KOMPRESE TIBIÁLNÍHO NERVU je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Pokud se objeví bolest paty, tak se projevuje při každodenní činnosti, jako je chůze, běh, a dokonce i při spánku. Bolest paty je vcelku běžný problém. Patní kost je největší kost v noze pohlcující většinu nárazů při chůzi a běhu, takže není divu, že nás pata bolí. Bolest se obvykle projevuje v zadní části paty nebo pod ní, a skutečně může mít vliv na každodenní život. Ve většině případů se bolesti paty vyvíjejí postupně v průběhu času, ale občas mohou být důsledkem úrazu.
Kompresetibiálníhonervu
Syndrom tarzálního tunelu vzniká jako následek kompresetibiálníhonervu při průchodu tarzálním tunelem. Tento tunel se nachází podél vnitřní strany nohy za vnitřním kotníkem. Tímto tunelem prochází spolu s nervem také artérie a žíla, stejně jako šlachy svalů. Uvnitř tunelu se nerv dělí na 3 části, přičemž jedna pokračuje k patě a další dvě pokračují na spodní stranu nohy.
Příčiny: Většinou je obtížné určit přesnou příčinu syndromu tarzálního tunelu (TTS). Jednou z příčin mohou být cysty, nádory, kostní ostruhy, záněty šlach, vymknutý kotník či křečové žíly. Častěji se TTS vyskytuje u mladých aktivních lidí.
Příznaky: Bolest kolem kotníků a prstů, brnění kolem kotníků a prstů, otoky nohou, bolestivé pálení, znecitlivění, bolest se zhoršuje při stání či s aktivitou, pocity teplých nebo naopak studených nohou, mravenčení, omezení hybnosti. Horší v noci. Většinou postihují jen jednu nohu.
Léčba: Léčba obvykle zahrnuje klidový režim, manipulační techniky, posílení svalů, aplikaci kortikosteroidů či analgetik. Pokud je tato konzervativní léčba neúčinná, je nutné přistoupit k chirurgickému řešení. Tento zákrok je poměrně rizikový vzhledem k množství struktur, které tímto tunelem procházejí.
V naší poradně s názvem BOLEST PAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobry den, bolí me obe paty na rentgenu me nic nenasly bolest je jako kdyz mam v patach jehlicky masticky nepomahaji prosim o radu dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Váš problém se jmenuje syndrom tarsálního tunelu. Jde o kompresi tibiálníhonervu v místě, kde prochází tarzálním tunelem na vnitřní straně kotníku. Příčinou může být cokoliv co zužuje prostor v tarzálním tunelu, tedy například otoky, cysty, uzliny, artritida, růst nezhoubných nádorů nebo ploché nohy. Projevuje se to především bolestí paty, která se může dále šířit. Pak také je to pocit píchání jehliček uvnitř paty necitlivost a mravenčení na vnitřní straně chodidla a paty, teplými a studenými pocity v nohou. Horší to bývá v noci. Obvykle nemoc postihuje jen jednu nohu. Léčba býva odpočinek, protizánětlivé léky, cvičení, speciální bota a další protetika, steroidní injekce, chirurgie. Přesné určení léčby závisí na příčině útisku v tunelu. Budete muset navštívit neurologa, který vyšetří celou oblast a zvolí další postup. Poté ve spolupráci s ortopedem budete pracovat na vyléčení.
Vystřelující bolest v ruce může pramenit z různých problémů, včetně komprese nervů, zranění nebo artritidy. Syndrom karpálního tunelu, častá příčina, zahrnuje kompresi středového nervu v zápěstí. Dalšími možnostmi jsou cervikální radikulopatie (komprese nervů v krku), periferní neuropatie nebo zranění, jako jsou zlomeniny nebo podvrtnutí. Pokud je bolest silná, doprovázena dalšími příznaky, jako je necitlivost, nebo se nezlepšuje ani domácí péči, je nejlepší poradit se s lékařem.
Možné příčiny vystřelující bolesti v ruce
Syndrom karpálního tunelu
K němu dochází, když je středový nerv v zápěstí stlačen, což vede k bolesti, brnění a necitlivosti v ruce a prstech, zejména palce, ukazováčku a prostředníčku.
Cervikální radikulopatie
Komprese nervů v krku může vyzařovat bolest dolů do paže a do ruky, což může způsobit vystřelující nebo bodavé pocity.
Periferní neuropatie
Poškození nervů v končetinách může způsobit vystřelující bolest, brnění a necitlivost v rukou a prstech.
Poranění rukou
Pády, sportovní zranění nebo jiné nárazy mohou vést k podvrtnutí, natažení nebo zlomeninám, což způsobuje bolest, která může zahrnovat i vystřelující pocity.
Artróza
Osteoartritida a revmatoidní artritida mohou způsobit zánět kloubů a bolest v rukou, což může vést k vystřelující bolesti.
Syndrom tenisového loktu
Tento stav zahrnuje kompresi ulnárního nervu v lokti, což může způsobit necitlivost a bolest, která vystřeluje do malíčku a prsteníčku.
Kdy navštívit lékaře
Silná bolest, která vystřeluje do ruky a nezlepšuje se domácí péčí.
Necitlivost nebo ztráta citlivosti v ruce nebo prstech.
Bolest, která vystřeluje i do jiných oblastí, jako je krk nebo záda.
Deformace, otok nebo změna barvy ruky.
Neschopnost pohnout rukou nebo prsty.
Příznaky, které přetrvávají nebo se zhoršují i přes domácí léčbu.
Domácí péče o bolest rukou:
Odpočinek: Vyhněte se činnostem, které bolest zhoršují.
Led: Přikládejte ledové obklady (zabalené v ručníku) na 15–20 minut, několikrát denně, ke zmírnění otoku a bolesti.
Volně prodejné léky proti bolesti: Ibuprofen nebo paracetamol mohou pomoci zvládnout bolest a zánět.
