JAK VYPADA FILCKA je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Lichen je poměrně obvyklé onemocnění kůže, jehož příčina není dosud přesně známa. Odborníkům se však podařilo zjistit, že při něm probíhají obdobné děje, jako když imunitní systém příjemce odmítá transplantovaný orgán od dárce. Tedy že jde o autoimunitní reakci organismu, který vytváří látky proti vlastním buňkám těla, protože je pokládá za buňky cizí.
Lichen se může vyskytovat v mnoha různých formách a jeho projevy jsou často velmi různorodé. Rozlišení od dalších, podobně se projevujících chorob kůže je proto poměrně obtížné.
Druhy lichenu
Lichen planus vulgaris je nejčastěji se vyskytující klinická forma. Kožní projevy jsou v predilekci, často ale dochází k disseminaci. Prognóza je dobrá. Asi u 75 % nemocných se choroba do jednoho roku zhojí.
Lichen planus hypertrophicus – projevy bývají často lokalizované na dolních končetinách. Hypertrofie epidermis vede k tvorbě verukózních až nodulárních projevů, které bývají symetrické. V průběhu onemocnění dochází k výsevu nových projevů při současném mizení projevů starých. Afekce může trvat i několik let (histologie musí být provedena z čerstvých projevů).
Lichen linearis – lineární léze se vyskytují často samostatně ve formě zonálních nebo zosteriformních lézí. Často na hrudníku. Histologický nález je typický. Nutno odlišit od jiných dermatóz, jako je lichen striatus, lineární psoriáza či lineární névy.
Lichen annularis – anulární formy často doprovázejí klasický lichen. Někdy ale anulární formy lichenu dominují. Pro tuto formu je charakteristická lehká atrofie centrální části projevu a vyvýšené okraje. Tato varianta se někdy vyskytuje na penisu.
Lichen planus palmo plantaris je vzácnější varianta, vyskytující se na dlaních a chodidlech. Chybí charakteristická barva i tvar projevů. Je nutno odlišit od psoriázy, ale také od syfilis druhého stadia.
Lichen planus pigmentosus – tato forma nebývá spojena s typickými papulemi. Makulární pigmentace postihují obličej a horní končetiny, mohou být ale kdekoliv. Postižení sliznic nebývá časté, podobně ani dlaní a chodidel.
Lichen planus atrophicus – projevy této formy jsou většinou v menším počtu. Atrofie může následovat po prodělané anulární formě, nebo v souvislosti s regresí hypertrofické formy. Diagnóza se opírá o anamnézu (předchozí lichen různých forem) a o nález slizničních projevů, které tuto formu doprovázejí. Histologicky nutno odlišit od lichen sclerosus nebo od čočkovitých projevů mo
Muňka (Pthirus pubis), lidově filcka, je veš, která se vyskytuje na ochlupených místech těla, převážně pak kolem genitálií. Někdy se také může objevit na prsou, v podpaží, vousech, obočí a řasách. Muňka připomíná svým tvarem klíště – malá hlava, ploché čtvercové tělo a silné nohy s drápy, kterými se drží na chlupech. Sameček měří 1 mm, samička asi 1,5 mm. Samičky za dobu svého života, což je přibližně 3 týdny, nakladou 20–30 vajíček, ze kterých se za 7 dní vylíhnou larvy. Ty jsou za 15–17 dní schopné rozmnožování. Živí se sáním krve. Onemocnění (peduculosis pubis) se řadí mezi pohlavní choroby, protože k přenosu dochází nejčastěji při pohlavním styku. Dalším zdrojem nákazy může být sdílení oblečení, pokrývek a ložního prádla.
Příznaky
Na pokožce vznikají škrábance s drobným bodovitým krvácením, ekzémy, hnisání, strupy. Pokud má člověk muňky delší dobu, dochází ke vzniku modrých skvrn (maculae coeruleae). Muňka je vidět pouhým okem, pokud je pozorně prozkoumáno ochlupení, a vypadá jako tmavě hnědá až žlutohnědá tečka přichycená ke chlupu. Muňky způsobují svědění, které však nemusí být velké a postižení lidé mu nemusí věnovat pozornost. Při zpozorování příznaků je třeba ihned navštívit lékaře.
Leukonychie spadá do skupiny nazvané chromonychie (změny barvy nehtového lůžka). Leukonychia punctata et linearis je běžně se vyskytující chromonychie, která se vyvíjí na podkladě drobných traumat (př. manikúra).
