Ketonů si naše tělo vytváří více typů – všechny z molekul acetyl-CoA. Některé jsou měřitelné z moči, některé z krve. Proces však prakticky vždy probíhá stejně. Prvotně se vytváří acetoacetát, z něj pak β-hydroxybutyrát a jako vedlejší produkt aceton. Pokud jednou s ketogenezí začnete, poznáte to časem sami na svém těle bez jakéhokoliv přesného měření. Do té doby se ale můžete spolehnout na několik metod, které jsou k dispozici.
Co je to ketóza
Ketóza je organismu přirozený biologický stav. Nastává, když se tělu ve stravě pravidelně dodává dostatečné množství proteinů (bílkovin) a zároveň je na minimum snížen příjem sacharidů a tuků. V ketóze se pak začínají tvořit „ketolátky“. Vznikají štěpením tukových tkání a mají schopnost plnohodnotně nahradit sacharidy, které jsou primárním zdrojem energie člověka.
V důsledku toho dochází k úbytku nejen podkožního tuku, ale také útrobního tuku, neboli viscerálního, který obklopuje důležité orgány. Snižuje se hladina cholesterolu v krvi a klesá produkce hormonu inzulinu, který štěpí cukry a vyvolává chuť na sladké. Ketózu neprovází hlad, chutě ani špatná nálada. Člověk se může cítit plný energie a místy mít až euforickou náladu. Ketóza je také skvělý detoxikační prostředek. Tělo totiž spaluje i usazené toxické látky, prostě vyloučí vše, co nepotřebuje. Do ketózy se organismus dostává v průměru po 2–3 dnech proteinové diety. Připravovat proteinovou dietu z běžných potravin je pro zdraví nevhodné a také časově náročné. Proto je tu proteinová dieta, jejíž základ představují speciální proteinová jídla.
Pokud je energetický výdej větší než příjem, vždy vzniká více ketolátek. Je to přirozený metabolický děj. Ke zvýšené tvorbě ketolátek dochází při nízkoenergetické dietě. Mezi takovéto diety patří i takzvané hyperproteinové, kdy je v jídelníčku vysoký podíl bílkovin a malý podíl sacharidů a tuků. Příjem bílkovin není ale nijak extrémní. Na obsah sacharidů se klade ještě větší důraz než na obsah tuků. Pokud dietu budete důsledně dodržovat, měření ketolátek není nijak důležité. Jestliže se rozhodnete ketózu měřit, první hodnotu je vhodné měřit již před zahájením režimu, abyste měli srovnání, pokud neabsolvujete běžné interní vyšetření. K nárůstu hodnot by mělo dojít již po 3 dnech diety.
Hlavním principem (příznaky) ketonové diety je výrazné navýšení množství potravin obsahujících bílkoviny a snížení sacharidů na 25 až 40 gramů denně. Sacharidové potraviny jsou v podstatě kompletně zakázané, zejména pečivo, těstoviny, brambory, rýže, ovoce i sladkosti. Neomezená je naopak konzumace masa, vysokotučných mléčných výrobků a některých méně sladkých druhů zeleniny.
Jak poznat, že u vás nastala ketóza? Dejte na své pocity. Měli byste zaznamenávat úbytek kilogramů a centimetrů na obvodech, příliv energie a žádný hlad. Může se stát, že vám několik dnů po sobě nezmizí ani jediný centimetr. Vaše tělo hubne ve vlnách, proto se neměřte každý den, ale pravidelně třeba jednou týdně.
Kdyby vás však pocit, že u vás ketóza neprobíhá, neopouštěl, můžete vyzkoušet diagnostické proužky pro analýzu moči (například KetoPhan), které koupíte v každé lékárně. Ketony se vyplavují do krve a moči a právě v nich je tedy možné je zjistit. Myslete ale na to, že hladina ketonů v moči v průběhu dne kolísá, takže výsledek nemusí být 100% přesný.
