Mnoho vedlejších účinků při zahájení ketogenní diety lze omezit. Pomoci může zmírnění diety a užívání minerálních doplňků.
Ačkoli je tuková dieta obvykle bezpečná pro většinu zdravých lidí, mohou se objevit některé počáteční vedlejší účinky, zatímco se vaše tělo přizpůsobuje.
Existuje několik neoficiálních důkazů o těchto účincích, které se často označují jako keto chřipka. Na základě zpráv od uživatelů je to obvykle za několik dní.
Mezi hlášené příznaky keto chřipky patří průjem, zácpa a zvracení. Mezi další méně časté příznaky patří:
málo energie a otupělost duševní funkce;
zvýšený hlad;
problémy se spánkem;
nevolnost;
zažívací potíže;
snížený výkon při cvičení.
Abyste to minimalizovali, můžete prvních pár týdnů vyzkoušet běžnou dietu s nízkým obsahem sacharidů. To může naučit vaše tělo spalovat více tuku, než úplně vyloučíte sacharidy.
Tuková dieta může také změnit vodní a minerální rovnováhu vašeho těla, takže přidání soli do jídla nebo užívání minerálních doplňků může pomoci. Poraďte se se svým lékařem o svých nutričních potřebách.
Alespoň na začátku je důležité jíst, dokud nebudete sytí a vyhnout se přílišnému omezení kalorií. Obvykle ketogenní dieta způsobuje hubnutí bez záměrného omezení kalorií.
Má tuková dieta nějaká rizika?
Keto dieta má některé vedlejší účinky, o kterých byste se měli poradit se svým lékařem, pokud plánujete zůstat na dietě dlouhodobě. I když má keto dieta své výhody, dlouhodobé setrvání na ní může mít některé negativní účinky, včetně těchto rizik:
nízký obsah bílkovin v krvi;
extra tuk v játrech;
ledvinové kameny;
nedostatek mikroživin.
Typ léku nazývaný inhibitor sodno-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2) pro diabetes typu 2 může zvýšit riziko diabetické ketoacidózy, nebezpečného stavu, který zvyšuje kyselost krve. Každý, kdo užívá tento lék, by se měl vyhnout keto dietě.
Provádí se další výzkum, aby se zjistila bezpečnost tukové z dlouhodobého hlediska. Vždy informujte svého lékaře o svém stravovacím plánu, aby se tím řídil při výběru postupu léčby.
Přestože začít s tukovou dietou může být náročné, existuje několik tipů a triků, kterými si to můžete usnadnit.
Začněte tím, že se seznámíte s etiketami na potravinách a zkontrolujete gramy tuku, sacharidů a vlákniny, abyste zjistili, jak se vaše oblíbené potraviny mohou hodit do vašeho tukového jídelníčku.
Naplánovat si jídlo předem může být také užitečné a může vám pomoci ušetřit čas navíc během týdne.
Mnoho webových stránek, blogů o jídle, aplikací a kuchařských knih také nabízí keto-friendly recepty a nápady na jídlo, které můžete použít k sestavení vlastního menu.
Alternativně některé služby dodávání jídel dokonce nabízejí keto-přátelské možnosti pro rychlý a pohodlný způsob, jak si vychutnat keto jídla doma.
Když máte málo času, podívejte se na zdravá mražená keto jídla.
Když jdete na společenská setkání nebo navštěvujete rodinu a přátele, možná bude lepší přinést si vlastní tučná jídla, což může mnohem snáze omezit chutě a držet se svého jídelníčku.
Nesprávná výživa – mnoho nevhodné a málo vhodné stravy, nadvýživa (přetížení organismu), příliš mnoho bílkovin, cukru, alkoholu, nikotinu, nasycených mastných kyselin, jedů z poživatin, insekticidy, pesticidy, herbicidy, potravinové přísady, konzervační barvicí přísady, chlór v pitné vodě
Stravovací návyky – nedostatečné žvýkání (podpora kyselinotvorného kvašení ve střevech)
Nerovnoměrný poměr kyselinotvorných a zásadotvorných potravin
Narušení střevní flóry – kvašení v tenkém střevě, zahnívání v tlustém střevě
Málo tekutin – stoupá koncentrace kyselých odpadů hlavně v tuku a v nervových a pojivových tkáních
Zátěžové situace – zloba a agrese, stres a nahromaděná duševní zátěž
Příčina překyselení našeho těla tedy často spočívá rovným dílem v naší potravě, stresu a v metabolických procesech. Prostřednictvím lymfatického systému zatěžuje ledviny, které jsou schopny vylučovat nadměrné množství kyselin jen krátkou dobu. Jakýkoliv stres také okyseluje. V souvislosti s okyselením je tak síť našich cév neustále narušována. Vzhledem k tomu, že zprostředkovává spojení mezi všemi buňkami v těle, rozšiřuje se poškození do celého těla.
