Ketóza je organismu přirozený biologický stav. Nastává, když se tělu ve stravě pravidelně dodává dostatečné množství proteinů (bílkovin) a zároveň je na minimum snížen příjem sacharidů a tuků. V ketóze se pak začínají tvořit „ketolátky“. Vznikají štěpením tukových tkání a mají schopnost plnohodnotně nahradit sacharidy, které jsou primárním zdrojem energie člověka.
V důsledku toho dochází k úbytku nejen podkožního tuku, ale také útrobního tuku, neboli viscerálního, který obklopuje důležité orgány. Snižuje se hladina cholesterolu v krvi a klesá produkce hormonu inzulinu, který štěpí cukry a vyvolává chuť na sladké. Ketózu neprovází hlad, chutě ani špatná nálada. Člověk se může cítit plný energie a místy mít až euforickou náladu. Ketóza je také skvělý detoxikační prostředek. Tělo totiž spaluje i usazené toxické látky, prostě vyloučí vše, co nepotřebuje. Do ketózy se organismus dostává v průměru po 2–3 dnech proteinové diety. Připravovat proteinovou dietu z běžných potravin je pro zdraví nevhodné a také časově náročné. Proto je tu proteinová dieta, jejíž základ představují speciální proteinová jídla.
Cyklická ketogenní dieta vychází ze starého učení a dietních postupů praktikovaných a propagovaných Dr. Atkinsonem. Jeho ideou bylo vyřadit ze stravy veškeré sacharidy a zároveň nesledovat příjem tuků. Jestliže máme v běžné stravě poměrově 55 % sacharidů, 25 % bílkovin a 20 % tuků, Atkinsonova dieta předpokládá absolutní vynechání sacharidů a příjem tuků a bílkovin na stejné energetické hladině. Tato dieta totiž způsobuje vyšší využívání tukových rezerv jako zdroje energie. Zhruba po dvou až třech dnech dochází k vyčerpání glykogenových rezerv, které si naše tělo schraňuje a obnovuje právě příjmem sacharidů. Namísto sacharidů (glykogenu) tedy musí přijít jiný zdroj energie. Právě nyní vstupují do hry tuky jako další velmi vydatný zdroj energie.
Při cyklické ketogenní dietě se využívají jako zdroj energie ketony – právě na jejich vyšší vyplavování v krevním řečišti se nabaluje název ketóza, který je velmi podobný stavu při lehké opilosti. Jako ketóza se tedy v biologii označuje stav organismu charakterizovaný zvýšenými hladinami ketolátek v krvi. Důvodem vzniku stavu je proces takzvané ketogeneze. Ketolátky se tvoří v játrech v situaci, kdy poklesnou zásoby glykogenu. Ketolátky acetacetát a ß-hydroxybutyrát jsou organismem využívány jako zdroj energie. Játra produkují ketony jako zdroj energie z volných mastných kyselin. Nadbytečné ketony jsou pro organismus toxické, musí být tedy vyloučeny z organismu. Cykličnost diety vám umožní naplno trénovat a zároveň shazovat tělesný tuk. Toto se děje ve vlnách. Je tedy potřeba střídat období ketózy s obdobím, kdy přijímáte vyšší množství sacharidů. Takzvaně cyklujete sacharidy, avšak ne tak jako u sacharidových vln. Zde je trvání jednotlivých úseků ve vzájemném nepoměru a vysokosacharidové dny opravdu slouží pouze pro změnu stravovacího režimu a znovuzískání síly, jde o chvilkové obnovení glykogenových rezerv. Povětšinou se vše děje v týdenním rytmu, tedy 5 dní držíte takzvanou „low carb“ fázi a další dva dny konzumujte vysoké množství sacharidů – fáze „carb up“.
Pokud má člověk několik dní velmi nízký příjem sacharidů, dostane se jeho organismus do stavu ketózy. Tento stav není nebezpečný, naopak je pro organismus přirozený. Při změně stravy z klasické sacharidové na tu s převahou tuků a bílkovin se v organismu zpočátku udržuje v krvi glukóza, mozek ještě ketony nespaluje, avšak tyto látky použije na syntézu lipidů v mozku. Glykogen se postupně vyčerpá ze svalů a po dvou dnech začíná mozek spalovat ketony a energie se bere z tukových zásob. Do ketózy je možné se dostat asi po dvou dnech (48 hodin), jestliže sacharidy nepřekročí za den 50 gramů, a to ve všech formách. Tento stav lze poznat nejen pomocí diagnostických proužků, ale i podle zápachu z úst (v ketóze je tedy nutné dbát na zvýšenou ústní hygienu), který je při ketóze charakteristický. Dalšími příznaky ketózy mohou být i pocity na zvracení či nevolnost. Diagnostické proužky je možné koupit v každé lékárně, slouží k rychlému zjištění, zda máte vyšší výskyt ketolátek v moči.
