Zajímáte se o téma JAK VYPADÁ SAKROILIAKÁLNÍ SKLOUBENÍ FOTO? Tak právě pro vás je určen tento článek. Bechtěrevova choroba je chronické, celoživotní onemocnění. Jeho příznaky se postupně vyvíjejí a nejsou v každé fázi stejné. Častěji (2–3x) postihuje muže než ženy, první příznaky se většinou objeví mezi 18–30 lety. Přestože Bechtěrevova nemoc sužuje lidstvo již odpradávna (první kosterní nálezy dokumentující tuto chorobu jsou známy z dob egyptských faraonů), své jméno získala až v roce 1893. Byla pojmenována po slavném ruském neurologovi Vladimiru Bechtěrevovi.
Příznaky
Chronická bolest a ztuhlost v dolní části páteře. Často se objevuje v místě skloubení křížové kosti s pánví (sakroiliakálnískloubení), odkud vyzařuje do hýždí nebo zadní strany stehna. Bolest je největší, pokud pacient zůstává v klidu, zmírňuje se při fyzické aktivitě.
Páteř se postupně stává stále méně ohebnou, pacient si nejprve nedosáhne rukama na kolena, později se nemůže vůbec předklonit. Rozvoj nemoci je postupný a trvá mnoho let, než dojde do konečného stadia, kdy má páteř charakter tuhé neohebné tyče. K tomu však dochází pouze u menší části pacientů.
Může se objevit i bolest hrudníku, zvláště při hlubokém dýchání.
Těžká chronická únava.
Zhruba 40 % případů Bechtěrevovy nemoci je spojeno se zánětem oční duhovky a řasnatého tělíska (tento zánět se odborně nazývá iridocyklitida). Zánět se projevuje bolestí oka a zvýšenou citlivostí na světlo (fotofobií).
Mezi méně časté příznaky patří zánět kloubů, plicní fibróza (zvýšená tvorba vaziva v plicích) nebo odlučování nehtů od nehtového lůžka (tzv. onycholýza).
V mladém věku může nemoc začínat jako otoky velkých kloubů na končetinách, především kolen. Postižení páteře přichází později.
Bolest v kříži patří spolu s bolestmi hlavy k nejčastějším obtížím, se kterými se potýká velká část lidské populace. Protože v mnoha případech výrazně omezuje pohyblivost a celkovou funkčnost těla, je také častým důvodem, proč pacienti vyhledávají pomoc lékařů a fyzioterapeutů. Pouze zřídka je přitom bolest zad příznakem závažného onemocnění páteře nebo jiných orgánů a velká úleva se dostaví poté, co pacienti začnou dodržovat některá jednoduchá doporučení.
Před bolestí v kříži je velmi účinná prevence. Není vhodné záda nadměrně zatěžovat a přenášet příliš těžká břemena s převažujícím zatížením páteře. Dále je nezbytné dodržovat zásady správného sezení, především u jedinců se sedavým zaměstnáním, například pracujících každodenně na počítači. K základním opatřením patří nastavení židle do takové výšky, aby člověk pohodlně dosáhl na používané nástroje na stole a jeho předloktí byla přitom ve vodorovné poloze. Důležitá je také kvalitní opěrka, která musí poskytovat dostatečnou oporu pro celou šířku zad a přitom netlačit a jinak znepříjemňovat sezení. Pokud se během dlouhého sezení dostaví bolesti nebo jiné nepříjemné projevy v oblasti páteře, je vhodné změnit polohu nebo si udělat přestávku a rozcvičit bolavé nebo ztuhlé zádové svaly. Také během spánku je nezbytné, aby páteř byla ve vhodném postavení, a proto se doporučuje používat kvalitní matrace a polštáře pod hlavu.
Kde je kříž
Lidská páteř se dělí na oblasti podle typů obratlů. Křížové obratle, vertebrae sacrales (S1 až S5), mají kloubní plochy pro spojení s kyčelní kostí (os ilium) a srůstají do kosti křížové.
Krční obratle (vertebrae cervicales) – 7 obratlů (označeny C1–C7) vyznačující se nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je na konci rozdvojený trnový výběžek.
C1 – atlas (nosič) – nemá trnový výběžek, v těle velký otvor, velké kloubní plošky.
C2 – axis (čepovec) – má o 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu, společně zajišťují pohyb hlavy.
Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) – 12 obratlů (označeny Th1–Th 12). K obratlům jsou kloubně připevněna žebra. Tělo obratlů je vyšší, trnový výběžek se ke konci zužuje, nezdvojuje se a směřuje šikmo dolů. Příčné výběžky nemají otvory.
Blokáda AO skloubení je jedním z častých problémů, které mohou způsobovat nepříjemné bolesti hlavy. AO skloubení je skloubení mezi prvním krčním obratlem a lebkou. Tuto blokádu způsobují přetížené svaly a měkké tkáně v oblasti horní krční páteře a je nutné toto napětí povolit a tím docílit i nenásilného uvolnění bloku.
Dlouhodobé statické držení krční páteře vede k výraznému přetěžování svalů v oblasti zátylku a horní krční páteře. Vzpřimovače jsou pro své přetížení často na dotyk velmi citlivé (nalezneme je na spodní části lebky). Ne náhodou máme často pocit, jako by bolest vystřelovala odspodu hlavy dopředu na čelo či za oči a do uší. Toto způsobuje jejich zvýšené napětí a nedokrvenost. Při dlouhodobém sezení u počítače je nutné hlavu držet zpříma, tím pádem jsou vzpřimovače v nepřerušovaném zatnutí. Do každého svalu vede céva, která daný sval vyživuje. Při dlouhodobém zatětí svalu je průtok cévy omezen a sval není dostatečně okysličován a vyživován, toto neprokrvení vede po určité době ke vzniku bolesti, kdy nás tělo upozorňuje, že něco není v pořádku. Bolest se pak objevuje častěji a obtíže hůře se odstraňují (léky již nemají takový efekt). Dlouhodobě neřešený problém vede k tomu, že se velké napětí ve svalech přenáší i na samotný skalp. Napětí ve skalpu vede k velkým celistvým bolestem hlavy a dlouhodobému zalehnutí uší od krční páteře.
Dornovou metodou můžeme šetrně ošetřovat páteř a klouby a nesprávně stojící obratle uvádět do správné polohy tlakem palce, aniž bychom poškodili šlachy, vazy nebo svaly. Pro správné fungování motoriky a stabilizace pohybového aparátu člověka se jako první krok Dornovy terapie zjišťuje a upravuje délka nohou klienta. V téměř 99 % všech případů mají klienti, aniž by to vědomě pociťovali nebo si to uvědomovali, rozdílnou délku dolních končetin, a to v rozmezí od 1 do 4 cm. Právě rozdíl délky nohou je ve velké míře zodpovědný za úporné bolesti bederní části zad, bolesti kyčlí, ale i dalších partií zad a šíje. Po upravení a srovnání délky nohou klienta se přistupuje k diagnostice a úpravě SI (sakroiliakálního) skloubení, tedy k úpravě postavení pánve v sagitální (předozadní) rovině.
Dornova metoda (terapie Dornovou metodou) je neinvazivní metoda šetrná k tělu, kloubním spojením, šlachám, svalům a kostem. Její správně provedená aplikace je nebolestivá. Pakliže se bolest vyskytne, tak jen krátce, účelně a pouze se svolením a vědomím klienta.
Při použití Dornovy metody na recentraci páteřních obratlů by se mělo postupovat následovně: Nejdříve se zkontroluje a případně upraví délka dolních končetin a SI skloubení. Následně na řadu přichází diagnostika a úprava postavení pravolevě vybočených obratlů, recentrace ramenních, loketních a zápěstních skloubení. Klientům se po absolvování terapie Dornovou metodou doporučují doplňující fixační cviky, které provedenou recentraci kloubů a obratlů fixují a prodlužují efekt terapie. Tyto cviky se klientům vysvětlí, předvedou a klienti se tyto cviky naučí kvalifikovaně používat, aby se neobjevila vyhřezlá ploténka. Vždy je nutný individuální přístup.
Terapie Dornovou metodou je podanou rukou těm, kteří chtějí zlepšit kvalitu svého života, rozhodli se převzít zodpovědnost za zdraví svého pohybového aparátu do vlastních rukou, a pro ty, kteří pochopili, že alopatická medicína (a sní spojené polykání léků) není odpovědí na všechno. Přijetí vlastní odpovědnosti a aktivní účast ve vlastní léčbě je prvním a nezbytným krokem k trvalému zdraví, radosti z pohybu a životu bez omezení.
