Ženská neplodnost je způsobena řadou faktorů, včetně následujících:
Poškození vejcovodů, jimiž se dostává vajíčko z vaječníků do dělohy – toto poškození může zabránit kontaktu mezi vajíčkem a spermií. Častou příčinou poškození vejcovodů bývají pánevní infekce nebo endometrióza, které způsobují tvorbu jizev.
Hormonální příčiny – některé ženy mají problémy s ovulací. Dochází k narušení synchronizace hormonálních změn, které řídí uvolnění vajíčka z vaječníku a zahuštění endometria (sliznice dělohy) v případě, že nedojde k oplodnění vajíčka. Tyto problémy mohou být detekovány pomocí bazálního grafu tělesné teploty a krevních testů, které zjistí hladiny hormonů.
Problém v děložním hrdle (děložním krčku) – u malé skupiny žen je příčinou neplodnosti to, že spermie nemohou proniknout do cervikálního kanálu, a to z důvodu abnormální produkce hlenu, nebo po předchozím chirurgickém zákroku. Tento problém může být vyřešen nitroděložní inseminací.
Problém v děloze – abnormální anatomie dělohy, přítomnost polypů a myomů.
Nevysvětlitelná neplodnost – příčinu neplodnosti není možné zjistit aktuálně dostupnými metodami u 20 % párů.
Výdutě mozkových cév jsou zrádné v tom, že většina pacientů o nich neví a do konce života se u nich onemocnění ani nemusí projevit. Vznik výdutí je podmíněn geneticky, podílí se na něm ale i ateroskleróza, vysoký krevní tlak nebo kouření. Výduť vzniká na zúženém místě cévy, a pokud praskne, krev se začne rozlévat kolem mozku. Aneurysma mozkových cév má přitom téměř každý dvacátý člověk, mnohdy aniž by o tom věděl a aniž by na tuto skutečnost upozorňovaly větší příznaky. Naštěstí se díky moderní diagnostice daří toto onemocnění včas odhalit a případně operativně zabránit prasknutí cévy.
Aneurysma
Pod slovem aneurysma rozumíme patologickou výduť na cévě. Její vznik je možný z několika příčin, mezi nimiž můžeme zmínit vrozené změny na cévní stěně, zejména její zeslabení, dále může být stěna narušena chorobným procesem ze svého okolí, například v důsledku tuberkulózy, zhoubného nádoru nebo velkého ložiska zánětu, nebo může být céva poškozena úrazem. Aneurysma se nejčastěji vyskytuje buď na největší tepně v těle, která přímo odstupuje ze srdce a jmenuje se aorta, nebo na mozkových tepnách.
Aneurysma mozkových tepen – v případě mozkových tepen aneurysmata nemají tak velké rozměry, jsou menší a často vícečetná. Jejich velikost je kolem 5–20 mm a najdeme jich obvykle větší počet. Vznikají na podkladě vrozené slabosti cévní stěny, ale pozor, nejsou vrozená! Vrozená je jen dispozice k jejich vzniku. Většinou se projeví, až když dojde k jejich prasknutí (ruptuře), a to náhle vzniklou a velmi prudkou bolestí hlavy, nebo krátkodobou ztrátou vědomí. Úmrtnost při první ruptuře aneurysmatu mozkové tepny je přibližně 50% a jedinci, kteří přežijí, jsou v nejbližších dnech ohroženi vznikem stažení mozkových cév a následným mozkovým infarktem.
Disekce
Disekce se jiným názvem dá pojmenovat jako disekující aneurysma aorty. Cévní stěna se skládá ze tří těsně k sobě přiléhajících vrstev. V případě, že vlivem patologického procesu dojde k porušení této celistvosti, může se stát, že se krev vlivem tlaku dostane mezi tyto vrstvy.
Vrstvy dále podélně rozštěpuje a šíří se na různou vzdálenost od místa prvního poškození. Tím mohou vzniknout vedle sebe dvě paralelní lumen cévy, jimiž proudí krev. Což je nebezpečné v tom, že stěna je velmi ztenčena a při změně tlaku opět může prasknout. Na rozdíl od pravého aneurysmatu ale nedochází k provalení a vypouknutí cévní stěny. Vyskytuje se nejčastěji v oblasti oblouku aorty.
