Zajímáte se o téma KAMERA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Mnohé z dětí špatně vidí a jejich rodiče o tom často ani nevědí. Hlavním takovým problémem špatného vidění je tupozrakost. V našem článku se podíváme na jednoduchý test (screening), který se provádí v mateřských školkách. Díky tomuto preventivnímu vyštření se u mnoha dětí podaří zcela nebo zčásti vyléčit jejich oční vady.
Jak se provádí testování kašpárkem v krabičce?
Ačkoliv jsou u většiny dětí na první pohled jejich oči bez vady, tak přesto čtyři děti ze sta vidí rozmazaně, a to nejen při hraní. Proto do desítek mateřských škol ročně míří tak zvaný kašpárek v krabičce. Kašpárek v krabičce je speciální kamera, která dokáže nenásilnou formou odhalit oční potíže u dětí. Děti se nemusejí samotného vyšetření obávat. Toto vyšetření probíhá bezdotykově, a ani nejsou vkapávány žádné kapky do spojivkového vaku dítěte. Při testování kašpárkem v krabičce si dítě sedne na židličku a sestra pomocí kamery ze vzdálenosti jednoho metru očička vyšetří. Principem vyšetření je upoutání pozornost dítěte na kameru pomocí zvukového signálu. Kamera sejme potenciály z oka, jako jsou jeho postavení, souměrnost velikost zornic a podobně. Tyto údaje o dětském oku se rovnou z kamery zaznamenávají do počítače, který pak vyšetření ihned vyhodnotí. Pokud v dětském očíčku není oční nález, tak samotné vyšetření kašpárkem v krabičce trvá jen několik vteřin. Pokud je v oku dioptrická oční vada, tak vyšetření trvá o několik vteřin déle. Dítě není při vyšetření ani vyšetřením samotným nijak stresováno.
Léky na depresi ovlivňují smyslové vjemy v mozku, čímž brání depresívním stavům. No a jak to funguje? Léčivé látky podávané v lékách na depresi se po strávení v žaludku přesunou do mozku, kde jakoby nasednou na receptory vzruchů a nedovolí jim přijímat některé impulzy a tak omezují depresi, ale bohužel nejen ji, jak sama vidíte. Je to takové podobné, jako bychom před strážní kameru umístili obrázek hlídaného prostoru a za ním jsme pak klidně navrtávali trezor – kamera nás neuvidí, podobně jako receptor v mozku. Podobně k tomu dochází i u Vás. Díky léčbě je před Váš receptor v mozku umístěn náhradní vzruch, který je stále stejný, i když se okolní situace změní, například u Vás i při erotickém dráždění. To, že své vzrušení nevnímáte správně, dokazuje nefunkční zvlhčování Vaší pochvy při pohlavním styku. Ačkoliv zažíváte sex, tak Váš mozek o tom neví a nemůže tedy ani spustit přirozené reakce, jako jsou zvlhčování pochvy a libé pocity z pohlavního styku. Toto jsou následky léčby pomocí léků proti depresi a budou trvat tak dlouho, jak budete tyto léky užívat. Po tuto dobu se s tímto projevem takovéto jakoby erotické hluchoty budete muset smířit. Nyní se určitě zeptáte, jak s tím dál žít?
Polyp v tlustém střevě je vyvýšenina-výrůstek nad úrovní střevní sliznice.
Rozeznáváme dva druhy střevních polypů:
Nádorové – nazývané adenomy – tvoří asi 60–70 % všech polypů. Jsou to precancerozy v nejužším slova smyslu. Pravděpodobnost vzniku zhoubného nádoru je u adenomu do průměru 1 cm asi 1 %, do průměru 2 cm asi 10 % a při průměru více než 2 cm 30–40 %. Asi 75 % adenomů se vyskytuje v levé polovině tlustého střeva. Dle mikroskopického složení rozeznáváme tzv. tubulární adenom, vilozní adenom a kombinace obou, tzv. tubulovilozní. Nejvíce nebezpečný je vilozní adenom, z něj vzniká zhoubný nádor asi ve 30 %.
