MOKVAJÍCÍ BÉRCE a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Už od narození miminka se rodiče vždy těší na jeho první krůčky, které budou předzvěstí jeho objevování světa. Dolní končetiny jsou ale velmi složitým systémem skládajícími se z mnoha částí, a i proto jejich „ovládnutí“ některým dětem trvá déle.
Dolní končetina
a) kosti
Lidskou nohu tedy tvoří pánevní kost (tvořená kostí kyčelní, stydkou a sedací), stehenní kost (= femur), čéška (jablíčko = patela), lýtková kost (= fibula), kolenní kost (= tibia).
Stehenní kost je nejdelší kostí v lidském těle a nachází se v horní části dolní končetiny a je spojena s pánví a s čéškou, holenní a lýtkovou kostí. S pánví stehenní kost pojí kyčelní kloub, s čéškou a současně i s holenní a lýtkovou kostí ji zas pojí kolenní kloub. Pod kolenním kloubem se nachází dvě kosti, které společně tvoří kostru bérce. Jedná se o holenní kost a lýtkovou kost. Holenní kost se při pohledu na člověka nachází v přední části. Holenní kost se postupně rozšiřuje a ve své spodní části vybíhá ve vnitřní kotník směrem k palci. Naopak lýtková kost se při pohledu na člověka nachází v zadní části nohy a v dolní části vybíhá v zevní kotník směrem k malíčku.
b) svaly
Na dolní končetině se nachází velké množství svalů, a proto je vhodné je rozdělit do několika oblastí podle místa jejich výskytu na svaly u kyčelního kloubu, svaly stehna, svaly bérce a svaly nohy/chodidla.
Na stehně se svaly dělí na přední a zadní. Přední svaly tvoří čtyřhlavý sval stehenní (= musculus quadriceps femoris) a sval krejčovský (= musculus sartorius). Zadní svaly stehna tvoří dvojhlavý sval stehenní (= musculus biceps femoris), sval pološlašitý (= musculus semitendinosus), sval poloblanitý (= musculus semimembranosus) a sval zákolenní (= musculus popliteus).
I svaly bérce se dělí na přední, zadní a zevní. Mezi přední svaly patří sval holenní (= musculus tikalis anterior), dlouhý natahovač prstů (= musculus extensor digitorum Lotus) a dlouhý natahovač palce (= musculus extensor hallucis longus). Mezi zadní bércové svaly patří trojhlavý sval lýtkový (= musculus triceps surae) tvořený z dvojhlavého svalu lýtkového (= musculus gastrocnemius) a z šikmého svalu lýtkového (= musculus soleus), a sval chodidlový (= musculus plantaris), zadní sval holenní (= musculus tikalis posterior), dlouhý ohybač prstů (= musculus flexor digitorum), dlouhý ohybač palce (= musculus flexor hallucis longus). Mezi zevní svaly patří dlouhý sval lýtkový (= musculus peroneus longus) a krátký sval lýtkový (= musculus peroneus brevis).
c) klouby a vazy
Dolní končetinu tvoří dva velké klouby, a to kyčelní kloub (= articulatio coxae) a kolenní kloub (articulatio genus). Kyčelní kloub je současně největším kloubem v lidském těle a připojuje dolní končetinu k pánevním kostem. Kyčelní kloub umožňuje pohyby: ohnutí, natažení, otočení, odtažení i přitažení dolní končetiny. Kolenní kloub pak ke stehenní kosti připojuje holenní kost a kost lýtkovou. Kolenní kloub je silný
V naší poradně s názvem ŠTÍTNÁ ŽLÁZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilona.
Bylo mi naměřeno 14.10. 2019 : FT4- 12,1 a TSH 4,82. Beru letrox 75. Od pondělí do pátku. Mám sníženou funkci štítné žlázy ?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, máte tak zvanou hypothyreózu, což je snížená funkce štítné žlázy. To, zda-li jsou naměřené hodnoty ve vašem případě v pořádku, se musíte dotázat svého endokrinologa. Protože jen on ví jaký je vývoj funkce vaší štítné žlázy a reakce na léčbu. Níže jsou uvedeny stavy, které přicházejí v souvislosti se sníženou funkcí štítné žlázy. Ty byste měla sledovat a v případě jejich zhoršení ihned informovat svého lékaře.
Únava, spavost, zimomřivost, sklon k depresím, zpomalené myšlení, suchá kůže na předloktí, otoky bérce, obličej bez výrazu, změna hlasu na hluboký hlas, nadváha (ale nikoli obezita), zácpa, anémie, poruchy menstruačního cyklu.
kroužení nohy v kotníku, přičemž bérce jsou podloženy tak, aby byly dolní končetiny uloženy do 45 ° vůči trupu;
přitahování kolene k břichu a napřímení nad podložku.
Každý cvik je vhodné provést tempem 40 opakování/min. v celkovém rozsahu 2/3 celkové doby od zahájení cvičení po vznik ischemické bolesti, při které bylo nutné cvičení přerušit. Následuje 2–3minutová relaxační pauza. Cvičení je nutné opakovat dvakrát až třikrát v jedné tréninkové sérii dvakrát a vícekrát denně.
Závažnou chybou je podkládání dolních končetin izolovaně pod koleny, kdy může dojít k útlaku cév s nežádoucím snížením průtoku krve. Pro zvýšenou polohu dolních končetin podkládáme holeně po celé délce.