Dlaha: Nošení zápěstní dlahy, zejména v noci, může pomoci stabilizovat zápěstí a snížit tlak na nervy.
Jemná cvičení: Jemný pohyb ruky a zápěstí může pomoci udržet flexibilitu.
V naší poradně s názvem DOBRÝ DEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Šnajdrová.
Bolest krku na zadní straně. Předem děkuji za vaše informace.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bolest krku vyzařující do zadní strany může být důsledkem špatného držení těla, natažení svalů v důsledku zranění nebo nadměrného používání, výhřezu ploténky v krku nebo přenesené bolesti, kdy pocity bolesti krku způsobuje nepohodlí v jiné oblasti prostřednictvím společných nervových drah. Léčba mírných případů často zahrnuje led nebo teplo, odpočinek a jemný pohyb, ale přetrvávající nebo silná bolest vyžaduje návštěvu lékaře, aby se identifikovaly a léčily základní onemocnění, jako je komprese nervů nebo závažnější problémy, jako je meningitida.
Operace slinných žláz se provádí v celkové anestézii na centrálních operačních sálech ORL oddělení.
Podčelistní slinná žláza se odstraňuje vždy celá. Kožní řez je veden zevně na krku pod dolním okrajem žlázy, souběžně s hranou dolní čelisti, v délce 5–8 cm. Přes podkoží a sval napínající kůži se lékař dostane na žlázu, kterou postupně odstraní. To může být obtížné při větších zánětlivých srůstech v okolí žlázy. Cévy vedoucí kolem žlázy do tváře se podvážou. Chrání se pod žlázou probíhající nerv, který hýbe příslušnou polovinou jazyka. Blízko žlázy probíhají 2 tenké větve lícního nervu, které vedou ke svalům dolního rtu a kožnímu svalu na přední straně krku a inervují je. Tyto jemné větve se snaží operatéři chránit. Dále se vypreparuje a podváže vývod slinné žlázy do dutiny ústní. Do rány se zavede drén, vyvede se přes kůži zevně na krk a nasadí se na něj podtlaková nádobka (Redonův drén). Odsává tak z rány tekutinu s krví, která se po operaci v ráně tvoří. Rána se zašije ve 2 vrstvách a kůže na krku se šije „neviditelným“, intradermálním stehem. Zevně se přikládá na ránu kompresivní obvaz. Drén z rány se vytahuje 2. až 3. den po operaci, kožní steh 7. až 10. den. Je-li hojení rány normální, je pacient propuštěn z oddělení domů 5. až 7. den.
Příušní žláza. Operace příušní žlázy je náročnější a také rizikovější výkon. Kožní řez se vede těsně před ušním boltcem, dále pokračuje pod ušním lalůčkem dozadu za boltec a odtud se řez stáčí dolů podél kývače na krk. Obnaží se příušní žláza. Vyhledá se kožní nerv vedoucí k ušnímu lalůčku, ale protože brání přístupu ke žláze, zpravidla se přerušuje. Největším rizikem operace příušní žlázy je poškození lícního nervu, který prochází přímo žlázou a inervuje mimické svaly obličeje. Základem operace je proto vyhledání kmene lícního nervu při jeho vstupu do žlázy a dále preparace všech jeho větví procházejících žlázou. Tato část operace se provádí s pomocí takzvaných lupových brýlí, které zvětšují obraz operačního pole. Cílené vyhledání lícního nervu dává větší naději, že nerv nebude poškozen, než odstraňování nádoru ze žlázy „naslepo“ bez identifikace nervu. Nepodaří-li se najít hlavní kmen nervu, snaží se operatér identifikovat jeho periferní větve po výstupu ze žlázy a po nich pak postupuje zpět k hlavnímu kmeni. Většina nádorů příušní žlázy je umístěna v její zevní části, tedy zevně od lícního nervu. V tom případě se odstraňuje jen zevní část žlázy s nádorem zevně od nervu a její vnitřní část se ponechá. Vždy se lékař snaží odstranit spolu s nádorem co největší část okolní
Ve svém příspěvku PŘÍZNAKY ZÁNĚTU TROJKLANÉHO NERVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena gedusova.
Dobry den.Asi mesic chodim k zubari pro bolest zubu.Mam zrengenovane vsechny zuby,prevrtane,dokonce jsem si 5 nechala vytrhnout a bolest v podobe vystrelovani a tak silnem pichnuti porad pretrvava.Pani zubarka tvrdi ze od zubu to neni.Bolest je pri pohybu celisti-mluveni,jidle.Je to jak kdyby projela jehla takove narazy.Predem dekuji za Vas nazor Alena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenka.
Dobrý den přesně stejné bolesti jsem měla také bylo to hrozné a žádné léky nepomáhaly.Také jsem už nemohla ani jíst bez bolestí.Dozvěděla jsem se od jednoho známého,který měl stejné potíže,že byl na operaci trojkl.nervu a nyní je bez potíží.Proto jsem si vyžádala také operaci u porfesora Sameše v Ustín.Labem,který je specialista na operace nervů .Zato jsem mu vděčná,že mě naprosto zbavil těchto hrozných bolestí a dnes už nemám žádné.
Proto bych Vám také doporučila tuto operaci,která není nijak bolestivá. Pixová
Edém terče zrakového nervu (ZN) je klinickým příznakem několika patologických stavů. Prosáknutí terče ZN při nitrolební hypertenzi nazýváme městnavou papilou (papiledémem). Vznik a vývoj městnavé papily je dynamický proces, při kterém rozlišujeme několik stadií: časná fáze, fáze plně vyvinutého edému, chronické stadium a jako poslední vzniká atrofie terče ZN. Charakteristickými známkami edému terče ZN jsou hyperémie disku ZN, setření jeho hranic, vyhlazení fyziologické exkavace, vznik papilárních a peripapilárních retinálních hemoragií, tvrdých a měkkých exsudátů, prosakování tekutiny do vrstvy nervových vláken a tvorba retinálních řas. Terč zrakového nervu je jednou z hlavních struktur, které se vyšetřují při oftalmoskopii. Nálezy na terči jsou často výchozím bodem pro diferenciálně diagnostickou rozvahu nejen u očních onemocnění, ale i u celkových chorob. Jak již bylo řečeno, edém terče je symptomem, kterým se manifestuje více klinických problémů. Mezi ně patří například zánětlivý edém u intraokulární neuritidy, ischemický edém u přední ischemické neuropatie optiku (AION – z anglického anterior ischemic optic neuropathy) či prosáknutí terče ZN při nitrolební hypertenzi.
