramů ve své knize. Mačingová slibuje ve své knize zbavení se přebytečných kilogramů a vnitřní očistu, při níž se organismus očistí od toxinů a dalších látek, které nemají příliš příznivý dopad na lidské zdraví. Stejně jako při jiných změnách stravy, tak i při detoxikaci A. Mačingové je zapotřebí začít u sebe v hlavě. Detoxikací můžete svůj problém vyřešit, nebo taky ne. To už záleží na vašem přístupu, jestli zůstanete v „tukové ulitě“, nebo budete pokračovat v odbourávání tuku a zmenšování počtu tabletek na tlak. Detoxikace je sestavena tak, aby samo jídlo požíralo tuk a pomohlo nastartovat mnohdy zaseklý metabolismus. Po absolvování této detoxikace by měl být organismus v psychické i fyzické rovnováze, očištěný od toxinů, bez hladu, bez chuti na sladké a vedle zrychlení metabolismu by již nemělo dojít k jo-jo efektu, pokud budete dodržovat i následující kroky.

Zdroj: článek Jak detoxikovat organismus za 28 dní

Poradna

V naší poradně s názvem INTUBACE PŘI ANESTEZII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Intubace při anestezii

Vyhřezlý konečník – léčba

Rektální výhřez může být buď částečný, což zahrnuje jen sliznici, nebo může být kompletní, což zahrnuje celou stěnu konečníku. Tento problém může nastat u dětí, ale je mnohem častější u starých lidí. K léčbě rektálního prolapsu je vhodná operace. Většina operací rektálního výhřezu se provádí pod celkovou anestezií. U starších pacientů se používá epidurální nebo spinální anestezie. Existují tři typy operací rektální prolapsu.

• U zdravých dospělých se provádí operace břicha. Tato operace se provádí v celkové anestezii, kdy lékař vede chirurgický řez břichem a poté odstraní část tlustého střeva.
• Někdy může dojít k tomu, že se objeví měkký kus tkáně kolem konečníku. Tento problém se pak řeší pomocí laparoskopické operace.
• U starších osob nebo osob s jinými zdravotními problémy se provádí operace přes konečník.

Prolaps konečníku nebo tlustého střeva lze léčit z pánevního dna, kdy lékař odstraní část tlustého střeva a konečník spojí s okolní tkání.

U dětí s rektálním prolapsem nemusí dojít k operaci.

Rizika léčby

Rizika spojená s anestezií:

• dýchací potíže, pneumonie;
• problémy se srdcem;
• reakce na léky.

Rizika spojená s operací:

• krvácení;
• infekce.

Další rizika:

• velmi častá zácpa;
• inkontinence;
• znovuobjevení prolapsu.

Zdroj: článek Vyhřezlý konečník

Poradna

V naší poradně s názvem STAV PO CELKOVÉ NARKÓZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Stav po celkové narkóze

Biologické hodiny orgánů

Naše životní energie proudí po přesně vymezených drahách – meridiánech. Jsou to jakési kanály, které probíhají uvnitř těla a tvoří logicky propojenou síť, v níž proudí energie od orgánu k orgánu. Hlavních meridiánů je v těle 12 a energie jimi projde za 24 hodin po 2 hodinách. Rozlišujeme 6 párů orgánů, vždy tvořených jedním jinovým (plným): srdce, slezina, plíce, ledviny, játra; a jedním jangovým (dutým): tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř, žlučník. Ke každé dvouhodině se přiřazuje jeden orgán.

