Kolem roku 1600 se Jacques Guelleman pokusil o malou revoluci v oblasti zubních náhrad, místo zvířecích či lidských zubů, které v ústech podléhaly zkáze, bakteriím a podobně, navrhl minerální pastu k výrobě zubů umělých. Ta obsahovala mimo jiné bílý vosk, mastix, drcené korály a perly. Tím natolik předběhl svou dobu a vlastně i technické možnosti, že tento návrh zůstal spíše hudbou budoucnosti. V 19. století v Anglii byly zuby běžně nabízeny na tržištích, neboť zubní lékaři si zvykli vyrábět zubní náhrady z lidských zubů. A této možnosti, jak přijít k penězům, využívalo nemálo chudých lidí. Největšími dodavateli však zůstávala bitevní pole stejně jako vykradači hrobů. Nejcennější byl kompletní chrup či sada zubů sobě podobných. Tolik k historii.
Lidově řečeno: porcelánové zuby jsou vyrobeny z tvrdé dentální keramiky, která vydrží velký žvýkací tlak. Jsou velmi kvalitní, vysoce estetické, splynou s okolím a vypadají jako vlastní zub. Používají se také jako možné řešení pro celý nový chrup.
Celokeramické materiály umožňují jak náhradu ztracených zubů, tak ošetření různých defektů zubů. Celokeramické materiály jsou pevné, přesné, mají dlouhou životnost a především jsou estetické. Čím lépe se bude pacient o celokeramické materiály starat, tím déle mu budou dobře sloužit. Zuby nesoucí korunku jsou i nadále náchylné ke vzniku zubního kazu v oblasti krčku, kde je umístěn okraj korunky. Zároveň se v případě zanedbávání ústní hygieny může rozvinout zánět dásní.
Korunka je protetický výrobek, který tvoří umělý plášť ošetřovaného zubu. Svým tvarem a barvou by měl zcela věrně napodobit původní zub. Zhotovení korunek se doporučuje ve všech případech, kdy zub nelze kvalitně rekonstruovat jiným konzervativnějším způsobem (například výplní). Korunka umožňuje nejen rekonstrukci tvaru zubu, ale také významně zvýší mechanickou odolnost ošetřeného zubu a ochrání zub před možným podélným prasknutím. Korunkami se dají rovněž řešit větší korekce tvaru, postavení a barvy zubů.
Můstek je protetický výrobek, který nahrazuje ztracený zub anebo zuby spojuje. K jeho zhotovení je nutné obrousit nejméně 2 zuby sousedící s mezerou po ztraceném zubu. Na obroušené zuby se zhotoví korunky, které jsou spojené pomocí takzvaného mezičlenu (tedy daného nahrazovaného zubu). Můstky byly v minulosti hojně užívány, dnes jsou ztracené zuby většinou nahrazovány pomocí zubních implantátů. Jsou ale situace, kdy můstek představuje efektivnější variantu ošetření (například zuby jsou již nabroušené nebo v místě nahrazovaného zubu není dostatek kosti pro implantát). Můstek na implantátech má delší prognózu, protože na rozdíl od zubu je implantát v čelistní kosti zcela pevně ukotven. Platí samozřejmě
V naší poradně s názvem DLOUHODOBĚ ŘÍDKÁ STOLICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iva.
Dobrý den,mám delší dobu řídkou stolici.Asi od listopadu min.roku jsem měla bolest v podbřišku zjištěna cýsta na vaječníku užívala jsem kapký gýnex od energi.v lednu mi cýsta zmizela jeden den jsem prodělala jednodenní prujem nasadila jsem smektu asi na 2dný poté jsem si koupila laktobacilý imunit od swisu užívala jsem je měsíc.Stolice je stále řídká někdý až kašovitá občas pozoruji kouský stravý,pří snídani musím jít na wc stolice je řidčí ale formovaná než dojím tak musím znova a už to spíš ze mě lítá menší kusý stolice s kašovitou stolicí je v barvě sv.hnedé chodím jen ráno.Jsem dost výstrašená nidý jsem neměla takovou stolici nechodila jsem pravidelně spíš jsem měla zácpu.Občas pocituji ne uplnou bolest spíš takový nepříjemný pocit v podbřišku.U lékaře jsem zatím nebýla.Muže to znamenat nějaký problém?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, to může signalizovat vážnější problém a příčin může být několik. Například změny na střevní stěně nebo nerovnováha v trávicích enzimech žlučníku nebo slinivky břišní. Radím vám podstoupit vyšetření na gastroenterologii, abyste věděla na čem jste. Prozatím zkuste nasadit žlučníkovou dietu a často jeste dušenou rýži s mrkví a ráno několik kousků tmavé čokolády. Co nejrychleji se objednejte k doktorovi na gastroenterologii nebo na internu.
