Domácí výroba bylinných olejů zažívá v posledních letech velký návrat a není se čemu divit. Lidé znovu objevují sílu tradičních postupů, které fungovaly dávno předtím, než přišly průmyslově vyráběné preparáty. Šalvějový olej patří mezi nejcennější domácí elixíry – využijete ho v kuchyni, v domácí lékárničce i při péči o pokožku a klouby. Výhodou domácí výroby je nejen nízká cena, ale především plná kontrola nad kvalitou surovin, koncentrací účinných látek a čerstvostí výsledného oleje. V tomto praktickém průvodci projdeme krok za krokem osvědčené recepty, vysvětlíme rozdíly mezi jednotlivými postupy, přidáme zkušenosti lidí z praxe a doplníme konkrétní odkazy na fotografie a videa, podle kterých zvládne výrobu opravdu každý.
Rychlá macerace šalvějového oleje za tepla
Pokud potřebujete šalvějový olej rychle a nemáte čas čekat několik týdnů, existuje šetrná metoda macerace za tepla. Tato varianta je oblíbená u lidí, kteří olej používají hlavně na masáže nebo při akutních potížích pohybového aparátu.
Při správném postupu nedochází k výrazné ztrátě účinných látek, je ale důležité hlídat teplotu. Olej se nesmí přepálit, jinak by ztratil své cenné vlastnosti.
Postup macerace za tepla
Nasekanou šalvěj vložte do žáruvzdorné nádoby.
Zalijte olejem a postavte do vodní lázně.
Udržujte teplotu přibližně 50–60 °C po dobu 2–3 hodin.
Nechte vychladnout, přeceďte a přelijte do čisté lahvičky.
Nejprve si uděláme ze skořice výtažek, tak že skořici necháme macerovat v oleji po dobu 1 dne. Po tuto dobu udržujeme olejovou lázeň teplou do 80*C. Skořice se nesmí v oleji spálit. Pro lepší výsledek můžeme skořici hrubě umlít. Po uplynutí doby macerace přeceďte olej a nechte ho vychladit. Podle návodu připravte želatinu agar a také ji nechte zchladit na stejnou teplotu jako je zchlazen skořicový olej. Pak si připravte hnětací misku, do které dejte želatinu, skořicový olej a k tomu vyprázdněte dvě kapsle vitamínu E a přidejte lžičku citronové šťávy. Vše pak metličkovým mixérem promixujte na nejvyšší rychlost, až vznikne hladká krémová emulze. Tu pak používejte jako běžný mastný krém na svou pokožku. Zbytek masti uzavřete do vhodné nádoby a nechte v temnu a chladnu nejlépe v lednici. Takto emluze vydrží být stabilní až jeden měsíc.
Pozor! Lidé s nemocnými ledvinami vědí, že se mají skořici vyhýbat, proto tato mast není určena pro takto nemocné lidi.
Výroba levandulového oleje vyžaduje kvalitní rýžový olej 1 litr a 2 kilogramy čerstvých květů a lístků levandule. Principem domácí výroby olejové esence z levandule, ale i z jiných vonných bylin, například z máty, je dostat z byliny její vonné složky. Toho lze docílit, když lístky a květy naložíme na několik dní do oleje. Olej rostlina do sebe natáhne, místo vody, a tím se celá proolejuje. Olej při tom na sebe naváže vonné složky, což jsou děsně složité uhlovodíky, které mají tu vlastnost, že voní. To trvá zhruba tak jeden měsíc. Při tomto procesu je nutné, aby olej pokrýval veškeré bylinné části a byl stále v teplotě 24*C (běžná pokojová teplota). Tím se dosáhne jeho vhodné tekutosti, která je nutná pro dobré a rychlé prostoupení rostlinnými částmi. Po skončení olejové macerace je nesmírně důležité oddělit co nejvíce oleje od byliny. Toho se dosáhne jedině při použití malého dřevěného lisu. Přehledná nabídka dřevěných lisů na lisování oleje a jejich cena je zde.