Dna (uratická artritida) je chronické metabolické onemocnění, jedná se o poruchu látkové výměny, kdy jsou zvýšeny hodnoty kyseliny močové v krvi. Při tomto onemocnění se kyselina močová a krystaly jejích solí hromadí zejména v málo prokrvených tkáních, například v kloubních chrupavkách, v okolí kloubů, šlach, ale i v ledvinách a podobně. Krystalky vyvolávají ve tkáních zánětlivou reakci, která se projeví bolestí, zarudnutím, otokem, následně dochází k artrotickým změnám, které mohou vést k deformitám a omezení pohyblivosti kloubů, nebo u ledvin k poškození jejich funkce.
Příčina není zcela jasná, roli mají dědičné vlivy, někdy se kyselina močová hromadí při poruše ledvin, jimiž se vylučuje do moči, nebo při velkém rozpadu buněk, z nichž se uvolňují nukleové kyseliny, například při léčbě zhoubných krevních chorob. V takovém případě se vzniklé onemocnění označuje jako sekundární. Klasickým projevem dny bývá záchvat, který často vzniká v noci, většinou na kloubu palce u nohy. Bývá postižen jeden kloub, který značně bolí, je zarudlý s těstovitým otokem. Záchvat trvá obvykle do rána, méně často několik dnů. Opakované záchvaty jsou méně intenzivní, ale vedou k trvalejšímu poškození kloubů. Méně často bývá postižen kloub kolenní, ramenní nebo klouby ruky. U chronické dny se objevuje i postižení dalších orgánů.
Je však nutné poznamenat, že saunování je individuální požitek, a proto jej musí každý jednotlivec vyzkoušet a najít ten nejvhodnější způsob. Individuální je především doba pobytu v potírně. Délka pobytu je značně rozdílná, většinou se hovoří o délce okolo 10 minut. Je potřeba zdůraznit, že při saunování dětí dochází k přehřátí velmi rychle, a tedy i délka pobytu v potírně musí být úměrně kratší. Spolehlivým ukazatelem skončení pobytu v potírně je nástup mohutného pocení. Doba ani teplota nejsou nijak přesně dány. Platí zde zkrátka, že dokud je to vašemu tělu příjemné, je to dobré i pro vás. Průměrná teplota je udávána kolem 90 °C a průměrná doba zhruba 15 minut. Jakmile vás ale začne pálit dýchání nebo citlivá kůže obličeje, popřípadě začnete vnímat nepříjemné pocity způsobené celkovým přehřátím organismu, měli byste si dát raději pauzu. Dlouhodobé vystavování těla jakýmkoliv extrémům znamená vždy riziko. Nutné je dbát také na dostatečné prokrvení povrchu celého těla. V klasických finských saunách se používají březové metly, jimiž se saunující šlehají. Důvodem použití právě březových větviček je příjemná inhalace éterických výparů z rozdrcených březových listů. K prokrvení kůže si ovšem můžeme jednoduše pomoci i použitím žínky nebo kartáče.
Cyklus rozpálení a prudkého zchlazení organismu opakujeme, kolikrát chceme. Většinou dvakrát nebo třikrát, ovšem zkušení saunovníci je opakují mnohem vícekrát. Jakmile se začneme cítit vyčerpaní nebo malátní, je to jasný signál pro ukončení procesu.
V praxi se setkáváme většinou s mírnější formou této poruchy. Nesmíme zaměňovat s dětmi, které mají nekvalitní grafický projev v důsledku špatného úchopu nebo nevypsaností ruky.
Diagnostika dysgrafie vychází ze šesti základních částí:
anamnéza,
test inteligence,
zkouška psaní – dítě dostane za úkol něco opsat, přepsat, případně diktát plus vždy něco kreslí, sleduje se: způsob sezení, držení psacího náčiní, uvolnění ruky, způsob psaní (plynulost tahů, přítlak, velikost a sklon písma), rychlost psaní (velmi důležité – někdy je to jediná nápadnost – neúměrně dlouho se s tím lopotí, aby to přijatelně napsalo), u starších dětí jsou známkou dysgrafie krátké trhavé pohyby, jimiž se posouvá dopředu po řádku, často se zvýšené úsilí v grafomotorice projevuje i zvýšenou chybovostí co do obsahu (nezbývá prostor se na to soustředit),
Na začátku výskytu onemocnění je vždy dobré odborné vyšetření u lékaře. K léčbě se často využívají lokální antibiotika či antibiotický líh, zejména Eryfluid či Skinoren. Pomáhá také promazávání. Mimo vlasatou část se využívá Sudocrem - višněvského balzám.
