Zajímáte se o téma JEHLA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Metoda Rezum se využívá v urologii při léčbě prostaty. Metoda se provádí při lokální anestezii. Muži je do močové trubice vložena tenká trubička, pomocí níž je do prostaty vstřikována v devítisekundových intervalech pára, která odstraní dostatečné množství tkáně ze zvětšené prostaty. Výhodou tohoto zákroku je, že u něj hrozí minimum komplikací a vedlejších účinků. Je tedy mnohem šetrnější než dosavadní operativní zákrok, takzvaná transuretrální resekce prostaty.
Provedení parní léčby Rezum
VÝSTRAHA: Správné umístění jehly je nezbytné. Nesměřujte jehlu směrem dolů ke konečníku.
Postup:
Spusťte proceduru umístěním špičky zařízení dovnitř močového měchýře. Otočte dávkovací zařízení o 90 stupňů (horizontálně) a přiveďte dřík zařízení ze spodiny uretry.
Při zachování rotace o 90 stupňů vtáhněte zaváděcí zařízení zpět do močové trubice a umístěte 1 cm zpět od hrdla močového měchýře. Pokud dojde k léčbě v rozmezí 1 cm od hrdla močového měchýře, pacient může mít krátkodobé dráždivé příznaky. Umístěte distální špičku dříku zaváděcího zařízení proti laterální stěně uretry.
POZNÁMKA: Optimální umístění pro parní léčbu je v hřebenu laterálního laloku. Ujistěte se, že dřík zařízení není v blízkosti vrcholu, protože to může vést k suboptimální úpravě.
POZNÁMKA: V některých případech může anatomie prostaty omezovat konec zaváděcího zařízení, aby se dostal do krčku močového měchýře. Může to být způsobeno zvýšením hrdla močového měchýře z centrální zóny hyperplazie nebo středního laloku. V těchto případech netlačte zařízení přes tkáně. Zajistěte, aby špička zaváděcího zařízení byla v blízkosti verum montanum a ošetřujte tkáň bočního laloku v blízkosti verum montanum. Posunujte zaváděcí zařízení v krocích po 1 cm směrem k hrdlu močového měchýře, aby byla zajištěna následná léčba párou. To může uvolnit tkáň, což umožní zaváděcímu zařízení dosáhnout hrdla močového měchýře. Pokud zaváděcí zařízení stále nemůže dosáhnout hrdla močového měchýře, ošetřete oblast, která je blízká verum montanum.
Stabilizujte zaváděcí zařízení před vysunutím jehly a udržujte jej v klidu po celou dobu léčby.
Zatímco držíte spouštěcí tlačítko, pokračujte v zatažení tlačítka pro vysunutí jehly, dokud není jehla vysunuta.
Vizuálně ověřte, zda je jehla zcela zavedená do prostaty, a ujistěte se, že černá hloubková značka, která se nachází těsně u otvoru emitoru, není viditelná (žádná černá barva není viditelná).
VÝSTRAHA: Neprovádějte léčbu, dokud je černá hloubková značka na jehle po vysunutí jehly ještě viditelná. Pokud je značka stále ještě viditelná, zatlačte jehlu hlouběji do prostaty, až nebude nad objektivem viditelná černá značka. Pokud není možno správně dosáhnout správné polohy, pusťte asi na 4 sekundy páru, aby došlo k devaskularizaci místa, a pak jehlu zatlačte nahoru stisknutím tlačítka pro zatažení jehly. Přemístěte zaváděcí zařízení přibližně 1 cm od částečně ošetřeného místa a opakujte postup zavedení jehly.
Pomocí prstu přitáhněte tlačítko aktivace páry a podržte jej, abyste aktivovali páru, dokud není léčebný cyklus dokončen.
UPOZORNĚNÍ: Jakmile je jehla vysunuta, držte zaváděcí zařízení ve stabilní poloze. Pohyb zaváděcího zařízení může natáhnout tkáň a způsobit únik par do močové trubice, což může způsobit podráždění uretry.
Ve svém příspěvku VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenca.
při aplikaci této vakcíny je nutná aspirace jako při běžném podávání vakcím intramuskulárně nebo je ta inj.stříkačka nějak speciálně upravena a aspirace se neprovátí lékařem,ale dochází k ní automaticky nějakou spec.upravou této inj.stříkačky.Děkuji,s pozdravem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Aspiraci provádíme proto, abychom zjistili, zda nehrozí aplikace do žíly, což by mohlo pacienta poškodit. Do svalu nevidíme.... Takže jakákoliv úprava stříkačky by byla k ničemu. Leda snad, že by jehla měla na špičce oči... :oD
Podávání některých léků formou injekce je velmi časté, protože se předpokládá vyšší účinek. Před aplikací injekce obvykle lékař (sestřička) pacienta poučí o tom, že místo vpichu může být po nějakou dobu zarudlé, nateklé nebo citlivé na dotek. V některých případech ale můžou tyto malé komplikace přerůst v injekční absces.
Příčiny
Příčin tohoto abscesu může být hodně, na straně pacienta se nejčastěji jedné o oslabenou imunitu, tělo napadené některým typem stafylokoků, ale absces může vyvolat i špatný postup zdravotnického personálu, který injekci aplikoval. Místo vpichu mohlo být například nedostatečně ošetřeno antiseptikem, jehla nemusela mít správnou délku, v případě, že se jedna o injekční absces u drogově závislých může být příčinou již dříve použitá injekční jehla. Pokud je místo vpichu bolestivé a oteklé i za dva dny od aplikace a pacient má vyšší teplotu, je pravděpodobné, že se mu v místě vpichu vytvořil absces.