Řadu let trvalo, než oftalmologové začali rozlišovat mezi oftalmoskopicky velmi podobným edémem terče zrakového nervu při nitrolební hypertenzi a zánětlivým edémem při intraokulární neuritidě či ischemickým edémem. Termín městnavá papila je v Čechách vyhrazen pouze problému prosáknutí terče zrakového nervu při nitrolební hypertenzi a jeho vyslovením se dělá vždy již jednoznačný a etiologicky velmi závažný závěr. Pokud je edém jiné etiologie nebo zatím nebyla přesně stanovena diagnóza, používá se označení edém nebo prosáknutí terče zrakového nervu. Zcela běžně a naprosto správně však lze používat „širší“ termín edém terče zrakového nervu i u městnavé papily. Toto názvosloví je také jedním z mála (vedle přídavných jmen označujících lokalizaci, například peripapilární), kde dosud zůstalo zachováno slovo papila k popisu intraokulární části zrakového nervu, tedy oblasti zadního segmentu oka, kde axony gangliových buněk opouštějí oční kouli. Jinak se v současné době již termín papila zrakového nervu nedoporučuje používat, protože vzhled zdravého terče zrakového nervu vyznačujícího se fyziologickou exkavací názvu papila (bradavičnatý výběžek) neodpovídá. V souladu se zahraniční literaturou se tedy upřednostňuje označení terč, hlava či disk zrakového nervu.
Vzhledem k tomu, že je městnavá papila významným objektivním příznakem nitrolební hypertenze, stojí v popředí zájmu nejen oftalmologů, ale i neurologů a neurochirurgů. Zda je tento symptom přítomen a v jakém rozsahu, je mnohdy hlavní otázkou, kterou má oční lékař zodpovědět při konziliárním vyšetření. Vznik a vývoj městnavé papily je dynamický proces, při kterém se rozlišuje několik stadií: časná fáze, fáze plně vyvinutého edému, chronické stadium a poslední vznik atrofie terče zrakového nervu.
V naší poradně s názvem PLOTENKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela.
Dobrý den, taky mne zajímá zda na milgamma n na plotenky?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Milgamma N obsahuje tři vitamíny řady B. Vitamín B1 ve formě benfotiaminu, vitamín B6 a vitamín B12. V této kombinaci slouží jako podpůrná léčba při onemocněních postihujících periferní nervový systém u těchto stavů:
- zánětlivá onemocnění periferních nervů a kořenů,
- onemocnění v rámci diabetes mellitus,
- následky chronického alkoholismu,
- obrna lícního nervu,
- postižení trojklanného nervu,
- kořenové syndromy,
- pásový opar.
Ani jeden z těchto vitamínů nemá vliv na stav plotének - meziobratlových prostor. Jako prevence před vznikem problémů s meziobratlovými ploténkami prokazatelně účinkuje pohyb, užívání kolagenu, chondroitinu a MSM síry. Pokud se problémy již vyskytly, tak pak pomůže jen chirurgické řešení.
Tinelovým testem se prokazuje zúžení prostor pro procházející nerv v karpálním tunelu. Karpální tunel je úžina, proto anatomicky predisponuje k postižení nervu. Jakákoliv abnormita nervu či jeho okolí, která má za následek zmenšení okolního prostoru, vede následně ke kompresi nervu. Nejprve dochází k útlaku vasa nervorum a tím k ischemizaci nervu a jeho edému, čímž se dále zvyšuje tlak na nerv v místě průchodu karpálním tunelem. Přetrvávající chronická kompresenervu pak může indukovat strukturální změny v nervu (zpočátku dochází k lézi myelinové pochvy, později se objevuje postižení jednotlivých axonů) s postupnou ztrátou funkce senzitivních a motorických vláken. Někdy může dojít až ke vzniku intraneurální fibrózy. Slabě myelinizovaná vlákna vedoucí percepci bolesti jsou odolnější.
Za normálních anatomických podmínek prochází kanálem pouze 9 šlach flexorů prstů a nerv medianus. Tento nerv zajišťuje senzitivní inervaci dlaňové strany 1. až 3. prstu a částečně i 4. prstu. V karpálním tunelu z něj odstupuje i drobná motorická větvička, která zásobuje krátké svaly palce. Karpální tunel tedy slouží jako ochranný obal pro tyto vnitřní struktury a poskytuje jim i prostor pro správnou funkci. K poruchám funkce nervu medianu pak dochází při omezení tohoto vnitřního prostoru, vedoucímu k útlaku nervových struktur a projevujícímu se specifickými klinickými příznaky.
V naší poradně s názvem VÝHŘEZ PLOTÉNKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamila.
Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu co dál, Bolesti zad mě provázejí už řadu let, loni v červenci se problémy začaly zhoršovat a rozhodla jsem se navštívit lékaře, který po vyšetření usoudil, že se jedná o výhřez a poslal mě na MR. Než došlo k vyšetření můj stav se zhoršil, po kýchnutí nemohla jsem se hýbat, chodit, ale postupně se toto zlepšovalo( díky kapačkám). Pak následovala MR v 11/2015:
L3/4 minimální cirkulární protruze disku do 2mm
L4/5 anulární trhlina disku foraminálně vlevo-tvorba fokální protruze disku foraminálně vlevlo do 3mm- není útlak kořene L4 vlevo
L5/S1 objemná sekvestrace disku s kaudální propagací preforaminálně vlevo - velikost sekvestru asi 18x12x12mm komprese kořene S1 vlevo v lat. recesu
Paraspinální svalstvo prosáklé v okolí L3-S1 - edém z přetížení vs. Mícha beze změny signálu či fixace.
