MALIGNÍ a nejen to se dozvíte v tomto článku. Mezi plícemi a hrudní stěnou je úzký prostor, který se nazývá pleurální dutina. V případě, že se do této dutiny dostane tekutina, jedná se o takzvaný pleurální výpotek, tedy o vodu na plicích. Odborně se tento stav nazývá fluidothorax. Nezaměňujte význam výše uvedených pojmů s vodou v plicích. To je stav, kdy se tekutina nachází uvnitř plic v plicních sklípcích.
Příznaky
Voda na plicích se projevuje ztíženým dýcháním, dušností a kašlem. Může se vyskytovat bolest na hrudi, která je vázaná na dýchání a zhoršuje se při nádechu a při kašli, na rozdíl od bolesti infarktové, která je stálá. Každý výskyt vody na plicích je potřeba odstranit, a to nejen z důvodů léčebných, ale také jako prevence případných komplikací. Tekutina produkovaná u některých zánětů obsahuje bílkovinu fibrin, která působí jako lepidlo a vytváří srůsty mezi poplicnicí a pohrudnicí, což je příčinou přetrvávajících dechových obtíží i po vyléčení zánětu. Výpotek by měl být podroben rozboru, který umožní určit jeho původ.
Typy výpotků:
Kardiální hydrotorax – je nahromadění tekutiny s nízkým obsahem bílkovin (takzvaný transsudát) u nemocného se známkami srdečního selhávání (rozšířené srdce, rozšířené krční žíly). Po nasazení léčby k posílení srdce a pro zvýšené močení (kardiotonicko-diuretická terapie) dochází ke zmenšování hydrotoraxu a zlepšení stavu srdeční činnosti.
Parapneumonický výpotek – je zánětlivý výpotek (exsudát) provázející zánět plic (pneumonii), plicní hlízu (absces = nahromadění hnisu v místě těžkého zánětu plic) či bronchiektázii (rozšíření průdušek). Běžně se o takovém zánětu hovoří jako o pleuritidě. Pokud je stav obranyschopnosti nemocných snížen nebo není takový výpotek adekvátně léčen, může se postupně měnit v hnis v pohrudniční dutině (empyém). V cytologickém obraze u tohoto typu výpotku převažují částečně nebo zcela rozpadlé bílé krvinky. V některých případech je vhodná hrudní drenáž (zavedení drénu do pohrudniční dutiny) a trvalé odsávání výpotku.
Tuberkulózní výpotek – je výpotek, který komplikuje plicní tuberkulózu nebo je jejím jediným příznakem. V některých případech se z pohrudničního výpotku nebo z biopsie pohrudnice vykultivuje (na laboratorních půdách vyroste) Mycobacterium tuberculosis (MTB), původce tuberkulózy, nebo v něm jsou mykobakterie prokázány mikroskopickým vyšetřením. V častějších případech lze stanovit, že se jedná o tuberkulózní výpotek, až po vyloučení jiných příčin „vody na plicích“. Při vyšetření tekutiny se v něm nalézají především lymfocyty. K diagnóze přispívá kožní tuberkulinový test (Mx), který je pozitivní, a krevní imunologický test Quantiferon TB Gold (zjištění produkce gama-interferonu), který bývá také pozitivní.
Maligní, nádorový výpotek – je výpotek, který provází maligní (zhoubné) onemocnění a jsou v něm prokázány maligní (zhoubné nádorové) buňky, nebo je maligní tkáň nalezena ve vzorku odebrané tkáně (biopsii) z nástěnné pleury, případně je prokázána při torakoskopii (chirurgická vyšetřovací metoda, při níž je do pohrudničního prostoru za
V naší poradně s názvem PROTONOVE CENTRUM PRAHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Desatova.
Dobry den,prosim,chtela bych se zeptat,zda lecite nador slinivky.Jedna se o manžela r.1949,pojistovna VoZP.Je mozne se pokusit o léčbu v protonovem centru.Prosim o info.
Cytologicky nalez je jednoznacne pozitivni a svedci pro maligni tumor,nejspise nizce diferencovany adenokarcinom duktalniho typu.
Dekuji moc.Desatova Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
S dotazem se musíte obrátit přímo na Protonové centrum. Kontakty jsou uvedeny na konci článku.