Léčba
Pokud bolest a otok na místě vpichu nemizí a objevila se horečka, je vhodné navštívit lékaře, který místo zkontroluje a určí, jestli se na daném místě neobjevil absces. Doporučí pak vhodnou léčbu. Pokud se jedná jen o zánět a absces se ještě nedotvořil, nasadí antibiotika. Pokud již absces vznikl, je třeba provést malý chirurgický zákrok pod lokální anestezií, kdy lékař dané místo rozřízne, vyčistí od hnisu, vydezinfikuje a v případě nutnosti provede drenáž, která se odstraní až po úplném vyčištění od hnisu.
V naší poradně s názvem PŘÍZNAKY ZÁNĚTU TROJKLANÉHO NERVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena gedusova.
Dobry den.Asi mesic chodim k zubari pro bolest zubu.Mam zrengenovane vsechny zuby,prevrtane,dokonce jsem si 5 nechala vytrhnout a bolest v podobe vystrelovani a tak silnem pichnuti porad pretrvava.Pani zubarka tvrdi ze od zubu to neni.Bolest je pri pohybu celisti-mluveni,jidle.Je to jak kdyby projela jehla takove narazy.Predem dekuji za Vas nazor Alena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pomoci vám může lékař neurolog a případně i ortoped. Bolest čelisti a jejího kloubu může být způsobena nejen stomatologickým zánětem, ale i poruchou na dráze nervů a nebo také to mohou zapříčinit namožené zádové a krční svaly. Zkuste absolvovat konzultaci u těchto dvou lékařů a třeba se vám podaří posunout váš problém blíže k úspěšnému vyléčení.
POZNÁMKA: Při zahájení léčby párou systém Rezum automaticky sleduje čas, dokud nedojde k dokončení naprogramované léčby, a automaticky vypne páru. Páru lze před ukončením léčby zastavit, pokud se uvolní tlačítko pro aktivaci páry.
BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ: Během léčebného cyklu neuvolňujte tlačítko pro aktivaci páry. Pokud je tlačítko pro aktivaci páry uvolněno před dokončením léčebného cyklu, dodávka páry se automaticky zastaví, což může vést k částečné, a tedy nekompletní léčbě.
Na obrazovce se zobrazí každý jednotlivý čas léčby a počet úplných léčebných zákroků, které byly dokončeny.
Postup:
Uvolněte jak spouštěcí tlačítko, tak tlačítko aktivace páry a zatlačte na tlačítko pro stažení jehly nahoru, abyste jehlu zasunuli.
VÝSTRAHA: Ujistěte se, že je jehla zcela zatažena tím, že zobrazíte polohu jehly pomocí objektivu. Pokud se před opětovným umístěním zaváděcího zařízení jehla nezatáhne, může dojít k poškození močové trubice.
Změňte pozici zaváděcího zařízení pro další léčbu přesunutím konce přístroje přibližně 1 cm distálně od předchozího umístění jehly. Cílem je vytvořit souvislé, překrývající se léze vzdálené 1 cm a probíhající rovnoběžně s prostatickou močovou trubicí.
Udržujte rotaci přístroje v úhlu 90 stupňů mezi léčebnými zákroky, abyste předešli ztrátě předchozího místa léčby.
Sledujte přirozený sklon močové trubice, abyste se vyhnuli přílišnému přiblížení k vrcholu, tedy příliš dopředu. Centrujte jehlu mezi spodinou a vrcholem močové trubice a zaměřte se přímo na adenom, pokud není centrován.
VÝSTRAHA: Před každým ošetřením zjistěte umístění verum montanum ve vztahu ke špičce dříku. Veškerá léčba musí probíhat proximálně od verum montanum.
Zaváděcí zařízení vraťte do výchozí polohy v hrdle močového měchýře pro léčbu v kontralaterálním laloku. Otočte dávkovací zařízení o 90 stupňů, abyste umožnili zasunutí jehly na požadované místo na kontralaterálním laloku.
U intravezikálních prostatických protruzí buď laterálních, nebo středních laloků umístěte zaváděcí zařízení 1 cm od proximálního okraje protruze a aplikujte léčení párou jehlou umístěnou přibližně 45 stupňů směrem ke střední čáře. Jeden léčebný zákrok pro malý střední lalok (<2 cm) a dva nebo více pro větší střední lalok (>2 cm). Pro zvětšenou centrální zónu aplikujte léčbu 1 cm od hrdla močového měchýře s jehlou umístěnou 45° směrem ke střední čáře tkáně. Neprovádějte léčbu na spodině močové trubice nejméně 1 cm od verum montanum.
UPOZORNĚNÍ: Během procedury je třeba monitorovat zbývající hladinu fyziologického roztoku. Pokud je zdroj fyziologického roztoku prázdný, může mít pacient nepříjemné pocity v uretře kvůli
V naší poradně s názvem LÉČBA SINUSITIDY PUNKCE DUTIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Běžně se k označení punkční jehly používá název trokar. Potřebujete-li název na pět, pak zkuste název chiba. Chiba jehla je nově používaný nástroj délky 15 až 20 cm, vnitřního průměru od 0,5 mm. Chiba jehla je jemná a ohebná a při provádění punkce minimalizuje riziko poranění okolních struktur.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Stáňa.
Já na punkci byla několikrát a ta jehla je PEKLO! A je to taky na 5 čísel.....
Zaváděcí zařízení je kompatibilní se 4mm, 30stupňovým, 30cm cystoskopickým objektivem Storz nebo Richard-Wolf. Objektiv poskytuje přímý obraz nebo videoobraz, aby pomohl lékaři umístit jehlu zaváděcího zařízení do prostatické uretry.
BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ: Zaváděcí zařízení je kompatibilní se 4mm, 30stupňovým, 30cm cystoskopickým objektivem Storz nebo Richard-Wolf. Použití jiných cystoskopických objektivů může ovlivnit funkčnost zaváděcího zařízení.
Zavádění pevných cystoskopických objektivů:
Zkontrolujte a zajistěte, aby čočky byly před použitím vyčištěny a připraveny podle pokynů výrobce.
Pokryjte tělo objektivu v blízkosti čoček lidocainovým gelem nebo vodou rozpustným lubrikantem k zajištění hladkého zavedení do zaváděcího zařízení. Nepokrývejte vlastní objektiv, protože to může znemožnit vizualizaci.
Opatrně vložte objektiv portu a zasuňte ho dále, až zacvakne na místě.
VÝSTRAHA: Během plnicího cyklu směrujte konec zaváděcího zařízení mimo tělo pacienta i mimo personál. Pára vystupující z hrotu je horká a může způsobit spáleninu kůže.
Naplňte zaváděcí zařízení pomocí následujícího postupu. Udržujte konec zaváděcího zařízení v nádobě na tekutý odpad.
POZNÁMKA: Zajistěte, aby konec zůstal sterilní.
Postup:
Zatáhněte za spouštěcí tlačítko 1 a tlačítko 2vysunutí jehly – jehla se vysune. Jakmile je jehla vysunuta, obě tlačítka uvolněte.
Zatáhněte za tlačítko aktivace páry 3 a držte k aktivaci páry, dokud se na displeji neobjeví, že je plnicí cyklus dokončen (přibližně 30 sekund).
Ke konci plnicího cyklu vizuálně ověřte, zda z hrotu jehly vychází pára.
Po dokončení plnicího cyklu uvolněte tlačítko pro aktivaci páry a jehlu zatáhněte stisknutím tlačítka pro zatažení jehly.
BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ: Pokud je před dokončením plnicího cyklu uvolněn prst z tlačítka pro aktivaci páry, pára se automaticky zastaví a kroky postupu plnění se budou muset opakovat.
Pokud je tlačítko pro aktivaci páry uvolněno před koncem plnicího cyklu, plnicí cyklus zopakujte (viz kroky výše). Pokud není plnicí cyklus úspěšně dokončen, zopakujte všechny kroky nebo vyměňte zaváděcí zařízení.
Provedení předběžného parního cyklu:
Aktivujte funkci nečinnosti tím, že spustíte předběžný parní cyklus. Funkce nečinnosti zahřívá cívku, aby udržovala vodu v připraveném stavu, takže dodávka páry je okamžitá. Není-li tento krok dokončen, může dojít ke kondenzaci mezi léčbou, což může vést k nedostatečné léčbě.
Zatáhněte za spouštěcí tlačítko 1, tlačítko vysunutí jehly 2 a pak aktivace páry 3.
Během předběžného parního cyklu pozorujte výtokový konec.
Po dokončení plnicího cyklu uvolněte tlačítko pro aktivaci páry
V naší poradně s názvem ZÁNĚ ZUBU POD MŮSTKEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.Šestáková.
Dobrý den,včera mi natekly zuby pod můstkem,byla jesm u lékaře ten bohužel v únoru zemřel,začíná se mi zvedat teplota,potřebovala bych radu než najdu nověko lékaře,můžu si vzít paralen chladím si pod nosem?vyplachuji si ústa ředěnýmS Solutio Alumini Acetico-Tartariciještě mám trochu v lékarně nemají Šestáková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Musíte co nejdříve k zubaři, protože bude potreba zjistit stav korunek a provést pročištění. Sama můžete postupovat tak, že si v lékárně koupíte proplachovací kanylku a tou si budete proplachovat mezizubní prostory. Kanylka vypadá jako injekční jehla, ale je bez ostré špičky a je trochu ohnutá. Nasazuje se na injekční stříkačku ve které je antiseptická ústní voda. Proudem tekutiny se pak vyplachují prostory mezi zuby třikrát denně. Tady se můžete podívat, jak takova kanyla vypadá: https://www.google.cz/image…
Jak již bylo zmíněno, většina cyst bývá nebolestivá, a proto je zde možné doporučit domácí odstranění. Stačí pouze vyvařit pinzetu nebo ostrou jehlu, aby došlo k její sterilizaci. Jakmile je pinzeta nebo jehla sterilní, stačí už jen otevřít cystu. Po probodnutí (otevření) cysty je důležité odstranit veškerou tekutinu, kterou obsahuje. Následně by mělo dojít k vyčištění cysty pomocí čisté (sterilní) vody, aby se zabránilo opětovné infekci. Velmi vhodné je zakrýt cystu vatovým tampónem, aby se do ní nedostaly žádné nečistoty.
Mějte na paměti, že zdravá a vyvážená strava, která se skládá z dostatečného množství vitamínů a minerálů, je důležitá pro funkčnost imunitního systému a zároveň zabraňuje opětovné tvorbě cyst. Také je velmi důležitá maximální hygiena. Zároveň mějte na paměti, že zvětšující se nebo bolestivé cysty by se neměly odstraňovat bez dohledu lékaře. Mohli byste si přivodit vážnější problémy, bolest nevyjímaje.
V naší poradně s názvem VODA NA PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Horáčková.
Jakým vyšetřením se pozná voda na plicích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pleurální výpotek, někdy označovaný jako „voda na plicích“, je nahromadění přebytečné tekutiny mezi vrstvami pleury mimo plíce.
Voda na plicích nemusí mít žádné příznaky a často se zjistí až z rentgenového snímku. U některých pacientů ale byly hlášeny příznaky jako bolest na hrudi, suchý, neproduktivní kašel, dušnost nebo obtížné, namáhavé dýchání, ortopnoe (neschopnost snadno dýchat, pokud osoba nesedí vzpřímeně nebo nestojí vzpřímeně).