Obratel L5 je pátý obratel bederní části páteře (počítáno od hlavy je dvacátý čtvrtý). Obratel L5 ovlivňuje orgány spodní části nohou (lýtka, holeně, kotníky, chodidla).
Obratel L5 zdravotní problémy:
nateklé (nejen) kotníky
chladné nohy (špatné prokrvování spodní části nohou)
křeče v nohách
vředy na holeních
Obratel L5 psychické projevy:
zlost, neschopnost přijímat radost
nenávist sám k sobě s pocitem viny
problémy se sexualitou
člověku chybí zázemí (typicky: finanční nejistota)
dlouho trvá, než něco zpracuje (i fyzicky)
strach z budoucnosti
Pravidelné cviky na obratel L5:
otáčení dolních končetin v kyčelním kloubu
pohyb stehen směrem ven
ohýbání a následné narovnání dolních končetin v kolenním kloubu
otáčení nohou
Fyzické příčiny obratle L5:
sedavé zaměstnání
SI skloubení
Sakroiliakální kloub označuje přechod mezi kostí křížovou (os sacrum) a kostí kyčelní (os ileum) a do češtiny je překládán jako křížokyčelní kloub. Často se také můžete setkat s názvem SI, hovorově „esíčko“. Jedná se o kloub tuhý, ve kterém jsou vykonávány pohyby malého rozsahu, které jsou ovšem důležité pro postavení pánve.
Projevy:
bolest hýždí a zadní strany stehen
bolest se přenáší do oblasti třísel či stydké spony
omezení v běžných činnostech, jako je chůze do schodů či vystupování z auta
Cviky
Na břiše: Leh na břiše, ruce složené pod čelem. Začneme přitahovat levou nohu do plazení, ale přitom si hlídáme levý bok. V okamžiku, kdy máme pocit, že se levý bok začíná odlepovat od podložky, zastavíme pohyb levou nohou. V této pozici je výdrž s tlakem boků a levého kolena do podložky. Pak povolíme a provedeme na druhou stranu.
Na boku: Leh na pravém boku. Pravou ruku dáme pod hlavu, pravou nohu skrčíme v koleni, máme levou v koleni nataženou, v kotníku děláme „fajku“. Levou nohu zatlačíme vnitřním kotníkem do podložky a vytáhneme do dálky. Výdrž. Totéž na druhém boku.
Pejsek: Vzpor klečmo, zvedneme střídavě pokrčenou pravou a levou nohu do boku (na pejska). Boky přitom zpevníme a nepřetáčíme. Důležité je hlídat si, že koleno zdvižené nohy musí být minimálně tak vysoko jako její kotník. Účinnost cviku závisí na uvedených podmínkách, nikoli jen na tom, jak vysoko je kotník.
Sunutí kolena: Vzpor klečmo, naznačíme sunutí pravého kolena po podložce směrem k levé ruce. Pánev držíme pevně na místě. Po chvíli výdrže se vrátíme zpět a zopakujeme na druhou stranu.
Cvik na kraji lehátka: Vzpor klečmo na kraji lehátka, pokrčíme lokty a
Lichen planus vulgaris je nejčastěji se vyskytující klinická forma. Kožní projevy jsou v predilekci, často ale dochází k disseminaci. Prognóza je dobrá. Asi u 75 % nemocných se choroba do jednoho roku zhojí.
Lichen planus hypertrophicus – projevy bývají často lokalizované na dolních končetinách. Hypertrofie epidermis vede k tvorbě verukózních až nodulárních projevů, které bývají symetrické. V průběhu onemocnění dochází k výsevu nových projevů při současném mizení projevů starých. Afekce může trvat i několik let (histologie musí být provedena z čerstvých projevů).
Lichen linearis – lineární léze se vyskytují často samostatně ve formě zonálních nebo zosteriformních lézí. Často na hrudníku. Histologický nález je typický. Nutno odlišit od jiných dermatóz, jako je lichen striatus, lineární psoriáza či lineární névy.
Lichen annularis – anulární formy často doprovázejí klasický lichen. Někdy ale anulární formy lichenu dominují. Pro tuto formu je charakteristická lehká atrofie centrální části projevu a vyvýšené okraje. Tato varianta se někdy vyskytuje na penisu.