Chodila jsem pak na rehabilitace a stav se celkem zlepšil (menší bolesti levé nohy přetrvávaly stále), lékař z neurochirurgie řekl, že když jsem zlepšená, operace zatím není nutná a indikace k ní je při vrácení potíží.
No a před 10dny se výhřez zase ozval, nemohla jsem vůbec chodit bez opory, bolesti. Mám zase kapačky a stav se zase začíná zlepšovat. V pondělí jdu zase k neurochirurgovi.
Všichni kolem mi říkají, že bych měla jít na operaci, když se mi to vrátilo, ale mi se tedy moc nechce, když potíže zase začínají ustupovat.
Děkuji za odpověď. K.P.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Operace vyhřezlé ploténky je dneska prováděna jako rutina a není zvlášť náročná ani nebezpečná. Přínosy, úspěšně operace jsou obrovské, zejména v kvalitě dalšího života. Nebojte se a dohodněte se svým lékařem na termínu. Jinak se vám to bude vracet a vždy to bude otravovat.
Pokud zubař během zákroku napíchne nerv, může to vést k necitlivosti, brnění nebo bolesti v postižené oblasti, což může být dočasné nebo v některých případech trvalé. Okamžité vyšetření odborníkem je zásadní pro posouzení rozsahu poškození a určení vhodné léčby.
Možná poranění nervů u zubaře a jejich příznaky
Lingvální nerv
Poškození tohoto nervu, který zajišťuje citlivost jazyka, může způsobit necitlivost, brnění nebo pálení na straně jazyka.
Inferiorní alveolární nerv
Poranění tohoto nervu, který prochází dolní čelistí, může vést k necitlivosti nebo ztrátě citlivosti v dolním rtu a bradě.
Trigeminální nerv
Poškození tohoto nervu, který zajišťuje citlivost čela, tváře, dolní čelisti, zubů, dásní a rtů, může způsobit silnou chronickou bolest.
Co dělat
1. Vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc
Kontaktujte zubaře nebo jiného zdravotnického pracovníka pro vyšetření a diagnózu.
2. Zdokumentujte příznaky
Veďte si podrobný záznam o svých příznacích, včetně jejich trvání a závažnosti.
3. Získejte zubní záznamy
Vyžádejte si kopie zubních záznamů, včetně rentgenových snímků a poznámek k zákrokům.
4. Zvažte další léčbu
V závislosti na závažnosti poškození nervů může léčba zahrnovat léky, fyzioterapii nebo ve vzácných případech chirurgický zákrok.
Důležité informace
Dočasné vs. trvalé poškození
Poranění nervů může být dočasné, odezní během několika týdnů nebo měsíců, nebo může být trvalé.
Dopad na každodenní život
Poškození nervů může ovlivnit různé aspekty každodenního života, včetně stravování, mluvení a sociálních interakcí.
Odborná pomoc
Pokud máte podezření na poškození nervů, poraďte se se zubním lékařem nebo ústním chirurgem, abyste určili nejlepší postup.
Mravenčení končetin je nepříjemný pocit, kdy vnímáme určitou část jinak než obvykle.
Příčiny:
Útlak nervů – k útlaku nervů dochází v místech, kde nerv prochází pod kůží a blízko kosti. Tento stav je nám známý jako přeležení, kdy se probudíme v noci s brnícími prsty rukou či nohou. Tento stav mravenčení po chvíli odezní. Vážnější jsou potom takzvané úžinové syndromy, kdy dochází k dlouhodobému stlačení nervů v určitém místě jeho průběhu anatomickými strukturami, to je různými kanály (karpální/zápěstní tunel, kubitální/loketní tunel). Nejznámější je syndrom, při němž dochází k útlaku středního nervu (n. medianus) v karpálním tunelu. Dalším známým útlakovým stavem je výhřez meziobratlové ploténky.
Mozková mrtvice (iktus) ‒ mozková mrtvice může zapříčinit dočasné nebo trvalé znecitlivění, brnění, parestézie v určité oblasti těla.
Ischemie, zúžení cév ‒ ischemie může být i záchvatovitá, například u Raynaudova syndromu dochází ke stahu drobných cév, což kromě zmodrání prstů může vyvolat i parestézie a bolestivost. Při dlouhodobé ischemizaci (nedokrevnosti), například u ischemické choroby dolních končetin, může dojít k poškození nervů, což se projeví změnami v čití.
Neurologické záchvatovité stavy ‒ jak záchvat migrény, tak epileptický záchvat mohou být provázeny zhoršením čitím končetin.
Nádorová onemocnění ‒ nádory mohou vyvolat takzvaný paraneoplastický syndrom, kdy mohou produkovat hormony nebo hormonům podobné látky. To může mít dopad i na kožní čití.
Alkoholismus – dlouhodobě zvýšený přísun alkoholu vede k poškození nervů, navíc také alkohol vyčerpává zásoby vitamínů skupiny B, které jsou nutné pro správnou funkci nervů.
Cukrovka ‒ cukrovky obou typů I i II mohou poničit nervy, a to hlavně tím, že jsou poničeny drobné cévy, které je zásobují. Jedná se o takzvanou diabetickou neuropatii.
Metabolická a hormonální onemocnění – mravenčení mohou způsobit hromadící se metabolity, zplodiny v těle, například při selhávání jater či ledvin. Také hormonální změny, jako jsou poruchy štítné žlázy, mohou vyústit v poruchy kožního čití v podobě brnění.
Roztroušená skleróza ‒ při této nemoci dochází k demyelinizaci nervových vláken a s tím souvisí i poruchy vedení nervového vzruchu a pocit mravenčení.
Nedostatek vitamínů ‒ zvláště pak ze skupiny B, způsobuje záněty nervů, takzvanou polyneuropatii.