Jedná-li se o nádor, který je svojí povahou nezhoubný (benigní), může dojít k jeho pozvolnému růstu. Čím bude nádor větší, tím bude jeho pozdější odstranění obtížnější. Ale ani u původně nezhoubných nádorů nelze později vyloučit zvrat ve zhoubné bujení. Tyto maligní nádory slinných žláz, které se projevují zrychlením růstu a bolestivostí, mívají špatnou prognózu. Některé nádory jsou svojí povahou zhoubné (maligní) od samého začátku. Čím déle jsou ponechány maligní nádory slinných žláz ve tkáni, tím je vyšší riziko rozšíření nádoru mimo žlázu do krčních uzlin a vzdálených orgánů a riziko vzniku krčních nebo vzdálených metastáz.
Rakovina příušní žlázy se projevuje zduřením, které je dlouho nebolestivé. Většinou se objeví jen na jedné straně, takže bývá nápadné a pacient si je často sám nahmatá. Základem léčby adenomu příušní žlázy je chirurgický výkon. Rizikem však může být poškození právě onoho lícního nervu. U zhoubných nádorů nižšího stupně lze dosáhnout pomocí léčby až v 80 % remise (u vysoce zhoubných to může být jen 30 %), avšak karcinom příušní žlázy je problematický tím, že může docházet k recidivám (návratu onemocnění) i v odstupu několika let. V současné době ale jejich výskyt poklesl a prognóza se zlepšila.
Warthinův tumor neboli papilární cystadenolymfom se vyskytuje primárně v příušních slinných žlázách (5–10 % z celkového množství tumorů) převážně v mužské části populace, s klinickými projevy v páté až osmé věkové dekádě. Jeho výskyt v jiných lokalitách (například v drobných slinných žlázkách patra) je velmi vzácný. Upozorní na sebe nebolestivým těstovitým zduřením v dolním pólu příušní žlázy, které palpačně připomíná cystu. Tumor je tvořen soustavou cystických dutinek vystlaných eozinofilními cylindrickými buňkami, lymfoidní tkání a vazivem. Předpokládá se, že vzniká nejspíše proliferací žlázových struktur uskřinutých v průběhu embryonálního vývoje uvnitř lymfatické tkáně. Warthinův tumor patří mezi vzácnější benigní tumory slinných žláz. S ohledem na riziko mnohočetného nebo oboustranného výskytu v časovém horizontu několika let je nezbytná pooperační dispenzarizace. Ve sporných případech je vhodné doplnit klinické vyšetření ultrasonografickým, případně CT vyšetřením. Léčba je chirurgická, ve většině případů je pacient bez subjektivních obtíží a klinických známek pooperační recidivy.
Myxochondroepiteliom je smíšený nádor (pleomorfní adenom) vyskytující se ve slinných žlázách, zejména v gl. parotis. Roste pomalu, může však recidivovat, eventuálně může mít sklon k malignizaci. Nejčastější je u žen, bývá ohraničený, opouzdřený. Histologicky kromě žlázových struktur obsahuje tkáň podobnou chrupavce. Může metastazovat.
Glandula parotis tumor je epitelový nádor. Vyskytuje se&
Ve svém příspěvku NÁROK NA LÁZNĚ PO ODSTRANĚNÍ DĚLOHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela Chlumová.
Dobrý den,
chci se zeptat, zda moje mamka má nárok na lázně. Je po komplexním odstranění dělohy pro karcinom endometria. Je jí 50 let a je téměř 3 měsíce po operaci.
K této situaci má ještě postiženého syna - dětský mozková obrna a autismus, který momentálně je také nemocný a zároveň má velmi časté záchvaty agrese, které naštěstí zatím jsou pouze vůči jemu samotnému nebo vybavení domu.
Mamka je z toho již hodně psychicky vyčerpaná což nepřispívá k léčení po této náročné operaci.
Chtěli jsme aby si jela odpočinou do lázní, ale gynekolog jí řekl, že to asi na vzp neprojde jelikož není dle věku v tzv. produktivním ženském věku.
Neexistuje možnost jak jí do lázní dostat? Opravdu by jsme potřebovali aby si odpočinula. Na koho by jsme se měli případně obrátit?
Děkuji moc
Chlumová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lydie.
