Lis na olej Piteba je mechanický lis, který má rozměry 20 x 13 x 6 cm a váží 2,3 kg. Tento ruční domácí lis je jedním z mála cenově nenáročných řešení, jak si doma vyrobit čerstvý olej lisovaný za studena.
Lis je kovový a má český a anglický návod na použití (vyrábí se v Holandsku). Samotné složení je jednoduché. K lisu se nedodává žádný úchyt, a to proto, že ho lze připevnit několika způsoby: jak na horizontální plochu, tak na vertikální, což je asi trochu složitější na místo, ale na druhou stranu lepší pro pravidelnou práci. Chce to tedy trochu šikovnosti a dílenského nářadí. Přestože se jedná o lisování za studena, je třeba semena při lisování zahřívat. K tomu slouží malá lahvička na lampový olej (stačí běžný, jaký se dá koupit v každém hobby marketu). Knot se z víčka lahvičky vcelku špatně vytahuje, je tedy dobré se vybavit pinzetou na jeho postupné vytahování. Také je třeba pamatovat, že lis je nutné ještě dovybavit nějakým trychtýřem nebo nádobkou, která se upevní k násypu. Před nalitím vylisovaného oleje do skleničky (výrobci doporučují do tmavé lahvičky) je třeba olej přecedit od napadaných semínek. K tomu stačí běžné čajové sítko s jemným okem. Olej vyrobený na domácím lisu je chuťově nesrovnatelný i s oleji prodávanými ve zdravé výživě. Výrobce, respektive prodejce by mohl k lisu dodávat i lampový olej.
Ze zkušeností se lis nedoporučuje instalovat doma v kuchyni, při výrobě oleje je z něj vcelku dost nepořádku a mastnoty kolem. Na točení a připevnění si raději přivolejte zručného kamaráda. Přesto je lis na olej Piteba velmi dobrým řešením, pokud hledáte cestu, jak si doma vyrábět zdravé, nerafinované oleje pro vlastní spotřebu za relativně dobrou cenu.
Manipulaci s tímto ručním lisem zvládne i žena. Samozřejmě je rozdíl mezi jednotlivými typy semen, některá mohou být tvrdší, jiná měkčí. Třeba lněné semínko dá docela zabrat, naopak dýňové jde snadno. Často je to ale i o vlhkosti, respektive vysušení semen. Chce to trochu experimentovat nejen s tím, ale i s plamínkem, který zahřívá tělo mlýnku.
Ruční lis na výrobu oleje se čistí jako jakýkoli jiný mlýnek, třeba na mák nebo karbanátky. Vřeteno (šroubovice) na lisování je z kvalitního nerezového materiálu, které vymontujete a omyjete běžným saponátovým prostředkem. Před použitím je dobré některé části promáznout rostlinným olejem.
Kolik oleje lze lisem zpracovat, to záleží na vašich silách. Obecně lze za hodinu zvládnout něco mezi litrem až dvěma litry oleje. Lisování za studena si vyžaduje pomalejší otáčky, cca 35–50 za minutu, takže není vhodné kombinovat stroj s výkonnějšími pohony, než je lidská ruka, například vrtačkou.
Ve svém příspěvku DĚKUJI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Simona.
Díky za užitečné tipy. Levanduli miluji a určitě vyzkouším v létě z ní udělat levandulový olej. Levanduli používám pořád, ta vůně je úžasná. Před pár dny jsem vyzkoušela levandulový peeling ze sušených květů, můžu jen doporučit, pleť je po něm lesklá a vyživená. Vyzkoušejte, recept jsem našla tady: http://milujemebylinky.cz/l…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Elektrický lis YODA 02 je kompaktní, se silným motorem a vysokou výtěžností, stejnou jako mají velké průmyslové lisovací stroje. Je praktický a stylový, jednoduchý na údržbu i ovládání.
Lis YODA 02 je první vysoce výkonný lis na výrobu za studena lisovaných olejů pro domácí použití. Výtěžnost lisu Yoda se pohybuje mezi 30–80 % v závislosti na olejnatosti použitých ořechů, semen.
Lis má sedm předvoleb, stačí vybrat správný program a lis se nastaví na správný druh olejnatých semínek, která chcete lisovat. Tyto předvolby jsou: arašídy, sezam, slunečnicová semínka, řepka, lněné semínko, vlašské ořechy a mix semínek.
