Duphalac je vodný roztok pro perorální podání, který se plní do skleněných nebo HDPE lahví. Je to osmotické laxativum. Léčivou látkou je laktulóza, která se používá k léčbě: zácpy (úpravě fyziologického rytmu tlustého střeva), na doporučení lékaře k léčbě chronické zácpy, všude tam, kde je třeba měkké stolice (hemoroidy, po zákroku na tlustém střevě nebo konečníku a podobně), či k léčbě portosystémové encefalopatie: léčba a prevence jaterního kómatu nebo prekómatu.
Podávání dětem a kojencům doporučuje lékař. Dávkování je individuální.
Jak přípravek Duphalac působí?
Laktulóza je rozkládána v tlustém střevě působením bakteriální flóry. Vznikají nízkomolekulární organické kyseliny. Ty pak snižují pH v lumen tlustého střeva a osmotickým účinkem zvyšují objem střevního obsahu. Tím je podpořena peristaltika tlustého střeva a obnovena konzistence stolice. Zácpa mizí a je obnoven fyziologický rytmus vyprazdňování.
Při portosystémové encefalopatii nebo při jaterním (pre)kómatu laktulóza snižuje hyperamonémii tím, že nižší pH v tlustém střevě vede k supresi proteolytických bakterií, které se na tvorbě amoniaku podílejí. Pokles pH je způsoben zvýšením obsahu acidofilních bakterií (například Lactobacillus), které amoniak zachycují a převádějí okyselením obsahu tlustého střeva do ionizované formy, která střevní stěnou hůře prostupuje. Snížením pH a osmotickým účinkem dochází k vyčištění tlustého střeva. Stimulací bakterií k využívání amoniaku pro bakteriální syntézu proteinů je ovlivněn bakteriální metabolismus dusíku. V této souvislosti je však třeba si uvědomit, že hyperamonémie samotná nemůže vysvětlit neuropsychiatrické projevy portosystémové encefalopatie. Amoniak však může sloužit jako modelová sloučenina pro ostatní dusíkaté látky.
Laktulóza jako prebiotická látka podporuje růst bakterií prospěšných zdraví, jako jsou Bifidobacterium a Lactobacillus, zatímco potenciálně škodlivé bakterie, jako Clostridium a Escherichia coli mohou být potlačeny. Tak může vzniknout příznivější rovnováha střevní flóry.
ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK DUPHALAC UŽÍVAT
Neužívejte přípravek Duphalac, jestliže jste přecitlivělý(á) na léčivou látku nebo na jakoukoli pomocnou látku přípravku, jestliže trpíte střevní neprůchodností nebo jestliže trpíte nesnášenlivostí galaktózy.
Pokud jste těmito onemocněními trpěl(a) v minulosti, poraďte se se svým lékařem.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Duphalac je zapotřebí, pokud po několika dnech léčby nepozorujete zlepšení zácpy nebo se zácpa po léčbě opakuje. V tom případě se poraďte s lékařem. Zácpa může být příznakem závažného onemocnění.
Ve svém příspěvku LNĚNÉ SEMÍNKO NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY MUZEME NEKDO SDELIT KDE KOUPIM TVAROH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
rada bych vedela kde koupim tvaroh s 10procentnim tukem NEBO TO BYLO MYSLENO JAK
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zuzana.
Dobrý den, také by mne zajímalo,zda lněný olej skutečně míchat s tučným tvarohem,když už i ve více článcích jsem našla s nízkotučným tvarohem. Ten má totiž více bílkovin, které jsou důležité při užívání lněného oleje dle dr.Budwig. Tak kde je pravda,kdo to vysvětlí? Nejlépe nějaký doktor ale. Děkuji Zuzana
Výroba jedlé sody není jednoduchá a v domácích podmínkách těžko proveditelná, protože se při ní zahřívá amoniak a ten může poleptat dýchací ústrojí. Výroba jedlé sody spočívá v zahřívání uhličitanu vápenatého a vody, ve které je rozpuštěna jedlá sůl a amoniak. V těchto podmínkách se začne v roztoku srážet hydrogenuhličitan sodný - jedlá soda, která se usadí na dně po vypaření redakčního roztoku. Mnohem lepší a bezpečnější je koupit jedlou soudu hotovou za pár korun kdekoliv například jako prášek do pečiva.