Hyperventilace ‒ při hyperventilaci, což je zrychlené a prohloubené dýchání, dochází k acidóze, tedy překyselení a snížení hladiny vápníku. Tento stav následně vede k brnění až křečím končetin.
Infekční a poinfekční stavy ‒ například borelióza, kdy jsou napadeny i nervové struktury.
V naší poradně s názvem OBRNA LÍCNÍHO NERVU 3 MĚSÍCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš K..
Dobrý den ,mám obrnu lícního nervu už 3 měsíce a zatím se to léčí velmi pomalu , nevíte jak dlouho to ještě bude trvat? Byl jsem na CT , kde výsledky dopadly dobře. Potom jsem byl na lumbálce , kde mi také nic nenašli a tak mám strach jestli se mi to uzdraví. Všichni doktoři se diví ,že se mi to léčí tak pomalu. Je mi 21... děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rekonvalescence po obrně lícního nervu je u každého člověka individuální a může dlouho trvat. Důležité je obnovit nervová spojení se svaly, které inervuje lícní nerv. Na to nejlépe pomáhá svalová rehabilitace, například pomocí masáže a nebo také elektrostimulace. Vhodné je i obličejové cvičení mimických svalů.
Nejsou časté a nepřesahují počet komplikací jiných odborných pracovišť, vyskytují se do 5 %. U operace podčelistní žlázy může dojít k porušení jemných větví lícního nervu, které vedou v její blízkosti. To má za následek poruchu hybnosti dolního rtu a ústního koutku nebo poruchu kožního svalu na přední straně krku na příslušné straně. Mohlo by také dojít k poranění nervu, který hýbe jazykem (plazení jazyka), což by mělo za následek poruchu hybnosti a časem postupnou atrofii, zmenšení poloviny jazyka na příslušné straně. Výjimečně může dojít k většímu pooperačnímu krvácení v ráně, které by si vynutilo operační revizi rány. Může též dojít k prodloužení hojení rány způsobené infekcí, která se léčí podáním celkových či lokálních antibiotik.
U operace příušní žlázy je nejzávažnější komplikací poranění lícního nervu. Úplné přerušení nervu se projeví poruchou hybnosti mimických svalů obličeje na příslušné straně (nemožnost zavřít oko a nebezpečí osychání rohovky, pokles dolního víčka, slzení oka, nemožnost tvořit vrásky na čele, usmát se, cenit zuby, možnost vytékání sliny postiženým ústním koutkem, celkový pokles poloviny obličeje). K pooperační poruše hybnosti však může dojít i bez přerušení nervu, kdy je nerv dočasně zhmožděn, je oteklý a má porušeno cévní zásobení. Takové poruchy hybnosti se zpravidla do 3–6 měsíců upraví, někdy může docházet ke zlepšování i déle než 1 rok po operaci. V případě, že byl nerv zcela přerušen, dá se přerušený úsek nervu nahradit jiným, zpravidla kožním nervem. Za dobrý výsledek operace se považuje zachované klidové napětí svalů, které se projeví klidovou symetrií obličeje. Hybnosti mimických svalů však nedosáhneme.
Další možnou komplikací po částečném odstranění příušní žlázy je pooperační slinná píštěl, která se léčí zevní kompresí a léky tlumícími tvorbu slin. Píštěl může přetrvávat i několik týdnů, ale nakonec se zhojí. Při přerušení kožního nervu v úvodu operace dojde k poruše citlivosti ušního lalůčku. Po odstranění celé příušní žlázy, která je poměrně velká, dojde k propadnutí kůže v tomto místě a určité asymetrii obličeje po operaci. Dalším problémem po operaci příušní žlázy může být vznik patologické poruchy inervace potních žlázek kůže v oblasti příušní žlázy, kolem čelistního kloubu, ve spánku a za boltcem, což se projeví zvýšeným pocením, zarudnutím a nepříjemnými pocity až bolestmi v této oblasti (takzvaný syndrom Freyové). Vzniká za 3–12 měsíců po operaci asi u 10–20 % pacientů. Medikamentózní ovlivnění těchto potíží je z dlouhodobého hlediska problematické.
Lékař zkontroluje vaši anamnézu, zeptá se na jakékoli nehody nebo předchozí operace a prodiskutuje s vámi vaše příznaky. Váš lékař také provede fyzické a neurologické vyšetření. Pokud vaše neurologické vyšetření ukazuje známky poškození nervu, může vám lékař doporučit diagnostické testy, které mohou zahrnovat:
Elektromyografie (EMG). Při EMG zaznamenává tenkojehlová elektroda vložená do svalu elektrickou aktivitu svalu v klidu a v pohybu. Snížená svalová aktivita může znamenat poškození nervu.
Vyšetření nervové dráhy. Elektrody umístěné ve dvou různých bodech těla měří, jak dobře elektrické signály procházejí nervy.
Zobrazení magnetickou rezonancí (MRI). MRI využívá magnetické pole a rádiové vlny k vytvoření detailních snímků oblasti postižené poškozením nervů.
Výsledek vyléčení skřípnutého nervu závisí na stupni poškození nervu a okolnostech v místě poškození. Vzhledem k tomu, že neurapraxie je nejméně závažnou formou poranění periferních nervů, zotavení a léčba nejsou náročné. Jakmile je příčina neurapraxie odstraněna, dojde během krátké doby k zotavení lézí v nervu.
V naší poradně s názvem ZÁNĚT SEDACÍHO NERVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jinddra krejčříková.
prosím o radu ,,co dělat.. mám zánět sedacího nervu už 4 týden vybrala jsem 10 injekcí na uvvolnění svalstva , léky od bolesti a nic nepomáhá, nyní chodím na rehabilitaci , to je cvičení a masáž,,prosím poradte bolest jde do spodní části zad přes levou hyždi a stehna. dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
V případě vleklého zánětu sedacího nervu se budete muset obrátit na neurologa, protože bude třeba provést vyšetření odhalující příčinu zánětu. Ve Vašem případě dochází k opětovné obnově zánětlivého ložiska a tím se nedaří zhojení a uklidnění bolestí. Nejlepší by bylo provést magnetickou rezonanci nebo CT a podle výsledků určit další léčbu. Stejně tak můžete požádat o pomoc kteréhokoli ortopéda. Hledejte lékaře, který bude mít zájem přijít na příčinu Vašich bolestí.
