Vědci identifikovali více než 38 000 druhů pavouků a předpokládá se, že ještě mnoho druhů čeká na své objevení.
Pavouci se vyskytují na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Odhaduje se, že v jednom akru půdy žije až 1 milion pavouků. V tropech se toto číslo může přiblížit ke 3 milionům. Vědci předpokládají, že člověk není od pavouka nikdy vzdálen více než 3 metry.
Většina pavouků žije v průměru rok.
Většina pavouků, která se nachází v domovech, se přizpůsobila k životu v interiéru a mají jen malou šanci přežít ve venkovním prostředí.
Brazilský pavouk palovčík brazilský může u mužů způsobit dlouhou a bolestivou erekci.
Pavouci jsou životně důležití pro zdravý ekosystém. Jedí škodlivý hmyz, opylují rostliny a recyklují mrtvá zvířata a rostliny. Jsou také cenným zdrojem potravy pro mnoho malých savců, ptáků a ryb.
Pavouci jedí více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady.
Pavouci se rozmnožují pohlavně a oplodnění probíhá vnitřně, ale nepřímo, což znamená, že samec nevnáší sperma do samičího těla svým pohlavním ústrojím. Vytvářejí malé pavučiny, do kterých ejakulují, a poté sperma přenesou do objektů podobných injekční stříkačce na konci makadel.
Pavouci, kteří vytvářejí pavučiny, mají dva nebo tři drápky na špičce každé nohy, které používají k přehoupnutí z jednoho vlákna na druhé, aby neuvízli v lepkavých částech své sítě. Kromě toho tělo pavouka obsahuje speciální olejovitou látku, která rovněž brání uvíznutí ve vlastní síti.
Když pavouk chodí, tak se v daný okamžik čtyři z jeho noh vždy dotýkají země, zatímco zbylé čtyři jsou ve vzduchu.
Baghíra Kiplingův je jediný druh pavouka na světě, který je vegetarián.
Ve vzácných případech mohou kousnutí některých pavouků způsobit krevní poruchy. Například jed koutníka jedovatého může způsobit prasknutí červených krvinek. To může vyvolat další symptomy, jako například akutní poškození ledvin nebo žloutenku.
Pavouci mají modrou krev. U lidí je kyslík vázán na hemoglobin, molekulu, která obsahuje železo a dává krvi její červenou barvu. U pavouků je ale kyslík vázán na hemocyanin, molekulu, která obsahuje spíše měď než železo.
Svaly pavouka dokážou stáhnout jeho nohy do klubíčka, ale neumí je opět roztáhnout. Namísto toho musí pavouk do nohou načerpat vodnatou tekutinu, která je vytlačí ven. Nohy mrtvého pavouka se vždy stáhnou do klubíčka, protože pavouk už nemá žádnou tekutinu, která by nohy opět roztáhla.
Jed pavouka zvaného černá vdova útočí na nervy tím, že blokuje jejich signály do svalů, což způsobuje jejich bolestivé a opakované smrštění. Kousnutí černé vdovy může způsobit také probl
Na úlevu od otoků je účinné Aloe vera. Aloe vera se aplikuje na postiženou oblast. Může být použito ve formě krému nebo gelu přímo z listu. Velmi účinné jsou i banánové slupky, které se přikládají na postiženou oblast. Nejlepší je použít čerstvě oloupaný banán. Účinná je i jedlá soda. Nejlepší je ve směsi s vodou. Tato směs se aplikuje na postižené místo a nechá se působit po dobu 15 až 20 minut.
Dobrou prevencí je použití sítí do oken nebo odpuzovačů hmyzu, které se dávají do zásuvky. Na trhu jich je několik. Uvolňují páry chemických prostředků, které v místnosti, odkud nemá hmyz možnost úniku, usmrtí hmyz do velikosti komára. Na terasu, balkon či v altánu se hodí insekticidní spirály. Jsou z rostlinných materiálů a zapalují se. Hmyz odpuzují, nezabíjí, protože ten stačí odlétnout. Podobné účinky mají i insekticidní svíčky. Obtěžujících živočichů vás zbaví i rostlinné preparáty. Například levandulový parfém nebo olej hmyz nejen odpuzuje, ale i zabíjí. Zejména proti komárům má podle lidových rad zabírat i myrta, bazalka a blahovičník. Efekt je sice přirozený, ale zdaleka ne tak účinný jako u chemických preparátů.