Měla jsem podobné problémy - kompletní hysterektomie pro maligní lymfom a mám také syna s Asperger. syndromem, což je forma autismu.Poukaz na lázeňskou léčbu mi vystavila praktická lékařka na doporučení onkologa, protože jsem absolvovala chemoterapii, biologickou léčbu a ozařování 2010. Do dvou let od skončení léčby by se mělo nastoupit do lázní, aby léčba měla efekt. Tehdy trval pobyt 21 dnů, ale na místě jsem požádala o prodloužení a bez problémů mi vyhověli. Jsem přesvědčená, že na lázeškou léčbu má Vaše maminka rozhodně nárok, buď z onkologického nebo gynekologického hlediska. Dnes trvá pobyt v lázních 28 dnů. Nenechte se odbýt. Také jsem musela onkologa o doporučení žádat. S pozdravem Lydie
Névus, česky mateřské znaménko, neboli smaha je medicínský termín, který stojí za podrobné pojednání. Právě pravidelné pozorování mateřských znamének je základním předpokladem pro včasné odhalení jejich maligní přeměny v melanom a pro včasný terapeutický zásah. Mateřská znaménka jsou v klinické praxi nejčastěji zaměňována za takzvané melanocytové skvrny (ephelides, melasmata, kávové skvrny a lentiga), které jsou způsobené prostou hyperplazií a hyperfunkcí melanocytů, a jedná se o zcela benigní léze. Druhou zaměňovanou skupinou jsou maligní melanomy, jejichž neodhalením dojde k oddálení diagnózy s fatálními následky pro pacienta.
Mateřská znaménka jsou ohraničené kožní útvary vznikající na základě embryonální vývojové poruchy. Mají z praktického hlediska zásadní význam, neboť se ve 20–30 % případů během života klinicky mění a v některých případech z nich může vznikat maligní melanom. Rozdělení mateřských znamének prodělalo za posledních několik let mnoho změn, nicméně níže uvedené rozdělení považuji za nejsrozumitelnější. Vzhledem k velkému počtu typů mateřských znamének zde uvádím pouze ty nejčastěji se vyskytující. Mateřská znaménka se dělí na 3 základní skupiny: vaskulární, adnexální a pigmentová.
Vaskulární znaménka
Mezi nejznámější vaskulární mateřská znaménka patří naevus flammeus, který je přítomen již při narození a dále se vyvíjí s růstem dítěte. Klinicky se jeví jako fialově červené, ostře ohraničené ložisko, mírně vyvýšené nad okolí, velikosti od několika milimetrů až po rozsáhlé plochy postihující velké oblasti těla. Nejčastěji se vyskytuje v obličeji. Pacienta kosmeticky velmi deprimuje, v současné době jej lze velmi dobře odstranit pomocí speciálního laseru.
Druhým nejznámějším vaskulárním mateřským znaménkem je naevus araneus (pavoučkovitý névus), který má typický vzhled s centrálně bodovitou kapilárou s paprsky větévek vybíhajících do periférie, které připomínají pavouka. Terapie spočívá buď ve sklerotizaci nebo laserové terapii.
Nejčastěji se vyskytujícím adnexálním mateřským znaménkem je naevus sebaceus. Jde o vrozený měkký žlutohnědý útvar papilomatózního povrchu o velikosti 1 až 6 cm. Vyskytuje se hlavně ve vlasech, postupně se zvětšuje. Pro nebezpečí jeho přeměny v basaliom se doporučuje jeho chirurgické odstranění či méně invazivní odstranění laserem.
Mezi pigmentová mateřská znaménka patří jednak skupina melanocytových mateřských znamének, která má další histologické podtypy, a jednak definované klini
V naší poradně s názvem RAKOVINA KŮŽE POD NEHTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iva.
Dobrý den,
mám se obávat, nehet nebolí a o nárazu nevím. Před 2,5 roky jsem měla maligní melanom na boku, zachyceno včas.
Děkuji. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Obávat se nemusíte, ale ujistit se ano, obzvláště když máte melanom v anamnéze. Kontaktuje svého kožního lékaře a domluvte si prohlídku současné skvrnky. Nic to nestojí a vy budete mít klid, že je vše v pořádku.
Nejnebezpečnější formou kožní rakoviny je takzvaný maligní melanom. Ve většině případů vzniká v mateřském znaménku. Melanom je maligní nádor kůže vycházející z pigmentových buněk – melanocytů. Většinou začíná jako drobná pigmentovaná ploška, která se však trvale zvětšuje, zpočátku jen plošně. Je-li tenčí než 1 mm, nemá ještě schopnost metastázovat. Když se chirurgicky odstraní, je pacient bezpečně vyléčen. Pokud ovšem začne růst do výšky, hrozí metastáze, které míří do uzlin a vnitřních orgánů. Rychlost růstu je různá, u někoho je to rok, u jiného tři až čtyři roky. Existují i typy melanomů, které rostou hned do výšky. Ještě ošidnější je výskyt pod nehtem ruky nebo nohy. Tento typ se nazývá akrolentiginózní melanom. Jde o formu velice vzácnou, přesto se nesmí podceňovat, jelikož pacienti s podnehtovým maligním melanomem mají velice špatnou prognózu.
