Meziobratlová ploténka je pružný, vazivově chrupavčitý útvar, který spojuje obratlová těla dvou sousedních obratlů v oblasti mezi druhým krčním obratlem a křížovou kostí. Tvoří tak chrupavčitý kloub (synchondrózu) mezi těly obratlů. Mezi lebkou a prvním krčním obratlem a mezi prvním a druhým krčním obratlem nejsou žádné meziobratlové ploténky. Lidská páteř má 23 meziobratlových plotének. Tvoří asi 25 procent celkové délky páteře. Jeho výška a základna se zvyšuje směrem ke křížové kosti.
Pokud dojde během růstu k narušení krycích plotének, může materiál z meziobratlové ploténky proniknout do spongiózy obratlového těla (Schmorlovy uzly u Scheuermannovy choroby). Od 30. roku věku vedou degenerativní procesy ke změnám složení matrice a tím ke snížení zadržování vody. To má za následek praskliny a trhliny, které pod tlakem mohou vést k vyboulení nebo dokonce k průchodu materiálu z želatinového jádra skrz vláknitý kroužek (anulus fibrosus). Toto je známé jako protruze disku nebo herniace disku. Opotřebení meziobratlového disku vede k reaktivním změnám v kostní tkáni přilehlých obratlů (intervertebrální osteochondróza a spondylosis deformans).
Degenerace disku L5 S1
Označení L5–S1 označuje meziobratlovou ploténku mezi pátým bederním obratlem (L5) a prvním křížovým obratlem (S1).
Jde o nejníže uložený disk v bederní páteři, který nese největší mechanickou zátěž.
Degenerace disku znamená, že se ploténka postupně opotřebovává a ztrácí svou pružnost a výšku. To může vést k bolestem zad, ztuhlosti a někdy i k útlaku nervů (např. „ischias“ – bolest do nohy).
Jak vzniká
Stárnutí – přirozený proces opotřebení disku.
Dlouhodobé přetěžování (těžká práce, špatné držení těla, vibrace).
Úraz, mikrotraumata nebo genetická predispozice.
Nedostatečné prokrvení disku – výživa se stářím zhoršuje.
Co se děje v disku
Ztrácí vodu → snižuje se výška a pružnost.
Dochází k trhlinám ve vazivovém prstenci (anulus fibrosus).
Může se vytvořit výhřez (hernia disku), který tlačí na nervové kořeny.
Objevují se bolesti zad nebo vystřelování do končetiny (nejčastěji do pravé nebo levé nohy).
Příznaky
Bolest v dolní části zad.
Bolest vystřelující do hýždě nebo nohy (ischias).
Mravenčení, necitlivost, slabost v noze.
Zhoršení při delším sezení, ohýbání nebo zvedání.
Diagnostika
MRI (magnetická rezonance) – ukáže stupeň degenerace, výšku disku a případný výhřez.
RTG – zobrazí snížení meziobratlového prostoru.
Neurologické vyšetření – test reflexů, citlivosti, síly svalů.
Vystřelující bolest v ruce může pramenit z různých problémů, včetně komprese nervů, zranění nebo artritidy. Syndrom karpálního tunelu, častá příčina, zahrnuje kompresi středového nervu v zápěstí. Dalšími možnostmi jsou cervikální radikulopatie (komprese nervů v krku), periferní neuropatie nebo zranění, jako jsou zlomeniny nebo podvrtnutí. Pokud je bolest silná, doprovázena dalšími příznaky, jako je necitlivost, nebo se nezlepšuje ani domácí péči, je nejlepší poradit se s lékařem.
Možné příčiny vystřelující bolesti v ruce
Syndrom karpálního tunelu
K němu dochází, když je středový nerv v zápěstí stlačen, což vede k bolesti, brnění a necitlivosti v ruce a prstech, zejména palce, ukazováčku a prostředníčku.
Cervikální radikulopatie
Komprese nervů v krku může vyzařovat bolest dolů do paže a do ruky, což může způsobit vystřelující nebo bodavé pocity.