Pro orientační přehled je dostačující jednoduché vyšetření pH moči: protože vylučování kyselin v průběhu dne kolísá dle příjmu potravy, je účelné provést srovnání denního profilu opakovaně během 3 až 4 dnů. Měření lze provést doma. K měření moči je vhodné používat pouze takzvané selektivní indikátorové papírky, protože měří mnohem přesněji než v lékárnách běžně prodávané univerzální papírky na měření moči. Selektivní mají podstatně bohatší stupnicí pH.
Při zjištění výrazně kyselé hodnoty je nezbytné provést odpovídající opatření k odkyselení, například příjem potravinových doplňků se zásaditým účinkem, zásadité koupele a především odpovídající změnu stravování.
Nejprve si sepište, jak na tom zdravotně jste – od A až po Z. Při odkyselení není cílem zhubnout, ale věřte, že hubnout budete automaticky.
2. krok
Druhým krokem je měření hodnoty pH. K tomu budete potřebovat lakmusové papírky na měření kyselosti – koupíte je v lékárně. Od pH nad 7 je vše zásadité, samotná „sedmička“ je neutrální. Co je pod touto hodnotou, je kyselé. Samozřejmě že papírky nejsou stoprocentní ukazatel, pokud byste chtěli vědět přesný stav kyselostního kvocientu, nechte si ho změřit v laboratoři. Hodnotu pH si měřte asi týden, dokud nezjistíte, jak na tom opravdu jste, ale nepanikařte. Hodnoty ráno, v poledne a večer jsou lehce kyselé, odpoledne zásadité. Pokud nejste překyselení, hodnoty ráno a v poledne by tedy měly být lehce v kyselé oblasti. Odpoledne by mělo vykazovat zásaditou hodnotu, večer můžete být zase lehce kyselí.
3. krok
Hodně pijte, rozhodně žádné bublinky, ideální je voda z přírodního pramene. Voda odstraňuje nedostatek kyslíku v těle a potřebujeme ji jako dopravní prostředek pro vyplavování kyselin. Navíc čistí tělo uvnitř i vně a rozhodně nás neokyselí.
4. krok
Zásobujte tělo minerály a vitamíny: Na trhu je celá řada minerálů v podobě doplňků, jen se poraďte. Přidejte do stravy také více zeleniny a ovoce, které jsou přirozeným zdrojem vitamínů a minerálů. Teprve vitamíny umožní transport minerálů k buňkám a jejich zpracování.
5. krok
Pryč s kyselinami. Jak? Díky ponožkám. Několik krystalků Alexandrovy soli (čistá kamenná sůl z Himálaje s vysokým obsahem minerálů) nasypte do nádoby s vodou a nechte přes noc rozpustit. Ráno bude roztok nasycený a večer si do něj můžete namočit bavlněné ponožky, které pak vyždímejte a natáhněte si na nohy. Přes ně si dejte ještě jedny, aby vám nebyla zima. Vlhkými ponožkami proniká himálajská sůl do kůže a pak do krve – zásobárny kyselin se pozvolna odbourávají, neboť minerály v soli na sebe vážou kyseliny a krev je póry v kůži vyloučí ven z těla.
6. krok
Zásadité koupele: Napusťte si vanu teplou vodou, vhoďte do ní jádrové mýdlo nebo jiné neutrální mýdlo a nechte ho rozpouštět tak dlouho, dokud nebude voda zkalená. Pak ho vyndejte. Když se utvoří mýdlový okraj, naprosto to stačí. S touto koupelí dosáhnete zásaditého prostředí a můžete se do ní namočit klidně na dvě hodiny. Nemělo by to být kratší dobu, tělo potřebuje čas na to, aby se povzbudil lymfodrená
Velmi levná, ale zároveň velmi nespolehlivá metoda je pomocí „ketoproužků“, které se dají zakoupit online nebo i v některých lékárnách. Vyjdou na pár korun a jediné, co je po vás požadováno, je kapka moči. Bohužel technologie použitá pro detekci ketonů nepatří (na rozdíl například od proužků na měření pH) mezi ty nejpřesnější.