Cvičení vsedě
Cvičení vsedě předchází korekce a nácvik správného sedu. Chodidla jsou na šířku pánve vzdálené od sebe a jsou opřeny celou plochou na podložce, během cvičení je vyvíjen rovnoměrný tlak na podložku z oblasti paty, příčné klenby, nepřetěžujeme kotník přesouváním tlaku na vnitřní hranu chodidla. Kolena jsou optimálně vsedě těsně pod úrovní kyčlí a bérce a směřují kolmo k zemi nebo jen mírně šikmo s úhlem ohnutého kolena menším než 90 °. Pánev je ve středním postavení nebo nakloněná dopředu, nepřeklápí se dozadu, což vede k zakulacení páteře. Pánev se lehce naklopí dopředu – do anteverze, napomůže zdvižení a vypnutí hrudníku. Ramena lehce stáhneme dolů, čímž zlepšíme fixaci lopatek.
Vsedě provádíme:
výpony na špičky;
střídavé zvedání špiček s oporou o patu.
Každý cvik je vhodné provést tempem 40 opakování/min. v celkovém rozsahu 2/3 celkové doby od zahájení cvičení po vznik ischemické bolesti, při které bylo nutné cvičení přerušit. Následuje 2- až 3minutová relaxační pauza. Cvičení opakovat dvakrát až třikrát v jedné tréninkové sérii dvakrát až třikrát denně.
Cvičení vestoje
Cvičení vestoje začínáme nácvikem správného stoje, tedy postavení částí: hlava, hrudník, břicho, dolní končetiny. Chodidla jsou na šířku pánve rovnoběžně nebo jen v mírném úhlu vytočené od sebe ven. Kolena nepřetěžujeme do maximálního natažení, tedy „uzamčení“. Břicho zatáhneme, zakřivení páteře ve fyziologických rozmezích dosáhneme lehounkým povytažením trupu nahoru, přičemž ramena jemně stlačujeme dolů, lopatky neodstávají, jsou fixovány k hrudníku, hrudník je v takovém postavení lehce vypnutý dopředu. Hlava je vzpřímená, bez předsouvání brady, brada směřuje jen mírně šikmo dolů a je „zatažená“. Při pohledu z boku by ucho mělo být kolmo nad ram
Ve svém příspěvku CONDROSULF A JEHO NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Beru Condrosulf 800 rozpustný, dále Doretu na bolest,připadá mi,že hůře chodím po týdnu užívání. Jsem 5 let po zlomenine berce a kotníku. V noze mám artrózu, jestli mi tato léčba vůbec pomůže?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Trombózou se označuje stav, kdy dochází k zánětu hlubokých žil dolních končetin se vznikem krevní sraženiny – trombózy. Situace se významně častěji vyskytuje u dlouhodobě ležících osob nebo u lidí s varixy („křečovými žilami“). K nemoci jsou také náchylnější lidé po operaci či ženy po porodu.
Trombóza se projevuje pocitem tíhy a napětí na jedné končetině, bolestmi postižené končetiny, obzvláště v průběhu žil, bolestmi při chůzi (klaudikační potíže), změnou zbarvení (promodrání), zfialověním (cyanóza), někdy nevolností (nauzea).
Lokální nález se pak projevuje otoky kotníku nebo bérce, smazanými obrysy kloubů s napjatou kůží, vyšší teplotou končetiny, lehkou cyanózou (promodrání, zfialovění končetiny), rozšířenými podkožními žílami v horní třetině bérce, nejasnými zvýšenými teplotami organismu a tachykardií (zrychlený puls).
Provádějí se laboratorní a klinická vyšetření jako ultrazvukové vyšetření, kontrastní rentgenologická flebografie nebo radionuklidové vyšetření, v krvi (séru) se zjišťuje zvýšení D-dimerů.
Situace je nebezpečná tím, že se trombus (sraženina) může uvolnit a jako embolie (vmetek) vniknout do plic. Rizikovým faktorem pro zánět žil na noze je dlouhodobé cestování s nemožností dostatečného pohybu (například cestování letadlem a podobně), pak se mluví o takzvané cestovní trombóze.
V naší poradně s názvem VYHŘEZLÁ PLOTÉNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora Bauerová.
Dobrý den, prosím o sdělení diagnózy z magnetické rezonance. Podle mé neuroložky, mi nic není, ale podle bolestí co mám, s ní bohužel nemohu souhlasit. Moc děkuji za odpověď, už jsem zoufalá.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Z vyšetření je patrné, že trpíte cukrovkou, která vám ničí vaší pravou nohu. Kvůli tomu nemůžete stát na obou nohách a křivíte se. To má vliv na už tak opotřebovanou páteř, která to nevydržela a došlo k drobnému posunu jednoho obratle přes druhý. To způsobuje bolesti dolní části zad a ztuhlost svalů (obvykle horší po ránu, zlepšují se během dne). Bolest občas vystřeluje až do zadní plochy hýždě, stehna a bérce, na zevní okraj nohy, až k malíku.
Co s tím? Nejlépe uděláte, když požádáte o lázně, kde se naučíte styl života s cviky, které vám pomohou zvládnout tento zdravotní stav. O lázně požádejte prostřednictvím své praktického lékaře nebo ortopeda. Pokud si nemůžete dovolit lázně, tak si požádejte alespoň o rehabilitace v místě vašeho bydliště. Rovněž se dohodněte s praktickým lékařem na léčbě bolesti. Lékař vám může předepsat lepší léky proti bolesti, než můžete volně koupit v lékárně.