Periferní neuropatie
Poškození nervů v končetinách může způsobit vystřelující bolest, brnění a necitlivost v rukou a prstech.
Poranění rukou
Pády, sportovní zranění nebo jiné nárazy mohou vést k podvrtnutí, natažení nebo zlomeninám, což způsobuje bolest, která může zahrnovat i vystřelující pocity.
Artróza
Osteoartritida a revmatoidní artritida mohou způsobit zánět kloubů a bolest v rukou, což může vést k vystřelující bolesti.
Syndrom tenisového loktu
Tento stav zahrnuje kompresi ulnárního nervu v lokti, což může způsobit necitlivost a bolest, která vystřeluje do malíčku a prsteníčku.
Kdy navštívit lékaře
Silná bolest, která vystřeluje do ruky a nezlepšuje se domácí péčí.
Necitlivost nebo ztráta citlivosti v ruce nebo prstech.
Bolest, která vystřeluje i do jiných oblastí, jako je krk nebo záda.
Deformace, otok nebo změna barvy ruky.
Neschopnost pohnout rukou nebo prsty.
Příznaky, které přetrvávají nebo se zhoršují i přes domácí léčbu.
Domácí péče o bolest rukou:
Odpočinek: Vyhněte se činnostem, které bolest zhoršují.
Led: Přikládejte ledové obklady (zabalené v ručníku) na 15–20 minut, několikrát denně, ke zmírnění otoku a bolesti.
Volně prodejné léky proti bolesti: Ibuprofen nebo paracetamol mohou pomoci zvládnout bolest a zánět.
Dlaha: Nošení zápěstní dlahy, zejména v noci, může pomoci stabilizovat zápěstí a snížit tlak na nervy.
Jemná cvičení: Jemný pohyb ruky a zápěstí může pomoci udržet flexibilitu.
Segment L5 S1 je nejvíce zatěžovanou částí bederní páteře, a proto zde dochází k výhřezu ploténky velmi často. Cílem cvičení je snížit tlak na disk a posílit svaly, které páteř stabilizují.
Zásadní roli hraje aktivace hlubokého stabilizačního systému, zejména břišních a zádových svalů. Cviky musí být prováděny pomalu a s kontrolou dechu.
Pravidelnost je klíčem k úspěchu – krátké, ale časté cvičení má větší efekt než nárazová zátěž.
Syndrom tarzálního tunelu vzniká jako následek komprese tibiálního nervu při průchodu tarzálním tunelem. Tento tunel se nachází podél vnitřní strany nohy za vnitřním kotníkem. Tímto tunelem prochází spolu s nervem také artérie a žíla, stejně jako šlachy svalů. Uvnitř tunelu se nerv dělí na 3 části, přičemž jedna pokračuje k patě a další dvě pokračují na spodní stranu nohy.
Příčiny: Většinou je obtížné určit přesnou příčinu syndromu tarzálního tunelu (TTS). Jednou z příčin mohou být cysty, nádory, kostní ostruhy, záněty šlach, vymknutý kotník či křečové žíly. Častěji se TTS vyskytuje u mladých aktivních lidí.
Příznaky: Bolest kolem kotníků a prstů, brnění kolem kotníků a prstů, otoky nohou, bolestivé pálení, znecitlivění, bolest se zhoršuje při stání či s aktivitou, pocity teplých nebo naopak studených nohou, mravenčení, omezení hybnosti. Horší v noci. Většinou postihují jen jednu nohu.
Léčba: Léčba obvykle zahrnuje klidový režim, manipulační techniky, posílení svalů, aplikaci kortikosteroidů či analgetik. Pokud je tato konzervativní léčba neúčinná, je nutné přistoupit k chirurgickému řešení. Tento zákrok je poměrně rizikový vzhledem k množství struktur, které tímto tunelem procházejí.