Mezi 23. až 1. hodinou začíná pracovat žlučník. Nastává orgánová dvouhodina žlučníku, která má značný vliv na psychiku, ovlivnění smyslu, což se projeví tím, že v této době jsou většinou nejintenzivnější sny, které souvisejí značně se smyslovou fází. Naše tělo se už připravuje k odpočinku a pokračuje v práci na obnově buněk. Organismus odpočívá, tělesné pochody se zpomalují a také se střídají různé fáze spánku. Jestliže jsme šli spát ve 22 hodin, začínají se nám zdát sny. Nejen tělo, ale i mozek bilancuje svou celodenní činnost a odvrhuje všechno nepotřebné. Den skončil. Objevuje se intenzivnější zpracování lipidů (přírodní látky živočišného i rostlinného původu). Žlučníkáři obvykle v tuto dobu nemohou usnout a také žlučníkové záchvaty bývají hlavně uprostřed noci. Po půlnoci již slinné žlázy neprodukují látku, která ničí bakterie a chrání zuby před vznikem zubního kazu. Také z toho důvodu je nutné si čistit ráno zuby. Kolem jedné hodiny většina lidí už asi 3 hodiny spí a prošla už všemi fázemi spánku. Dostavuje se lehký spánek, člověk se může snadno probudit. Právě v této době jsme zvláště citliví na bolest. Bolestivost je mimořádně intenzivní, například bolesti zubů mohou úplně narušit spánek. I chlad pociťujeme v noci více než přes den.

Mezi 1. až 3. hodinou se aktivují játra. Vrcholí činnost jater, tedy meridián jater. Je to doba detoxikační činnosti a redistribuce tekutin. V tomto čase je fyziologický děj asi takový, že většina orgánů má sníženou funkci, s výjimkou jater. Kolem třetí hodiny tělo ještě odpočívá a je fyzicky značně vyčerpáno. V tuto dobu má člověk velmi nízký krevní tlak, pomalý puls a pravidelný hlubší dech s dlouhými periodami. Pokud musí být někdo vzhůru, pak vyžaduje soustředěnost daleko větší úsilí. V tomto čase se lidé pracující v nočních směnách nejčastěji dopouštějí chyb. Musíte-li být vzhůru, snažte se nerozptylovat a soustřeďte se plně na práci, kterou je třeba dokončit. Krevní tlak ve 3 hodiny dosahuje nejnižšího bodu. Většina orgánů v lidském těle pracuje úsporně s výjimkou jater. Tělo je podrobeno jakémusi „velkému prádlu“. Játra zpracov

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Orgánové hodiny

Poradna

V naší poradně s názvem VODA NA PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Horáčková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Voda na plicích

Nemoci nehtů

Bílé skvrny na nehtech

Jde o duté prostory mezi nehtovými destičkami, které vznikají při špatném či neodborném zacházení s manikúrou, při tlaku či úderu. Pokud se navíc dostaví šupinatění, s největší pravděpodobností se jedná o plísňové onemocnění, které je třeba léčit. Bílé tečky přetrvávající na nehtech několik týdnů mohou vznikat i v důsledku hromadění kyseliny močové v organismu. Tyto příznaky bývají později spojovány s otékáním či bolestmi kloubů. Je to stadium, kdy už je vhodné obrátit se na odborníka a zahájit dietní opatření a příslušnou léčbu. Výskyt bílých teček ve větším množství téměř na všech nehtech signalizuje nedostatek vitaminů a minerálů v těle. Tečky se mohou například dočasně objevit po oslabení organismu prodělanou horečkou či v důsledku hormonálních změn.

Řešení: Úprava jídelníčku a užívání doplňků stravy

V první řadě je třeba snížit hladinu kyseliny močové v krvi. Návod jak toho dosáhnout je zde: prostředky na přírodní snížení kyseliny močové v krvi. Pak je potřeba upravit jídelníček, neboť naše strava představuje plnohodnotný a přirozený zdroj výživných látek, který lze jen stěží nahradit. Pro pomoc můžeme sáhnout i po doplňcích stravy. Doporučuje se užívat vitaminy skupiny B (zejména vitamin B2), kyselinu listovou, zinek, vápník a hořčík. Vitaminy A a C je vhodné přijmout v přirozené stravě (rajčata, mrkev, červená paprika). Pokud potíže neodezní zhruba do měsíce, navštivte odborníka.

Třepení nehtů

Objevuje se po délce nebo po stranách nehtu v důsledku dlouhodobého strádání následkem diet či špatné životosprávy. Bývá spojováno se záděrkami kolem nehtů na nehtové kůžičce. Jediným řešením je doplnění látek do organismu přirozenou cestou anebo formou užívání doplňků stravy. Jsou-li nehty navíc matné a ztrácejí lesk, pak organismu chybí mastné kyseliny.