Numulární dermatitida (lat. eczema nummulare) se může objevit v každém věku. Nejčastější je však u osob kolem šedesáti let věku. Numulární dermatitida není infekční. Léze numulární dermatitidy jsou ve tvaru mince a mohou se objevit na kterékoliv části těla. Nejčastěji bývají postiženy bérce a hýždě. Léze jsou kulaté a obvykle se tvoří několik týdnů a vypadají jako šupinatý ekzém na nohou, proto jsou exacerbace lézí spojovány se suchou pokožkou. Pacienti mají často sklon ke vzniku jiné formy atopického onemocnění, například atopického astmatu, popřípadě alergické rýmy, či se mohou vyskytnout jiné druhy ekzémů. Onemocnění je charakteristické tvorbou ostře ohraničených, oválných a kulatých ložisek s průměrem do 5 cm, někdy ojedinělých, ale běžně vícečetných a symetricky rozložených. Nejčastěji bývá lokalizováno na kůži bérce, obvykle v okolí chronických ran, vředů (ulcerací) nebo hnisavých onemocnění kůže (pyodermií). Sliznice nejsou postiženy.
Ekzémová ložiska nezřídka bývají následně druhotně infikována jiným typem bakterií – grampozitivními bakteriemi. Obraz vyšetřované kůže postižené numulární dermatitidou pod mikroskopem (takzvané histologické vyšetření) se neliší od jiné ekzémové nemoci s podobným klinickým obrazem, jako je například kontaktní ekzém, atopická dermatitida a podobně. Zde pak musí přijít na řadu kožní testy, které mohou pomoci při diferenciální diagnóze vůči jiným dermatózám (psoriáza, parapsoriáza, svrab). Vyšetření na přítomnost plísní (mykologické vyšetření) zase pomůže odlišit dermamykózy.
V naší poradně s názvem PLISEN VE VLASECH SAMPONY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olina.
jak se zbavit supinate a zhrubele kuze ve vlasech
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Olino, jak to přesně vypadá? Jsou to ostrůvky s načervenale zabarvenou kůží a s nažloutlými šupinkami? Místa, kde se tvoří šupinky, jsou suchá a nebo mastná či mokvající? Mění se intenzita projevu - v létě je toho méně a v zimě naopak více? Svědí to? Máte to jen ve vlasech nebo ještě někde jinde? Jak to máte dlouho? Viděl to někdy nějaký lékař? Popište to trochu více, abych Vám mohl lépe pomoci.
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chir
Ve svém příspěvku BOLEST VARLETE,TRISEL,HLAVA,OPAR,VYRAZKY I NA PENISU,PADANI VLASU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Dobry den.
Prosim Vas o radu,protoze uz proste nemuzu dal. Mel jsem pohlavni styk pred osmy mesici. Po necelem tydnu jsem dostal horecku 39,5` a velky opar. Po dalsim tydnu me zaclo bolet prave varle (bolelo 2mesice) a trisla. Po mesici a pul po styku na venci zaludu mokvajici "opary". Nasledovala vyrazka na hornich castich rukou. Pozdeji vse odeznelo ale ted me uz dva mesice boli hlava,boda v usich a silene padaji vlasy. Byl jsem na testech hiv po mesici po dvou i po trech a nic. Probehly testy i na chlamiidie a sifylis a take nic. Porad se strasne bojim. Na co to prosimvas vypada a co mam delat?(doktorka mi odmitla delat dalsi testy)
Moc dekuji za odpoved
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Kortikosteroidy se běžně vytvářejí u zdravého člověka v kůře nadledvin. Jsou to hormony, které řídí spoustu důležitých pochodů v těle a jsou naprosto nezbytné pro přežití. Vylučované množství hormonů se přizpůsobuje aktuálnímu zdravotnímu stavu. V nemoci a ve velkých stresových situacích se produkce kortikosteroidů zvyšuje.
Kortikoidy, synteticky (uměle) připravené látky se stejnou strukturou jako kortikosteroidy, jsou preparáty vyrobené na podobné bázi, jakou mají lidské hormony. Jejich základním pozitivem je jejich silný protizánětlivý účinek. S těmito léky se setkáváme při léčbě prakticky všech závažných zdravotních stavů, kde ostatní léky nezabírají.
Lékaři používají lokálně působící kortikoidy i u atopického ekzému, který se může vyskytovat také v oblasti očí. Velice účinně léčí zanícenou pokožku. Není však vhodné používat je příliš dlouho. Mohou vyvolat ztenčení kůže a její větší křehkost. Navíc, bude-li plocha ošetřované kůže příliš velká, stoupá riziko, že se projeví i vedlejší účinky vstřebaných kortikoidů. Pacient by je proto měl užívat po dohodě s lékařem a především jen na vyřešení akutního zánětu. Když se to podaří, nahradí je krémy nebo emulzemi určenými na promazávání kůže, které pomáhají obnovit kožní bariéru.
Šetrnějším prostředkem než kortikoidy se ukázala být i lokálně působící imunosupresiva. Tyto krémy potlačují nežádoucí imunitní reakci v postiženém místě a s ní i vznik samotného zánětu. Obsahují účinnou látku tacrolimus nebo pimecrolimus. Teprve v případě, že jejich efekt není dostačující, může pacient sáhnout po kortikoidech určených na atopický ekzém. Lékaři považují za nejlepší, když tak činí s vědomím jejich předností i slabin.
Kortikoidy někdy mohou zvýšit nitrooční tlak a urychlit některé procesy v oku – může tak vzniknout tendence k zelenému nebo šedému zákalu. Při pravidelných kontrolách u očního lékaře se však riziko minimalizuje. Pokud tedy užíváte kortikoidy, měli byste preventivně chodit na oční kontroly alespoň 1x za rok.
