LÉČBA RUPTURY STEHENNÍ ŠLACHY je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. S pojmy Achillova pata a Achillova šlacha se snad každý člověk někdy setkal, i přesto ale docházívá k tomu, že je lidé někdy při konverzaci zaměňují Achillovu šlachu za Achillovu patu, protože význam pojmu Achillova pata vlastně neznají.
Ruptura Achillovy šlachy
Pod pojmem ruptura si je třeba představit přetržení či prasknutí Achillovy šlachy, což je velmi bolestivé a vážné onemocnění, které se nedá vyléčit během pár dní. Naopak léčba obvykle trvá několik měsíců a v řadě případů třeba i rok. K ruptuře Achillovy šlachy může dojít na několika místech, nejčastěji se Achillova šlacha přetrhne těsně nad patní kostí, protože v tomto místě je šlacha nejméně zásobená krví vlásečnicemi. K přetržení může dojít ale také v lýtkovém svalu, nebo může být šlacha dokonce odtržená od patní kosti.
Ke kterémukoliv z těchto přetržení Achillovy šlachy může dojít náhle a bez jakéhokoliv varování. Achillova šlacha totiž neobsahuje žádná nervová zakončení, a tak šlacha nebolí, dokud se nepřetrhne (= nenatrhne). K přetržení této šlachy dochází obvykle při nevhodném pohybu při sportu. Některé sporty jsou pro toto poranění rizikovější než jiné. Vesměs ale platí, že větší riziko je u sportů, kde sportovec častěji zničehonic mění směr svého pohybu (například kličky při basketu, fotbalu atd.). K přetržení Achillovy šlachy může dojít jak u profesionálních sportovců, tak i u rekreačních. Častější je toto poranění ale u rekreačních sportovců, kteří se nerozcvičují a nejsou na daný pohyb tak zvyklý. V podstatě se jedná o to, že nevhodnými pohyby a přetěžováním šlachy dojde ve vláknech Achillovy šlachy k různým trhlinkám, které jsou pak příčinou jejího přetržení. Aby k ruptuře Achillovy šlachy nedocházelo je vhodné se před každou sportovní aktivitou pořádně rozcvičit a po sportu provést strečink, provozovat pohyby při sportu správně (při běhu mít správné postavení nohou, dělat stejně dlouhé kroky), pomoc může i dodržování pitného režimu, protože pokud člověk málo pije, tak tělo automaticky do šlach dodává méně tekutin a tím šlachy začnou vysychat a nejsou tak pružné.
- příznaky
Ruptura Achillovy šlachy se pozná obvykle okamžitě, dojde totiž k velmi bolestivému prasknutí, které se projeví i bolestí v lýtku (jako kdyby člověka někdo do lýtka udeřil), zároveň je někdy toto prasknutí také slyšitelné. Toto bolestivé prasknutí někdy provází vznik krevní sraženiny (= modřiny) v místě prasknutí, hematom se ale neobjevuje u ruptury pokaždé. Ruptura Achillovy šlachy se také může projevit viditelnou deformací v místě prasknutí. Ruptura této šlachy může způsobit, že chůze po ruptuře achillovky bude extrémně obtížná, v některých případech i nemožná. V jiných případech ruptura nemusí mít tak drastický průběh.
- léčba
Léčbaruptury Achillovy šlachy je vždy zdlouhavá. Toto poranění navíc vyžaduje rehabilitaci. Obvykle léčbaruptury trvá několik měsíců, ale v některých případech se doba trvání léčby může při
Ve svém příspěvku POŠKOZENÝ STEHENÍ SVAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Richards Wolf.
Dobrý den
Mám dotaz : Při sportování před 1,5 jsem udělal provaz a natrhl jsem si stehenní sval. Byl jsem na magnetické rezonanci kde mi zjistili natržený stehenní sval na pravé noze. Doktor mi řekl, mám mít klidový režim. Toto jsem dodržel, ale noha mě pořád bolí. Při ohýbaní mi vystřeluje bolest až do kyčle. Je toto možné odstranit nějakou operací :?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Lidskou nohu tedy tvoří pánevní kost (tvořená kostí kyčelní, stydkou a sedací), stehenní kost (= femur), čéška (jablíčko = patela), lýtková kost (= fibula), kolenní kost (= tibia).
Stehenní kost je nejdelší kostí v lidském těle a nachází se v horní části dolní končetiny a je spojena s pánví a s čéškou, holenní a lýtkovou kostí. S pánví stehenní kost pojí kyčelní kloub, s čéškou a současně i s holenní a lýtkovou kostí ji zas pojí kolenní kloub. Pod kolenním kloubem se nachází dvě kosti, které společně tvoří kostru bérce. Jedná se o holenní kost a lýtkovou kost. Holenní kost se při pohledu na člověka nachází v přední části. Holenní kost se postupně rozšiřuje a ve své spodní části vybíhá ve vnitřní kotník směrem k palci. Naopak lýtková kost se při pohledu na člověka nachází v zadní části nohy a v dolní části vybíhá v zevní kotník směrem k malíčku.
b) svaly
Na dolní končetině se nachází velké množství svalů, a proto je vhodné je rozdělit do několika oblastí podle místa jejich výskytu na svaly u kyčelního kloubu, svaly stehna, svaly bérce a svaly nohy/chodidla.
Na stehně se svaly dělí na přední a zadní. Přední svaly tvoří čtyřhlavý sval stehenní (= musculus quadriceps femoris) a sval krejčovský (= musculus sartorius). Zadní svaly stehna tvoří dvojhlavý sval stehenní (= musculus biceps femoris), sval pološlašitý (= musculus semitendinosus), sval poloblanitý (= musculus semimembranosus) a sval zákolenní (= musculus popliteus).
