Už jste asi slyšeli tento zvláštní název... Patří zelenině, která má svůj původ v Jižní Americe. Možná jste se setkali i s jinými názvy, jako například mexická okurka, paprikookurka, okurka pepřenka, divoká okurka, dutá okurka či korila. Pěstovat tuto liánovitou rostlinu lze i v našich podmínkách. Jako zelenina je u nás ačokča stále vedena spíše v kategorii kuriozit. Kdo ji však jednou pěstoval, rád se k ní vrací. Její plody (i listy) je možné konzumovat jak za syrova, tak i jako součást tepelně upravených pokrmů. Zajímavé jsou i léčebné účinky ačokči. Neváhejte tedy a pusťte se do jejího pěstování. Právě květen je ten nejvhodnější čas pro její vysazení.
Pečená ačokča
Suroviny:
3 hrsti ačokči
2 lžíce extra panenského olivového oleje
2 stroužky česneku
dle chuti chilli koření, sůl, mletý černý pepř
Postup:
Plody ačokči omyjte, větší plody rozpulte a zbavte semen. Česnek oloupejte a nakrájejte na tenké plátky. Plech vyložte pečicím papírem, naskládejte na něj ačokču, poklaďte plátky česneku, osolte, opepřete čerstvě mletým pepřem a pokapejte panenským olivovým olejem. Ačokču můžete okořenit dle své chuti i chilli kořením. Takto připravenou ačokču upečte dozlatova v troubě. Upečenou ačokču můžete podávat jako přílohu ke grilovaným masům nebo pečenému kuřeti.
Přes léto ačokča průběžně nabízí své plody, můžete z nich připravit zeleninovou polévku, přidat ji do bramboračky. Jako zeleninu můžeme konzumovat její nezralé plody, ale i listy (jako špenát). Mladé plody, které chutnají za syrova podobně jako hrášek, přidáváme do salátů a do leča. Dají se jíst i se semeny, zatímco ze starších plodů je nutné semena odstranit. Ačokču je možné plnit mletým masem, sýrem, dusit, zapékat. Na podzim, kdy bývá plodů nadbytek, můžete ačokču zavařit stejně jako okurky nebo si uvařit lečo do zásoby.
Ačokču na pultech supermarketů asi ani neobjevíte. Zkuste se po jejích plodech poohlédnout v sezoně spíše na farmářských trzích.
Cena semen
Ceny semen ačokči se pohybují u prodejců kolem 40 Kč za 5–10 semen. Někteří pěstitelé nabízejí semena na Aukru dokonce za 20 Kč/10 ks. Na následujících internetových stránkách se můžete podívat, kde a za jakou cenu lze ačokču pořídit:
Ačokča má využití v léčitelství, viz výše Účinky ačokči na naše zdraví, její kořeny využívali peruánští domorodci na čištění zubů, ale především ji lze s úspěchem použít v kuchyni (recepty najdete níže). Ačokču lze za syrova přidávat do salátů, dusit, vařit, zapékat, zavařovat či sušit. Jedlé jsou i její listy, které se dají zpracovávat obdobně jako špenát. Použití i příprava jsou obdobné jako u paprik či okurků. Plody je možné například nakládat společně s okurky, cibulkami a karotkou do sladkokyselých nálevů nebo nakrájené na menší kousky sušit. Malé plody se konzumují celé. Větší plody je nutné rozříznout a tvrdá černá semínka před konzumací odstranit. Plody ačokči se skladují v chladu (v ledničce), kde vydrží čerstvé i několik dní.
Do zavařovacích sklenic vložte ačokču (množství, kolik se jich vejde) a prokládejte ji přitom cibulkami. Přidejte všechny výše uvedené ingredience a zalijte až po povrch převařenou vodou. Sklenice dobře uzavřete a sterilujte cca 8 minut od začátku varu. Po sterilaci sklenice okamžitě z hrnce vyndejte a nechte je vychladnout (nejlépe překlopené dnem vzhůru).
Na rozpálený olej dejte smažit nakrájený pórek. Po chvíli restování přidejte malé kousky červené papriky a rozpůlenou ačokču bez semen. Posypte směsí koření. Podlijte malým množstvím vody a duste pod pokličkou asi 20 minut. Dosolte dle vlastní chuti. Pokrm můžete doplnit sýrem nebo tofu.