Nejčastěji se kortikoidy používají na oči a oblast očí v podobě mastí. Kortikosteroidy se z mastí vstřebávají pomalu, ale penetrují do hlubších vrstev kůže. Doporučují se proto aplikovat na chronické dermatózy, například na chronické ekzémy a dermatitidy a chronické formy psoriázy.
Masti nejsou vhodné k aplikaci na velké plochy kůže a v teplých ročních obdobích ani na dermatózy s akutnější zánětlivou složkou a zvýšenou produkcí mazu. Mastné krémy se chovají v podstatě jako masti, kůži promašťují, jsou vhodné pro chronické a subakutní zánětlivé dermatózy. Nemastné krémy obsahují velké množství vody, po nan
V naší poradně s názvem MOKVÁNÍ A SVĚDĚNÍ KONEČNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
Delší dobu mě trápí mokvání a současné svědění konečníku. Zkoušel jsem Faktu,Dobexyl, ale nic nepomáhá. Krátkodobě mi pomáhá Pimafucort. Zhruba po týdnu se problémy stále vracejí. Co s tím?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejspíš za to můžou kvasinky. Podobně se projevují i při praskání ústních koutků. Bude potřeba odebrat vzorek z povrchu kůže, na kterém se provedou testy účinných látek a podle výsledků se určí vhodný lék. Zajděte na gastroenterologii a tam je požádejte o pomoc. Jinak hrozí zbytečné komplikace zanesením druhotné infekce do mokvající tkáně.
Anální ekzém, také známý jako perianální dermatitida, je kožní onemocnění charakterizované zánětem, zarudnutím, svěděním a někdy i bolestí nebo mokvaním kolem řitního otvoru. Nejedná se o onemocnění samo o sobě, ale spíše o reakci na různé dráždivé látky nebo jiné základní onemocnění. Příznaky mohou zahrnovat svědění, pálení, zarudnutí a v některých případech popraskanou nebo oteklou kůži.
Příčiny
Dráždivé látky
Agresivní mýdla, parfémovaný toaletní papír, určité potraviny (jako káva, alkohol, kořeněná jídla) a nadměrná vlhkost mohou dráždit citlivou pokožku kolem řitního otvoru.
Základní onemocnění
Kožní onemocnění, jako je lupénka nebo neurodermatitida, proktologické problémy (hemoroidy, píštěle) a infekce (plísňové nebo bakteriální), mohou také spustit anální ekzém.
Hygiena
K vzniku análního ekzému může přispět i špatná anální hygiena nebo naopak nadměrné čištění agresivními produkty.
Alergie
Alergické reakce na určité látky se mohou také projevit jako anální ekzém.
Příznaky
Intenzivní svědění, zejména v noci nebo v teplém a vlhkém prostředí.
Zarudnutí a zánět kůže.
Pálení nebo štípání.
Mokvající nebo mokvající kůže.
Práskání, suchost nebo olupování kůže.
Léčba
Identifikace a odstranění dráždivých látek:
Vyhýbejte se agresivním mýdlům, parfémovaným produktům a určitým potravinám, které vyvolávají příznaky.
Dodržování hygieny
Jemně očistěte postižené místo jemným, neparfémovaným mýdlem a vodou a osušte.
Hydratace
Naneste tenkou vrstvu masti s oxidem zinečnatým nebo vazelíny k ochraně pokožky.
Léky k lokálnímu podání
Kortikosteroidní krémy mohou pomoci snížit zánět, zatímco protiplísňové krémy mohou být potřebné u plísňových infekcí.
Perorální léky
Antihistaminika mohou pomoci zmírnit svědění a v některých případech mohou být u bakteriálních infekcí předepsána antibiotika.
Změny životního stylu
Noste volné bavlněné spodní prádlo, zvládejte vyprazdňování pomocí vlákniny a zvažte studené obklady k uklidnění postiženého místa.
Kdy navštívit lékaře
Pokud jsou příznaky závažné nebo přetrvávající.
Pokud máte podezření na základní onemocnění.
Pokud domácí prostředky nepřinášejí úlevu.
Pokud se u vás objeví krvácení, bolest nebo známky infekce.
V naší poradně s názvem DOTAZ K LÉČBĚ NOHOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hrdá.
Dobrý den,
prosím Vás o radu,děda má cukrovku II. a má otevřené rány na nohou- pata,prsty u nohou,jsou to takové zhnisané mokvající rány,okolí je zarudlé,už to bude skoro rok a stále se to nelepší,ani lékaři nepomáhají! Lékaři udělali i stěr z rány na rozbor,ale žádná bakterie se nenašla. Používal na to dezinfekci nebo peroxid,i nějaké mastičky a říká jak ho to pálí. Máme velké obavy,aby nedošlo k amputaci. Předem děkuji za odpověd´. S pozdravem Hrdá.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Průvodním jevem u diabetu bývají otevřené rány na kůži. Tomuto stavu se říká diabetická noha. Přítomnost bakterií je zde až na druhém místě, kdy se infekce dostane do vzniklé rány. Účinným řešením je vhodné krytí těchto postižených míst pomocí takzvaného hydrofilního obvazu. To jsou obvazy se speciálním povrchem, který udržuje žádoucí vlhké prostředí, což umožňuje regeneraci postižené kůže a zároveň zabraňuje vniknutí bakterií. Hydrofilní krytí můžete koupit v lékárně. Tady jsou vidět nabídky a jejich cena https://www.zbozi.cz/hledan…
Léčebný účinek kortikoidů u ekzémů spočívá v jejich protizánětlivé (antiexsudativní) aktivitě, včetně složky cévní (vazokonstrikční) a imunosupresivní, a aktivitě antimitotické. Protizánětlivá aktivita kortikosteroidu je nespecifická – v místě aplikace tlumí akutní i chronické zánětlivé dermatózy. Množství kortikoidů, které muže být absorbováno přes kůži, nestačí obvykle k tomu, aby vyvolalo takové nežádoucí účinky jako jejich systémová aplikace. Případné nežádoucí účinky při krátkodobé aplikaci bývají nezávažné a přechodné, někdy vyvolané nevhodnou volbou lékové formy pro určitého pacienta.
