Zmínky o resuscitaci lze nalézt již v Bibli. Starý zákon, Druhá kniha královská, kap. 4., verš 32–35 uvádí, jak prorok Elizeus (Eliáš) křísil dítě.
V roce 1878 se objevuje první popis nepřímé masáže srdce, jehož autorem je Böhm. Používala se asi 10 let, pak upadla v zapomnění.
V roce 1932 se svět dozvěděl o umělém dýchání tlakem na lopatky a manipulací v loktech u pacienta ležícího na břiše dle Holgera-Nielsena.
Počátkem 60. let 20. století se objevily práce baltimorských lékařů Kouwenhovena, Knickerbockera a Judea o masáži srdce. Americký lékař rakouského původu Peter Safar (žil v letech 1924–2003) se začal zabývat problémy resuscitace v roce 1957. (Zajímavý je jeho původ, rodiče byli vídeňští Češi a dědeček, Josef Šafář, pocházel z Lukavic v Orlických horách.) Do roku 1950 pobýval ve Vídni, poté v USA ve městech Philadelphia, Baltimor, Pittsburgh. Zasloužil se o zrod moderní resuscitace, doporučil i tzv. trojitý manévr pro zprůchodnění dýchacích cest. Profesor Peter Safar vypracoval jednoduchou přehlednou metodu spočívající v krocích A-B-C (kroky používané i v laické resuscitaci) a dále v krocích D-E-F (rozšířená neodkladná resuscitace) a G-H-I (prodloužená neodkladná resuscitace). Jeho metoda umožňuje snadněji a lépe resuscitovat i laickým zachráncům. V letech 1960–1968 byla postupně přijata v celém světě. Do té doby se vyučovala přibližně 100 let pouze metoda dle Silvestra-Brosche. Úzce spolupracoval i s baltimorskými lékaři Elanem, Knickerbockerem a Kouwenhovenem.
V roce 1974 byla tato metoda doplněna AHA (American Heart Association – Americká společnost kardiologů) o resuscitaci mozku. O 26 let později byla na doporučení tří vůdčích autorit v oblasti neodkladné resuscitace ERC (European Resuscitation Council – Evropská rada pro resuscitaci), AHA a ILCOR (International Liaison Committee on Resuscitation – Mezinárodní koordinační orgán pro resuscitaci) provedena nejen poslední dosud platná úprava vlastního resuscitačního postupu, ale i aktivace záchranného řetězce (včetně laické resuscitace a defibrilace). Výrazným doporučením bylo provádět defibrilaci AED (automatické externí defibrilátory) již na úrovni základní neodkladné resuscitace vykonávané vyškolenými a vycvičenými nezdravotníky. Zmíněná celosvětová směrnice má název Guidelines 2000. Roku 2001 vyšla v České republice v edici Národní lékařská knihovna ve zvláštním čísle (prim. MUDr. Jarmila Drábková, CSc.), poté v d
Polibek na znamení úcty: Jako pozdrav na přivítání se v Evropě vyvinulo políbení podané ruky nadřízeného, milostpána, vladaře. Z toho vznikl i slovní (nyní již zastaralý) pozdrav „Ruku líbám“. Políbení podané ženské ruky mužem je v Česku spíše výjimečným a vysoce zdvořilým pozdravem, ale například v Polsku naprosto běžným, rozšířeným až závazným. V křesťanských církvích se používá podobný polibek na znak společenské (například církevní) hodnosti – papežský, biskupský nebo kardinálský prsten. Rovněž se takto uctivě líbají a zdraví i jiné symboly, například kříž jako znak víry, vojenské zástavy, zem a podobně.
Milostný polibek: Jako výraz romantického citu a sexuální přitažlivosti bývá polibek delší a intenzivnější, například francouzský polibek nebo hlazení rty. Takové líbání je obvyklou součástí pettingu a milostné předehry. Po zvláště intenzivním polibku na kůži mimo úst zůstává modřina, zvaná lidově cucflek. Francouzský polibek je akt, při němž se do líbání zapojí i jazyk, který vnikne do (pootevřených) úst partnera. Bývá považován za analogii pohlavního styku. Pro francouzský polibek existoval koncem středověku i výraz florentinský polibek, a byl katolickou církví i v manželství považován za závažný hřích. V pohádkách má (zejména milostný) polibek, obvykle zpravidla příznivý, zázračný účinek, například políbením žáby se zlomí kletba a promění se v krásného prince nebo spící Růženka procitne z věčného spánku.
Svatební polibek: Polibek je také součástí svatebního obřadu, je jeho vrcholem, kdy po potvrzení vůle snoubenců uzavřít manželství se novomanželé – zpravidla na výzvu sezdávajícího po jeho potvrzení vzniku svazku – políbí poprvé jako manželé.
Polibek smrti: Formou polibku se v legendách a pohádkách přenášelo zlé kouzlo, prokletí, často způsobující smrt políbeného. Polibek smrti zavedli také v mafii – gangsteři tak dávali člověku najevo, že se ho budou snažit zabít všemi možnými prostředky. Je odvozen z Nového zákona, kde zrazuje Jidáš Ježíše Krista biřicům právě polibkem.