Nenádorové, tzv. hyperplastické, zánětlivé tvoří asi 11 % všech polypů. Z nich zhoubné nádory nevznikají. Zvláštní forma je tzv. familiární polyposa, což je dědičná choroba mladých lidí. V jejich tlustém střevě je kolem 1 000 i více adenomů, pravděpodobnost přeměny na zhoubný nádor je 100 %.
Výskyt polypů se s věkem výrazně zvyšuje. Do 30 let se objevuje vzácně, nikoliv však vůbec. Je zaznamenán výskyt ve věku kolem 20 let. Ve věku 50 let se objevují polypy asi v 25 % a kolem 60 let asi v 30–40 %. S věkem se nezvyšuje pouze výskyt, ale i jejich velikost a počet. Čím více polypů a větší průměr, tím větší pravděpodobnost přeměny polypu na zhoubný nádor. Doba trvání přeměny polypu na zhoubný nádor není přesně známá, odhadem mezi 5–10 lety, ale vzhledem k tomu, že při primárním nálezu polypu nevíme přesně, jak dlouho ve střevě roste, je důležité jeho pečlivé odstranění co nejdříve, další sledování a prevence vzniku dalších.
Jediným způsobem, kterým se dají polypy zjistit a zároveň odstranit, je koloskopie. Je to vyšetření tlustého střeva optickým přístrojem, jenž se zavede konečníkem do tlustého střeva po nezbytné předchozí přípravě střeva projímadlem – to střevo dokonale vyčistí kvůli dobré přehlednosti. Koloskop je hadice síly asi jako prst, na konci je kamera vedoucí obraz přes světelná vlákna na monitor, kde vidíme asi 40x zvětšený obraz vnitřku tlustého střeva. Vidíme zánětlivé změny, polypy, divertikly, nádory. Speciálními nástroji jsme schopni odstranit polyp již při prvním vyšetření, eventuálně dle velikosti nebo počtu polypů i v několika sezeních. V případě nutnosti odebere lékař jeden nebo několik malých vzorků na mikroskopické vyšetření. Podle jejich výsledku se pak určuje další postup. Z uvedeného vyplývá, že koloskopie je v případě výskytu polypů zároveň vyšetření i léčení. Vyšetření trvá asi 15–20 minut, v převážné většině případů je nebolestivé, pouze pacient občas pociťuje tlak v břiše, způsobený napnutím st
Minimálně jednou měsíčně si prohlédněte důkladně všechna svá znaménka. U žen se nejčastěji melanom vyskytuje v oblasti bérce, u mužů na zádech. Nicméně prohlédnout je nutné kompletně celé tělo. Nesmí se zapomínat ani na skryté oblasti mezi prsty na rukou i nohou, tříslech, chodidlech, podkoleních jamkách, ale i vlasech a na zadní straně krku. Zvláštní pozornost věnujte znaménkám v pubertě, v těhotenství a v menopauze, hormonální změny totiž urychlují růst znamének. V současné době je nejdokonalejší metoda vyšetření pigmentových znamének pomocí digitálního dermatoskopu. Umožňuje vyhodnotit kožní projev nesrovnatelně přesněji než při pozorování pouhým okem či lupou. Jeho speciální kamera s lupou znaménko prosvítí do hloubky, až 50x zvětší a vyfotí za účelem analýzy. S přístrojem pracuje zkušený kožní lékař s praxí v diagnostice pigmentových projevů na kůži.
Existuje ABCDE klasifikace:
A – Asymetrie: Jedna polovina znaménka neodpovídá druhé polovině. Normální znaménka jsou symetrická. Při posuzování znaménka si na něm nakreslete pomyslnou dělicí čáru, rozdělující ho na dvě poloviny. Pokud jsou obě poloviny stejné, pak je vše v pořádku, ale když tomu tak není, je vhodné neotálet a navštívit lékaře.
