Je bobkový list jedovatý – tato otázka se objevuje překvapivě často, zejména mezi lidmi s cukrovkou, kteří hledají přírodní cesty ke zlepšení kompenzace. Internet je plný protichůdných tvrzení, která vzbuzují zbytečné obavy.
V článku se podíváme na skutečnou bezpečnost bobkového listu, jeho možné účinky u diabetiků, rizika nesprávného užívání a jasně oddělíme fakta od mýtů.
FAQ – Často kladené otázky
Je bobkový list jedovatý pro diabetiky?
Bobkový list není jedovatý, pokud je používán v běžném množství.
Při vaření nebo občasném použití nepředstavuje riziko ani pro diabetiky. Problémem nejsou listy samotné, ale jejich dlouhodobé užívání ve formě silných odvarů. Praktický závěr je držet se běžných kuchyňských dávek.
Může bobkový list snížit hladinu cukru v krvi?
Bobkový list může mít mírný vliv na metabolismus glukózy.
Některé studie naznačují drobný podpůrný efekt, zejména u diabetu 2. typu. Tento účinek je však slabý a nelze na něj spoléhat jako na léčbu. Praktický dopad je pouze doplňkový.
Je bezpečné pít bobkový list jako čaj při cukrovce?
Bobkový čaj při cukrovce vyžaduje opatrnost.
Občasné pití slabého čaje je většinou bezpečné, dlouhodobé pití silných odvarů však může způsobit zažívací potíže nebo kolísání glykémie. Praktickým doporučením je krátkodobé a střídmé užívání.
Může bobkový list ovlivnit účinek léků na cukrovku?
Bobkový list může ovlivnit účinek antidiabetik.
Při kombinaci s léky může teoreticky zesílit jejich účinek a zvýšit riziko hypoglykémie. Praktický závěr je vždy konzultovat pravidelné užívání bylin s lékařem.
Odkud pochází tvrzení, že je bobkový list jedovatý?
Mýtus o jedovatosti bobkového listu vzniká z nepochopení dávkování.
Často se zaměňuje běžné koření s koncentrovanými extrakty nebo esenciálními oleji. Ty se však běžně nekonzumují. Prakticky tedy nejde o jedovatou rostlinu v kuchyňském použití.
Je rozdíl mezi bobkovým listem v jídle a jako doplněk?
Rozdíl je zásadní z hlediska koncentrace účinných látek.
V jídle se bobkový list používá v malém množství a je bezpečný. Jako doplněk nebo čaj má silnější účinek a vyžaduje opatrnost. Praktický dopad je v rozdílném riziku.
Může bobkový list diabetikovi spíše uškodit než pomoci?
Bobkový list může uškodit při nesprávném užívání.
Nejde o toxicitu, ale o riziko falešného pocitu bezpečí a zanedbání léčby. Praktickým závěrem je používat bobkový list pouze jako doplněk, nikoli jako řešení cukrovky.
Měl by diabetik bobkový list raději zcela vynechat?
Bobkový list není nutné vynechávat.
Při rozumném používání v kuchyni nebo občasném užití nepředstavuje riziko. Důležité je nepodléhat extrémním doporučením z internetu. Praktický závěr je střídmost a informovanost.
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra.
Dobrý den, může mi někdo odpovědět Jaký je rozdíl v Ricinovém oleje z lékárny a Ricinovým olejem technickým ? Může se použít technický na pokožku nebo jen pro práci ve výrobě.
Děkuji předem za informaci.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ricinový olej se získává lisováním semen skočce obecného. Výsledný produkt je bezbarvý nebo mírně zbarvený do žluta. Základní nebezpečí spočívá v tom, že ricinová semena obsahují ricin, což je jedovatý lektin. Ohřev během procesu extrakce oleje denaturuje a deaktivuje tento lektin. Pokud je ohřev aplikován i při výrobě technického ricinového oleje, pak je z tohoto pohledu bezpečný i ten technický. Pokud není znám technologický proces výroby, je možné technický ricinový olej preventivně zahřát na teplotu 200 °C po dobu několika minut.