Co umí čtyřměsíční kojenec? Zkoumavě si prohlíží své ručičky, otáčí jimi a cumlá si prstíčky (nejraději má svůj paleček). Vesele bouchá do hraček zavěšených nad postýlkou, ohrádkou nebo v kočárku. Ne vždy se mu podaří do hračky ručičkou trefit, proto se tolik raduje, když se mu to povede. Též vydává nejrůznější zvuky. Když miminko leží samo v postýlce, brouká si. Jakmile ho samota omrzí, začne vydávat nespokojené zvuky, které postupně přerostou v pláč, pokud mu nezačnete dělat společnost. Někdy to dokonce může vypadat, že se miminko lituje, poněvadž se cítí opuštěné. Když za ním přijdete, odmění vás krásným bezzubým úsměvem, neboť je rádo, že už není samo. Bude-li mít však pocit, že jste ho nechali čekat příliš dlouho, místo úsměvu vám pořádně „vynadá“. Utiší se ve chvíli, kdy ho vezmete do náruče a chvilku ho pochováte nebo mu dáte napít. Čtyřměsíční kojenec vám odpustí všechny prohřešky jako mávnutím kouzelného proutku. V budoucnu už to tak snadné nebude. Některá čtyřměsíční miminka mívají první zoubky, což znamená, že mohou začít konzumovat i jiný druh stravy, ne jen mateřské (případně umělé) mléko.
Čtyřměsíční miminko umí zvednout a držet hlavičku v poloze na bříšku. Zatím se ještě neumí přetáčet z bříška na záda. V poloze na zádech zvedá ruce i nohy nad podložku. Ruce a chodidla často spojuje. Často se také dotýká kolen, případně holení. Pro hračky je schopné se natáhnout takzvaně na kříž, tedy protilehlou rukou. Tento typ úchopu a zvedání nohou nad podložku jsou nezbytné dovednosti k tomu, aby se miminko přetočilo ze zad na bok a následně na bříško.
V tomto období začíná děťátko upřednostňovat maminku před cizími lidmi. V náruči člověka, který se děťátku nějakým způsobem nelíbí, může začít plakat a dožadovat se maminky. Ta by měla dítě chápat a zbytečně ho netrápit a nenechávat u dané osoby. Co se týče vzhledu dítěte, v této době vyrůstají nové vlásky a mění se barva očí (modré oči, které mají všechny děti po narození, mohou získat jinou barvu).
Bolest v kříži patří spolu s bolestmi hlavy k nejčastějším obtížím, se kterými se potýká velká část lidské populace. Protože v mnoha případech výrazně omezuje pohyblivost a celkovou funkčnost těla, je také častým důvodem, proč pacienti vyhledávají pomoc lékařů a fyzioterapeutů. Pouze zřídka je přitom bolest zad příznakem závažného onemocnění páteře nebo jiných orgánů a velká úleva se dostaví poté, co pacienti začnou dodržovat některá jednoduchá doporučení.
Před bolestí v kříži je velmi účinná prevence. Není vhodné záda nadměrně zatěžovat a přenášet příliš těžká břemena s převažujícím zatížením páteře. Dále je nezbytné dodržovat zásady správného sezení, především u jedinců se sedavým zaměstnáním, například pracujících každodenně na počítači. K základním opatřením patří nastavení židle do takové výšky, aby člověk pohodlně dosáhl na používané nástroje na stole a jeho předloktí byla přitom ve vodorovné poloze. Důležitá je také kvalitní opěrka, která musí poskytovat dostatečnou oporu pro celou šířku zad a přitom netlačit a jinak znepříjemňovat sezení. Pokud se během dlouhého sezení dostaví bolesti nebo jiné nepříjemné projevy v oblasti páteře, je vhodné změnit polohu nebo si udělat přestávku a rozcvičit bolavé nebo ztuhlé zádové svaly. Také během spánku je nezbytné, aby páteř byla ve vhodném postavení, a proto se doporučuje používat kvalitní matrace a polštáře pod hlavu.
Kde je kříž
Lidská páteř se dělí na oblasti podle typů obratlů. Křížové obratle, vertebrae sacrales (S1 až S5), mají kloubní plochy pro spojení s kyčelní kostí (os ilium) a srůstají do kosti křížové.
Krční obratle (vertebrae cervicales) – 7 obratlů (označeny C1–C7) vyznačující se nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je na konci rozdvojený trnový výběžek.
C1 – atlas (nosič) – nemá trnový výběžek, v těle velký otvor, velké kloubní plošky.
C2 – axis (čepovec) – má o 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu, společně zajišťují pohyb hlavy.
Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) – 12 obratlů (označeny Th1–Th 12). K obratlům jsou kloubně připevněna žebra. Tělo obratlů je vyšší, trnový výběžek se ke konci zužuje, nezdvojuje se a směřuje šikmo dolů. Příčné výběžky nemají otvory.