Kortikosteroidy se z mastí vstřebávají pomalu, ale penetrují do hlubších vrstev kůže. Doporučují se proto aplikovat na chronické dermatózy, například na chronické ekzémy a dermatitidy a chronické formy psoriázy. Masti nejsou vhodné pro aplikaci na velké plochy kůže a v teplých ročních obdobích ani na dermatózy s akutnější zánětlivou složkou a zvýšenou produkcí mazu. Mastné krémy se chovají v podstatě jako masti, kůži promašťují, jsou vhodné pro chronické a subakutní zánětlivé dermatózy. Nemastné krémy obsahují velké množství vody, po nanesení na kůži nemastí a nemají okluzivní účinek. Odpařováním vody z krému působí chladivě a protizánětlivě. Proto jsou vhodné pro akutní zánětlivé i lehce mokvající dermatózy (včetně seboroické dermatitidy), lze je aplikovat i na intertriginózní lokalizace. Lotiony jsou tekuté emulze obsahující málo tukových látek. Působí chladivě, jsou dobře smývatelné, nebrání odpařování vody, nemají žádný okluzivní účinek. Vhodné jsou pro léčbu akutních zánětlivých dermatóz, i mokvajících, a pro aplikaci na přechody kůže a sliznic. Gely obsahují látky, které působením vody bobtnají a vytvářejí dobře roztíratelná vehikula pro kortikosteroidy. Při kontaktu s povrchem kůže se gely rychle rozkládají a účinná látka se vstřebává podobně jako z vodných roztoků. Odpařování vody vede k ochlazování povrchu kůže. Kortikosteroidy v gelech jsou vhodné pro akutnější zánětlivé dermatózy a pro aplikaci do vlasů. Po opakované aplikaci mohou způsobit odmaštění a přesušení kůže. Alkohol-vodné roztoky jsou určeny k aplikaci do kštice a na lokality, kde není žádoucí aplikace mastných vehikul. Mají nadměrně vysoušecí a odmašťující účinek. Alkohol může primárně kůži dráždit, a proto se nehodí k aplikaci na akutnější mokvající i nemokvající dermatózy. Roztoky s kortikosteroidy se aplikují zásadně jen na menší plochy, při jejich aplikaci do intertriginózních lokalizací je nutné zajistit odpaření alkoholové části roztoku. Pěny jsou nemastné emulze typu o/v, kortikosteroidy se z nich dobře vstřebávají, jsou vhodné pro aplikaci na ochlupená místa kožního povrchu a do intertriginózních lokalizací. Spreje jsou roztoky aplikované pomocí tlakové pumpičky, jejich účinek je povrchový, ale kortikosteroidy se z nich dobře vstřebávají. Jsou vhodné pro aplikaci na větší plochy kůže. V současné době není u nás registrován žádný kortikosteroid v aerodisperzní lékové formě pro aplikaci na kůži.
Podle registru žilo v republice na konci roku 2015 bezmála 541 600 pacientek a pacientů, kteří se z rakoviny vyléčili či se ještě léčili. Nemocných každý rok přibývá, úmrtnost se ale snižuje. Roste tak počet těch, kteří boj s karcinomem zvládnou. Úmrtnost je stabilizovaná, u některých diagnóz výrazně klesá. Přibývá těch, kteří mají s nádorem zkušenost. Mezi lety 2011 a 2015 nových pacientů přibylo ročně v průměru o 1,9 procenta, úmrtnost průměrně klesla o 0,7 procenta. Počet těch, kteří s nemocí úspěšně bojovali, se každý rok zvedal průměrně o 3,9 procenta.
Radioterapie je lokální léčba, takže vedlejší účinky se projevují pouze v místech, která byla ozářena. Některé začínají už během radioterapie a odeznívají pár týdnů po jejím ukončení. Některé nastupují až několik měsíců po léčbě a bývají bohužel nevratné.
Nejčastější vedlejší účinky:
Zarudnutí ozařované kůže: Zarudnutí kůže je častým a ve většině případů i jediným nežádoucím účinkem ozařování. Projeví se ve třetím týdnu ozařovací série a po zbylou dobu léčby se mírně zhoršuje. Stupeň zarudnutí je individuální, záleží na typu kůže. Nejhůře kůže reaguje v místech záhybů a kožních řas, tedy pod prsem či v podpaží. Tam pokožka často mokvá a loupe se. Máte-li po ozařování zarudlou kůži, která svědí a pálí, ošetřete ji neparfémovanou mastí s kalciem a panthenolem, měsíčkovou mastí nebo nesoleným vepřovým sádlem. Mokvající kůži ale mastnota neprospívá, potřebuje vzduch. Noste tedy volné oblečení z bavlny, neberte si podprsenku a mokvající kůži častěji sprchujte, vysušujte a dezinfikujte, například genciánovou violetí.