Způsoby léčby lymfedému zahrnují kompresi (obvykle vícevrstvé obvazy), manuální lymfodrenáž (MLD), pohybové cvičení. Manuální lymfodrenáž je lehká masážní terapeutická technika, při které se masáž provádí v určitých směrech na základě struktury lymfatického systému. To pomáhá odtoku lymfy přes správné kanály. Léčba zahrnuje také péči o pleť, aby se zabránilo poranění, infekci a rozpadu kůže, stejně jako lehké cvičení a pohybové programy. Cvičení by mělo být pečlivě navrženo lékařem a fyzioterapeutem. Vše by mělo pomoci k odvodnění, aniž by to vedlo k otokům, které by mohly zhoršit váš zdravotní stav. Dále se doporučuje nosit kompresní punčochy v postižených oblastech nebo využit pneumatické komprese s čerpadlem. Váš lékař a fyzioterapeut rozhodnou, které metody komprese jsou nejlepší.
Operace se používá pouze v některých případech, ale výsledek je omezený. Chirurg musí mít hodně zkušeností s tímto typem postupu. Po operaci proběhne následná fyzická terapie ke snížení lymfedému. Mezi možné typy operací patří: liposukce, odstranění abnormální lymfatické tkáně, transplantace normálních lymfatických tkání v oblastech s abnormální lymfatickou drenáží, tyto zákroky jsou méně časté. Nejčastějším výkonem při abnormální lymfatické tkáni je náhrada pomocí žilních štěpů. Tyto postupy jsou obvykle úspěšné, i když jsou často prováděny experimentálně.
Lymfedém je chronické onemocnění, které obvykle vyžaduje celoživotní léčení. V některých případech se lymfedém časem zmenší. Nicméně některé otoky jsou obvykle trvalé. Pokud se u vás objeví otok paží, nohou nebo lymfatických uzlin, navštivte svého ošetřujícího lékaře.
Poranění pohybového aparátu je velice časté u sportovních aktivit. Avšak i prostá pohybová aktivita, jako je chůze, může způsobit bolestivý úraz, podvrtnutí, výron či pohmoždění, které v důsledku omezí běžné každodenní aktivity a mohou mít za následek otok. Otoky se po úrazu objevují zcela běžně.
Lymfedém
Lymfatickými příčinami otoků (lymfoedém) jsou primární, vrozený lymfedém, sem patří i lymphedema praecox – objevuje se více u mladých žen, je často spojený s příznakem komprese žilního systému. Sekundární lymfedém vzniká následkem dlouhodobé žilní nedostatečnosti, při nádorovém onemocnění, po ozáření, při alergii, infekci (cizopasníci), po chirurgickém výkonu v oblasti pánve či po svalovém ochrnutí. Na rozdíl od žilního onemocnění je lymfatický otok obyčejně nebolestivý. Lymfedém je pevný až gumovitý a velice pomalu se zmenšuje bez intenzivní léčby. Pokud se částečně zmenšuje, pak při elevaci (zvednutí) končetiny v noci. Otok je při chronické žilní nedostatečnosti měkký, později se může stát tuhým a je spojen se sekundárními barevnými změnami, kožními záněty, vředy a varixy – křečovými žilami.
Žilní nedostatečnost
Žilní příčiny otoků jsou postflebitický (pozánětlivý) stav, uzávěr nebo ztížený průtok krve hlubokým žilním systémem postižené končetiny, zevní komprese žil způsobená například nádorem, úrazem, dále hojení pooperačních ran. Při chronické žilní nedostatečnosti je otok vyvolán především abnormálně vysokou filtrací tekutin způsobenou přetlakem krve v nejdrobnějších žilách končetiny.
Infekce
Při dlouhodobém trvání lymfedému dochází k opakovaným zánětům lymfatických cév, až k flegmonám (neohraničený hnisavý zánět). Lymfedém však může vzniknout i na končetině s postflebitickým žilním onemocněním a obě onemocnění se tak při déletrvajícím průběhu často kombinují. Přesné rozlišení, zda se jedná o otok žilního, nebo lymfatického původu, tak není často možné jen z klinického vyšetření.