Klasická čepová korunka se dříve zhotovovala i s kořenovým čepem jako jeden celek (takzvaná Richmondova korunka), a to zejména u dolních řezáků a horních malých řezáků (lidově řečeno: zuby napevno). Dnes se již tímto způsobem nezhotovuje. Chybí-li u endodonticky ošetřeného zubu velká část korunkové části, zhotoví se nejdříve kořenová nástavba – dříve litá v zubní laboratoři, dnes nejčastěji moderním způsobem s použitím čepu ze skelných vláken a dostavěním dostavbovým materiálem a teprve poté klasická korunka. Renesanci zažívá obdoba čepové korunky v ordinacích vybavených CAD/CAM technologií Cerec, jako takzvaná endokorunka, kdy se z keramického bloku vyfrézuje korunka zasahující svou vnitřní částí do části kořenového systému zubu, což zaručí vyšší stabilitu takto zhotovené práce a výbornou estetiku. Kromě dříve užívaného zhotovení kořenové nástavby na základě otisku odlitím kovové nástavby v zubní laboratoři se stále více uplatňují systémy aplikovatelné v ordinaci, šetřící čas pacienta i lékaře – jedná se většinou o prefabrikované kořenové čepy, buď takzvaný aktivní, tedy jakýsi vrut se závitem (vyvíjejí ovšem v kořeni zubu tlak a ten může později prasknout), nebo pasivní – cementují se do připraveného kořenového kanálku. Také materiál, ze kterého jsou zhotoveny, prochází vývojem – od starších kovových z nerezové oceli přes titanové k moderním skelným vláknům a keramickým čepům na bázi zirkonia.
Klasická kořenová nástavba odlévaná v laboratoři z kovu se dnes už téměř neužívá. Poměrně velká ztráta zubní tkáně, vyšší nákladnost laboratorní práce, jedna návštěva v ordinaci navíc a zvýšená náročnost s výrobou provizoria – to vše jsou nevýhody, které nejsou dostatečně vyváženy pozitivy tohoto řešení.
Využití: v případech, kdy je korunková část zubu (nad dásní) destruována v takové míře, že by na zbytku zubu korunka nenalezla dostatečnou oporu. Předpokladem zhotovení je vždy samostatné ošetření kořenového kanálku.
Životnost: je v řádech desetiletí, implantát by tedy měl vydržet celý život. Jedná se o kvalitní systém, který vykazuje 100% úspěšnost. Zavedený zhojený implantát se nevyměňuje.
Cena: Cena je individuální, u jednoho zubu se pohybuje okolo 23 000 Kč i s prací. Implantát se platí ve dvou částech. První platba probíhá po zavedení implantátu a druhá platba po usazení korunky na implantát. Vše záleží na individuální domluvě.
V naší poradně s názvem FUROLIN A WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Začla jsem brát furolin na zánět močových cest.....beru ještě warfarin.....a jak člověk lítá po doktorech...jeden řekne berte warfarin....druhý řekne neberte warfarin.....nemáte někdo zkušenost s kombinací tohoto léku?.....už opravdu nevím, co si mám o lékařích myslet ....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Antibiotika Furolin obsahují účinnou látku Nitrofurantoin a ta nijak neovlivňuje účinky Warfarinu. Furolin lze bez obav užívat společně s Warfarinem.
Předpokládalo se, že většinu vitaminu K získáváme ve formě fylochinonů z rostlinných potravin. Ve skutečnosti více než polovina vitaminu K pochází ze zeleniny, zejména ze zelené listové zeleniny. Také mnoho různých druhů bakterií ve střevech může vytvořit vitamin K ve formě menachinonů. Přestože syntéza vitaminu K v trávicím traktu může přispět k potřebě určitého typu vitaminu K, tato dávka je menší, než se dříve předpokládalo.
Vitamin K – antihemoragický naftochinon –je rozpustný v tucích.
Hlavní zdroje vitaminu K: játra, zelenina, ovoce, kořeny, střevní mikroflóra. Denní dávka 1,0 mg. Svojí chemickou povahou je vitamin K chinon.
Biologický účinek: účast na koagulaci krve, účast na tvorbě kostní tkáně, protinádorová léčba.
Vzhledem k tomu, že je vitamin K syntetizován střevní mikroflórou, neexistuje u zdravého člověka nebezpečí primární hypovitaminózy. Existuje velké množství vitaminu K v produktech živočišného a rostlinného původu. Avšak vzhledem k tomu, že vitamin K patří do skupiny vitamínů rozpustných v tucích, je přítomnost tuku nezbytná pro jeho absorpci ve střevě, a to přinejmenším v malých množstvích.