Meralgia paresthetica se diagnostikuje primárně na základě klinického vyšetření a anamnézy pacienta, se zaměřením na senzorické změny na vnější straně stehna. Elektrodiagnostické vyšetření jako je kondukční studie nervové dráhy a elektromyografie (EMG) může být užitečné, ale pro diagnózu není vždy nezbytné. Ultrazvukové zobrazování se stává užitečným nástrojem pro vizualizaci laterálního femorálního kožního nervu a potvrzení jeho uskřinutí.
Klinické vyšetření
Anamnéza: Podrobný popis symptomů, včetně lokalizace, povahy (pálení, brnění, necitlivost) a trvání bolesti, jakož i všech souvisejících faktorů, jako je dlouhodobé stání nebo nošení těsného oblečení.
Fyzikální vyšetření: Neurologické vyšetření hodnotící citlivost ve vnější oblasti stehna, konkrétně zaměřené na sníženou nebo změněnou citlivost na dotek a píchání. Může být použit test komprese pánve, kdy tlak na pánev na postižené straně může podle některých studií zmírnit příznaky.
Elektrodiagnostické vyšetření
Elektromyografie (EMG) a kondukční studie nervové dráhy. Tyto testy mohou pomoci potvrdit postižení nervů a vyloučit další onemocnění, ale nejsou vždy nutné pro diagnózu.
Zobrazovací vyšetření
Ultrazvuk: Podle některých studií dokáže vizualizovat laterální femorální kožní nerv a identifikovat jakýkoli otok nebo kompresi.
Magnetická rezonance: Může být použita k vyloučení jiných příčin bolesti stehna, jako jsou nádory nebo jiné problémy s kompresí nervů.
Další testy
K vyloučení onemocnění, jako je cukrovka nebo nedostatek vitamínů, které mohou někdy přispívat k nervovým problémům, mohou být provedeny krevní testy.
Klinické vyšetření je často dostačující, pokud se u pacienta objeví typické příznaky a nálezy při fyzikálním vyšetření, lze diagnózu meralgie paresthetica stanovit bez dalšího testování.
Zobrazovací a elektrodiagnostická vyšetření mohou být důležitá pro:
Potvrzení diagnózy v případech, kdy příznaky nejsou typické.
Vyloučení dalších onemocnění, která mohou napodobovat meralgii paresthetica.
Vedení léčby, zejména v případech podezření na uskřinutí nervů.
Obrnu lícního nervu poznáte pohledem. Obrna lícního nervu u dětí je provázena poklesem koutku úst a neschopností zavřít oko, nebo pouze poklesem koutku a snížením hybnosti dolní části obličeje. Léčba obrny lícního nervu se odvíjí podle příčiny, která je zodpovědná za jeho vznik. Pokud je obrna infekčního původu, předepíše lékař antivirotika. Dalším užívaným lékem jsou kortikoidy. Doporučený je také zvýšený příjem vitamínů, především vitamínu B 12. Pokud je příčinou vzniku nádor, je nezbytné přistoupit k chirurgickému zákroku. Velkou roli hraje rehabilitace, při které se fyzioterapeut pomocí speciálních cviků v obličejové části snaží navrátit původní funkce nervu. K nápravě u dětí dochází při pravidelném cvičení do 1 až 2 měsíců. U postižení oka, kdy nedochází k uzavření očního víčka v důsledku obrny, je důležité krytí oka zvlhčeným polštářkem, aby se zabránilo vysychání rohovky. Doporučuje se také omezit mluvení na nezbytné minimum a při mluvení si přidržovat zdravou stranu tváře tak, aby ochrnutá nebyla na zdravou stranu přetahována. Jsou i případy, kdy zůstane koutek nebo víčko ochrnuté. V případě oka je možno uvažovat o chirurgické úpravě.
V naší poradně s názvem CITLIVOST ZUBU NA STUDENE A TEPLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Bolest zubu sama od sebe neustoupí. Léky, které užíváte bolest zmírní, ale zub neuzdraví. Zub může vyléčit jedině stomatolog pečlivým vyšetřením a odborným zásahem. Neodkládejte návštěvu zubaře, protože hrozí zhoršení stavu, zánět nervu a ukrutné bolesti.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan.
Dekuji za odpoved ale vim jen o dvouch moznostech lecby kterou mam uz jednou zazitou bud to je vytazeni nervu nebo vytrhnuti celeho zubu podle mne obe tyto lecby jsou velice bolestive a vim ocem mluvim vytazeni nervu a nasledne cisteni je opravdu bolestive a to druhe ani nemluvim injekce pro zmirneni bolesti mne nezabiraj tak nevim kdo by trochu citliveji lecbu udelal dekuji za odpoved.Kdyby tak slo uspat a probudit se aby bylo vse udelano bez vetsi bolesti.
Zoladex depot 3,6 mg nesmí být podán pacientům s pozitivní anamnézou přecitlivělosti na léčivou nebo pomocnou látku obsaženou v přípravku, nebo na ostatní analogy LHRH. Léčivou látkou Zoladexu je goserelini acetas a pomocnou látkou je polyglaktin.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Zoladex depot 3,6 mg je zapotřebí při použití přípravku u pacientů s rizikem obstrukce močovodů nebo komprese míchy. V takovém případě je třeba podání léku pečlivě zvážit a pacient musí být pod pravidelnou kontrolou v průběhu prvního měsíce léčby. V případě, že se komprese míchy nebo poškození ledvin v důsledku obstrukce močovodů objeví, je třeba okamžitě přistoupit k obvyklé léčbě těchto komplikací.