Koupě bylinné tinktury je velmi drahá, zejména pokud je koupena v obchodě se zdravou výživou. V závislosti na příslušných bylinách a na značce, mohou stát 300 Kč za lahvičku. Výroba tinktury je docela jednoduchá, k výrobě nepotřebujete moc vybavení. Pokud máte vlastní bylinky, tak si z nich můžete udělat léčivé čaje, nebo si vyrobte vlastní tinkturu, která bude cenově výhodnější. K výrobě tinktury se používají sušené listy, stonky, květy, kořeny, ale také i semena a sušené plody.
Spíše než říkat „rozpouštědlo“, bude mnoho bylinkářů používat slovo „menstrum“. Obecně i alkohol je rozpouštědlo, které se používá k výrobě bylinných tinktur. Léčivé vlastnosti bylin se snadno rozpouští v alkoholu a díky tomu snadněji účinkují v těle. Ale nejen to, alkohol má také konzervační vlastnosti a to pomáhá tinktuře zůstat svěží po velmi dlouhou dobu. Čistý ethanol je tím nejlepším základním rozpouštědlem pro vaši tinkturu. Tento alkohol zřeďte na polovinu s vodou před tím, než budete vyrábět své léky anebo použijete již naředěný 60% etanol. Glycerin nebo olej je také dobrým rozpouštědlem a funguje dobře v tinktuře pro děti. Dříve se používal čistý jablečný ocet jako menstrum, zejména pokud se používala tinktura dlouhodobě a každý den. Výroba bylinné tinktury je jednoduchá a spočívá v usušení rostliny, jejím nasekáním na drobné kousky a úplném namočení do rozpouštědla. Macerace probíhá po dobu několika týdnů za každodenního promíchání. Po maceraci se oddělí pevné části od tekutiny pomocí sítka nebo lépe bavlněného hadříku, přes který se vylisuje z pevného obsahu všechna tekutina. Nejcennější léčivé látky jsou vždy ty, co se musí nejvíce ždímat a lisovat.
Na výrobu levandulového oleje potřebujete 1 litr kvalitního rýžového oleje a 2 kilogramy čerstvých květů a lístků levandule. Levandulové květy naložte na 1 měsíc do oleje. Olej rostlina do sebe natáhne, místo vody. A olej při tom na sebe naváže vonné složky. Tento proces trvá jeden měsíc. Je nutné, aby olej pokrýval veškeré bylinné části a byl stále v teplotě kolem 24 °C, což je běžná pokojová teplota. Tím se dosáhne jeho vhodné tekutosti, která je nutná pro dobré a rychlé prostoupení rostlinnými částmi. Po skončení olejové macerace je nesmírně důležité oddělit co nejvíce oleje od byliny pomocí dřevěného lisu, který se dá běžně koupit.
Éterický olej z levandule posiluje imunitu, působí antibakteriálně, protivirově, protiplísňově a protizánětlivě, snižuje krevní tlak, ulevuje při klimakterických potížích, menstruační bolesti, při křečových žilách a svalovém napětí, hojí a regeneruje, dezinfikuje a zklidňuje rány.
Erytroplakie je plochý defekt, který se vyznačuje červenou barvou a neostrými okraji. Stejně jako leukoplakie patří mezi prekancerózy, ale je dokonce ještě nebezpečnější z hlediska rizika maligního zvratu. Chirurgická revize je tedy namístě.
Soor je častá infekce vyvolaná kvasinkami rodu Candida. Postihuje především intertriginózní místa kůže a sliznice. Candida spp. patří mezi nozoparazitární houby, tedy mezi ty, které žijí jako saprofyté na kůži, v dutině ústní, ve vagíně či ve střevě člověka. Za určitých podmínek se pomnoží a vyvolávají pak chorobné stavy. Mezi tyto podmínky patří teplo, vlhko, macerace, porušení kožního povrchu, změny pH (zejména alkalizace), obezita, gravidita, diabetes mellitus, kachektizující nemoci, antibiotika, kortikoidy či imunodeficity.