Měření ketonů v krvi je velmi přesná, ale zároveň nejdražší metoda. Na (celosvětovém) trhu je několik producentů přístrojů, které vám velmi přesně změří množství ketonů v krvi, a to během několika sekund poté, co kapku krve na testovací proužek kápnete. Cena proužků se pohybuje v rozmezí 50 až 70 korun.
Měření ketonů v dechu je možné pomocí přístroje Ketonix, který si můžete pořídit za 110 dolarů (přibližně 2 400 Kč). Použití je velmi jednoduché, stačí připojit tester do USB portu počítače nebo na externí USB baterii, zhluboka se nadechnout a po dobu přibližně 15 sekund do testeru jednorázově vydechnout. Během několika sekund vám Ketonix na barevné stupnici ukáže, v jakém stavu ketogeneze se vaše tělo nachází.
Aceton (dimethylketon, propanon) je z chemického hlediska zajímavý nejen jako organické rozpouštědlo, ale také jako výchozí surovina syntéz. Reaktivitu acetonu způsobuje přítomnost karbonylové skupiny. Kyslík má větší elektronegativitu než uhlík, a proto tuto vazbu polarizuje tak, že na kyslíku je parciální záporný a na uhlíku parciální kladný náboj. Aceton tedy reaguje s nukleofilními činidly, která mají přebytek elektronů. Tímto způsobem se může adovat například etanol, voda, kyanid nebo ylid. Aceton vykazuje rovněž keto-enol tautomerii, i když rovnováha této reakce je výrazně posunuta ve prospěch keto formy. Enol forma se vyskytuje v 6,3 × 10−6 procentech. Přesto je tento jev, takzvaná enolizace, velmi důležitý pro reaktivitu. Díky tomu podléhá aceton například halogenaci či nitrosaci.
Aceton je bezbarvá kapalina s teplotou varu 56,53 °C s charakteristickým zápachem. Je prudce hořlavý – páry acetonu ve směsi se vzduchem po iniciaci jiskrou či plamenem vybuchují. Je toxický a nebezpečný pro životní prostředí. Pro vysokou těkavost a narkotické účinky bývá zneužíván jako droga. Kvůli vysoké toxicitě a snadné dostupnosti se tak stává velice nebezpečnou drogou. Výskyt abúzu acetonu (a obecně organických rozpouštědel) však v posledních letech jeví sestupnou tendenci a zpravidla se vyskytuje u uživatelů ze sociálně nižších vrstev (v převážné většině případů jsou uživateli mladiství). Mezi objektivní příznaky patří nystagmus, setřelá řeč, vrávoravá chůze, snížené psychomotorické tempo až somnolence či naopak agresivita. Intoxikovaný může jevit známky podobné opilosti, zpravidla je však lze odlišit podle zápachu, který je cítit z jeho dechu či oblečení intoxikovaného (nesmí být zaměněno s acidotickým zápachem dechu diabetika!). Mezi subjektivní příznaky patří euforie či naopak apatie, diplopie, svalová slabost a únava. Mohou se objevit paranoidně-halucinatorní příznaky či jiné projevy toxické psychózy. Aceton může být přítomen i v jiných drogách jakožto nežádoucí příměs (používá se jako prekurzor či výchozí látka při jejich výrobě) − typicky pervitinu. Při nadužívání se může rozvinout psychická závislost, odvykací stav je bez somatických příznaků.
Při expozici acetonovým parám či po pozření acetonu může dojít k poruchám krvetvorby a imunity. Časté jsou chronické záněty dýchacích cest a poškození jater či CNS. Při akutní intoxikaci je nutno dotyčného resuscitovat nebo použít inhalaci kyslíku.
Krátkodobé výsledky ketodiety jsou přitažlivé, protože ztrácíte tuk a můžete vypadat dobře a cítit se energicky. Některé příznaky se zlepšují, ale je to vše krátkozraké.
Protože při keto dietě konzumujete obrovské množství živočišných bílkovin a mléčných výrobků (s vysokým obsahem tuků), což změní váš střevní mikrobiom (střevní flóru), který je nezbytný pro vaše zdraví.
Ketodieta změní vaši střevní ekologii na mnohem méně příznivé bakterie a to zase změní vaše střeva a ovlivní věci, jako je stav vaší kůže a pach dechu, potu a pach stolice.
Po změně stravování na rostlinnou stravu, se za tři měsíce vrátí normální tělesný pach a přispěje to k dalším zdravotním přínosům.