Krevní sraženiny
Krevní sraženina, která se zformuje v cévě nebo srdci, se označuje jako trombus. Krevní sraženina, která se přesune do jiné části těla, se nazývá embolus a tento stav se označuje jako embolie. Sraženiny se mohou přilepit na cévu a částečně nebo úplně zablokovat průtok krve. V případě, že céva v důsledku krevní sraženiny zduří, jde o zánět žil (flebitida). Toto ucpání zamezí tomu, aby se do tkání v daném místě dostalo obvyklé množství krve a kyslíku, a tak může dojít k poškození tkáně.
Smíchejte po 10 g meduňky lékařské, kořene lopuchu plstnatého, kořene pýru plazivého, listu kopřivy dvoudomé a 5 g listu ořešáku královského: 1 čajovou lžičku směsi přelijte 200 ml studené vody. Nechte odstát 2 hodiny, potom ohřejte k bodu varu, 1 minutu vařte, 15 minut vyluhujte a sceďte. Pijte 2–3 šálky denně. Směs má uklidňující účinek.
Nebo se připravte směs 30 g kořene proskurníku lékařského a 30 g kořene kostivalu lékařského: 2 čajové lžičky směsi večer přelijte 3 šálky studené vody. Nechte přes noc macerovat. Ráno přiveďte k varu, ale nevařte. Půl hodiny luhujte, poté sceďte. Pijte před každým jídlem půl šálku.
Obklady na opar:
Postižené místo ochlazujte ledem. Lze také zmrazit použitý sáček zeleného čaje v mrazáku a pak ho přikládat na opar. Na zmírnění bolesti u pásového oparu můžete opar polévat silným nálevem ze zeleného čaje. Nechte zaschnout a pak přetřete tekutým pudrem nebo mastí.
Na postižené místo přiložte plátky ze stroužků česneku. Česnek působí proti virům. Užívejte jej i vnitřně.
Lékořice lysá hubí virus způsobující opar. Posypání práškem z kořene lékořice by mělo hojení oparů urychlit.
Yzop lékařský zabraňuje růstu viru oparu na rtech nebo pohlavních orgánech. Na obklad použijte 30 g sušeného yzopu, přelijte 0,5 l vroucí vody, 15 minut vyluhujte, sceďte a nechte vychladnout. Do nálevu namočte čistou látku a přiložte na opar.
Smíchejte 50 g kořene proskurníku lékařského a 25 g semene lnu setého. Směs dejte do 0,5 l vroucí vody a povařte 2 minuty. Nechte vychladnout a sceďte. Svědivá místa jemně potírejte vatou namočenou v odvaru.
Listy podbělu lékařského působí příjemně chladivě. Naklepejte list střenkou nože, aby se uvolnila šťáva, a přiložte ho na opar. Po hodině vyměňte.
Mazání a masti na opar:
Opary potírejte mastí z měsíčku lékařského. Ve vodní lázni rozpusťte 100 g čerstvého vepřového sádla a přidejte 5 g měsíčkového květu. Vyjměte z vodní lázně a nechte pět dnů přikryté vyluhovat, dokud se sádlo nezbarví oranžově. Směs znovu zahřejte na vodní lázni, až sádlo zkapalní a květy měsíčku klesnou ke dnu. Přefiltrujte přes jemný filtr a přelijte do kelímku s víčkem. Skladujete v chladničce.
Stejně můžete připravit i mast z meduňky lékařské, která obsahuje rostlinnou antivirovou látku a působí příznivě na opary.
Opar potírejte zubní pastou.
Pokud se chcete zbavit oparu rychle, postižená místa na ústech potřete ušním mazem (cerumenem). Opar vyschne v průběhu jednoho dne. Začněte hned při prvních příznacích.