Jak se diagnostikuje pleurální výpotek?
Mezi testy, které se nejčastěji používají k diagnostice a hodnocení pleurálního výpotku, patří:
- Rentgen hrudníku,
- Počítačová tomografie (CT) skenování hrudníku,
- Ultrazvuk hrudníku,
- Thoracentéza (jehla zasunutá mezi žebra pro získání biopsie nebo vzorku tekutiny),
- Analýza pleurální tekutiny (vyšetření tekutiny odebrané z pleurálního prostoru).
Pokud pleurální výpotek zůstal nediagnostikován navzdory předchozím, méně invazivním testům, lze provést torakoskopii. Torakoskopie je minimálně invazivní technika, při které se využívá malé kamerky zasunuté do pleurálního prostoru. Provádí se v celkové anestezii. Tato metoda umožňuje nejen vizuální hodnocení pohrudnice, ale často umožní i léčebný zásah.
Jde o nejnovější a jedinečnou techniku miniinvazivního zesílení a zpevnění SMAS vrstvy a 3D liftingu spolu s vertikálním liftingem. Zkratka tohoto zákroku je FTC (Fine Thread Contour terapie).
FTC terapie pochází z Koreje, kde její vývoj začal v roce 2006. Vývoj jehly a tvaru vlákna i technika jsou dnes již velmi efektivní a jde asi o nejčastěji aplikovaný výkon pro zpevnění obličeje SMAS vrstvy, dodání objemu a tím velmi efektivní rejuvenace bez nutnosti chirurgického liftingu. Cílem FTC terapie je konturování.
Aplikace mezonití FTC je odlišná právě svým použitím i výsledky. Používá se na obličej i tělo. U vývoje všech FTC mezonití stojí od počátku jedni z nejvýznamnějších lékařů z oboru plastické chirurgie, dermatologie, akupunktury a dalších oborů.
Fungování
Mezonitě se skládají ze speciální injekční mikrojehly-vodiče a nitě o síle vlasu, upevněné k ní. Po zavedení nitě se jehla jednoduchým způsobem vytáhne a vlákno zůstane uložené v požadované vrstvě.
Pomocí FTC mezonití je možné:
dodat objem - 3D lifting
ubrat objem (například zmenšení podbradku nebo jiných tukových zásob)
vertikálně zvednout tkáň
vyhladit jemné vrásky
vyplnit hlubší vrásky
zlepšit strukturu pleti
nastartovat rejuvenaci
FTC vyškolený lékař je schopen za velmi krátkou dobu naaplikovat potřebný počet podle indikace s požadovaným efektem. Využívá kombinaci FTC mezonití.
Perfektně vypracovaný systém aplikace FTC terapie umožňuje 3D facelift a rejuvenaci v kombinaci s minimálním počtem 20 screw a 30 monofilů. Lékař rozhodne dle individuálních potřeb o množství a druhu potřebných FTC mezonití individuálně.
Speciální techniky anestezie, kterými disponuje tato metoda, umožňují upustit od infiltrované anestezie podél nitě a zabránit tak poškození cév.
Vysoká odolnost mezonití umožňuje vytvoření podpůrné kostry, která tkáň vyzdvihne beze změny fyziognomie a bez deformace pokožky a mimiky, které jsou typické v důsledku použití mnoha jiných estetických metod.
Výhody metody
miniinvazivní, rychlá a jednoduchá procedura s minimální bolestivostí
bez jizev – mikrovpichy
bezpečná – minimální riziko krvácení, velmi krátká doba hojení
okamžitě viditelné a dlouhotrvající výsledky, lze opakovat dle potřeby
použitelná pro obličej, krk, dekolt i další části těla
ideální v kombinaci s mikrojehličkováním, PRP, laserem a chemickým peelingem, kdy je zaručeno ještě účinnější omlazení
100% biokompatibilní, použití pouze 100% PDO zajišťuje bezpečné použití
Při dlouhotrvajících bolestech zad lékař posílá pacienta na odborné vyšetření, které má přesně identifikovat příčinu bolesti – rentgenové vyšetření, počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MRI), diskogram (vyšetření pomocí kontrastní látky, která se aplikuje přímo do meziobratlové ploténky), v některých případech na lumbální punkci. Pokud je bolest nesnesitelná a ohrožuje pacienta na zdraví, přistupuje se k operaci. Chirurgická operace páteře, meziobratlových plotének je klasická operace, která vyžaduje celkovou anestezii. V současnosti se vykonává pouze u pacientů, kteří jsou maximálně a dlouhodobě omezeni v pohybu. Současný lékařský trend je takový, že se vyhřezlé ploténky operují až v krajnosti, před deseti lety to bylo však přesně naopak, na operaci plotének šel člověk i s malým výhřezem ploténky.
Další a šetrnější metodou je laserová nukleotomie, operace meziobratlových plotének laserem – laserová nukleotomie je velice šetrný způsob (na rozdíl od chirurgické operace), jak eliminovat výhřez meziobratlové ploténky. Provádí se pod CT kontrolou, a to tak, že se k meziobratlové ploténce (z boku do jejího středu) zavede miniaturní jehla. Nejprve lékař laserovým vláknem stříkne do ploténky kontrastní látku, čímž získá přehled o celkovém stavu ploténky – výhřezu. Pokud lékař usoudí, že se bude operovat dál – výhřez není velký a ještě nedošlo k nevratným degenerativním změnám, tak jehlou protáhne laserové vlákno a laserovými pulsy zahřeje patologické lůžko, nahřátá ploténka se smrští a zajede zpět do původní polohy. Po výkonu je pacient jeden den v nemocnici (pokud nenastanou komplikace), poté je propuštěn domů. Týden nesmí pacient vykonávat těžkou fyzickou práci, zvedat těžká břemena, dupat nohama.