Stafylokoková folikulitida – lékař vám může předepsat antibiotikum, které lze použít na kůži (aktuální), nebo v perorální formě, případně kombinaci lokální a perorální formy. Může rovněž doporučit, abyste se vyhnuli holení postižené oblasti, dokud není infekce vyléčená. Pokud se musíte holit, použijte buď elektrický holicí strojek, nebo žiletky, ovšem vždy čisté.
Pseudomonas folliculitis – tento druh folikulitidy zřídka vyžaduje specifickou léčbu. Lékař může předepsat ústní nebo jiné léky, jimiž se zmírní svědění. Ve vážnějších případech jsou nasazována perorální antibiotika.
Pityrosporum folikulitida – lokální nebo perorální antimykotika jsou nejúčinnější léčbou, z důvodu častějšího výskytu onemocnění se mnohdy vrací.
Sykóza barbae – při tomto onemocnění vám může lékař doporučit teplé solné obklady a lokální antibiotikum, nebo pokud je infekce závažnější, perorální antibiotika.
Gram-negativní folikulitida – tento typ folikulitidy je obvykle léčen pomocí některých lokálních nebo ústních antibiotik.
Eozinofilní folikulitida – lékem volby jsou lokální kortikosteroidy v kombinaci s perorálními antihistaminiky.
Jak již bylo řečeno, jedná se o onemocnění s vrozenou dispozicí, není proto v možnostech současné medicíny vaše dítě zcela vyléčit. Je však reálné, při pečlivém dodržování všech léčebných a preventivních opatření, „dostat ekzém pod kontrolu“. Jeho příznaky slábnou s postupujícím věkem. Do devíti let věku se spontánně zhojí až 80 % postižených. U většiny ostatních vymizí do 20 let a jen ve zcela ojedinělých případech, u pacientů s nejtěžší formou, sužuje postiženého i déle. Zvýšené pocení výrazně zhoršuje průběh ekzému. Dítě oblékáme přiměřeně a jen do prodyšných tkanin (bavlna). Omezujeme nadměrný pohyb při některých náročnějších sportech a hrách. Před spaním dobře vyvětráme a postýlku nestavíme do blízkosti tepelných zdrojů. Koupel volíme příjemně teplou, horká lázeň je nevhodná. Příhodnější bývá sprcha.
V období školní docházky přináší ekzém řadu problémů, dítě se nemůže vlivem svědění plně soustředit na práci v hodině, často nedává pozor. Někdy jsou proto i u bystrého dítěte školní výsledky velmi špatné, což zvyšuje psychický stres, a to opět vede k dalšímu zhoršování ekzému. Děti, které jím trpí, jsou velmi náchylné ke kožním infekcím různého typu. Neustále se škrábou, porušují tak celistvost povrchu kůže a vznikají oděrky, jimiž pronikají bakterie, viry a plísně do kůže a tam se rychle množí. Velmi důležitá je péče o suchou pleť. Pravidelným promazáváním zlepšíme její funkci. Spotřeba promašťovacích krémů a mastí je při správné léčbě poměrně velká, a proto je nutné mít jejich zásobu a nechat si je předepsat od dětského nebo kožního lékaře. U kojence spotřebujete v začátku léčby nejméně 500 gramů krému za měsíc, u většího dítěte s těžší formou ekzému to mohou být až 2 kilogramy. Krém aplikujeme tolikrát denně, kolikrát je to dítěti příjemné, a tak, aby bylo vidět, že je kůže vláčná. Když s léčbou začínáme, je třeba ošetřovat kůži dítěte i 10x denně. Jakmile je vidět účinek (obyčejně po dvou až třech týdnech), stačí již mazat většinou jen 2– 3x denně. Každou novou předepsanou mast zkoušíme nejméně tři dny na malém místě, například na krku nebo na jedné končetině, abychom minimalizovali riziko podráždění rozsáhlé plochy kůže, pokud by dítě mast nesnášelo.
Kyselina chlorogenová je organická kyselina, přírodní polyfenol. Je to ester kávové a chinové kyseliny, hořké chuti. Má antibakteriální, antiplísňové a antivirové složky.