Při tomto stavu se rychle spalují tuky, které organismus čerpá místo energie ze sacharidů, proto ketózu využívají mnohé diety, mezi které patří i proteinová, Atkinsonova, počáteční fáze Dukanovy diety nebo diety ze South Beach. Jídelníček je tvořen převážně masem, rybami, mléčnými výrobky, vejci, oleji, semínky, ořechy a zeleninou. Na ketóze je založena také „pravěká dieta“ neboli paleodieta, která se často využívá k léčbě různých nemocí.
Ketóza a hubnutí závisí především na tom, co jíte. Potravinami doporučovanými odborníky při ketóze jsou: maso, ryby a vejce, sádlo, oleje, tučné mléčné výrobky, listová zelenina, nakládané fazolové lusky, houby, vlašské a lískové ořechy, mandle, avokádo, olivy, light nápoje. K nevhodným potravinám se řadí obecně cukr a škrob. V praxi to znamená žádné sladkosti a alkoholické nápoje kromě dia piva, žádné přílohy jako brambory, knedlíky, rýže, těstoviny, luštěniny (včetně arašídů) a žádné slazené nápoje ani sladké ovoce.
Pokud se rozhodnete pro hubnutí pomocí ketózy, bude po požadované redukci hmotnosti následovat fáze návratu, v níž se postupně do jídelníčku zařazují sacharidy. Tato fáze musí být pozvolná a musí vést ke zdravému racionálnímu stravování. Má zásadní význam pro úspěch diety a pro dlouhodobé udržení váhového úbytku.
Jako ketóza se v biologii označuje stav organismu charakterizovaný zvýšenými hladinami ketolátek v krvi. Důvodem vzniku stavu je proces ketogeneze. Ketolátky se tvoří v játrech v situaci, kdy poklesnou zásoby glykogenu. Ketolátky acetacetát a ß-hydroxybutyrát jsou organismem využívány jako zdroj energie. Ketogeneze, nesprávně ketogeneza, je označení procesu vzniku ketolátek. Ketolátky vznikají při nadměrném spalování tuků, které slouží k zisku energie. Dochází k tomu při nedostatku cukrů, například při hladovění, nebo při jejich špatném využití (u cukrovky).
V naší poradně s názvem KETOZA JSMÍ SE JÍST CIBULE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
zajímalo by mne za se při ketonové dietě smí jíst cibule .
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Keto dieta je založena na omezení příjmu sacharidů. Cibule patří mezi potraviny s nízkým obsahem sacharidů a je tedy vhodná při ketóze. Tady je recept na cibulové kroužky (2 porce):
Ingredience
- velká žlutá cibule nakrájená na kolečka
- kokosová mouka 30 g
- 40 g parmazán, strouhaný
- špetka soli podle chuti
- jeden malý stroužek česneku
- špetka mletého černého pepře
- 1 vejce
- 125 ml kokosového oleje, rafinovaný, pokud nemilujete kokosovou chuť
Postup
Pokyny jsou pro 2 porce. Upravte podle potřeby.
Kokosový olej zahřejte na velké pánvi, na nízkou teplotu.
Zatímco se olej zahřívá, rozšlehejte vejce spolu s trochou kokosové mouky a špetkou soli. Rozšlehejte, dokud se ingredience nespojí. Potom nasypte zbytek všech suchých ingrediencí do středně velké mísy.
Pomocí vidličky každý cibulový kroužek důkladně navlhčete rozšlehaným vejcem, potom cibulový kroužek zvedněte a upusťte do moučné směsi. Lžičkou nahrňte mouku na celé kolečko a poté jemně přendejte kroužky na talíř.
Do pánve přidejte několik prstenů a mezi jednotlivými prsteny ponechte mezeru. Smažte asi 3–4 minuty na každou stranu, dokud není zlatohnědá, a poté vyjměte na talíř vystlaný papírovými ubrousky, aby vychladla. Pokračujte v tomto procesu, dokud není hotovo, a poté posypte solí podle chuti.