Hladký a lesklý účes, který vyžaduje rovné vlasy, použití kondicionéru a trochu stylingového know-how, abyste dosáhli potřebného „naleštěného“ vzhledu. Tento styl se inspiruje třicátými lety, kdy byly preferovány krátké, ostré střihy. Zároveň má však moderní šmrnc, který z něj dělá trendy účes.
Začněte vysušením ručníkem a poté do vlhkých vlasů aplikujte větší množství vlasového gelu. Pro získání potřebného lesku je ideální gel pro mokrý vzhled, díky němuž můžete účes i precizně dotvarovat.
Po aplikaci gelu rozdělte vlasy pěšinkou.
Učešte nejprve kratší stranu a poté i druhou stranu účesu od pěšinky dolů. Dávejte pozor, abyste hřebenem nevytvořili „cestičky“, které by odhalily pokožku hlavy.
Pokud účes ztratí během dne tvar, stačí vlasy trochu navlhčit a znovu upravit.
Hladké vlasy – foto
Na těchto fotografiích je možné vidět hladké vlasy.
Jednoduché vlasy
Pocta krátkým patkám, které byly populární v New Yorku v padesátých a šedesátých letech. Tento účes sčesaný k jedné straně se vyznačuje mužností, upraveností, leskem a uhlazeným stylingem.
Vlasy důkladně vysušte ručníkem a aplikujte vlasový gel po celé délce vlasů od kořínků ke konečkům a zepředu dozadu.
Vlasy po stranách sčešte dozadu dohladka a patku nahoru.
Vlasy nad čelem učešte ke straně a nechejte uschnout.
Účes drží tvar celý den, pokud však nějaký ten vlásek přeci jen nebude respektovat váš styling, stačí jej uhladit malým množstvím gelu.
Jednoduché vlasy – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět takzvané jednoduché vlasy.
Elegantní vlasy
Nadýchaný objem tohoto účesu působí zrale, elegantně a hodí se téměř pro každou příležitost. Vlasy jsou postupně sestříhány okolo uší a vytvářejí ostrý, plastický tvar účesu, který může být dále dotvářen vhodnými stylingovými výrobky.
Vlasový gel aplikujte do umytých, mokrých vlasů a rozčešte jej po celé hlavě hřebenem se širokými zuby.
Vlasy vyčešte hřebenem vzhůru a dozadu, případně k jedné straně.
Pokud se vám bude zdát, že účes po uschnutí působí trochu jako helma, jednoduše vlasy nahoře projeďte prsty a po stranách uhlaďte.
Zdá se vám tento účes trochu extrémní? No možná, že se příliš nehodí do kanceláře, ale garantujeme vám, že večer v klubu se po vás každý obdivně otočí. Tento účes v sobě spojuje rebelství padesátých let a nedbalý „rozcuch“ let devadesátých. Vlasy jsou velkoryse vyčesány nad čelem, jako byste právě prolétli vzdušným tunelem. Aby tento styl působil přesvědčivě, musíte kromě vl
Pokud je ve stolici obsažena krev, lze podle její barvy poznat, ve kterém místě zažívacího traktu je problém. Krev z horní části zažívacího traktu (například ze žaludku) má ve stolici velmi tmavou barvu. Krev, která je středně nebo tmavě červená, pochází z tlustého střeva nebo konečníku. Důvodem výskytu krve ve stolici mohou být například hemoroidy, anální fisury, divertikulitida, rakovina tlustého střeva nebo ulcerózní kolitida. Pozor: Konzumace červené řepy může způsobit dočasně červené zbarvení stolice a moči. Krev ve stolici nemívá jasně červenou barvu. Často se stává, že je krev ve stolici přítomna, ale není vidět, pak jde o takzvanou okultní krev. V tomto případě je nutné podstoupit testy na okultní krvácení, které jsou schopny detekovat skrytou krev ve stolici. Poraďte se se svým lékařem o jakékoli změně nebo problému, který se týká fungování střev. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět stolice s krví: krev ve stolici foto.
Tmavá stolice
Stolice, která je téměř černá a má hustou konzistenci, může být způsobena krvácením v horní části trávicího traktu. Mezi nejčastější onemocnění, které způsobují tmavou stolici, patří duodenální nebo žaludeční vřed, jícnové varixy, Mallory-Weissův syndrom (spojen s alkoholismem) a gastritida. Některé potraviny, potravinové doplňky nebo léky mohou rovněž dočasně způsobit černou stolici. Patří mezi ně:
bismut (Pepto-Bismol);
železo;
aktivní uhlí;
aspirin v lécích proti horečce, které mohou způsobit krvácení do žaludku;
tmavé potraviny, jako je černá lékořice a borůvky.