Nemoc se většinou začíná projevovat v nepravidelných intervalech, mezi 20.–30. rokem života. Zpravidla začíná bolestmi v kříži. Ty bývají nejvýraznější v noci, po celkovém zklidnění. Bolesti mohou vystřelovat až k hýždím či spodní straně stehenních svalů. Mohou se objevit i bolesti pat. Někdy nemoc člověka vzbudí, přinutí vstát a ulevit bolestem lehkým rozcvičením páteře. Bolesti v oblasti hrudní páteře se projevují omezením rozsahu dýchacích pohybů. Většina nemocných se proto uchyluje k úlevnému dýchání bránicí do břicha. Mohou se projevit i příznaky celkového zánětu – teploty, pocení, únava. Vzdálenost mezi trny L4 a S1 obratlů se při předklonu zvětší jen nepatrně – páteř se málo rozvíjí (tzv. Schoberovo znamení). Páteř tuhne kvůli změnám v meziobratlových kloubech, které srůstají. Později osifikují vazy podél páteře a klouby mezi žebry a obratli. Konečným stádiem je tzv. bambusová páteř – páteř je ztuhlá v pevný kostěný útvar (bývá ztuhlá v kyfóze). Nelze rozeznat jednotlivé obrysy obratlů.
Lék Undestor není v České republice od 1. 2. 2016 k dostání v žádné lékárně a je přerušeno i uvádění léčivého přípravku na trh.
Undestor totiž patří do skupiny léků obsahující látky ze skupin S1 – anabolické látky, které nelze pro léčbu registrovaných sportovců použít vůbec! Seznam léků, mezi které patří i Undestor, je vydáván jako pomůcka lékařům pro léčení sportovců na základě ustanovení Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu. Podle této Směrnice jsou registrovaní sportovci povinni při užívání léků dodržovat určitá omezení. Lékař, který ví, že léčí sportovce, by měl zvolit alternativní léčbu bez zakázaných látek. Respektování těchto omezení lékařem i ostatními funkcionáři je v zájmu sportovce, který dobrovolně přistoupil na dodržování pravidel daného sportu. Tím se též zřekl nepatrné části lékařského tajemství, tedy hlášení léků orgánům ADV ČR (při dopingové kontrole do protokolu 7 dní zpětně a ve výjimečných případech je oprávněn předem žádat o terapeutickou výjimku).
McKenzie metoda patří mezi nejznámější a nejčastěji doporučované postupy při potížích s páteří, zejména pokud je přítomna vyhřezlá ploténka. Jejím základem jsou opakované pohyby, které mají za cíl přesunout vyhřezlý disk zpět do centrální polohy.
Typickým rysem je sledování reakce těla na konkrétní pohyb. Pokud se bolest postupně „stahuje“ zpět do zad a ustupuje z končetiny, jde o pozitivní signál. Právě tento princip dělá z McKenzie metody velmi účinný nástroj.
Nejčastěji se využívají záklony vleže (tzv. press-up), které jsou vhodné zejména pro vyhřezlou ploténku v oblasti L5 S1. Cviky je nutné provádět pomalu, plynule a bez prudkých pohybů.
Fyzioterapeuti doporučují, aby pacienti sledovali odborná videa nebo pracovali s certifikovaným terapeutem, protože chybná technika může potíže zhoršit.
Vyhřezlá ploténka vzniká tehdy, když se meziobratlový disk posune mimo svou fyziologickou polohu a začne dráždit nervové struktury. Nejčastěji se tento problém objevuje v bederní oblasti, zejména v segmentu L5 S1, kde je páteř vystavena největšímu zatížení.
Typickým projevem je bolest v bedrech, která může vystřelovat do hýždě, stehna nebo až do lýtka. Často se přidává brnění, snížená citlivost nebo svalová slabost. Pacienti popisují ztuhlost, obtížné narovnání a bolest při delším sezení.