Nedostatky: Nedostatek vitaminu K může vést k pomalejšímu srážení krve, k vnějšímu i vnitřnímu krvácení, ke snížení aktivity enzymů. U novorozenců se nedostatek vitaminu K projevuje formou hemoragické nemoci (zvýšené krvácení).
Vitamin K není jediná chemická látka, ale skupina chemicky příbuzných látek, které jsou uváděny na trh pod běžným názvem „vitamin K“. Za posledních 30 let prošel tento vitamin velkými změnami v oblasti vědeckého chápání jeho chemie a funkcí. V minulosti se členové rodiny vitaminu K tradičně nazývali vitamin K1, vitamin K2, vitamin K3. Tato terminologie převážně nahrazuje jiný soubor termínů, které popisují, že se v současné době vytváří složitější soubor sloučenin vitaminu K.
Další názvy pro tento vitamin jsou menadione; menafhton; menachinon; phylloquinone.
Vitamin K je vysoce respektován všemi lékaři vzhledem k jeho úloze ve zdravé koagulaci krve. Vitamin K se nachází přímo ve středu procesu srážlivosti. Pokud jsou potřebné koagulační faktory pro úspěšné uzavření rány, musí se nějak udržet na okolních tkáňových površích. Tuto „lepkavost“ jim dává chemická událost nazývaná karboxylace. Jedna z aminokyselin pro koagulaci krve se nazývá kyselina glumatická a je součástí koagulace krve. Druhý enzym, warfarin, působí jako antikoagulant a přeruší tento proces blokováním jednoho z těchto enzymů (epoxidová reduktáza). Když je tento enzym blokován, nelze vitamin K recyklovat, aby pomohl faktorům srážení krve k dosažení správné „lepivosti“. Jedincům s&
Ve svém příspěvku KOLÍSÁNÍ KREVNÍHO TLAKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing.Jiří Rybička.
Je mi 81 roků.Jsem 16 let diabetik 11 typu.Užívám glukophage 1000.Celý život jsem měl velmi nízký krevní tlak.V posledním roce mi začíná tlak kolísat i během dne od 120/65 až krátkodobě 170/85.Zvýšení tlaku bez zjevné příčiny někdy je několikrát za den doprovázené nahlým zpocením a potom lehkým mražením v zádech.Po nasazení léku Termisarton se dostavily silné deprese a na doporučení psychiatra léčba byla přerušena nahrazena Cipralexem a nakonec Neurolem0.25 jeden denně. Kolísání tlaku pokračuje.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Dobrý den, neustále jsem měl potíže s vysokým krevním tlakem, bral jsem lék Tarka.
Přešel jsem k jinému lékaři a ten mi předepsal kombinaci léků Betaloc 50, Tritace 10 Rawel a Tenaxum na ráno a Zorem 10 + Sortis 20 na večer.
Tlak se mi upravil, ale stejně se mi občas stává, třeba 1x za tři měsíce, že mi tlak náhle vyskočí. Běžně mívám 135/80 a v tom popsaném tlakovém excesu mi tlak vskočí na 200/95. Nejvíce mi lítá to horní číslo tlaku (stolický), někdy během půl hodiny i o 70 jednotek.
Děkuji za radu
Další z chorob motýlího keře je phytophthora, neboli fytoftorová kořenová hniloba, další houbová nemoc, co napadá kořeny. Nad zemí je to patrné žloutnutím listů, menšími květy než obvykle a hnijícími stonky na rostlině. Pod zemí vnější vrstvy kořenů hnijí.
Phytophthora může být někdy ošetřena aplikací fungicidu, i když někdy i po ošetření rostlina zemře. Účinné fungicidy jsou na bázi hydroxidu měďnatého. Jejich seznam a ceny naleznete zde: hydroxid měďnatý cena.
Ve svém příspěvku DIETA PŘI POUŽÍVÁNÍ LÉKU WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
nasidili mi WARFARIN ORION a tak tápu co mohu jíst a co né,má někdo skušenosti s potravinami,které mohu,musí být kořenová zelenina vařená? Co třeba maso,párky,salámi,olomoucké tvarůžky adt,jaké léky mohu používat léky na klouby Hana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Láďa.
Prosím o radu co lze konzumovat včetně ovoce a zeleniny a jiné potravy.Děkuji předem za radu a doporučeni.