Mnoho lidí s obarvenými vlasy trápí brzký vznik šedin. Tento stav je zapříčiněn zničením vlasů a jejich nedostatečným vyživováním. Dalo by se říci, že většina barev na vlasy obsahuje čpavek, což je chemický bělicí prostředek, který způsobuje právě suchost vlasů a jejich lámání. Amoniak neboli čpavek je důležitý pro barevné vlasy, protože pomáhá s absorpcí barevných molekul do vlasové kůry. Ale díky tomu zase vlasová kůra absorbuje veškerou vlhkost z vlasů.
Tipy na barvení
Udržujte vlasy zdravé, to znamená nebarvit a nepoužívat žádná chemická opatření alespoň po dobu 3 až 4 týdnů.
Pravidelně zastřihujte konečky vlasů, aby se vlasy netřepily.
Používejte pravidelně vyživovací vlasové masky, které pomáhají ke zvýšení síly a objemu vlasů. Postačí smíchat vejce a banán s jogurtem. Vše by mělo být ve stejném množství. Tato maska se aplikuje na vlasy a nechá působit asi jednu hodinu. Poté se vlasy opláchnou a umyjí šamponem. Dalo by se říci, že se jedná o vynikající domácí lék pro hladké a měkké vlasy.
Před barvením vlasů si vlasy umyjte, protože se barva chytí lépe, než by se chytala na mastné vlasy.
Před každým barvením v domácím prostředí si udělejte test, abyste zjistili, zda nejste alergičtí na barviva a prostředky používané na barvení vlasů.
V lepším případě se raději nechte obarvit profesionálem, tedy kadeřníkem.
Tipy na barvení
Po obarvení vlasů si vždy vlasy umyjte, nejlépe šamponem určeným pro barvené vlasy. Tento speciálně vytvořený šampon nesmyje barvu, ale naopak pomůže barevným molekulám k udržení.
Dalším důležitým přípravkem na vlasy je vhodný kondicionér, který je důležitý pro udržení rovnováhy vlhkosti. Po obarvení se doporučují kondicionéry určené pro barvené vlasy, protože v barvách na vlasy je obsažen amoniak a tyto kondicionéry chrání vlasy před jeho působením.
Velmi vhodné je používání teplých olejů. Nejoblíbenější je olivový olej, mandlový olej nebo kokosový olej.
Vlasové masky používejte alespoň jednou týdně. Nejúčinnější jsou domácí proteinové masky na vlasy. Nejčastějšími přísadami pro jejich výrobu jsou banán a med, také se dá vyrobit maska z vajec nebo majonézy.
Další výhodou kondicionérů je ta, že chrání vlasy před škodlivým UV zářením.
Vyvarujte se používání fénů a nechte vlasy přirozeně uschnout. Pokud již musíte fén použít, doporučuje se vysoušení pomocí studeného vzduchu, nikoli horkého.
Nekoupejte se často v bazénech, protože v nich je obsažen chlór, který je škodlivý pro barvené vlasy. Pokud jinak nedáte a chcete se koupat v bazénu, doporučuje se používání koupacích čepic.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ VÝROBA PLEŤOVÉHO KRÉMU Z ALOE VERA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jesar Lehárová.
Dobrý den,
jsem úplný začátečník a tedy potřebuji poradit, kde prosím koupím : lanolin a vosk je z normální svíčky, kakaové máslo a mandlový olej koupím v supermarketu ? Kytku Aloe vera mám :-)
Děkuji za radu a hezký den
Lehárová Jesar
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Posílám ti odkazy, kde můžeš vidět konkrétní výrobky a jejich ceny. Buď to koupíš na internetu a nebo v lékárně a v potravinách.
Amoniak je silně páchnoucí plyn. Zápach čpavku můžete znát z domácích čističů nebo čističů oken, protože tyto produkty často obsahují čpavek. Tento plyn může také zapáchat jako stará moč.
Tlusté střevo produkuje amoniak, když tráví bílkoviny. Játra ho pak neutralizují a pomáhají tělu se ho zbavit. Zápachamoniaku ze stolice může signalizovat problém s játry, což by mohlo nasvědčovat onemocnění jater.
Některé typy bakterií v tlustém nebo tenkém střevě mohou také vytvářet vysoké hladiny amoniaku. Proto stolice páchnoucí po čpavku může být známkou nerovnováhy mezi „dobrými“ a „špatnými“ bakteriemi v trávicím systému. Tyto nerovnováhy bývají často způsobeny některými antibiotiky a dalšími léky.
Permanentní barvy jsou trvalé, vydrží úplně nejdéle a neměly by se vymývat. Jsou to klasické barvy, které lze pořídit v obchodě, obsahují amoniak a peroxid vodíku. Tyto druhy barev se nedoporučují u oslabených a poničených vlasů.