I svaly bérce se dělí na přední, zadní a zevní. Mezi přední svaly patří sval holenní (= musculus tikalis anterior), dlouhý natahovač prstů (= musculus extensor digitorum Lotus) a dlouhý natahovač palce (= musculus extensor hallucis longus). Mezi zadní bércové svaly patří trojhlavý sval lýtkový (= musculus triceps surae) tvořený z dvojhlavého svalu lýtkového (= musculus gastrocnemius) a z šikmého svalu lýtkového (= musculus soleus), a sval chodidlový (= musculus plantaris), zadní sval holenní (= musculus tikalis posterior), dlouhý ohybač prstů (= musculus flexor digitorum), dlouhý ohybač palce (= musculus flexor hallucis longus). Mezi zevní svaly patří dlouhý sval lýtkový (= musculus peroneus longus) a krátký sval lýtkový (= musculus peroneus brevis).
c) klouby a vazy
Dolní končetinu tvoří dva velké klouby, a to kyčelní kloub (= articulatio coxae) a kolenní kloub (articulatio genus). Kyčelní kloub je současně největším kloubem v lidském těle a připojuje dolní končetinu k pánevním kostem. Kyčelní kloub umožňuje pohyby: ohnutí, natažení, otočení, odtažení i přitažení dolní končetiny. Kolenní kloub pak ke stehenní kosti připojuje holenní kost a kost lýtkovou. Kolenní kloub je silný
V naší poradně s názvem REHABILITACE U TOTÁLNÍ RUPTURY SVALU, DÉLKA LÉČBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Šteflíčková.
Manžel 71 let podstoupil operaci přetržených šlach na noze. Jaká je prognóza?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Prognóza závisí na úspěšnosti provedené operace a na síle manželova organizmu. Vycházejme z toho, že lékaři věnovali veškeré úsilí, aby rekonstrukci šlach provedli co nejlépe. Nyní tedy závisí na manželově organizmu, jak bude schopen dodat stavební látky novým šlachovým spojům a úponům. Manžel si může výrazně pomoci tím, že bude poctivě absolvovat pravidelné rehabilitace, jenž ho postupně vrátí do rozsahů, které měl před úrazem. V tomto léčebném tělocviku je potřeba vytrvat i nadále, aby se stal součástí běžného denního rytmu. Vnitřně je potřeba posílit příjem bílkovin, obzvláště kolagenu. Pokud manžel nemá dnu, tak může použít zvýšené porce masa a nebo použít potravní doplňky s kolagenem a vitamíny B-komplex forte. V případě probíhající léčby jiné nemoci, je potřeba poradit se o vhodnosti změn ve stravě i o potravních doplňcích s praktickým lékařem.
Záněty Achillovy šlachy jsou velmi častým onemocněním u sportovců. Obvykle může dojít k zánětu jak šlachy, tak i jejího obalu. K zánětu Achillovy šlachy obvykle dochází v důsledku přetěžování, často nevhodným cvičením a pohybem. Obvykle se tak stává při aktivitách, při nichž dochází k nárazům chodidla do pevné podložky (všechny sporty, při nichž se běhá). K zánětu Achillovy šlachy může dojít u člověka v jakémkoliv věku a při jakékoliv aktivitě, přestože větší předpoklad k tomuto onemocnění mají jedinci, kteří se sportu věnují rekreačně a jsou ve věku zhruba 30 let a výše. Vliv na vznik zánětu této šlachy může mít ale i špatně zvolená obuv pro danou sportovní aktivitu, vynechání rozcvičení před sportovním výkonem, přeceňování svých schopností, pohyb po špatně zpevněném povrchu, náhlé zvýšení fyzické aktivity (například při běhu náhlý přechod do sprintu), špatný pitný režim, nebo i předcházející zranění lýtkového svalu. Člověk by se měl snažit tomuto všemu vyvarovat, protože léčba zánětu Achillovy šlachy není vždy úplně příjemná. Jako vhodná prevence může také sloužit omezení náročných fyzických aktivit, využívání ortopedických vložek do bot a nošení vhodné sportovní obuvi, zároveň je také dobré střídat pohybové aktivity, vždy se před sportem rozcvičit a zátěž zvyšovat postupně.
- příznaky
Zánětlivá onemocnění této šlachy mohou mít několik stádií a každé stádium má své příznaky. Nejprve se zánět „achillovky“ projevuje bolestí v oblasti této šlachy po sportu, nebo po velké fyzické zátěži nohy. Zároveň je achilovka také bolestivá na dotek a obvykle se objevuje i určité zduření této oblasti (zpravidla otok v blízkosti patní kosti), náhlá ztuhlost dolní končetiny v oblasti bérce, větší bolest při rychlém pohybu, zároveň se také může na šlaše objevit boule, nebo šlacha může „praskat“ při pohybu. Pro druhé stádium je typická bolesti již při fyzické aktivitě, bolest je opět obvykle provázena otokem dané oblasti. Předposlední třetí stádium se projevuje bolestí Achillovy šlachy i v okamžicích klidu, tedy v době kdy šlacha není nijak zatěžována. Poslední stádium se projevuje trvalou bolestí, která se může stupňovat i při sebemenším pohybu nohy. K tomuto stádiu obvykle dochází tím, že zánět v Achillově šlaše nebyl léčen.
- léčba
Hned na začátku je třeba zmínit, že léčba zánětu Achillovy šlachy je absolutně nezbytná, pokud by se totiž šlacha neléčila, mohla by se zcela přetrhnout a to by mohlo trvale ovlivnit její funkci. Důležité je také nezanedbávat nutnou rehabilitaci a respektovat předepsaný klidový režim a nohu v takovém případě zbytečně nezatěžovat, aby se situace dále nezhoršovala.
Většina případů prasknutí bubínku nevyžaduje léčbu, během několika týdnů dojde k zahojení. Nicméně je vždy lepší poradit se s odborníkem, a to zvláště v níže uvedených případech.
Dojde k natržení nebo ruptuře a nedochází k hojení během několika týdnů – lékař pak v ordinaci k okraji tenké membrány aplikuje chemický roztok, který stimuluje růst buněk.
Pokud je prasklina velká nebo nefunguje hojení bubínku, může lékař doporučit chirurgický zákrok k opravě bubínku, který je nazýván tympanoplastie.
Důležitým aspektem, který je třeba vzít v úvahu, je používání tamponů nebo špuntů do uší při koupeli, zejména u ruptur bubínku.
Pacient by se neměl pokoušet čistit uši bez souhlasu lékaře. Také by se měl vyhnout prudkému foukání z nosu a smrkání.
Pacientovi mohou být předepsány léky proti zánětu a bolesti. Použití teplých zábalů na uši může poskytnout úlevu od bolesti, ale jen do určité míry.
Ve svém příspěvku RUPTURA QUADRICEPSU NA NOZE. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Foukal Jan.