Pokud máte tmavou skvrnu pod nehtem ruky či nohy a vzpomínáte si, že jste se do tohoto místa udeřili, jedná se pravděpodobně o takzvanou stínku neboli podnehtovou modřinu. Pokud si však na zranění nevzpomínáte, je třeba tomuto projevu věnovat zvýšenou pozornost. Je nutné především sledovat, zda tmavá skvrna odrůstá společně s nehtem, či nikoliv. Jednoduše to poznáte sami, když si okraj skvrny označíte na nehtu vrypem a po měsíci si nehet znovu prohlédnete.
Když tmavá skvrna odrůstá zároveň s nehtem, jedná se pouze o podnehtovou modřinu, pokud nehet odrůstá a skvrna zůstává stále na stejném místě, měli byste navštívit dermatologa. Nezapomínejte, že pozorování vyžaduje alespoň měsíce, jelikož nehty rostou pomalu. Například nehet palce na dolní končetině odrůstá 6 měsíců i déle. Pokud však máte jakékoliv pochybnosti, navštivte dermatologa ihned a neztrácejte čas.
Obecně varovným signálem je špatné hojení prasklin nebo znamének. Maligní melanom je přitom považován za jeden z nejagresivnějších a nejzhoubnějších nádorů vůbec. Nejčastěji jsou tímto nádorem postiženi lidé středního a mladistvého věku. Jako jiné kožní nádory i tento se vyskytuje častěji u lidí se světlou pokožkou a vlasy.
Wikipedie uvádí, že kolorektální karcinom, nebo ne zcela přesně rakovina tlustého střeva, představuje jedno z nejčastějších nádorových onemocnění. Někdy používané označení rakovina tlustého střeva je prakticky synonymem. Podle MKN-10 nemá kolorektální karcinom jeden kód, jde o diagnózy C18, C19 a C20. Nejčastěji se vyskytuje u lidí nad 50 let. Způsobuje smrt zhruba 655 000 lidí ročně. Jedním z nejpostiženějších států na světě je Česko (společně se Slovenskem a Maďarskem).
Kolorektální karcinom obvykle nevzniká náhle. Na sliznici tlustého střeva nejprve vzniká benigní polyp, ve kterém dochází k dalším změnám buněk, které nakonec vyústí v karcinom. Odstranění polypu, například při kolposkopickém vyšetření, tak představuje vyléčení.
Poměrně výrazný vliv na rozvoj kolorektálního karcinomu má životní styl. Nejsignifikantnějším faktorem (karcinogenem) je pití alkoholu, které je v Česku velmi vysoké. Existuje rovněž statisticky významný vztah mezi množstvím snědeného masa a rizikem vzniku rakoviny tlustého střeva – každých 100 gramů denně zkonzumovaného červeného masa zvyšuje riziko onemocnění o 17 %. Další jsou rizikové faktory jako nedostatek zeleniny v potravě, úprava potravy grilováním a smažením, konzumace uzenin a kouření.
Kolorektální karcinom se může vyskytovat v některých rodinách častěji, důvodem může být genetika, ale i jiné faktory (například stravovací návyky). Kromě toho existuje i několik genetických poruch, v rámci nichž se může kolorektální karcinom vyskytovat. Pro to, že je nádor součástí nějakého genetického syndromu, svědčí především nízký věk nemocného (20–30 let) a mnohdy velmi častý výskyt nádorových onemocnění v nižším věku u pokrevních příbuzných.
Vlivem prostředí jsou myšleny především klimatické podmínky a znečištění životního prostředí. Zdá se ale, že tyto vlivy nejsou pro rozvoj kolorektálního karcinomu výraznými rizikovými faktory. Za určitých okolností se mohou jako rizikové jevit dusičnany v pitné vodě.
Familiární adenomatózní polypóza (FAP)
FAP je nejčastějším geneticky podmíněným syndromem spojeným se vznikem kolorektálního karcinomu. Název poměrně dobře popisuje onemocnění – již v poměrně nízkém věku se v tlustém střevě postiženého objevuje velké množství polypů, které se mohou dříve nebo později zvrhnout v maligní karcinom. Jedinou možnou terapií je sledování a průběžné odstraňování polypů kolonoskopicky. Onemocnění je způsobeno mutací jediného genu pojmenovaného APC.