Další úskalí u technického ricinového oleje tkví v jeho obohacování dalšími látkami. Například je li používán k výrobě maziv, změkčovačů a barviv, tak bývá obohacen o kyselinu sírovou a má barvu jako český rum. U technického ricinového oleje je dobré mít i jeho technický list, ze kterého se dozvíte co daná tekutina přesně obsahuje.
Alergické sloučeniny, které se nacházejí na povrchu rostliny, mohou způsobit trvalé poškození nervů. Tyto sloučeniny mohou být přítomny i v technickém ricinovém oleji, kam se dostaly při sklizni a následné extrakci.
Vzhledem k těmto rizikům u technického ricinového oleje není vhodné jeho použití pro humánní účely.
Vědci identifikovali více než 38 000 druhů pavouků a předpokládá se, že ještě mnoho druhů čeká na své objevení.
Pavouci se vyskytují na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Odhaduje se, že v jednom akru půdy žije až 1 milion pavouků. V tropech se toto číslo může přiblížit ke 3 milionům. Vědci předpokládají, že člověk není od pavouka nikdy vzdálen více než 3 metry.
Většina pavouků žije v průměru rok.
Většina pavouků, která se nachází v domovech, se přizpůsobila k životu v interiéru a mají jen malou šanci přežít ve venkovním prostředí.
Brazilský pavouk palovčík brazilský může u mužů způsobit dlouhou a bolestivou erekci.
Pavouci jsou životně důležití pro zdravý ekosystém. Jedí škodlivý hmyz, opylují rostliny a recyklují mrtvá zvířata a rostliny. Jsou také cenným zdrojem potravy pro mnoho malých savců, ptáků a ryb.
Pavouci jedí více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady.
Pavouci se rozmnožují pohlavně a oplodnění probíhá vnitřně, ale nepřímo, což znamená, že samec nevnáší sperma do samičího těla svým pohlavním ústrojím. Vytvářejí malé pavučiny, do kterých ejakulují, a poté sperma přenesou do objektů podobných injekční stříkačce na konci makadel.
Pavouci, kteří vytvářejí pavučiny, mají dva nebo tři drápky na špičce každé nohy, které používají k přehoupnutí z jednoho vlákna na druhé, aby neuvízli v lepkavých částech své sítě. Kromě toho tělo pavouka obsahuje speciální olejovitou látku, která rovněž brání uvíznutí ve vlastní síti.
Když pavouk chodí, tak se v daný okamžik čtyři z jeho noh vždy dotýkají země, zatímco zbylé čtyři jsou ve vzduchu.
Baghíra Kiplingův je jediný druh pavouka na světě, který je vegetarián.
Ve vzácných případech mohou kousnutí některých pavouků způsobit krevní poruchy. Například jed koutníka jedovatého může způsobit prasknutí červených krvinek. To může vyvolat další symptomy, jako například akutní poškození ledvin nebo žloutenku.
Pavouci mají modrou krev. U lidí je kyslík vázán na hemoglobin, molekulu, která obsahuje železo a dává krvi její červenou barvu. U pavouků je ale kyslík vázán na hemocyanin, molekulu, která obsahuje spíše měď než železo.
Svaly pavouka dokážou stáhnout jeho nohy do klubíčka, ale neumí je opět roztáhnout. Namísto toho musí pavouk do nohou načerpat vodnatou tekutinu, která je vytlačí ven. Nohy mrtvého pavouka se vždy stáhnou do klubíčka, protože pavouk už nemá žádnou tekutinu, která by nohy opět roztáhla.