V 66 letech jsem měl úraz pád na dlaždicovou podlahu a došlo k úplnému přetržení šlachy, která váže stehenní sval quadriceps na koleno. Nohu jsem po úraze nezvedl od země. Musel jsem jít do týdne na operaci. Po operaci jsem měl sádrovou dlahu. To trvalo 6 týdnů. Když šlacha, kterou mi přilepili při operaci srostla, mohl jsem začít opatrně s rehabilitací na lůžkovém odd. v nemocnici. Po sundání dlahy jsem nemohl vůbec ohnout koleno. Rehabilitace v nemocnici trvala 3 týdny. Stav se hodně zlepšil. Pak jsem ještě ambulantně 2- 3 krát týdně po dobu dvou a půl měsíce dojížděl na další rehabilitaci. Úraz se mi stal 8.12. a následující rok v květnu jsem byl v pořádku. Celková léčba tedy trvala půl roku. Po částečném rozcvičení kolena mi nejvíc pomáhala motodlaha a šlapání na rotopedu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
stal se mi přesně stejný úraz, jsem po operaci, 6 týdnů absolutně klidový režim, nyní chodím 2 týden na rehabilitace a koleno nemůžu stále ohnout více jak 70 °, navíc už celé bolí že na něj nemůžu ani došlápnout, jsem z toho nešťastný
Natržení či úplná ruptura stehenního svalu je postižení, při kterém jsou přetržena svalová vlákna v důsledku prudkého mechanického pohybu, na něž není sval adaptován. Predisponujícím faktorem je krvácení do svalu (podlitiny), zvýšené napětí svalů, zevní vlivy jako například chladné počasí, přehřátí nebo chybějící strečink (rozcvičení). Postižení je častější u „jednorázových“ sportovců.
Jak poznat natržený stehenní sval
Natržený stehenní sval doprovází bodavá či řezavá bolest, která nutí k přerušení pohybu, rychlý rozvoj křečí, lokální otok, lokální pohmatová bolestivost (při pohmatu vyšetřující osobou), někdy viditelný hematom, částečná až úplná ztráta funkce plněná daným svalem, hmatná štěrbina, hmatná zatuhlina (rezistence) jako důsledek zkrácení svalu.
V naší poradně s názvem NATRŽENÝ STEHENNÍ SVAL - LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat na účinnou léčbu natrženého stehenního svalu. Děkuji. Petr
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Existuje řada věcí, které můžete udělat, abyste si pomohl s natrženým stehenním svalem. Nejdůležitější a nezbytnou součástí vaší léčby a zotavení je udržování stehna v pohybu.
Jak se dostat do pohybu?
Během prvních 24 až 48 hodin po problému se stehenním svalem byste se měl pokusit omezit své aktivity, ale nepřestávejte se pohybovat. Pohyb vykonávejte jen tak, jak vám to příznaky dovolí. Jemně pohybujte nohou po dobu 10 až 20 sekund každou hodinu, když jste vzhůru, vyhněte se dlouhému stání na nohou.
Při použití schodů může pomoci, když při výstupu do schodů stoupáte jen svou zdravou nohu, abyste snížili namáhání stehna. Když scházíte dolů, sestupujte první svou problémovou nohu, abyste snížil zatížení stehna. Při chůzi nahoru a dolů používejte zábradlí (pokud je k dispozici).
Po 48 hodinách zkuste více používat nohu – cvičení vašemu stehnu opravdu pomáhá a může zmírnit bolest. Dělejte, co byste normálně dělal, a zůstaňte u toho, nebo se vraťte do práce – to je důležité a je to nejlepší způsob, jak se zlepšit.
Je užitečné dělat specifická cvičení, která vám mohou pomoci při zotavení. Na začátku mohou být náročná, takže udělejte, co můžete, a snažte se to časem vylepšovat.
Výhody udržení aktivity
Být aktivní je to nejlepší, co můžete pro své celkové zdraví udělat.
Když budete nadále aktivní, udržujte si tím aktuální úroveň kondice – i když musíte změnit to, co běžně děláte, jakákoliv aktivita je lepší než žádná.
Udržujte ostatní svaly a klouby silné a pružné a udržujte si zdravou tělesnou hmotnost.
Vyhněte se sportu nebo těžkému zvedání, dokud nebudete mít méně bolestí při pohybu. Před zahájením sportovních aktivit se nezapomeňte předně plně zahřát.
Léčba bolesti
- léky proti bolesti – to vám může pomoci pohodlněji se pohybovat, což může pomoci vašemu zotavení.
- ledové obklady.
Led může být prospěšný právě při léčbě muskuloskeletálních bolestí. Led je nejvýhodnější, pokud váš problém se stehny souvisí se zraněním. Nikdy nepokládejte led přímo na pokožku. K ochraně pokožky před spálením použijte bariéru, jako je igelit s ručníkem. Jak dlouho máte používat led jako léčbu, se může lišit. Obecně byste však měl led aplikovat po dobu až 15 minut. Mezi ošetřeními byste také měl nechat několik hodin. Pokud máte nějaké problémy s krevním oběhem, neměl byste používat led jako léčbu bolesti stehen.
Práce
Během rekonvalescence se doporučuje zůstat v práci nebo se do práce co nejrychleji vrátit. Abyste se mohl vrátit do práce, nemusíte být zcela bez bolesti a bez příznaků.
Jedná se o kýlu, která se vyskytuje v tříselném kanálu. Do tohoto kanálu totiž pronikne část některého břišního orgánu. Tříselný kanál je důležitý jak pro muže, tak pro ženy. Přesto tento typ kýly postihuje více muže než ženy (až 80 % tříselné kýly postihuje muže).
Tříselná kýla se rozděluje na dva typy hernie. První a častější typ se nazývá šikmá tříselná kýla, tento typ kýly může být získaný, ale i vrozený. U muže se takováto kýla dostává do třísel stejnou cestou jako v prenatálním období jeho varlata (od ledvin k šourku). Tato cesta, kterou varlata ještě před narozením muže putovala, mohla zůstat zcela, nebo zčásti zachována. Pokud tato cesta je zachována celá, tak i samo varle patří do kýlního obsahu. Pokud ale zůstala tato cesta zachována jen zčásti, tak se tato kýla u muže projeví jako boule/hrbolek u tříselného kanálu. Pokud by se tato kýla nijak neléčila, může zasáhnout i mužův šourek.