Dříve se doporučoval dlouhodobý klid na lůžku, dnes se však ví, že řízený pohyb je klíčem k úspěchu. Správně vedené cvičení podporuje hojení, zlepšuje výživu plotének a snižuje tlak na nervové kořeny.
Důležité je rozlišit akutní a chronickou fázi potíží. V akutní fázi je cílem úleva od bolesti, v další fázi pak postupné posilování a stabilizace páteře.
Většina pacientů s onemocněním vyhřezlé ploténky je úspěšně léčená konzervativně, tedy bez nutnosti podstoupit operaci, přičemž dochází ke svému praktickému lékaři či neurologovi. Páteř je znehybněna, je nařízen klid a zákaz zvedání těžkých břemen. Pomáhá teplo, léky proti bolesti, léky proti svalovým křečím. Léčba trvá několik týdnů, je také nutná pomalá a šetrná rehabilitace (cvičení). Pokud se stav nelepší a bolesti přetrvávají, je třeba přistoupit k léčbě operační. V tomto případě je lékařem odstraněna vyhřezlá ploténka, která utlačuje nervy. Opět následuje rehabilitace.
Povrch kořene a krčku je kryt tenkou vrstvou zubního cementu (substantia ossea). Zubní cement je nažloutlý materiál tvořený z 62 % anorganickými solemi (hydroxylapatit), z 28 % organickými látkami a 12 % vody. Rozlišujeme primární a sekundární cement. Primární se nachází podél celého kořene, sekundární hlavně v nejspodnější oblasti kořene. Zubní cement je tvrdý a drsný.
Funkce
Zubní cement chrání krček a povrch kořene. Na krčku je tenká vrstva, na kořenech je tlustá vrstva. Cement patří mezi tvrdé zubní tkáně. Má podobnou stavbu jako kost, ale na rozdíl od kosti není prostoupen cévami. Není tak tvrdý jako dentin, ale je tvrdší než kost. Patří k závěsnému aparátu zubu, protože se do něj upínají vlákna, která spojují zub s kostí a pružně jej uchycují v zubním lůžku. Závěsný aparát zubu je tkáň, která obklopuje zub a upevňuje ho v kosti. Bývá označován také jako parodont. Je tvořen dásní, zubním cementem, kostěným zubním lůžkem, ozubicí a dásňovým žlábkem.
Nejčastější problémy a jejich řešení
S věkem zuby přirozeně tmavnou, zubní dřeň je nahrazována zubovinou.
Kaz cementu
Kaz cementu vzniká v případě, že dojde k ustoupení dásně a tím k odhalení kořene zubu. Kaz se tvoří podobně jako u skloviny. Nejdříve dojde k místní demineralizaci, poté cement reaguje na vznikající zubní kaz tvorbou tenké, na minerální látky bohaté vrstvičky, pod kterou leží oslabená demineralizovaná vrstva, ze které se uvolnilo až 50 % minerálních látek. Kaz se v cementu šíří spíše do plochy než do hloubky. Poměrně často se šíří cirkulárně kolem zubu. Pokud je vznikající zubní kaz objeven včas, může být vyléčen remineralizací, stejně jako zubní kaz vznikající ve sklovině.
Epikondylární páska je léčebná pomůcka, která slouží jako podpůrná terapie při různých onemocněních, nejvíce však při epikondylitidě (viz níže). Epikondylární páska je opatřena komfortní tlakovou pelotou s možností individuálního nastavení komprese v oblasti předloktí. Používá se například při entezopatii v oblasti lokte, což je takzvaný tenisový a oštěpařský loket. Velikost pásky je univerzální.
Na čerstvé poranění s modřinou pomáhá včasná komprese (stlačování) a chlazení, nejlépe ledem přes plátěný sáček či oblečení, aby nedošlo k poškození kůže přímým působením chladu. Mezi přírodní zdroje rutinu patří zejména pohanka, dále otruby, ovesné vločky, luštěniny, chřest, ořechy, slupky jablek a rajčat, citrusy, listová zelenina, květy černého bezu nebo zelený čaj.