Jed pavouka zvaného černá vdova útočí na nervy tím, že blokuje jejich signály do svalů, což způsobuje jejich bolestivé a opakované smrštění. Kousnutí černé vdovy může způsobit také probl
Ve svém příspěvku PROSBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír Chudárek.
dobrý den otče Pleskači,
píši Vám za Rotary klub ve Zlíně i za sebe. Často poslouchám Vaše rady v Apetýtu a chtěl jsem Vás poprosit, zda by bylo možné Vás pozvat na besedu do našeho klubu. Míváme schůzky každé druhé pondělí v Baťově vile ve Zlíně (Gahurova 292), začátek schůzky je vždy v 18,30. Pokud by bylo třeba, rád bych Vás na naši schůzku přivezl a zase odvezl. Našim hlavním cílem je pomáhat ve svém okolí a za tuto činnost se snažíme našim členům odměnit tím, že připravujeme zajímavý program, který nás vzájemně obohacuje.
Pokud byste byl ochoten nás navštívit, moc bychom Vám byli vděční. Připravujeme plán schůzek na další pololetí, tak připojuji termíny, které by pro tuto besedu připadaly v úvahu:
21.1., 4.3., 1.4.
přeji Vám klidný zbytek adventního období, krásné svátky vánoční a požehnaný rok 2019
Vladimír Chudárek
prezident Rotary klubu Zlín
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Bobkový list, běžně používaný jako koření, není jedovatý v množstvích, která se používají v kuchyni. Listy obsahují aromatické silice a další bioaktivní látky, které jsou při běžné konzumaci považovány za bezpečné.
Praktický dopad je jednoznačný: bobkový list v polévce nebo omáčce nepředstavuje toxické riziko ani pro diabetika. Problémy vznikají až při extrémních dávkách nebo nevhodné formě užívání.
Odkud pochází obavy z toxicity
Strach z jedovatosti bobkového listu často vychází ze záměny s jinými rostlinami nebo z informací o esenciálních olejích ve vysoké koncentraci. Ty se však běžně nekonzumují v čisté podobě.
Ve svém příspěvku KUSKUS OBSAH PURINŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Nenašla jsem nikde obsah purinů v koření. Jako kmín, pepř , paprika, majoránka, alespoň. Zda normální kapusta ano, když růžičková ne Zda glutamát škodí také.... existují teorie, že je to uznávaná pátá chuť, i že je neutrální.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Staubr.
MÁM STRAŠNÉ BOLESTI V KOTNÍKÁCH A PALCÍCH.NEMOHU SE BOLESTMA POHNOUT.JE MĚ 73 LET,MÁM VÁHU CCA 140 KG.BERU PRÁŠKY NA TLAK,RÁNO VWEČER.TÉŽ BERU DENNĚ FURON NA ODVODNĚNÍ.JINAK SE ZAVODNUJI A ŠPATNĚ DÝCHÁM.MYSLÍM SI ŽE STÁLÍM ODVODNOVÁNÍM SE MĚ ZHORŠUJE TA DNA.JAK TO MÁM TEDY VŠE SKLOUBYT??
DÁLE MNE ZAJÍMÁ ZDA MOHU JÍST KYSANÉ ZELÍ,NAKLÁDANOU ČERVENOU ŘEPU,JABLKA,POMELO,CITRONY. ZDA MOHU DENĚ UŽÍVAT JEDLOU SODU A DOČETL JSEM SE ZDE,ŽE SE CUTRUSOVÝ PLODY A SODA ELIMINUJÍ.JAK TO TEDY UŽÍVAT.??
DOČETL JSEM SE ZDE ,ŽE NEJRYCHLEJI POMŮŽE VÝTAŽEK Z OCŮNU PODZIMNÍHO.VÍM,ŽE JE JEDOVATÝ JAK SI VÝTAŽEK UDĚLAT A JAK DÁVKOVAT?
DĚKUJI ZA INFO A.Š
BOLEST JE TO UKRUTNÁ,TĚŽKO NĚKOMU KDO NEZAŽIL POVÍDAT.
UDĚLAL BYCH PRO TO COKOLIV.