U žen se šikmá tříselná kýla vyskytuje v méně případech. i zde kýla pak cestuje z dutiny břišní do tříselného kanálu obvykle kolem dělohy a močových cest a může se dostat až do stydkého pysku.
Druhým typem tříselné kýly je přímá tříselná kýla, která není tak častá jako šikmá. Navíc přímá tříselná kýla není nikdy vrozená a navíc obvykle postihuje starší muže. Obvykle se tato kýla dostane do tříselného kanálu různými štěrbinami mezi břišními svaly.
Na vznik tříselné kýly nemá vliv ale jen prenatální vývoj, během něho sice je část břišní stěny oslabená, jak dané varle, nebo děložní vazy sestupují, ale to samotné ke vzniku tříselné kýly nestačí. Obvykle se na vzniku této kýly také podílí vyšší a dlouhodobá námaha, obezita, u žen i těhotenství. Je to způsobené tím, že jak vyšší váha, tak i těhotenství způsobují v břiše vyšší tlak a ten může vést k přetěžování břišních svalů.
Tříselná kýla bývá často laiky zaměňována (aspoň názvem) se stehenní kýlou. Stehenní kýla postihuje na rozdíl od tříselné kýly ale častěji ženy než muže. Obvykle se jedná o starší ženy. Tato kýla se vyskytuje obvykle pod tříselným vazem. I obsah této kýly putuje z dutiny břišní ke stehenní žíle. Obvykle se projevuje menší boulí. U tohoto typu kýly dochází také často k uskřinutí (zaškrcení kýlního obsahu v kýlním vaku).
Příznaky
Příznaky kýly v třísle jsou v podstatě stejné jako u břišní kýly. Jediný rozdíl je v tom, kde je cítíme (= vidíme). Tříselná kýla se obvykle projevuje tím, že v třísle vznikne měkká boulička, která vystupuje na povrch těla a bývá pohyblivá (dá se zatlačit zpět do břišní dutiny v první fázi). Pokud je ale kýla neléčená, tak se v pozdějších fázích již zatlačit nedá a obvykle se navíc i boule zvětšuje. Okolí tříselné kýly může být bolestivé a objevuje se zde tah.
V naší poradně s názvem FRAXIPARINE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel kotasek.
zdravim prosim vas proplaci VZP pripravek na trombózu FRAXIPARINE dekuji za informaci
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Fraxiparin je částečně hrazený ze zdravotního pojištění a jen za určitých podmínek. Například za dvě injekce po 0,6 ml se doplácí asi 78 Kč. Zde jsou případy, kdy pojišťovna uzná částečnou úhradu:
1. v indikaci zahájení léčby hluboké žilní trombózy potvrzené dopplerovským vyšetřením nebo při silném klinickém podezření na hlubokou žilní trombózu před tím, než jsou známy výsledky diagnostických testů, a to v monoterapii nebo spolu s warfarinem do dosažení jeho terapeutického účinku (INR je větší nebo rovno 2,0),
2. při nutnosti dočasného ambulantního převedení nemocného, který je indikován k dlouhodobé perorální antikoagulační léčbě (např. pro fibrilaci síní nebo při implantované srdeční chlopenní protéze aj.) z perorálního antikoagulancia na nízkomolekulární heparin před plánovanou operací (tzv. překlenovací léčba),
3. v prevenci srážení krve v mimotělním oběhu, zejména při hemodialýze a hemofiltraci,
4. pro léčbu stavů vyžadujících antikoagulační léčbu v průběhu gravidity a šestinedělí či před plánovanou transplantací srdce,
5. v prevenci žilního tromboembolismu v perioperačním období v délce 10 dnů, po vysoce rizikových operacích (totální náhrada kyčelního kloubu, endoprotéza kolenního kloubu, stav po operaci zlomeniny horního konce stehenní kosti, rozsáhlé operace pro zhoubný nádor) se doba profylaxe prodlužuje na 28 dnů,
6. v prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy u nemocných s prokázaným vrozeným či získaným hyperkoagulačním stavem, u nichž nelze stabilizovat požadované snížení koagulačních faktorů perorálními antikoagulancii či při nemožnosti nebo dokumentované kontraindikaci tato antikoagulancia podat - výše uvedené podmínky úhrady se vztahují v plném rozsahu i na úhradu u nemocných s poraněním dolní končetiny vyžadujícím sádrovou nebo jinou fixaci, u kterých je přípravek hrazen po celou dobu fixace,
7. u nemocných se zvýšeným rizikem tromboembolické nemoci indikovaných k zahájení léčby warfarinem z jiných indikací, např. při fibrilaci síní, k potlačení prvotního prokoagulačního působení warfarinu, a to po dobu 2 až 3 dnů či nejdéle do dosažení terapeutického účinku (INR je větší nebo rovno 2,0),
8. v léčbě akutní symptomatické tromboflebitidy dolních končetin bez současné flebotrombózy, pokud je tromboflebitida delší než 5 cm a současně ve vzdálenosti menší než 10 cm od safenofemorální či safenopopliteální junkce při dopplerovském vyšetření, a to nejdéle po dobu 45 dnů. Při silném klinickém podezření na splnění těchto podmínek může být aplikována první léčebná dávka před tím, než jsou známy výsledky diagnostických testů.
Probíhá pomocí klinického vyšetření, ultrazvukového vyšetření, magnetické rezonance a angiografického vyšetření. Řešení je možné buď metodami intervenční radiologie (balonková dilatace, eventuálně stentování), nebo metodami operačními.
2. Předoperační příprava
V rámci předoperační přípravy je pacient oholen (záleží na lokalitě výkonu), večer před zákrokem dostane léky indikované anesteziologem.
3. Operační metody
Výkony se provádějí buď v celkové, nebo spinální anestézii (aplikace anestetika k míše s následným umrtvením dolní poloviny těla).
Dezobliterace: odstranění sklerotických plátů ze zúžené tepny.
Bypass: přemostění postiženého úseku tepny vlastní žilou nebo protézou (zde záleží na lokalizaci postižení, v případě postižení pánevních tepen je to spojka mezi aortou a stehenní tepnou, při postižení stehenní tepny je to přemostění mezi stehenní tepnou a podkolenní či bércovou tepnou).