Demipermanentní barvy jsou podobné permanentním barvám, ale neobsahují amoniak. Jsou šetrnější a vydrží i více než 25 umytí. Sem se řadí například henna a pěnové barvy, které se velmi jednoduše nanáší a nemají tak nepříjemný zápach.
Semipermanentní barvy jsou krátkodobé barvy, které jsou ideální pro domácí použití. K dostání jsou především ve formě šamponů a rychle se vymývají. Semipermanentní barvy se nedají použít k zesvětlování vlasů. Další variantou jsou barevné spreje nebo barevná pěnová tužidla.
Moč je průhledný vodný roztok s barvou od světle žluté po jantarovou. Je to vedlejší produkt nebo odpadní kapalina vylučována ledvinami, transportována močovody do močového měchýře, kde se hromadí, až je odvedena močovou trubicí. Moč se skládá z vodného roztoku metabolických odpadů (například močovina – urea H2N-CO-NH2), rozpuštěných solí, zejména chloridu sodného, a dalších organických látek. Tekutiny a materiály filtrované ledvinami a určené stát se močí pocházejí z krve nebo z intersticiální (vmezeřené) tekutiny. Složení moči je upraveno procesem reabsorbce, který je řízen hormonálně – AD hormonem (ADH) z hypotalamu, při jehož nedostatku vzniká úplavice močová, a aldosteronem. Při tomto procesu (reabsorbce) jsou užitečné molekuly a ionty nutné pro tělo, jako například glukóza a vápník Ca2+, reabsorbovány přenášejícími molekulami zpět do krevního oběhu. Odtékající tekutina obsahuje vysoké koncentrace močoviny a jiných nadbytečných nebo potenciálně toxických substancí, které budou odvedeny z těla močením. Moč je produkována procesem filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece (trubicovitého vylučování). Zdravá moč prakticky neobsahuje glukózu; pH moči je menší než 7, moč je slabě kyselá. Moč obsahuje velké množství močoviny, výborného zdroje dusíku pro rostliny, který je užitečný urychlovač kompostu. Močovina je 10 000krát méně toxická než amoniak (čpavek) a je vedlejším produktem deaminace (2 molekuly NH3) a buněčných produktů respirace – dýchání (1 molekula CO2) ve společné kombinaci. Zdravá moč není toxická. Obsahuje látky v těle označené jako nežádoucí, může dráždit kůži a oči. Po vhodném zpracování moči je možné z ní získat pitnou vodu.
Hnojiva: Moč obsahuje velké množství dusíku (většinou ve formě močoviny), jakož i značné množství rozpuštěných fosfátů a draslíku. Když se ředí s vodou v poměru 1 : 5, může se použít pro zalévání rostlin v kontejnerech v každém ročním období, nebo naředěná v poměru 1 : 8 se může aplikovat přímo do půdy jako hnojivo.
Čištění: Moč je bohatá na amoniak, takže byla používána i jako čisticí kapalina.
Střelný prach: Před rozvojem chemického průmyslu byla moč používána při výrobě střelného prachu. Byla zdrojem dusíku. Moč, zdroj dusíku, se používala pro zvlhčení slámy nebo jiného organického materiálu, který se udržoval stále ve vlhkém stavu a nechal se po dobu několika měsíců hnít. Výsledné soli se promyly vodou, která se následně odpařila. Výsledkem byly krystaly, které se rafinovaly, než byly použity při výrobě střelného prachu.
Kovy: Vzhledem k vysokému obsahu dusíku, může být moč použita k tvrzení kovů.
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři č
Čistě rostlinné barvy představují zdravé barvení vlasů, které nejenže vlasům neškodí, ale navíc jim přímo prospívá. Různé syntetické látky, se kterými přicházíme v dnešní době do styku ve velkém, nejsou našemu tělu přirozené a mohou se podepisovat negativně na našem zdraví, zejména v dlouhodobém horizontu. Mnoho lidí si to již uvědomuje u potravin. Obdobná situace je však i u kosmetiky, včetně vlasových barev, protože rovněž látky z kosmetických přípravků mohou pronikat skrze pokožku do organismu. Kdo se tedy zajímá o zdravý životní styl a snaží se přitom vyhnout zbytečné chemické zátěži, měl by věnovat pozornost i způsobu barvení svých vlasů.
V tomto směru je pak třeba posunout svá kritéria dále než pouze na to, aby daná barva neobsahovala amoniak a peroxidy. Množství chemických látek používaných v barvách na vlasy je totiž ve skutečnosti velice široké. Velmi často se v současnosti také objevují alergické reakce na látky obsažené v chemických barvách na vlasy, především na para-fenylendiamin (PPD), který mnohé z nich obsahují. Tyto reakce se mohou projevovat od svědění či pálení pokožky přes padání vlasů až po otoky v oblasti hlavy a anafylaktický šok.
