Pokud pacient nechce klasické klyzma, tak se dá v nemocnici za 100 Kč koupit přípravek Yal. Yal je velmi řídký gel v malé lahvičce s aplikátorem do konečníku. Používá se k výplachu před různými vyšetřeními a jedná se o příjemnější proceduru, než je klyzma. Klyzma se provádí u plánovaných operací střev, případně velkých gynekologických operací, nebo před určitými vyšetřeními střev (například při endoskopii).
Zdroj: článek Jak správně provést klystýr
V naší poradně s názvem TŘÍSELNÁ KÝLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
jak mám ošetřit řez klasickou operací jsem 4 dny po operaci.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
V prvních dnech se čištění kůže kolem řezu provádí měkkým sterilním (vyvařeným v 90°C) hadříkem nebo gázou. Nejprve se hadřík nebo gáza namočí v mýdlové vodě nebo ve směsi sterilní převařené vody a soli. Pak se opatrně otře nebo tupuje pokožka kolem rány. Nepoužívejte běžné čisticí prostředky na pokožku, jako jsou antibakteriální mýdla, alkohol, jód nebo peroxid. Mohou poškodit kůži v ráně a zpozdit hojení. Také nedávejte žádné mléko, krém ani bylinný přípravek, dokud nejprve nejste zkontrolován u svého lékaře. Sprchovat se můžete od 4. dne po operaci. První vanu pak můžete dát nejdříve za měsíc od operace.
Pravidelně každý den kontrolujte stav jizvy. Pokud se v ráně a nebo v jejím okolí objeví některý z dále uvedených příznaků, tak ihned kontaktujte svého lékaře. Mezi rizikové příznaky patří:
- bolest, která se zhoršuje
- otok
- krvácení nebo vytékání hnisu
- zvyšování množství drenáže, která může být hustá, hnědá, zelená nebo žlutá)
- nepříjemný zápach z rány
- rána vypadá větší, hlubší, vysušená nebo je tmavá
- teplota přesahuje 37,8 °C po dobu delší než 4 hodiny.
Vyhněte se aktivitám, které by mohly namáhat svaly a pokožku v okolí rány. Předejdete tak nepříjemnému roztržení srůstající kůže.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Tříselná kýla
Klyzma je výplach střev. Aplikuje se v první době porodní. Porodní asistentka uloží rodičku na lůžko na bok (nohy jsou skrčené) a do konečníku zavede rektální rourku. Tou do střev pustí vlažnou vodu (asi 0,5–1 litr). Během aplikace je nutné uvolnění svalů a hluboké dýchání. Při klyzmatu dochází k nepříjemnému pocitu plnosti, ale důležité je v sobě tekutinu udržet minimálně 10–15 minut (aby voda mohla stolici rozpustit). Vyprázdnit se můžete najednou, ale také je možné, že půjdete během půlhodinky víckrát. A hlavně, pokud nejste při porodu sama a stydíte se před partnerem, pošlete ho chvilku za dveře.
Klyzma má pro rodičku řadu výhod: Pomůže vyprázdnit stolicí naplněné tlusté střevo, čímž uvolní cestu plodu do pánve (mechanický účinek) a mamince samotné uleví, pokud celé těhotenství trpěla zácpou. Teplota aplikované vody zvýší děložní kontrakce (nervový účinek). Zabrání nechtěnému úniku stolice při porodu, což může pro ženu představovat psychicky negativní handicap, který často zhoršuje její spolupráci a hygienicky představuje i riziko pro novorozence.
Alternativou očistného klyzmatu je přípravek Yal, který si můžete aplikovat sama. Předepíše vám ho gynekolog (stojí okolo 200 Kč). Použití je velmi jednoduché. Lahvičku s roztokem protřepete. Až se objeví pěna, lahvičku zavedete do konečníku až na doraz a stlačíte ji tak, abyste ji celou vyprázdnili. Stejně jako u klyzmatu i zde musíte čekat minimálně 10–15minut, než se půjdete vyprázdnit. Nevýhodou Yal přípravku je, že je dražší a chybí efekt teplého nálevu na děložní kontrakce.