Jde o nezvykle silný antioxidant, který se v posledních letech proslavil jako pomocník v boji s přebytečnými kilogramy. Kyselina cholorogenová totiž povzbudí jaterní metabolismus, který napomůže rychlejšímu spalování tuků, do jisté míry potlačuje i chuť k jídlu. Tato kyselina kromě toho, že podstatně zrychlí každý metabolismus, dokáže i úspěšně bojovat s vnějšími projevy nepříjemné celulitidy, zlepší zažívání a sníží i hladinu cholesterolu.
Kyselina chlorogenová skutečně ovlivňuje lidskou váhu. Podle výzkumu pomáhá zelená káva hubnout, pokud je konzumovaná střídmě. Naopak kdo pije pět nebo více šálků kávy denně, pravděpodobně spíše přibere.
Největší podíl této kyseliny je obsažen v zelené kávě, a to 10 %. Při takové koncentraci má zelená káva v lidském těle zajímavé účinky. Na dvě až tři hodiny totiž uzavírá v tenkém střevě kanálky, jimiž se sacharidy vstřebávají do organismu, a tím zásadně omezí využitelnost spotřebovaných sacharidů.
Nejde sice o ideální metodu, nicméně je reálné takto po určitou dobu postupovat a udržet si tak kontrolu nad váhou. Tělo totiž reaguje přirozeně, takže pokud nezíská adekvátní množství sacharidů ze stravy, čemuž kyselina chlorogenová brání, zbytek energetické potřeby si vezme z vlastních zásob. Znamená to, že de facto jíme, ale zároveň i rozpouštíme tukové rezervy, tudíž hubneme. Tyto schopnosti zelené kávy už prokázala řada vědeckých studií, jejichž výsledky byly v posledním desetiletí také zveřejněny.
Chlorogenové kyseliny snižují výlučně jen vstřebávání glukózy a nijak neovlivňují vstřebávání hodnotných vitamínů, minerálních látek, aminokyselin či mastných kyselin.
Po užívání chlorogenové kyseliny by se neměl dostavit ani jo-jo efekt.
Kyselina chlorogenová má tyto pozitivní účinky: snižuje vysoký krevní tlak; je jednou z látek zapříčiňujících projímavé účinky švestek; má psychostimulační a antioxidační účinky.
Vedlejším účinkem podle studií může vyvolání alergie lidského těla na některé rostlinné látky.
Imunita sídlí ve střevech. Střevo není hladká trubice, jíž by procházelo natrávené jídlo (tzv. trávenina), ale je plné vychlípenin, kterým se říká klky. Klky zvětšují povrch střeva a umožňují tak větší vstřebatelnost živin z tráveniny. Živiny se vstřebávají skrz vlásečnice, jimiž jsou klky hustě protkány, do krve a krví jsou rozváděny po celém těle. Problém nastává tehdy, když máme střevo zanesené a zalepené nastřádaným balastem z potravy. V takovém případě se do těla dostávají toxiny a živiny projdou nezužitkovány ven, protože se přes balast k vlásečnicím vůbec nedostanou. Střevo obsahuje 1,5 kg mikrobů. Receptem na zdravé střevo, i když se to možná zdá nesrozumitelné či zvláštní, je přirozený porod, kojení a nově fekální transplantace. Fekální transplantace je prastará metoda, kdy se transplantuje zdravá stolice do postiženého střeva. Co se týče postupu, nejprve se získá stolice od zdravého dárce (zpravidla od člena rodiny), poté se získaný biologický materiál upraví a nakonec se uskuteční vlastní transplantační krok, a sice vpravení upravených výkalů do zažívacího traktu (obvykle tlustého střeva) nemocného. Léčba fekální transplantací představuje efektivní a zároveň bezpečnou metodu.
Zánět trojklaného nervu vzniká postižením senzitivní složky, rozlišujeme primární a sekundární neuralgii. Léčba primární neuralgie je medikamentózní a chirurgická, léčba sekundární neuralgie je podle primárního procesu + symptomatická léčba. Léčba spočívá v podávání analgetik, antiepileptik, injekčních vitamínů a léků z oblasti psychiatrie, jimiž lze změnit vztah pacienta k těžko ovlivnitelným záchvatům bolesti. Zoufalí pacienti často užívají nejrůznější kombinace nejrůznějších léků. Krajní léčebnou možností je operační zákrok na trojklaném nervu, například pomocí gama nože, nebo se aplikuje obstřik.