Rostliny, které se pro barvení vlasů tradičně používají, zajišťují vlasům zároveň péči. Mohou být přímo řešením na problémy, se kterými se u svých vlasů potýkáte, pomohou vám s lupy, padáním vlasů nebo unaveným vzhledem vašich vlasů. Ale je třeba rozlišovat mezi barvami složenými z namletých rostlin a mezi výrobky, které bývají nazývány jako přírodní barvy, avšak obsahují zároveň chemické látky. Těmi mohou být kromě látek ovlivňujících výslednou barvu i různé syntetické parfemace, konzervanty, ropné látky a podobně. Je proto důležité zjistit si konkrétní složení dané barvy a nevystačit si pouze s vyjmenováním, které látky barvy neobsahují. To platí i o nabídce přírodního obarvení v kadeřnictví.
Rostlinné pigmenty pracují na principu „obalení“ jednotlivých vlasů, neničí tedy strukturu. Naopak vlasy vyživují a chrání:
Potraviny bohaté na proteiny se počítají mezi potraviny kyselinotvorné a odebírají z těla základní prvky. Potraviny, které jsou bohaté na bílkoviny, obsahují síru a obvykle také fosfor, oba prvky mohou být při špatné funkci organismu a přeměně na kyseliny pro nás škodlivé. K redukci kyselin využívá organismus uložené zásadité látky. Bere si vápník z kostí a zubů, hořčík, který měl zajišťovat nervovou činnost, svaly slábnou a produkují tak silně zásaditý amoniak. Když je tento proces znovunastolení zásady u konce, jsou odebrané minerály a stopové prvky vyloučeny močí. Dochází k oslabení činnosti orgánů a nemocem, které se při dlouhodobém překyselení organismu stávají chronickými. Ovoce a zelenina jsou bohaté na draselné soli, které tlumí kyseliny přirozenou cestou. Pokud jíme málo ovoce a zeleniny, nedostáváme do sebe draslík – minerál, který nás chrání proti vysokému tlaku a mrtvici. Důležitá je i rovnováha draslíku se sodíkem. Strava bohatá na sodík a chudá na draslík může mít na zdraví člověka neblahý vliv. Kvůli přesoleným, přeslazeným, chemicky barveným konzervovaným potravinám je tento poměr dnes spíše ve prospěch sodíku.
Obecně platí, že cukry, potraviny živočišného původů, průmyslově zpracované a rafinované potraviny, kvasnicové produkty, kvašená jídla, obilniny, umělá sladidla, káva, alkohol, čokoláda a sycené limonády jsou kyselinotvorné. Obilí je sice kyselinotvorné, ale některé druhy jako proso, pohanka a špalda jen velmi mírně. Naopak zásadotvorné je zejména ovoce a zelenina. I příprava jídla ovlivňuje výslednou kyselost/zásaditost. Zde platí, že syrová strava je více zásaditá než vařená jídla. Paradoxní je, že například šťáva z citrónu působí zásadotvorně. To dokazuje, že i když jsou potraviny kyselé na chuť, nemusí být kyselinotvorné. Užívání neředěné citronové šťávy před jídlem se dokonce doporučuje při snaze o odkyselení organismu.
Ve svém příspěvku LNĚNÉ SEMÍNKO NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY MUZEME NEKDO SDELIT KDE KOUPIM TVAROH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Dobrý den, také by mne zajímalo,zda lněný olej skutečně míchat s tučným tvarohem,když už i ve více článcích jsem našla s nízkotučným tvarohem. Ten má totiž více bílkovin, které jsou důležité při užívání lněného oleje dle dr.Budwig. Tak kde je pravda,kdo to vysvětlí? Nejlépe nějaký doktor ale. Děkuji Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana navratilova.
opravdu dobry tvaroh jsem si dělala z mleka kupovaného primo od sedlaka taky trvalo aspoň tri dny stalo na okne na slunku nez zkyslo a to byl tvaroh desne dobry sladky a hrudkovany. Momentalne kupuji Olešnický tvaroh podle mně je nejlepší ale i toje tovarni výroba fakt je ten že berrou mléko od místních zemědělcu
a je to poznat ale i tak by mě zajímalo kde kdo byl na tom 10 procentním tvarohu. A michat ruzne oleje asi není na zavadu aspoň na o tom nevim. Ahoj
Zvláštní zápach moči u žen může být způsoben změnou složení stravy a neznamenat žádný závažný problém. Na zápachu se projeví aromatické potraviny jako česnek nebo tropické ovoce, silnější sladký zápach má moč po vitamínu B12.