Řešení: Užívání doplňků stravy a vhodných kosmetických přípravků

Vynechejte potraviny, které obírají organismus o vitaminy a minerály (káva, alkohol, cukr, bílá mouka), a začněte jíst zdravě a použijte také domácí masky na ruce. Proti štěpení nehtů zaručeně pomáhá zinek, vápník, hořčík a křemík, dále pak vitaminy skupiny B. Vaše nehty též ocení příjem nenasycených mastných kyselin, jejichž zdrojem jsou především panenské, tedy za studena lisované, oleje (např. seznamový, olivový) nebo tučné druhy ryb (losos, makrela, tuňák). Kolagen obsažený v doplňku stravy dodává nehtům základní stavební materiál (bílkovinu), nehty jsou pak pružnější, lesklejší a pevnější. Speciální kosmetické prostředky ve formě olejů či krémů vytvářejí ochrannou vrstvu, posilují a regenerují. Nehtům prospívá též konzumace oříšků a semínek (především

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Vystrč drápky, kotě

Kdy je organismus překyselený

Každý člověk je pánem své acidobazické rovnováhy, a tudíž zcela pravděpodobně většinovým tvůrcem svého zdraví či uzdravení. Potenciálně zdravý člověk si tuto skutečnost většinou nerad uvědomuje a nemocný nemá často dostatek víry, aby jí věřil. Výsledkem jsou přeplněné ordinace chronických pacientů bez vyhlídky na uzdravení.

Krev má pH 7,35 až 7,4 s velmi nepatrnými výkyvy. Pokud by se tato hodnota výrazněji snížila pod 7,35, člověk zemře. Celá řada biochemických pochodů v těle je zaměřena na udržení pH krve, a to i za cenu „nesprávné funkce jiného orgánu“. Krev má prostě přednost... A jak se tento důležitý proces realizuje?

Kyseliny jsou pro organismus škodlivé látky. Některé se v organismu tvoří jako produkty látkové výměny (chlorovodíková, octová, močová a podobně), jiné bohužel přijímáme. Pro zajištění zmíněné acidobazické rovnováhy je bezpodmínečně nutné kyseliny z těla průběžně odbourávat neboli redukovat. K odbourávání kyselin může dojít pouze za přítomnosti látek zásaditého charakteru, jako jsou minerály, stopové prvky a podobně. Jestliže je jejich příjem ve stravě dostatečný, je vše v pořádku. Jestliže přijímáme zásaditých látek málo a kyselých mnoho, organismus je nucen použít pro redukci kyselin uložené zásadité látky. Vápník z kostí, chrom ze slinivky, zinek z prostaty, hořčík, který byl původně určen pro nervovou činnost... A navíc organismus začne ukládat nežádoucí vodu a zadržovat ji, aby kyseliny v těle naředil. Tím dochází k ochromení bezchybné činnosti orgánů a následně pak k nemocem, které se dlouhodobým překyselením stávají chronické. Mohl by následovat dlouhý výčet chorob počínaje alergiemi, artrózami, žaludečními vředy a konče například rakovinou považovanou za „kyselou nemoc“ číslo jedna.

Díky stravě, kterou přijímáme, má více než 90 % populace překyselený organismus (latentní acidózu).

Naše strava by měla obsahovat dostatečné množství zásadotvorných potravin, jako je ovoce a zelenina. Každá potrava, kterou strávíme, zanechává v našem těle zbytkový „popel“, který je buď kyselý, zásaditý, či neutrální, podle druhu potravy, ze které pochází. Přirozený poměr mezi kyselinami a zásadami by se měl ve zdravém těle pohybovat v poměru 1 : 4. Jestliže je tento poměr zachován, tělo je odolné proti nemocem. Ideální strava by tedy měla obsahovat 80 % zásadotvorných a 20 % kyselinotvorných potravin. Někteří výživoví poradci doporučují poměr 50 : 50.

Potraviny, které jsou pro tvorbu kyselosti v organismu (pozor, ne v krvi, jak to mnozí nejednou špatně interpretují) nejhorší, jsou to jednoznačně ty, které obsahují rafinované cukry, veškeré klasické nezdravé jídlo, cereálie plné cukrů, kofein, alkohol a 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Překyselení organismu a zrádnost jeho jednoduchých řešení