B – Ohraničení: Pokud je ohraničení znaménka kostrbaté, zamlžené nebo nepravidelné, pak je dobré nechat si ho zkontrolovat dermatologem.
C – Barevnost: Když nemá znaménko po celé své délce stejnou barvu, je velmi podezřelé. Normální znaménka mají obvykle jen jeden barevný odstín.
D – Průměr: Znaménka by neměla mít větší průměr než velikost gumy na tužce.
E – Vývoj: Znaménka se mohou neustále vyvíjet, zvětšovat či zmenšovat, měnit barvu, svědit či krvácet. Všechny tyto změny jsou podezřelé a měl by je vidět kožní lékař.
Tříselná kýla není nutně nebezpečná sama o sobě, nicméně toto onemocnění může vést k život ohrožujícím komplikacím. Z tohoto důvodu vám lékař pravděpodobné doporučí operaci tříselné kýly. Operace tříselné kýly je běžný chirurgický zákrok. Kýlu je možno mít velmi dlouho, přicházejí i pacienti s kýlou o velikosti fotbalového míče, ale pak se to velmi špatně operuje a hrozí celá řada rizik. Nejvhodnější doba pro operaci je, dokud není kýla větší asi jako tenisový míček, ale neplatí to absolutně, záleží také na tom, jak moc kýla dělá obtíže. O tom je vhodné se poradit s lékařem, který doporučí, zda je kýlu možné operovat klasicky, nebo laparoskopicky za použití umělohmotné síťky.
Před operací tříselné kýly obdrží pacient podrobné informace o svém zdravotním stavu, druhu anestezie a operační metodě, která bude při operaci tříselné kýly použita. Laparoskopická operace tříselné kýly se liší od klasické několika faktory. Jedná se v podstatě také o operaci, ale v břišní stěně jsou jen 3 až 4 vpichy, tedy ranky velikosti 1 cm, kudy se zavedou do dutiny břišní kamera a pracovní nástroje a těmi se kýla odoperuje. Používá se částečně vstřebatelný materiál, jímž se překryje otvor v tříselném kanálu. Rozdíl je v tom, že se defekt břišní stěny nesešívá k sobě, ale přes toto zeslabené místo, kudy se protlačuje obsah dutiny břišní do podkoží, se natáhne umělohmotná síťka, která tomuto zabrání. Dává se tedy zevnitř, pod pobřišnici. Na rozdíl od klasické operace, která kýlu spravuje zepředu, tedy skrze kůži a podkoží, až k zeslabenému místu, které se spraví tím, že se jeho okraje k sobě různým způsobem sešijí. Procento recidiv je při laparoskopické operaci menší než při operaci klasické.
Ledvinová kolika vyžaduje základní léčbu spočívající v podání analgetik, tedy látek tlumících bolest, a především spasmolytik. Spasmolytika jsou látky, které tlumí a uvolňují křeče svaloviny, tedy působí přímo proti vyvolávající příčině. Dále se klasicky doplňují tekutiny infuzí.
Kamínky o velikosti do 7 mm mohou odejít samovolně. Pokud je konkrement větší nebo jsou přítomny jakékoliv komplikace spojené s překážkou odtoku moči, je nutné problém řešit ihned. V dnešní době je velmi atraktivní metodou takzvaná extrakorporální litotrypse. To znamená, že speciální přístroj vysílá rázovou vlnu o vysoké energii, která se na rozhraní dvou různých fyzikálních prostředí, v tomto případě tekutého a pevného v podobě konkrementu, tříští, lomí a rozrušuje svou energií kámen, na který byla přímo zaměřena. Rozdrcený kamínek se pak může vyplavit s odcházející močí. Při tomto ošetření nemusí být pacient uspaný, pouze mírně utlumený.
Dále je možné kamínek odstranit endoskopicky, tedy hadičkou zavedenou přes močovou trubici dále až do močovodu, na konci hadičky je kamera, takže lékař je schopen přesně sledovat průběh na obrazovce a vidí tedy i konkrement. Endoskopem lze protáhnout další nástroje, kterými je možné překážku odstranit za stálého sledování. Pokud tyto metody selžou nebo je nelze u dotyčného provést, je poslední metodou operační výkon.