Diagnostické proužky navíc nepoznají všechny ketolátky, ale jen acetoacetát. Výsledek tak nemusí odpovídat ani množství ketonů v krvi. A množství ketonů v krvi a v moči rovněž nezávisí jen na rychlosti jejich tvorby, ale i na rychlosti jejich odbourávání. Pokud vám tedy proužek nezrůžoví, vůbec to nemusí znamenat, že nejste v ketóze. Mimo to intenzita zabarvení proužku a dokonce ani množství ketonů v krvi rychlost vašeho hubnutí neovlivní.
Nesprávná výživa – mnoho nevhodné a málo vhodné stravy, nadvýživa (přetížení organismu), příliš mnoho bílkovin, cukru, alkoholu, nikotinu, nasycených mastných kyselin, jedů z poživatin, insekticidy, pesticidy, herbicidy, potravinové přísady, konzervační barvicí přísady, chlór v pitné vodě
Stravovací návyky – nedostatečné žvýkání (podpora kyselinotvorného kvašení ve střevech)
Nerovnoměrný poměr kyselinotvorných a zásadotvorných potravin
Narušení střevní flóry – kvašení v tenkém střevě, zahnívání v tlustém střevě
Málo tekutin – stoupá koncentrace kyselých odpadů hlavně v tuku a v nervových a pojivových tkáních
Zátěžové situace – zloba a agrese, stres a nahromaděná duševní zátěž
Příčina překyselení našeho těla tedy často spočívá rovným dílem v naší potravě, stresu a v metabolických procesech. Prostřednictvím lymfatického systému zatěžuje ledviny, které jsou schopny vylučovat nadměrné množství kyselin jen krátkou dobu. Jakýkoliv stres také okyseluje. V souvislosti s okyselením je tak síť našich cév neustále narušována. Vzhledem k tomu, že zprostředkovává spojení mezi všemi buňkami v těle, rozšiřuje se poškození do celého těla.
Pro orientační přehled je dostačující jednoduché vyšetření pH moči: protože vylučování kyselin v průběhu dne kolísá dle příjmu potravy, je účelné provést srovnání denního profilu opakovaně během 3 až 4 dnů. Měření lze provést doma. K měření moči je vhodné používat pouze takzvané selektivní indikátorové papírky, protože měří mnohem přesněji než v lékárnách běžně prodávané univerzální papírky na měření moči. Selektivní mají podstatně bohatší stupnicí pH.
Při zjištění výrazně kyselé hodnoty je nezbytné provést odpovídající opatření k odkyselení, například příjem potravinových doplňků se zásaditým účinkem, zásadité koupele a především odpovídající změnu stravování.
Nejprve si sepište, jak na tom zdravotně jste – od A až po Z. Při odkyselení není cílem zhubnout, ale věřte, že hubnout budete automaticky.
2. krok
Druhým krokem je měření hodnoty pH. K tomu budete potřebovat lakmusové papírky na měření kyselosti – koupíte je v lékárně. Od pH nad 7 je vše zásadité, samotná „sedmička“ je neutrální. Co je pod touto hodnotou, je kyselé. Samozřejmě že papírky nejsou stoprocentní ukazatel, pokud byste chtěli vědět přesný stav kyselostního kvocientu, nechte si ho změřit v laboratoři. Hodnotu pH si měřte asi týden, dokud nezjistíte, jak na tom opravdu jste, ale nepanikařte. Hodnoty ráno, v poledne a večer jsou lehce kyselé, odpoledne zásadité. Pokud nejste překyselení, hodnoty ráno a v poledne by tedy měly být lehce v kyselé oblasti. Odpoledne by mělo vykazovat zásaditou hodnotu, večer můžete být zase lehce kyselí.
3. krok
Hodně pijte, rozhodně žádné bublinky, ideální je voda z přírodního pramene. Voda odstraňuje nedostatek kyslíku v těle a potřebujeme ji jako dopravní prostředek pro vyplavování kyselin. Navíc čistí tělo uvnitř i vně a rozhodně nás neokyselí.
4. krok
Zásobujte tělo minerály a vitamíny: Na trhu je celá řada minerálů v podobě doplňků, jen se poraďte. Přidejte do stravy také více zeleniny a ovoce, které jsou přirozeným zdrojem vitamínů a minerálů. Teprve vitamíny umožní transport minerálů k buňkám a jejich zpracování.