Gardnerův syndrom
U postižených se kromě polypů tlustého střeva vyskytují i osteomy (nádory kostí) a fibromatóza (mnohočetné benigní nádory vaziva).
Turcotův syndrom
U postižených se kromě polypů tlustého střeva vyskytu
Benigní, tedy nezhoubný nádor, se může v průběhu času změnit na maligní, tedy zhoubnou formu nádorového onemocnění. Tato změna souvisí s tím, o jaký konkrétní nádor se jedná, pokud se budeme věnovat melanomu, tak ty odhady se velmi liší v různých studiích. Odhaduje se jako nejhorší číslo, které kdy bylo publikováno, že až nějakých 23% z vrozených névů, vrozených mateřských znamének, se může změnit ve zhoubný melanom v průběhu věku. Naopak ta nejoptimističtější čísla jsou prakticky jen jednotky procent. Ovšem i tak to znamená, že i s tím nezhoubným nádorem je třeba navštívit lékaře a léčit se nebo alespoň to lékaři ukázat.
Základní rozlišení nádorů je na nezhoubné – benigní (z latinského benignus, přívětivý) a zhoubné – maligní (z latinského malignus, což se překládá jako „plodící zlo“). Maligní nádor se na rozdíl od benigního vyznačuje velmi agresivním růstem s ničením okolní tkáně, zakládáním dceřiných ložisek (metastáz) a nakonec celkovým vyčerpáním organismu vedoucím ke smrti.
Histologie určí, o jaký typ bujení se jedná. Varlata mohou být postižena celou řadou nádorů, které se liší od sebe původem (z jakých buněk vznikly), stupněm diferenciace, biologickým chováním a podobně. Obdobný problém nacházíme i u problematiky nádorů vaječníků. Velkou skupinu nádorů varlat tvoří nádory ze zárodečných buněk – takzvané germinální nádory. Každý rok je v České republice diagnostikováno okolo 400 případů onemocnění germinálními nádory.
Světová zdravotnická organizace (WHO) dělí nádory na několik skupin: hlavní skupinou jsou už zmíněné germinální nádory, dále jsou to gonadostromální nádory, různé nádory (karcinoid), lymfomy a plazmocytom varlete.
Germinální nádory tvoří 90 % všech nádorů varlat. Většina germinálních nádorů jsou nádory maligní. Nejčastějším typem germinálního nádoru je takzvaný seminom. Seminom varlete představuje zhruba 50 % všech germinálních nádorů. Zjistilo se, že germinální nádory mají společný prekurzor (tedy buňky, ze kterých vycházejí).
Základní formou seminomu je seminom klasický. Klasický seminom může mít dvě varianty: seminom s vysokým mitotickým obratem a trofoblastový seminom. Seminom se vyskytuje téměř výhradně v dospělosti, kdy největší výskyt je u mužů ve věku okolo 40 let. Další faktem je to, že jeho výskyt neustále stoupá. Nádor se projevuje především zvětšením varlete. Varle může být až mnohonásobně větší. Nádor postihuje celé varle, dlouho roste pouze v něm, až později prorůstá do nadvarlete a šourku.
Spermatocytární seminom je samostatnou kapitolou, protože se mnoha vlastnostmi liší od klasického seminomu. Nikdy se nevyskytuje mimo varle. Dalším specifikem spermatocytárního seminomu je to, že může postihovat i druhé varle. Tento seminom postihuje až starší muže (okolo 55 let).
Neseminomová skupina germinálních nádorů je tvořena především embryonálním karcinomem, nádorem ze žloutkového váčku (yolk sac tumor), choriokarcinomem a skupinou takzvaných teratomů.
Velký význam při léčbě testikulárních nádorů s maligním chováním má chirurgická léčba. Provádí se odstranění varlete (orchiektomie), a to ingvinálním (tříselným) přístupem. Tento výkon má jak diagnostickou, tak léčebnou hodnotu. Používá se ve všech stadiích testikulárních nádorů. Vyjmuté varle se stane zdrojem preparátů pro histopatologické vyšetření, které významně zpřesní a uzavře konečnou diagnózu. Odstraňování (disekce) uzlin za břišní dutinou je jednou z variant léčby u časných neseminomových nádorů. Problémem je, že tato léčba je zatížena vznikem takových komplikací, jako jsou poruchy erekce a ejakulace. Z těchto důvodů se od této léčby opouští a je nahrazována chemoterapií či taktikou intenzivního sledování. Radioterapie (ozařování) se používá u&nbs
Splenomegalie je vzácně způsobena primárním onemocněním sleziny. Většinou je vstupním, průvodním a někdy i dominujícím nálezem celkových onemocnění různé etiologie.