Strava a akné spolu souvisí, což dokazují poznatky z nerozvinutých zemí, kde se jí méně a převládá přirozená strava. V těchto nerozvinutých zemích akné prakticky vůbec neexistuje. Naproti tomu v zemích západní civilizace, se akné objevuje jako významná kožní nemoc. Zajímavá je také studie o Eskymácích, kteří byli ve svém přirozeném prostředí podrobení analýze na přítomnost akné s negativním výsledkem, akné u nich nebylo. Jakmile, ale tito zkušební Eskymáci přešli na moderní stravu západní civilizace, tak se u nich objevily na kůži červené pupínky.
Další studie, která dokládá souvislost stravy s výskytem akné, je studie doktora Lorena Cordaina ze Státní univerzity v Coloradu. Doktor Cordain sledoval dvě nezápadní civilizace, civilizaci Kitavana z ostrovů Papua Nová Guinea a kmen lovců z Paraguaje. Z 1200 Kitavanů a 115 lovců z Paraguaje ani jeden netrpěl akné. Hlavní složkou jejich stravy byly hlízy, ovoce, ryby, kokos a místní divoce rostoucí plodiny. Prakticky by se dalo říci, že stravou těchto lidí bylo vše, co si ulovili, utrhli, sesbírali nebo vylovili z vody. Přesně taková skladba stravy u těchto lidí vylučovala vznik akné. Do našich zeměpisných podmínek by se to dalo převést prostřednictvím těchto potravin: losos, hovězí svíčková, jahody, ořechy a kořenová zelenina. Toto by měli být hlavní potravinoví pomocníci v boji proti akné. Doktor Cordain své závěry opírá o domněnku, že za vznikem akné stojí potraviny, které přímo zvyšují hladinu inzulínu v krvi, což jsou rychlé cukry (glukóza, fruktóza, sacharóza), tyto potraviny se také označují, jako potraviny s vysokým glykemickým indexem. Inzulín totiž podněcuje tvorbu hormonu IGF-1, což je inzulínový růstový faktor. Inzulínový růstový faktor se využívá například v kulturistice, kde podporuje svalový růst. Inzulínový růstový faktor ovšem podporuje růst ve všech typech tkání, včetně folikulů. Ve folikulech pak dochází k nadměrné tvorbě tuku a keratinu, což vede ke vzniku akné. Dále se inzulín a inzulínový růstový faktor projevuje také ve vaječnících a ve varlatech, kde podporuje tvorbu testosteronu u mužů i u žen. Vyšší hladina testosteronu pak znamená více nepříjemného odpadního metabolitu DHT, což je největší přítel s akné. Strava, ve které je minimálně 45% bílkovin, snižuje přeměnu testosteronu na jeho přímého potomka – metabolit DHT, který při vzniku akné hraje hlavní roli.
Další studie, která zkoumala vliv mléka na adolescenty, odhalila souvislost mezi mlékem a vznikem akné u dospívajících osob. Přičemž nezáleželo na tom, zdali mléko bylo odtučněné nebo plnotučné. Přítomnost hormonů a bioaktivních molekul z mléka pravděpodobně zhoršuje stav akné.
V naší poradně s názvem WARFARIN A ČERVENÁ ŘEPA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing.Hana.
Nevyznám se v naprosto rozdílných instrukcích, které nacházím na různách stránkách warfarin-dieta, diskuze-ceskaordinace, lecba-warfarinem. Jsou to weby zaměřené na poradnu pacientům s warfarinem, zdá se, že odpovídají odborníci, ale přesto se zde vyskytují naprosto rozdílné odpovědi, což je matoucí. Jednou červená řepa nevadí, protože má málo vit.K. Potom je zase potřeba ji konzumovat každý den ve stejném množství. Na těchto stránkách warfarin-dieta je v článku o červené řepě vypsáno množství různých druhů zeleniny "Ovšem kořenová zelenina, jako je mrkev, celer, petržel, ředkvičky, ředkev, rajčata, okurky, papriky, cuketa, brambory, houby, listová zelenina, se může pouze v nepatrném množství". Ale přímo v knize o léčbě antikolaguanty a na jiných stránkách jsou zrovna tyto zeleniny ( kromě listové ) uváděny jako neproblematické s nízkým obsahem vitamínu K, které není třeba omezovat. Takže mají se tyto v nepatrném množství, nebo se nemusí omezovat? Netroufnu si manželovi vařit z jiných než těchto, i tak se mu drží INR stále kolem 2,1-2,3. Kdybych si tedy dovolila přidat zeleninu se středním obsahem vit. K, už by se dostal pod INR 2 a to je nebezpečné. Ani si nedovolím mu dát kuřecí nebo hovězí maso, které má snad 300 mcg vit. K. To bych potom musela denně dosahovat stejných hodnot v zelenině? Já tomu prostě vůbec nerozumím, jak máme vlastně vařit?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Moc to řešíte. Stačí znát jen druhy potravin s vysokým obsahem vitamínu K a na ty dávat pozor. Vysoký obsah vitamínu K má jen zelená listová zelenina, kam patří zelí (bílé i červené), kapusta, růžičková kapusta, tuřín, brokolice, ledový salát, špenát, atd. Tyto druhy je třeba do jídelníčku zařazovat, ale jen v malém množství každý den stejně. Ostatní potraviny není třeba řešit. Důležité je absolvovat pravidelná měření srážlivosti krve, ideálně jednou za měsíc. Ze zbylých potravin, zde neuvedených, je možné pohodlně vytvořit vyváženou stravu s omezeným množstvím tuku na 50 gramů za den, s dostatkem bílkovin a přiměřeným množstvím sacharidů.