Podráždění srdečního svalu: K této komplikaci dochází výjimečně, a to následkem kombinovaného vlivu cytostatik a záření na srdce. Je-li nádor v levém prsu, projevuje se bolestí na hrudi, dušností a celkovou únavou. Riziko trvalého poškození srdce, případně plic, je v dnešní době minimální.
Zbarvení kůže a ztuhnutí podkožní tkáně: Jde o běžný pozdní efekt. Ozářená kůže časem ztmavne a prs je na pohmat tužší. Pro pacientku tyto změny nepředstavují žádné riziko.
Lymfedém: Může vzniknout po ozařování podpažních uzlin, zvláště po operaci.
Dobré rady:
Čerstvý gel z aloe nanesený na postižená místa pomáhá ke zhojení kůže poškozené ozařováním.
Zázvorový čaj může ulevit při nevolnosti, která bývá nežádoucím vedlejším účinkem chemoterapie i ozařování.
Nezůstávejte sama, nebojte se požádat svoje blízké o pomoc.
Říct, nebo neříct pravdu? Je moc těžké bojovat s větrnými mlýny, když u toho člověk prožívá bolest, nevolnost a oslaben
V mnoha situacích si můžeme pomoci sami v rámci domácího samoléčitelství. Ale nesmíme podcenit toto onemocnění plísní a skutečně i při domácí léčbě důsledně dodržovat hygienu a použít účinný lék na plíseň nehtů. V první řadě je třeba provést vyšetření kůže v meziprstí na hlavní příznaky plísně kůže. Kožní plíseň se typicky projevuje těmito příznaky: červená kůže, svědí nás, šupinatí se, někdy může být i taková bělavá, jako rozmacerovaná. Pokud se tyto příznaky vyskytují právě v tom čtvrtém a pátém meziprstí, tak je to typický příznak nebo projev této kožní mykózy. Toto ještě není zcela jednoznačným důvodem návštěvy kožního lékaře, protože v dnešní době je spoustu preparátů, které si můžeme koupit sami, třeba i po poradě s lékárníkem, a toto meziprstí si ošetřovat antimykotickými preparáty.
Jako lék na plíseň nehtů jsou nejčastěji dostupné různé krémové formy léků, můžeme sehnat třeba i nějaké roztoky a spreje. Co je při tomto domácím léčení plísně na kůži či nehtech velice důležité, je fakt, že pokud toto šupinatění, toto svědění kůže, při naší domácí léčbě vymizí třeba během týdne nebo deseti dnů, tak pak je velmi důležité ošetřovat tuto kůži ještě zhruba 1 až 2 týdny. V této době již typické potíže s plísní nehtů a kůže nemáme, ale v tom meziprstí nebo v té postižené kůži mohou ještě přetrvávat třeba jenom ojedinělé spory plísní, které by se mohly zase probudit k životu. Takže je velmi důležité, ošetřovat kůži, která už vypadá zdravě ještě i 1 až 2 týdny po vymizení prvotních příznaků nákazy plísní. Taktéž to znamená během této léčby se nekoupat v různých rybnících, na koupalištích a víceméně se během léčby plísně tohoto zdržet.
Tento zákaz koupání platí o to více, čím je plíseň na kůži již rozlezlá a způsobuje již tak zvané ragády. Ragády jsou velmi bolestivé praskliny kůže vzniklé vlivem plísňové nákazy, které mohou být vstupní branou další infekce ze špinavé přírodní vody. U ragád velmi často dochází k jejich rychlému zhojení třeba během 2 až 3 dnů, ale jen za předpokladu, že je postižené místo udržováno v čistotě a suchu, takže v tuto dobu se určitě nekoupat. Jinak zde hrozí veliké riziko vzniku bakteriální infekce a je zde i možný vznik například ryzipolu, což už je velmi nepříjemná zdravotní komplikace, která je doprovázena již celkovými příznaky, jako jsou možné teploty, ta noha nebo oblast nártu a dolní končetiny tedy bérce zarudne a to už je stav, který pak vyžaduje celkovou léčbu antibiotiky. Takže v případě komplikace mykózy touto ragádou, je třeba koupání v přírodních vodách zcela vynechat.
Pokud máme jenom to jemné šupinatění a svědění, tak koupání je možné, ale samozřejmě je nutné intenzivněji ošetřovat právě ty postižené meziprstní prostory.
Počty cviků v jedné sérii tréninkové jednotky stanovíme podle specifického zátěžového testu. Při uzávěru břišní aorty nebo jedné z ilických (kyčelních) tepen pacient provádí dřepy nebo podřepy. Při femoris-popliteálním postižení a postižení horní třetiny tepen bérce dělá výstupy na špičky. Při postižení, které odpovídá dolním dvěma třetinám holeně pacienta, vykonává střídavě předozadní ohýbání nohy v kotníku v horizontální poloze, tedy vleže se zdviženými dolními končetinami, to znamená nad úrovní srdce.
Počet cviků pro tréninkovou jednotku představuje dvě třetiny celkového počtu cviků, které pacient uskutečnil až do ischemické bolesti takové intenzity, při které byl nucen cvičení ukončit, přitom cviky vykonával tempem cca 40 cviků/min.