Tipy
Použití vidličky, kleští nebo špachtle usnadní jemný způsob, jak otočit cibulový kroužek bez narušení obalu.
Pokud nemáte rádi kokosový olej, můžete smažit na sádle nebo jiném tuku odolným proti vysokým teplotám.
Uvedený obal může být docela tlustý a tuhý, zjemnit ho můžete smetanou nebo vodou, a smícháním všech ingrediencí dohromady a vyrvořením konzistence jako těsto na palačinky. Poté do toho ponořte cibulové kroužky a jemně vložte do mírně zahřátého oleje.
Pokud je energetický výdej větší než příjem, vždy vzniká více ketolátek. Je to přirozený metabolický děj. Ke zvýšené tvorbě ketolátek dochází při nízkoenergetické dietě. Mezi takovéto diety patří i takzvané hyperproteinové, kdy je v jídelníčku vysoký podíl bílkovin a malý podíl sacharidů a tuků. Příjem bílkovin není ale nijak extrémní. Na obsah sacharidů se klade ještě větší důraz než na obsah tuků. Pokud dietu budete důsledně dodržovat, měření ketolátek není nijak důležité. Jestliže se rozhodnete ketózu měřit, první hodnotu je vhodné měřit již před zahájením režimu, abyste měli srovnání, pokud neabsolvujete běžné interní vyšetření. K nárůstu hodnot by mělo dojít již po 3 dnech diety.
Hlavním principem (příznaky) ketonové diety je výrazné navýšení množství potravin obsahujících bílkoviny a snížení sacharidů na 25 až 40 gramů denně. Sacharidové potraviny jsou v podstatě kompletně zakázané, zejména pečivo, těstoviny, brambory, rýže, ovoce i sladkosti. Neomezená je naopak konzumace masa, vysokotučných mléčných výrobků a některých méně sladkých druhů zeleniny.
Jak poznat, že u vás nastala ketóza? Dejte na své pocity. Měli byste zaznamenávat úbytek kilogramů a centimetrů na obvodech, příliv energie a žádný hlad. Může se stát, že vám několik dnů po sobě nezmizí ani jediný centimetr. Vaše tělo hubne ve vlnách, proto se neměřte každý den, ale pravidelně třeba jednou týdně.
Kdyby vás však pocit, že u vás ketóza neprobíhá, neopouštěl, můžete vyzkoušet diagnostické proužky pro analýzu moči (například KetoPhan), které koupíte v každé lékárně. Ketony se vyplavují do krve a moči a právě v nich je tedy možné je zjistit. Myslete ale na to, že hladina ketonů v moči v průběhu dne kolísá, takže výsledek nemusí být 100% přesný.
Diagnostické proužky navíc nepoznají všechny ketolátky, ale jen acetoacetát. Výsledek tak nemusí odpovídat ani množství ketonů v krvi. A množství ketonů v krvi a v moči rovněž nezávisí jen na rychlosti jejich tvorby, ale i na rychlosti jejich odbourávání. Pokud vám tedy proužek nezrůžoví, vůbec to nemusí znamenat, že nejste v ketóze. Mimo to intenzita zabarvení proužku a dokonce ani množství ketonů v krvi rychlost vašeho hubnutí neovlivní.
Dlouhodobá únava, přetažení, snížená výkonnost a pocit vyčerpanosti. Bolesti hlavy, zad, svalů. Časté pálení žáhy, zažívací potíže, špatné trávení. Ekzémy, zhoršené hojení ran, parodontóza, ale také častý pocit chladu v těle, studené končetiny, podrážděnost, patrná změna hmotnosti, snížená imunita, časté špatně identifikovatelné bolesti a také třeba padání vlasů. To všechno mohou být příznaky, při kterých nám organismus sděluje: „Pozor, jsem překyselený, udělejte s tím něco dřív, než bude zle!“ A ono může být hodně zle, ale o tom v jiném příspěvku. Signály mohou napovědět. Skutečná míra acidózy se pak dá poměrně snadno zjistit i v domácích podmínkách. Stačí ponořit do ranní moči lakmusový papírek, případně použít sadu pro zjišťování pH v bazénech. Hodnota pH moči se obvykle pohybuje v rozmezí 5–7 a ovlivňuje ji mimo jiné potrava: rostlinná strava moč alkalizuje, živočišná naopak acidifikuje. Hodnoty pod 5 signalizují acidózu (překyselení), nahromaděné toxiny a škodlivé látky v těle. Měli bychom zbystřit, i nepatrné překyselení může velice snadno přerůst v akutní. Naproti tomu měření kyselosti organismu pomocí krve se ukazuje jako poměrně nespolehlivá metoda. Tělo mobilizuje veškeré své síly, bere ze zásob, jen aby této důležité tekutině udrželo optimální pH. A tak i silně překyselený organismus může dlouho vykazovat poměrně neutrální hodnoty pH. Samozřejmě můžeme nechat stanovení acidity organismu na odbornících, kteří nám zároveň poradí, co a jak ve své životosprávě upravit, případně zcela změnit.