Příčiny splenomegalie
Splenomegalie se vyskytuje u řady stavů a chorob s rozdílnými patogenetickými mechanismy:
při reaktivních zvětšeních bílé pulpy jako odpověď na virové, bakteriální, mykotické a parazitární infekce;
při proliferaci krevních elementů při akutních a chronických leukemiích, myelo- a lymfoproliferativních chorobách, při procesech histiocytárního systému;
při vystupňované fagocytární funkci makrofágů u hemolytických anémií (u idiopatické trombocytopenie je splenomegalie vzácná, přestože při ní dochází k destrukci protilátkami pokrytých destiček);
při městnavé (kongestivní) splenomegalii s portální hypertenzí: prehepatální, intrahepatální a posthepatální a při městnavé slabosti srdeční;
při střádacích chorobách a amyloidóze;
při extramedulární hematopoéze;
při procesech vycházejících ze sleziny nebo postihujících slezinu: hemangiomy, tumory sleziny, slezinné cysty, abscesy, tbc aj.
Diferenciální diagnóza splenomegalie
Zevrubné fyzikální vyšetření, uvážlivý výběr laboratorních a pomocných vyšetření.
Anamnéza – je založena na dotazech týkajících se výskytu žloutenky a splenektomie u rodinných příslušníků, na výskyt tuberkulózy u příbuzných a spolubydlících.
Osobní anamnéza se zaměřuje při podezření na infekční onemocnění na epidemiologickou situaci, na pobyty v cizině a u cizinců na oblast, ze které přicházejí. Dále se zaznamenávají B příznaky, jmenovitě horečka, její typ a trvání. Dotazy směřují i na noční pocení (TBC, Hodgkinův maligní lymfom), na úbytek na váze (maligní onemocnění), na rizikové faktory HIV infekce.
Bowenova choroba je kožní nádor, který se podobá zhoubnému spinocelulárnímu karcinomu. Jde o prekancerózu, to znamená, že se s vysokou pravděpodobností změní na maligní nádor. Vzniká kdekoliv na těle. Nejprve vzniká malá červená mírně se ošupující skvrna. Postupně se skvrna zvětšuje, několik skvrn splývá do jedné. Pod šupinatým povrchem vzniká eroze až vřed. 20 % případů Bowenovy choroby se časem změní na maligní spinocelulární karcinom, který prorůstá do hlubších struktur kůže a metastazuje. Léčí se chirurgickým odstraněním.
Kaposiho sarkom
Kaposiho sarkom vzniká z buněk výstelky cév napadených herpesvirem Kaposiho sarkomu. Navenek se projevuje nejčastěji purpurovými až hnědými nádory hlavně na dolních končetinách nebo v oblasti obličeje. Je jednou z takzvaných AIDS definujících chorob, to znamená, že pokud se objeví u HIV pozitivního člověka, považuje se ten již za osobu trpící rozvinutou chorobou AIDS. Kaposiho sarkom se samozřejmě může rozvinout i osob, které HIV pozitivní nejsou, nejčastěji jde o starší muže středomořského původu.
Černá tečka v ustech nebo na dásni může signalizovat melaninové pigmentace, které lze dále rozdělit na jednotlivé typy.
Fyziologická pigmentace: Tento typ pigmentace se spatřuje nejčastěji na sliznicích tváří a dásní, může se ale vyskytovat i jinde. Bývá symetrická. Není třeba ji léčit, pouze se sleduje. Častější je u černochů.
Melanotické makuly (slizniční melanóza): Jde o drobné skvrnky v oblasti retní červeně. Jejich velikost nepřesahuje průměr 1 cm. Vyskytují se v páté dekádě života, jsou neškodné, není třeba je klinicky řešit. Mohou se vyskytovat i na sliznicích dutiny ústní, je to dáno hyperpigmentací bazálních buněk epitelu a zmnožením melanofágů.