5. krok
Pryč s kyselinami. Jak? Díky ponožkám. Několik krystalků Alexandrovy soli (čistá kamenná sůl z Himálaje s vysokým obsahem minerálů) nasypte do nádoby s vodou a nechte přes noc rozpustit. Ráno bude roztok nasycený a večer si do něj můžete namočit bavlněné ponožky, které pak vyždímejte a natáhněte si na nohy. Přes ně si dejte ještě jedny, aby vám nebyla zima. Vlhkými ponožkami proniká himálajská sůl do kůže a pak do krve – zásobárny kyselin se pozvolna odbourávají, neboť minerály v soli na sebe vážou kyseliny a krev je póry v kůži vyloučí ven z těla.
6. krok
Zásadité koupele: Napusťte si vanu teplou vodou, vhoďte do ní jádrové mýdlo nebo jiné neutrální mýdlo a nechte ho rozpouštět tak dlouho, dokud nebude voda zkalená. Pak ho vyndejte. Když se utvoří mýdlový okraj, naprosto to stačí. S touto koupelí dosáhnete zásaditého prostředí a můžete se do ní namočit klidně na dvě hodiny. Nemělo by to být kratší dobu, tělo potřebuje čas na to, aby se povzbudil lymfodrenážní systém. Při koupeli si tělo vydrhněte každých pět až deset minut hrubou žínkou nebo kartáčem (směrem k srdci), tím rozproudíte lymfu a lépe se tak odvádějí toxiny z těla.
V naší poradně s názvem KETOZA JSMÍ SE JÍST CIBULE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
zajímalo by mne za se při ketonové dietě smí jíst cibule .
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Keto dieta je založena na omezení příjmu sacharidů. Cibule patří mezi potraviny s nízkým obsahem sacharidů a je tedy vhodná při ketóze. Tady je recept na cibulové kroužky (2 porce):
Ingredience
- velká žlutá cibule nakrájená na kolečka
- kokosová mouka 30 g
- 40 g parmazán, strouhaný
- špetka soli podle chuti
- jeden malý stroužek česneku
- špetka mletého černého pepře
- 1 vejce
- 125 ml kokosového oleje, rafinovaný, pokud nemilujete kokosovou chuť
Postup
Pokyny jsou pro 2 porce. Upravte podle potřeby.
Kokosový olej zahřejte na velké pánvi, na nízkou teplotu.
Zatímco se olej zahřívá, rozšlehejte vejce spolu s trochou kokosové mouky a špetkou soli. Rozšlehejte, dokud se ingredience nespojí. Potom nasypte zbytek všech suchých ingrediencí do středně velké mísy.
Pomocí vidličky každý cibulový kroužek důkladně navlhčete rozšlehaným vejcem, potom cibulový kroužek zvedněte a upusťte do moučné směsi. Lžičkou nahrňte mouku na celé kolečko a poté jemně přendejte kroužky na talíř.
Do pánve přidejte několik prstenů a mezi jednotlivými prsteny ponechte mezeru. Smažte asi 3–4 minuty na každou stranu, dokud není zlatohnědá, a poté vyjměte na talíř vystlaný papírovými ubrousky, aby vychladla. Pokračujte v tomto procesu, dokud není hotovo, a poté posypte solí podle chuti.
Tipy
Použití vidličky, kleští nebo špachtle usnadní jemný způsob, jak otočit cibulový kroužek bez narušení obalu.
Pokud nemáte rádi kokosový olej, můžete smažit na sádle nebo jiném tuku odolným proti vysokým teplotám.
Uvedený obal může být docela tlustý a tuhý, zjemnit ho můžete smetanou nebo vodou, a smícháním všech ingrediencí dohromady a vyrvořením konzistence jako těsto na palačinky. Poté do toho ponořte cibulové kroužky a jemně vložte do mírně zahřátého oleje.
Velmi levná, ale zároveň velmi nespolehlivá metoda je pomocí „ketoproužků“, které se dají zakoupit online nebo i v některých lékárnách. Vyjdou na pár korun a jediné, co je po vás požadováno, je kapka moči. Bohužel technologie použitá pro detekci ketonů nepatří (na rozdíl například od proužků na měření pH) mezi ty nejpřesnější.