Laserovou nukleotomii podstoupilo v Česku velice málo lidí. Mnoho lékařů nemá o tomto druhu léčby meziobratlových plotének prakticky žádné informace, proto je nemohou pacientovi sdělit.
Transplantace vlasů se dělí na tři části. V první etapě vás čeká odběr vlasových štěpů. V druhé části si lékař připraví lůžka (dírky) pro nové implantované štěpy. Implantační otvory jsou stejně velké jako odběrová jehla. Štěpy přesně kopírují tvar a rozměry dírek, do kterých jsou implantovány. Třetí krok obsahuje samotnou implantaci štěpů do připravených lůžek pomocí speciálního nástavce. Zákrok je zcela bezbolestný. Jediný nepříjemný pocit může pacientovi působit aplikace lokální anestezie. Pokud vám budou ranky na hlavě krvácet, přiložte na ně kousek čisté gázy nebo kapesníku. Vzniklé stroupky nikdy nestrhávejte, ale nechte je samovolně odpadnout. Důležité také je vyhýbat se po zákroku pití alkoholu a až na dva týdny omezit zvýšenou fyzickou námahu (sport, náročná práce). Je normální, když vám po 2–8 týdnech část transplantovaných vlasů vypadne. Za 2–3 měsíce však začnou růst vlasy nové. Transplantace vlasů pomocí přístroje Punch hair matic je ideální volbou pro navrácení bujné kštice na vaši hlavu. Je to v podstatě jediná možnost, kdy jsou nové vlasy opravdu přirozené.
Injekce kortikosteroidů do kolena poskytují silné protizánětlivé účinky, které mohou významně snížit bolest a otok způsobený onemocněními, jako je osteoartróza, a často poskytují úlevu na několik týdnů nebo měsíců. Zákrok obnáší očištění a znecitlivění kůže, zavedení jehly do kloubu a injekční aplikaci léku, někdy s pomocí ultrazvuku nebo rentgenu. I když jsou tyto injekce obecně účinné, frekvence těchto injekcí je omezena, aby se zabránilo poškození kolenního kloubu, obvykle ne více než třikrát nebo čtyřikrát ročně.
Účinky injekce kortikosteroidů
Snížení zánětu
Kortikosteroidy napodobují přirozený kortizol v těle, aby potlačily zánět a mírnily bolest, otok a citlivost spojenou s onemocněními kloubů.
Úleva od bolesti a tlaku
Kortikoidová injekce může pomoci uvolnit tlak v kloubu, což přispívá k úlevě od bolesti.
Průběh zákroku
1. Příprava
Kůže nad místem injekce se očistí a často se použije lokální anestetikum ke znecitlivění oblasti a poskytnutí okamžité, dočasné úlevy.
2. Injekce
Jehla se zavede přímo do kolenního kloubu, aby se podal kortikosteroidní lék.
3. Péče po injekci
Aplikuje se lehký obvaz nebo náplast. Pacientům se obvykle doporučuje chránit postižené místo před těžkou námahou jeden nebo dva dny a v případě potřeby použít led.
Výhody injekce do kolena
Účinné pro úlevu od středně silné až silné bolesti kloubů, citlivosti a ztuhlosti.
Může poskytnout trvalou úlevu od bolesti po dobu několika týdnů nebo měsíců.
Rizika a nežádoucí účinky
Časté nežádoucí účinky
Může se objevit dočasné zarudnutí a horkost v obličeji nebo na hrudi.
Dočasná bolest nebo otok
U některých lidí se objeví dočasné vzplanutí bolesti a zánětu, které obvykle odezní do 48 hodin.
Zvýšení hladiny cukru v krvi
U lidí s cukrovkou mohou injekce kortikosteroidů dočasně zvýšit hladinu cukru v krvi.
Méně časté komplikace
I když jsou vzácné, mezi rizika patří infekce kloubů, poškození nervů nebo poškození blízkých šlach.
Zhoršení stavu kloubů
Opakované nebo nadměrné užívání steroidních injekcí může vést k poškození chrupavky a kostí, což může způsobit trvalé poškození kloubů.
Důležité informace
Limity četnosti
Aby se zabránilo poškození kloubů, injekce se obvykle omezují na tři nebo čtyři ročně.
Není to lék
Injekce kortikosteroidů léčí příznaky, ale nemění základní průběh artritidy.
Pro koho jsou vhodné
Tyto injekce se často používají u pacientů s artritickými příznaky, kteří ještě nejsou kandidáty na operaci, jako je totální endoprotéza kloubu.
Základní léčbu představují krémy a gely s obsahem metronidazolu nebo antibiotik. Při výraznějším zánětu se někdy používají pasty s obsahem ichtamolu. V těžších případech se nasazuje celková léčba, tedy tablety s metronidazolem nebo tetracyklinová antibiotika. Ve velmi těžkých případech se podává isotretinoin (derivát vitamínu A). Rozšířené žilky se řeší diatermokoagulací či laserem. Zbytnělou tkáň lze odstranit laserem či plastickochirurgicky. Správně vedená léčba nabízí výraznou pomoc, jak rosaceu udržet pod kontrolou a jak zabránit vývoji v pokročilejší stadia. Podstatné je zahájit léčbu a prevenci včas. První efekt se obvykle začne projevovat po 2–4 týdnech léčby. Větší zlepšení se dostavuje po 2–3 měsících pravidelné léčby, samozřejmě za dodržování prevence a odpovídající péče o pleť. Kortikosteroidy by se u rosacey neměly vůbec používat. Vedou sice zprvu ke zmírnění začervenání, ale později stav zhoršují tvorbou rozšířených žilek a jinými nežádoucími účinky.