Kuřácká melanóza: Látky, které obsahuje kouř, mají schopnost aktivovat proliferaci melanocytů. Skvrny se pak nacházejí zejména na tvářích, dásních a patře. Dobrou zprávou je, že pokud kuřák přestane kouřit, zbarvení sliznic zmizí.
Névocelulární névy: Mohou být vrozené nebo získané, představují riziko maligního zvratu, je proto důležité je pečlivě sledovat.
Maligní melanom: V dutině ústní se může vyvinout i jeden z nejnebezpečnějších nádorů – maligní melanom. Vzniká jako novotvar nebo na podkladě maligního zvrhnutí névocelulárního névu. Tvoří asi půl procenta všech nádorů dutiny ústní a v ČR není příliš běžný. Nejčastěji se melanom vyvine na patře.
U celkových chorob se vyskytují následující typy.
U Peutz-Jeghersova syndromu na obličeji a rtu: Na retní červeni, ale i na kůži okolo rtů se nacházejí drobně rozeseté pigmentace. Tento syndrom souvisí s výskytem velkého množství polypů ve střevě, proto jsou tito pacienti více ohroženi vznikem karcinomu kolorekta.
U Addisonovy choroby: Při této chorobě vzniká nadměrné množství melaninu. Hyperpigmentace jsou hlavně v oblasti genitálu a areol mammae. V dutině ústní vznikají ložiskové šedočerné pigmentace (takzvané grafitové skvrny) na sliznici dutiny ústní, zejména na sliznici tvářové v krajině molárů a po stranách jazyka.
Dále jsou známy exogenní pigmenty pocházející z vnějšího prostředí.
Amalgám: Amalgám zbarvuje dáseň při iatrogenním zapříčinění, kdy se do otevřené rány v gingivě dostanou amalgámové části z odvrtávané zubní výplně. Zabarvení ale může vzniknout i galvanicky či traumaticky. Zabarvená ložiska jsou nejčastěji na dásních, tvářích a podobně.
Otrava těžkými kovy: Černý lem na dásni vzniká při otravě olovem.
Léky: Například cisplatina, která se používá při onkoterapii, způsobuje takzvaný platinový proužek.
Další příčiny: Mezi další příčiny patří například dobrovolná tetováž (žvýkání bylin) nebo zaražení cizího tělesa – hrot tužky a podobně.
Nádory vznikají u člověka v každém věku, až do vysokého stáří, přičemž četnost výskytu stoupá s věkem. Podle biologické povahy se nádory dělí na benigní a maligní, tudíž na nezhoubný nádor na páteři a zhoubný nádor. Benigní nádory na páteři rostou pomalu a zůstávají ohraničené, nepříznivě se projeví, když tlačí na sousední orgány a vyvolají poruchy – expanzivní růst. Většinou se dají dobře odstranit. Maligní nádory na páteři většinou rostou rychle a infiltrují do okolních tkání, které rozrušují. Nejsou ohraničené a jejich odstranění je daleko obtížnější. Proto nelze hovořit o radikalitě operace, neboť i při zdánlivě radikálním chirurgickém výkonu mohou v okolí zůstat drobná ložiska.
Šíření zhoubných nádorů probíhá dvojím způsobem:
per continuitatem;
diskontinuálně, tedy metastazováním, jímž se rozumí tvorba druhotných nádorových ložisek bez topické souvislosti s primárním nádorem (metastazování krevní a lymfatickou cestou).
Podle uložení v páteři dělíme nádory na:
extradurální (například hemangiom)
intradurální
intramedulární – vyskytující se přímo v míše (například ependynom)
extramedulární – vyskytující se mimo míchu (například meningiom v páteřním kanále)
K nezhoubným nádorům patří fibrom (stopkatý výrůstek), hemangiom (načervenalý nádorek vyrůstající z cévy), lipom nebo lymfangiom. Naopak zhoubný nádor jazyka (nejčastěji karcinom) může mít netypický průběh. Rané stadium onemocnění může vypadat jako zvětšující se červený nebo bílý flíček, nehojící se vřídek, otok nebo nezvyklý povrch jazyka.
Pokud jde o nezhoubný nádor, léze se vyskytuje pouze v místě jazyka a roste lokálně. U maligního nádoru hrozí riziko dalšího šíření po organismu cévami nebo lymfatickými cestami. Velmi časný nález má velmi dobrou prognózu ve většině případů. Problém je, že umístění nádoru v oblasti jazyka je choulostivé a nádor se objeví většinou až v pokročilém stadiu.