Bolest kloubů prstů na ruce může být způsobená artrózou, kterou trpí především starší lidé, nevyhýbá se však ani mladším ročníkům. Artróza je nezánětlivé degenerativní onemocnění, které může vést až k úplné ztrátě hybnosti a invaliditě postižených oblastí. Rozvíjí se několik let a postupně způsobuje poškození chrupavky, tedy ochranné vrstvy kloubu. Chrupavka se v důsledku tohoto ztenčuje, objevují se v ní trhliny, které způsobují větší tření při pohybu. Postižený kloub začne vytvářet výrůstky a ty následně dráždí nervy, což vyvolává charakteristickou bolest. Není zcela známá příčina, která stojí za rozvojem této nemoci. Obecně se uvažuje spíše o souhře několika rizikových faktorů. Řadí se mezi ně mimo jiné opotřebení kloubní chrupavky související s pokročilým věkem. O konkrétnějších příčinách lze hovořit u jednotlivých druhů artrózy, i tak se jedná spíše o orientační a ne vždy zcela prokázané vlivy.
Léčba artrózy spočívá v potlačení nepříjemných projevů a ve zpomalení či úplném zastavení progresu nemoci. Postižený kloub nelze zcela vyléčit. Základem je správná diagnóza a zhodnocení stavu postižených kloubů. K tomu se využívá různých zobrazovacích metod (například rentgen, magnetická rezonance, sonografie a podobně), dělají se krevní testy, nezbytná je také spolupráce pacienta a jeho detailní popis obtíží. Nosným pilířem léčení artrózy bývá rehabilitace a různé terapie (magnetoterapie, elektroterapie a další), jimiž lze eliminovat otoky, bolesti a zastavit poškozování chrupavky. V otázce medikamentů se volí analgetika (i v podobě mastí a gelů) na mírnění bolestivých stavů, případně nesteroidní antirevmatika a chondroprotektiva (pro regeneraci chrupavčité tkáně). Je také vhodné nevěnovat se činnostem, při kterých dochází k problémům. Doporučuje se vyvarovat se prochladnutí dané oblasti, v zimě je tedy u artrózy prstů na rukou bezpodmínečně nutné nošení rukavic, aby byly ruce pořád v teple.
Imunap je jediný produkt na českém trhu, který obsahuje unikátní účinnou látku cytoprotect. Cytoprotect je produktem metabolismu specifických mikroorganismů a získává se vícestupňovým biotechnologickým procesem a následnou standardizací. Imunap tak přispívá ke správné funkci imunitního systému, chrání buňky před oxidativním stresem, je čistě přírodní látkou bez nežádoucích vedlejších účinků a je organicky dobře vstřebatelný. Imunap je rovněž výborný antioxidant. Tento přípravek je určen pro prekancerózní stavy, jimiž jsou i nezhoubné nádory.
Onemocnění kloubů patří mezi nejčastější choroby týkající se pohybového aparátu. Obvykle se jedná o vleklé nemoci, které výrazně zhoršují kvalitu života. Jednou z nich je i artróza u prstů na rukou, kterou trpí především starší lidé, nevyhýbá se však ani mladším ročníkům. Artróza se objevuje na kloubech prstů rukou. Jedná se o nezánětlivé degenerativní onemocnění, které může vést až k úplné ztrátě hybnosti a invaliditě postižených oblastí. Rozvíjí se několik let a postupně způsobuje poškození chrupavky, tedy ochranné vrstvy kloubu. Chrupavka se v důsledku tohoto ztenčuje, objevují se v ní trhliny, které způsobují větší tření při pohybu. Postižený kloub začne vytvářet výrůstky a ty následně dráždí nervy, což vyvolává typickou bolest.
Není zcela známá příčina, která stojí za rozvojem nemoci. Obecně se uvažuje spíše o souhře několika rizikových faktorů. Řadí se mezi ně mimo jiné opotřebení kloubní chrupavky související s pokročilým věkem. O konkrétnějších příčinách lze hovořit u jednotlivých druhů artrózy, i tak se jedná spíše o orientační a vždy ne zcela prokázané vlivy.