U onemocnění jater nebo ledvin se v moči mohou objevit metabolity, které by normálně vůbec vylučovány nebyly. Onemocnění jater vyvolá zápach způsobený sirnými aminokyselinami. Na složení moči mají vliv i jiné metabolické poruchy jako cukrovka neboli diabetes. Při špatné kompenzaci je z moči cítit aceton.
Hnilobný zápach může mít moč při bakteriálních infekcích dolních močových cest, kdy zvláště po delším odstavení namnožené bakterie produkují zvýšené množství zapáchajících bakteriálních produktů.
Aby byl zápach z moči odstraněn, je nutné dodržovat pitný režim, protože koncentrovaná moč zapáchá intenzivněji. Amoniak a močovina jsou cítit silněji při nadměrné konzumaci masa. Ta by neměla překračovat normu, protože tyto metabolity bílkovin se mohou v těle usazovat a způsobit například dnu. Pokud je zápach moči spojen s řezáním a pálením znesnadňujícím močení, jedná se pravděpodobně o bakteriální zánět a je třeba co nejdříve zajít za obvodním lékařem, který předepíše antibiotika. I ostatní změny zápachu moči, pokud přetrvávají i po úpravě jídelníčku a pitného režimu, je vhodné konzultovat kvůli metabolickým poruchám se svým lékařem.
Ve svém příspěvku TIBETSKÁ-KEFÍROVÁ HOUBA-ZDRAVÝ NÁPOJ 40,- KČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Elena Pomaizlova.
Dobrý den,
ráda bych si u Vás koupila kefírovou houbu. Mám s ní výborné zkušenosti. V mládí jsem držela přísnou dietu na onemocnění ledvin, kefír výborně pomohl. Dnes potřebuji zregulovat průvodní zdravotní neduhy seniorského věku.
P.S.
Kdysi v centru Prahy ve Vodičkově ul. byla prodejna, kde se mj. tyto kultury prodávali. Teď je tam prodejna módních doplňků :-( .... Kde by se teď v Praze dala kef. houba sehnat, netuším. Nemáte náhodou tip? Jinak si ráda od Vás houbu koupím. Jen je to kapánek "přes hlavu", pravda? :-)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Radomira.
Dusíkaté sloučeniny, jako je například amoniak, mohou způsobit výraznější charakteristický zápach moči. Množství dusíkatých zplodin v moči je do jisté míry určené dietou a je vyšší u lidí s vysokým příjmem dusíku, který je přítomen v bílkovinách. Z tohoto důvodu může moč silněji páchnout lidem s vyšším příjmem masa. Proto u mužů, jelikož ve většině případů častěji konzumují maso, může moč takto zapáchat.
Při snížení konzumace masa dojde k úpravě odéru mužské moči. Samozřejmě může jít i o jiné příčiny zápachu moči, a to na základě:
léků – některé léky způsobují zvláštní zápach moči, z těch běžných se jedná zejména o penicilinová antibiotika;
dehydratace – koncentrovaná moč mívá silnější zápach, což je důvodem, proč o něco výrazněji páchne ranní moč; podobné je to u pacientů trpících dehydratací;
močové infekce – páchnoucí tmavá moč poměrně často doprovází infekce močových cest; kromě změny vzhledu a zápachu moči bývá přítomno pálení a řezání při močení;
cukrovky 1. typu – neléčená (nebo nedostatečně léčená) cukrovka 1. typu může způsobit charakteristický zápach moči, který je způsoben přítomností acetonu; aceton je kromě toho vydechován a způsobuje zápach z úst;
selhávání ledvin – u pacienta s chronickým selháním ledvin se může měnit zápach moči a udává se, že moč páchne „myšinou“; zápach je pro neznalého dost těžko popsatelný.
Jaterní selhání lze považovat za smrtelně nebezpečný stav, který se ani při nejlepší možné léčbě nemusí podařit zvládnout a nemocný na něj zemře.
Jaterní encefalopatie je soubor obvykle reverzibilních neurologických a psychiatrických příznaků, které vznikají:
v souvislosti s pokročilým chronickým onemocněním jater – jaterní insuficiencí a portosystémovými zkraty, nejčastěji při jaterní cirhóze;
nebo při akutním jaterním selhání.