Naprosto spolehlivým a přitom všeobecně oblíbeným přírodním diuretikem je vodní meloun. Podobné účinky mají i okurky – vždyť jsou z „jedné rodiny“. Nízká energetická hodnota melouny a okurky přímo předurčuje pro odlehčovací diety, přičemž důležitá je právě ona „nízkokaloričnost“ než dočasný úbytek vody. Ten je potřebný u nemocných lidí.
Močopudné, a tedy odvodňovací účinky má kořenová zelenina, zejména celer, petržel, pastinák. Sušený kořen petržele je obsažen v močopudných čajových směsích nebo v kapslích (ne právě levných) určených k odvodnění organismu. Proto je pro odvodnění lepší připravit si například salát ze syrového celeru než kupovat drahý potravinový doplněk.
Odvodňovací účinky mají i docela obyčejná jablka. Jejich dužina do sebe „natáhne“ přebytečnou vodu, trochu nabobtná, takže dalším příznivým účinkem jablek je i zlepšená střevní peristaltika.
Močopudné účinky má rovněž mnoho bylin. Jejich užívání je třeba konzultovat s ošetřujícím lékařem, aby byl případně zajištěn soulad léčivých a účinných látek s ostatními léčivy.
Lilek brambor je jednoletá plodina z čeledi lilkovitých, jeho vzdáleným příbuzným je brambor sladký, který patří mezi nejvýživnější potraviny. Sladký brambor má také mnoho zdravotních a kosmetických výhod. Sladké brambory obsahují omega-3 mastné kyseliny, hořčík, fosfor, draslík, sodík, zinek a vitamíny A, B, C, K a E. Sladké brambory jsou považovány za vynikající zdroj přírodních zdraví prospěšných látek, zejména beta-karotenu a anthocyaninu. Beta-karoten snižuje rizika vzniku některých chronických onemocnění, včetně rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění, věkem podmíněné makulární degenerace a šedého zákalu. Anthocyanin je účinný proti boji s pigmentací. Vitamíny A, B a C mají antioxidační vlastnosti, které pomáhají v boji proti poškození organismu volnými radikály.
Sladké brambory jsou škrobové a sladce chutnají, poskytují tělu dostatečné množství důležitých minerálních látek, jako je železo, vápník, hořčík, mangan a draslík. Tyto minerální látky jsou nezbytné pro enzymy, proteiny a přeměnu sacharidů. Tato škrobová kořenová zelenina je rovněž bohatým zdrojem flavonoidů, antioxidantů a vlákniny. Sladké brambory mají vyšší nutriční hodnotu než bílé či žluté brambory. Výhodou sladkých brambor je, že neobsahují žádné nasycené tuky nebo cholesterol.
Příznivé účinky sladkých brambor na kůži
Udržují pružnost pokožky. Sladké brambory jsou velmi bohatým zdrojem vitamínu C, který produkuje kolagen. Kolagen pomáhá udržovat pružnost pokožky a dělá ji mladší.
Sladké brambory obsahují beta-karoten a vitamín A, což je velmi dobré v prevenci proti rakovině. Tyto látky také poskytují vnitřní ochrannou vrstvu před škodlivými UV paprsky slunce.
Sladké brambory obsahují dostatečné množství minerálů. Hořčík například pomáhá při relaxaci a působí jako likvidátor stresu, který se projevuje i na naší pokožce.
Sladké brambory také obsahují vitamín E, který je prospěšný pro zdraví pokožky, zlepšuje pleť, projasňuje ji, dělá ji celkově krásnější.
Miřík celer je dvouletá bylina z čeledi miskovité. Je pěstována jako kořenová zelenina pro své bulvy a listy. Celer řapíkatý obsahuje bílkoviny, silice, puriny, glycidy, vitamíny a minerální látky.