V počátečních fázích onemocnění se využívá diatermokoagulace. Diatermokoagulace se používá při odstraňování rozšířených cévek v obličeji. Zákrok se provádí pomocí přístroje (elektrokauteru), který má na konci držáku drobnou jehlu. Tato jehla se zavede do cévky a elektrickým výbojem přesně nastavené intenzity se cévka spálí. Jde o zákrok poměrně nebolestivý, pouze elektrický výboj jemně štípne. Jizvy nevznikají.
Pro potvrzení diagnózy je nezbytné histologické, respektive imunohistologické vyšetření nádoru, které lze provést mikroskopickým vyšetřením kostní dřeně či výpotku, pokud je přítomen. Vzorek kostní dřeně je nejčastěji získáván z lopaty kyčelní kosti, kdy se pacientovi, který je v narkóze, zavede do kosti jehla, kterou je nasáta kostní dřeň. Diagnóza lymfomu je často poměrně komplikovaná, včetně určení správného podtypu lymfomu. Proto by vždy měla být potvrzena na specializovaném pracovišti, které disponuje celým spektrem diagnostických technik.
Po stanovení diagnózy je nutné přikročit k celkovému vyšetření. Postižení lymfomem se může vyskytnout prakticky kdekoli. Při vyšetřovacím programu se sleduje osnova daná zejména lymfatickými orgány, obtížemi pacienta a typem lymfomu. Základním pravidlem je vyšetřit lymfatické orgány, v případě lymfatických uzlin je zapotřebí velmi pečlivé fyzikální vyšetření zaměřené na periferní lymfatické uzliny, slezinu, játra. Dále je standardem vyšetření CT se zaměřením na uzliny, na slezinu a játra. Pomocí CT lze vyšetřit i uzliny krční a axilární, někdy se volí ultrasonografické vyšetření, stejně jako v případě vyšetřování jater. V současné době se dostává do popředí použití celotělové pozitronové emisní tomografie. Tato metoda umožňuje detekovat místa s vysokou metabolickou aktivitou, přestože strukturálně ještě nemusí být abnormální, což může být případ nezvětšených, ale již lymfomem postižených uzlin. Vzhledem k tomu, že řadu nemocných je možné úspěšně vyléčit, je nutné pečlivě nemocného vyšetřit s ohledem na jeho schopnost být intenzivně léčen. Proto je u těchto nemocných nutné kardiologické vyšetření včetně echokardiografie, nefrologické vyšetření, vyšetření jaterních a plicních funkcí. Je nezbytné stanovit celkovou zdatnost nemocného, k čemuž se využívá osobní status pacienta. Na závěr klinického vyšetření jsou odborníci schopni popsat rozsah onemocnění, celkový stav nemocného a řadu prognostických faktorů.
Ucho mladého člověka dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20–20 000 Hz, staří lidé obvykle slyší jen v rozmezí frekvencí 50–8 000 Hz. Nejcitlivější je ucho na frekvenci mezi 2–4 kHz. Frekvence lidského hlasu běžného hovoru se u mužů pohybuje v rozmezí od 80 do 120 Hz, u žen pak v rozpětí 170 až 260 Hz.
Akupunktura je součástí tradiční čínské medicíny a je stará několik tisíc let. Acus je latinsky jehla a punctura je vpichování. Akupunkturní jehly se vpichují do akupunkturních bodů, které jsou rozmístěné po celém těle (hlava, trup, končetiny) a seřazené na jednotlivých meridiánech.
Ušní akupunktura představuje stimulaci bodů na boltci ucha pomocí jehel nebo magnetických kuliček, a to za účelem zmírnění bolesti v jiných částech těla. Ačkoliv vychází ze starých čínských metod, byla rozvinuta v padesátých letech ve Francii lékařem Dr. Paulem Nogierem, lékařem z Lyonu, který poprvé zaznamenal výskyt jizev na uších pacientů, kteří byli úspěšné vyléčeni z ischiasu francouzskými lékaři. V ušní akupunktuře stimulujeme systematicky uspořádané body, situované na ušním boltci, na základě anatomického modelu převráceného fetusu. Oblast hlavy je situována dolů, směrem k lalůčku ucha, a tělíčko je neproporcionálně rozloženo tak, že oblast hlavy a ruky zabírá více místa než oblast těla a nohy. Tato disproporce je dána spíš důležitostí funkční než anatomickou. Stejně jako u jiných mikrosystémů na těle existují zde vztahy mezi orgány v těle a jejich projekcí do bodů a plošek na ušním boltci. Ušní akupunktura přestavuje přirozený, samoregulující mechanismus těla, který je schopen zmírnit příliš reaktivní funkce těla nebo podporovat málo výkonné fyziologické procesy.
Akupunkturisté používají ušní akupunkturu buď jako náhražku za zavádění jehel do energetických drah na těle, nebo jako doplněk ke klasické akupunktuře. V některých případech jsou reflexní body na uchu používány samostatně. Klasická a ušní akupunktura nejen že zmírňují bolest, ale mohou také ovlivnit hlubší fyziologické změny, jako například znovunastolit energetickou rovnováhu v příslušném orgánu, který se jeví při diagnostice jako energeticky disharmonický.
K měření se používají dnes už převážně automatické přístroje zvané glukometry, které stanovují hladinu glukózy po nanesení kapky krve na testovací proužek. K dispozici jsou kompletní sety, které obsahují vlastní glukometr, několik proužků, autolancetu a lancety.