Jaterní encefalopatie je metabolická encefalopatie multifaktoriální etiologie s plnou reverzibilitou. Jedním z hlavních mechanismů odpovědných za klinický obraz je převaha inhibice neuronů CNS(2). Nutnými předpoklady jejího vzniku jsou buď portosystémové zkraty, nebo významná porucha funkce jaterní buňky. Většinou se jedná o kombinaci obou faktorů.
Příznaky
Akutní selhání se projeví zejména neschopností jater zbavovat tělo škodlivin a odpadních látek a jejich následným hromaděním v organismu. Mezi tyto škodliviny patří amoniak a jemu podobné dusíkaté látky. Nejcitlivějším orgánem na tyto odpadní látky je mozek. U akutního jaterního selhání tak může poměrně rychle dojít k těžkým příznakům, jako je porucha vědomí, kóma a smrt. Dalším důležitým projevem akutního selhání jater je žloutenka jako důsledek poruchy zpracování odpadní látky bilirubinu. Na rozdíl od dusíkatých zplodin nepředstavuje vysoký bilirubin zásadní ohrožení organismu, je jen dobře viditelným průvodním znakem.
U chronického selhání se projevují nejen důsledky narušené schopnosti odbourávat škodliviny, ale více se uplatňuje i porucha tvorby sloučenin nutných ke správnému chodu organismu. Jedná se o projevy jaterní cirhózy a s ní související portální hypertenze (jícnové varixy, ascites, zvýšená krvácivost a vznik klubíček rozšířených cév na kůži, takzvaných pavoučkových névů) – detaily si přečtěte v článku o cirhóze. Přítomna může být žloutenka různého stupně a objevit se může i jaterní encefalopatie, ale ta má v tomto případě pomalejší a nenápadnější průběh. Obvykle začíná spánkovou inverzí (spánek ve dne, bdělost v noci), objevuje se třes rukou označovaný v tomto případě jako flapping tremor a porucha dále postupuje přes poruchy emocí, změny osobnosti a setřelou řeč k demenci, poruchám vědomí, kómatu a ke smrti. K méně vážným příznakům se řadí i nepříjemný zápach z úst (foetor hepaticus).
Velice nebezpečnou komplikací selhání jater je takzvaný hepatorenální syndrom. Jde o to, že se při vážnějším selhání jater zhorší průtok krve ledvinami a následně se může objevit i jejich akutní selhání nebo zhoršení selhávání chronického. Výsledné selhání dvou životně důležitých orgánů je pro dotyčného velmi často osudné.
Z celé řady postupů výroby sody, kterými se zabývali chemici už v 18. století, se prosadil Leblancův způsob a byl zaveden do velkokapacitní výroby od roku 1789.
Stále se rozvíjející průmysl barviv po roce 1860 však začal klást silné a náročné požadavky na zvýšení výroby sody. To byl také jeden z důvodů, proč začal být Leblancův způsob výroby postupně vytlačován novým, amoniakálním procesem výroby sody. Ten zdokonalil belgický technik Ernest Solvay roku 1863 - Solvayův způsob. Přestože se vedle Solvaye zabývalo novým řešením výroby sody více chemiků, stala se tato výroba díky udržování technických řešení v tajnosti prakticky monopolem.
Leblancův způsob výroby sody: Dle tohoto způsobu, zavedeného do velkokapacitní výroby roku 1789, se bezvodý síran sodný, vápenec a uhlí rozemelou a pálí v plamenné peci. Z vychladlé taveniny je poté soda (uhličitan sodný) vyloužen vodou. Při tomto způsobu výroby sody však unikaly oxidy síry a kromě sody vznikal také odpad - sulfid vápenatý. V 80. letech 19. století se podařilo vyřešit využití síry z tohoto odpadu. Tento postup se udržel až do roku 1915, kdy byl definitivně nahrazen Solvayovým (amoniakálním) postupem.
Solvayův (amoniakální) způsob výroby sody: Výchozími surovinami jsou kuchyňská sůl (chlorid sodný), vápenec a amoniak. Probíhá na základě dvou reakcí - při první vzniká hydrogenuhličitan amonný, který se při druhé reakci účinkem chloridu sodného přemění na hydrogenuhličitan sodný. Ten se kalcinuje (zahřívá) a vzniká takzvaná kalcinovaná soda.
Solvayův amoniakální způsob výroby sody byl prvním komplexním využitím fyzikálně chemických poznatků v kombinaci s komplexním řešením zařízení tak, aby bylo možno realizovat reakce mezi plyny, kapalinami a tuhými látkami nepřetržitě a aby při tom bylo dosaženo potřebného využití surovin i energií a ekonomické efektivnosti.