Embolektomie: odstranění vmetku pomocí katetru s balonkem.
Resekce: resekce tepny u výdutě s náhradou žilou či protézou.
Amputace: Amputace končetiny při vyčerpání všech ostatních metod, záleží na místě postižení, provádí se buď v místě chodidla, pod kolenem, či nad kolenem.
4. Možné komplikace výkonu
Komplikace této operace se mohou vyskytnout na všech chirurgických pracovištích v České republice i na světě, proto je nutné na ně před operací upozornit.
Peroperační komplikace (tedy během operace):
masivní krvácení, které může mít za následek až šokový stav pacienta, popřípadě vést až k úmrtí;
poranění orgánů dutiny břišní, oblast za pobřišnicí – močovod, dolní duté žíly, pánevní žíly, močový měchýř;
srdeční selhání z důvodu velkých tlakových výkyvů při dočasném klampování aorty;
srdeční arytmie;
změny vnitřního prostřední, zejména zvýšená kyselost organismu při dočasném nedokrvení končetiny;
ledvinné selhání.
Pooperační komplikace:
bolestivost v místě operace;
pocit na zvracení;
teplota;
krvácení z operační rány nebo z našité protézy s nutnou urgentní reoperací;
infekce v ráně se vznikem hnisavého ložiska – nutné otevření a vyčištění rány;
vznik kýly v jizvě – nutná reoperace s opětovným sešitím břišní stěny;
infekce v ráně spojená s infekcí protézy s nutnou reoperací a eventuálním odstraněním protézy;
vznik sraženiny v místě protézy nebo žilního štěpu s možným ucpáním či embolizací vmetku do dolních končetin a tím jejich ohrožení z důvodu nedokrvení – nutná reoperace s odstraněním vmetku;
střevní ochrnutí s poruchou pasáže, někdy s nutností
V naší poradně s názvem PRASKLÝ STEHENNÍ SVAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Květoslava Panošková.
Před půl rokem jsem se nešťastně ohnula a pocítila jsem palčivou bolest. Po půl hodině jsem při příjezdu domů už nemohla vystoupit z auta.Na druhý den jsem měla tak obrovskou modřinu--která se zvětšovala po celé noze. Do týdne jsem měla modrou celou nohu. Dnes mě zbyla bolest v sedací části sedím na půlce zadečku jinak nevydržím. Potřebovala bych vědět zda mohu nohu zatěžovat(třeba opatrně) nebo nepokoušet to. Lékař mě řekl že se jedná o prasklý sval ale že se s tím nedá nic dělat, že mě to bude bolet 2 až--3 měsíce. Mazala jsem si to Heparoidem---jinak nic.Bolest poloviny zadečku je velice nepříjemná. Předem děkuji za odpověď.Panoškova Květa
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
To, co nyní prožíváte se svou nohou, je důsledek stylu Vašeho dosavadního života. Z velké části jste ho prožila v sedě. Ráda sedíte, že ano? S tím souvisí i Vaše nadváha a stav tkání uvnitř těla. Když totiž tělo pravidelně netrénujete, tak ho dostáváte do tak zvaného vegetativního klidu. Když klid trvá dlouho, celý život, tak to se pak všechny regenerační procesy k tomu přizpůsobí a začnou produkovat méně odolné tkáně. Proto, když pak chcete od takové tkáně 100% výkon, jako za mlada, tak dochází k na/utržení svalu a výronům krve v takovém rozsahu, jako na Vaší fotografii. Uvědomte si, že když se předkloníte se svojí váhou, tak je to značná zátěž na hamstring, který nevydrží a natrhne se. Hamstring je několikahlavý sval a je ukotven právě v kyčelní oblasti. Hojení bude trvat dva až tři měsíce a během něj je třeba nohu postupně zatěžovat, například jízdou na kole nebo plaváním. S největší pravděpodobností se bude toto zranění opakovat. V životě je to zařízeno, že dnešek prožíváme tak, jak jsme si ho včera a předevčírem připravili. Vy jste si vybrala posedávání a konzumní způsob života, jiní zas sport a kulturu těla. Pokud si chcete pomoci, tak zhubněte a naučte se několik vhodných cviků pro udržení těla v kondici. Se zhubnutím Vám může pomoci tento článek: https://www.ceskenemoci.cz/…
S naučením vhodných cviků Vám pomůže místní fyzioterapeut.
Zánět šlach na noze je opravdu nepříjemný problém, ale nohy nejsou jediným místem kde může k zánětu dojít. Níže je seznam nejčastějších problémů spojených s bolavou šlachou.
Achillova šlacha
Největší šlachou na noze je Achillova šlacha pojmenována po mytickém nezranitelném hrdinovi, který měl právě v tomto místě své jediné zranitelné místo. Achillova šlacha je tvořena úponem trojhlavého svalu lýtkové. Zánět achillovy šlachy se často objevuje u přetěžovaných sportovců. K zánětu vedou nárazy chodidla na pevnou podložku při doskocích, nebo rychlé změny směru pohybu, nebo prudké odrazy od země. Ke zranění achillovky dochází i při nedostatečném rozcvičení, regeneraci, nebo při špatném pohybu při sportu. K zánětu achillovy šlachy vede také dlouhodobé přetěžování (při tom dochází k mikrorupturám) a hromadění odpadních látek z nedostatečného průtoku krve achillovou šlachou.
Existuje řada zánětu šlach, kromě zmíněného zánětu achillovy šlachy, je častým i takzvaný tenisový loket. Záněty šlach mohou být hnisavé, revmatické, tenisový loket, ale i třeba tendovagiitis stenosans (= lupavý prst).
Tenisový loket
Pod pojmem tenisový loket je myšlen zánět šlachy v oblasti předloktí na jeho přední straně. Jeho lidový název je odvozený od sportu, který ho často způsobuje. Tenisovým loktem ale netrpí jen tenisté, naopak většinou postihuje více zaměstnance, kteří neustále opakují několik pohybů pořád dokola. V zaměstnání totiž nemívají totiž dost času nechat svaly trochu odpočinout.
Lupavý prst
Pod pojmem lupavý prst je myšlen zánět prstů na rukou (hlavně kolem palce). Lupavý prst se pozná kromě bolesti i omezenou hybností (prstem se dá hýbat jen trhaně).