K tmavé stolici může dojít také při zácpě. Pokud se u vás objeví tento typ stolice, měli byste navštívit svého lékaře. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět tmavá stolice: tmavá stolice foto.
Žlutá stolice
Žlutá stolice může znamenat, že potraviny prochází zažívacím traktem relativně rychle. Žlutou stolici lze nalézt u lidí s refluxní chorobou. Příznaky refluxní choroby jsou pálení žáhy, bolest na hrudi, bolest v krku, chronický kašel a dušnost. Symptomy se obvykle zhorší, když ležíte nebo se ohýbáte. Mezi potraviny, které mohou zhoršit příznaky refluxní choroby, patří máta peprná, tučná jídla, alkohol, káva a čokoláda. Žlutá stolice může být zapříčiněna i nižší produkcí žluči. Žlučové soli z jater dávají stolici nahnědlou barvu. Pokud dojde ke snížení množství žluči, vypadá stolice na první pohled nažloutle. Pokud dojde ke snížení ve výstupu žluči, stolice ztrácí téměř všechny barvy a stává se bledou nebo šedou. Pokud k takovéto změně v barvě stolice dojde náhle, může být žlutá stolice příznakem bakteriální infekce ve střevech. Poraďte se tedy se svým lékař
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Štěnice se řadí mezi ploštice s proměnou nedokonalou. Jsou bezkřídlé, respektive nelétají. Hlavní a jedinou potravou štěnic je krev. Živí se výhradně jí. Po nasátí krví mají štěnice výrazně větší a protáhlejší tělo. Štěnice jsou grygarický hmyz (to znamená hmyz, který se sdružuje). Štěnice žijí až 1,5 roku a dokážou dlouho hladovět (uvádí se až 200 dní). Samice naklade za život 300–500 vajíček, která přilepují sekretem na většinou zdrsněný povrch. Vývoj z vajíčka až po dospělce trvá 2 měsíce při teplotě 20 °C.
První známkou štěnice postelové v bytě jsou ranní štípance na některém ze členů rodiny. V letních měsících se to většinou mylně přisuzuje komárům, když se ochladí, lidé považují často štípance za ekzém. Teprve v poslední fázi, kdy už jste všechno vyzkoušeli, se podíváte na internet a s hrůzou zjistíte, že by to mohly být štěnice. Nejlepší důkaz o výskytu štěnic v bytě je živý jedinec, ovšem živou štěnici nejspíš ve dne nespatříte. Nejlepší je v noci mezi jednou a třetí hodinou rozsvítit a podívat se na postel a na zeď v okolí postele. Štěnice jsou typicky noční hmyz, a proto je jde ve dne těžko najít. Přes den jsou zalezlé ve škvírách postele, v záhybech prostěradel a v dalších skrýších, které jim vyhovují.
Dalším důkazem přítomnosti štěnic jsou krvavé skvrny na prostěradle a povlečení. Ty způsobuje štěnice, kterou jste ve spaní rozmáčkli. Štěnice postelové po sobě zanechává i jiné stopy. Zvednete-li matraci, rošt a podíváte se za čelo postele, tak v těchto místech naleznete shluky černých teček (výkaly), které jdou rozmazat. Můžete také objevit i okrově zbarvené svlečky nebo skupinky vajíček, vypadající podobně jako lupy. Bohužel tento nepříjemný parazit si vůbec nevybírá, jestli se nastěhuje k vám nebo k vašemu sousedovi. Je mu to jedno. Jde mu hlavně o krev. Štěnice vyhledává hostitele až na vzdálenost 60 m. Bodá hlavně na odhalených částech těla. Také je rozdíl mezi mužskou a ženskou kůží. Mužská kůže je zpravidla pro štěnici tužší, takže si za hostitele vybere raději ženu. Pokud je v její blízkosti dítě, nepohrdne ani jeho krví. V praxi se stává, že žena má spoustu štípanců a bodnutí, ale muž, který spí vedle ní, má jen minimum nebo vůbec žádné. V takovém případě dochází často k omylu, že ženiny vyrážky a svědivá kůže jsou známkou ekzému nebo alergie. Pokud doma štěnice objevíte, nestyďte se kontaktovat odborníky, kteří vám od těchto nepříjemných parazitů pomohou.
Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký cca 3,5 mm, patřící do řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se živí výhradně krví, mohou být blechy několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, do skulin. Vajíčka kladou dále i do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se do okolí. Obvykle za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, připomínající červi. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2 až 4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Poté se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2 až 4 týdny. Po kousnutí blecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve, proto také kousnutí od blechy svědí. Blechy jsou nejen velmi obtížný hmyz, ale kromě toho mohou přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor nebo endemický tyfus. Třeba u moru to funguje tak, že má blecha jako přenašeč moru v žaludku bakterie moru, které se rozmnoží do takové míry, že jí ucpou trávicí ústrojí a ona je potom při sání krve vyvrhuje do těla hostitele. Dále je blecha také přenašečem lymské boreliózy. Blecha bývá i mezičlánkem, přenašečem tasemnice. Není dobré proto výskyt blech podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když už se vám podaří blechu chytit, ani potom nemáte vyhráno, je to velmi kompaktní hmyz a pouhým zmáčknutím mezi prsty ji prostě nezabijete. Nedoporučuje se ani rozmáčknout ji nehtem, protože by mohlo dojít ke styku s její krví, která může být nebezpečná. Hoďte ji tedy nejlépe do vody, například do sklenice s vodou, něco jí tam kápněte, třeba Iron, a máte klid.
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i Evropě v období mezi 14.–19. stoletím nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Ještě více rozšířeným druhem je blecha psí či blecha kočičí, které také mohou napadat člověka.
Vosa obecná (latinsky Vespula vulgaris) je blanokřídlý teplomilný hmyz, který se hojně vyskytuje v celé České republice. Žije v koloniích ve vosích hnízdech, která bývají v zemi nebo ve výše položených krytých dutinách a výklencích. Vosa obecná je velmi neoblíbený bodavý hmyz, jelikož na rozdíl od včely dokáže bodat opakovaně a způsobit stejně bolestivé rány a silné alergické reakce. Vosa je agresivní, dravý a teritoriální hmyz. Její aktivita a nebezpečnost se zvyšuje v teplém počasí a v blízkosti hnízda, které čítá až 2000 jedinců. Vosa bodne, pokud se cítí být ohrožená, nebo pokud na ni šlápnete nebo ji přitisknete k tělu.
Papulární kopřivka je zdravotní stav, který způsobuje výskyt hrbolků na kůži s prodlouženým trváním.
Co je příčinou?
Papulární kopřivka je způsobena zvýšenou citlivostí na bodnutí hmyzem (podobně jako a alergická reakce). Nejběžnější hmyz, který způsobuje tento zdravotní stav zahrnuje blechy, štěnice, kousání much a komárů. Nicméně může ji způsobit jakýkoliv bodavý hmyz. Tento zdravotní stav kůže se vyskytuje nejčastěji v jarních a letních měsících, protože hmyz je více aktivní. Doba však závisí na počasí a druzích hmyzu, které se vyskytují tam, kde žijete.
Jaké jsou příznaky?
Známky a příznaky tohoto zdravotního stavu kůže mohou zahrnovat:
Červené, svědivé hrbolky. Někdy může způsobit kousnutí hmyzem několik svědivých červených pupínků po celém těle. Tyto hrbolky jsou vidět na exponovaných místech kůže, ale může se objevit na kterékoli části těla.
Puchýře naplněné tekutinou.
Starší hrudky se mohou vrátit a způsobit svědění.
Tmavé skvrny. K tomu dochází častěji u tmavší pleti po tom, co hrbolky zmizí.
Jizvy od škrábání svědivých hrbolků.
Zpožděná reakční doba. Jak stárneme kožní reakce na bodnutí hmyzem může být zpožděna. Může být těžké zjistit, kdy došlo k pokousání.
Z hlediska vizuálního je vidět sytě červený útvar, podobný jahodě nebo malině, který se rozšiřuje buď do plochy na kůži, nebo může být pod kůží a nad ním je neporušená kůže. Roste do vnitřních struktur, které jsou vidět pod kůží. Hemangiom roste hlavně v prvních šesti týdnech, to je počáteční růst, do devíti měsíců roste velmi aktivně. Následně se do jednoho roku zastavuje jeho růst a většinou se začíná vstřebávat. Takové zkušenosti má většina rodičů. Stačí, když jejich pediatr růst hemangiomu hlídá. Léčba by v takových případech zbytečně zatížila organismus dítěte.
Jednou z pověr je škvor v uchu. Odborníci se shodují, že nikdy ve své praxi nezaznamenali v uchu tohoto živočicha. Zato šváb v uchu se občas vyskytl. Švábi totiž, pokud se rozsvítí, hledají tmavé místo, kde by se mohli ukrýt, a občas si k tomu účelu vyberou i lidské ucho. Lékaři radí v případě, že se do ucha dostane nějaký hmyz, použít dětsky olej. Jeho nalitím do ucha zamezíte tomu, aby se hmyz pohyboval, a vy se mezitím můžete dopravit k lékaři, který ucho odborně ošetří.