Skutečná míra acidózy se pak dá poměrně snadno zjistit i v domácích podmínkách. Stačí ponořit do ranní moči lakmusový papírek, případně použít sadu pro zjišťování pH v bazénech. Hodnota pH moči se obvykle pohybuje v rozmezí 5–7 a ovlivňuje ji mimo jiné potrava: rostlinná strava moč alkalizuje, živočišná naopak acidifikuje. Hodnoty pod 5 signalizují acidózu (překyselení), nahromaděné toxiny a škodlivé látky v těle. Naměříme-li si takové hodnoty, měli bychom zbystřit, i nepatrné překyselení může velice snadno přerůst v akutní.
Měření kyselosti organismu pomocí krve se ukazuje jako poměrně nespolehlivá metoda. Tělo mobilizuje veškeré své síly, bere ze zásob, jen aby této důležité tekutině udrželo optimální pH. A tak i silně překyselený organismus může dlouho vykazovat poměrně neutrální hodnoty pH. Samozřejmě můžeme nechat stanovení acidity organismu na odbornících, kteří nám zároveň poradí, co a jak ve své životosprávě upravit, případně zcela změnit.
Alkalická mýdla mají důležitý význam pro všechny, kdo trpí překyselením organismu. Lidé, kterým byla diagnostikována artritida, artróza, prodělávají záněty a plísně v těle, mívají deprese, rakovinu, trápí je chronické zdravotní problémy, jsou velmi překyselení. Prvními signály překyselení organismu bývají nezpracované stresy, únava, vyčerpání, psychická nevyrovnanost, špatný spánek a časté chození na toaletu během noci. Objevují se tmavé kruhy nebo otoky pod očima, kožní vyrážky, opary, praskají koutky úst, tvoří se bradavice, ječná zrna a podobně. Zažívání mívá zhoršenou funkci projevující se průjmy, zácpou, nadýmáním, plynatostí, bolestmi břicha a dalšími problémy. Překyselení těla bývá také častým důsledkem výkyvů váhy, příčinou vzniku hemoroidů, zánětů močového měchýře, problémů se slinivkou, ledvinami, játry, štítnou žlázou a prostatou. Snažíme-li se odkyselit organismus, je velmi důležité nejen změnit stravovací návyky, ale i používat alkalická mýdla.
Chcete-li se dozvědět, kde se na stupnici překyselení nacházíte, proveďte jednoduchý test. Kupte si ve zdravé výživě lakmusový papírek na měření pH moči. Měření provádějte podle návodu na příbalovém letáčku. Optimální hodnoty pH moči se pohybují kolem 5,5.
Hodnotou pH se v chemii vyjadřuje, zda vodný roztok reaguje kysele, či naopak zásaditě (alkalicky). Používá se logaritmická stupnice s rozsahem hodnot od 0 do 14 (pro většinu vodných roztoků, roztoky silných kyselin a zásad či jiné než vodné roztoky mohou nabývat jiných hodnot); přitom neutrální voda má pH při standardních podmínkách rovno 7. U kyselin je pH menší než sedm – čím menší číslo, tím „silnější“ kyselina; naopak zásady mají pH větší než sedm, čím větší číslo, tím „silnější“ zásada. Výpočty pH mají velký význam především v analytické chemii při titračních reakcích.
Stupnici pH zavedl v roce 1909 dánský biochemik Søren Peder Lauritz Sorensen.