List celeru působí protizánětlivě a močopudně, působí příznivě na činnost ledvin, povzbuzuje chuť jídlu, je vhodný pro revmatiky a diabetiky, uklidňuje a podporuje trávení, zpevňuje cévy. Doporučuje se při obezitě, neboť urychluje látkovou výměnu. Působí i jako zdraví neškodné afrodiziakum.
Je to výrazné aroma balkánské, středomořské, americké i anglické kuchyně. Celer se spolu s mrkví a petrželí přidává do polévek, pod hovězí pečeni, k přípravě vařeného nebo syrového salátu. Celerová nať i semeno jsou častou součástí kořeninových směsí pro grilování.
Ovoce se skládá hlavně z vody, pak z fruktózy, a pokud má nějakou slupku, tak z vlákniny. Ovoce tedy raději jen po cvičení.
Zelenina
Zde máme několik druhů:
Kořenová je zásobníkem energie, proto se podle druhu pohybuje od jednoduchých cukrů až po středně krátké. Tedy nebrat.
Pícniny jsou většinou vyšlechtěné pro svůj vyšší obsah mastných kyselin nebo jednodušších sachrů, a tedy i na kukuřici, hrách, fazole a podobně je třeba dávat pozor. Tedy jen omezeně.
Největší obsah vlákniny mají méně stravitelné formy zeleniny jako papriky a saláty. Takže s chutí do nich.
Těstoviny, nebo rýže
Klíčem k rozluštění rozdílu mezi rýží a špagetami jsou enzymy. Enzymy v obilí pomáhají k rozložení dlouhých, až nestravitelných sacharidů na kratší řetězce. V přírodě jsou tyto procesy vyvolané okolními podmínkami, v kuchyni se to nazývá naklíčení. Spuštěním, případně urychlením tohoto procesu se začínají zkracovat sacharidové řetězce v dané obilovině. Tento proces záleží na množství enzymu v zrnu, na teplotě a na velikosti aktivní plochy = pomletí. Veškeré tyto procesy mají potom vliv na konečnou délku sacharidů v potravině. Už z toho tedy plyne, že veškeré těstoviny mají díky pomletí větší šanci na větší zkrácení sacharidových řetězců. Na druhou stranu právě proto se těstoviny dělají kratší dobu. A právě vaření či pečení urychlují tyto procesy, a tak nám umožňuji jíst i jídlo, které by pro nás bylo jinak nestravitelné. Ovšem zároveň zkracuji sacharidové řetězce. Proto se do některých jídel dávají činidla typu kvásek, která zvyšují množství enzymů pro reakci štěpení sacharidů. Tato všeobecná pravidla lze aplikovat na veškeré pečivo, suchary, rýži, knedlíky i těstoviny.
Slazení a sladkosti
Toto snad ani netřeba rozebírat. Aby to bylo dobré, dá se tam jednoduchý cukr. To bohužel platí i pro spoustu „dietních a fitness“ jídel. To, že tam výrobci dají nějaký „speciální“ cukr, nic neřeší, spíše v důsledku zhorší.
Mléčné výrobky
V mléčných výrobcích je často skrytý cukr. V běžném mléčném výrobku je veškerý udaný sacharid jednoduchý cukr (laktóza), s tím je třeba počítat. Většinou však výhody mléčného výrobku převáží tuto nevýhodu, jen je to třeba mít na paměti při dalším doslazování takových jídel.
Pokud lékař dovolí konzumovat pevnou stravu, začíná se vždy od diety s přísným omezením tuku. Suroviny a pokrmy z nich připravované jsou převážně sacharidového, škrobového typu.
Ke snídani se doporučuje starší pečivo, které nenadýmá, a slabě oslazený černý čaj. K dopolední přesnídávce a odpolední svačině je vhodná ovocná přesnídávka se sucharem nebo ovocný rosol (pudink, kde je místo mléka ovocná šťáva).
Na hlavní chody, tedy oběd a večeři, je pak nejvhodnější takzvaná šlemová polévka, jako je rýžová nebo vločková.
Z ovoce vybíráme jemné, šetřící druhy bez peciček, jadérek a silné slupky, jako jsou meruňky, jablka, broskve, dále ovocné přesnídávky, ovocné přírodní šťávy. Ze zeleniny je to například kořenová zelenina, hlávkový salát a ledový salát, červená řepa, cuketa, chřest, rajský protlak (ale už ne kečup).
Nevhodné jsou luštěniny a celozrnné obiloviny a rovněž pečivo z nich. Z povolených obilovin je to pak rýže, ovesné vločky, pohanka, krupky, bílá mouka a pečivo z ní.
Libové maso není problém, takže pečené kuře může být vhodnou volbou. Z uzenin je nejvhodnější kvalitní šunka.