Měření ketonů v krvi je velmi přesná, ale zároveň nejdražší metoda. Na (celosvětovém) trhu je několik producentů přístrojů, které vám velmi přesně změří množství ketonů v krvi, a to během několika sekund poté, co kapku krve na testovací proužek kápnete. Cena proužků se pohybuje v rozmezí 50 až 70 korun.
Měření ketonů v dechu je možné pomocí přístroje Ketonix, který si můžete pořídit za 110 dolarů (přibližně 2 400 Kč). Použití je velmi jednoduché, stačí připojit tester do USB portu počítače nebo na externí USB baterii, zhluboka se nadechnout a po dobu přibližně 15 sekund do testeru jednorázově vydechnout. Během několika sekund vám Ketonix na barevné stupnici ukáže, v jakém stavu ketogeneze se vaše tělo nachází.
Cyklická ketogenní dieta vychází ze starého učení a dietních postupů praktikovaných a propagovaných Dr. Atkinsonem. Jeho ideou bylo vyřadit ze stravy veškeré sacharidy a zároveň nesledovat příjem tuků. Jestliže máme v běžné stravě poměrově 55 % sacharidů, 25 % bílkovin a 20 % tuků, Atkinsonova dieta předpokládá absolutní vynechání sacharidů a příjem tuků a bílkovin na stejné energetické hladině. Tato dieta totiž způsobuje vyšší využívání tukových rezerv jako zdroje energie. Zhruba po dvou až třech dnech dochází k vyčerpání glykogenových rezerv, které si naše tělo schraňuje a obnovuje právě příjmem sacharidů. Namísto sacharidů (glykogenu) tedy musí přijít jiný zdroj energie. Právě nyní vstupují do hry tuky jako další velmi vydatný zdroj energie.
Při cyklické ketogenní dietě se využívají jako zdroj energie ketony – právě na jejich vyšší vyplavování v krevním řečišti se nabaluje název ketóza, který je velmi podobný stavu při lehké opilosti. Jako ketóza se tedy v biologii označuje stav organismu charakterizovaný zvýšenými hladinami ketolátek v krvi. Důvodem vzniku stavu je proces takzvané ketogeneze. Ketolátky se tvoří v játrech v situaci, kdy poklesnou zásoby glykogenu. Ketolátky acetacetát a ß-hydroxybutyrát jsou organismem využívány jako zdroj energie. Játra produkují ketony jako zdroj energie z volných mastných kyselin. Nadbytečné ketony jsou pro organismus toxické, musí být tedy vyloučeny z organismu. Cykličnost diety vám umožní naplno trénovat a zároveň shazovat tělesný tuk. Toto se děje ve vlnách. Je tedy potřeba střídat období ketózy s obdobím, kdy přijímáte vyšší množství sacharidů. Takzvaně cyklujete sacharidy, avšak ne tak jako u sacharidových vln. Zde je trvání jednotlivých úseků ve vzájemném nepoměru a vysokosacharidové dny opravdu slouží pouze pro změnu stravovacího režimu a znovuzískání síly, jde o chvilkové obnovení glykogenových rezerv. Povětšinou se vše děje v týdenním rytmu, tedy 5 dní držíte takzvanou „low carb“ fázi a další dva dny konzumujte vysoké množství sacharidů – fáze „carb up“.
Pokud má člověk několik dní velmi nízký příjem sacharidů, dostane se jeho organismus do stavu ketózy. Tento stav není nebezpečný, naopak je pro organismus přirozený. Při změně stravy z klasické sacharidové na tu s převahou tuků a bílkovin se v organismu zpočátku udržuje v krvi glukóza, mozek ještě ketony nespaluje, avšak tyto látky použije na syntézu lipidů v mozku. Glykogen se postupně vyčerpá ze svalů a po dvou dnech začíná mozek spalovat ketony a energie se bere z tukových zásob. Do ketózy je možné se dostat asi po dvou dnech (48 hodin), jestliže sacharidy nepřekročí za den 50 gramů, a to ve všech formách. Tento stav lze poznat nejen pomocí diagnostických proužků, ale i podle zápachu z úst (v ketóze je tedy nutné dbát na zvýšenou ústní hygienu), který je při ketóze charakteristický. Dalšími příznaky ketózy mohou být i pocity na zvracení či nevolnost. Diagnostické proužky je možné koupit v každé lékárně, slouží k rychlému zjištění, zda máte vyšší výskyt ketolátek v moči.