Většina vnitřních živých látek má pH přibližně 6,8. Krevní plazma a ostatní tekutiny obklopující buňky v těle mají pH v rozmezí 7,2 až 7,45. Zdravé pH těla znamená, že průměrné pH uvnitř buněk v těle se pohybuje okolo hodnoty 7,0.
Vyšší pH v těle snižuje potřebu tuku a cholesterolu, který slouží k ochraně organismu před škodlivými kyselinami.
Naopak nízké pH v těle znamená pro organismus problém. Vezměme jako příklad krev. Je-li její pH hodnota nižší než 6,9, může nastat kóma a smrt. Dalším příkladem může být pH slin u lidí trpících rakovinou. U nich jsou pozorovány hodnoty v rozmezí mezi 4,5–5,7.
Ztráta rovnováhy pH v těle může způsobovat nemoci, které často označujeme jako špatná látková výměna či špatný metabolismus. Nejčastější poruchou této rovnováhy je i známé překyselení organismu.
Naše tělo má však také speciální mechanismus, který za využití iontů udržuje v těle vyvážené pH. Vlivem špatných stravovacích návyků, znečištěného ovzduší a stresu však tento mechanismus přestává fungovat.
Pro zajímavost čistá voda (destilovaná) má pH 7, sliny člověka s nádorovým onemocněním pH 4,5– 5,7 a sliny zdravého člověka pH 6,5–7,4.
Kyselost nebo zásaditost roztoků je vyjadřována jako pH (latinsky pondus Hydrogenii, anglicky potential of Hydrogen). Pro rychlé, orientační zjištění pH se používají indikátory, například univerzální lakmusové papírky (lakmus je přírodní barvivo z lišejníků). Hodnota pH se určí kápnutím zkoumaného roztoku na pH papírek a porovnáním jeho barvy s kalibrovanou barevnou škálou.
Obezita se stala jedním z hlavních zdravotních problémů. Ovládnutí chuti je však velmi delikátní problém. Nejprve je třeba umět rozlišovat mezi hladem a chutí, abyste byli schopni efektivně řídit své stravovací návyky. Hlad a chuť jsou dva faktory, které ovlivňují naše chování při stravování, jsou to naprosto odlišné mechanismy s neméně různými důsledky.
Hlad: Hlad je pocit (nepodmíněná fyzická reakce organismu) vyvolaný nedostatkem potravy. Je důležitým signálem, který sděluje tělu potřebu příjmu potravy a energie z ní. Hlad vzniká, když hladina glukózy v krvi poklesne pod určitou hranici. Potřeba přijímat potravu je ovšem ovlivněna také signály z trávicí soustavy a působením některých hormonů, svou roli hraje rovněž psychické rozpoložení, stav pozornosti a podobně, takže pocit hladu se dostavuje u různých jedinců s různou rychlostí a intenzitou a je také různě snášen – někteří lidé snášejí pocitu hladu dobře, u někoho se dostavují změny nálady jako podrážděnost nebo rozmrzelost. Při delším hladovění dochází k odbourávání zábran a zásad (kanibalismus z nouze), což může být doprovázeno halucinacemi či paranoiou. Řídícím orgánem ovládajícím hlad je část mozku zvaná hypotalamus – zde je sledován obsah glukózy v krvi. Je-li správné fungování hypotalamu narušeno, mluvíme o poruchách příjmu potravy. Ty mají psychosomatický charakter – může se jednat o ignorování potřeby jíst, přejídání se nebo periodický nadměrný a nedostatečný příjem potravy, vyvolaný špatnou nebo zpožděnou indikací sytosti. Pocit hladu se u člověka dostavuje již po několika hodinách od posledního nasycení. Zdravý člověk může přežít okolo 50 dní bez jídla při dostatku tekutin. Tělo je schopno zpracovávat látky z posledního příjmu potravy zhruba tři dny, poté při upotřebení energie přechází z glukózy na proces zvaný ketóza, ve kterém játra začínají odbourávat, zpracovávat a spotřebovávat tělesný tuk. Po třech týdnech se tělo přepíná do „režimu hladovění“ – v této fázi bere energii ze svalů a vnitřních orgánů; dochází i k úbytku kostní dřeně, který začíná ohrožovat život.