V manuálu jsou uvedena také další olejnatá semena, k nim je vždy přiřazen vhodný program pro lisování. Nastavení přístroje se liší dle tvrdosti a olejnatosti lisovaných semen. Program určuje teplotu použitou u konce šroubovice (místo, kde vypadává suchý odpad) a tlak potřebný pro ideální extrakci oleje. Yoda produkuje za studena lisovaný olej (panenský olej), přičemž teplota oleje nikdy nepřesáhne 40 stupňů Celsia.
Vylisování 100 g semen trvá 3 až 5 minut. Čas lisování se liší dle druhu použité olejniny.
V naší poradně s názvem PRIPRAVA DOMÁCEHO DYNOVY OLEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Dobrý den, můžu se zeptat, jaký lis používáte? Jsem úplný začátečník, ale ráda bych si to vyzkoušela... Případně, kde se dá sehnat?
Děkuji za info.
Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Lis na olej koupíte i v bazaru ve složce Prodám. Například na Aukru je v nabídce ruční lis Piteba. Ceny jsou ve srovnání o trochu nižší než u nových lisů, což je pochopitelné. Když budete trpělivě hledat, určitě domácí lis na olej najdete.
V naší poradně s názvem PRIPRAVA DOMÁCEHO DYNOVY OLEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lotosek.
Dobrý den chtěla jsem se zaptat jak se pak dá vyčistit ten lis...a kolik asi Kg jader je potřeba na 1 litr oleje?
děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Dřevěný lis se od tuků nejlépe očistí ve vařící lázni například v prádelním hrnci. Co se týče množství dýňových jader, tak na 1 litr oleje je zapotřebí asi 10kg dýňových jader.
Oleje se lisují za studena či horka, anebo se extrahují rozpouštědly. Ruční lis na olej je mechanický lis, jakýsi mlýnek, který lisuje za studena. Určité provozní teploty je ale třeba dosáhnout, aby se odloučil olej od sušiny. Jinak vám z mlýnku poteče jen pasta (třeba burákové máslo nebo sezamová pasta). Lisování za horka funguje na bázi vysokého zahřátí plodiny, kdy se tato rozemele a spaří horkou parou nebo opraží. Vysoká teplota tukové buňky otevře a vyteče olej. Ze zbytků (pokrutin) se vyrábí méně kvalitní stolní olej. Olej lisovaný za tepla není poživatelný přímo, protože páchne. Je potřeba ho ještě rafinovat. Naopak olej z ručního lisu je jedlý a voňavý ihned po vylisování. Samozřejmě že v něm jsou určité malé částečky a zbytky (podobně jako třeba usazeniny z čerstvě lisovaných ovocných džusů), pokud tedy chcete mít olej absolutně čistý a prostý těchto zbytků, stačí ho nechat odstát jeden dva dny, usazeniny klesnou a máte k dispozici čistý a voňavý olej pro přímou konzumaci.
Lze tak doma vyrábět lněný olej, kokosový olej, olej z mandlí, konopí, slunečnicový olej, olej z vlašského ořechu, lískového ořechu, olej z dýňových semínek, ze semínek révy vinné, sezamu, řepky, podzemnice olejné a další. Lze i s úspěchem vyrábět burákové máslo nebo třeba sezamovou pastu. Pro výrobu se hodí olejnatá semena.
Obsluhu ručního lisu zvládne i žena. I když je rozdíl zpracování mezi jednotlivými typy semen. Některá mohou být tvrdší, jiná lehčí. Třeba lněné semínko dá docela zabrat, naopak dýňové jde snadno. Často je to ale i o vlhkosti, respektive vysušení semen. Chce to trochu experimentovat nejen s tím, ale i s plamínkem, který zahřívá tělo mlýnku.
Ručně je možné za hodinu vyrobit něco mezi litrem až dvěma litry oleje. Lisování za studena si vyžaduje pomalejší otáčky, cca 35–50 za minutu, takže není vhodné kombinovat stroj s výkonnějšími pohony, než je lidská ruka (například vrtačka). Nepoužívejte tudíž žádné elektrické pomocníky, i když by vám ulehčily práci. Kromě ručního lisu lze použít elektrický lis. Bazar nabízí i použité výrobky tohoto charakteru.
Levanduli charakterizuje především její uklidňující vůně, která uvolňuje mysl a duši. Avšak levandule dokáže mnohem více. Levandulová silice má silné hojivé a antibakteriální účinky, proto by měla být nepostradatelnou součástí každodenní péče o tělo a duši.