Hnisavý zánět
K hnisavému zánětu dochází až poté, co je lidské tělo napadené bakteriemi (ty se do šlachy dostávají z jiné části těla). Tento zánět konkrétně způsobují pyrogenní bakterie. Základem léčby je, že je potřeba při léčbě zánětu zastavit postu pyrogenních bakterií. Pokud by se tak nestalo, mohlo by v nejhorším případě dojít i k odumření napadené šlachy.
Revmatický zánět
Druhým typem jsou revmatické záněty, které vznikají působení bakterií streptokoků. U tohoto typu se zpočátku stává, že se zaměňuje za onemocnění artritidou. Ta ale postihuje většinou větší klouby. Revmatický zánět šlach způsobuje postižení kloubů, které jsou zduřelé a nelze s nimi pořádně hýbat (pohyb je velmi bolestivý).
Zánět šlachy může postihnout palec, loket, rameno, kyčel, koleno, achillovu šlachu (jedná se o místa, kde šlach spojuje kost se svalem).
Peritendinitida Achillovy šlachy je zánětlivý bolestivý stav, při kterém dochází k otoku kolem Achillovy šlachy. Často se tento bolestivý jev ukáže už při jednorázovém přetížení nebo po běhu. Stejně tak je však šlacha postižena chronickým nesprávným zatěžováním. Velmi často jsou postiženi zejména sportovci, přičemž nezáleží na tom, zda provozují sport na rekreační, nebo vrcholové úrovni. Peritendinitidu Achillovy šlachy nejlépe identifikujeme podle zmiňovaného otoku v okolí šlachy. Dalšími příznaky jsou bolestivý stoj na špičkách nebo bolestivé zduření šlachy, které lze nahmatat. V akutním stadiu je potřeba klidový režim, studené obklady, farmakologická léčba nebo využití prostředků fyzikální terapie. Když se peritendinitida nachází v chronickém stadiu, je léčba takřka totožná, pouze s tím rozdílem, že při vyčerpání předešlých možností léčby může být navržena peritenonektomie. To je operace, při níž jsou odstraněny bolestivé, zánětem změněné obaly v okolí šlachy.
V naší poradně s názvem PRASKLÝ STEHENNÍ SVAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
To, co nyní prožíváte se svou nohou, je důsledek stylu Vašeho dosavadního života. Z velké části jste ho prožila v sedě. Ráda sedíte, že ano? S tím souvisí i Vaše nadváha a stav tkání uvnitř těla. Když totiž tělo pravidelně netrénujete, tak ho dostáváte do tak zvaného vegetativního klidu. Když klid trvá dlouho, celý život, tak to se pak všechny regenerační procesy k tomu přizpůsobí a začnou produkovat méně odolné tkáně. Proto, když pak chcete od takové tkáně 100% výkon, jako za mlada, tak dochází k na/utržení svalu a výronům krve v takovém rozsahu, jako na Vaší fotografii. Uvědomte si, že když se předkloníte se svojí váhou, tak je to značná zátěž na hamstring, který nevydrží a natrhne se. Hamstring je několikahlavý sval a je ukotven právě v kyčelní oblasti. Hojení bude trvat dva až tři měsíce a během něj je třeba nohu postupně zatěžovat, například jízdou na kole nebo plaváním. S největší pravděpodobností se bude toto zranění opakovat. V životě je to zařízeno, že dnešek prožíváme tak, jak jsme si ho včera a předevčírem připravili. Vy jste si vybrala posedávání a konzumní způsob života, jiní zas sport a kulturu těla. Pokud si chcete pomoci, tak zhubněte a naučte se několik vhodných cviků pro udržení těla v kondici. Se zhubnutím Vám může pomoci tento článek: https://www.ceskenemoci.cz/…
S naučením vhodných cviků Vám pomůže místní fyzioterapeut.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Květoslava Panošková.
Musím reagovat na vaši odpověď----s tím sezením nesouhlasím--jsem vdova mám dům je mě 67 let chodím do práce kde jsem teď v důchodu zaměstnaná jako uklizečka. Pohybu mám tolik,že by jste si to nedovedl ani představit. Když si sednu sem k PC je to tak na půl hod.O všechno se starám sama. Mám 168 cm a vážím 87 kg myslím si že to není asi tím--- navíc v létě hodně plavu a jezdím na kole i když né daleko ale jsem stále v pohybu. Píši vysvětlení proto, že zakopaný pes bude asi jinde. Budu ráda když mě odpovíte. Musím ještě dodat, že den před tím jsem jela Prahu non stop tam i zpět byli to 4 hod.Už tehdy jsem cítila pnutí ve stehně a druhý den v práci praskl. Můj věk je opravdu jen číslo jinak mě každý hádá 55 let. To podotýkám, že se snažím vypadat dobře-- tak pohyb je u mně priorita. Děkuji za trpělivost. Panošková Květa
Pro léčbu zánětu je důležité vynechat veškerou zátěž, držet nohu v klidu, ledovat a navštívit lékaře, který poradí nejlepší léčebný postup.
Při zánětu šlach je důležité nejprve omezit pohyb zanícené šlachy. Bez omezení pohybu se zánět šlachy prostě vyléčit nedá. Důležité je tedy uvážit, které fyzické aktivity zcela vynechat a které omezit. Všeobecně se doporučuje vynechat sportovní aktivity. Naopak zařadit by se do denního režimu měly různé protahovací cviky. Při návštěvě lékaře, ten pak předepisuje ortézu, nebo obvaz (někdy dokonce i sádru), aby se omezila hybnost zanícené šlachy. V ortéze se totiž šlacha dostává do stabilizované polohy, a tak je přístupnější regeneraci.
Jedním z užívaných léčebných postupů během tohoto onemocnění je i fototerapie. V takovém případě je oblast s postiženou šlachou vystavena světlu s přesně specifikovanou vlnovou délkou. Toto světlo pak pomáhá nastartovat regeneraci dané oblasti (díky usnadnění oběhu krve).
K dispozici jsou na trhu i různé léčebné masti a gely s chladivými účinky (řada z nich je dostupná i bez receptu). Pokud je zánět šlachy pokročilý a není možné jej vyléčit, může lékař rozhodnout o radikálnějším kroku v léčbě a tím je samotné odstranění části zanícené šlachy.