Chuť k jídlu: Chuť k jídlu je pouze psychický stav, který vzniká stimulací vůní pokrmu nebo na základě obrázků zajímavých jídel. Chuť je smysl, který dovoluje vnímat chemické látky rozpuštěné ve slinách nebo vodě. U člověka existují chuťové receptory vnímající hořké, sladké, slané, kyselé, umami, a podle nových výzkumů i „vápníkové“ a tučné. I zvířata mají různé chuťové receptory. Tyto receptory jsou nerovnoměrně rozmístěny v chuťových pohárcích, které se nacházejí především na jazyku, ale také na patře a v krku. Chuťových pohárků má člověk 500
Fáze LOW CARB je charakteristická nízkým, respektive nulovým příjmem sacharidů. Její délka je naplánovaná na 5 dní v týdnu, mohou to být jak tréninkové, tak netréninkové dny. V těchto dnech se budete snažit o vyčerpání veškerého glykogenu a dostání se do fáze ketózy. Jak již bylo řečeno výše, ketóza je stav, kdy jsou jako energetické zdroje využívány produkty metabolismu tuků, tedy ketony, které se tak stávají významným zdrojem energie pro pracující mozek, svaly a orgány. K vyčerpání glykogenových rezerv dojde cca po 2–3 dnech, nejpozději ve čtvrtém dni tedy můžete očekávat stav ketózy. Strava v ketonických dnech je poměrně jednoduchá. Konzumujte bílkoviny a tuky ve vyváženém poměru a vyvarujte se sacharidům. Hledejte i skryté sacharidy a nepřijímejte více než 40 g sacharidů za den. Čím méně, tím lépe. Stejně jako každá dieta i cyklická ketogenní dieta počítá s deficitním příjmem energie, sice tedy můžete konzumovat tučnější potraviny, avšak dbejte na to, abyste nepřekračovali svůj denní energetický výdej. V cyklické ketogenní dietě se vyplatí konzumovat pouze 2 g bílkovin na 1 kg tělesné hmotnosti. Přebytek bílkovin by se zbytečně mohl využít na tvorbu sacharidů (glukoneogeneze), což je stav, který je pro CKD naprosto nežádoucí. Mnoho sportovců si myslí, že v této dietě mohou konzumovat uzeniny, sýry, slaninu a podobně. Ne, i při této dietě myslete na to, že jste stále „na dietě“. Konzumujte kvalitní bílkoviny a nenasycené tuky a oleje, a pouze malou část tuků nasycených. Ketony působí na náš organismus toxicky a jejich vysoká koncentrace může vyústit až ke ketoacidóze. Pro jejich odplavení je tedy nutné konzumovat dostatek vitamínů (zejména rozpustných ve vodě) a antioxidantů, společně s vyšším příjmem tekutin.
Fáze CARB UP je opakem předchozí fáze, kdy se konzumovaly výhradně tuk a bílkoviny. V této fázi bude cílem obnovit glykogenové rezervy a připravit tak organismus na další dny, kdy bude zaplaveno ketony. V těchto dnech se můžete vyloženě naplnit sacharidy takzvaně „co to dá“. Právě fáze CARB UP odstraňuje negativní vliv cyklické ketogenní diety na schopnost podávat submaximální silové výkony v tréninku. Ve dnech se zvýšeným příjmem sacharidů se pokoušejte konzumovat pouze minimum tuku, stejně tak omezte bílkoviny na 1,5 g/kg tělesné hmotnosti. Volte tedy potraviny dietní s vyšším obsahem sacharidů.
Celková dieta je vhodná k držení po dobu 4–6 týdnů, po je
Postup: Oblíbenou zeleninu uvařte do poloměkka. Dle chuti můžete rozmixovat všechnu zeleninu tak, aby vznikl hladký krém, poté dochuťte solí, pepřem a kořením. Můžete také před mixováním část zeleniny odebrat a po rozmixování vrátit zpět – v polévce vám zůstane něco k zakousnutí.
Kuřecí kousky s cuketou a houbami
Ingredience: kuřecí prsa, 1/2 menší cukety, 3 žampiony nebo jiné houby, malý stroužek česneku, italské bylinky, 1 bílek (podle potřeby), sůl, pepř
Postup: Cuketu nejdříve zbavte vnitřní vodnaté části. Nejlépe to uděláte tak, že rozříznete cuketu podélně na čtvrtiny a potom jedním řezem vyříznete střed. Dužnatou část cukety včetně slupky nakrájejte na hodně malé kousky – můžete ji i nasekat. Na podobně velké kousky nakrájejte také žampiony. Všechny ingredience smíchejte do kompaktní hustší hmoty (může se trochu sypat). Nyní máte dvě možnosti, buď vytvarujte placičky a dejte je na pečicí papír a pečte v troubě cca na 200 °C dozlatova, nebo je opečte na trošce olivového oleje na pánvi. Na olivovém oleji pak opečte kousky kuřete a dochuťte solí a pepřem.