Levandule má svůj původ v oblasti Středomoří a severní Afriky, odkud se díky svým vlastnostem postupně rozšířila do celé Evropy a části Asie. Latinský název LAVANDULA je odvozen od slova „lavare‟ neboli umýt. Pravá levandule má šedomodrou barvu a roste pouze v horských oblastech v nadmořské výšce nad 800 m. Mezi nejznámější pěstitele levandule patří Itálie a Francie, nejvíce jich najdeme konkrétně v okolí italského Piemontu. Možná se vám ve spojitosti s levandulí vybaví francouzská Provence a její pravidelné dlouhé řady keříků s temně fialovými květy. To ovšem nejsou lány levandule, ale rostliny lavandin. Její podobnost s levandulí je obrovská, avšak lavandin nemá léčivé ani zklidňující účinky. Rostlina je pouze silně aromatická a levnější, proto se používá k parfémování kosmetiky, prádla a mýdel.
Levandule obsahuje tyto látky: silice, třísloviny, antokyany, hořčiny a pryskyřice. K léčení se (na rozdíl od využití v kuchyni) používá jenom květ levandule. Nálev z levandulového květu má tlumivé účinky na nervy, snižuje krevní tlak, působí mírně močopudně, tiší menstruační bolesti, stimuluje slinivku břišní a má blahodárný vliv na činnost střev i žaludku. Květ levandule se pro své zklidňující účinky přidává do směsí bylinek užívaných při bolestech hlavy, při nespavosti, nervozitě a závratích. Masáže prováděné oleji z levandule pomáhají při revmatických bolestech a mají povzbuzující účinek. Tinktura, která obsahuje silice levandule, prokrvuje při vnějším použití pokožku, tudíž je vhodná na revmatismus, dnu, špatně se hojící rány, na popáleniny a záněty. Levandule má při aplikaci na kůži i ochranné účinky. V době morových epidemií se věřilo, že pokud si lidé budou mýt ruce ve vodě s levandulí, vyhnou nákaze. Pravdou je, že látky obsažené v levanduli chrání kůži před přílišným rozmnožením škodlivých mikroorganismů. Konečně sušené květy levandule se někdy přidávají do bylinných přípravků na ošetření problematické pleti (levandule pomáhá mimo jiné při léčbě akné nebo ekzému).
V naší poradně s názvem LEVANDULOVÝ OLEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Tady je alternativní recept na výrobu domácího levandulového oleje pomocí zahřívání. Je tam i video, kde je vidět domácí levandulový olej. Článek o levanduli je tady: http://www.ceskaordinace.cz…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Domácí lis na oleje za studena Piteba je ideální pro domácí využití, pro výrobu vlastního nerafinovaného oleje z olejnatých semen. Pomocí tohoto lisu si připravíte panenský olej doma bez chemie, bez éček, konzervantů, a jen v takovém množství, jaké potřebujete. Vždy čerstvý a zdravý olej. Ruční lis Piteba se čistí jako jakýkoli jiný mlýnek, třeba ten na mák nebo karbanátky. Vřeteno (šroubovice) na lisování je z kvalitního nerezového materiálu a vymontujete ho a omyjete běžným saponátovým prostředkem. Před použitím je dobré některé části promáznout rostlinným olejem.
Ve svém příspěvku VÝROBA DOMÁCÍHO ŠAMPONU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilona.
Zkusila jsem šampón z jedlé sody. Jelikož jsem si chtěla udělat jen malé množství, přísady jsem dávkovala od oka. Míchala jsem sodu s bylinkovým odvarem. Doplnila jsem to pro vůni éterickým olejem. Dopadlo to výborně. Mylo to fantasticky. Krásně to vonělo. Vlasy jsou maličko tvrdší, zejména na barvených vlasech (nechávám je odrůst). Přelila jsem je vodou s citrónem, což stav určitě zlepšilo. Mám velmi dobrý pocit na vlasové pokožce, která trpěla občas lupy, ale ne příliš. Z éterických olejů jsem přidávala levanduli, tee tree, cypřiš.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
DOBRÝ DEN,
CHTĚLA JSEM SE ZEPTAT V JAKÉM POMĚRU JSTE DÁVALA SUROVINY NA VÝROBU ŠAMPONU.