Při tomto stavu se rychle spalují tuky, které organismus čerpá místo energie ze sacharidů, proto ketózu využívají mnohé diety, mezi které patří i proteinová, Atkinsonova, počáteční fáze Dukanovy diety nebo diety ze South Beach. Jídelníček je tvořen převážně masem, rybami, mléčnými výrobky, vejci, oleji, semínky, ořechy a zeleninou. Na ketóze je založena také „pravěká dieta“ neboli paleodieta, která se často využívá k léčbě různých nemocí.
Ketóza a hubnutí závisí především na tom, co jíte. Potravinami doporučovanými odborníky při ketóze jsou: maso, ryby a vejce, sádlo, oleje, tučné mléčné výrobky, listová zelenina, nakládané fazolové lusky, houby, vlašské a lískové ořechy, mandle, avokádo, olivy, light nápoje. K nevhodným potravinám se řadí obecně cukr a škrob. V praxi to znamená žádné sladkosti a alkoholické nápoje kromě dia piva, žádné přílohy jako brambory, knedlíky, rýže, těstoviny, luštěniny (včetně arašídů) a žádné slazené nápoje ani sladké ovoce.
Pokud se rozhodnete pro hubnutí pomocí ketózy, bude po požadované redukci hmotnosti následovat fáze návratu, v níž se postupně do jídelníčku zařazují sacharidy. Tato fáze musí být pozvolná a musí vést ke zdravému racionálnímu stravování. Má zásadní význam pro úspěch diety a pro dlouhodobé udržení váhového úbytku.
Jako ketóza se v biologii označuje stav organismu charakterizovaný zvýšenými hladinami ketolátek v krvi. Důvodem vzniku stavu je proces ketogeneze. Ketolátky se tvoří v játrech v situaci, kdy poklesnou zásoby glykogenu. Ketolátky acetacetát a ß-hydroxybutyrát jsou organismem využívány jako zdroj energie. Ketogeneze, nesprávně ketogeneza, je označení procesu vzniku ketolátek. Ketolátky vznikají při nadměrném spalování tuků, které slouží k zisku energie. Dochází k tomu při nedostatku cukrů, například při hladovění, nebo při jejich špatném využití (u cukrovky).
Je zásadní rozlišovat mezi fyziologickou ketózou a patologickým stavem, který může ohrozit zdraví.
Fyziologická ketóza
Vzniká při omezení sacharidů, například při ketogenní dietě nebo krátkodobém hladovění. Tělo se adaptuje a ketony slouží jako zdroj energie. U zdravého člověka jsou hodnoty kontrolované a krevní pH zůstává stabilní.
častá u ketodiety
dočasná při půstu
organismus je schopen regulace
Diabetická ketoacidóza
Jedná se o závažný stav, typicky u diabetu 1. typu nebo špatně kompenzovaného diabetu 2. typu. Nedostatek inzulinu vede k masivní produkci ketonů a okyselení krve.
Aceton v dechu má typický sladko-chemický zápach připomínající ovoce nebo odlakovač.
Na rozdíl od běžného zápachu z úst přetrvává i po hygieně a často si ho všimne okolí. Pokud se objeví opakovaně nebo náhle bez zjevné příčiny, je to signál změny metabolismu. Praktický závěr je nepřehlížet tento zápach, zejména u diabetiků.
Je acetonový dech vždy známkou cukrovky?
Acetonový dech nemusí vždy znamenat cukrovku.
Může se objevit i při hladovění, nízkosacharidové dietě nebo při infekci. U nediabetika obvykle odezní po doplnění energie a tekutin. Praktický závěr je hodnotit acetonový dech vždy v kontextu celkového stavu.