Postup: Květák rozdělte na malé růžičky a krátce povařte ve slané vodě. Na pánvi na malém množství oleje osmahněte cibulku, přidejte povařený květák a bílek. Důkladně promíchejte a krátce osmahněte na pánvi. Dosolte, ochuťte pepřem a dalším kořením podle vlastních preferencí.
Stanovení ketolátek v moči prostřednictvím reagenčních proužků KetoPhan je jednoduché podobně jako stanovení glykosurie. Většina reagenčních proužků je založena na reakci acetonu a acetoacetátu s nitroprusidem sodným v alkalickém prostředí. Protože hydroxybutyrát s nitroprusidem nereaguje, může být celkový obsah ketolátek podhodnocen. Diagnostické proužky PHAN umožňují efektivní screening při rutinním vyšetření pacienta a monitorování následné léčby. Proužky jsou určeny zejména pro laboratoře klinické chemie a ordinace odborných a praktických lékařů.
Proteinová dieta umí s nadváhou zatočit. Ketonová dieta, která je známá také jako ketogenní nebo proteinová dieta, se dostává poslední dobou do popředí. Když si ji pozorně prostudujete, tak si vzpomenete na velmi podobnou Atkinsonovu dietu, ze které právě ketonová dieta vychází. Je založena na konzumaci bílkovin a tuků a na omezení konzumace sacharidů. Pro malé připomenutí – mezi bílkoviny patří maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, tofu. Mezi sacharidy se řadí těstoviny, pečivo, rýže, vločky, mouka nebo obiloviny. Při ketonové dietě si sestavujete jídelníček pouze z bílkovin a tuků, je povolené velmi malé množství sacharidů. Tělo se po několika dnech dostává do ketózy (organismus si nebere energii ze sacharidů, neboť je nepřijímáte, ale z tukové tkáně) a vy hubnete rychleji. Za den se však nesmí přijmout více než 40 g sacharidů, aby byl organismus stále v ketóze. Při větším množství sacharidů se organismus dostává do normálního režimu. Po přechodu na ketonovou dietu trvá ještě 2–3 dny, než se vyčerpají zásoby glykogenu, teprve poté se zdrojem energie stávají ketony, které vzniknou při spalování tuků. Zdrojem energie tak již nejsou sacharidy, ale uložené tuky.
Co se smí jíst: maso, uzeniny, ryby – mořské i sladkovodní, mléčné výrobky – sýry, máslo, jogurty, mléko, vejce, proteinové nápoje, instantní bílkovinná strava, zelenina – ne sladká, některé ovoce – avokádo, citron, dále ořechy, semínka, panenské oleje, kvalitní čokoláda s alespoň 60 % kakaa (jen kousek jednou za čas).
Co se nesmí jíst: mouka i výrobky z ní (včetně celozrnných), obiloviny – pohanka, rýže, jáhly a další, sladká zelenina – mrkev, červená řepa, kukuřice, hrášek, brambory, některé luštěniny, ovoce, sladkosti – cukr, čokolády, sušenky, oplatky, bonbony a jiné, pochutiny – chipsy, slané tyčinky a podobně, káva, alkohol.
Ketonová dieta nemá vůbec přísná pravidla, množství není vůbec omezeno, takže jezte tak, aby vám to vyhovovalo a byli jste nasyceni. Nejezte ale velké množství bílkovin, raději se zaměřte na tuky.
Jídelníček
1. den
snídaně: kvalitní šunka, na kousky nakrájená paprika
svačina: bílý jogurt
oběd: rybí filety s kedlubnou
svačina: plnotučný tvaroh
večeře: bílý šmakoun, grilovaný lilek
2. den
snídaně: míchaná vejce, zeleninová obloha
svačina: celá okurka
oběd: přírodní steak se zeleninovou přílohou
svačina: sýr, šunka
večeře: uzená makrela
3. den
snídaně: vejce natvrdo, plátek slaniny, zelenina
svačina: celá paprika
oběd: polévka z dýně, losos na másle a salát z rukoly