Klyzma má nesporně mnoho výhod. Porodníci ho hlavně považují za metodu, která usnadní porod. Nutné však není. Pokud žena odmítá vyprázdnění stolice před porodem, mělo by být povinností zdravotnického personálu této žádosti vyhovět. Ale zkuste si nejdřív o daném problému promluvit se sestřičkami, popřípadě s lékařem. Uvědomte si, že právě bakterie obsažené ve stolici mohou znamenat pro vaše miminko nebezpečí infekce. Pokud rodíte do vody, klyzmatu se nevyhnete.
Zdroj: článek Imunita novorozence
Ve svém příspěvku OČISTA STŘEV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Pokud se zabýváme očistou střev,chybí mi zde zcela základní věci a to je klyzma,eventuelně jógová šanghaprakšalána....Proč jsou tyto očisty nepopsány,nebo alespoň nezmíněmy,nechápu....
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Očista střev
Použití glycerinu se využívá převážně u mikroklyzmatu, což je klyzma s malým obsahem tekutiny. Klyzma je méně objemné, klient tekutinu déle udrží a snadněji se vyprázdní. Jedná se o projímavý druh klystýru.
Zdroj: článek Glycerinový klystýr
V naší poradně s názvem SALINICKÉ KLYZMA A JEHO UŽITI PŘED VYŠETŘENÍM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Richard.
Jak dlouho před vyšetřením (rektoskopie) si mám salinické klysma aplikovat, když pak musím jet 1,5 hodiny do nemocnice a tam třeba ještě čekat. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Musíte postupovat podle návodu. Takže do nemocnice musíte přijet dřív. Tam si aplikujete klizma a zároveň se na WC vyprázdníte. Hygienu pak provedete na WC navlhčenými ubrousky.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Salinické klyzma a jeho užiti před vyšetřením
Jedlá soda je velmi účinná v péči o vlasy. Postačí jednoduchá směs vyrobená z jedlé sody a vody. Tento přípravek má i detoxikační účinky. Dalo by se říci, že je účinnější nežli běžně dostupné komerční produkty. Jedlá soda odstraňuje celou škálu nečistot z vlasů, včetně gelů, vosků a laků na vlasy.
Recept:
Smíchejte ½ šálku jedlé sody se 3 šálky teplé vody. Tuto směs aplikujte na vlasy během sprchování či koupání. Jde o velmi účinný šampon, který se musí vmasírovat do pokožky hlavy a následně dobře opláchnout teplou vodou.
Tento čistič vlasů však nemůže být používán příliš často, aby se vlasy příliš nevysušovaly a nedošlo tak k jejich poškození. Naopak se doporučuje, aby jej častěji používaly ženy s mastnými vlasy. Ty by tento přírodní prostředek měly používat několikrát týdně, aby jejich vlasy získaly zpět svůj obvyklý lesk a čistotu.
Pomocí jílu se vlasy vyčistí tak kvalitně, že vás to až překvapí. Mnoho žen si tyto čisticí prostředky vlasů velmi chválí i díky tomu, že jsou levné, plné vitamínů a minerálů. Výhodou je, že jíl nepění jako většina komerčních přípravků, jeho jedinou nevýhodou je, že je těžký a tvrdne. Jíl pro vlasy je k dostání v obchodech se zdravou výživou.
Recept:
Budete potřebovat asi ½ šálku jílu. Toto množství smíchejte s destilovanou vodou, dokud nevznikne jemná pasta. Tuto směs si pak naneste na vlasy a překryjte ji koupací čepicí či ručníkem. Překrytí hlavy je důležité, protože díky němu jíl ve vlasech neztvrdne a nestane se tak těžkým. Kdyby se tak stalo, mohly by se vlasy poškodit a následně lámat. Přikrytou směs ponechte ve vlasech po dobu 10 minut a poté ji důkladně opláchněte ve sprše. Je to podobné jako u jedlé sody. Jíl je také skvělým detoxikačním prostředkem pro vlasy, které jsou přetěžovány stylingovými přípravky. Tuto ozdravnou kúru můžete aplikovat i několikrát za měsíc.
V Indii a Nepálu jsou stromy, které produkují bobule obsahující přirozené čisticí vlastnosti. Tyto „mýdlové ořechy“ lze používat jako prací prášek, mýdlo nebo šampon. Jejich obrovskou výhodou je, že neobsahují žádné chemikálie a umělá barviva. Tvorba šamponu z mýdlových ořechů je velmi snadná. Postačí hrst těchto ořechů smíchaná se 3 šálky vody. Vše se vaří po dobu 30 minut, poté se roztok nechá vychladnout. Jakmile je vše hotovo, můžete bezpečně používat jako šampon.