Kdy je aceton v dechu nebezpečný?
Aceton v dechu je nebezpečný, pokud je spojen s dalšími příznaky.
Rizikové jsou zejména vysoké hodnoty cukru v krvi, zvracení, bolest břicha, hluboké dýchání a porucha vědomí. Tyto projevy mohou znamenat diabetickou ketoacidózu. Praktický závěr je v takové situaci okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.
Jaký je rozdíl mezi ketózou a ketoacidózou?
Ketóza a ketoacidóza nejsou totéž.
Ketóza je fyziologický stav při nedostatku sacharidů, zatímco diabetická ketoacidóza je akutní a život ohrožující komplikace diabetu. Rozdíl spočívá v hladině ketolátek, kyselosti krve a celkovém stavu pacienta. Praktický závěr je nepodceňovat rozdíl mezi dietním efektem a nemocí.
Může se aceton v dechu objevit u dětí?
Aceton v dechu u dětí je poměrně častý.
Vzniká zejména při horečce, zvracení nebo nedostatečném příjmu potravy. Dětský organismus přechází do ketózy rychleji než dospělý. Praktický závěr je dbát na dostatek tekutin a energie a sledovat celkový stav dítěte.
Jak mám postupovat, když ucítím acetonový dech u diabetika?
Postup při acetonu v dechu u diabetika musí být rychlý.
Je nutné okamžitě změřit hladinu cukru v krvi a ideálně i ketolátky. Pokud jsou hodnoty vysoké nebo se objevují další příznaky, je nutné kontaktovat lékaře nebo záchrannou službu. Praktický závěr je nečekat na spontánní zlepšení.
Může aceton v dechu vzniknout při hubnutí?
Aceton v dechu při hubnutí se může objevit.
Při výrazném omezení sacharidů tělo přechází na spalování tuků a vznikají ketolátky. Pokud se neobjevují další potíže a nejde o diabetika, bývá stav přechodný. Praktický závěr je hubnout rozumně a sledovat reakce těla.
Jak zabránit nebezpečnému vzniku acetonu v dechu?
Prevence acetonu v dechu spočívá v dobré kompenzaci metabolismu.
U diabetiků je klíčová pravidelná kontrola glykémie, dodržování léčby a včasná reakce na infekce. U dětí a nediabetiků je důležitý dostatečný příjem energie a tekutin. Praktický závěr je nepodceňovat varovné signály těla.
Adolf Pleskač radí na všemožné neduhy byliny v různých formách, přičemž klade důraz na odkyselení organismu a očistu těla. Když se v těle objeví nějaký problém, je možné, že došlo k překyselení organismu, což není dobré, neboť to může vyvolat i ty nejhorší choroby, např. rakovinu, artritidu. Pleskač proto doporučuje pořídit si lakmusové papírky (v lékárně) a změřit si v moči své pH (jeho hodnota se má pohybovat od 7,35 do 7,4). Na odkyselení doporučuje půlhodinovou koupel nohou v lavoru, kdy se do 1/2 l vody (přesná teplota vody není stanovena, koupel musí být člověku jednoduše příjemná) vysype 1 sáček sody. Dále pan Pleskač doporučuje vysypat oprané pyžamo sodou a poté se v něm jednu noc vyspat. Na překyselení rovněž radí pití citronové vody, která působí zásaditě, či konzumaci šťávy z červené řepy (pokud možno ze syrové). Dobrá je i nastrouhaná syrová červená řepa smíchaná s bílým jogurtem a doplněná celozrnným pečivem.
Kromě toho je vhodná i konzumace lněného semínka, beta-karotenu, všech bylinkových čajů, jež jsou zásadité, a brokolice (nejlépe syrové nebo dělané jen v páře).
Výborné jsou i jeho Vilcacora kapky obsahující kočičí dráp ( Uňa de gato, Uncaria tomentosa). Tato bylina má silné imunostimulační, regenerační a antioxidační vlastnosti. Chrání organismus před nepříznivými vlivy prostředí a umožňuje mu se s nimi vypořádat.