Anorganická látka (méně často psáno neústrojná látka) je materiál tvořený převážně anorganickými sloučeninami anebo chemickými prvky, který však může obsahovat i příměsi organických sloučenin. Obvykle se jedná o velice různorodou směs, která může mít libovolné složení. Z hlediska struktury může jít jak o látku heterogenní, tak homogenní. Pokud je tato anorganická látka chemicky čistá, tedy je to látka složená z jednoho druhu molekul nebo atomů, hovoří se o anorganické sloučenině nebo chemickém prvku. Typickými příklady anorganických látek jsou slitiny kovů, minerály a horniny, stavební materiály jako beton a cihly, sklo, porcelán, ornice a podobně, ale také například chemicky čistá síra – anorganická síra, která je současně chemickým prvkem, nebo chemicky čistý chlorid sodný, který je současně anorganickou sloučeninou.
Síra srážená prášková je velmi jemný prášek, který se získává srážením, přičemž se touto technologií dosahuje velmi jemné struktury.
Síra sama o sobě nesmrdí, tedy nezapáchá, ale její sloučeniny ano. Například sirovodík (H2S), dnes se říká sulfan, má zápach po zkažených vejcích a je silně jedovatý. Vyskytuje se v přírodě jako minerální voda (lázně Skalka u Prostějova).
Oxid siřičitý (SO2) je při vdechnutí štiplavý, dusivý (silně jedovatý), leptá sliznice. Vyskytuje se v přírodě například tam, kde je aktivní sopečná činnost.
Samotný název „síra“ pravděpodobně pochází ze sanskrtu, kde výraz „cira“ znamená „světle žlutý“ (sanskrt je jedno z nejstarších písem na světě, jsou jím napsány například tibetské posvátné texty). Původ latinského názvu „sulfur“ není zcela jasný.
Fyzikální vlastnosti síry: tvrdost 1,5–2, velmi křehká, hustota 2–2,1 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle (001), (110) a (111), lom lasturnatý, nerovný. Taje při 114 °C.
Optické vlastnosti síry: barva sírově žlutá, medově žlutá, žlutohnědá až žlutozelená, nálety bývají bělavé; lesk diamantový na krystalových plochách, na lomu lesk mastný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý až světle žlutý.
Chemické vlastnosti: složení síra (S), běžné příměsi selen (Se), telur (Te), arsen (As); rozpouští se v koncentrované HNO3, sirouhlíku, benzolu, petroleji.[1]
Původ:
vulkanický – v oblastech aktivní vulkanické činnosti kondenzuje z unikajících plynů a par;
sedimentární – takzvané síronosné horniny, většinou vápence organického původu uzavřené v jílovitých, slínitých nebo karbonátových horninách;
druhotný – rozkladem sulfidů, zejména pyritu; na hořících uhelných haldách;
biogenní – produkt činnosti mikroorganismů.
Pro síru je charakteristická žlutá barva. Síra je minerál, se kterým se můžete setkat i v přírodě (viz výše). Doprovází především vulkanicky aktivní oblasti či mí
Ve svém příspěvku BORAX - POUŽITÍ V DOMÁCNOSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri jirousek.
cha že je borax jedovaty to uz bych tu nebyl mužu popravde řic že sem měl zkřivene prsty na obou rukach po mesici brani boraxu sem prsty bez problemu narovnal a nejen to mel sem problem vylezt na mou lod ma 80cm na vysku ted nani bezproblemu skacu nejen nani ale i zni to prisaham bohu je to pravda davam si jednu cajovou lzicku boraxu do jednoho litru mineraky nemam zadne bolesti kloubu je mi 63let dokonce prodavaji boraxove prasky poslechnete mne a berte ho a uvidite tu zmenu s pozdravem jiri
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lukas.
Ano Jirka má naprostou pravdu. Bór v podobě tetraboritanu sodného rozpouští vápenaté usazeniny v těle. Tento vápník se pak může přemístit tam kam patří. Beru to taky. Podobné ředění.
Lukáš