Ve svém příspěvku KDE KOUPÍM VOLUMORPHOSE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Osim.
Dobrý den, mám oslabené vlasy a za účelem posílení a zvětšení objemu, bych si rád koupil výrobek VOLUMORPHOSE od Kérastase ale nevím, kde je možné tento výrobek sehnat v Praze, Hradci Králové, Litomyšli a za jakou cenu.
Děkuji a zdravím
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V geriatrii se s klinickou jednotkou nejčastěji plenková dermatitida (opruzeniny u dospělých) objevuje u inkontinentních pacientů, kteří používají pleny, dále u špatně mobilních nemocných, velice často při diabetu, při obezitě a u imunokompromitovaných osob. Nejprve se objevuje ve formě opruzenin a později přechází do vyrážky.
Důvod výskytu plenkové dermatitidy u seniorů
Pleny vedou ke zvýšení teploty jimi kryté kůže a tím i k vazodilataci, což obojí podporuje rozvoj zánětu. Vlhkost pokožky se zvyšuje také větším zapocením pod plenou. Vlhká zapařená pokožka je náchylnější k poškození třením a otěrem. Dráždění třením a odíráním vzniká při pohybech pacienta těsným kontaktem mezi plenou a kůží nebo v místě kožních záhybů při kontaktu kůže s kůží. Velmi významný je i prolongovaný kontakt kůže se stolicí při průjmu nebo při málo častém přebalování. Aktivované enzymy ve stolici jsou přímo odpovědné za iritační potenciál stolice. Pokud je na kůži zároveň přítomná moč a stolice, fekální ureáza produkuje amoniak štěpením urey v moči, což vede k vzestupu pH. Tím jsou aktivovány fekální proteázy a lipázy, které následně přímo poškodí prosáklou a macerovanou pokožku.
Co s tím
K omývání opruzené pokožky od zbytků moči a stolice se používají speciální mycí prostředky. Většina běžně používaných mýdel obsahuje sodium lauryl sulfát, který kůži zbytečně dráždí a přesušuje. Preferují se tedy medicinální nedráždivé mycí gely, které tuto látku neobsahují a ideálně zahrnují i antiseptickou složku (například Cutosan). Po omytí je nutné místo šetrně vysušit, a to jemným přikládáním ručníku či pleny, nikoliv třením. Přípustné je i vysušení ložiska proudem teplého vzduchu – pomocí fénu. Po vysušení ložiska je při každé výměně pleny nezbytně nutné aplikovat ochranný bariérový krém. Účinnou ochrannou látkou na kůži je oxid zinečnatý v koncentraci od 4 do 10 %. Bariérového krému je potřeba nanášet jen ultratenkou vrstvu. Chybně se totiž stává, že ošetřující personál aplikuje ochranný krém v silné vrstvě v domnění, že pacientovi „více“ pomůže. Opak je však pravdou, protože tím způsobí jeho nechtěný okluzivní efekt a stav se může naopak zhoršit. Pod silnou neprodyšnou vrstvou se mohou patogeny pomnožit. Ideální ultratenkou vrstvu umožňují jednoduše nanést moderní ochranné zinkové sprejové přípravky (například Cutozinc 4% spray, Cutozinc 10% spray). Galenická forma spreje umožní aplikovat tenkou vrstvu ochranného krému, aniž by se ošetřující musel dotýkat podrážděné a často bolestivé pokožky.
Každou opruzeninu je třeba léčit v počátečním stadiu. Při vzniku komplikací, nejčastěji u kandidové superinfekce, je nutné přidat zevní prostředek s obsahem antimykotika. Jako galenická forma se volí krémpasta, která dokáže díky své galenické podstatě ložisko navíc ještě vysoušet (například Imazol krémpasta).
Nejdříve musíte zjistit příčiny vzniku a poté najít vhodné recepty z lidových prostředků.
Zde jsou babské rady na prasklé paty:
Aloe vera: Gel z aloe vera si natřete na paty po jejich namočení ve vlažné vodě. Případně můžete vyzkoušet pastu z aloe vera a medu. Pokud ji budete používat každý den po celý týden, pocítíte rychlé zlepšení stavu nohou. Ideální je používat aloe vera před spaním. V noci se může do pokožky velmi dobře vstřebat (nezapomeňte na ponožky).
Aspirin: Aspirin (balení po 10 ks) a sklenka vodky. Rozetřete tablety na prášek, zalijte vodkou a po dobu dvou dnů používejte jako teplý obklad na noc.