Tento šampon je vhodný zvláště pro jedince s citlivostí na barviva a vůně (aroma). Šampon je na stejné bázi jako dětský šampon. Je důležité, abyste pokaždé používali čerstvý roztok. Výhodou, ale trochu i nevýhodou tohoto přírodního šamponu je, že neobsahuje žádné konzervační látky.
Zdroj: článek Péče o vlasy přírodními prostředky
Mýdlo se vyrábí procesem zvaným zmýdelňování, nebo též saponifikace, z přírodních nebo chemicky upravených tuků (či jiných lipidů) působením koncentrovaných roztoků hydroxidů alkalických kovů, například hydroxidu sodného nebo draselného (louhů), nebo za tepla působením slabších zásaditých látek, jako je uhličitan sodný (soda) či uhličitan draselný (potaš). Používá se takzvaná násada (tuky živočišného i rostlinného původu). Někdy se rostlinné oleje, obsahující velký podíl nenasycených mastných kyselin, hydrogenací předem obohacují nasycenými mastnými kyselinami. Reakční směs se zahřívá na teplotu 80 až 100 °C buď v otevřených kotlích, například zaváděním přehřáté vodní páry, která současně směs promíchává, nebo nyní častěji v uzavřených tlakových nádobách (autoklávech) zahřívaných párou z vnějšku a opatřených mechanickými míchadly. Procesem zmýdelňování vzniká viskózní směs, nazývaná mýdlový klih. Její viskozita může být upravena (takzvané krácení mýdla) přidáním chloridu sodného.
Při použití hydroxidu sodného nebo sody se po vychladnutí směsi dalším přidáním chloridu sodného (takzvaným vysolováním mýdla) zvýší iontová síla roztoku natolik, že se rozruší mýdelné micely a mýdlo se vyloučí ve formě pevné látky jako takzvané jádrové mýdlo, plovoucí na hladině roztoku, zvaného mydlářský louh. Ten kromě vody a případných nečistot obsahuje chlorid sodný, zbytky nezreagovaného hydroxidu a glycerol, který je cenným vedlejším produktem výroby mýdla.
Oddělené jádrové mýdlo, které se vyrábí z tuhých tuků s malým podílem nenasycených mastných kyselin, se dále rafinuje opakovaným rozvářením s vodou a opětným srážením chloridem sodným, případně proplachováním zředěným louhem, a to zejména proto, aby se zbavilo zbývajících stop glycerolu a soli, pak se lisováním zbaví větší části vody. Někdy se upravuje přidáním čistých mastných kyselin na požadované chemické složení. Mýdlo takto připravené obsahuje přibližně 70 až 80 % zmýdelněných mastných kyselin, přičemž mýdla s vyšším obsahem se používají pro přípravu mýdel toaletních, zatímco s nižším obsahem jsou mýdla jádrová v užším slova smyslu, dříve používaná zejména k praní.
V jádrových a toaletních mýdlech převažují mastné kyseliny s 10 až 18 uhlíkovými atomy v molekule. Mýdla s převažujícími vyššími mastnými kyselinami (18 až 22 uhlíků) se používají především v mleté práškové formě jako přísady do moderních pracích prostředků pro automatické pračky k potlačení pěnivosti syntetických tenzidů.
Následné sušení mýdla probíhá většinou za sníženého atmosférického tlaku, případně rozprašováním v protiproudých sušicích věžích. Vysušené mýdlo (se zbytkovým obsahem asi 6 až 12
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Vše o mýdle
Ve svém příspěvku SALINICKÉ KLYSMA A JEHO UŽITÍ PŘED VYŠETŘENÍM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Richard.