Paličkové prsty, zvané též pulmonální hypertrofická osteoartropatie či digiti Hippocratici: vyskytují se na rukou i nohou. Doprovází plicní choroby, jako např. emfyzém či maligní nádory. Mohou být také příznakem srdečního selhávání.
Half and half nail znamená, že proximální polovina nehtového lůžka je světlá, a distální je tmavě červená. Naznačuje renální insuficienci či urémii. Je reversibilní: při léčbě mizí.
Koilonychie jsou lžičkovité nehty: volný okraj nehtové ploténky evertuje (obrací se). Doprovází nejčastěji sideropenickou anémii či thyroidopatie. Bývá též součástí syndromu Plummer-Vinson.
Někteří entomologové považují prvé dva druhy za dva poddruhy jednoho druhu (Pediculus humanus). Veš šatní žije v záhybech prádla, ze kterého se vydává sát na lidskou pokožku a opět se do prádla vrací. Může přenášet skvrnitý tyfus. Veš dětská neboli hlavová se může vyskytovat ve vlasech a vousech. Jméno dětská souvisí s tím, že je často přenášena mezi dětmi ve školce nebo škole. Většinou její výskyt identifikujeme nálezem hnid ve vlasech. Veš dětská nepřenáší žádné nebezpečné onemocnění, ale po jejím sání vznikají svědivé ranky, které bývají rozškrabány, a může docházet k následné infekci. Někdy mohou vznikat i ekzémy. Veš muňka („filcka“) žije v lidském ochlupení (v ohanbí, na prsou, v podpaží), nikdy se nevyskytuje ve vlasech. Je přenášena mimochodem při pohlavním styku nebo z ložního prádla. Pupence svědí a po jejich rozškrabání dochází k sekundárním infekcím.
Na člověku parazitují dva základní druhy vší. Jedná se o veš dětskou (Pediculus capitis) žijící ve vlasaté části hlavy a o veš šatní (Pediculus humanus), která žije ve spodním prádle a na související oblasti lidského těla. Oba druhy jsou vzhledově identické a liší se především v genetické informaci, kterou jsou vybaveny. Přes tuto podobnost každý druh vždy parazituje na té lokalitě (vlasech, či naopak v ohanbí a spodním prádle), která je pro něj typická a nepřelézá do lokality druhé. Pouze veš šatní má spojitost s nedostatečnou hygienou. Jsou jí ohroženi ti, kteří si dlouhodobě nesvléknou spodní prádlo (ani na noc) a nemění ho za čisté, řádně vyprané. Oproti tomu veš dětská přežívá spolehlivě veškeré úkony hygieny, tedy mytí hlavy a česání běžným hřebenem. Mimo vlasy (například na tkaninách) nepřežívá obvykle déle než jeden den. Z toho je skutečně patrné, že s úrovní hygieny výskyt vší nesouvisí. S tímto faktem je zapotřebí nemocného a jeho okolí seznámit.
Někteří entomologové považují prvé dva druhy za dva poddruhy jednoho druhu (Pediculus humanus). Veš šatní žije v záhybech prádla, ze kterého se vydává sát na lidskou pokožku a opět se vrací do prádla. Může přenášet skvrnitý tyfus. Veš dětská neboli hlavová se může vyskytovat ve vlasech a vousech. Jméno dětská souvisí s tím, že je často přenášena mezi dětmi ve školce nebo škole. Většinou její výskyt identifikujeme nálezem hnid ve vlasech. Veš dětská nepřenáší žádné nebezpečné onemocnění, ale po jejím sání vznikají svědivé ranky, které bývají rozškrábány, a může docházet k následné infekci. Někdy mohou vznikat i ekzémy. Veš muňka („filcka“) žije v lidském ochlupení (v ohanbí, na prsou, v podpaží), nikdy se nevyskytuje ve vlasech. Je přenášena mimochodem při pohlavním styku nebo z ložního prádla. Pupence svědí a po jejich rozškrabání dochází k sekundárním infekcím.