Kapka krve se v domácím prostředí získává pomocí speciálních odběrových per, takzvaných autolancet. V tomto peru je vždy vyměňována jen jehla, takzvaná lanceta. Většina dnešních autolancet má nastavitelnou hloubku vpichu pro snížení bolestivosti při odběru. Standardně se vpich provádí na bříšku některého z prstů ruky. Pro větší pohodlí pacienta je však možné odebrat vzorek krve i z jiného (alternativního) místa (vyvýšená svalová část na palcové straně dlaně, vyvýšená svalová část dlaně na malíkové straně, paže, stehno či lýtko). Je ale důležité se ujistit, že glukometr lze použít i pro krev odebranou z těchto míst. Dezinfekce místa vpichu není nutná při zachování běžných hygienických návyků.
Takto odebraná kapka krve se ihned přenese na testovací proužek. Testovací proužky ke glukometrům jsou nezaměnitelné a nedají se dělit – jinými slovy, ke každému glukometru existují speciální proužky a nelze zvýšit jejich počet rozstříháním. Při koupi náhradních proužků je nutné provést kalibraci přístroje. Ta se provádí několika způsoby – vložením kalibračního čipu do glukometru, kde čip zůstává po celou dobu stanovování proužky z jednoho balení, nebo pouze jednorázovým vložením kalibračního proužku, ze kterého si glukometr informaci přečte a uloží ji, anebo pomocí přiloženého kódu, který se do glukometru zadá.
Po nanesení kapky krve se testovací proužek podle návodu vloží do těla glukometru, který provede měření. Na displeji se pak objeví naměřená hodnota glykemie.
Hodnoty naměřené v domácím prostředí mají vždy pouze informativní charakter.
V závislosti na době od posledního příjmu potravy rozlišujeme dvě základní hodnoty glykemie, a to náhodná glykemie a glykemie nalačno, viz výše v našem článku.
Pro koho je domácí stanovení glykemie vhodné i bez porady s lékařem? Týká se zejména lidí, u kterých se již cukrovka v rodině projevila, lidí trpících vysokým krevním tlakem či zvýšeným cholesterolem, pacientů po cévní mozkové příhodě nebo infarktu myokardu, při nadváze nebo obezitě, popřípadě žen trpících cukrovkou v těhotenství.
Ranní glykemie
Glykemie nalačno se provádí nejlépe ráno před prvním jídlem. Doporučené hodnoty glykemie nalačno u zdravého člověka by měly být 5,5 mmol/l. U diabetiků je za optimální glykemii (ke které směřuje terapeutická intervence) považováno rozmezí 4−6 mmol/l, rozmezí 6−7 mmol/l je hodnoceno jako usp
Jde o jehlové elektrody bipolární či multipolární, případně o tenký drátek či svazek drátků. Bipolární elektroda je složena z duté jehly, jejímž středem prochází izolovaný vodič, který před hrotem jehly vychází na povrch její stěnou. Kovové tělo jehly tvoří jednu společnou elektrodu a středový vodič druhou elektrodu.
Jehlová multipolární elektroda je konstrukčně totožná s bipolární s tím rozdílem, že středem vede (a na povrch stěnou vystupuje) hned několik vzájemně izolovaných vodičů. Multipolární elektrodou lze tedy snímat několik signálu na velmi malé ploše najednou. Speciální jehlovou elektrodou se snímací plochou 25 μm lze měřit signál z jediného svalového vlákna (pro metodu SFEMG).
Podpovrchové elektrody se zavádějí kolmo na osu svalu nebo podélně. Jehlovou elektrodu lze dobře umístit ve svalu, ale jedná se o bolestivou metodu, a navíc jehla omezuje pohyb svalu a sval zároveň pohybuje elektrodou, což vede ke vzniku nežádoucích artefaktů v signálu. Jehlová elektroda může zůstat zavedena do svalu maximálně hodinu. Naproti tomu zavedený drát lze ponechat ve svalu až několik hodin, ale nelze s ním dobře manipulovat a lokalizovat konkrétní místo zájmu ve svalu. Drátové elektrody se používají tam, kde nechceme omezovat pohyb svalstva, ovšem drát se pohybem může povytáhnout.
V případě neinvazivního měření na povrchu kůže se zaznamenává signál vzniklý činností velkého množství motorických jednotek. Signál dosahuje špičkové hodnoty do 10 mV. Značný objem tkáně mezi elektrodami a svalovými vlákny, stejně jako rozhraní elektroda–pokožka omezují horní hranici využitelného frekvenčního pásma na 500 Hz. Hlavní část výkonového spektra tedy leží v oblasti 50–150 Hz.
Invazivním, takzvaným intramuskulárním EMG lze měřit elektrický potenciál malého množství motorických jednotek až jednotlivých motorických jednotek. Využitelné frekvenční pásmo sahá až k 10 kHz díky malému objemu tkáně mezi elektrodou a zdrojem signálu. Špičkové napětí dosahuje řádově stovek μV.
Snímání a záznam sumárních akčních potenciálů svalu se provádí za účelem zjištění funkcionality svalu. Využívá se povrchových nebo podpovrchových elektrod ke stimulaci periferního nervu, který pak vyvolá samotný záškub svalu, který je pak měřen povrchovou elektrodou. Podpovrchová elektroda ke snímání ve svalu není vhodná, protože dochází k jeho silné kontrakci, což se projeví vznikem artefaktů v signálu. Stimulace nervu je realizována elektrickými pulzy o frekvenci 3–5 Hz. Vyhodnocuje se amplituda a odezva na budící signál. Nízká amplituda (alespoň 10% snížení) všech odezev značí primární nemoc svalstva. Naproti tomu u nervové poruchy, jako je například roztroušená skleróza, je patrné zpoždění kontrakce vláken při normální amplitudě. Jinou verzí CMAP metody je stimulace senzorických nervů, čímž se zpětnovazebně aktivují motoneurony, a tak lze vyšetřovat jejich funkčnost či přenosové vlastnosti.