Reakce na "Cempírek" : Právě, návod jsem nikde nenašel. Ani na originálním balení. A už se vidím jak si v nemocnici někde v čekárně nebo na WC aplikuji klyzma ležíc na boku. Jak dlouho před vyšetřením stále nevím.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan kopa.
kolik hodin před vyšetřením toto klysma aplikovat. děkuji
Zdroj: příběh Salinické klyzma a jeho užiti před vyšetřením
Pokud antistaticky ošetříte i oblečení, tak budete potřebovat mnohem méně tohoto domácího antistatického spreje aplikovat na vlasy. Můžete to udělat několika způsoby:
Nejlepší přirozený způsob, jak eliminovat statickou elektřinu v prádle, je vše pověsit a nechat usušit venku na čerstvém vzduchu. To vám však v chladnějších měsících nemusí vyhovovat. Vždy ale můžete do prádelny umístit sušák na svetry a oblečení, které nejvíce vyvolává statickou elektřinu.
Syntetické tkaniny jsou jedním z hlavních viníků statického ulpívání. Nylon a polyester jsou dva příklady syntetických vláken. Sušte je odděleně, aby nepřenesly tento náboj na vaše ostatní oblečení.
Přesušení oblečení může vést ke statickému náboji. Nedělejte to! Použijte na své sušičce nastavení „méně suché“ nebo prádlo zkontrolujte několik minut před tím, než by bylo obvykle suché.
Pokud nemáte aviváž, použijte namísto ní ocet. Přidejte ho do posledního máchacího cyklu praní, abyste snížili statický náboj poté, co vaše oblečení projde sušičkou. Nebo nastříkejte čistou žínku octem a dejte do sušičky. Pach octa bude pryč, než bude oblečení usušené.
Vlněné kuličky do sušičky absorbují vlhkost z vašeho oblečení v sušičce. To udržuje vlhčí prostředí a snižuje statickou elektřinu. Přidejte na ně pár kapek esenciálních olejů, aby vaše oblečení krásně vonělo.
Mýdlové ořechy jsou přirozenou alternativou pracích prostředků a mají také přirozené antistatické vlastnosti. Zbavit se statického náboje nebude tak velký problém, pokud zahodíte prací prostředek a místo toho použijete mýdlové ořechy.
Zdroj: článek Babské rady jak na elektrizující vlasy
Proti silným bolestem zabere nálev z tohoto koření vypitý nalačno. Stačí nechat šest rozdrcených hřebíčků louhovat dvacet minut ve 200 ml horké vody.
Hřebíček ve směsi s tymiánem a černým či zeleným čajem představuje jeden z nejúčinnějších přírodních dezinfekčních prostředků, který je možno podávat vnitřně i zevně. Je účinný například při úplavicích jako léčebné klyzma těžkých střevních infekcí.
Zdroj: článek Jak se dá použít hřebíček
Měsíček obsahuje karotenoidy, silici, triterpenové saponiny, flavonoidové glykosidy, hořčiny – calenden, kyselinu salicylovou, vitamín C, pryskyřice, sliz, flavonoidy a další. Měsíček patří mezi nejúspěšnější léčivé byliny.
Působení měsíčku je příznivé jak při vnitřní, tak i při vnější aplikaci. Při vnitřním podávání ovlivňuje příznivě játra a žlučník, uplatňuje se při léčení astmatu, při bušení srdce, upravuje menstruaci, hojí záněty, žaludeční vředy, záněty střev. Je velmi vhodný při Crohnově chorobě a zánětech tlustého střeva. Působí také mírně sedativně a rovněž antibioticky.
Měsíček je zajímavý také proto, že jako jedna z mála bylin vykazuje kancerostatický efekt i při podávání formou čaje, a to zejména v oblasti trávicího ústrojí a ženských orgánů. Měsíček také hojí ušní a oční záněty a příznivě působí také při kloktání v dutině ústní. Pokud čerstvou bylinu naklepeme, aby pustila šťávu, a omotáme ji přes noc kolem nohou, má dobrý vliv na křečové žíly. Je však potřeba vydržet alespoň týden, pro patrnost efektu.
Vhodnou formou pro podávání měsíčku je odvar, ovšem doba varu nesmí překročit 1–2 minuty. Pro vnější užití – výplachy, klyzma – používáme až dvojnásobnou dávku byliny. Pro vnější použití je tu pak také mast, tinktura či olej.
Zdroj: článek Měsíčková tinktura
Punkce ascitu je ordinována, když se volná tekutina (ascites) nahromadí v dutině břišní. Účelem je uvolnit tlak na břišní orgány. Místo vpichu se obvykle nachází 3 cm pod pupkem vlevo nebo vpravo v krajině mezi pupkem a hřebenem kosti kyčelní.