DĚKUJI
Oleje se lisují za studena, horka anebo se extrahují rozpouštědly. Lis na výrobu oleje může být mechanický lis, jakýsi mlýnek, který lisuje za studena. Určité provozní teploty je ale třeba dosáhnout, aby se odloučil olej od sušiny. Jinak vám z mlýnku poleze pasta (třeba burákové máslo nebo sezamová pasta). Lisování za horka funguje na bázi vysokého zahřátí plodiny, kdy se tato rozemele a spaří horkou parou nebo opraží. Vysoká teplota tukové buňky otevře a olej vyteče. Ze zbytků (pokrutin) se dělá méně kvalitní stolní olej. Olej lisovaný za tepla není poživatelný přímo, protože páchne. Je potřeba ho ještě rafinovat. Naopak domácí lisování oleje zaručí, že je jedlý a voňavý ihned po vylisování. Samozřejmě že v něm jsou určité malé částečky a zbytky, pokud použijete olejnatá semena a ořechy, podobně jako třeba usazeniny z čerstvě lisovaných ovocných džusů. Jestli chcete mít olej absolutně čistý a prostý těchto zbytků, stačí ho nechat odstát jeden dva dny, usazeniny klesnou ke dnu a máte k dispozici čistý a voňavý olej pro přímou konzumaci.
Pravý panenský šípkový olej je takový, který je lisovaný ze semen plodů šípků, a který obsahuje nasycené a nenasycené mastné kyseliny, dále pak kyselinu citronovou, jablečnou, silici, karotenoidy, tokoferoly. Takový šípkový olej je zároveň bohatým zdrojem vitamínu A a vícenenasycených mastných kyselin, zejména gama-linolenové.
Šípkový olej - domácí výroba
V domácích podmínkách lze šípkový olej ze semen šípku připravit jen s patřičným vybavením. Je zapotřebí velké množství semen ze šípků - přibližně 1 kilogram. Pak také silný lis. Postup je jednoduchý, smena se nachají nahřát na teplotu 35 stupňů celsia a takto teplá se vloží pod lis, v němž pak největší možnou silou se stlačí až z nich začne vytékat panenský šípkový olej. Méně vhodné řešení je semena najemno rozemlít a vyvařit ve vodě, kde po schladnutí se oddělí voda od oleje - olej zůstane nahoře a při nízké teplotě ztuhne a jde od vody dobře oddělit. Nevýhodou tohoto postupu je, že se vlivem vysokých teplot zničí některé cenné látky, jako vitamín C a změní se vyváženost mastných kyselin. Takto získaný šípkový olej se pak nedá nazvat panenským. Nejvhodnějším způsobem jak pořídit šípkový olej je zakoupit ho v osvědčené prodejně zdravé výživy. Vlastnosti správného šípkového oleje jsou mírně načervenalá barva a měl by z něho být cítit pach zralých šípků.
Šípkový olej - účinky a použití
Při vnitřním užití působí šipkový olej jako jemné antidepresivum, které odstraňuje nerozhodnost a dodává člověku sebedůvěru. Při vnějším užití šípkový olej zklidňuje podráždění, zvyšuje elasticitu kůže, normalizuje práci tukových a potních žláz, napomáhá regeneraci a omlazení pokožky, dodává obličeji rovnoměrnou a jasnou barvu a díky obsahu vitamínu A kůži tonizuje do hněda - samoopalovací účinek. Vhodný je na ekzematickou pokožku, protože šípkový olej dokáže zastavit projevy mnoha dermatitid, dále při kožních poraněních, proleženinách, bércových vředech a dermatózách. Zevně se šípkový olej aplikuje pomocí navlhčeného tamponu, který se přikládá na postižená místa pokožky. Zajímavé je použití šípkového oleje při chronické rýmě. Chronická rýma se zastaví anebo alespoň utlumí, když se tampony namáčené do oleje ze šípků zavádějí do nosních dutin dvakrát denně. V kosmetice je olej z šípku ceněn pro své vynikající regenerační, pěstící a hojivé účinky ideální pro suchou a zralou pleť. Olej z šípků intenzivně ošetřuje a vyhlazuje pokožku, podporuje vitalitu a regeneraci a reguluje tvorbu kožního mazu a zklidňuje záněty pokožky. Doporučujeme ho používat jako masážní prostředek k masírování nejen pokožky obličeje, ale i celého těla. Takto provedená masáž šípkovým olejem bude pro člověka vždy velice prospěšnou regenerací pro jeho pokožku.
Ve svém příspěvku PŘÍRODNÍ LÉČBA A NESPAVOST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věrka.