Pokud ledvinovou koliku doprovází horečky, hrozí rozvoj močové infekce. V této situaci se provádí drenáž moči z močového měchýře.
Tříselná kýla (a i ostatní typy kýly) se dají léčit v podstatě jen jediným způsobem, a to operací. Samozřejmě existují lidé, u nichž operace kýly není možná (například těhotné ženy, osoby trpící rakovinou, malé děti, u nichž se čeká, že pupeční kýla sama zmizí). Stejně tak existují ale případy, kdy je operace kýly také jediným a nutným řešením. To je v případě, kdy je kýla uskřinutá. V některých případech lékaři předepisují nošení kýlního pásu (kýlní pás ale kýlu nijak nevyřeší), obvykle se k tomuto řešení uchylují, když pacient odmítá operaci.
Operace tříselné kýly probíhá obvykle pod narkózou a můžou ji provádět všechny nemocnice, které se zaměřují na břišní chirurgii. Dnes ale vznikají i specializovaná pracoviště (= centra pro kýly), které nabízejí nejen provedení operace, ale i stanovení léčebního plánu, vyšetření, ale i pooperační péči. Tato centra se snaží, aby se pobyt v nemocnici po operaci zkrátil na minimum.
Při operaci kýly může lékař zvolit buď klasickou metodu, při níž lékař rozřízne kůži v místě, kde se kýla nachází, pomocí síťky pak zpevní oslabenou břišní stěnu, zkontroluje obsah kýly a kůži zašije. Síťka, která je při operaci vložená do těla pacienta, se po čase rozpadne. Během této operace se tedy místo s oslabenou břišní stěnou uzavře a zpevní.
Druhou možnou metodou je laparoskopická operace, která se vždy provádí v úplné narkóze (klasická operace se mohla provádět jen s místním znecitlivěním). V tomto případě se kůže na břiše nařízne v několika místech (jen drobné řezy asi o velikosti 1 cm), do břicha je také zavedena kamera, která lékaři ukáže, kde je třeba břišní stěnu zpevnit. Defekt břišní stěny se tedy nesešívá k sobě, ale zevnitř se dá na toto oslabené místo síťka. Tato operace probíhá zevnitř na rozdíl od té klasické, která probíhá zepředu. Výhodou této operace je, že břicho pacienta nehyzdí velká jizva, ale jen drobné jizvičky, které se při správné péči mohou krásně zatáhnout. Po této operaci také následuje kratší pracovní neschopnost (zhruba 3 týdny), na rozdíl od klasické operace, kde pracovní neschopnost trvá zhruba 6 týdnů.
Kyretáž se v menopauze provádí nejčastěji kvůli silné prodloužené menstruaci nebo kvůli jakémukoliv krvácení po přechodu. Z diagnostických důvodů bývá ke kyretáži připojena i takzvaná hysteroskopie, při níž je do dělohy zavedena kamera, kterou je možno dělohu prohlédnout zevnitř. Kyretáž děložního hrdla volí lékař při nenormálních cytologických nálezech, aby si ozřejmil, jak vážné dysplastické změny jsou.
Kyretáž je jediná možná volba u případu silného krvácení. S takovýmto krvácením přicházejí často ženy v období kolem menopauzy, kdy jsou tělu vlastní hormony v dysbalanci. Kyretáž zde hraje roli nejen diagnostickou – k určení příčiny krvácení, ale také terapeutickou – k zastavení krvácení.
Tento výkon má díky pokrokům a zkušenosti v medicíně minimum komplikací. Mezi komplikace kyretáže se řadí ty, které souvisejí s výkonem samotným, tedy proniknutí kyrety dutinou děložní, silné krvácení; operace může být znesnadněna nitroděložními srůsty. Jedním z rizik je také možné proděravění dělohy, které se řeší pomocí laparoskopického zákroku. Další komplikace mohou být komplikace spojené s celkovou anestezií.