Pacient je informován o důvodu provedení punkce a o tom, že musí být před zákrokem vymočen, vyprázdněn (klyzma při zácpě), a rovněž o nutnosti zachovat při punkci klid.
Speciální pomůcky: punkční jehly, sterilní hadička s kónusem, peány, trojcestný kohout, sběrná nádoba na punktát, břišní pás.
Dokumentace obsahuje datum, čas punkce, barvu, čirost, zápach výpotku, množství, hustotu, vitální funkce, sledování nemocného a jeho problémy. Zaznamenává se hmotnost a objem břicha před a po punkci. Pacient by měl být po výkonu klinicky sledován, zvláště jeho oběhová situace a lokální nález na břiše.
Zdroj: článek Anatomie břišní dutiny
Ve snaze navrátit se k pravidelnému a snadnému vyprazdňování bychom se primárně měli snažit odstranit vyvolávající příčinu, ne vždy je to však možné.
V zásadě přicházejí v úvahu následující doporučení:
Zdroj: článek Projímadlo čípky
Při kolonoskopii se vyšetřuje někdy i střevo tenké a je nutné střeva před samotným vyšetřením důkladně pročistit a zbavit je všech zbytků. Aby vyšetření proběhlo maximálně hladce, rychle a bez problémů, je důležité striktně dodržovat rady lékaře včetně správné diety před samotnou kolonoskopií. Obvykle se doporučuje dieta 5 až 7 dní před vyšetřením. Výsledkem by mělo být opravdu čisté tlusté střevo. Kromě diety bývá pacientům doporučeno vhodné projímadlo nebo klyzma, které pomůže dokončit očistu střeva jeden den před vyšetřením. Není-li příprava střeva dostatečná, je vyšetření komplikované nebo jej nelze provést vůbec a musí se opakovat. To samé platí pro případ, že pacient dietu nedrží vůbec.
Kolonoskopie pomáhá vyšetřit tlusté střevo, odhalit příčinu potíží a stanovit diagnózu (vředy, polypy, zánět, hemoroidy, karcinom a jiné), případně provést menší zákroky (například odstranění polypů, provedení biopsie a podobně). Včasné vyšetření tlustého střeva může dokonce zachránit život.
Dietě před kolonoskopií se hodně podobá takzvaná bezezbytková dieta, jejíž součástí jsou zakysané mléčné výrobky. Bezezbytková dieta není o zbytcích na talíři, ale týká se zbytků, které zůstávají ve střevech a škodí celému trávicímu traktu. Bezezbytková dieta se zaměřuje na očistu střev. Primárně ji drží lidé, které trápí chronický zánět tlustého střeva, Crohnova choroba, střevní neprůchodnost či častý průjem. Jako každá dieta má i ona řadu pravidel a omezení, které je třeba dodržet. Důraz je kladen na lehce stravitelnou stravu s nízkým obsahem tuků a nadýmavých potravin. Zároveň obsahuje více bílkovin oproti běžné stravě. Platí, že strava při bezezbytkové dietě nesmí trávicí trakt dráždit a zanechávat v něm nestrávené zbytky. Nevhodné jsou také potraviny bohaté na hrubou vlákninu. Hlavním cílem diety je zbavit střeva všech nestrávených zbytků.
Potraviny, které jíst můžete:
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Tekutá strava jídelníček
Průběh kolonoskopie závisí na kvalitě přípravy před vyšetřením. Aby mohlo být střevo správně vyšetřitelné, je nutno ho dobře vyprázdnit. Z tohoto důvodu se doporučuje 3 dny před vyšetřením konzumovat pouze tekutou a kašovitou stravu. Den před plánovanou kolonoskopií je zdravotnickým zařízením, v němž je výkon prováděn, naordinováno ještě projímadlo nebo klyzma. Klient užívající projímadlo musí počítat s tím, že by měl být celý den poblíž toalety.
Zdroj: článek Strava před kokonoskopií
Jedná se o mytí suché pleti během koupání či sprchování.