Muňku nikdy nenajdete ve vlasech, protože lidský vlas je pro ni moc tenký, neudrží se na něm. Ve vlasech žije veš dětská (Pediculus capitis). Platí tedy pravidlo, že když se objeví veš od obočí dolů, je to filcka. Abychom mohli potvrdit, že svědění či skvrny způsobily filcky, je nutné některou z nich najít. Filcky se většinou drží na chlupech v genitáliích. Na chlupu je vidět drobné ztluštění a není potřeba velké síly muňku z chlupu odstranit. Při podrobném zkoumání jsou zřetelné jednotlivé části těla a nožičky. Dobrým důkazem, že se jedná doopravdy o veš a ne o něco jiného, je položit si ji na nehet a druhým nehtem ji rozdrtit. Je slyšet drobné lupnutí. Pokud byla veš napitá, tak se objeví i krvavá skvrnka.
Subungvální exostóza je bolestivý kostěný výrůstek rostoucí z dorsální strany distálního článku prstu (zejména palce u nohy); může nadzvedávat nehtovou ploténku, často asymetricky. Prokazuje se na RTG.
Glomus tumor je bolestivý tumor prosvítající pod nehtovou ploténkou jako červená skvrna. Vyskytuje se zejména u žen, bolestivé příznaky se projevují hlavně v chladu.
Tato pleť vypadá mastně a leskle a budí dojem, jakoby pleť byla taková jako těžká. Mastná kůže je náchylná k akné a má často větší viditelné póry. Jak pečovat o mastnou pleť Omezte čištění pleti na ráno a večer, protože při častém čištění vyburcujete póry k většímu zásobování kožním tukem a situace bude pak ještě horší. K čištění pleti použijte jemný čistící prostředek bez oleje určený pro mastnou pleť, ale napřed se ujistěte se, že není příliš agresivní. Pravidelné používání čistících přípravků s 10% benzoyl peroxidem bývá příliš agresivní pro většinu typů pleti a povede jen k dalším problémům. Pokud potřebujete extra péči, tak použijte noční krém s alfa-hydroxy kyselinami, které působí jako mírný exfoliant a udržují póry čisté.
Suchá pleť
Tento typ pleti je opakem mastné a často tato pleť vypadá vysušená a drsná, zejména po umytí. Suchá pleť vypadá, jako by nemohla udržet vlhkost. Na suché pleti se můžou vytvářet četné vrásky a jemné linky, které pak ještě více zvýrazňuje slunce po opálení. Jak pečovat o suchou pleť Pro čištění suché pleti použijte výlučně jen krémovou pleťovou vodu, která nebude zbavovat kůži potřebné vlhkosti. Pleťová voda musí být jemná a nesmí obsahovat alkohol. Na suchou kůži můžete použít těžší mastnější krém, ale měli byste se ujistit, že obsahuje i ochrannou složku před slunečním zářením – SPF (sun protection factor).
Normální pleť
Tato pleť bývá hladká s vyrovnanou texturou i tónem a bez mastných nebo suchých projevů. Také se na této pleti objevují takové pupínky v důsledku hormonálních změn, ale naštěstí nejsou trvalé. Jak pečovat o normální pleť Tento typ pleti nepotřebuje zvláštní péči. Normální pleť potřebuje především udržet v rovnováze a proto se k jejímu čištění používá jemný čistící prostředek a teplá voda. Prakticky každý výživný krém by měl být dobře snášen i normální pletí. Můžete zde experimentovat a najít krém, který vám přesně sedne. Ujistěte se, aby vaše pečující prostředky byly mírné nebo přímo určené pro normální pleť, protože jinak se pleť může zanítit a vy se pak rázem ocitnete v některé z předešlých kategorií pletí.
Smíšená pleť
Máte-li na obličeji mastné skvrny na čele, na bradě a kolem nosu, které jsou lesklé a k tomu i suché oblasti na tvářích a okolo očí, tak máte smíšenou pleť. Jak pečovat o smíšenou pleť Sice existují produkty, které jsou přímo určené pro tento typ pleti, ale i tak budete muset trochu více experimentovat s různými druhy pro různé části obličeje. Na suché části obličeje můžete použít přípravky, které obsahují kyselinu glykolovou pro exfoliaci suché pleti, a na mastné plochy pak jemné přípravky proti akné. Stejně jako u všech ostatních typů pleti, byste měli denně používat dobrý hydratační krém se SPF ochrannou.