Tak to já jsem zastánce přírodní léčby, proto když se mi nespavost delší dobu táhla, tak jsem sáhla po přírodních doplňcích stravy, zkoušela jsem kozlík lékařský, gabu nebo levanduli, tyto všechny extrakty jsem brala zvlášť a nyní jsem objevila Wecare, který obsahuje všechny tyto látky ve dvou tobolkách a spím hlubokým spánkem celou noc až do rána.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Levandulový olej si můžeme připravit několika způsoby. Všechny jsou velmi snadné. Nejrychlejší a nejjednodušší je teplá metoda. Potřebujete na ni přibližně čtvrt kila čerstvé levandule a tři sklenice oleje. Ten může být jak olivový, tak slunečnicový, nebo i exotičtější – jojobový či mandlový. Řepkový olej se příliš nehodí kvůli svému charakteristickému zápachu. Do hrnce s dvojitým dnem dejte levanduli, olej a vše uveďte opatrně do varu. Ve chvíli, kdy tuk dosáhne teploty sta stupňů, stáhněte oheň tak, aby ji již jen udržoval. Vše nechte klidně vřít tři hodiny. Po uplynutí této doby nechte vychladnout, přeceďte, pečlivě vymačkejte poslední kapičky cenné tekutiny z levandule, ještě jednou přeceďte přes gázu a přelijte do tmavé lahvičky. Trvanlivost takto vyrobeného levandulového oleje je přibližně tři čtvrtě roku.
Pomalejší, ale také velmi jednoduchá výroba je na studeno. Počet surovin závisí na tom, jakou sklenici použijete. Levandulí napěchujte vybranou nádobu, v nádobě a na rostlině nesmí být ani trocha rosy či vody. Pak vše zalijte vybraným olejem, stačí i slunečnicový. Sklenici uzavřete, umístěte na slunečné místo a nechte bylinu louhovat. Stačí dva týdny, ale opravdu dobrý efekt je přibližně po měsíci a půl. Po uplynutí této doby levandulový olej slijte, přeceďte, vymačkejte a naplňte jím temnou uzavíratelnou láhev.
Poslední metoda je časově i pracovně nejnáročnější, ale můžete při ní použít sušenou bylinu. Tu nasekáte na hrubo a uložíte do suché nádoby. Naberete osm polévkových lžic levandule, dáte je do větší sklenice, zalijete 400 ml vybraného oleje, promícháte, uzavřete a postavíte na slunečné místo. Po měsíci sklenici otevřete, přidáte dalších osm lžic, uzavřete, protřepete a na dva dny dáte na slunce. Tentokrát sklenici po dvanácti hodinách pečlivě protřepete. Po uplynutí celých osmačtyřiceti hodin levandulový olej přecedíte přes gázu, pokud se vám zdá, že je olej málo aromatický, znovu přidáte osm lžic bylinky. A zase jej odložíte na dva dny s pravidelným protřesením. Takto připravený olej přechovávejte ve tmavé uzavřené lahvičce.
Nejúčinnějšími metodami využívajícími účinky přírodních prostředků jsou inhalace a koupele.
Koupel s přidáním eukalyptu či tea tree při prvním pocitu, že na vás „něco leze“, dokáže často rozvoj onemocnění zastavit. Měla by trvat alespoň 20 minut a poté by měl následovat odpočinek ve vyhřáté posteli.
Inhalace pročišťuje ucpaný nosohltan a zklidňuje zanícenou sliznici. Velmi horká pára je již sama o sobě pro viry nepřátelským prostředím, a přidáme-li antivirální olej, zvýší se ještě její účinnost.
Horkou páru vdechujte alespoň dvakrát denně po dobu 5 minut.
Dopoledne inhalujte eukalyptus, tea tree, rozmarýn nebo mátu, protože mírně stimulují.
Večer inhalujte raději levanduli, která podporuje spánek. Levanduli můžete také rozptýlit v ložnici do prostoru nebo kápnout do odpařovače.
Vitamín C proti nachlazení
Vitamín C je dlouhou dobu považován za nejběžnější prostředek proti nachlazení. Ale výsledky vás mohou překvapit. I když podporuje určité stránky imunitního systému, studie neprokázaly, že by vitamín C, a to dokonce ani v dávkách 1 gram denně, působil preventivně proti nachlazení. Pokud jde o samotnou léčbu, tady jsou výsledky lepší. Podle některých studií může vitamín C zkrátit dobu trvání nemoci o 24 až 36 hodin. Ale jiné studie naopak ukázaly, že ani v dávce 3 gramy denně nemá vitamín C žádný efekt. Mějte na paměti, že vysoké dávky vitamínu C, které jsou někdy doporučovány, nemusí být dobré na žaludek.