Další věc, kterou může pacient změnit, aniž by navštívil lékaře, je i jídelníček. Doporučuje se zvýšit příjem bílkovin (ty napomáhají regeneraci svalů), aby převyšoval jejich běžnou úroveň. Ke konzumaci se tedy doporučuje třeba maso. Kromě bílkovin se musí zvýšit i příjem vápníku, draslíku a hořčíku. Kromě masa by se mělo do jídelníčku zařadit i brambory, banány, mléčné výrobky a zeleninu.
Lékař může k léčbě zánětu využít injekce kortikosteroidů (používají se ke snížení zánětu a bolesti), ale to již není tak častá varianta. Pomoci může i fyzikální terapie jedná se o pohybové cviky. V současnosti se používá i plazma bohatá na destičky. To se dělá tak, že se odebírá vlastní krev, ta se upraví, aby se oddělily destičky. Vzniklý roztok se pak aplikuje do oblasti chronického podráždění šlachy.
V naší poradně s názvem NATAŽENÝ STEHENNÍ SVAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
jak léčit přetrvávající potíže - bolest , noha není dobře ovladatelná
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro stanovení správné léčby je třeba vyšetření a proto se s těmito bolestmi obraťte na lékaře ortopeda a neurologa. Oba lékaře seženete na poliklinice ve větším městě.
Latinsky se šlacha nazývá tendo a anglicky tendon nebo sinew.
Šlachová pochva
Na místech, kde se šlachy stýkají s jinými vnitřními strukturami těla, jsou šlachy umístěné ve šlachových pochvách - obalech s dvojitou stěnou vyplněnou tekutinou, v níž kloužou a promazávají se. Při přirozeném stárnutí či dlouhodobém výkonu stejného pohybu mazivová tekutina vysychá a pokud nedojde k jejímu doplnění, vrstvy pochvy se o sebe začnou bolestivě odírat za praskavého zvuku (tzv. krepitace, známé při praskání kloubů prstů).
Šlachy jsou vazivové provazce připojující sval ke kosti. Úkolem šlach je přenášet sílu stahujícího se svalu, a tak dovést kost k pohybu. Šlacha vyrůstá ze svalového bříška a pak přirůstá k okostici. Šlachy nepotřebují velké zásoby krve, protože nejsou aktivní. Kromě krve mají šlachy i málo nervových zakončení, což je také důvod, proč si člověk šlachy uvědomuje většinou až v okamžiku, kdy si je nějak poraní. K ochraně šlach slouží šlachové pochvy, které jsou v místech, kde se šlachy stýkají s jinými strukturami těla. Tyto pochvy jsou vlastně obaly s dvojitou stěnou vyplněnou tekutinou. Tekutina pomáhá tomu, aby šlachy klouzaly, a postupně se promazávaly. Tato pochva se ale věkem či dlouhodobým výkonem (stejný pohyb) opotřebovává, tekutina vysychá (pokud se nedoplňuje). Jak tekutina vysychá, tak se o sebe vrstvy začnou odírat. Toto odírání je i slyšitelné, je známé jako praskání kloubů.
V naší poradně s názvem ŘEDĚNÍ KRVE TROMBEXEM 5 A POUŽITÍ VÍT. K se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mila.
Dobrý den, mám prosbu jak se zachovat. Jsem 3 roky po střední CMP, zároveň jsem 3/4 po těžké dopravní nehodě a nesrůstá stehenní kost. Vím, že vít. K podporuje tvorbu bunecite stavby kosti ale též zahušťuje krev, což je protiklad při užívání Trombexu. Prosím jak nejlépe postupovat . Můj neurolog přesný postup neví. Děkuji moc. Milan
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lék Trombex obsahuje účinnou látku Clopidogrel a jeho účinky nejsou závislé na vitamínu K. Vitamín K je omezen pouze u léčby Warfarinem. Když užíváte Trombex, tak můžete konzumovat vitamínu K kolik chcete.
Zoladex depot 3,6 mg nesmí být podán pacientům s pozitivní anamnézou přecitlivělosti na léčivou nebo pomocnou látku obsaženou v přípravku, nebo na ostatní analogy LHRH. Léčivou látkou Zoladexu je goserelini acetas a pomocnou látkou je polyglaktin.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Zoladex depot 3,6 mg je zapotřebí při použití přípravku u pacientů s rizikem obstrukce močovodů nebo komprese míchy. V takovém případě je třeba podání léku pečlivě zvážit a pacient musí být pod pravidelnou kontrolou v průběhu prvního měsíce léčby. V případě, že se komprese míchy nebo poškození ledvin v důsledku obstrukce močovodů objeví, je třeba okamžitě přistoupit k obvyklé léčbě těchto komplikací.
Dlouhodobé podávání LHRH agonistů může snižovat minerální kostní denzitu. Současné údaje o přípravku Zoladex depot 3,6 mg dokumentují 4,6% průměrnou demineralizaci osového skeletu po 6 měsících léčby, která je reverzibilní (návratná). Za 6 měsíců po přerušení léčby bylo zaznamenáno progresivní zlepšení demineralizace o 2,6% ve srovnání s původním stavem. Bylo prokázáno, že u pacientek, které dostávaly Zoladex depot 3,6 mg k léčbě endometriózy, se zmenšil úbytek kostní hmoty a vazomotorické syndromy při současné aplikaci hormonální substituční léčby (jednou denně estrogen a progestogen).
Podle předběžných údajů lze předpokládat, že podávání bifosfonátů v kombinaci s LHRH agonisty, jako je i Zoladex, může u mužů snížit kostní demineralizaci. U mužů léčených LHRH agonisty bylo pozorováno snížení glukózové tolerance, které se může projevovat jako diabetes, popř. ztráta glykemické kontroly u pacientů s předchozím diabetes mellitus. U této léčby je třeba monitorovat glukózu v krvi.
Je třeba zvážit použití přípravku Zoladex depot 3,6 mg u žen s metabolickým onemocněním kostí. V současné době nejsou k dispozici klinické údaje popisující léčení endometriózy přípravkem Zoladex depot 3,6 mg v období delším než šest měsíců. Při takto dlouhé léčbě je třeba pacienta preventivně kontrolovat na všechny zde uvedené symptomy.