Rakovina kůže je nejčastěji hlášeným nádorovým onemocněním, přesto však mají jen malý podíl na úmrtích na zhoubný nádor. Je to proto, že rostou pomalu a jsou většinou dobře léčitelné. Mezi dva nejčastější typy kožních nádorů patří bazocelulární karcinom a dlaždicobuněčný karcinom / rakovina kůže. Bazocelulární karcinomy (bazaliomy) jsou zřídka smrtelné, ale pokud se neléčí, mohou vytvořit znetvoření. Dlaždicobuněčné karcinomy jsou již nebezpečnější, přesto lze většinu z nich zcela vyléčit.
Rakovina kůže vypadá jako piha nezvyklého vzhledu, bradavice, mateřské znaménko či jiný nenadále vzniklý útvar. Proto by lidé neměli případné změny na kůži a sliznicích zanedbávat. Rovněž kůže, která je příliš vystavená slunečnímu svitu, obsahuje až 10x více mutací genů, jež vytvářejí příznivé prostředí pro vznik rakoviny kůže. Často tyto příznaky podceňujeme. Je proto nutné chodit na preventivní prohlídky alespoň co dva roky. Kožní lékař nám znaménka prohlédne a zjistí, které z nich by mohlo být nebezpečné a pod speciálním přístrojem ověří, jak vypadá. Rakovina kůže přichází tiše a bezbolestně, následky pozdního odhalení bývají často fatální. Proto znova zdůrazňujeme nutnost dodržovat pravidelné preventivní prohlídky u kožního lékaře. Samozřejmostí je sledovat znaménka na svém těle a při jakýchkoli nejasnostech se obrátit na lékaře.
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
Moučnivka je kvasinková infekce, která nejčastěji postihuje novorozence a kojence. Příčinou moučnivky je kvasinka Candida albicans, která je normálně v malém množství přítomna v ústech. Pokud se však kvasinky přemnoží, způsobí infekci. Jestliže měla matka vaginální kvasinkovou infekci při porodu, mohou novorozenci dostat moučnivku krátce po porodu, během něhož jsou vystaveni infekci kvasinek v porodních cestách. Příznaky moučnivky se objeví během jednoho dne až týdne po porodu. Kojené děti mohou rovněž dostat moučnivku z matčiných prsů. Moučnivku mohou dostat také kojenci a děti léčené antibiotiky, protože antibiotika narušují přirozenou rovnováhu organismů v ústech dítěte a umožňují tak množení kvasinek. Postiženy mohou být také děti s poruchami imunitního systému souvisejícími s AIDS, rakovinou, transplantací nebo s podvýživou.
U dítěte se moučnivka projevuje výskytem bělavých povlaků v ústech, které vypadají jako sražené mléko nebo tvaroh. Objevit se může na patře, jazyku i dásních. Bělavý povlak je zpočátku možné setřít, při déletrvající nákaze pevně ulpívá na sliznici. Okolí a podloží výsevu mykózy bývá ostře červeně ohraničené. Infekce se může přenést z úst na sliznici rtů, kde obvykle napadá ústní koutky (Anguli infectiosi). Pokud není moučnivka včas podchycena a zaléčena, může se kvasinka rozšířit z úst do hltanu a přes trávicí soustavu může projít až ke konečníku dítěte. V těchto místech se nákaza projevuje zčervenáním sliznice, výsevem povlaku až mokvajících puchýřků. Dítě na rozšíření nákazy na konečník může reagovat zvýšeným neklidem až plačtivostí, zejména před přebalením (infikovaná místa totiž hodně svědí, až bolavě pálí). Nákaza se neprojevuje zvýšenou teplotou, ale může ji doprovázet nechutenství a odmítání jídla, které dítě v pusince dráždí. Takto vypadá moučnivka u kojence.
Co s tím dělat
K léčbě moučnivky se používají dezinfekční a antimykotické tinktury, kterými se napadená místa 4–5x denně potírají (například 0,5–1% genciánová violeť). Alternativně lze zvolit výplachy úst roztokem z tea tree oleje nebo aloe vera. Pokud během 4 až 5 dní nedojde k ústupu nákazy, je vhodná konzultace s lékařem. V urputných případech, u dětí s oslabenou imunitou, dětskou cukrovkou či vážně nemocných dětí je možné moučnivku řešit celkovou léčbou pomocí perorálních antimykotik. Aby nedošlo k návratu onemocnění, mělo by být součástí léčby pečlivé vyvaření dudlíků a saviček, které dítě používá, a důkladná dezinfekce hraček, které si dává do úst. Prevencí vzniku onemocnění je používání výhradně vlastních dudlíků, aby se dítě nemohlo infikovat přes zapůjčené předměty.