Soor (moučnivka, orální kandidóza) je charakteristický tvorbou bílých povlaků na sliznici jazyka, tváří nebo patra, může se šířit až do hltanu; povlaky lze setřít, později pevně lpí na spodině, sliznice v okolí je sytě červená, obvykle se šíří do koutků. Soor je častý u dětí do dvou let a u imunodeficitních jedinců.
Lichen planus je zánětlivé onemocnění, které postihuje sliznici a místa v okolí ústního otvoru. Vytváří se kožní léze nebo vyrážka. Typická je u tohoto onemocnění vyrážka, která může mít různé zbarvení (od červené až po tmavě hnědou barvu). Objevují se také léze v blízkosti kotníku a zápěstí. Někdy se lichen planus objevuje i v oblasti genitálií, častěji se však jedná o atopický ekzém nebo lupénku. V současné době neexistují žádné léky na toto onemocnění. Podávají se jen prostředky na snížení zánětlivosti, a to ústní či lokální steroidy, imunosupresivní léky nebo hydroxychlorochin.
Zánět nehtového valu, odborně označovaný jako paronychium, vzniká nejčastěji v důsledku poranění kůže v okolí nehtu. Typickým spouštěčem je stříhání nehtů příliš nakrátko, okusování nehtů nebo neodborná manikúra. Do porušené kůže se snadno dostanou bakterie, nejčastěji stafylokoky. Zánět se může rozvinout velmi rychle a během několika hodin způsobit bolest a otok. V některých případech se přidává hnisání. Pokud se problém neléčí, může přejít do chronické formy. Ta je obtížnější na zvládnutí. Včasná reakce je proto klíčová.
drobné poranění kůže kolem nehtu
neodborná manikúra nebo pedikúra
okusování nehtů
dlouhodobá vlhkost a macerace kůže
oslabená imunita
Příznaky zánětu nehtového valu
Příznaky se mohou lišit podle závažnosti zánětu. Bolest nehtového valu bývá často prvním varovným signálem. Následuje zarudnutí, otok a zvýšená citlivost na dotek. V pokročilejších případech se objevuje hnisání a pulzující bolest. Chronický zánět může vést ke ztluštění kůže a změně tvaru nehtu. Tyto projevy už vyžadují odborné vyšetření. Samoléčba zde často nestačí. Dlouhodobé potíže mohou být velmi nepříjemné.
Stolice kojených dětí má nižší pH a tím i nižší aktivitu fekálních proteáz. Macerace a poškození pokožky vede i k její snazší prostupnosti pro dráždivé látky, které mohou být obsažené v nevhodných kosmetických krémech či kosmetických mýdlech. Hlavně mýdla s obsahem sodium lauryl sulfátu (SLS) mají vysoký iritační potenciál a neměla by se používat. Tyto spouštěcí faktory umožňují navíc růst některých mikroorganismů. V mikroklimatu vlhké zapářky se pomnožují hlavně kvasinky a v menší míře koky.
Důležitá je hygiena:
Často dítě přebalujte, aby se snížila vlhkost pokožky.
Dopřejte pokožce vzduch tím, že necháte děťátko několikrát denně chvíli bez plenky (plenku nebo žínku si nechte někde po ruce pro případ pohotovosti).
Po stolici očistěte pečlivě zadeček a osušte jej, než přiložíte novou plenku.
Aplikujte vrstvu masti obsahující oxid zinku nebo vazelínu, nebo mast, kterou vám doporučil lékař, abyste zabránili kontaktu podrážděné pokožky s močí.
Když všechno výše uvedené selže, vyzkoušejte jinou značku plenek nebo jiný prací prostředek, pokud používáte textilní pleny. Zkusit můžete také papírovou plenu s vazelínou na vrchní straně.
Zavolejte do poradny, pokud vyrážka za několik dnů nezmizí nebo pokud se objeví puchýřky či hnisavé pupínky.