Ketodieta v podstatě mění váš mikrobiom a změny jsou nepříznivé pro vaše zdraví - to může být to, co způsobuje konzumace potravin s vysokým obsahem tuku a živočišných produktů, které pak mají za následek systémové změny.
Při hladovění, když je vaše tělo v ketóze, tak přeměňuje uložený tuk na palivo místo sacharidů, a produkuje při tom ketony. Ketony jsou chemikálie jako acetoacetát, beta-hydroxybutyrát a aceton. To jsou chemikálie přirozeně produkované vaším tělem, ale při hladovění, nebo při keto dietě jich vaše tělo produkuje více a přebytek může způsobit, že vaše hovínka, čůrání a dech budou páchnout po acetonu.
Adolf Pleskač radí na všemožné neduhy byliny v různých formách, přičemž klade důraz na odkyselení organismu a očistu těla. Když se v těle objeví nějaký problém, je možné, že došlo k překyselení organismu, což není dobré, neboť to může vyvolat i ty nejhorší choroby, např. rakovinu, artritidu. Pleskač proto doporučuje pořídit si lakmusové papírky (v lékárně) a změřit si v moči své pH (jeho hodnota se má pohybovat od 7,35 do 7,4). Na odkyselení doporučuje půlhodinovou koupel nohou v lavoru, kdy se do 1/2 l vody (přesná teplota vody není stanovena, koupel musí být člověku jednoduše příjemná) vysype 1 sáček sody. Dále pan Pleskač doporučuje vysypat oprané pyžamo sodou a poté se v něm jednu noc vyspat. Na překyselení rovněž radí pití citronové vody, která působí zásaditě, či konzumaci šťávy z červené řepy (pokud možno ze syrové). Dobrá je i nastrouhaná syrová červená řepa smíchaná s bílým jogurtem a doplněná celozrnným pečivem.
Kromě toho je vhodná i konzumace lněného semínka, beta-karotenu, všech bylinkových čajů, jež jsou zásadité, a brokolice (nejlépe syrové nebo dělané jen v páře).
Výborné jsou i jeho Vilcacora kapky obsahující kočičí dráp ( Uňa de gato, Uncaria tomentosa). Tato bylina má silné imunostimulační, regenerační a antioxidační vlastnosti. Chrání organismus před nepříznivými vlivy prostředí a umožňuje mu se s nimi vypořádat.
Počátky vilcacory jako léčivé rostliny spadají přibližně do doby před 2 000 let. Po mnoho století se udržovala tradice jejího používání především u domorodých kmenů pocházejících z oblasti dnešního Peru, i když oblast rozšíření je poměrně rozsáhlá. Moderní historie užívání vilcacory však začíná teprve v 60. letech 20. století. Od té doby známe první etnofarmakologické způsoby užití a tehdy proběhlo první stanovení obsahu aktivních látek. K první komplexní studii druhu, která měla za následek prodej prvních extraktů z vilcacory, a to v Rakousku a SRN, došlo teprve na počátku 70. let. Rychle se šířící zvěsti o jejím téměř zázračném působení podnítily zájem o tuto rostlinu u&
Mezi nejčastější příčinu výskytu krve v moči u dítěte patří zánět močových cest. Samozřejmě krev v moči se může vyskytnout i při úrazu nebo jiném závažném onemocnění.
Znakem infekcí močových cest je výskyt klinicky významného množství bakterií v moči. Většina těchto infekcí je způsobená jediným patogenem, proto nález dvou či několika mikroorganismů v moči obvykle svědčí o kontaminaci. Za významnou bakteriurii (infekci močových cest) se považuje počet 105 a víc bakterií v 1 mililitru moči. Nejčastěji je původcem infekce tyčinková bakterie Escherichia coli (velmi často jen zkráceně E. coli). Žije v tlustém střevě a na pokožce kolem konečníku. Je jedním z nejdůležitějších zástupců střevní mikroflóry a její přítomnost je nezbytná pro správný průběh trávicích procesů ve střevě. Některé vzácnější kmeny E. coli jsou nebo za určitých okolností mohou být patogenní. Mohou tak způsobit různé zánětlivé stavy. Mezi ostatní původce infekcí močových cest patří enterobakterie, které se často vyskytují u pacientů s malformacemi močového systému.