Echinacea proti nachlazení
Výsledky výzkumů se liší. Zatímco podle některých studií echinacea nemá žádoucí léčebné účinky, podle jiných může snížit dobu trvání i sílu nachlazení o 10 až 30 %. Mnoho odborníků se domnívá, že rovněž užívání echinacey nechrání před chřipkovými viry a nachlazením. Echinacea má i určitá rizika, pokud jste alergičtí na ambrózie nebo na jiné rostliny, nezačínejte s užíváním echinacey dříve, než se poradíte se svým lékařem. Tato rostlina rovněž nemusí být vhodná pro osoby s některými typy onemocnění, například těmi, které působí na imunitu – revmatická artritida nebo vřed.
Zinek proti nachlazení
Užívání zinku je jedna z velmi populárních léčebných metod. Laboratorní výsledky ukázaly, že zinek může zničit virus nachlazení ve zkumavce. Ale není zcela jasné, zda má stejný efekt i v lidském těle. Pokud jde o léčbu, studie prokázaly, že zinek v množství 9&n
Suchá semena máku rozmístěte na plech a dejte na 3 minuty do trouby vyhřáté na 100 °C. Potom prohřátý mák nasypte do domácího lisu a vylisujte olej z máku. Takto získaný olej vydrží v chladu a temnu 1 měsíc. Až vám dojde, vylisujte si nový. Nikdy si nedělejte mnoho oleje do zásoby, protože olej po vylisování rychle degraduje. Pokud zůstává uložen v semenech máku, tak vydrží čerstvý až jeden rok do další sklizně.
Olej užívejte denně jednu lžíci po dlouhou dobu, co vám zásoby vystačí.
Zde se můžete podívat na vhodné lisy pro výrobu domácího leje z máku: domácí lis na olej cena.
Následující potraviny obsahují pohanku a lze je podávat bez masa a mořských plodů:
pohankové palačinky,
pohankové chleby,
pohankové muffiny,
pohankové krekry,
pohankové bagely,
pohankové sušenky,
pohankové tortilly,
některé snídaňové cereálie,
pohanková krupice,
pohanková kaše,
pohankový salát s houbami a petrželovým olejem,
pohankové nudle,
japonské nudle soba,
kalifornské pohankové chapati,
kasha knishes.
Pohankové nudle se po staletí jedí v Tibetu a severní Číně, kde je vegetační období příliš krátké na pěstování pšenice. Při výrobě pohankových nudlí se používá dřevěný lis k lisování těsta, kterou rovnou padá do horké vroucí vody. Staré lisy nalezené v Tibetu a Shanxi mají stejné základní konstrukční prvky. Japonci a Korejci se od nich možná naučili proces výroby pohankových nudlí.
Pohankové nudle hrají hlavní roli v kuchyních Japonska, kde se jím říká soba a Koreje, kde mají názvy naengmyeon, makguksu a memil guksu. Soba nudle jsou v Japonsku předmětem hlubokého kulturního významu. Obtížnost výroby nudlí z mouky bez lepku vyústila v tradiční umění vyvinuté kolem jejich ruční výroby. Z pohankového škrobu se vyrábí želé nazývané v Koreji memilmuk.
Pohankové nudle se objevují také v Itálii, s těstovinami di grano saraceno v regionu Apulie v jižní Itálii a pizzoccheri v regionu Valtellina v severní Itálii.
Pohanková krupice se běžně používá v západní Asii a východní Evropě. Kaše byla běžná a často je považována za definitivní selský pokrm. Vyrábí se z pražených krup, které se vaří s vývarem na texturu podobnou rýži nebo bulguru. Pokrm se rozšířil do Severní Ameriky, kam jej přivezli ukrajinští, ruští a polští imigranti, kteří mu říkali kaša, a mísili ho s těstovinami nebo používali jako náplň do kapustových závitků (plněné zelí), knishe a blintze. Pohanka připravená tímto způsobem se tak v Severní Americe nejčastěji nazývá kasha. Kroupy byly celosvětově nejrozšířenější formou pohanky během 20. století, jedly se především v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Rusku, Ukrajině, Bělorusku a Polsku, nazývané grechka (řecky zrno) v běloruštině, ukrajinštině a ruštině.