Vlastní intenzivní intervalový trénink se skládá z typu cviků podle výšky postižení cévy, přičemž po sérii cviků následuje 2 až 3 minutová relaxační pauza vleže, vsedě nebo vestoje. Soubor cvičení je třeba provádět minimálně 2–3krát denně a každých 4 až 6 týdnů je vhodné nové otestování maximálního počtu cviků v jedné sérii. Pokud se zjistí zvýšený počet cviků, znamená to zlepšení tolerance zátěže, a stanoví se nový, aktuální 2/3 počet cviků, který se procvičuje stejným způsobem.
Při zahájení intenzivního intervalového tréninku je nutný dohled specialisty – lékaře, fyzioterapeuta, který provede test chůze, jímž zjistí vzdálenost v metrech, kterou pacient přejde do prvního pocitu bolestí v dolních končetinách, takzvaná klaudikační vzdálenost. Tempo testované chůze by mělo být 120 kroků za 1 minutu.
K dalším specifickým testům patří test podle Ratschowa, Prusíka, polohový test, Treadmill test k odlišení závažných příznaků onemocnění cév dolních končetin (patří k vyšetřením specialistou pro klinickou diagnostiku). Uvedené intervalové testy, jakož i test pro intenzivní intervalový trénink, jsou kontraindikovány u závažných onemocnění, pro které lékař-specialista může vyloučit u pacienta testování a s kterými je seznámen fyzioterapeut, pracovník, který je určen pro provedení testu. K prodloužení klaudikační vzdálenosti a ke zvýšení počtu prováděných cviků v jedné tréninkové jednotce dochází při pravidelně prováděném intenzivním tréninku přibližně po prvních šesti týdnech. K dalšímu výraznému zvýšení zátěžového testu dochází následně po čtrnácti týdnech, pak následuje mírný vzestup po půl roce a někdy ještě po prvním roce. Trvalý léčebný trénink je nutný k udržení nabyté výkonnosti. Měl by se uskutečňovat i po chirurgických a intervenčních zákrocích.
Rozsah tréninkové aktivity je třeba v případě onemocnění cév dolních končetin vždy konzultovat s lékařem-specialistou.
Bércový vřed je definován jako ztráta kožní tkáně, která může zasahovat různě hluboko i do podkožních tkání. Nejčastěji se vyskytují v dolní třetině bérce v krajině kotníku.
Na bércový vřed je velmi účinná zinková pasta, která se nanáší přes gázu na postiženou oblast. V tomto případě je zinková pasta takovým běžným opatřením či doplňkem. Při žilní nedostatečnosti se používají kompresní bandáže. Tyto bandáže se doporučují pacientům, kteří mají arteriální onemocnění. Nesmí se ale používat u diabetických pacientů. Kůže pacientů s bércovým vředem je citlivá na lokální léky.
Ošetření bércového vředu:
Vřed osprchujeme vlažnou vodou shora dolů.
Okolí vředu osušíme měkkým ručníkem.
Na vřed se přiloží gáza smočená v obkladovém roztoku a nechá se působit asi 20 minut. V případě léčby vředu „klasickou“ metodou se okolí rány ošetří zinkovou pastou nebo zinkovým olejem, případně podle potřeby jiným prostředkem, aby kůže v okolí byla chráněna před nežádoucím účinkem sekretu z rány a mastí, které se na spodinu vředu aplikují.
Ošetří se vřed – mast se nanese přímo na spodinu vředu nebo se vřed překryje nejdříve jednovrstevnou gázou, na kterou se poté nanese mast určená k jeho ošetření.
Přiloží se vícevrstevné čtvercové krytí z hydrofilní gázy a provede se fixace hydrofilním obinadlem.
U bércového vředu žilního původu se navine na postižený bérec kompresivní obvaz.
Při použití většiny moderních krycích prostředků není většinou nutné tato krytí pokrývat hydrofilní gázou, stačí je fixovat hydrofilním obvazem nebo kompresivním obinadlem.
Minimálně jednou měsíčně si prohlédněte důkladně všechna svá znaménka. U žen se nejčastěji melanom vyskytuje v oblasti bérce, u mužů na zádech. Nicméně prohlédnout je nutné kompletně celé tělo. Nesmí se zapomínat ani na skryté oblasti mezi prsty na rukou i nohou, tříslech, chodidlech, podkoleních jamkách, ale i vlasech a na zadní straně krku. Zvláštní pozornost věnujte znaménkám v pubertě, v těhotenství a v menopauze, hormonální změny totiž urychlují růst znamének. V současné době je nejdokonalejší metoda vyšetření pigmentových znamének pomocí digitálního dermatoskopu. Umožňuje vyhodnotit kožní projev nesrovnatelně přesněji než při pozorování pouhým okem či lupou. Jeho speciální kamera s lupou znaménko prosvítí do hloubky, až 50x zvětší a vyfotí za účelem analýzy. S přístrojem pracuje zkušený kožní lékař s praxí v diagnostice pigmentových projevů na kůži.
Existuje ABCDE klasifikace:
A – Asymetrie: Jedna polovina znaménka neodpovídá druhé polovině. Normální znaménka jsou symetrická. Při posuzování znaménka si na něm nakreslete pomyslnou dělicí čáru, rozdělující ho na dvě poloviny. Pokud jsou obě poloviny stejné, pak je vše v pořádku, ale když tomu tak není, je vhodné neotálet a navštívit lékaře.
B – Ohraničení: Pokud je ohraničení znaménka kostrbaté, zamlžené nebo nepravidelné, pak je dobré nechat si ho zkontrolovat dermatologem.