Dlouhodobé podávání LHRH agonistů může snižovat minerální kostní denzitu. Současné údaje o přípravku Zoladex depot 3,6 mg dokumentují 4,6% průměrnou demineralizaci osového skeletu po 6 měsících léčby, která je reverzibilní (návratná). Za 6 měsíců po přerušení léčby bylo zaznamenáno progresivní zlepšení demineralizace o 2,6% ve srovnání s původním stavem. Bylo prokázáno, že u pacientek, které dostávaly Zoladex depot 3,6 mg k léčbě endometriózy, se zmenšil úbytek kostní hmoty a vazomotorické syndromy při současné aplikaci hormonální substituční léčby (jednou denně estrogen a progestogen).
Podle předběžných údajů lze předpokládat, že podávání bifosfonátů v kombinaci s LHRH agonisty, jako je i Zoladex, může u mužů snížit kostní demineralizaci. U mužů léčených LHRH agonisty bylo pozorováno snížení glukózové tolerance, které se může projevovat jako diabetes, popř. ztráta glykemické kontroly u pacientů s předchozím diabetes mellitus. U této léčby je třeba monitorovat glukózu v krvi.
Je třeba zvážit použití přípravku Zoladex depot 3,6 mg u žen s metabolickým onemocněním kostí. V současné době nejsou k dispozici klinické údaje popisující léčení endometriózy přípravkem Zoladex depot 3,6 mg v období delším než šest měsíců. Při takto dlouhé léčbě je třeba pacienta preventivně kontrolovat na všechny zde uvedené symptomy.
Po dvouleté léčbě časného karcinomu prsu bylo prokázáno průměrné snížení minerální kostní denzity (BMD) o 6,2 % v krčku stehenní kosti a o 11,5 % v bederní páteři. Tato demineralizace je částečně reverzibilní, a to o 3,4 % v krčku stehenní kosti a o 6,4 % v bederní páteři po roce sledování po ukončení léčby.
Zoladex depot 3,6 mg může zvýšit rezistenci děložního hrdla, a tím působit obtíže při jeho dilataci.
Zoladex depot 3,6 mg nesmí být podáván dětem a v době těhotenství a během kojení. Proto nepoužívejte Zoladex depot 3,6 mg, jste-li těhotná nebo pokud kojíte.
V naší poradně s názvem PŘÍZNAKY ZÁNĚTU TROJKLANÉHO NERVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena gedusova.
Dobry den.Asi mesic chodim k zubari pro bolest zubu.Mam zrengenovane vsechny zuby,prevrtane,dokonce jsem si 5 nechala vytrhnout a bolest v podobe vystrelovani a tak silnem pichnuti porad pretrvava.Pani zubarka tvrdi ze od zubu to neni.Bolest je pri pohybu celisti-mluveni,jidle.Je to jak kdyby projela jehla takove narazy.Predem dekuji za Vas nazor Alena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pomoci vám může lékař neurolog a případně i ortoped. Bolest čelisti a jejího kloubu může být způsobena nejen stomatologickým zánětem, ale i poruchou na dráze nervů a nebo také to mohou zapříčinit namožené zádové a krční svaly. Zkuste absolvovat konzultaci u těchto dvou lékařů a třeba se vám podaří posunout váš problém blíže k úspěšnému vyléčení.
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chir
Poranění pohybového aparátu je velice časté u sportovních aktivit. Avšak i prostá pohybová aktivita, jako je chůze, může způsobit bolestivý úraz, podvrtnutí, výron či pohmoždění, které v důsledku omezí běžné každodenní aktivity a mohou mít za následek otok. Otoky se po úrazu objevují zcela běžně.
Lymfedém
Lymfatickými příčinami otoků (lymfoedém) jsou primární, vrozený lymfedém, sem patří i lymphedema praecox – objevuje se více u mladých žen, je často spojený s příznakem komprese žilního systému. Sekundární lymfedém vzniká následkem dlouhodobé žilní nedostatečnosti, při nádorovém onemocnění, po ozáření, při alergii, infekci (cizopasníci), po chirurgickém výkonu v oblasti pánve či po svalovém ochrnutí. Na rozdíl od žilního onemocnění je lymfatický otok obyčejně nebolestivý. Lymfedém je pevný až gumovitý a velice pomalu se zmenšuje bez intenzivní léčby. Pokud se částečně zmenšuje, pak při elevaci (zvednutí) končetiny v noci. Otok je při chronické žilní nedostatečnosti měkký, později se může stát tuhým a je spojen se sekundárními barevnými změnami, kožními záněty, vředy a varixy – křečovými žilami.
Žilní nedostatečnost
Žilní příčiny otoků jsou postflebitický (pozánětlivý) stav, uzávěr nebo ztížený průtok krve hlubokým žilním systémem postižené končetiny, zevní komprese žil způsobená například nádorem, úrazem, dále hojení pooperačních ran. Při chronické žilní nedostatečnosti je otok vyvolán především abnormálně vysokou filtrací tekutin způsobenou přetlakem krve v nejdrobnějších žilách končetiny.
Infekce
Při dlouhodobém trvání lymfedému dochází k opakovaným zánětům lymfatických cév, až k flegmonám (neohraničený hnisavý zánět). Lymfedém však může vzniknout i na končetině s postflebitickým žilním onemocněním a obě onemocnění se tak při déletrvajícím průběhu často kombinují. Přesné rozlišení, zda se jedná o otok žilního, nebo lymfatického původu, tak není často možné jen z klinického vyšetření.
Krevní sraženiny
Krevní sraženina, která se zformuje v cévě nebo srdci, se označuje jako trombus. Krevní sraženina, která se přesune do jiné části těla, se nazývá embolus a tento stav se označuje jako embolie. Sraženiny se mohou přilepit na cévu a částečně nebo úplně zablokovat průtok krve. V případě, že céva v důsledku krevní sraženiny zduří, jde o zánět žil (flebitida). Toto ucpání zamezí tomu, aby se do tkání v daném místě dostalo obvyklé množství krve a kyslíku, a tak může dojít k poškození tkáně.