Pro některé zhoubné nádory existuje stav, který se označuje jako premaligní léze. To znamená, že léze je nezhoubná, ale pokud nebude včas léčená, může se zvrhnout v maligní, tedy zhoubný nádor. K těmto premaligním lézím se například řadí leukoplakie. Leukoplakie je abnormalita, která vede až k 36% vzniku spinocelulárního karcinomu.
Premaligní léze je definovaná jako benigní, morfologicky změněná tkáň, která má vyšší pravděpodobnost transformace v maligní (zhoubný) nádor. Příkladem premaligní léze je leukoplakie (bílé plaky), erytroplakie (červené plaky) nebo smíšená forma zvaná erytroleukoplakie. Dalším příkladem premaligní léze je lichen planus, a to hlavně jeho erozivní typ, submukózní fibróza nebo aktinická cheilitida. Zajímavé je, že submukózní fibróza je velmi častá v Indii. Typickým příznakem je nemožnost plně otevřít ústa, pocit pálení v ústech, šišlání kvůli otoku jazyka, potíže při rozmělňování jídla, potíže při polykání, dávení, snížená tvorba slin. Typicky jde o lézi, která se nehojí. Často si může nemocný myslet, že se například kousl do jazyka, ale léze přetrvává týdny i měsíce. V takovém případě je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Velmi často nádor začíná jako nenápadné zbarvení jazyka, nehojící se vřídek a podobně. Pokud léze přetrvává několik týdnů a nehojí se, nebo se dokonce zvětšuje, je namístě vyhledat pomoc.
Problematikou úst se zabývá zubní lékař (stomatolog), specialista zubní a čelistní chirurgie nebo výjimečně specialista ušního, nosního a krčního oddělení (otorinolaryngologie). Lékař lézi prohlédne a s největší pravděpodobností doporučí odebrat vzorek. Pouhým odhadem nelze nikdy spolehlivě určit typ nádoru. Odběr se obecně nazývá biopsie. Část podezřelého útvaru se odřízne nebo nasaje tlustou jehlou a vzorek se zašle k mikroskopickému vyšetření. Patolog by měl být schopen podle typických charakteristik buněk popsat typ nádoru (zda se jedná o zhoubný či nezhoubný typ a z jakého místa nádor vychází). Pro detailnější diagnostiku a zjištění, ka
V dnešní době se nedoporučuje preventivní vyřezávání mateřských znamének nebo pigmentových skvrn, ale spíše se upřednostňuje jen jejich sledování. Pokud se ale znaménko začne měnit, tak v takovém případě bývá neprodleně odstraněno excizí - vyříznutím. Jestliže se prokáže maligní melanom, tak musí být co nejdříve odstraněn. Maligní melanom musí být odstraněn celý. Jedná se o jednoduchý zákrok, ale záleží, na jaké je to části kůže. Většinou se melanomy nacházejí na místech, která jsou dobře osvětlena při slunění. Nejčastější výskyt maligních melanomů je na trupu a končetinách, ale zpravidla to jsou místa, kde se dá velice dobře odstranit. Při odstranění většího melanomu musí být odstraněna i mízní uzlina, která se nechá histologicky vyšetřit společně s primárním nádorem – melanomem. Při tomto histologickém vyšetření se zjišťuje, zda v mízní uzlině nejsou nějaké nádorové buňky. Pokud se prokáže, že mízní uzlina je nositelem nádorových buněk, tak se musí celá část (lokalita) těla vyčistit. Při tomto doplňujícím zákroku se také zjišťuje, zda nejsou poškozeny i další uzliny. Když se najde větší melanom, důležitá je hlavně jeho tloušťka, tak je nasazena takzvaná imunoterapie, což znamená, že se léčí pacientův imunitní systém.
Nejvíce ohroženi touto chorobou jsou lidé, kteří už měli v rodině nebo v pokrevním příbuzenstvu nějaké kožní nádory. Také jsou postihováni lidé se světlou kůží, kteří se rádi vystavují sluníčku nebo dokonce chodí do solárií. V obou případech jde o ultrafialové záření a u lidí se světlou kůží se jedná o velmi rizikové chování. Dají se najít i další faktory, které mohou podpořit vznik melanomu, například větší množství mateřských znamének, ze kterých může maligní melanom vzniknout. Někdy se stává, že melanom vznikne i na místě, kde jsou stařecké pigmentové skvrny a takto pak vzniká nádor ve stařeckých skvrnách.