Léčba artrózy spočívá v potlačení nepříjemných projevů a ve zpomalení či úplném zastavení progresu nemoci. Postižený kloub nelze zcela vyléčit, při závažných stavech se u velkých kloubů (kyčle) přistupuje k operacím, kdy je kloub nahrazen umělým. Základem je správná diagnóza a zhodnocení stavu postižených kloubů. K tomu se využívá různých zobrazovacích metod (například rentgen, magnetická rezonance, sonografie a podobně), dělají se krevní testy, nezbytná je také spolupráce pacienta a jeho detailní popis obtíží. Nosným pilířem léčení artrózy bývá rehabilitace a různé terapie (magnetoterapie, elektroterapie a další), jimiž lze eliminovat otoky, bolesti a zastavit poškozování chrupavky. V otázce medikamentů se volí analgetika (i v podobě mastí a gelů) na mírnění bolestivých stavů, případně nesteroidní antirevmatika a chondroprotektiva (pro regeneraci chrupavčité tkáně). Je také vhodné nevěnovat se činnostem, při kterých dochází k problémům. Doporučuje se vyvarovat se prochladnutí dané oblasti, v zimě je tedy u artrózy prstů na rukou bezpodmínečně nutné nošení rukavic, aby byly ruce pořád v teple.
Nízkotučné jogurty, sušené ovoce, light cola, müsli tyčinky... jsou opravdu tak nízkokalorické a zdraví prospěšné? Některé potraviny mají v tomto směru zcela nepodložené renomé, často však ve skutečnosti nízkokalorické vůbec nejsou, navíc našemu zdraví nijak zvlášť neprospívají, a někdy mohou dokonce škodit...
1. Müsli tyčinky
Müsli tyčinky mají vysoký obsah vlákniny, vitaminů a minerálů, ovšem nízkokalorickou potravinou nejsou. Podíváme-li se na jejich energetickou hodnotu či obsah tuku, zjistíme, že se téměř vyrovnají běžným sladkostem. Ve složení většiny těchto tyčinek nechybí cukr ani tuk a některé svou kalorickou hodnotou dokážou nahradit i běžný oběd. Mezi těmito tyčinkami je tedy potřeba pečlivě vybírat. Základ jejich složení by měly tvořit ovesné vločky, dále ovoce slazené sirupem, nejlépe javorovým. Kalorická hodnota by měla být do 1500 kJ na 100 g výrobku.
2. Nízkotučné jogurty
Nízkotučné jogurty obsahují méně tuku, a někdy dokonce vůbec žádný, ale to ještě vůbec nemusí znamenat, že jsou zdraví prospěšné. Je totiž možné, že nedostatek tuku v nich omezí tzv. přisvojitelnost vitaminů pro naše tělo: některé z nich (A, D, E, K) jsou rozpustné pouze v tucích (nikoli ve vodě). A to je zvláště nevhodná vlastnost při naší snaze snížit svoji váhu. Kromě toho, nízkotučné jogurty obsahují různá sladidla, dochucovadla a jiné pro tělo nepříliš prospěšné složky, jimiž je jaksi „vynahrazován“ snížený obsah tuku.
3. Cola light
Cola light obsahuje náhradní umělá sladidla. Pokud se coly nechcete vzdát, pak ji popíjejte opravdu jen příležitostně, a volte raději tu kaloricky „neponižovanou“. Nejlépe byste ovšem udělali, kdybyste obecně omezili pití ochucených a slazených limonád na minimum a zvýšili množství obyčejné čisté vody a ovocných čajů, které denně vypijete.
4. Sušené ovoce
V sušeném ovoci je vysoký obsah cukru. Několik kousků sušeného ovoce má takový obsah cukru jako například půl kila téhož čerstvého ovoce. Může se nám tedy snadno přihodit, že v „sušené verzi“ sníme na posezení několik kilogramů čerstvého ovoce, což bychom v jeho „čerstvém vydání“ nikdy nemohli zvládnout. Z mnoha důvodů jezte raději ovoce čerstvé, syrové – nejlépe to, které se právě sklízí v sadech.
5. „Celozrnné“ pečivo
Pokud se však pečivo jmenuje např. „cereální“, „fit“, „sedmizrnné“, „tmavé“, „vícezrnné“ apod., neznamená to, že je celozrnné. Podstatné je právě jedině to, zda je vyrobeno z celozrnné mouky. Ta musí být uvedena na prvním místě v popisku složení výrobku.