Potvrzení diagnózy je založeno na přítomnosti klinických příznaků, laboratorních ukazatelích a pozitivitě močového nálezu: přítomnost krve, bílkovin, leukocytů a bakterií v moči. Proto dříve, než se stanoví diagnóza, je nutné odebrat a vyšetřit moč. Pro tento účel se používají sterilní zkumavky. Správný postup, který by měli rodiče zachovávat je, že je potřeba dítěti důkladně očistit vnější genitálie a do zkumavky odebrat moč ze středního proudu. Nejvhodnější je ranní moč (což ale není podmínkou), přičemž je důležité ji co nejrychleji odevzdat k vyšetření. Při déletrvající prodlevě se mohou bakterie ve vzorku pomnožit, čímž dochází ke zkreslení výsledku. Maminky často u malých dětí upřednostňují odběr moči do sáčků. Tato metoda je sice technicky jednodušší, ale je poměrně málo spolehlivá. Až 85 % nálezů ze sáčků totiž přináší falešně pozitivní výsledek. Odběr moči pomocí sáčků se používá jen na screeningové vyšetření, není vhodné takto zachycenou moč posílat na kultivační vyšetření.
Z odebraných vzorků se infekce močových cest určuje testačními papírky a podrobnějším mikroskopickým vyšetřením. Dnes již i u nás mají někteří praktičtí dětští lékaři ve svých ordinacích přesné močové analyzátory, které vyhodnotí až jedenáct močových parametrů během několika minut. Výsledek kultivačního vyšetření moči bývá obvykle znám v průběhu 24–48 hodin.
Podle lokalizace zánětu lze infekce dělit na:
infekce dolních močových cest (cystitida) – zánět postihuje močový měchýř a močovou trubici;
infekce horních močových cest (pyelonefritida) – zánět postihuje močovody a ledviny.
Klinické příznaky souvisí jak s místem, kde se zánět nachází, tak především s věkem dítěte.
Proces překyselení organismu, nebo některých jeho částí vychází z toho, že v těle nejsou v rovnováze kyseliny a zásady. Tato nerovnováha se nazývá acidobazická a podle řady lidí může způsobovat řadu zdravotních problémů, případně může doprovázet některá onemocnění. Při správné acidobazické rovnováze je v těle vytvořené správné životní prostředí pro fungování všech orgánů, a tím pádem i pro celkové zdraví lidského organismu. Aby se dalo zjistit, jestli je lidský organismus z hlediska kyselosti a zásaditosti v rovnováze, je potřeba zjistit jaké má pH. pH je zkratkou slov potential of hydrogen, což znamená, množství volných iontů vodíku. Hodnoty pH se mohou v lidském organismu pohybovat na stupnici 0 až 14 s tím, že neutrální je hodnota 7, kterou má například voda a další neutrální roztoky. Pokud jsou hodnoty pH vyšší než 7, tak to znamená, že v těle převažují zásadité látky. Pokud je naopak pH nižší než 7, tak v něm převažují kyselé látky.
Zjistit hladinu pH v těle není nic těžkého, dá se snadno přeměřit i z pohodlí domova. Je k tomu potřeba pořídit si lakmusové papírky, kterými se pak změří hladina pH v ranní moči. U zdravého jedince se správnou acidobazickou rovnováhou by se hodnoty měly pohybovat kolem 5 až 7 bodů u ranní moči. Hladina pH se pozná, podle barevné změny na papírku, která se porovná s přiloženou škálou, a tak se pozná hladina pH. Přes den by ale naměřené hodnoty měly být již těsně nad hodnotou 7. Hladina pH se také měří z krve, kde se ideální hodnoty pohybují kolem 7,35 až 7,45. To znamená, že je lepší mít v těle o něco více zásaditých látek, než těch kyselých. Hladina pH v krvi by se mělo pohybovat maximálně v hodnotách 6,8 – 7,7. U určování pH z moči se dá určit i stav tkání v těle, na rozdíl od pH určené z krve. Rozdíl v určování pH z krve a z moči je i v tom, že hladina pH v moči v průběhu dne velmi kolísá v závislosti na potravinách, které jedinec snědl. Naopak hladina pH v krvi není tak rozkolísaná. Jiné hodnoty by mohly být problematické. Při nižších hodnotách než jsou stanovené ideální hodnoty, se hovoří o acidóze, naopak při vyšších hodnotách než 7,45 se jedná o alkalózu.
Lidský organismus se sám snaží udržet hladinu pH v ideálních hodnotách, ale někdy to pro něj není snadné a znamená to pro něj velmi silné zatížení, až přetížení.