Banán: Dva zralé banány rozmačkejte na hladkou kaši. Tuto směs pečlivě naneste na chodidla a nechte 20 minut působit, poté opláchněte. Tento postup opakujte každý den po dobu dvou týdnů, dokud nebudete spokojeni s výsledkem. Banán obsahuje látky, které dokážou dokonale zvláčnit tvrdou kůži na nohou. V banánu najdete také vitaminy A, B6 a C, které mají vliv na pružnost kůže a příznivě ovlivňují její hydrataci.
Bylinky: Heřmánek je univerzální a pomáhá, i když některým se může jeho vůně spojovat s miminky. Takže je možné sáhnout i po jiné síle z přírody. Vhodná je komonice smíchaná se semeny pískavice, anebo komonice s kořenem kostivalu. Ale je možno přidat i další rostliny, ovesnou slámu, měsíček, březové listí, lněné semínko či listí jitrocele. Směsí si můžete vytvořit téměř neomezené množství, podle vlastních preferencí a také podle toho, jak na ně naše paty budou reagovat.
Cibule: Oloupanou cibuli nakrájíme na kroužky a ty položíme na paty v husté vrstvě. Zabalíme pod celofán, oblečeme si ponožky a necháme působit po dobu 2–3 hodin.
Cuketa: Cuketu umixujeme, přidáme lžíci olivového oleje, zábal dáme na paty a necháme působit pod bavlněným šátkem celou noc.
Glycerin s octem: Udělejte si obklad z glycerolu, 9% octu a amoniaku. Všechny komponenty namíchejte ve stejném poměru, amoniak přidejte až nakonec. Namočte hadřík v kapalině a ovažte si jím paty.
Jedlá soda: Do misky s vlažnou vodou vsypte 3 polévkové lžíce jedlé sody. V této směsi namáčejte chodidla po dobu 15 minut. Poté nohy osušte a obruste je pemzou. Opakujte dvakrát týdně. Jedlá soda působí jako exfoliant, stejně jako peeling odstraní z vašich pat mrtvé buňky a má protizánětlivé vlastnosti.
Kokosový olej či sádlo: Silnou vrstvu kokosového oleje (nebo vepřového sádla) naneste na předem omytá a osušená chodidla. Na nohy si oblečte ponožky a olej (sádlo) a nechte působit přes noc. Opakujte každý večer před spaním. Kokosový olej i ve
Se špínou kolem ovládacích knoflíků na troubě nebo sporáku je to podobné jako třeba se špínou za pákovou baterií. Do malých skulin se špatně dostává a práce s hadříkem nebo houbičkou na nádobí není zrovna ideální. Záleží na typu knoflíků, ale většina z nich jde jednoduše oddělat a zase nasadit. Pokud je to i váš případ a máte doma myčku nádobí, máte vyhráno. Knoflíky jednoduše sundejte a nechte oprat v myčce. Než vám myčka dopere, můžete třeba pomocí zubního kartáčku pohodlně vyčistit ovládací panel trouby, tedy i místa, která knoflíky běžně částečně překrývají. Pozor byste měli dávat pouze tehdy, když jsou na otočných knoflících vytištěna čísla nebo stupně. Nápisy by totiž mohly při častém mytí v myčce zmizet, což by moc dobré nebylo. U mnoha typů trub a sporáků jsou však čísla vytištěna na ovládacím panelu.
Dále můžete použít...
Aktivní pěnu na mastnotu: Pokud je špína kolem knoflíků opravdu „zažraná“, můžete ji zkusit odstranit pomocí aktivní čisticí pěny na mastnotu. Tento přípravek je běžně k dostání takřka v každé drogerii a koupit ho můžete už do stokoruny. Aktivní čisticí pěna se navíc ve vaší domácnosti rozhodně neztratí, díky ní totiž snadno odstraníte mastnotu, špínu i saze nejen z trouby, ale také z grilu, plechů, hrnců, krbového skla a podobně.
Amoniak – čpavek: Zaschlou špínu kolem knoflíků od trouby a sporáků lze spolehlivě vyčistit i pomocí čpavku. Ten je běžně k dostání v drogeriích nebo prodejnách s barvami a laky. Stojí obvykle do 100 Kč. Jedná se o nebezpečnou chemikálii, takže pokud se rozhodnete pro tento způsob, nezapomeňte použít k práci gumové rukavice. Pomocí vatové tyčinky opatrně naneste chemikálii na špinavá místa a pak jen pomocí vyřazeného kartáčku na zuby vyčistěte. Nakonec vše setřete houbičkou a máte hotovo.