Máslo je lehčeji stravitelné než olej, kvalitní oleje jsou také samozřejmě vhodné. Vždy je vkládáme až do hotového pokrmu.
Z koření jsou to zelené natě a sušená koření nevýrazného typu, jako jsou pažitka, petrželka, majoránka, vývar z kmínu, kopr, meduňka a další.
Z moučníků je vhodné piškotové a odpalované těsto. Pozor na různé sladké krémy, které jsou pro žlučníkovou dietu velmi nevhodné.
Z technologických úprav se doporučuje dušení, pečení v alobalu, vaření. Zahušťuje se zálivkou z nasucho opražené mouky nebo například pečivem či ovesnými vločkami, které se nechají rozvařit.
Postup: Do hrnce dáme růžičky brokolice, tofu natural a trochu vody se solí/shoyou a chvíli vaříme. Pak přidáme kokosové mléko, umeocet a ještě povaříme. Nakonec rozmixujeme na hladký krém.
Ovesno-jáhlová kaše pro kojence
Ingredience: vločky ovesné, jáhly, mrkev
Postup: Jemné ovesné vločky + jáhlové vločky (nebo předem uvařené jáhly) chvíli povaříme s vodou na hustou kaši. Odstavíme z plotny a přidáme trochu čerstvě lisované mrkvové šťávy a promícháme – kaše je řidší a zároveň akorát teplá pro podávání.
Postup: Na oleji orestujeme cibuli se solí a kmínem, přidáme plátky žampiónů, „bílou“ kořenovou zeleninu (zde petržel a celer), zastříkneme shoyou, podlijeme trochou vody a vaříme doměkka. Nakonec přidáme kostičky tofu (zde bylinkové), zalijeme (sójovou) smetanou, zahustíme pomocí kuzu a ještě chvíli povaříme. Přílohou je vařená rýže natural.
Postup: Všechny suroviny zpracujeme v tuhé těsto, které potom vykrajujeme lžicí a tvarujeme. Pečeme cca 10 minut na 200 °C. Pro sladší chuť možno přidat i pokrájené sušené ovoce nebo nahrubo nasekat carobovou čokoládu.
Postup: Potřebujeme 1 a 1/3 hrnku celozrnné mouky, půl lžičky prášku do pečiva a třetinu lžičky sody. „Mokrou“ směs tvoří půl hrnku mandlového mléka a lžička jablečného octa. Smícháme a necháme odstát. Přidáme 1/3–1/2 hrnku javorového sirupu, 1/3 hrnku oleje. Vmícháme suchou směs. Nalejeme do formy a pečeme na 160 stupňů. Po vychladnutí pomažeme rozvařeným ovocem a nazdobíme tvary z marcipánu. Marcipán připravíme následovně. Smícháme 200 g najemno mletých mandlí s asi pěti lžícemi javorového sirupu a vypracujeme do vlhkého těsta. Pokud se marcipán drobí, přidáme po trochách sirup. Pokud chcete různé barvy, rozdělte těsto a dobarvěte přírodním barvivem nebo zeleninou (řepný džus je jen jedna z možností). Vytvoříme placky a dáme chladit.
Pokud máte zvýšenou hladinu kyseliny močové, měli byste se vyvarovat konzumace hrášku, špenátu a růžičkové kapusty. Tyto potraviny obsahují velké množství purinu.
Puriny v pivu
Pivo obsahuje 13 až 14 mg uric acid/100g. Při dně je vhodné omezit konzumaci alkoholu. Nejen proto, že některé druhy obsahují puriny, ale i proto, že alkohol obecně snižuje schopnost vylučování kyseliny močové z těla. Vysoké množství purinu je obsaženo např. v pivě, které by se tudíž při tomto onemocnění nemělo konzumovat. Nejhorší je kvasnicové pivo.
Puriny v brokolici
Brokolice je klasifikována jako potravina s nízkým obsahem purinů. Konkrétně je to 81 mg uric acid/100g. Další nízký obsah purinů mají potraviny jako bílé pečivo, rýže, kroupy, jáhly, těstoviny, mléčné výrobky a mléko, zelenina (hlavně brambory, zmiňovaná brokolice, kořenová zelenina, cibule, lilek) a ovoce. Ovoce konzumujte jen čerstvé a zralé.