Zdroj: článek Péče o suchou pleť
Jednou z možných příčin suché kůže je svědění vyvolané změnou počasí nebo jinými faktory způsobujícími vysušování pokožky. Vystavování kůže nešetrným čisticím prostředkům, teplé mýdlové vodě, horkému nebo studenému počasí může vést k vyčerpání ochranného kožního mazu. Když není suchá kůže ošetřována, léčena, stává se z ní velmi bolestivá dermatitida. Doporučuje se používání různých hydratačních krémů a krémů na opalování, které chrání pokožku před škodlivými ultrafialovými paprsky.
Zdroj: článek Červené skvrny na hrudi
Mýdlo v užším slova smyslu, jehož podstatou jsou hydratované sodné nebo draselné soli vyšších karboxylových kyselin, je nejstarším a nejdéle používaným anionickým tenzidem na světě. Molekuly těchto solí obsahují nerozvětvený řetězec 10 až 22 atomů uhlíku. V důsledku toho mají dvě části velice rozdílné fyzikálněchemické vlastnosti.
Dlouhá alifatická část molekuly, tvořená uhlovodíkovým řetězcem methylenových skupin CH2 a zakončená skupinou methylovou CH3 je hydrofobní a nepolární; menší karboxylová skupina, tedy lipofobní část (buď neutrální – COOH, nebo ve formě aniontu –COO−), je hydrofilní a polární. V důsledku toho mohou tvořit „propojovací můstek“ mezi částečkami hydrofobních látek (například tuků a olejů) a hydrofilním prostředím, například vodou, a tak vytvářet stabilní emulze nebo nepravé roztoky těchto látek ve vodě. Toto je vlastně základní mechanismus čisticího účinku mýdel.
Při rozpuštění mýdla ve vodě vzniká nepravý roztok, v němž molekuly mýdelných sloučenin vytvářejí shluky, zvané mýdlové micely, v nichž jsou tyto molekuly seskupeny hydrofobními částmi do středu tohoto kulovitého útvaru s hydrofilními karboxylovými skupinami na povrchu micely. Vzhledem k tomu, že část karboxylových skupin je ve formě aniontů, má povrch micely záporný náboj, což zabraňuje jejich spojování (koagulaci) a vypadávání z roztoku.
Při kontaktu s částečkou tuku micela pohltí tuk do svého nitra a víceméně ji celou obalí. Protože se nepolární části mýdlových molekul ponoří do tukového prostředí a jejich polární části stále ční do okolního prostředí, tuk se efektivně převede do roztoku. Tento proces, kdy jsou do micel mýdla (nebo obecněji tenzidu) včleňovány molekuly jiné látky (ať už se jedná o tuk, nečistoty a jiné látky hydrofobního charakteru), nazýváme solubilizace. Pokud je v použité vodě obsaženo větší množství rozpuštěných vápenatých nebo hořečnatých solí, například hydrogenuhličitanu vápenatého (tvrdá voda), sráží se mýdlo z roztoku ve formě nerozpustných solí.
Zdroj: článek Vše o mýdle
Šupinky na nohou mohou být způsobeny mimo jiné i křečovými žilami, kdy dochází v důsledku špatného odtoku krve z postižené žíly k poškozování kůže. Vzniká zde určitý typ ekzému, který se objevuje na kůži nad postiženou žílou a kolem ní. Při léčbě těchto nepříjemných kožních obtíží musíte mít tedy na zřeteli skutečnost, že je způsobuje nemocná žíla. A když se uzdraví žíla, uzdraví se i kůže.
Zde můžete vidět, jak vypadá šupinatá kůže na nohou.
Jak a čím zamezíme vysušování kůže? Vzniku suché, šupinaté a svědivé kůže můžeme zabránit pravidelným používáním změkčovadel, mezi něž se řadí mýdlové náhražky (jež sice nepění, ale fungují stejně dobře jako obyčejná mýdla; k sehnání v lékárnách), koupelové oleje a zvlhčovače vzduchu. Tyto přípravky zmírňují ztrátu vody z vnější vrstvy kůže tím, že určité látky pokryjí kůži ochranným filmem, který udržuje v pokožce vodu. Tyto látky zároveň pomáhají při zamezování vstupu infekcí. Změkčovadla jsou velmi bezpečná, nevstřebávají se a nedostávají se tak do těla.
Zdroj: článek Šupinky na kůži