Počátky vilcacory jako léčivé rostliny spadají přibližně do doby před 2 000 let. Po mnoho století se udržovala tradice jejího používání především u domorodých kmenů pocházejících z oblasti dnešního Peru, i když oblast rozšíření je poměrně rozsáhlá. Moderní historie užívání vilcacory však začíná teprve v 60. letech 20. století. Od té doby známe první etnofarmakologické způsoby užití a tehdy proběhlo první stanovení obsahu aktivních látek. K první komplexní studii druhu, která měla za následek prodej prvních extraktů z vilcacory, a to v Rakousku a SRN, došlo teprve na počátku 70. let. Rychle se šířící zvěsti o jejím téměř zázračném působení podnítily zájem o tuto rostlinu u farmaceutických firem po celém světě. V USA zaregistrovali několik patentů týkajících se extrakce řady alkaloidů a jejich imunostimulační aktivity. V roce 1994 uspořádala Světová zdravotnická organizace (WHO) první mezinárodní konferenci zaměře
Mezi nejčastější příčinu výskytu krve v moči u dítěte patří zánět močových cest. Samozřejmě krev v moči se může vyskytnout i při úrazu nebo jiném závažném onemocnění.
Znakem infekcí močových cest je výskyt klinicky významného množství bakterií v moči. Většina těchto infekcí je způsobená jediným patogenem, proto nález dvou či několika mikroorganismů v moči obvykle svědčí o kontaminaci. Za významnou bakteriurii (infekci močových cest) se považuje počet 105 a víc bakterií v 1 mililitru moči. Nejčastěji je původcem infekce tyčinková bakterie Escherichia coli (velmi často jen zkráceně E. coli). Žije v tlustém střevě a na pokožce kolem konečníku. Je jedním z nejdůležitějších zástupců střevní mikroflóry a její přítomnost je nezbytná pro správný průběh trávicích procesů ve střevě. Některé vzácnější kmeny E. coli jsou nebo za určitých okolností mohou být patogenní. Mohou tak způsobit různé zánětlivé stavy. Mezi ostatní původce infekcí močových cest patří enterobakterie, které se často vyskytují u pacientů s malformacemi močového systému.
Potvrzení diagnózy je založeno na přítomnosti klinických příznaků, laboratorních ukazatelích a pozitivitě močového nálezu: přítomnost krve, bílkovin, leukocytů a bakterií v moči. Proto dříve, než se stanoví diagnóza, je nutné odebrat a vyšetřit moč. Pro tento účel se používají sterilní zkumavky. Správný postup, který by měli rodiče zachovávat je, že je potřeba dítěti důkladně očistit vnější genitálie a do zkumavky odebrat moč ze středního proudu. Nejvhodnější je ranní moč (což ale není podmínkou), přičemž je důležité ji co nejrychleji odevzdat k vyšetření. Při déletrvající prodlevě se mohou bakterie ve vzorku pomnožit, čímž dochází ke zkreslení výsledku. Maminky často u malých dětí upřednostňují odběr moči do sáčků. Tato metoda je sice technicky jednodušší, ale je poměrně málo spolehlivá. Až 85 % nálezů ze sáčků totiž přináší falešně pozitivní výsledek. Odběr moči pomocí sáčků se používá jen na screeningové vyšetření, není vhodné takto zachycenou moč posílat na kultivační vyšetření.
Z odebraných vzorků se infekce močových cest určuje testačními papírky a podrobnějším mikroskopickým vyšetřením. Dnes již i u nás mají někteří praktičtí dětští lékaři ve svých ordinacích přesné močové analyzátory, které vyhodnotí až jedenáct močových parametrů během několika minut. Výsledek kultivačního vyšetření moči bývá obvykle znám v průběhu 24–48 hodin.
Podle lokalizace zánětu lze infekce dělit na:
infekce dolních močových cest (cystitida) – zánět postihuje močový měchýř a močovou trubici;
infekce horních močových cest (pyelonefritida) – zánět postihuje močovody a ledviny.
Klinické příznaky souvisí jak s místem, kde se zánět nachází, tak především s věkem dítěte.