omezení soli – nesolit při přípravě jídla a nedosolovat, kupované potraviny obsahují již dost soli
omezení kyselinotvorných potravin, místo toho konzumovat zásadotvorné potraviny
draslík vyskytující se v meruňkách, banánech, bramborách či datlích pomáhá proti zadržování vody v těle
omezení cukru – má také negativní účinek při zadržování vody
čaj na odvodnění těla – používat bylinkovou směs, která pomáhá vylučovat nadbytečnou vodu z těla
lymfatické masáže – pravidelné masáže také mohou pomoct
ovoce a zelenina – skvělým diuretikem je meloun nebo okurka, dále pak kořenová zelenina jako celer, petržel a pastinák, z ovoce jsou dobrým pomocníkem pro odvodnění i obyčejná jablka, která navíc pomáhají upravovat peristaltiku střev
pitný režim – je nutné dostatečně pít, i když chcete tělo odvodnit. Častou chybou je, že lidé přestanou pít, aby se zbavili zavodnění, což jim vůbec nepomůže; organismus bude ještě více šetřit a vy se zavodněného těla nezbavíte; vsaďte na čistou vodu a bylinkové čaje
bylinky – miřík celer (nať, bulva), bříza bradavičnatá (list), přeslička rolní (nať), sadec nachový, pýr plazivý (oddenek, kořen), jalovec obecný (podle doporučení lékaře), libeček lékařský (nať), kukuřice setá, řebříček obecný (květ a nať), jehlice trnitá, trubkovec tyčinkovitý, drnavec lékařský, fazol obecný, truskavec rdesno ptačí, rybíz černý, bez černý (květ, plod), zlatobýl obecný (nať s květem), maliník obecný (list), pampeliška (smetanka) lékařská, kopřiva dvoudomá, medvědice lékařská, klikva velkoplodá, brusinka obecná – ze všech těchto druhů bylin si jednotlivě můžete připravit odvar, který vám pomůže k odvodnění
hormonální antikoncepce – v případě zadržování vody je lepší vyměnit stávající za jinou
Nejjednodušší rozdělení zeleniny podle obsahu vitaminu K je na zeleninu listovou, která obsahuje většinou vysoké množství vitaminu K, a na zeleninu kořenovou, která obsahuje nízké množství vitaminu K. Důležité je uvědomit si skutečnost, že obsah vitaminu K v listové zelenině zásadně kolísá podle faktorů, které nelze ovlivnit a prakticky ani zjistit (to znamená například podle zralosti dané zeleniny, podle toho, zda se jedná o povrchový či vnitřní list, například u zelí, kapusty či hlávkového salátu, podle způsobu skladování po sklizni a podobně). Také způsoby, jimiž se listová zelenina většinou upravuje, fixují množství vitaminu K, případně ho ještě zvětšují, například kvasný proces (užívaný u kysané zeleniny) zvyšuje množství vitaminu K v dané potravině.
Listová zelenina obecně není vhodná a patří do kategorie potravin rizikových. Pokud je to možné, je vhodné nahradit ji ovocem nebo kořenovou zeleninou.
Kysaná listová zelenina obsahuje vysoké množství vitaminu K, typickým produktem je kysané zelí. Problémem je, že kolísání hladiny vitaminu K v tomto produktu a jeho vysoký obsah v něm, vede k riziku kolísání hladiny INR. Proto je větší množství kysaného zelí nebo jiné kysané listové zeleniny nevhodné. Pro pacienty s touto dietou tak nejsou vhodným jídlem například knedlíky s vepřovým masem a kyselým zelím vařeným („vepřo-knedlo-zelo“), ale ani nevařené kysané zelí, respektive salát z něj v běžném množství. Malé množství kysané zeleniny je možné použít do polévky nebo na ozdobení jídla. I toto malé množství je však nutné bezpodmínečně zanést do denní kalkulace potravin s vitaminem K.
Stejný postup je třeba zvolit u dalších druhů listové zeleniny, které jsou významným zdrojem vitaminu K, a to především u kapusty, špenátu, čínského zelí, hlávkového salátu i zelí hlávkového (čerstvého), podobně i u salátů z polníčku, rukoly, smetánky a dalších. I zde platí podobný přístup – v běžném množství jako příloha nebo jako salát není jejich příjem vhodný, lze povolit jen malé množství (v dávce okolo 10–20 gramů) jako například součást polévky (růžičková kapusta) nebo přídavek do masových karbanátků (kapusta), případně jako ozdobu (čínské zelí, hlávkový salát). Náhradní zeleninou může být kedlubnové zelí nebo dušená mrkev jako alternativní příloha k masu. Špenát listový ani špenátový protlak nejsou vhodným pokrmem ze stejného důvodu. Stejnými pravidly se řídíme i v případě brokolice a květáku, které není vhodné používat jako výchozí surovinu pro hlavní chod jídla, použít by je bylo možné maximálně k dozdobení a zařadit je následně jako zdroj vitaminu K do denní kalkulace.
Petrželová nať, kopr a řeřicha obsahují rovněž velké množství vitaminu K, ale jejich zelené natě se&nbs