Pohankové palačinky se jedí v několika zemích. Jsou známé jako pohankové blini v Rusku, galettes bretonnes ve Francii, ployes v Acadia, poffertjes v Nizozemsku, boûketes v oblasti Valonsko v Belgii, kuttu ki puri v Indii a kachhyamba v Nepálu. Podobné palačinky byly běžným jídlem v dobách amerických pionýrů. Jsou lehké a pěnivé. Pohanková mouka dodá palačinkám zemitou, jemně houbovou chuť.
Kynuté placičky zvané hrechanyky se vyrábí na Ukrajině.
Není známo, jak rychle citronová šťáva působí na snížení hladiny kyseliny močové, nebo jestli může pomoci příznakům během ataky, ale pití citronové šťávy denně, i když nemáte akutní příznaky, by mělo být součástí preventivních opatření u onemocnění dnou.
Pijte šťávu z jednoho až dvou citronů denně. Abyste se ujistili, že pijete šťávu alespoň z jednoho citronu, vytlačte celé množství do odměrky a teprve potom ji přidejte do nápojů. Použijte citronový lis, aby se šťáva snadno uvolnila. Před vymačkáváním poválejte celý citron na kuchyňské desce několik minut, abyste uvolnili další šťávu.
Nejlepší způsob, jak pít citronovou šťávu, je zředit ji. Do lahve s vodou přidejte čerstvě vymačkanou citronovou šťávu nebo si připravte citronový „čaj“ s teplou vodou (ne horkou!).
Můžete také ochutnat bylinný nebo zelený čaj s citronovou šťávou. Vyhněte se přidávání cukru do citronových nápojů. Místo toho je oslaďte alternativami bez cukru, jako je stevie, nebo chuť zpestřete mátou.
Po otevření nemocnice v roce 1958 se rychle rozšiřovaly ambulantní služby. V poliklinice vznikly ambulance praktických i odborných lékařů včetně lékařů zubních s dobře vybavenou protetickou laboratoří. Jejich výhodou byla návaznost na vyšetřovací složky a lůžkovou část. Podstatné změny v nabídce ambulantních služeb znamenala 90. léta a možnost privatizace – od jejího počátku jsou některé ordinace pronajímány.
Dalším významným krokem v roce 2007 bylo kompletní zasíťování všech provozů, což činí 212 stanic. V současné době je provozován modulový klinický informační systém firmy SMS. Modul Clinicom – CareCentre slouží pro lůžková oddělení a ambulance. Umožňuje propojení se všemi komplementárními moduly (LIS, RIS, PAT, MIKRO, MEDIX), vyúčtování péče zdravotním pojišťovnám včetně DRG (centrální pojišťovna) a dále objednávání pacientské stavy (SASP), objednávání léků (LEKIS – satelit) a přenos grafických výstupů provedených vyšetření zejména z RDG pracoviště (PACS). Pro evidenci dárců krve je užíván software HEMO, který rovněž komunikuje s lůžkovými i ambulantními provozy.
Existuje celá řada bylin, které vám mohou pomoci v boji s přemnoženými kvasinkami. Nejlepší jsou asi naše domácí byliny, které najdete v osvědčeném elixíru Fungilen. Tento čistě přírodní přípravek je založen na přímém odstranění nežádoucích mikroorganismů, včetně všech druhů patogenních kvasinek. Obsažený extrakt z penízovky sametonohé ve spolupráci s dalšími likvidátory patogenních mikroorganismů – levandulí lékařskou a lichořeřišnicí větší – potlačují růst kandidy. Výtažek z puškvorce lékařského pak odstraňuje zapouzdřená ložiska ve střevech a bříza bělokorá v této směsi funguje jako drenáž všech uvolněných toxinů a odpadních látek. Obsažené bylinky a penízovka neničí na rozdíl od klasických antibiotik přátelské organismy. Laktobacilům a dalším potřebným bakteriím naopak uvolňují větší životní prostor ve střevech k lepší činnosti. Pokud je ve střevním traktu dostatek těchto symbiotických bakterií, nemělo by docházet ke vzniku kandidóz, neboť laktobacily mají za úkol kandidu hlídat před přemnožením. Při léčbě kandidóz je často třeba obrnit se velkou trpělivostí, protože naším protivníkem je evolučně jeden z nejdokonalejších organismů vůbec. Ozdravná Fungilenová kúra by měla být vždy dostatečně dlouhá – až do úplného vítězství. V praxi jde obvykle o týdny až měsíce.