Po dvouleté léčbě časného karcinomu prsu bylo prokázáno průměrné snížení minerální kostní denzity (BMD) o 6,2 % v krčku stehenní kosti a o 11,5 % v bederní páteři. Tato demineralizace je částečně reverzibilní, a to o 3,4 % v krčku stehenní kosti a o 6,4 % v bederní páteři po roce sledování po ukončení léčby.
Zoladex depot 3,6 mg může zvýšit rezistenci děložního hrdla, a tím působit obtíže při jeho dilataci.
Zoladex depot 3,6 mg nesmí být podáván dětem a v době těhotenství a během kojení. Proto nepoužívejte Zoladex depot 3,6 mg, jste-li těhotná nebo pokud kojíte.
Ve svém příspěvku NARKÓZA U STARÝCH LIDÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Šváčová.
dobrý den , před skoro rokem 19.8.2020 mi podklozla pantofle na obrubníku, padla jsem a i když jsem se snažila zvednou , bolest v levé části panve v jenom bode mi to nedovolil , ja sama se ctěla zvednou ale nešlo to, zrovnna šel kolem asi pan doktor, ptal se mi kde mi to bolí a hned volali rychlou , na trg zjistily frakturu stehenní kosti a hlavně zlomený krček. ještě ten vecer mi vezli do kůatov , ale na operaci jsem si pět dní musela počkat , jelikož mi sraželi vysoky krevní tlak. z klatov si pamatuju po oeraci vse, tady v Sušici trvalo 14 dní než jsem se dala dokupy, paní dr Štauberg jak se pacient nechová podle normy by je nejradši poslala do dobřan. I když mám ve zprave jak se mnou rehabilitovali, bohuže , akorat mi dali do choditka deset kroků a zpět do peřin , naučila jsem se díky sesřičkám a brarum myt pak už sama , chuze ze schodu a do tak to jsem se naučila až doma, otřesny zážitek za 7 tydnu , jestě že paní doktorka už tu není .V KT upně jiny přístu , děkuji Šváčová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Menisky jsou chrupavčité struktury umístěné uvnitř kolenního kloubu; mediální meniskus má poloměsíčitý tvar a je větší (u člověka), laterální meniskus je skoro kruhový. Na příčném řezu mají trojúhelníkovitý tvar, po obvodech jsou silné a přecházejí do kloubního pouzdra, vnitřní část je vyhloubená, tenká a volná.
Menisky odpovídají tvaru kostí, mezi které jsou vloženy – v horní části jsou konkávní a odpovídají kondylům stehenní kosti, spodní část je rovná a zapadá mezi kondyly kosti holenní. Oba menisky jsou pevně přirostlé v interkondylární ploše holenní kosti a kromě toho jsou ještě fixované vazy. Mediální meniskus je ve své střední části pevně srostlý s částí vnitřního kolaterálního vazu, přední cíp laterálního menisku se upíná v blízkosti předního zkříženého vazu, jenž do něj někdy vysílá i ojedinělá vlákna. U 70 % lidí je vyvinut meniskofemorální vaz, který spojuje zadní roh laterálního menisku s vnitřním kondylem stehenní kosti, oba menisky bývají navzájem spojené nezřetelným transverzálním vazem, jenž může i chybět. Obecně je mediální meniskus méně pohyblivý než laterální, proto je při úrazech poškozen mnohem častěji.
Vrozená kýla – Jak již název napovídá, tato kýla se u člověka objeví již krátce po narození a kromě nízké porodní váhy ji mohou způsobit i různé vývojové anomálie.
Získaná kýla – Tento druh kýly je ten, který si člověk může vyvolat kdykoliv za svého života ať už náhlou změnou váhy, tak i různými zdravotními problémy a změnami v dutině břišní.
Podle viditelnosti
Zevní kýla – Tato kýla je obvykle znatelná hned na první pohled, protože kýlní obsah je opravdu vysunut ven z břišní dutiny.
Vnitřní kýla – Tato kýla není zvenčí zcela viditelná, protože je kýlní obsah vsunutý do záhybů pobřišnice.
Podle možnosti nápravy
Reponibilní kýla – Jedná se o kýlu, jejíž obsah se dá ještě vrátit zpět do dutiny břišní. Což je obvykle možné zpočátku, teprve když kýla vzniká, v pozdějších stádiích, to již nebývá možné.
Nereponibilní kýla – Obvykle se jedná o pozdější stádium kýly, kdy se kýlní obsah nedá již vrátit do dutiny břišní z různých důvodů (kýla je již příliš velká, nebo je uskřinutá).
Podle místa nálezu
Brániční kýla – Brániční kýla patří k vnitřním kýlám, které nejsou viditelné na první pohled, jde o to, že kýlní vak není tlačen ven ale dovnitř.
Břišní kýla – I tento typ kýly postihuje častěji muže než ženy a objevuje se obvykle v horní části břicha.
Femorální kýla – Jedná se o podtyp tříselné kýly, která postihuje více ženy než muže. Tato kýla se objevuje pod shyby třísel a bývá důsledkem těhotenství a porodu.
Kýla meziobratlové ploténky – Tato kýla vzniká v okamžiku, kdy jsou meziobratlové ploténky stlačeny a vzniká tak tlak na míchu.
Kýla v jizvě – Takováto kýla se může objevit v podstatě u jakékoliv jizvy na břiše, což je způsobeno tím, že místo sešití (jizvy) již není tak pružné jako tkáň v okolí, takže se může tkáň jizvy časem částečně rozestoupit a kýlní obsah se tímto prostupem „procpe“ ven z dutiny břišní.
Pupeční kýla – Tato kýla se tvoří nejčastěji u novorozenců, což je způsobeno tím, že u pupíku je oslabená břišní stěna, protože tudy vedla pupeční šňůra. Pupeční kýla může také vzniknout z pupeční jizvy.
Stehenní kýla – Pro tento typ kýly je typické, že častěji postihuje ženy než muže. Jak již název napovídá, vyskytuje se u stehenní žíly.
Tříselná kýla – Tento typ kýly je tím nejčastějším, obvykle navíc postihuje muže, u žen se vyskytuje v méně případech. Kýla v třísle se nachází obvykle v okolí tříselného kanálu.