Lichen planus palmo plantaris je vzácnější varianta, vyskytující se na dlaních a chodidlech. Chybí charakteristická barva i tvar projevů. Je nutno odlišit od psoriázy, ale také od syfilis druhého stadia.
Lichen planus pigmentosus – tato forma nebývá spojena s typickými papulemi. Makulární pigmentace postihují obličej a horní končetiny, mohou být ale kdekoliv. Postižení sliznic nebývá časté, podobně ani dlaní a chodidel.
Lichen planus atrophicus – projevy této formy jsou většinou v menším počtu. Atrofie může následovat po prodělané anulární formě, nebo v souvislosti s regresí hypertrofické formy. Diagnóza se opírá o anamnézu (předchozí lichen různých forem) a o nález slizničních projevů, které tuto formu doprovázejí. Histologicky nutno odlišit od lichen sclerosus nebo od čočkovitých projevů mo
Základní dělení bolestí hlavy je na bolesti primární a sekundární. Primární bolesti se vyskytují samy o sobě a na jejich vznik nemá vliv žádné jiné onemocnění. Do této skupiny se řadí migréna, tenzní cefalea či cluster headache. Bolesti sekundární jsou příznakem jiného onemocnění. Nejčastěji se jedná o takzvané cervikogenní bolesti hlavy neboli cervikokraniální syndrom. Diagnosticky je nejprve nutno vyloučit možné organické příčiny – expanzivní procesy (nádorová onemocnění mozku), neurologická onemocnění, subarachnoideální krvácení či syndrom nitrolební hypertenze.
V podstatě se jedná o asymetrické, jednostranné, tupé bolesti zejména okcipitálně, v oblasti týla a čela. Charakteristické je střídání období bez bolesti či menší bolesti se záchvaty bolesti intenzivní. Obtíže jsou provokovány zátěží krční páteře, neadekvátním pohybem či nevhodnou polohou hlavy nebo tlakem na spoušťové body. Doprovodným příznakem mohou být vertigo (závrať), nauzea, méně pak zvracení.
Krční páteř je velmi namáhanou oblastí vzhledem k její velké mobilitě oproti ostatním úsekům páteře. V souvislosti s bolestmi hlavy se jedná zejména o horní úsek krční páteře, první dva krční obratle, na které nasedá těžká lebka. Právě v úseku nazvaném antlantooccipitální skloubení (AO skloubení), spojení atlasu (první krční obratel) a lebky (záhlaví latinsky occiput), dochází k častým blokádám nejčastěji při dlouhodobé nevhodné poloze hlavy, kdy je hlava v předsunutém držení zároveň s mírným záklonem záhlaví. Blokády můžeme nalézat i v nižších úsecích krční páteře až po CTh přechod, ale ne vždy je v tomto úseku přítomný zjevný blok.
Cervikogenní bolesti hlavy jsou doprovázeny změnou tonu šíjového svalstva. Významnou roli mají především krátké subokcipitální svaly (krátké extenzory šíje) a jejich přetěžování právě v důsledku předsunutého držení hlavy. Dále jsou přítomny bolestivé spoušťové body v m. sternocleidomastoideus, mm. scaleni, ale také v m. trapezius či m. levator scapulae. Při tlaku na TrP v uvedených svalech bolest vyzařuje do týla, oblasti spánků nebo temene, někdy až do čelní krajiny či za oči. Dlouhodobé přetěžování krátkých extenzorů šíje směřuje k zatuhnutí skalpu (měkkých tkání na lebce), které rovněž způsobuje silné bolesti hlavy.
K rozvoji cervikokraniálního syndromu přispívají do určité míry i degenerativní změny krční páteře (diskopatie, spodylartrózy a osteochondrózy), které však nebývají hlavní příčinou. Dalším faktorem mohou být i vrozené anomálie cervikokraniálního přechodu. Také dráždění nervu trigeminu či arteria vertebralis nebo postižení nervových kořenů C1–C3 způsobuje cervikokraniální bolest hlavy.
Hladký a lesklý účes, který vyžaduje rovné vlasy, použití kondicionéru a trochu stylingového know-how, abyste dosáhli potřebného „naleštěného“ vzhledu. Tento styl se inspiruje třicátými lety, kdy byly preferovány krátké, ostré střihy. Zároveň má však moderní šmrnc, který z něj dělá trendy účes.