Celozrnné pečivo je vyváženou potravinou, protože mouka užitá na jeho výrobu byla namleta z celého zrna, čili obsahuje více vlákniny a prvků a minerálů prospěšných našemu zdraví.
Existuje několik přírodních prostředků, jimiž můžete léčit kvasinkovou infekci nebo její léčbu podpořit.
Čaj proti kvasinkám: směs připravíte z 2 dílů šalvěje, 2 listů maliníku, 2 dílů divizny a 1/4 dílu kořene vodilky (na jeden litr vody potřebujete 4–6 lžic směsi); určené množství směsi dejte do studené vody, kterou pomalu zahřívejte; jakmile dosáhne teplota bodu varu, ihned plamen stáhněte a čaj nechte ještě 20 minut louhovat, poté ho sceďte a pijte.
Koupelová směs (pomůže zmírnit podráždění): do koupele dejte čaj z heřmánku, ptačince, vodilky, měsíčku a tymiánu; postiženou oblast můžete potírat i odvarem z vilínu; levandulový a eukalyptový olej má také zklidňující účinky (dejte 6 kapek do koupele a zůstaňte v ní 15 minut); k poševním výplachům je pak vhodný roztok kyseliny borité.
Česnekové kapsle (čípky): pečlivě oloupejte pár stroužků česneku (opatrně, aby se nepoškodily jednotlivé stroužky, neboť by vytékající silice mohla popálit citlivou pokožku pochvy; některým ženám to nevadí, dokonce tvrdí, že když se česnek nařízne, aby se silice uvolnila, účinky jsou lepší). Potom stroužek nebo dva zabalte do gázy, tu upravte do tvaru tamponu, sešijte po stranách, nahoře i dole „zasukujte‟ a vložte do pochvy. Vyměňujte jednou za 3 hodiny. Ne nadarmo se česneku říká přírodní antibiotikum.
Bílý jogurt (babská rada): někdy pomůže i obyčejný bílý jogurt s obsahem živých kultur; jogurt nanášejte dvakrát až třikrát denně na postiženou sliznici, přičemž tampon namočený v jogurtu můžete zavést i do pochvy.
Zmírnit svědění může pomoci i olej z australského čajovníku (TEA TREE olej) zředěný jojobovým olejem, a to tak, že uvedený roztok nakapete na slipové vložky. Lze použít i olej tymiánový. Jedním z nejsilnějších přírodních antiseptik je pak éterický skořicový olej.
V lékárně můžete zakoupit na léčbu kvasinkové infekce například: JENAMAZOL, CANESTEN, FEMIGEL, FEMISAN či GYNO-PEVARYL.
Motolice je plochý červ mající přísavky s trny, jimiž se lépe uchycuje na tkáni hostitele. Životní cyklus těchto drobných parazitických živočichů je vázán nejprve na vodní plže, následně na vodní ptáky. Koupajícího se člověka parazit ohrožuje v takzvaném cerkariálním stadiu životního cyklu, kdy se larvy motolice (cerkárie) uvolní z plže do vody a snaží se najít vodního ptáka, aby mohly dokončit svůj vývoj. Dospělé motolice žijí v játrech a ve žlučovodech, kde se živí krví. Vajíčka dospělých jedinců se průběžně dostávají se žlučí do střev, odkud cestují s výkaly ven. Motolice dostaly svůj český název proto, že jedním z příznaků napadení je „motání“ hlavy. Vyvolávají chronické hepatitidy až cirhózy. Zvětšená játra, zažívací obtíže, průjmy, ALERGIE. Motolice slinivková žije především ve vnitřně sekretorické části slinivky. Bezpečně ji najdete u cukrovkářů nebo u lidí, kteří trpí přehnanou chutí na sladké. Všechny motolice zhoršují metabolismus, a proto se často nachází u lidí s nadváhou. Motolice byly nejprve zaznamenány jako paraziti hovězího dobytka skotu, napadají však i člověka. Zdrojem nákazy motolicí mohou být i ryby. Zejména v oblasti jihovýchodní a východní Asie existují motolice cizopasící v zažívacím traktu člověka. Zdrojem nákazy jsou syrové ryby obsahující opouzdřené larvy (metacerkarie) parazitů.
Praziquantel je uváděn jako lék první volby na motolice.