Obnova symbiotických bakterií
Dalším výborně fungujícím prostředkem v boji s kandidózou jsou probiotické přípravky. Můžeme vám doporučit například osvědčený italský laktobacilový preparát Ferzym, který obsahuje 10 ušlechtilých kmenů mléčných bakterií v množství 7 miliard zárodků v jedné kapsli. Unikátnost tohoto přípravku spočívá v převratné technologii, pomocí které jsou laktobacily chráněny dvojitým bílkovinným obalem před agresivními žaludečními šťávami. Jiné koncentrované laktobacily tuto speciální ochranu nemají, a proto většina mléčných bakterií končí svou cestu již v žaludku. Ozdravného efektu tak často nedosahují ani koncentrované laktobacilové preparáty s mnohamiliardovými denními dávkami. Oproti tomu by již jedno balení Ferzymu mělo stačit k základní obnově střevních bakterií a tím i potlačení přemnožených nežádoucích kvasinek. Nasazení tohoto přípravku se však doporučuje až po vyčištění střev, tedy po využívání alespoň jedné lahvičky elixíru Fungilen, aby kolonizace nových bakterií proběhla maximálně efektivně.
Homeopatie
Nadějná je také léčba pomocí homeopatie, konkrétně se doporuč
Zápach z obuvi způsobují bakterie a mikroby, které při zvýšené koncentraci tvoří plynné zapáchající látky. Pokud vám zapáchají nohy pouze lehce nebo chcete preventivně této nepříjemnosti předcházet, zakupte v obuvi sprej do bot proti zápachu. Na skutečně lehký zápach nebo případnou prevenci sprej stačí. U středního zápachu bot, který se objevuje při extrémních situacích (při běhu, nošení kozaček, bot s kožichem, koženkových bot a tak dále) vystříkejte obuv sprejem proti zápachu hned poté, co ji sundáte z nohy. Pro lepší prevenci je opatrně vytřete octem (ne každá obuv je na tuto aplikaci vhodná) a nechte vyschnout v opravdu suché a teplé místnosti. Postup opakujte. Do bot můžete také vložit speciální granule, které obsahují aktivní uhlí a umí zápach pohltit. Nakonec obuv vystříkejte antimikrobakteriálním sprejem na zahubení bakterií. Tyto spreje jsou vhodným prostředkem pro preventivní opatření vzniku hub, plísní a dalších bakterií, které způsobují nepříjemný zápach.
U silného zápachu v první řadě boty hygienicky očistěte. Pokud materiál dovolí, zkuste je umýt ve vodě nebo vnitřek boty vyčistit. Obuv musíte následně velice pečlivě vysušit. Máte-li takto hygienicky ošetřené boty, můžete začít s odstraněním zápachu. Jak odstranit pach z bot? Nejprve do bot vložte pohlcovač pachu, který by měl být v ideálním případě přírodního původu (levandule, cedr, citron). V květinářství si kupte levanduli a nechte ji usušit. Vysušenou bylinu vložte v pytlíčku nebo na snítkách do bot a nechte působit i několik dní. Pro lepší účinek ji můžete vložit do očištěné a hygienicky umyté boty po sezoně a nechat působit po několik měsíců. Boty budou hezky vonět. U pánských bot obstarejte sušené cedrové dřevo nebo je nazujte na cedrové napínáky. Cedrové hobliny vložte do ponožek, zauzlujte je, aby se nevysypaly, a vložte do bot. Nechte působit nejlépe přes noc nebo více než 12 hodin a zápach zmizí. Postup můžete opakovat několikrát pro lepší účinek. Po několika hodinách (v ojedinělých případech nechte působit déle) by měly boty ztratit nepříjemný zápach. Nyní přichází další krok. V lékárenských potřebách zakupte filtry do obuvi, které jsou proti zápachu, vlhkosti, jsou antibakteriální a aromatizované. Přes noc je strčte do bot, bota se vysuší a filtry ji provoní. Vložky vydrží maximálně tři měsíce při denním používání. Boty čas od času vystavte na slunce a nechte je pořádně vyschnout a vyvětrat. Procedury na čištění bot provádějte opakovaně a pravidelně používejte krémy na nohy. Zápach odezní, ovšem buďte trpěliví, může to chvíli trvat.