Onemocnění srdce, jater nebo ledvin
Otok dolní končetiny způsobený systémovým onemocněním, jako je městnavé srdeční selhání, jaterní cirhóza nebo chronické onemocnění ledvin, je měkký, oboustranný
V naší poradně s názvem ŠTÍPNUTÍ,NEBO ROZSKRÁBLÝ NEŽID? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Ludvík.
Objevil se mi na hýždi červený flek,mám za to,že jsem si rozškrábl pupínek ,ale nikdo nikdy neví. Nemohli by jste odhadnout?? Je to ,citlivé,zarudlé,.. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na fotografii je vidět alergická reakce po štípnutí hmyzem, na kterou pomůže namazání Fenistilem. Je zde však další možnost, že v místě centrálního pupínku bylo přisáté klíště, které jste mohl nevědomě při škrábání vyrýpnout. Klíště může přenášet bakterie způsobující onemocnění zvané borelióza a rizika z neléčené boreliózy jsou opravdu nebezpečná. V případě, že borelióza není léčena včas, může přejít do stadií s rozvinutím dlouhodobých následků. Mezi nejčastější patří chronický zánět kolenního kloubu, poruchy periferních nervů a lícního nervu. Dále dochází k poruchám rytmu srdeční činnosti a následkům z postižení centrálního nervového systému projevující se zejména poruchami paměti, nebo až jejími výpadky, zmenšením schopnosti koncentrace a udržení pozornosti, změnami nálad a v neposlední řadě také změnami spánku.
Doporučuji zajít na kožní a nechat si svůj červený flek na kůži vyšetřit.
Způsoby léčby lymfedému zahrnují kompresi (obvykle vícevrstvé obvazy), manuální lymfodrenáž (MLD), pohybové cvičení. Manuální lymfodrenáž je lehká masážní terapeutická technika, při které se masáž provádí v určitých směrech na základě struktury lymfatického systému. To pomáhá odtoku lymfy přes správné kanály. Léčba zahrnuje také péči o pleť, aby se zabránilo poranění, infekci a rozpadu kůže, stejně jako lehké cvičení a pohybové programy. Cvičení by mělo být pečlivě navrženo lékařem a fyzioterapeutem. Vše by mělo pomoci k odvodnění, aniž by to vedlo k otokům, které by mohly zhoršit váš zdravotní stav. Dále se doporučuje nosit kompresní punčochy v postižených oblastech nebo využit pneumatické komprese s čerpadlem. Váš lékař a fyzioterapeut rozhodnou, které metody komprese jsou nejlepší.
Operace se používá pouze v některých případech, ale výsledek je omezený. Chirurg musí mít hodně zkušeností s tímto typem postupu. Po operaci proběhne následná fyzická terapie ke snížení lymfedému. Mezi možné typy operací patří: liposukce, odstranění abnormální lymfatické tkáně, transplantace normálních lymfatických tkání v oblastech s abnormální lymfatickou drenáží, tyto zákroky jsou méně časté. Nejčastějším výkonem při abnormální lymfatické tkáni je náhrada pomocí žilních štěpů. Tyto postupy jsou obvykle úspěšné, i když jsou často prováděny experimentálně.
Lymfedém je chronické onemocnění, které obvykle vyžaduje celoživotní léčení. V některých případech se lymfedém časem zmenší. Nicméně některé otoky jsou obvykle trvalé. Pokud se u vás objeví otok paží, nohou nebo lymfatických uzlin, navštivte svého ošetřujícího lékaře.
Pocitu mravenčení se odborně říká parestézie. Je to abnormální pocit brnění bez podráždění nervu vnějšími příčinami (například dotykem, tlakem a podobně). Může vzniknout na podkladě útlaku nervu (například syndrom karpálního tunelu, lidově řečeno „kaprál“, nebo ještě častější mravenčení při „brňavce“, ke které dochází traumatizací nervu v lokti, když se o něj uhodíme), dále na podkladě epilepsie, otravy chemickými látkami, lymfatického otoku, neuropatií (poruch nervů) při komplikované cukrovce, alkoholismu (chybění vitamínu B1 a toxický vliv alkoholu), nádorového onemocnění, nebo v důsledku nedokrvení (ischemie), které velmi dobře známe, když déle sedíme a máme „nohu přes nohu“. Takovéto přesezení není nemocí, krev se po rozchození do nohou zase vrací a pocit mravenčení po chvíli ustává, může však působit nepříjemně.
Za jiných okolností se však raději obraťte na svého lékaře, mravenčení může být vyvoláno i takzvaným kořenovým syndromem, kdy na míšní kořeny tlačí vyhřezlá ploténka nebo destruované obratle. Uvedené stavy je možné léčit pravidelným cvičením nebo léky, ale některé si vyžádají i operační řešení. U diabetické (cukrovkové) neuropatie je důležité udržení správné hladiny cukru v krvi a přísun vitamínů (zvláště skupiny B), což platí i u alkoholového postižení nervů, kde je hlavní podmínkou léčby abstinence.
Zvláštní nemocí, u které se může také mravenčení vyskytnout, je fibromyalgie, postihující nejčastěji ženy středního a vyššího věku. Tato nemoc spočívá v psychicky podmíněné únavě, slabosti a ztuhlosti svalů, které pacientky bolí v určitých bodech (na zádech, šíji, v koleni a lokti). Ženy mohou mít zároveň poruchy spánku, pocity mravenčení, závratě, poruchy paměti a další příznaky. Tato nemoc se léčí psychoterapií, některými psychofarmaky, analgetiky, relaxačními technikami a pohybovým programem pod vedením fyzioterapeuta. V některých případech se bohužel nepodaří příčinu mravenčení hned zpočátku objasnit, léčba pak může být svízelná.