V normálním cyklu se u ženy vytvoří jedno zralé vajíčko. Při IVF je však potřeba více zralých vajíček, která zvyšují úspěšnost na oplodnění. Proto se podávají léky (nejčastěji ve formě injekcí), které stimulují vaječníky a působí na dozrání vyššího počtu vajíček. Ke konci této léčby se aplikuje léčivo, které zabraňuje předčasnému prasknutí folikulů a uvolnění vajíček před jejich odběrem. Pro konečné dozrání vajíček se používá lék s lidským choriogonadotropním hormonem (hCG).
Odběr vajíček „ovum pick up“ – OPU
Odběr vajíček probíhá nejčastěji v narkóze, proto se před tímto výkonem absolvuje předoperační vyšetření u praktického lékaře nebo internisty. Před výkonem se nesmí od půlnoci jíst, pít, kouřit ani užívat žádné léky. Buďte odlíčené, mějte odlakované nehty, šperky a kontaktní čočky odložte. Samotný výkon trvá asi 5–10 minut. Zákrok se provádí ve stejné poloze jako při gynekologickém vyšetření. V rámci odběru se nitrožilně aplikuje anestetikum Propofol, které má rychlý nejen nástup, ale i konec účinku. Zevní část genitálu i pochva se opláchnou fyziologickým roztokem. Pochvou se do vaječníků zavede jehla, kterou se odsaje folikulární tekutina, a odeberou se vajíčka.
Probudíte se ještě na operačním sále. Po výkonu budete odpočívat dvě hodiny na lůžku. Během této doby embryolog informuje o počtu odebraných folikulů, počtu vajíček a kvalitě partnerova spermiogramu. Gynekolog vám sdělí, jak zákrok probíhal. Po dvou hodinách se odchází s doprovodem domů. Od této doby se také začíná užívat Utrogestan, který lze polykat nebo zavádět vaginálně.
Oplodnění vajíček – fertilizace
V embryologické laboratoři probíhá mimotělní oplodnění. K vajíčkům se buď přidají spermie partnera, nebo se do vajíčka jedna spermie přímo vpíchne (injikuje) – metoda ICSI (intracystoplazmatická injekce spermie). Za 16–18 hodin se hodnotí, zda se vyvíjí embryo.
Přenos embrya do dělohy – embryotransfer
Přenos embrya do dělohy se provádí nejdříve za 2–3 dny po odběru vajíček. Může se použít i takzvaná prodloužená kultivace, kdy se vajíčko kultivuje 4–6 dní a poté se zavede do dělohy. U prodloužené kultivace je vyšší procento úspěšnosti.
Embryotransfer (ET) se provádí také na gynekologickém stole, stejně jako na gynekologické prohlídce. Do pochvy se zavede gynekologické zrcadlo, děložní hrdlo (čípek) se očistí kultivačním roztokem a do děložní dutiny se zavede katetr. Tím se přenese embryo. Není třeba se obávat, zákrok je bezbolestný.
Po výkonu musíte půl hodiny až hodinu odpočívat na lůžku, poté odcházíte domů. Aby vše proběhlo v pořádku, je nutné dodržovat klid a nestresovat se. A za 14 dní je čas provést těhotenský test.
Zibor se většinou aplikuje podkožně do kůže břicha nebo do stehen. Zibor se nesmí nikdy podat do svalu, protože by mohl způsobit krvácení do svalu.
Než si poprvé aplikujete injekci, budete poučeni o správném způsobu použití tohoto léku a o správném postupu samostatného podání injekce.
Toto poučení by měl poskytnout lékař nebo jiný kvalifikovaný zdravotnický pracovník.
Postupujte podle následujících kroků:
Umyjte si důkladně ruce a posaďte se nebo si lehněte do pohodlné polohy.
Vyberte si oblast v okolí pasu, nejméně 5 cm od pupku a od stávajících jizev nebo modřin, a pečlivě očistěte kůži v této oblasti.
K podání injekce používejte každý den jiné místo, například jeden den do levého boku, další den do pravého boku.
Sejměte kryt z jehly Ziboru.
Aby se zajistila sterilita jehly, ujistěte se, že se jehla ničeho nedotýká.
Předplněná injekční stříkačka je nyní připravena k použití.
Před injekcí nevytlačujte pístem vzduchové bubliny, protože by mohlo dojít ke ztrátě léku.
Uchopte injekční stříkačku do jedné ruky a palcem a ukazováčkem druhé ruky opatrně stlačte očištěnou oblast kůže tak, aby se vytvořila kožní řasa.
Vpíchněte jehlu v celé délce kolmo (v úhlu 90°) do kožní řasy.
Stlačte píst a po celou dobu injekce přidržujte kožní řasu v dané pozici.
Vytáhněte jehlu kolmým pohybem nahoru a uvolněte kožní řasu.
Nemasírujte kůži v místě vpichu jehly. Předejdete tak vzniku modřin.
Nepokoušejte se nasadit kryt jehly zpět na injekční stříkačku. Vyhoďte injekční stříkačku (jehlou napřed) do nádoby na ostré předměty, uzavřete důkladně víko nádoby a umístěte ji mimo dosah dětí.
Injekce se Ziborem jsou již předpřipravené, to znamená, že si člověk vpíchne celý obsah lékařem předepsané injekce. Jehlička je velmi drobná, aplikace nebolí, někdy však může trochu štípat a při opakovaném podání se v místě vpichů mohou začít tvořit modřiny.