Dražší lak nemusí být nutně lepší! Zde jsou typy na levné, a přitom často kvalitní laky:
Neonový lak SUPER NEON COLORS nail enamel od Flormar, odstín Gipsy Pink: Krásná barva už v lahvičce, na nehtu vypadá totožně. Štěteček je jemnější, perfektní pro přesné nanášení. Lak je trochu hustší, nenanáší se úplně rovnoměrně, chce to preciznější nanášení, jinak je viditelně nerovnoměrný a mohl by působit flekatě. Výdrž je ale dobrá, pět dní vydržel bez chybičky.
Cena: 69,90 Kč, k dostání v síti drogerií Teta, v parfumerii Douglas
Výdrž: 4–5 dní
ULTIMATE, CATRICE odstín Shopping Day At Bluemingdales: Rychle zasychá a barva je tak sytá, že úplně stačí jeden nános. Má pohledný flakonek, není co vytknout.
Cena: 64,90 Kč
Výdrž: 3–4 dny
Lak na nehty Matný efekt od značky Moje: Jedna vrstva ale nestačí, nehet vypadá jako potřený růžovým zvýrazňovačem, až díky druhé vrstvě byl krásně sytý.
Cena: 39,90 Kč, k sehnání na kosmetikamoje.cz nebo v běžné síti drogerií
Výdrž: 3–4 dny
Nailwear pro+, Avon: Když ho nanesete ve dvou vrstvách, dobře kryje a vydrží skoro čtyři dny! Snadno se nanáší, rychle zasychá. Zákaznicím vyhovuje i přirozený odstín, decentně zvýrazněný zlatými flitry. Vypadá dobře na kratších nehtech, hodí se spíš na ruce než na nohy.
Cena: 149 Kč
Výdrž: 4–5 dnů
COLORAMA od MAYBELLINE: Tento lak se odlupuje jak od kraje, tak od kůžičky. Má hezkou světle růžovou barvu, hodí se pro každou příležitost. Navíc se příjemně nanáší, má praktický kartáček a ideální hustotu.
Jak vypadá bleší kousnutí? Příznaky blešího štípnutí jsou charakteristické tím, že zanechávají na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí. Takto vypadá štípanec od blechy.
Erytroplakie je plochý defekt, který se vyznačuje červenou barvou a neostrými okraji. Stejně jako leukoplakie patří mezi prekancerózy, ale je dokonce ještě nebezpečnější z hlediska rizika maligního zvratu. Chirurgická revize je tedy namístě.
Soor je častá infekce vyvolaná kvasinkami rodu Candida. Postihuje především intertriginózní místa kůže a sliznice. Candida spp. patří mezi nozoparazitární houby, tedy mezi ty, které žijí jako saprofyté na kůži, v dutině ústní, ve vagíně či ve střevě člověka. Za určitých podmínek se pomnoží a vyvolávají pak chorobné stavy. Mezi tyto podmínky patří teplo, vlhko, macerace, porušení kožního povrchu, změny pH (zejména alkalizace), obezita, gravidita, diabetes mellitus, kachektizující nemoci, antibiotika, kortikoidy či imunodeficity.
Soor (moučnivka, orální kandidóza) je charakteristický tvorbou bílých povlaků na sliznici jazyka, tváří nebo patra, může se šířit až do hltanu; povlaky lze setřít, později pevně lpí na spodině, sliznice v okolí je sytě červená, obvykle se šíří do koutků. Soor je častý u dětí do dvou let a u imunodeficitních jedinců.
Lichen planus je zánětlivé onemocnění, které postihuje sliznici a místa v okolí ústního otvoru. Vytváří se kožní léze nebo vyrážka. Typická je u tohoto onemocnění vyrážka, která může mít různé zbarvení (od červené až po tmavě hnědou barvu). Objevují se také léze v blízkosti kotníku a zápěstí. Někdy se lichen planus objevuje i v oblasti genitálií, častěji se však jedná o atopický ekzém nebo lupénku. V současné době neexistují žádné léky na toto onemocnění. Podávají se jen prostředky na snížení zánětlivosti, a to ústní či lokální steroidy, imunosupresivní léky nebo hydroxychlorochin.