Začněte vysušením ručníkem a poté do vlhkých vlasů aplikujte větší množství vlasového gelu. Pro získání potřebného lesku je ideální gel pro mokrý vzhled, díky němuž můžete účes i precizně dotvarovat.
Po aplikaci gelu rozdělte vlasy pěšinkou.
Učešte nejprve kratší stranu a poté i druhou stranu účesu od pěšinky dolů. Dávejte pozor, abyste hřebenem nevytvořili „cestičky“, které by odhalily pokožku hlavy.
Pokud účes ztratí během dne tvar, stačí vlasy trochu navlhčit a znovu upravit.
Hladké vlasy – foto
Na těchto fotografiích je možné vidět hladké vlasy.
Jednoduché vlasy
Pocta krátkým patkám, které byly populární v New Yorku v padesátých a šedesátých letech. Tento účes sčesaný k jedné straně se vyznačuje mužností, upraveností, leskem a uhlazeným stylingem.
Vlasy důkladně vysušte ručníkem a aplikujte vlasový gel po celé délce vlasů od kořínků ke konečkům a zepředu dozadu.
Vlasy po stranách sčešte dozadu dohladka a patku nahoru.
Vlasy nad čelem učešte ke straně a nechejte uschnout.
Účes drží tvar celý den, pokud však nějaký ten vlásek přeci jen nebude respektovat váš styling, stačí jej uhladit malým množstvím gelu.
Jednoduché vlasy – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět takzvané jednoduché vlasy.
Elegantní vlasy
Nadýchaný objem tohoto účesu působí zrale, elegantně a hodí se téměř pro každou příležitost. Vlasy jsou postupně sestříhány okolo uší a vytvářejí ostrý, plastický tvar účesu, který může být dále dotvářen vhodnými stylingovými výrobky.
Vlasový gel aplikujte do umytých, mokrých vlasů a rozčešte jej po celé hlavě hřebenem se širokými zuby.
Vlasy vyčešte hřebenem vzhůru a dozadu, případně k jedné straně.
Pokud se vám bude zdát, že účes po uschnutí působí trochu jako helma, jednoduše vlasy nahoře projeďte prsty a po stranách uhlaďte.
Zdá se vám tento účes trochu extrémní? No možná, že se příliš nehodí do kanceláře, ale garantujeme vám, že večer v klubu se po vás každý obdivně otočí. Tento účes v sobě spojuje rebelství padesátých let a nedbalý „rozcuch“ let devadesátých. Vlasy jsou velkoryse vyčesány nad čelem, jako byste právě prolétli vzdušným tunelem. Aby tento styl působil přesvědčivě, musíte kromě vl
Pokud je ve stolici obsažena krev, lze podle její barvy poznat, ve kterém místě zažívacího traktu je problém. Krev z horní části zažívacího traktu (například ze žaludku) má ve stolici velmi tmavou barvu. Krev, která je středně nebo tmavě červená, pochází z tlustého střeva nebo konečníku. Důvodem výskytu krve ve stolici mohou být například hemoroidy, anální fisury, divertikulitida, rakovina tlustého střeva nebo ulcerózní kolitida. Pozor: Konzumace červené řepy může způsobit dočasně červené zbarvení stolice a moči. Krev ve stolici nemívá jasně červenou barvu. Často se stává, že je krev ve stolici přítomna, ale není vidět, pak jde o takzvanou okultní krev. V tomto případě je nutné podstoupit testy na okultní krvácení, které jsou schopny detekovat skrytou krev ve stolici. Poraďte se se svým lékařem o jakékoli změně nebo problému, který se týká fungování střev. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět stolice s krví: krev ve stolici foto.
Tmavá stolice
Stolice, která je téměř černá a má hustou konzistenci, může být způsobena krvácením v horní části trávicího traktu. Mezi nejčastější onemocnění, které způsobují tmavou stolici, patří duodenální nebo žaludeční vřed, jícnové varixy, Mallory-Weissův syndrom (spojen s alkoholismem) a gastritida. Některé potraviny, potravinové doplňky nebo léky mohou rovněž dočasně způsobit černou stolici. Patří mezi ně:
bismut (Pepto-Bismol);
železo;
aktivní uhlí;
aspirin v lécích proti horečce, které mohou způsobit krvácení do žaludku;
tmavé potraviny, jako je černá lékořice a borůvky.
K tmavé stolici může dojít také při zácpě. Pokud se u vás objeví tento typ stolice, měli byste navštívit svého lékaře. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět tmavá stolice: tmavá stolice foto.