C – Barevnost: Když nemá znaménko po celé své délce stejnou barvu, je velmi podezřelé. Normální znaménka mají obvykle jen jeden barevný odstín.
D – Průměr: Znaménka by neměla mít větší průměr než velikost gumy na tužce.
E – Vývoj: Znaménka se mohou neustále vyvíjet, zvětšovat či zmenšovat, měnit barvu, svědit či krvácet. Všechny tyto změny jsou podezřelé a měl by je vidět kožní lékař.
Nervus ischiadicus dostává vlákna z kořenů L4 – S3 a je největším nervem sakrálního plexu. Prochází úžinou v místě foramen infrapiriforme. Je vulnerabilní (zranitelný) zejména po výstupu z foramen infrapiriforme (i. m. aplikace léků do gluteální krajiny) a při anomálním průběhu skrze m. piriformis. Vysílá motorická vlákna pro flexory zadní strany stehna a pro svaly bérce a nohy, senzitivně inervuje laterální a dorzální části lýtka a nohu samotnou. Ve svém průběhu se dělí na 2 hlavní větve — n. peroneus a n. tibialis.
Obvyklým projevem pro výhřez ploténky je vyzařování bolesti dle daného pohybového úseku v daném pásu například útlakem míchy či míšního kořene na úrovni L5–S1, kdy meziobratlová destička tlačí na nervovou tkáň mezi pátým bederním obratlem a prvním křížovým obratlem, bolest jde po typickém pásu přes hýždě, do boku, po zevní straně stehna a bérce až k palci. V jiných pohybových úsecích jde bolest jinou cestou. Někdy je bolest jen do úrovně boků, jindy ke koleni či až dolů do prstu. Vzdálenost, kam bolest vyzařuje, je závislá na vážnosti tlaku destičky na nerv, respektive jejím mechanickém poškození. Pokud meziobratlová destička tlačí jen na jednu stranu, pociťujeme bolest jen v tom daném boku či noze. Pokud tlačí na oba nervy nebo do středu na míchu, je bolest v obou stranách více či méně souměrná.
Vážnost poškození destičky je patrná i v tom, jak hluboko do dolní končetiny bolest vyzařuje. Dá se to představit i tak, že čím hlouběji bolest sahá, tím více je disk vyhřezlý, jde tedy o větší poškození a větší útlak nervu. Pokud bolest ustupuje k páteři, takzvaně se centralizuje, považuje se to za projev uzdravování, tedy že destička ustupuje zpět do místa, kam patří.
Záněty Achillovy šlachy jsou velmi častým onemocněním u sportovců. Obvykle může dojít k zánětu jak šlachy, tak i jejího obalu. K zánětu Achillovy šlachy obvykle dochází v důsledku přetěžování, často nevhodným cvičením a pohybem. Obvykle se tak stává při aktivitách, při nichž dochází k nárazům chodidla do pevné podložky (všechny sporty, při nichž se běhá). K zánětu Achillovy šlachy může dojít u člověka v jakémkoliv věku a při jakékoliv aktivitě, přestože větší předpoklad k tomuto onemocnění mají jedinci, kteří se sportu věnují rekreačně a jsou ve věku zhruba 30 let a výše. Vliv na vznik zánětu této šlachy může mít ale i špatně zvolená obuv pro danou sportovní aktivitu, vynechání rozcvičení před sportovním výkonem, přeceňování svých schopností, pohyb po špatně zpevněném povrchu, náhlé zvýšení fyzické aktivity (například při běhu náhlý přechod do sprintu), špatný pitný režim, nebo i předcházející zranění lýtkového svalu. Člověk by se měl snažit tomuto všemu vyvarovat, protože léčba zánětu Achillovy šlachy není vždy úplně příjemná. Jako vhodná prevence může také sloužit omezení náročných fyzických aktivit, využívání ortopedických vložek do bot a nošení vhodné sportovní obuvi, zároveň je také dobré střídat pohybové aktivity, vždy se před sportem rozcvičit a zátěž zvyšovat postupně.
- příznaky
Zánětlivá onemocnění této šlachy mohou mít několik stádií a každé stádium má své příznaky. Nejprve se zánět „achillovky“ projevuje bolestí v oblasti této šlachy po sportu, nebo po velké fyzické zátěži nohy. Zároveň je achilovka také bolestivá na dotek a obvykle se objevuje i určité zduření této oblasti (zpravidla otok v blízkosti patní kosti), náhlá ztuhlost dolní končetiny v oblasti bérce, větší bolest při rychlém pohybu, zároveň se také může na šlaše objevit boule, nebo šlacha může „praskat“ při pohybu. Pro druhé stádium je typická bolesti již při fyzické aktivitě, bolest je opět obvykle provázena otokem dané oblasti. Předposlední třetí stádium se projevuje bolestí Achillovy šlachy i v okamžicích klidu, tedy v době kdy šlacha není nijak zatěžována. Poslední stádium se projevuje trvalou bolestí, která se může stupňovat i při sebemenším pohybu nohy. K tomuto stádiu obvykle dochází tím, že zánět v Achillově šlaše nebyl léčen.
- léčba
Hned na začátku je třeba zmínit, že léčba zánětu Achillovy šlachy je absolutně nezbytná, pokud by se totiž šlacha neléčila, mohla by se zcela přetrhnout a to by mohlo trvale ovlivnit její funkci. Důležité je také nezanedbávat nutnou rehabilitaci a respektovat předepsaný klidový režim a nohu v takovém případě zbytečně nezatěžovat, aby se situace dále nezhoršovala.