Na rostlinném (olivovém) oleji zpěňte nadrobno nakrájenou cibuli, přidejte ačokču nakrájenou na malé kousky (hodí se i zralejší plody, ale z nich musíte vybrat tvrdá černá semena), poduste do poloměkka, přidejte oloupaná rajčata, osolte, okmínujte a duste doměkka. Přidejte nakrájenou uzeninu (nemusí být), vajíčka a na mírném ohni nechte dojít. Dochuťte pepřem. Podávejte nejlépe s tmavým chlebem.
Ačokča vyžaduje k pěstování záhřevnou propustnou půdu, bohatou na humus, hlubokou a dobře propracovanou. Protože je tato rostlina velmi náročná na teplo, je vhodné při jejím pěstování použít černou netkanou textilii a vybrat jí jako stanoviště jižní, sluneční stranu. Ačokču si můžete předpěstovat ve fóliovníku nebo doma na okenním parapetu. Po vyklíčení rostlin, tedy když rostlinky začnou vytvářet první lístečky, je vhodné je přepikýrovat. Vyberte ty nejsilnější rostlinky a přesaďte je do truhlíku cca 3 centimetry od sebe. Jakmile dosáhnou výšky okolo 10–15 centimetrů, je vhodné je jednotlivě přesadit do vhodných nádob, například do kelímku od jogurtů, truhlíků, květináčů. Sazeničky přesaďte ven až po posledních mrazících, to znamená kolem 15. května. Sazenice sázejte alespoň 25 centimetrů od sebe (to je na 1 m2 asi 4 rostliny). Nezapomeňte, že rostlina potřebuje ke svému růstu oporu (síť, drátěnka, plot). Doporučuje se zaštipování při výšce okolo 2 metrů, aby se podpořil větší výnos plodů. Pozor: Rostlinu je třeba chránit před slimáky, kterým velmi chutná.
Ačokča je rostlina náročná nejen na teplo a vlhko, ale také na živiny, proto je vhodné její pravidelné přihnojování. Doporučují se hnojící přípravky určené pro plodovou zeleninu, například Cererit. Nezapomeňte na každodenní zálivku. Ačokča vám bude plodit koncem srpna až začátkem září.
Staré přísloví praví, že bez černý je lékem proti devíti nemocem. Léčebné účinky bezu jsou známé spoustu let a nedají se zpochybnit. Bez se využívá v léčitelství, potravinářství i farmacii. U bezu je důležité, že jeho plody obsahují rostlinný inzulín, který je diabetikům doporučován.
Způsob použití
Plody černého bezu je samozřejmě nutné pro snížení krevního tlaku přijímat vnitřně. Žádné zábaly nám v takovém okamžiku opravdu nepomohou. Vhodné je si třeba připravit z černého bezu čaj. Jeho plody se dají v létě usušit, nebo si je můžete koupit v lékárně. Plody se také dají zavařit.
Na co si dát pozor
U černého bezu si určitě dávejte pozor, abyste bezinky konzumovali vždy tepelně upravené nebo usušené, protože čerstvé plody bezu mají projímavé účinky. Pozor si také dejte, abyste nekonzumovali kůru nebo listy, protože jsou považovány za poněkud jedovaté. Příznaky otravy jsou zvracení, průjmy, slabost. Stejné příznaky se ale mohou projevit, i když sníte větší množství syrových plodů. Pokud sami sbíráte plody bezu černého, dávejte pozor, abyste je nezaměnili s jinými druhy bezu, protože ty jsou označovány jako toxické.
100 gramů hlívy ústřičné má 21 mg purinů, které vyprodukují až 50 mg kyseliny močové.
100 gramů žampiónů má 25 mg purinů, které vyprodukují až 60 mg kyseliny močové.
100 gramů lišky jedlé má 7 mg purinů, které vyprodukují až 17 mg kyseliny močové.
100 gramů hřibovitých hub má 34 mg purinů, které vyprodukují až 80 mg kyseliny močové.
Houby jsou díky nízkému obsahu purinů a schopnosti nasytit na dlouhou dobu vhodným kandidátem na náhradu za maso u lidí, kteří trpí dnou. Houby můžete konzumovat čerstvé nebo si je zavařit, popřípadě usušit. Houbový guláš pak pohladí vaše chuťové buňky a bude obsahovat jen zlomek purinů, než když je uvařený z masa.