Pokud vám zvoní v uších, tak o vás někdo mluví. Když píská v levém uchu, tak jde o pomluvu, a když v pravém, tak naopak. To je jedna ze známých pověr vztahujících se k pískání v uších.
Pokud vám zvoní v uchu, je to většinou dobré znamení. Když člověk vedle vás uhodne, v kterém uchu vám zvoní, bude to štěstí dvojnásobné. Ale zvonění v obou uších věští neúspěch. Dá se mu zabránit, když se někoho zeptáte, ve kterém uchu vám zvoní. Když dotyčný uhodne, že v obou, štěstí jistě přijde.
Čmelák je často považován za nejdobromyslnější bodavý hmyz. Své žihadlo používá opravdu jen v ohrožení. Pokud nás čmelák několikrát oblétne, neznamená to, že se chystá zaútočit. Obvykle pak hned odletí.
Nebezpečí jeho bodnutí
Neměli bychom zapomínat, že i čmelák je bodavý hmyz, přestože je vesměs vnímán kladně.
Jeho žihadlo stejně jako u vosy a sršně nezůstává v ráně. Jed čmeláka údajně není tak silný, čmelák ale k obraně nevyužívá jen žihadlo, ale i kusadla. Stejně jako u vosy má žihadlo jen samička.
Průběh a léčba
Pokud bychom přeci jen čmeláka ohrozili a on nás bodnul, léčba je stejná jako u předcházejícího hmyzu. Stejně tak i následky bodnutí mohou mít podobný průběh.
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i v Evropě od 14. do 19. století nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Nyní je více rozšířeným druhem blecha psí či blecha kočičí, které ale také mohou napadat člověka. Blechy jsou významnými ektoparazitickými přenašeči nemocí.
Blecha obecná je rozšířena téměř po celé zeměkouli, výjimku tvoří jen několik oblastí tropických pralesů. Četnost výskytu klesá spolu se zvyšující se životní úrovní. Předpokládá se, že není původním cizopasníkem člověka, ale psovitých šelem, na kterých se i dnes hojně vyskytuje. Na člověka se pravděpodobně přenesla právě při domestikaci psa.
Blechy nebývají vysoce hostitelský specifické. Napadají teplokrevné živočichy a snadno se mezidruhově přenášejí. Blechu obecnou nejčastěji v domácnosti najdeme u člověka, psa, kočky či prasete a ve volné přírodě například u tchoře, kuny, jezevce nebo lišky, ale i některých hlodavců.
Blecha obecná je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy (přesné zbarvení závisí na složení potravy), ze stran je zploštělá a tvořena články, které se směrem ke koncové části těla zvětšují a překrývají. Články jsou sklerotizované a porostlé brvami, které také směřují k zádi a tím usnadňují pohyb srstí hostitele. Záď je složena z 10 článků, z nichž 3 poslední slouží k rozmnožování. Blecha má tři páry nohou, dva páry (zadní a střední) jsou skákavé. Blechy dokážou vyvinout dostatečnou sílu pro velmi dlouhé skoky, což je způsobeno dobře vyvinutými stehny a kyčlemi a zároveň speciálními strukturami uvnitř nohy (resilin). Jsou velké od 2 do 8 mm a dovedou skočit do vzdálenosti asi 35 cm při výšce skoku 20 cm. Na chodidlech se nachází 2 drápy, které slouží k přidržování se na hostiteli. Oči blechy jsou málo vyvinuté a reagují spíše jen na intenzitu světelných podnětů. Na hlavě se dále nachází kyjovitá tykadla a bodavě-sací ústní ústrojí. To je tvořeno bodcem, který je vybaven žlábkem, a za pomoci maxill jím blecha saje krev. Dále můžeme na hlavě najít pysková a čelistní makadla, která mají bodec ochraňovat. Blecha dokáže vypít až 15x větší množství krve, než je její velikost. Od jiných druhů blech se blecha obecná odlišuje absencí ktenidií (ctenidium) na hlavě a chybějícím hřebenem na hlavě a předhrudí.
Blechy mají oddělené pohlaví. Pohlavní ústrojí samiček je tvořeno vaječníky – soustava trubiček a vejcovodů, které ústí do dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno párem varlat a chámovodovou schránkou s phallusem. Ten je velmi důležitý při klasifikaci druhů blech. Samička se se samečkem najde díky čichu, páří se v srsti hostitele. Blechy procházejí dokona