Injekční roztok je určen k aplikaci prostřednictvím pomalé intravenózní injekce nebo intravenózní infuze. Originální balení obsahuje jak ampule s účinnou látkou slabě zelenožluté barvy, tak ampule s rozpouštědlem, které je bezbarvé. V jedné ampuli je obsažen 1 mg účinné látky. Účinná látka však není v ampuli jediná. Dále obsahuje bezvodý etanol a benzylalkohol. Ampule by měly být chráněny před denním světlem.
Tablety a kapky
Tablety a kapky jsou určeny k orálnímu užití, tedy ke spolknutí. Tablety jsou k dostání ve dvou sílách 0,5 mg a 2 mg. Rivotril „půlka“ je plochá tableta světle oranžové barvy se zkosenými hranami, velká 8 mm. Na jedné straně je napsáno ROCHE 0,5. Na druhé straně tablety je půlicí rýha. Rivotril „dvojka“ je plochá tableta slabounce nažloutlé barvy se zkosenými hranami, velká 8 mm. Na jedné straně je napsáno ROCHE 2. Na druhé straně má dělicí kříž. Kromě účinné látky obsahují tablety ještě další pomocné látky, jako například kukuřičný škrob.
Kapky obsahují 2,5 mg účinné látky na 1 ml. Všimněte si, jak je lahvička velká. Nejčastěji se asi setkáte s lahvičkou velkou 10 ml, to znamená, že 1 lahvička obsahuje 25 mg účinné látky. Kapky mají modrou barvu. Nezapomeňte, že i do kapek jsou přidány pomocné látky jako broskvové aroma či kyselina octová. Je velmi nebezpečné lít kapky rovnou do úst – hrozí předávkování! Absolutně totiž ztratíte kontrolu nad množstvím užité látky.
Tablety a kapky neobsahují na rozdíl od injekčního roztoku etanol. Neměly by být však injekčně aplikovány, a to vzhledem k rizikovosti takového jednání.
Rivotril byste měli brát jen pod lékařským dohledem! O vhodnosti použití lékové formy vždy rozhoduje lékař.
Syndrom karpálního tunelu je jako nemoc z povolání evidován u 35 tisíc obyvatel, ale objevuje se také jako projev stárnutí či hormonálních změn, přičemž čtyřikrát častěji jím trpí ženy než muži.
Karpální tunel se nachází zhruba uprostřed zápěstí. Je to průchod, kterým se nervy, cévy a šlachy dostávají z předloktí do dlaně. Jsou tam například ohýbače prstů a palce a také velmi důležitý středový nerv, který má na starosti funkci většiny svalů z přední skupiny předloktí a některé ze svalů ruky, zprostředkovává cit, jemnou a hrubou motoriku. Pokud je tato část ruky dlouhodobě přetěžována nebo byla zraněná či prodělala zánět šlach a vazů, dochází k útlaku středového nervu a k bolesti. Karpály na noze nenaleznete.
Problém s karpálními tunely mívají především ženy (plnoštíhlé a vykonávající pro ruku namáhavé jednostranné práce), a to nejvíce v období přechodu, tedy v období hormonální rozkolísanosti. Bohužel hormonální rozkolísaností trpí dnes mnohem mladší ženy, a proto tato nemoc postihuje i je. Souvisí totiž se špatně tekoucí lymfou (umělé hormony, antikoncepce lymfu staví), kdy se tvoří otoky karpálního tunelu.
Duchovní příčina: Brnění v rukou nemocnému ukazuje, že na jisté příležitosti neměl vůbec reagovat, že lepší bylo je odmítnout. Práce se sbíječkou rozhodně není činnost, kterou by člověk iniciativně vyhledával, avšak uvědomme si, že i zaměstnání, k němuž jsme „jako slepí k houslím“ přivedeni, odpovídá našemu duševnímu vývoji. A tak jestliže jsme kdysi slovy, činy, nebo dokonce rukama bili a zraňovali ostatní, bije nás nyní přes prsty vibrující sbíječka, s níž v zaměstnání často pracujeme. Zlobící nerv na ruce v oblasti karpálního tunelu nemocnému ukazuje, že nemá být jako druzí a stejně jako oni se chovat a život chápat. Také touha mít všechno perfektní, pod kontrolou a podle svého je scestná. V jemných detailech (jelikož postižena je horní končetina) se chybuje. Rukou, svými plány a představami křečovitě svíráte a hodláte získat pro život nedůležité. Snad s vámi brnění otřese obdobně, jako když dostanete ránu elektrickým proudem. Ruce mají spíše hladit, ne světské uchopovat a jiným klid i pohodu brát. Držte se toho, co umíte, ale zároveň nezapomeňte, že život není jenom práce, nebo stálé dělání toho, co milujete. Všechno čiňte s mírou. Uvolněte se, odpočiňte si, zajděte i do přírody a také na lidi se dívejt