Žlutá stolice
Žlutá stolice může znamenat, že potraviny prochází zažívacím traktem relativně rychle. Žlutou stolici lze nalézt u lidí s refluxní chorobou. Příznaky refluxní choroby jsou pálení žáhy, bolest na hrudi, bolest v krku, chronický kašel a dušnost. Symptomy se obvykle zhorší, když ležíte nebo se ohýbáte. Mezi potraviny, které mohou zhoršit příznaky refluxní choroby, patří máta peprná, tučná jídla, alkohol, káva a čokoláda. Žlutá stolice může být zapříčiněna i nižší produkcí žluči. Žlučové soli z jater dávají stolici nahnědlou barvu. Pokud dojde ke snížení množství žluči, vypadá stolice na první pohled nažloutle. Pokud dojde ke snížení ve výstupu žluči, stolice ztrácí téměř všechny barvy a stává se bledou nebo šedou. Pokud k takovéto změně v barvě stolice dojde náhle, může být žlutá stolice příznakem bakteriální infekce ve střevech. Poraďte se tedy se svým lékař
Leukonychie spadá do skupiny nazvané chromonychie (změny barvy nehtového lůžka). Leukonychia punctata et linearis je běžně se vyskytující chromonychie, která se vyvíjí na podkladě drobných traumat (př. manikúra).
Paličkové prsty, zvané též pulmonální hypertrofická osteoartropatie či digiti Hippocratici: vyskytují se na rukou i nohou. Doprovází plicní choroby, jako např. emfyzém či maligní nádory. Mohou být také příznakem srdečního selhávání.
Half and half nail znamená, že proximální polovina nehtového lůžka je světlá, a distální je tmavě červená. Naznačuje renální insuficienci či urémii. Je reversibilní: při léčbě mizí.
Koilonychie jsou lžičkovité nehty: volný okraj nehtové ploténky evertuje (obrací se). Doprovází nejčastěji sideropenickou anémii či thyroidopatie. Bývá též součástí syndromu Plummer-Vinson.
postižení menisků kloubů, po traumatickém poranění zkřížených nebo kolaterálních vazů kolene;
bolesti plosek nohou, halluxy, bolesti SI (sakroiliakální syndrom).
Páteř:
bolesti páteře a zad při kostních výrůstcích na páteři (osteofyty);
bolesti krční, hrudní a bederní páteře z vadného držení;
postižení kloubů obratlů, onemocnění a degenerace plotének, kořenové bolesti;
kostosternální bolest (bolest žeber při jejich napojení na hrudní kost);
skolióza;
osteoporóza (řídnutí kostí).
Obličej:
neuralgie lícního nervu;
bolesti temporomandibulárního (čelistního) kloubu.
Obecně při onemocnění:
dermatomyozitida;
nespecifická difúzní bolest;
podpůrná léčba po chirurgických zákrocích na kloubech;
sekundární bolest při autoimunitním onemocnění, při nádorovém onemocnění;
po operaci výhřezu ploténky, po dlouhé imobilizaci;
zpomalení fyziologického stárnutí tkání.
Cena kolagenových injekcí
Kolagenové injekce nejsou hrazeny zdravotními pojišťovnami. Ideální je absolvovat kúru 10 kolagenových injekcí, nicméně záleží na typu problému a doporučení lékaře. Standardním protokolem je použití jedné až dvou ampulek 2−3x týdně po dobu prvních dvou týdnů podle závažnosti a klinického stavu a následně jedno ošetření týdně až do úlevy od bolesti. Úleva od bolesti se obvykle dostavuje po prvním až třetím ošetření.
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Z hlediska vizuálního je vidět sytě červený útvar, podobný jahodě nebo malině, který se rozšiřuje buď do plochy na kůži, nebo může být pod kůží a nad ním je neporušená kůže. Roste do vnitřních struktur, které jsou vidět pod kůží. Hemangiom roste hlavně v prvních šesti týdnech, to je počáteční růst, do devíti měsíců roste velmi aktivně. Následně se do jednoho roku zastavuje jeho růst a většinou se začíná vstřebávat. Takové zkušenosti má většina rodičů. Stačí, když jejich pediatr růst hemangiomu hlídá. Léčba by v takových případech zbytečně zatížila organismus dítěte.